Záchvěv šílenství
(Lucas)
Měli jsme sraz v hostinci, já tam měl ještě něco rozdělanýho, taková hezká holka, pro to jsem měl vždycky slabost. Popíjel jsem už nějakou dobu, měl jsem od smrti Kath trochu sklony k alkoholismu (Ty vole já už kecám i do vlastního deníčku!), no dobře většinou jsem byl nasátý, jak houba. Pak ho moje oči uviděly u baru a bez okolků jsem zamířil k němu, nějak mi to prostě nedalo.
"Abych tě pak netáhl na zádech."
"Koktejlů můžu vypít kolik chci."
"Fakt? Kolik jich dáš, než bys odtud odešel po čtyřech?"
"Neodejdu po čtyřech, odnesl bys mě."
"Za to ty máš asi docela výdrž, jak tě tak pozoruju. Akorát, že já tě nenesu tak dávej bacha."
"Vypadám, že mám na čele nápis, donáška do domu? To je dobrý, já vždycky dojdu po svých, trochu praxe už za sebou mám."
Nevím, kdo by mi to sežral ohledně té praxe s chlastem, ale to naše dohadování mě hodně bavilo. Ani mě nenapadlo brát vážně fakt, že se mnou flirtuje a nejspíš to myslí i smrtelně vážně. Nikdy jsem nebyl homofob, ale že bych do toho šel i já, to by mě ani ve snu nenapadlo, i když občas mě takové choutky přepadly, vždycky jsem je ale zahnal hodně hluboko. Přece jen pro mě byla reputace na místě, prostě typickej pokrytec.
"Ale miláčku... já nechci aby mě zvedal kde kdo cizí, já tady flirtuju s tebou."
"To, co jsem udělal v obchodě, byla jen jednorázová záležitost, dobře? Tohle oslovení si nech pro ty, se kterými lezeš do postele."
"No jo, však nechávám…Kde budeme zkoušet?"
"No můžeme zkoušet u mě, byt bude od zítřka můj, takže by to neměl být problém, nic moc tam mít nebudu, vejdeme se tam bez problému. Jo, u mě to půjde, teda jestli si to nerozmyslíš, se mnou to moc nevyhraješ."
"Já si to určitě nerozmyslí mil..." +áčku...+ Když to samo!"
"Varuju tě naposledy, mám tu moc rozjednaných věcí, tohle mé reputaci neprospěje. Tak si dávej bacha. Tebe fakt musím rozdýchat, tak pij a žádný protesty."
Vždycky mi spíš záleželo na tom, co si o mně lidé myslí, než na tom, co si o sobě myslím já a v tuhle chvíli jsem na něj byl odporný. Mělo být mi jasné, že si to nenechá jen tak líbit a já taky ne. Kopal jsem do sebe panáky, měl jsem ho varovat, že v tu chvíli se ze mě stává někdo úplně jiný, ten který nejde pro ránu daleko.
"Tvojí reputaci neprospěje co. Že si lidi budou povídat, že spíš s klukama? To je jako nějakej trestnej čin? Žiješ ve středověku?"
To byla ta poslední kapka, jež jsem v tom stavu potřeboval. Prostě jsem ho jak idiot chytil pod krkem a odtáhl k sobě do pokoje. Byl to zaplivanej krcálek, ale v tu chvíli to bylo stejně jedno. Byl jsem naštvaný, nenáviděl jsem ho, protože ve mně vzbudil pocit, že ho chci a zvlášť ve chvíli, kdy zůstal díky mojí pracce přikovaný ke zdi. Následoval druhý polibek a já měl hlavu naprosto vymetenou a vztek ještě větší. Opíral se o okno, když jsem ho pustil a já bych si v tu chvíli nejradši nafackoval, bylo mi ho líto, ale moje ego mělo větší slovo.
"Varoval jsem tě Elli, nevíš, do čeho ses pustil."
"Koukej přestat chlastat! Jsi už úplně na mol! Rozumíš? Radši ani nepočítám, kolik jsi toho už dneska vypil!"
"Tak hele, tohle se nedělá, do toho kolik vypiju, nikomu nic není. Vypil jsem toho tak půlku, co piju obvykle, tak nebuď posera. Nelíbí se ti, co vidíš? Nikdo tě nenutí tu být, tam jsou dveře."
"Nevím, jak chceš zkoušet, když se většinu času ani netrefíš do bubnu co má půl metru v průměru, ale jak chceš ty. Byl jsi sexy přesně do doby, dokud bylo reálný, aby se ti taky postavil, což v tomhle stavu...Dost pochybuju. Smutný. V tvým věku."
Pak jsem po něm mrštil flašku, štval mě, nejvíc proto, že měl pravdu. Utekl jako malý kluk, utekl přede mnou a já věděl někde v hloubi duše, že pro mě není jen někým do postele, že by mohl být někým výjimečným.
Žádné komentáře:
Okomentovat