Věk: 25.8. 22 let
Rasa: člověk
Zaměstnání: prodavač v knihkupectví
Pohlaví: muž
Výška: 170
Pohled vyplašeného hříběte, tak jej popisuje každý, kdo ho alespoň jednou viděl, teda pokud měl to štěstí. Většinou uteče hned, jak se na něj někdo trochu špatně podívá. Je většinou naprosto neschopný běžné konverzace, a kdyby nešlo o knížky, v knihkupectví by nikdy pracovat nemohl. Drobný, ostýchavý kluk, který s nosem v knize hledá různá útočiště, nejčastěji co nejdál od ostatních. Tmavé vlasy, které má víceméně na krátko vypadají dost často, jakoby ani neviděli hřeben. Oči jsem většinou dost plaché, ale když se náhodou stane, že se rozesmějě, tak jejich hnědá oříšková barva příjemné zahřeje. Sní o dobrodružství, sní o tom, jak se jednou stane hrdinou. Jsou to ale jen výplody fantazie věcné šikanovaného jedince, který má strach se podívat se za roh ulice, co kdyby náhodou.
Historie:
Malý Matty se narodil jako třetí a má dva starší bratry, jednu mladší sestru a nejmladšího brášku. Všechny má moc rád, i když jako prostřední si moc pozornosti neužil. Možná i díky jeho povaze věcného snílka, který trávil většinu času s nosem zabořeným v knihách, si jej nikdo příliš nevšímal. Tedy kromě otce, který při svých opileckých náladách šel vždycky za ním a ukázal mu, jak krutá může realita být. Snil o dobrodružstvích, jež hltal ze stránek, nikdy však nebyl tím, kdo vytáhne po večerce paty z pokoje. Už od malička se bál tmy a vlastně i skoro svého vlastního stínu a úplně nejvíce se vál, že pro svého otce nikdy nebude dost dobrý.
Postupně vyrostl do mladého kluka, který přes brýle hledí na svět zkoumavým pohledem hnědých oči a záměrně se vyhýbá všem, kteří po něm ve škole pokřikovali a nedali mu chvilku klidu. Byl snadným terčem a o to byl jeho život komplikovanější. Nejvíc se těšil, až se vrátí domů, splní všechny své úkoly na farmě a bude moct zalézt s knihou na strom, kde si připadá nejméně zranitelný, taky dost často neviděný. Vžíval se rád do hrdinů z knih a často si na ně hrával, vždy byl proto pro smích, dokonce i u svých sourozenců.
Jednoho dne k němu přišla matka a oznámila mu, že musí odejít, že jako jediný by mohl uspět ve studiu. Z jedné strany ho to potěšilo a z druhé...nebyl si jistý, že se o sebe zvládne postarat sám. Na to prostě nikdy sebevědomí neměl. Sbalil si neochotně svých pár věcí a knih a s naprosto vyděšeným výrazem odcestoval až do města. První chtěl zamířit k univerzitě, aby se přihlásil. Stál dlouho před budovou, ale dovnitř nikdy nevstoupil. Byl to první krok, který neřídili jeho rodiče ani nikdo jiný, než on sám. Nakonec ho nohy zavedly do knihkupectví, kde pro seděl celý den a listoval různými příběhy. Nakonec za výlohou zahlédl inzerát a snad poprvé v životě se odvážil požádat o práci, kterou nakonec dostal, na studium si ani nevzpomněl. Pak už stačilo se jen naučit lhát a posílat domů dopisy o tom, jak pilně studuje a dokonce jim posílal i všechny peníze, které mu v daném měsíci zbyly. Čistě proto, aby ulevil svému svědomí. Nebylo to pro něj jednoduché a přesto měl pocit, že konečně začal alespoň trochu žít.
Žádné komentáře:
Okomentovat