Hromadné - Lidé s ním nechtějí mít nic společného. - část 3.

(farma)

Boogie

Sleduje roztržitě Zyeana, jak si dřepne a vzápětí zase pomalu vstává a stejně tak mu vidí na očích, jak je zmatený z jeho požadavku odjet domů. To poslední, co by předpokládal, je, že ho Zye obejme a on se zase zblízka nadechne jeho vůně. Zachvěje se a protočí očima sám nad sebou, dokud ho Zye nemůže vidět. Kdyby jenom tušil, co ho právě rozhodilo, nejspíš by ho od sebe odstrčil a odešel by. Zye se odtáhne a Boo musí čelit jeho pohledu. V očích má slzy, ale nepustí je dál. Samozřejmě, že ho Zye domů nechce pustit. Uhne pohledem do strany. Ano, hodně se snažil, aby měl dobré výsledky a dostal se sem. Nebyl žádný génius od přírody, který měl všechno zadarmo, i když se nemusel učit tolik jako ostatní, jenže když mu Zye říká, že to zvládnou společně, cítí se vážně hrozně. Pořád hledí někam jinam, když ho Zye pohladí po tváři a řekne mu, že rozchod napadl i jeho. Boogieho napadne, jestli je to taky kvůli Akimu, jestli se mezi nimi něco dělo nebo ne. Trhne pohledem k němu až ve chvíli, kdy mu řekne, že rozchod nutně nemusí být špatně. Zamračí se a vypadá trochu vyčítavě, protože jak má mít v něčem jistotu, když ji nemá ani Zye? Potřebuje ho, aby ho vedl. 

"Jak to myslíš?" Pípne. Zye to vysvětlí vzápětí. Podle něj jsou možná jenom nejlepší přátelé a Boo vydechne a je mu to vlastně hrozně líto. Myslel si, že Zye je nejlepší přítel pod sluncem, ale ne jen kamarád. A takhle teď vypadají. Boo slyšel, že vztah po čase bývá hlavně o velkém přátelství, ale na to pro ně dva bylo opravdu moc brzy. 

"Ještě jsme spolu ani nic nestihli." Hlesne tiše, zatímco mu Zye říká, co pro něj znamená i to, že mu přijde přitažlivý, jenže to očividně nestačilo. 

"A nemělo by tohle všechno stačit?" Řekne znovu tiše, když mu Zye říká, jak bezpečně se s ním cítí. Nebo je to nudné a ten nový kluk je pro něj lepším kořením? Je nudný on sám? Asi ano, když dneska tak utekl od těch laní. Znovu se na Zyeana podívá. Rozchází se s ním, protože se mu nedaří naplnit Boogieho štěstím? Není si jistý, jestli to vnímá stejně. Podle něj už tady nešlo jenom o jeho samotného, podle něj šlo i o Zyeanův zájem, jakkoliv krátký teď byl. Nahlas ale neřekne nic. Dneska je to už podruhé, co mu připadá, že je všechno jenom jeho vina a ostatní se jen snaží plnit jeho přání, při tom se sami chovají sem tam podobně. Měl by se naučit lépe přijímat své chyby. Skloní zase oči a mlčí. Zyeanův návrh zní jako něco, co by řekl Aki a Boogie zpozorní a nastaví uši. Oba si budou dělat, co chtějí a na konci se dohodnou, co bylo lepší? Není si jistý, že tohle svede, i když lepší nabídku asi ani dostat nemohl. Ano, Aki v něm vyvolával emoce a že jich bylo. Nejčastěji by ho s chutí roztrhl a to bylo ono… to, na co před chvílí myslel ohledně Zyeho a Seny… Má vůbec jinou možnost? Zye to chce zkusit, Boogiemu je jasné, s kým nejraději a on… Trochu nejistě pokrčí rameny. Pořád si myslí, že by bylo nejlepší, kdyby odjel. 

"Ten už se mnou stejně mluvit nebude…" Řekne a smutně se usměje. 

"Řekl jsem něco, co ho rozzlobilo." Dodá, ale vlastně to snad ani nechce vysvětlovat. Nechá se od Zyeana políbit na čelo, ale má dojem, že tady bude stejně jenom nějak přežívat. I tak přikývne, aby mu vyhověl. Nakonec ho obejme a otočí se, aby odtud odešel. Potřebuje být asi chviličku sám a nemyslí si, že by se Aki v nejbližších hodinách ukázal. Ten bude vědět moc dobře, jak se mu vyhnout. Ulevilo se mu, když mohl se Zyem mluvit, ale stejně… Povzdechne si a zašije se na balíky slámy za dveřmi stodoly. Asi si dojde pro nějakého králíka jako Shinya. Jenže ten teď byl… nejspíš s jejich učitelem, to už si šeptal každý. +Ten se má...+ Povzdechne si a škubne sebou, když se vedle něj někdo posadí. Myslí si, že je to třeba Die, ale hledí do silně nalíčené tváře někoho úplně jiného. 

"Kdybys jenom tušil." Řekne mu Aqui-hime. Sám tady obešel už snad všechny. Akiho, Kamija, J… ale takhle si z toho hlavu nedělal. Nebyl slepý. 

"Aki, že je naštvaný? Byl… tak třicet vteřin…" Přece ho zná, tomu nevěří. Na něj se nezlobil, když se líbal s Kamijem, ale Boo byl očividně jiný. 

"Jestli se zlobí, tak je asi vážně zamilovaný…" Hraje si se stéblem a Boo na něj zírá jako na zjevení. Tenhle kluk Akiho přece dobře zná. Ani by se nedivil, kdyby Aki vyskočil z balíku slámy a řekl, že je slyší.

Zyean, J, Aki

Zye sleduje Boogieho s těžkým srdcem. Je děsné říkat někomu, na kom vám záleží takové věci. Možná by to z třetí strany vypadalo hrozně jednoduše a vlastně výhodně pro oba, ale není to tak snadné. Vůbec ne. Má ho neskutečně rád a o to víc nedokáže sledovat, jak se trápí. Nikdy nebyl sobecky, ale vlastně to nechce dělat ani sám sobě. 

"Máš pravdu vůbec nic." Povzdechne si. Jenže si není jistý, že by to zase tolik změnilo. Od začátku by to přece mělo vypadat jinak a ne, že se tady baví po krátké době právě o tomhle. 

"Já nevím, mám pocit, že by to ze začátku nemělo být jen tohle. Nevím, možná se mýlím, kruci, jak to mám vědět? Snažím se jen najít řešení." Je to spíš povzdech, než otázka. Před chvílí mu to přišlo jako dobré řešení jejich zvláštní krize.

"Promiň, zvoral jsem to." Samozřejmě, že je přesvědčený o tom, že je to hlavně jeho chyba. Kdyby si byl sám jistější, Boo by nemusel tápat. To on tu byl ten, kdo by měl mít všechno pod kontrolou. Poslední, koho by vinil je Boo. Zye se snaží dívat na Boogieho, ale jde to čím dál hůř. Podle něj ho neskutečně zklamal. Tolik se sem těšili a Zye má pocit, že to celé zkazil už od první chvíle, kdy promluvil s Akim. Třeba se nakonec vážně hledá a není fér, aby to odnesl Boo, vůbec si to nezaslouží. 

"Ale bude. Víš, myslím, že tě miluje." Vydechne něco, o čem je najednou přesvědčený, že je pravda.

"Až trochu vychladne." Odtuší a pak začne couvat, když se Boo otáčí k odchodu. 

"Nechtěl jsem tě zklamat." Pošeptá si pro sebe s dalším povzdechem a zamíří na opačnou stranu. Potřebuje cigaretu, nejspíš by si dal i několik panáků, kdyby měl nějakou lahev. Zamíří kolem domu do zadních částí, kde bude jistě sám. Teď to vážně potřebuje, aby popřemýšlel, kde se to celé pokazilo. Kde byl ten zlom, kterým jejich vztah dovedl až sem.

J mezitím prožívá snad nejlepší období svého života. S Aquim je léto mnohem krásnější a jediné co by mu mohlo dělat vrásky je fakt, že pořád nemá práci, takže ani žádnou jistotu, že tu zůstane. Přesto se drží naděje, že i kdyby se musel vrátit, Aqui za ním přijede. Rád by se o něj postaral, i když to po finanční stránce rozhodně nepotřebuje. +Ale jinou starost ano.+ Proběhne mu hlavou a na tváři mu už zase hraje frajerský úsměv. K tomu se taky brzo dostanou. Nahlas by to nepřiznal, ale není to jen o tomhle. Na Aquim mu vážně hodně záleží a…Ne, na tohle je brzo i v hlavě. Právě pokuřuje za stodolou a přemýšlí, kde nejspíš Aquiho přepadne, když se objeví Aki a celkem rázně míří kolem stodoly k domu.

"Hej, kam ten spěch?" Nadhodí a mávne na něj cigárem, aby se k němu připojil.

"Dej mi pokoj." Odsekne mu na jeho vkus dost nezvykle. J si odfrkne, než udělá několik rázných kroků a popadne ho za zápěstí a tím ho zastaví.

"Tak to vyklop." Pobídne ho a začíná mu být jasné, že to tak rychlé nebude. Stačí ten vzdor v Akiho očích. Vlastně jsou si podobnější, než by se na první pohled mohlo zdát.

"Co je ti potom? Do nedávna jsem se dost dobře obešel bez tebe." Aki si očividně moc neuvědomuje, co říká. 

"Au, tohle bolelo." Uchechtne se ironicky J. 

"Jen si klidně posluž, mě to nezabije." Je mu to očividně jedno.

"Ale teď už jsem tady. Takže jde o Boogieho? Nejsem slepý." Dodá, když se Aki zatváří vyděšeně. 

"Poslal tě do háje? A tys to vzdal rovnou?" Rýpe do něj J.

"A co mám jako dělat? Má kluka, mě nechce. Teda ne úplně." Najednou se protrhne hráz a z Akiho se to sype. J se pousměje, ale zatím ho nepustí. 

"A já se naštval, ale úplně pitomě." Vypadá to, že se bráška trochu zklidnil.

"Takže co? Zavřeš se doma a necháš si ho proklouznout mezi prsty?" Pozvedne J obočí a nakloní hlavu na stranu.

"Já se bojím." Šeptne Aki a po dlouhé době vypadá na svůj věk.

"Tak ty se bojíš hm?" J protočí očima.

"Tak já tě toho strachu zbavím." Udělá to úplně stejně, jak s Aquim a svým hřebcem. 

"Jdeme." Drží Akiho za ruku a vláčí ho sebou, dokud neuvidí dvě postavy na balíku. +Výborně. Tebe jsem taky chtěl hledat.+ Pomyslí si na adresu Aquiho. Aki za ním už se snaží brzdit patami, když vidí, kam ho J vleče.

"Neblázní. Co mu řeknu?" Vypadá pořád trochu vyplašeně, když ho J popostrčí před sebe.

"Ahoj, Boo-kun. Potkal jsem brášku a on ti moc chtěl něco říct." Drcne do Akiho, který se na něj vztekle otočí. Nejradši by mu jednu vrazil. 

"No totiž…" Začne koktat Aki a očividně to bude chvíli trvat.

"Ahoj, Hvězdičko." Pozdraví Aquiho. Pro něj práce tady končí. Vyřešil to skvěle. 

"Vezmu tě na rande, chceš? Mám teď volno." Kývne, jestli s ním půjde nebo ne.

Boogie, Aqui

Boogie se ve svých myšlenkách neustále vrací k Zyeanovi a k tomu, co mu říkal, i ve chvíli, kdy tady sedí s Aquim. Ano, jak by některé věci mohl vědět? Byl kluk, stejný jako on. Když to nevěděl jeden, jenom těžko to mohl vědět druhý. Měl by se víc spoléhat na sebe a nečekat, že za něj všechno vyřeší ostatní. Povzdechne si, zatímco je podrobován Aquiho nezvykle tmavě modrému pohledu. Zye měl akorát pocit, že všechno pokazil on, ale tak to nebylo. Povzdechne si podruhé. Aqui mezitím vytahuje cigaretu. Boogie ale nekouří. Kdyby neseděli na seně, vážně by si ji snad dal. Aqui mu gestem naznačuje, že by si ji mohli dát jinde, zatímco Boogieho myšlenky jsou někde u toho, jak mu Zye říkal, že jejich vztah měl od začátku vypadat jinak. Bylo to tak zdrcující… takové zklamání ze sebe samého. Hrozný pocit. +Aki tě miluje...+ Projde mu hlavou. 

"A proč mě miluje víc, než ty?" Vyhrkne z ničeho nic, až Aqui nadskočí a zaskočeně zamrká. 

"Promiň." Řekne Boogie honem, protože tohle Aquimu samozřejmě nepatřilo a ten znovu kývne a láká ho na cigaretu. 

"Když nic jiného, tak se ti udělá špatně a budeš mít jiné starosti." Trochu si ho dobírá a Boogie protočí očima, ale pousměje se. 

"No konečně." Řekne Aqui mile. Chce se zvednout na nohy zrovna ve chvíli, kdy mu málem v klíně přistane Aki, kterého sem hodil J. Doslova hodil. Aki se mu nějakým zázrakem vyhne a dobrzdí před Boogiem, kam taky patří. Vypadají oba dva stejně šokovaně, ale J jim to hned po svém vysvětlí. Boo se zatváří přiškrceně, když J řekne, že mu chtěl Aki něco říct. Jo, podle všeho mu chce od plic vynadat nebo přidat ještě něco k tomu, co se stalo v tom lese a Boo najednou dostane vážně strach. Zírají na sebe s Akim asi úplně stejně a Aki koktá a zatím nic neříká. Aquimu to dojde jako prvnímu a pro sebe se zachichotá. Navíc on už tohle trochu zná. Přece to je jako s tím koněm, to mu dojde. Prostě J takhle řeší všechno. Aqui se otočí na J a zářivě se usměje. Je potřeba nechat ty dva o samotě, ale i kdyby ne, teď by je tady nechal. 

"Chci." Řekne mu a vyskočí na nohy. Kouřit bude po cestě, cigaretu neschová. Jestli za nimi bouchne atomovka, je mu to už jedno, teď je to na nich. Hází po cestě na J oči a hrozně nenápadně se otírá o jeho bok a když se za nimi Boogie dívá, závidí jim, že je to pro ně tak snadné a že ta chemie funguje a je silnější, než cokoliv. Zajímalo by ho, jestli by měl Aquiho sebevědomí, kdyby se narodil bohatý a s možnostmi jako Aqui. Asi ne… z někoho jako J by omdlel. Nejspíš omdlí i z jeho mladší verze, přijde mu podobně vražedná. A teď zavraždí jeho. Ticho se natahuje, ale Aki neodchází a tak se Boogie zhluboka nadechne a podívá se mu do očí. 

"Už jsem s ním mluvil. Myslím Zyeana." Řekne a uhne pohledem. Není si vůbec jistý, jestli tohle Akiho ještě zajímá. Nejspíš si jenom vyjasní, že kolem sebe budou našlapovat tak, aby nikdo nic nepoznal, ale Boo má stejně potřebu mluvit. 

"Chce si to vyzkoušet s někým jiným… myslím si, že to je jasný začátek konce." Řekne svůj názor na celou věc. Není to tak snadné a nechce na Zyeho vrhat nijak špatné světlo. 

"Dělá to jenom kvůli mně." Dodá honem. 

"Abych se v sobě vyznal. Měl čas…" Čaruje rukama složitá gesta a pořád se dívá všude jinam. Nakonec se zamračí a propíchne Akiho pohledem, když vyskočí na nohy. 

"Tohle není fér! Říkal jsi, jak složitě se mi žilo a že tady to vůbec neznáš! Balil jsi mě i jeho a měl několik kluků najednou a najednou jsi tam na mě křičel, že s tebou budou problémy! Takhle jsem to nemyslel a ty to moc dobře víš!" Už stojí až u něj a nejraději by se pustil pěstičkami do jeho prsou, ale asi by si zlomil ruku. Uvědomí si, jak je blízko, trhne to s ním a popadne ho neovladatelná chuť ho políbit. +Nechci mít zlomenou čelist!+ Napadne ho vyděšeně, ale už zavírá oči a přibližuje se.

J, Aki

J je naprosto nad věcí, i přes to, jak se Aki i Boo tváří. Tohle bude nejspíš dost zajímavé a vlastně je celkem zvědavý, jak to dopadne. Zároveň však tuší, že to bude hrozný doják a u toho vážně být nemusí. Kapesníčky po ruce nemá a do svého trika nenechá nikoho utírat slzy. Ať si oba poradí, když už to tak zpackali. Usměje se, jakmile Aqui souhlasí, že s ním na rande půjde. Nic lepšího se mu dneska stát nemohl. Dokonce ho ještě provokuje. Bez okolků ho chvíli nechá a pak si ho prudce přitáhne k sobě a zaboří mu tvář do vlasů.

"Ještě chvíli mě provokuj a vezmu tě rovnou k sobě do pokoje. Anebo k tobě, Aki má zatím dost práce." Vrací mu jeho provokace a pak dlaní sjede na jeho zadek, který zlehka sevře, aby mu neublížil. 

"Ale první si zajedeme do města na jídlo." Pak možná ten jediný hotel tam. Na to se ho zeptá později. Teď zamíří za roh, kde je postavený starý povoz, který si půjčil. Ano, zvládl některé věci zařídit už ráno. 

Aki mezitím vypadá, že se propadne do země. Boo se tváří dost podobně. Když mu řekne, že už mluvil se Zyeanem, zarazí se ještě víc. Chtěl by položit úplně pitomou otázku, jako vážně nebo něco podobného, ale z jeho rtů nevyjde nic. Překvapí ho Zyeho reakce, ale možná měl ten nejlepší nápad. Sám si není jistý, jak by se v jeho případě zachoval. 

"Spíš kvůli vám oběma. Zdá se, že si ani jeden nejste jistý, jak to má být." Připomene mu, jak se Zye choval v přítomnosti Seny. Není to obvinění, spíš jen konstatování toho, co viděl.

"Je mi to líto." Když k němu znovu zvedne pohled, Boo po něm vystartuje. Skoro má chuť udělat pár kroků dozadu. Přesto na něj fascinovaně zírá a jediné, na co právě teď myslí je to, že by si ho nejradši přitáhl k sobě a už mu nedal možnost mluvit. Tak moc na něj Boo působí. Jak se má pak soustředit na to, co říká.

"Neznám, ne v takové míře. Ale jinde ano. Nejsem ani pořádně Japonec a každou chvíli škemrám na úřadech, abych tu mohl zůstat. Přitom se tu cítím nejvíc doma. Dochází mi, jaký se mnou mají všichni problémy. I ve škole." Pokrčí rameny. Ano, Boo je na tom nesporně hůř, ale pro Akiho to taky nebylo jednoduché. Boogieho slova mu toho dost připomněla a některé věci se prostě vrátili. 

"Nech to být. To, co jsem řekl, byla blbost. A s tebou žádné problémy nejsou. Ani v nejmenším. Víš..." Už se zase o kousíček přiblíží.

"Neměl jsem nic z toho říkat. Jsi to nejlepší prokletí, které mě mohlo potkat a já se tě jen tak nevzdám, dokud mi rovnou neřekneš, že mě nechceš." Teď mluví skoro do jeho rtů a pak to prostě udělá. Nějak není schopný se ovládat. Počká pár vteřin, aby se mohl Boo bránit a když se to nestane, protáhne ruku kolem jeho pasu a přitáhne si ho k sobě, aby mohl polibky prohloubit. Vydrží tak, dokud se nemusí nadechnout. Opře si čelo o to Boogieho a podívá se mu do očí. 

"Já už jsem si jistý, co chci. Počkám si, až si budeš jistý taky. Možná na to nevypadám, ale kvůli tobě tu trpělivost odněkud vyhrabu. Vezmu tě na rande, na večeři, k jezeru nebo na vyhlídku při západu slunce. Cokoliv si budeš přát. To je to jediné, na čem totiž teď záleží." Šeptá mu do rtů, aniž by z něj spustil pohled. 

"Moc mi na tobě záleží, až tak moc, že mě to úplně rozhodilo. Tohle neznám, musím se s tím taky srovnat, ale není to nic, kvůli čemu bych to měl vzdát." Pousměje se na něj a přistihne se, že ho vlastně ještě nepustil a ani nechce. 

"Popravdě ještě chvíli a asi zjistíš, že se nevzdává ani moje tělo." Tváří se jako nevinnost sama, dokonce naznačí decentní odkašlaní. Trochu to postrádá efekt s tím, co má nebo spíš nemá na sobě. Kousek od stodoly uslyší kroky a tak Boogieho zatlačí dovnitř. Někdo se zaměstnanců ho hledá. Aki ten hlas poznává, ale teď nechce, aby je někdo rušil. Přitiskne ukazováček na Boogieho rty a tiše se zasměje. Tady je nikdo nenajde, pokud zrovna sem nepůjde, což by se mělo dít až večer. 

"Když mě teď neprozradíš, budeme mít čas pro sebe až do večera?" Nechává to rozhodnutí jen a jen na něm.

Boogie

Boogie se zatváří roztržitě, když mu Aki připomene, jak to se Zyeanem je. 

"To je něco jiného, viděl ho přece poprvé v životě…" Hlesne, protože mezi ním samotným a Akim šlo o mnoho dní a mnoho přestřelek a pohledů. Mluvili spolu, trošku se znali. Tohle byl cizí kluk, spíš chlap, co jen klamal oblečením a navíc se k Zyemu vůbec nehodil. Podvědomě se tváří odmítavě. Takový městský bohatý týpek, co dělá modeling? Co by s někým takovým zrovna Zye dělal, to on přece musí vědět! Uvědomí si, že žárlí, ale ne jako milenec, ale spíš jako někdo, kdo se Zyeho snaží chránit před čímkoliv, co by mu v životě mohlo ublížit. Někdy jsme ke svým rozhodnutím slepí a ostatní to vidí hned, tak nějak si připadá. Že on je ten, kdo to vidí. Byla to hrozná blbost a on tady teď měl jiný objekt k řešení a přemýšlení. A pak se tak hrozně rozčílí a k tomu ho popadnou i jiné emoce. Ještě je schopný poslouchat, co mu Aki říká, jak se brání a spěšně mu připomíná odkud pochází a že vlastně ani není Japonec. Má pravdu a Boo moc dobře ví, jak to chodí s imigranty, obzvlášť mimo nejbližší hranice země, ale stejně! Problémy s Akim byly, jenom ne takové, jak to vyznělo. Ne ve zlém, ale prostě starosti s tím, jak ho tady udržet. Na vteřinu si představí, jak by mu bylo, kdyby někdo chtěl, aby nežil s tátou, protože to třeba není vhodné a že musí k příbuzným někam jinam a srdce mu spadne až do žaludku. Tam někde byla sice Akiho máma, ale… Sugizo očividně bodoval, jakkoliv byl výběr mezi nimi asi složitý. Aki se kupodivu přiblíží a jsou od sebe jenom malý kousek, když mu říká, že to neměl říkat a Boo ostražitě nastaví uši. Tak on je prokletí? Zatváří se trochu udiveně, ale Aki mu říká, že by mu měl na rovinu říct, že ho nechce a to je pravda. Měl by to udělat nebo konečně dovolit víc. Vzpomene si, co mu říkal Zye. Že by to zkusit měl, že ho Aki miluje. Tohle všechno nepodstupovali všichni tři jen pro to, aby teď odešel. Už se ho sám skoro dotkne, jak blízko se k sobě dostali a jak moc s ním cloumala rozzlobená vášeň, ale Aki to nakonec udělá první a je to tak lepší. Boo se podvědomě zakloní a tak nějak mu vpadne do náručí a nebrání se ani trochu. Už to prostě nejde. Prsty pevně zahákne do jeho kůže na lopatkách, protože se jinak ani nemá čeho chytit a tiše si povzdechne. Chvíli to trvá, než se od sebe odtrhnou a Aki si o něj opře čelo. Hledí si zblízka do očí a on poslouchá, jak na něj Aki bude čekat, dokud bude chtít. On má zrovna pocit, že nevydrží čekat ani vteřinku. V tomhle se vážně míjejí. Ještě v sobě neumějí číst. Ale bylo to hezké zmatení. Pousměje se nad svými myšlenkami a jeho oči konečně zahřejí. 

"To všechno uděláš." Přikývne tiše. Možná to nebude hned, protože je tu se školou a brzy pojedou domů, ale táta ho sem vezme, to ví. Začervená se a sklopí stydlivě pohled, když mu Aki řekne, že se tak choval, protože ho rozhodila jeho vlastní reakce. Byl to důkaz, že to bylo silnější, než s těmi kluky, co měl dřív? Boo byl na ty informace tak moc zvědavý, ale teď o tom mluvit nechtěl. Nervózně se zasměje, když Aki připomene svoje tělo a pořád uhýbá pohledem, ale zároveň se ho nepouští ani on. Chce se mu udělat něco bláznivého. A pak oba dva uslyší ty kroky. Boo se lekne a stihne jenom vyděšený pohled, protože nechce, aby to byl Yoshiki nebo některý z kluků, který by to vidět neměl, ale Aki je pohotový a zastrčí ho do stodoly za nimi. Ocitnou se v přítmí mezi spoustou věcí, sena a jistě taky pavouků a Boo se snaží ani nenadechovat, ale děje se opak. Rychle dýchá přes pootevřené rty, na které Aki položí svůj prst. Zvedne k němu oči, když ho Aki žádá, aby je neprozradil. Nejdou si sem pro Boogieho, ale právě pro Akiho. 

"Yoshiki mě roztrhne." Řekne tiše a bude to asi poprvé, co bude za zlobivého on. 

"Doufám, že ještě fotí." Šeptá a kroky se vzdalují. Boogie si naplno uvědomí, kde jsou, v jaké poloze, že je Aki nějak polonahý a… je to on, kdo se teď vrhne na jeho rty.