Hiroto x Saga - Vezmu si tě, to udělám. - část 1.

(sídlo rodiny Toshiyi)

Saga

Saga se vydal po setkání s Aquim za Hirotem. V rukách si nese svůj čaj a usmívá se tak nějak zamyšleně. Nikdy by ho nenapadlo, že by mohl stanout po boku budoucího císaře a že by si právě jeho vybral. Byl jen malý kluk, který nepocházel odnikud a jen díky svému působení v čajovně získal své postavení a znalosti lidských povah. Jistě uměl se tvářit, že patří mezi úplně jinou třídu a dost lidí ho za to obdivovalo, když si v jejich městečku vykračoval po ulici. Nikdy však na svůj původ nezapomněl, i když se zařekl, že už tak nikdy neskončí. Jeho cílevědomé uvažování ho dostalo opravdu daleko a mohl by být na sebe velmi pyšný. Ano, taky se tak umí tvářit, ale nikdy to nezacházelo do extrému, pokud si to jeho společnost vyloženě nepřála. Dřív se našlo pár mužů, kteří si vyloženě užívali jeho sebejistou a pyšnou stránku, ale tento život už nechal daleko za sebou, když se rozhodl odejít s Hirotem. Vzpomene si na čajovnu, na malou terasu do zahrady, kde byl zvyklý pít svůj raní čaj. Pozoroval probouzející se rostliny a kapky rosy, ve kterých se odráželo vycházející slunce. Chtěl by to zase jednou zažít. Zase se tam vrátí a projde si známé pokoje a chodby a nadechne se vůně čajů, olejů a vonných tyčinek. Chce zase poslouchat hašteření Rukiho a Kamija a tiše se za rohem pochechtávat. Podél páteře ho přejde mrazení, když si uvědomí, jak moc mu jeho domov chybí. Nevyměnil by místo, kde právě teď za nic na světě, ale i jemu se stýská, i když to na první pohled nebylo vidět. Pomalým, elegantním krokem dojde až k pokojům, které jim byly přiděleny. Zastaví se chvíli přede dveřmi a pak nasadí svůj typický úsměv, který vábí a zároveň provokuje. Teď je čas, aby si s Hirotem trochu pohrál. Nostalgie už ho opustila, ostatně jako vždycky když je s ním. Srovná si prameny svých vlasů a pak vstoupí. Nepochybuje o tom, že Hiroto bude vzhůru. Ještě se mu nestalo, aby přišel a on spal a nečekal na něj. Jak kdyby měl potřebu ho pořád hlídat, i když se vždycky svářil, že to tak není. 

"Ahoj." Pozdraví a čeká, odkud se ozve jeho hlas. Sám zatím přejde k malému zrcadlu, kde se znovu trochu upraví a pak vytáhne ze záhybu svého oděvu malou lahvičku. +Tvoje oblíbená, přijdeš blíž?+ Vábí ho, i když se ještě ani neukázal. Použije jen trochu na svůj krk a ještě trochu na zápěstí. Nesmí to být příliš. Pak se víc narovná a odejde se usadit. Sevře šálek v obou dlaních a přehodí si nohu přes nohu, čím toho hodně odhalí, ale ne příliš. Tohle křesílko je pro jejich zemi nezvyklé, ale Sagovi se líbí. Dá se na něm dělat spoustu věcí. Zlehka pohybuje nohou do rytmu, který mu zní v hlavě. Napadne ho, že by mohl po delší době něco zahrát, ale ani za nic se mu už nechce vstávat. Ne kvůli hudbě. Přesto není unavený, spíš nabitý energií z toho, co se před chvíli v kuchyni odehrálo. 

"Co bys řekl na to, že ti v podstatě nejsem věrný, Hiro-chan?" Ví moc dobře, jak to zní a schválně použil tento výraz, aby ho trochu potrápil. V rukou převrací šálek a pořád se zlehka usmívá. Nechce ho zase moc trápit, ale zároveň nemá v plánu ho brzo unudit k smrti. Je potřeba trochu koření do celého vztahu a hned od začátku to dávkovat. Samozřejmě si věří dost na to, aby věděl, že to později dokáže dost dobře urovnat. Z druhé strany neřekl nic, co by nebyla pravda. Slíbil věrnost svému budoucímu císaři a to není jen pár slov. Kam ho Aqui pošel, tam bude muset jít. Jenže mu věřil, že by je s Hirotem nikdy cíleně nerozdělil. Ne, když ví, jaké to je doopravdy a osudově milovat. +Zní to vážně moc krásně. Teď je ale čas na trošičku bouřky.+ Baví se sám se sebou ve své hlavě a v očích je vidět pobavení, ale jen na chvilku, dokud má tu možnost být sám. Nepochybuje o tom, že mu to dlouho nevydrží.

Hiroto

Už to bylo nějakou dobu, co se jim podařilo dostat do sídla Toshiyovy rodiny, ale Hiroto se od té chvíle nezastavil. Bylo to především pro to, že byl další hlavní silou schopnou držet meč, takže se na něj spoléhalo ve věcech, ve kterých se na Sagu nebo Die nedalo. Navíc měl potřebné vzdělání a urozený původ, věděl, jak věci chodily a Toshiya ho nemusel učit zase tak moc. Nikdy by si nepomyslel, že jeho životním úkolem bude hlídat nového císaře. Myslel si, že bude spíš bojovat někde na hranici a získávat zkušenosti podobně, jako kdysi generál Ricko. Myslel si na podobnou kariéru jako měl on nebo dokonce Gackt a teď bylo všechno úplně jinak. Je už hodně pozdě v noci, když opustí dveře místnosti, ve které se konala jedna taková podobná porada a míří rovnou do pokojů určených pro něj a pro Sagu. Je unavený snad ještě víc, než když byli celé dny v sedle. Na to byl zvyklý, byla to fyzická aktivita, ale tohle se nedalo natrénovat a on podezříval Toshiyu, že na něčem jede, aby to vydržel. Už ho několikrát napadlo, že řekne Sagovi o něco podobného. Prostě o nějaké drogy, co ho udrží na nohou, no vážně. Když vejde do komnat, zaskočí ho, že v nich Saga není. Samozřejmě si mohl chodit, kde chtěl a dělat, co chtěl a taky toho hodně využíval, ale stejně nebylo běžné, aby se toulal po sídle v tuto hodinu. Pořád tady byli jenom hosty a navíc tahle rodina měla určitou pověst. Zamračí se a všechno projde kousek po kousku, aby se ujistil, že je to opravdu tak, ale bylo. Povzdechne si a usedne za malý stolek v ložnici, kde si podepře dlaní čelo. Když sebou za nějaký čas trhne, protože uslyší Sagův hlas, málem se bouchne čelem o stolek, protože nejspíš opravdu spal v sedě. Povzdechne si a začne pomalu vstávat, ale Saga nepočká na pozdrav a rovnou mu řekne, že mu není věrný. Hiroto je ve vteřině vzhůru, nebezpečně se zamračí a objeví se ve dveřích do ložnice. Skenuje Sagu pohledem, jako by tak mohl zjistit, odkud přišel a co přesně tam dělal. Sedí si tam, ukazuje mu svoje nohy a vypadá pobaveně a to Hiroto nesnášel, protože neměl šanci přijít na to, co se děje a co je zdrojem jeho dobré nálady. Saga ho takhle týral docela často. 

"Vážně?" Ukrojí medově a ví, že by po tom člověku šel stejně hladově, jako když honil Kaie. A taky ho málem dostal! 

"Takže teď čekáš na to, až odejdu pracovat, aby ses TAKHLE prošel po paláci a nebyl mi věrný?" Obsáhne gestem dlaně jeho neoblečenou postavu. Nepodezírá ho, je mu jasné, že je v tom něco jiného a zatváří se ještě podmračeněji, jak se na to snaží přijít, ale pravdu by stejně nevymyslel ani ve snu. 

"Brzy pojedeme dál." Řekne mu místo toho. 

"Ono tě to na severu v zimě přejde." Asi to nebude příjemné. Hiroto byl jižan, sníh neměl rád. Jenže Aqui musel být v bezpečí, než dostanou zprávy, že je démon pryč. A to na jednom místě nikdy nebyl, dokonce ani tady ne. +Raději bych byl na tom moři.+ Aquiho křehká postava by zimu nemusela vydržet, jenže to moře taky ne. +Moře léčí...+ Pomyslí si a nejraději by přemluvil Tamakiho, aby pluli někam dolů. Dojde k Sagovi, docela nenápadně se natáhne a vyškubne mu šálek z ruky, až se čaj všude rozlije. 

"Kdo to byl?" Vyjede po něm a do nosu ho praští jeho vůně. A to je taky schválnost! Ne, nemyslí si, že mu s někým zahýbá, ale když provokuje, dostane, co chce. Odhodí porcelán někam stranou a kupodivu se ani nerozbije. 

"Tohle místo jednoho nutí chtít otrávit úplně každého…" Pronese trochu nebezpečně. A nemíní vysvětlovat, jak to myslel.

Saga

Hiro vypadá unaveně, když Saga vejde do jejich společných prostor a konečně ho uvidí. V očích se mu mihne starost a hned plánuje, jak mu udělá hezký zbytek večera, než půjdou spát, ale první si chce užít to, co naplánoval. Sice by mu neměl přidělávat starosti, ale taky si uvědomuje, že ve výsledku by to mohlo být příjemné rozptýlení. Teda pro ně dva, všechny ostatní by to nejspíš zabilo. Nedá na sobě nic ze své starosti znát, jen se dál pěkně roztahuje v křesle, kam se usadil. A že to umí tak, aby ho ještě víc provokoval. Už jen to, jak se Hiro mračí, mu způsobuje příjemné šimrání v břiše a taky mnohem dál. Ještě chvíli se na něj bude tak dívat a půjde to i vidět. +Tohle vážně není fér.+ Pomyslí si v hlavě na adresu toho, jak na něj působí. Je to jako droga, které nebude mít nikdy dost a když se nic zásadního nepokazí, tak ji klidně může brát do konce života. 

"Hm." Přikývne jako první na jeho otázku, než pokrčí rameny. 

"Měl jsem zajímavou procházku. Pořád je to pro mě nové místo, je tu spousta věcí, které musím objevit." Ví, že ho tím rozzlobí ještě víc a možná taky víc rozhodí, ale to přesně má v plánu. Poposune se v křesle, čím se mu látka na nožkách sveze ještě kousek dál a odhalí mnohem víc, než by bylo vhodné. Provokuje ho a rozhodně si to užívá. 

"No, když jsi na mě neměl čas, co jsem měl dělat?" Tohle byla trochu podpásovka, ale teď se to smí. Ještě kousek chybí, než se dostane na to správné místo za hranicí. 

"To je pravda a on pojede s námi." Dá mu to vážně hodně práce, aby mu koutky necukaly. Pojedou dál a Aqui pojede samozřejmě s nimi. Uculí se a skoro to vypadá, že ho Hirotovo rozčilení vůbec nezajímá. 

"Vážně to chceš vědět, můj drahý?" Nakloní hlavu mírně na stranu, ani by z něj spustil pohled. Je nádherný, když s ním cloumají emoce ještě víc. Je vidět, že mu na něm opravdu záleží a není mu jedno, co s kým kde dělal. To se Sagovi líbí. Obočí mu jde nahoru, když přijde o šálek a ještě ho odhodí. +Ohoho.+ Užívá si jeho plamennou reakci.

"To jsou pěkně vlastizrádná slova, Hiro-koi." Brouká svůdným hlasem, než se pomalu a líně zvedne. Pak pomalu zamíří k němu a lehkým krokem ho obejde. Jen ať si Hiro užije jeho parfém. 

"A co všechno bys udělal tomu, kdo ti mou věrnost ukradl?" Vyzvídá a je znát, jak moc si to užívá. 

"Myslíš si, že bych dokázal s někým spát, když mám tebe?" Podsouvá mu svá slova, ale nechce mu hned říct, co se vlastně stalo. Protáhne paži kolem jeho boků a sáhne mu rovnou do klína, který jemně sevře. 

"A co bys udělal mě? Budeš mi nemravné myšlenky dostávat z hlavy?" Ví moc dobře, co by se teď mohlo stát a ano, má na to rozhodně náladu, i když jeho podvědomí křičí, jak moc je unavený. Na tohle nebude nikdy dost. V tom má Hiro smůlu. 

"Jak moc se na mě zlobíš?" Pokračuje dál a využívá i svůj hlas, aby z něj dostal tu správnou reakci. Hiro se nedá jen tak, to je mu jasné, ale Saga není takový, aby se hned vzdal. Pak ruku z jeho klína stáhne a přejde k jedné truhlici, na které má položené malé zrcátko. Prohlédne si v něm svůj odraz a začne se upravovat. 

"U kami, jsem vážně rozcuchaný." Postěžuje si. Je to další jeho hra, samozřejmě, že má vlasy v naprostém pořádku. Snaží se jen tvářit, že tu Hiro vlastně není. Uvidí se, jestli tam vydrží jen tak stát nebo bude Saga za chvíli přes něco přehnutý. Ta druhá možnost se mu samozřejmě líbí mnohem víc. Nebude se zdráhat ho ještě víc popíchnout, když bude potřeba.

Hiroto

Hiroto našpulí vzdorovitě rty, když mu Saga v klidu odpoví, že si tady takhle chodil, protože musí pořád něco objevovat. Něco v tom vězí a on nemá dost trpělivosti na to, aby si počkal na jeho vysvětlení. Projedeme jím vzteklé zachvění, když mu Saga vyčte, že na něj neměl čas. Jak kdyby nevěděl, jak to celé bylo a že pracovat prostě musel, jinak by tady neměli svoje místo. Přivře na něj oči ještě víc, už to snad ani nejde, aby vůbec něco viděl a nejspíš si vyláme zuby, jak tiskne čelisti o sebe, ale zároveň mu oči sklouznou ke klínu, který sice není vidět celý, ale vidět je z něj dost. To mu na chvíli odvede myšlenky jinam, samozřejmě přesně tak, jak si Saga přeje. Je to beznadějné a Hiroto bude mít za chvíli dost sám sebe a své příšerné vůle. 

"Cože?" Vyprskne, když mu Saga řekne, že ten někdo, s kým se procházel pojede s nimi. Hlavou mu prolétne seznam jejich malé družiny a když nepočítá nedůležité osoby, moc jich nezbývá. Tamaki ani Die nepřipadají v úvahu, tak kdo? Nemůže na to vůbec přijít. Samozřejmě, že to chce vědět. Tak moc, že hodil s tím hrnkem, kdo ví kam. Vlastizrádná slova? Zarazí se a větší nápovědu už ani dostat nemůže, ale stejně mu to nedochází, jak by taky mohlo? Koho by kdy napadlo, jaký pakt ti dva upekli, zatímco do sebe vrazili v kuchyni? Saga vstane, ale není to pro to, aby mu tok konečně vysvětlil. Jenom ho obejde a dál si s ním hraje. Hiroto se podívá před sebe. Slovo vlastizrada ho nutí brzdit a být opatrný. Naštěstí ho Saga konečně ubezpečí, že má přece jeho a on trochu vydechne a svěsí nepatrně ramena. Trhne sebou, když se ho Saga tak nečekaně dotkne v klíně. Měl by to od něj už čekat, ale to téma a tento čin nějak nejdou dohromady a tím jsou provokativnější. Napětí v ramenou je zpět, jen tentokrát má trochu jiný důvod. Mlčí, když se ho Saga zeptá, jestli by mu nemravné myšlenky dostával z hlavy. Ví, na co přesně naráží a normálně by mu hne odpověděl, že samozřejmě, ale ani on nechce být tak předvídatelný. A tak si svou odpověď ještě chvíli nechává pro sebe. Místo toho se nechává konejšit pohybem jeho ruky, která mu nedává zase tak moc, až mu najednou sebere úplně všechno. Nenechal se vyprovokovat a tak to Saga zkouší znovu, když jako by bez zájmu odejde k truhlici a všímá si zrcátka místo jeho. 

"Vezmu si tě, to udělám. To bude moje odpověď tobě i komukoliv dalšímu." Řekne mu a doufá, že mu to zrcátko alespoň upadne. Zdá se to jako maximálně neuvážené rozhodnutí, jeho rodina Sagu ještě ani neviděla, natož, aby s tím souhlasila. To samé se dá říct o Kamijovi s Rukim, stejně jako o císaři, ale jeho to prostě nezajímá. I kdyby ho vydědili, začne zase od začátku. Nebude mít rezidenci na jihu ani rodinné peníze, ale teď už ho z práce jenom těžko někdo vyhodí. Má tady důležitý úkol a když Aqui neumře, dostane velkou odměnu, tak co? Koho se pořád bude ptát? Ani Sagy se kruci nebude ptát! 

"Ještě tady, než pojedeme. Kdo ví, co se může stát v příštích dnech? Nechci čekat na to, až se vrátíme, taky by na to nemuselo dojít. Toshiya bude mít dostatečnou pravomoc, aby to bylo legitimní." Tváří se teď nenuceně a jako by nic zase on a u toho si začne rozvazovat yukatu. 

"Dobrou noc." Popřeje svému budoucímu manželovi a zase se otočí, aby odkráčel do ložnice, kde před tím byl. Docela rád by viděl nějakou plamennější reakci ze strany Sagy. +Co pořád já? A ty budeš klidný jako vodní hladina? Tak to ne.+ Pomyslí si a okusuje si spodní ret. Kdo to tedy na té chodbě byl? Lehne si nahý do postele na břicho a předstírá, že si dělá starost se svými nehty.

Saga

Vidí, jak se Hirotovi nelíbí, co mu říká. Jistě, potřebuje ho provokovat, aby nebyl ani chvilku v klidu a ví, že si to oba svým způsobem užívají. Nepochybuje o tom, že to bude mít zajímavou dohru a na tu se těší ze všeho nejvíc. Zároveň umírá touhou mu říct, co se v kuchyni stalo a proč má tak dobrou náladu. Moc doufá, že na něj bude Hiroto pyšný. I když ho trápí, nic víc si nepřeje než dostat jeho uznání. Miluje ho a přál by si mu být i v tomto rovný. Málem se neovládne a rozesměje se, když na něj tak moc vypálí cože. Vážně by ho nejradši nechal tápat do dalších dnů a podezírat všechny kolem. Podle něj by ho rozhodně nenapadlo to, co se ve skutečnosti stalo. Je vidět, že ho svými slovy trochu zarazil a ten největší plamen, je na chvíli zkrocen. To se mu dost dobře hodí a taky to, že Hiroto zabírá očima místo jeho klína. Dobře, pořád na něj dost dobře působí. S tím se dá velmi příjemně pracovat. Hlavou se mu honí tisíc a jedna myšlenka, jak by toho mohl využít, ale není to vůbec ve zlém. Jen by nerad, aby se s ním Hiro začal po pár letech nudit. Jen ať je pořád trochu ve střehu. Na stará kolena si klidu užijí dosyta. I jeho dotek má svůj vlastní smysl a dál uklidňuje Hirotovu plamennou reakci, aby ji vzápětí mohl nechat vyšlehnout a spálit všechno kolem, kromě nich dvou. Pak už je čas tvářit se, že se zaobírá svým vlastním vzhledem, který je rozhodně ucházející a žádné vlasy rozcuchané nemá, to by nesnesl ani na cestě. Jen ať ho klidně všichni mají za dámičku. On jim brzo dokáže, že má co nabídnout a že by se ho měli bát. Když k němu však dolehnou slova, zalomcuje s ním neskutečné množství pocitů. První z nich je absolutní překvapení nad tím, co řekl. Pak následuje zamilovanost, která se snad ještě vystupňuje a nakonec dorazí i pochyby, jestli si z něj náhodou nedělá legraci. Prudce se na něj otočí a v očích má všechno, co se právě prohnalo jeho hlavou. 

"Vzít si mě?" Vypadne z něj sotva slyšitelně a jeho oči těkají po Hirotově tváři, jak kdyby tam chtěl najít na všechno odpovědi. Na vteřinu vypadá snad i zranitelně. Neslyšně lapá po dechu a málem ani nezvládá sledovat, že se Hiro svléká. 

"Chceš si mě vzít hned?" Ptá se, jak kdyby byl úplně pitomý. Není schopný si to v hlavě dát dohromady. Hiro mu popřeje dobrou noc a zmizí z pokoje. Saga tam stojí, zírá před sebe na místo, kde mu Hirotovo pozadí zmizelo z dohledu. Trvá to pár vteřin, než mu začnou koutky stoupat nahoru v tom nejšťastnějším úsměvu, který kdy ukázal. Má sto chutí si povyskočit a zavýskat. Asi by vzbudil celý barák, možná i celou zemi a ne, ani trochu by mu to nevadilo. 

"Tak dobrou noc hm..." Broukne si pro sebe tiše. 

"Já ti dám dobrou noc, to budeš koukat." Doplní si ještě, než se bez okolků svlékne. Pak sáhne do své truhličky a vytáhne tu nejmenší lahvičku. Vypadá to, že je tam jen pár kapek, ale stačí jen jedna a je v ní obsaženo tak silně afrodiziakum, že jim to vystačí tak na týden. Rozetře si kapku za jednu i druhé ucho a pak se narovná a otočí směrem k ložnici. Nasadí tu nejlepší chůzi a zamíří tam. Zastaví se v průchodu a prohlédne si Hirota, jak tam nenuceně leží.

"A kdo říkal, že si tě budu chtít vzít?" Pohodí hrdě hlavou a pak už přejde k posteli. Natáhne se nad něj, dlaněmi opřenými vedle jeho hlavy a nakloní se ze strany jeho tváře. Parfém udělá své a zároveň už ho ani sebe nechce déle trápit. 

"Slíbil jsem Aquimu věrnost a on ji přijal. Je čas, abych ji slíbil i tobě." Odmlčí se na chvilku, než se rty dotkne jeho tváře a zároveň se boky pohne proti jeho pozadí. 

"Přežiješ, když už nebudu jen obyčejný kluk z čajovny, Hiro-koi?" Zavrní svůdně a zopakuje pohyb boky.

Hiroto

Hiroto se na Sagu nemohl dívat moc dlouho, ale to neznamenalo, že si nevšiml jeho reakce. Čekal na ni a kdyby to šlo, nechal by si ho v tu chvíli namalovat. Kochal by se tím mnohem déle, jenže musel dohrát tuto hru předstíraného nezájmu, kterou rozehrál jeho milovaný. Zrcátko sice neupustil, ani nerozbil nic dalšího, ale ta pusa až na zemi a výraz v jeho očích, na to Hiroto nikdy nezapomene, i když to viděl jen tak malou chviličku. Bylo znát, že Saga podobnou nabídku nečekal. Možná taky nikdy. Byl vychovaný tak, aby se k nikomu neupínal a kdyby snad, aby to byl spíš bohatý ochránce, než manžel nebo druh. Kromě toho pocházel Hiroto z dobré rodiny, kde se podobné věci… vlastně tolerovaly. Musely, protože Inoran si taky nevzal ženu. Jenže to nebylo vůbec jednoduché a Ricko musel mít jedno z nejlepších postavení v zemi, aby k tomu nakonec svolili. Bylo to přání císaře, ale co byli ve srovnání s nimi oni dva? Zatím vůbec nic. Hiroto byl ještě malý, když se tehdy Inoran postavil na odpor všem a odmítl se oženit a místo toho si myslel na muže, ale dobře si pamatoval, co se doma říkalo a jaké pozdvižení to způsobilo. Asi to bude něco genetického, když tak nakonec dopadnou oba dva, i když Hiroto si dřív myslel, že se mu holky líbily. To bylo před tím, než Saga otočil jeho svět vzhůru nohama. A co víc, Hiroto spěchal a tím Sagu dostal úplně. On na svou rodinu nechtěl a nemohl čekat a líto mu bude jedině toho, že tam nebude Inoran, ale Saga by na své svatbě možná rodinu rád měl, i když to nejdřív vypadalo, že Kamijo pukne vzteky. 

"Můžeš si pak naplánovat něco oficiálního…" Křikne na něj z ložnice nezúčastněným hlasem, i když původně nechtěl říkat vůbec nic. Některé věci byly pro některé lidi důležité a co on považoval za zbytečnost, mohl si Saga naopak přát. Hiroto to ale chtěl mít na papíře teď hned. Saga za ním nejde hned a je slyšet, že tam něco dělá. Mohlo to být cokoliv, včetně balení si kufrů zpět do čajovny. Hiroto natáhne uši a na malý okamžik je doopravdy nervózní. +Co když odejde+ Hiroto se bál málokdy, ale ta pochybnost je najednou k nesnesení. Saga neodejde. Objeví se ve dveřích do ložnice a nejspíš si ho prohlíží, Hiroto se zatím neohlédne. Měl si sem vzít práci, vypadalo by to efektivněji, ale to ho před tím nenapadlo. Ušklíbne se, když Saga začne dělat drahoty. 

"Protože si to vydržel až do teď a baví tě to." Řekne sebevědomě, ale možná se nervozitou pozvrací. Jestli řekne Ne, asi spáchá seppuku. Postel se zhoupne, jak se o ni Saga opře a dostane se nad Hirotovo tělo. Hiroto se pro sebe pousměje, ale zároveň ho něco nového začne silně dráždit v nose. Není to ten Sagův parfém, je to ještě něco trochu jiného. Zatím mu nedochází, co by to s ním mohlo dělat, myslí si, že za to může jenom přítomnost jeho lásky. Teď je to Hiroto, kdo vytřeští oči před sebe, když mu Saga konečně vysvětlil kde a s kým byl a co se tam stalo. Chtěl by se po něm prudce otočit a nejspíš by ho tím shodil z postele, ale ono to teď nejde. 

"Cože? Jak to?" Nic nechápe a taky mu dochází, jak by to ve vztahu k nynějšímu císaři mohlo vypadat. Kde se tohle přátelství vzalo tak náhle a jak na to ti dva přišli a jak to, že… a proč a co a jak??? Asi nikdy neměl tolik otázek, jako teď a Saga si nechce povídat. Jeho mozku dochází, že věrnost se tu neslibuje jenom princi, ale i jemu a že to znamená Ano, jenže je těžké to teď všechno zkombinovat a pochopit a do toho ten zatracený parfém. Hiroto se ošije a na pozadí ucítí přímočarý pohyb. No moment!!!! Takhle obráceně to nikdy nedělali a on si není jistý, že to chce dovolit! To si nedomluvili! 

"To nevím, mě se to dost líbilo…" Provokuje ho a hned ho napadne ještě něco dalšího. 

"Ty ses snad někdy považoval za obyčejného? No tohle…" Už trochu zhluboka dýchá.