Boogie x Aki - Lidé s ním nechtějí mít nic společného. - část 2.

(farma)

Boogie

Boogie se trochu smutně pousměje, když mu Aki řekne, že tohle může vidět kdykoliv bude chtít. Nebylo to tak jednoduché, bude se muset vrátit do školy a sem to nebylo úplně blízko. Neměli auto a pořád platit veřejnou dopravu by bylo drahé… Neví, co mu na to táta řekne. Okusuje si spodní ret, ale myšlenkami je pořád spíš u laní, než u přemýšlení o tom, co bude dál. Trochu se probere, když mu dojde, že Aki nazval hvězdným nebem jeho oči a nemluví jenom o tom, co by mohli mít nad hlavami. Pomalu obrátí pozornost od laní k němu a zadívá se do jeho očí. Nevypadá, že by lhal, ale to vlastně nevypadal celou dobu. Boo si jenom myslel, že si hraje, že prostě balí kluky, aby nebyl sám, jenže teď už dobře chápe, že to není jenom o tom. Raději pohledem honem ucukne zpět před sebe, ale to už se Aki dotýká dlaní jeho brady a otáčí ho zpět. I on cítí magické mámení téhle chvilky a vlastně se nebrání, i kdyby mohl. Se Zyeanem to ještě nevyřešil, nebylo to fér, připadá si, že ho podvádí, i když ho taky viděl, jak se dotkl toho Seny a stejně. 

"Kdyby mě jenom někdo mohl zbavit toho svědomí…" Řekne sotva slyšitelně a vlastně tím dá najevo, že se jeho postoj k Akimu zásadně změnil. Aki mu říká něco velmi podobného a Boogie mu konečně věří. Věří tomu, že ho chtěl jenom povzbudit, že by ho vážně dovedl Zyeanovi až do náruče, kdyby Boo chtěl, ale taky rozumí tomu, že city jsou prostě silnější. Měly by být, pokud to s někým myslíte vážně! Teď asi vypadá jako někdo, kdo neví, co chce, ale je to složité. Dospívání a emoce byly prostě složité. Aki se mu omluví a on už nestačí nic říct, než se políbí, ale vlastně ani neucukl. Prostě najednou nechtěl. Propadne se hanbou vůči Zyemu, neví, jak spolu budou dál existovat v jedné třídě a všechno bere na sebe, ale neucukl. Uvědomí si, že Akiho polibky jsou jiné, že taky jinak voní a že motýlci v břiše jsou přítomni, takže by všechno mělo být v pořádku alespoň pokud jde o ně dva. Mírně sebou trhne a zachvěje se, když uslyší i Akiho hlas. Zachází to daleko, on to ví a navíc nemá žádné zkušenosti, ještě to nestihl. Za to Aki měl hned dva kluky najednou… Cítí, jak kolem jeho těla sílí Akiho stisk. Má velkou sílu z práce tady, ale není to nepříjemné, spíš naopak. Na jeho touhu by si mohl asi i sáhnout a je to ta chvíle, kdy by to měl utnout, říct dost a vrátit se, protože udělat to později, to se prostě nedělá. Jenže sám tak dlouho touží posunout se ve svém životě dál, že ho najednou popadne rebelská touha prostě si jednou udělat, co chce, bez ohledu na cokoliv. Za tohle shoří v pekle, prostě se vrátit nemůže. Možná uteče, aby se se Zyem už nepotkal… vyhodí ho ze školy za to, že opustil školní výlet a… Ve stejnou chvíli ho Aki přestane líbat a jeho napadne, že to ukončí on sám, ale Aki se od něj nevzdaluje. 

"Co?" Vypadne z něj úplně pitomě, když mu Aki řekne, že mu později může dát facku. Ještě neví, co se stane za dvě vteřiny, ale najednou se do něj Akiho tělo opře a začne jej nenásilně tlačit do lehu. Boogieho dlaně vylétnou k jeho ramenům, za která se ho chytí, ale vlastně neutíká ani teď. Jestli si lehne, tak se to stane. Už to nikdo nezastaví. Tady v lese? Takhle nepřipravený, bez pohodlí, sprchy a všeho kolem, někomu za zády… Jenže už leží, pořád se drží Akiho za ramena a cítí jeho dlaně, jak se posouvají po Boogieho těle. Už se zase líbají a je to mnohem rychlejší, než před chvílí. Boo necítí ani všechny ty větvičky pod zády a lepší bude, když nebude myslet na mravence pod oblečením.

Aki

Akimu se vůbec nelíbí Boogieho posmutnělý úsměv. Samozřejmě tuší, čemu to patří a je si jistý, že se dá všechno nějak vymyslet. Dobře možná to nebude tak často, jak kdyby si přál, ale přece...Pořád lepší než nic. Někdy byl příšerný optimista po svém otci. 

"Něco vymyslíme, pokud budeš chtít." Snaží se ho povzbudit se svým typicky rozzářeným úsměvem. Oplatí mu bez mrknutí pohled a je mu jasné, že něco takového od něj Boo nečekal. Aki si moc dobře uvědomuje, že podobná slova by vůbec říkat neměl. Boo pořád chodí se Zyeanem a ani Aki nebyl na nějaké to zahýbání, i když jeho vztahy předtím vypadaly tak jak vypadaly. Jenže to všechno bylo předem domluvené a vykomunikované. Nemohl by spát s někým, kdo by měl přítele, který by s podobnými věcmi měl problém. Podle něj se to prostě nedělalo. 

"To nemůže nikdo, Boo-chan, jen ty sám. Ale věřím, že Zye ti to odpustí. Možná ani nebude co." Nechce Boogieho omlouvat, vlastně ani to co tu dělají. Podle něj to taky není dobře, jenže je dost možné, že se Zye dopracuje k podobnému konci a možná už se to stalo. Podle Akiho by Zye Senovi podlehl, tak jako se to stalo právě teď a tady. Pak už není čas na žádné myšlenky. Na to jsou Boogieho rty příliš sladké a omamné. Aki nikdy nezažil podobný polibek, po kterém roztává celý a jeho tělo se je příjemně chvěje trochu touhou a trochu nervozitou. Najednou jakoby se bál, že něco pokazí. Boo se však nezačne bránit a tak Aki své polibky postupně prohlubuje a úplně se v nich ztrácí. Dává si patřičný pozor na svou sílu, aby Boogiemu ještě neublížil a zároveň ho chce mít co nejblíže a cítit teplo těla. Je naprosto dokonalý, štíhlý a nádherně voní. Boo prostě plete Akimu hlavu od první a nejspíš si to ani neuvědomuje. Málem se rozesměje do jeho rtů nad Booigeho reakcí. 

"To nic, popovídáme si později, já už stejně moc mluvit nemůžu." Podaří s emu poskládat po pár minutách, kdy je zase schopný se od Boogieho na chvíli odtrhnout. Jde to hrozně těžko a už vůbec ne, když ho pokládá do mechu. Jistě mohl by vybral tisíc a jedno příjemnější místo, dokonce karavan, který je opodál, ale...Jeho hlava úplně vypnula, a tak vůbec nepomyslí na přesun. Navíc Boogiemu to v tom mechu neskutečně sluší. Když se mu pořád nebrání, Akiho ruce začínají být mnohem víc aktivní a posouvají se po jeho těle, které rozhodně stojí za řádné prozkoumaní. První se drží jen u míst, které nejsou zase tolik intimní. Přejíždí mu po pažích, bříšku a bocích. Je znát, jak moc si to objevování užívá a doufá, že Boo taky. Nepřestává líbat jeho rty, i když už si dovolí si z nich taky na chvilku sklouznout na bledý krk, který ho taky volá k sobě. Akimu se nejspíš brzo rozskočí hlava, jak nevím, co první. Dlaň už pomalu doputuje k Boogieho stehnu, které pohladí a pak hladově promne. Teď už není tak daleko od klína, kam by nejradši taky sáhl. Vlastně trochu počítá s tím, že by u podobné zábavy dnes skončili. Nějak si teď nedokáže představit, že by to celé dokončili, i když by si to moc přál. Podle něj by Boo mohl potřebovat čas a rád mu ho dá. Pořád je ale mladý a někdy je vyloženě nutné si svoje vzrušení užít. Zkontroluje výraz v Boogieho tváři a pak mu do toho klína opravdu sáhne. Zatím jen přes látku. Samozřejmě cítí, že Boo je na tom stejně jako Aki sám. Pousměje se s plamínky v očích a několikrát se v těch místech dlaní pohne. Počká, až to začne Boo vnímat nejvíc a pak svou dlaň stáhne, než si přetáhne triko přes hlavu a rozprostře ho vedle místa, kde leží Boo.

"Nebude to o moc lepší, ale při tom přesunu si můžeš sundat to tvoje." Pobídne Boogieho s rozverným úsměvem. 

"Pomůžu ti chceš?" Natáhne k němu ruce, jakmile je v polo sedu a dlaněmi vejde pod lem jeho trika. Položí je na pevné bříško a začne látku hrnout nahoru. U toho už zase rychleji dýchá, ale nepřestává hledět Boogiemu do očí. 

"Zajde to jen tak daleko, jak si budeš přát." Má najednou potřebu ho ujistit, že když řekne dost, prostě přestane.

"Nikdy bych ti neublížil, Boo-koi." Vypadne z něj upřímně.

Boogie

Zye ti to odpustí? Ta slova zní Boogiemu v hlavě a ať chtěl udělat cokoliv, najednou je to jako velmi silná brzda v jeho podvědomí. Možná si prostě myslel, že část té odpovědnosti za všechno na sebe může vzít i někdo jiný nebo že se najde nějaká výmluva, omluva, ujištění, že jeho svědomí trpět nemusí, ale tak to nebylo. Napadne ho, že to není fér. Že mu Aki nadbíhá celou dobu a věděl, že má Zyeana a teď, když by do toho Boogie asi šel, najednou je to všechno jenom na něm. Tedy ta zodpovědnost. Samozřejmě to tak bylo, neměl by z toho utíkat, ale jak se najednou cítí bez opory pod nohama, ví, že on to prostě neudělá. Nemůže a vlastně ani nechce utíkat teď hned, ale cokoliv bláznivého ještě před chvílí jeho hlava vymýšlela, je tomu konec. Užije si svou chvilku, ale nedá nikomu nic, prostě v tom není jasno. Nechá se tedy položit a chvíli se soustředí jenom na Akiho ruce, ale není to tak jednoduché a při tom ještě před chvílí bylo. Takhle se dopracuje jenom k tomu, že s ním nebude nic chtít mít nikdo, ale nedá se nic dělat. Boo si nikdy nemyslel, že je nějak komplikovaný, ale teď pochybuje úplně o všem. Ucítí Akiho dlaň na svém stehnu a tiše si povzdechne, je to opravdu velmi příjemné. Kdyby to jenom bylo za trochu jiných okolností… s jedním se k ničemu nedostal a chtěl a teď když může, zase mu v tom brání něco jiného. Trhne sebou, když mu Aki najednou sáhne do klína a rychle se na něj podívá. Vidí, jak mu svítí oči a sám se trochu mračí. Ne, že by to Zye nikdy neudělal, ale stejně! Aki toho jen tak nenechá, provokuje ho a nutí ho zapomínat na všechno, co si před chvílí vymyslel, jenže to by nesměl říct tu větu. Totiž, že je to všechno na něm. Jako kdyby mu tím řekl, že by sám nic podobného neudělal a při tom s ním teď dělá tohle. To prostě bylo… zvláštní. Oni ne a Boo ano? Nechce být ten špatný, prostě nechce. Sleduje Akiho, jak si svléká tričko, je opravdu krásný a moc mu to sluší a je to spíš Boo, komu se rozletí hlava, ale má to hodně důvodů. Boogie se podívá na tričko vedle sebe a v očích se mu objeví nejistota. Nezačne se svlékat sám, ale zatím ještě nechává Akiho, aby se ho dotkl, ale Aki se mu podívá do očí a sám od sebe mu řekne, že to zajde jenom tak daleko, jak bude chtít. Teď nebo nikdy. 

"Nemůžu." Vyletí z něj najednou a cítí se ještě hůř, než když sem šli. 

"Ne po tom, co jsi sám před chvílí řekl. Nechci čekat na to, jestli mi odpustí podraz. A něco mi říká, že kdybys byl na mém místě, tak bys tady teď taky nebyl." Nechce ho obviňovat, ale přece od něj nikdo nemůže čekat, že by se zachoval jinak? Není Toshiya nebo Die… Začne vstávat na nohy a zmateně se rozhlédne. Laně už jsou pryč a on si ani moc nepamatuje, jak se sem vlastně dostali. Všude ve vlasech má suché lístky a větvičky. Promne si dlaní obličej. Když si pomyslí, že to vážně chtěl udělat… +Jsi jako Die a Toshiya, jsi úplně stejný.+ Pomyslí si. Krátce se podívá do Akiho tváře, která bude vypadat asi hodně zaskočeně a zatváří se omluvně. 

"Možná bude lepší, když sem vůbec jezdit nebudu. Jsou kolem toho jenom samé problémy." Zamumlá pro sebe a vyrazí po cestičce zpět. Těmi problémy myslel sebe. To, jaký tady je. Nejspíš ničí všechny kluky kolem, co o něj projevili zájem a ani neví, jak to vlastně dělá. Před tím se ještě měl na koho zlobit, ale teď už může jenom sám na sebe. Jak se před tím se Zyeanem nechtěl potkat, teď by najednou potřeboval, aby se na cestičce zhmotnil přímo před ním sám od sebe a on na něj mohl zařvat všechno, co potřebuje. Pak by se mu snad konečně ulevilo.

Aki, Zyean

Aki si ani neuvědomuje, jaký by jeho slova mohla mít dopad. Chtěl jen Boogieho ujistit, že bude všechno v pořádku a že fakt, jak Zye kouká na Senu, zvrátí všechno zlé, co by se mezi nimi mohlo stát. Nepochybuje o tom, že Boogieho přítel má dost rozumu na to, aby si uvědomil, že pokud jejich myšlenky jsou jinde, nejde tak dál pokračovat. Možná byl nakonec svou hlavou úplně někde jinde. Přece jen vyrůstal tady, kde měl úplně jiné starosti a věci musel řešit rovnou, aniž by před kýmkoliv cokoli skrýval. Taky možná proto, že jeho vztahy vypadaly úplně jinak a věci se řešili na rovinu a bez zbytečné žárlivosti a ublíženosti, která stejně nikam nevedla. Dá se říct, že měl velké štěstí na své minulé přítele. Vždycky si zvládli vyříkat všechno rovnou bez emocí navíc. Boo se zatím nebrání a tak se ho dál dotýká a užívá si ten pocit, že může. Uvědomuje si, jak moc po něm toužil a jak skvělé je mu konečně být tak blízko. Oplatí mu pohled od očí, když se na něj podívá a najednou ví, že je něco špatně. Jediné, co by si Aki nepřál je to, aby Boogiemu ublížil. O tom jediném to celé bylo. Jenže Boo očividně přemýšlí úplně jinak a s tím prostě nepočítal. Dokonce s ním ani nehodlá mluvit. Zůstane sedět na patách a jen na něj hledí. 

"Podraz? A co dělal před chvíli on?" Vypadne z něj dřív, než si to stačí promyslet. 

"Promiň." Dojde mu, jak to asi znělo. Samozřejmě to chápe, jen čekal, že když přijde odmítnutí, bude to rovnou a ne až po tom, co něco řekne. Nadechne se, aby mu ještě něco řekl, ale Bo ho úplně odrovná tím, co řekne. 

"Jistě, problémy. To je to jediné, co tě tu čeká. Hlavně se mnou." Tohle bolelo. Asi víc, než si Boo dokázal uvědomit. Problémy měl dnes a denně hlavně ve městě. To mu celé roky jeho spolužáci dávali sežrat. Nepatříš sem, vaše rodina je jen na problémy. Boo ťal do živého, i když úplně jinak, než si myslel.

"Dávej po cestě pozor." Křikne na něj ještě, aby ho slyšel a sám zůstane sedět, jen se přesune zády ke stromu. Pozoruje prázdný palouček a...Chce se mu brečet. Ještě nikdy si nepřipadla tak moc...Zraněný. Měl by jít pomalu domů, má ještě práci, ale vůbec se mu tam nechce. Hlavně nechce potkat tátu, který na něm všechno pozná. Neví, jestli by byl schopný o tom vůbec mluvit. 

Zye se mezitím potuloval kolem. Přemýšlel, co se mu to vlastně stalo a jak moc zvláštní pro něj bylo setkání se Senou. Nemohl se od něj odtrhnout, stačil mu jen pohled a přicházel o slova. Tedy obrazně řečeno, protože jinak mluvil až příliš, jen samé kraviny. Hned, jakmile se rozloučili, mu došlo, že se choval jako pitomec. Tohle si příště prostě nesmí dovolit. Boo by se na něj mohl zlobit a to je to poslední, co by chtěl. Sena se mu líbil, to popírat nemůže, ale Boo byl prostě Boo. Dokonalý ve všech směrech. Na tom jedna přitažlivost, i když je silná přece nic nezmění. Přebere si to v hlavě celkem rychle a tak zamíří dál od statku, aby si mohl zapálit a ještě jednou to promyslet. Když zveden oči uvidí v dálce Boogieho. Vůbec ho nenapadá, odkud jde. 

"Ahoj, Kam jsi zmizel?" Zeptá se ho s úsměvem, aniž by tušil, že jde vstříc možné bouři. 

"Promiň, choval jsem se jako idiot." Omluví se mu rovnou a ano, cítí se provinile od chvíle, kdy mu to došlo. Poškrábe se ve vlasech a opatrně se na něj podívá. 

"Asi už se mi splašily hormony nebo co. Víckrát už se to nestane." Ano, ví, že udělal chybu. 

"Myslíš, že mi to můžeš odpustit?" Podívá se na něj štěněčím pohledem, který jasně dává najevo, jak moc ho to mrzí. Z druhé strany se nic nestalo, tak aspoň v tomto ohledu je jeho svědomí čisté. Znovu si prohlíží Boogieho tvář a už trochu stahuje obočí k sobě. Vypadá hrozně rozhozený. 

"Boo-chan?" Zkusí se k němu na krok přiblížit, kdyby třeba potřeboval obejmout nebo odnést, prostě cokoliv. Ta potřeba na něj dát pozor je tu pořád a stejně silná jako předtím.

Boogie

Boogie se zatváří hodně zmateně, když z Akiho vyletí ta otázka. Neznělo to vůbec příjemně, ale nediví se mu. Vypadalo to, že spolu budou něco mít a Boo to najednou odmítl. To většinou vytočilo každého kluka a dneska to nemá být jinak. Trochu se zamračí a hlavou mu prolétne něco o tom, že je Aki ještě před pár dny balil oba dva a taky o svém podezření, co se dělo na tom seně, než se s Die odešli koupat. Bylo po práci a zůstali tam dlouho, prostě neslézali. Jestli tam na cokoliv došlo, tak jak se Aki takhle může ptát? Vždyť to dělá úplně stejně jako Boo nebo Zyean! Teď má ale hlavu plnou úplně jiných myšlenek, než aby to s ním řešil. Už je málem na odchodu, když uslyší Akiho poslední věty. Trhne to s ním ještě víc a znovu se zamračí. Krátce se ohlédne s pootevřenou pusou a zadívá se na něj, ale kde by ho napadlo, co všechno se teď Akimu honilo hlavou? Když sem společně mířili a on mu vyprávěl o svém dospívání, tvrdil mu, že se tady měl skvěle a že sice zaměstnanci koukali divně, ale že to bylo kdysi. A že to měl Boogie horší. Kde by ho napadlo, na co může myslet teď? Připadá mu to spíš jako součást jeho ublížení, ale vážně se na něj nezlobí. 

"Myslel jsem to úplně jinak." Stačí jenom říct a pak prostě odejde. Není to možná fér vůči nikomu, ale tohle místo mu obrací život vzhůru nohama a on už to nechce snášet. Zpátky se dostane docela rychle a pospíchá směrem k farmě. Jeho přání se mu nečekaně vyplní, protože v dálce uvidí Zyeana a dokonce je sám. Nevede se s tím klukem a kouří. Zamíří k němu a když na něj Zye promluví, ani neví, co by mu měl říct. Musí to na něm být hodně vidět, ostatně asi jako všechno, protože Zyean ho má ihned přečteného. Nadechne se, aby to na něj všechno vysypal, ale to by neodhadl, že na něj Zyean vytáhne omluvu. A tím mu sebere všechen vítr z plachet a taky odhodlání. 

"Co?" Vypadne z něj úplně pitomě a ramena mu poklesnou. Neměl mu říct něco jako Vidím, že nám to neklape a vlastně se mi někdo líbí? Jenže on to neřekne a Boogie místo toho poslouchá jeho slova o tom, jak se mu splašily hormony. Tak to neví, co by po tom měl říct on sám. Zapíchne pohled do země a mlčí. Vícekrát už se to nestane… můžeš mi to odpustit… Boogie se s ním chtěl rozejít, ještě před chvílí vážně ano. Aki mu nabízel, že se mohou vrátit a věci urovnat a on byl příliš naštvaný, než aby to udělal a teď… Tady tohle byl jeho přítel. A měl právo na to, aby to ještě zkusili. Nebo ne? Boogie se nikdy necítil tak ztraceně jako teď. Zvedne oči, když ho Zye znovu osloví a vidí v jeho pohledu upřímnou starost. Neví, jak mu to všechno říct. 

"Chci jít za učitelem a říct mu, že se chci vrátit domů. Už tady nechci být." Řekne mu a nakrčí obočí. Za chvíli se asi rozbrečí. 

"Chci jet za tátou." Svede všechno na stesk po domově. Chvíli mu to vydrží a pak bezradně rozhodí rukama. Ví, že si tím pošlape školní prospěch a určité očko, které má jako dobrý student, ale má dojem, že se jinak asi zblázní. 

"Od té doby, co jsme odjeli z domova se cítím rozhozeně a nevím, kde je moje místo. Ani s kým. Nedaří se nám tady a chvíli jsem si myslel, že to máš stejně a že prostě půjdeme od sebe." Před chvílí rozhněval Akiho a teď se to asi stane i se Zyem, i když ten se nejspíš zlobit ani neuměl. 

"Když pojedu domů a dám se dohromady, všechno bude zase jako dřív. Nevím, co se to se mnou děje, prostě to nechápu." Samozřejmě, že je to jenom jeho vina. I když se před tím zlobil na všechny okolo. 

"Nechci zkoušet žádné trojky, nechci se dívat na to, jak jsi tím klukem fascinovaný a nechci ani nikomu dalšímu dávat falešné naděje. Jediný, kdo mě teď slepí, je můj táta. Chci za ním." Řekne znovu, protože jinam utéct neumí. 

"Pak bude všechno zase jako dřív." Bude mít čas, než se odtud Zye taky vrátí.

Zyean

Zye se málem pousměje, když vidí Boogieho, jak je zmatený. Je prostě roztomilý. Buď nad tím vůbec nepřemýšlel, nebo se stalo něco, co ho mnohem víc vyvedlo z míry. Zatím se na nic neptá, jen si přidřepne a típne cigaretu a nedopalek nechá ležet stranou. Pak ho vezme, jak budou odcházet, ale teď na to nemá čas. Pomalu vstane, aniž by přestal koukat na Boogieho a chvíli ho nechává, aby všechny jeho slova vstřebal. Zdá se, že to potřebuje a Zye byl dost vnímavý, aby mu dal potřebný prostor. Od chvíle, kdy sem přijeli, se všechno zvláštně hroutí. Vypadlo to jako nejlepší prázdniny pod sluncem, ale ve výsledku jim to jen ztěžuje celé žití. Kdo by to byl řekl? Zye je z toho smutný a zároveň má pocit, že mu tím vesmír chce něco říct. Jim oběma. Podobné myšlenky zaplaší někam na dno své mysli, ještě si není pořádně jistý, co to vlastně všechno znamená. Překvapeně zamrká, protože Boo chce jet domů. Tohle nečekal, ale z druhé strany není těžké to pochopit. Vztah, který má Boo s tátou tady nemají všichni. Navzájem si důvěřují a starají se o sebe. Jistě že Boogieho tátu zná a ví, jak se věci mají. Přátelí se dost dlouho na to, aby podobné věci věděl, a jsou si vážně blízko, ale co když...

"Boo-chan." Promluví tiše, když si prohlédne zoufalý výraz v jeho tváři. Pak udělá jen jedinou věc, aniž by něco řekl, prostě se přiblíží a přitáhne si ho k sobě do obětí. 

"Je toho na tebe moc." Broukne mu tiše do ouška, niž by ho pustil. 

"Taky mi to tak přijde, i když nejspíš ne tolik, jako tobě." Opravdu moc se ho snaží pochopit a zároveň ví, že se necítí stejně. Pak se pomalu odtáhne, aniž by ho pustil a podívá se mu do očí. 

"Prosím, neodjížděj." Požádá ho, ale ne kvůli sobě, ale jemu samotnému. 

"Dřel jsi tak dlouho, nevzdávej to. Zvládneme to společně." Požádá ho a pak ho jednou rukou pustí, aby ho pohladil po tváři.

"Vím, že se nám vůbec nedaří a od začátku přemýšlím proč. Sám si nejsem jistý, co to znamená. I mě na chvíli napadlo, že spolu možná nemáme být." Přizná se mu k něčemu, co měl uvnitř své hlavy. 

"Ale nemyslím si, že je to špatně." Nepřestává se mu dívat do tváře, jen sbírá odvahu, aby o tom promluvil. 

"Boo-chan, možná...Nevím, jak to vysvětlit. Možná je ta hranice mezi nejlepšími přáteli a chozením tak moc tenká, že jsme si toho nevšimli. Víš, mám tě rád, hrozně moc rád a poslední, co bych chtěl, je přijít o tebe. Vím, že ti můžu říct úplně všechno a taky mě přitahuješ. I teď tě mám chuť políbit, jen...Napadlo mě, že je to možná proto, jak dobře a v bezpečí se s tebou cítím. Jako když jsem na místě, které znám a mám ho moc rád. Jako když jsem doma. Promiň, si to neumím dobře vyjádřit. Zároveň chci, abys byl šťastný a spokojený a to se mnou zase tolik nejde." Je znát, že to nemyslí nějak zle ani jako výčitku. Jen je to celé prostě zvláštní.

"Pojďme to zkusit úplně jinak." Zkusí mu navrhnout něco, s čím možná nebude souhlasit, ale je to řešení. 

"Pojďme si dát čas do konce tohoto pobytu. Ale ne pro nás, ale proto, co bychom mohli mít." Začne opatrně s tím, co ho napadlo. Neví, jestli se to Boogiemu bude líbit, ale je to jistá možnost, jak by mohli některé věci objasnit. 

"Dej Akimu šanci, očividně mu na tobě záleží a v tobě vyvolává od začátku emoce, jaké já jsem nikdy neuměl. Možná je to jenom tím létem a za pár dní to přejde, ale zkus to. Já bych ti potřeboval ujasnit taky." Palcem zlehka přejíždí po jeho líci a u toho se zlehka usmívá. 

"V den odjezdu si promluvíme a uvidíme, jaké to bude. Pokud to nevyjde a zjistíme, že máme být spolu, tak budeme. Bez všechno zlého a bez výčitek za to, co kdokoliv udělal. Jestli máme být spolu tak budeme, ale nechci, aby to byl důvod, abys odjížděl. Doma si to neujasníš, chci ti pomoct tomu čelit, stejně jako ty pomáháš celou dobu mě." Nakonec vezme jeho tvář do obou dlaní a políbí ho na čelo. 

"Dej tomu šanci. Přece nejsme jako ostatní, aby nás to položilo. Známe se tak dlouho, kdo jin by to měl zvládnout, než my dva hm?" Povzbudivě se pousměje.