Sena x Toshiya x Yusuke - Opovaž se tak promenádovat po domě. - část 1.

(salónek)

Toshiya, Yusuke 

Pro Toshiyu bylo v dění v domě naprosto na hlavu. Nechápal, jak se z tohoto místa mohlo přes noc stát doupě plné nechutně zamilovaných lidí. Ano, viděl to úplně na všech, svého otce nevyjímaje. Nijiro tady byl taky pečený vařený a nezdálo se, že by jeho kamrádovi otcova pozornost byla nepříjemná, i když se tak snažil tvářit. Yusuke byl jako vyměněný a bez mrknutí oka plnil Nijirovi připomínky. Toshiya mu musel zatleskat, tohle se ještě nikomu nepovedlo. Samozřejmě došlo i na rozvor a ne, nebyl na něj naštvaný. Bylo mu ve výsledku jedno, s kým lezl do postele, hlavně že mu otec dal chvíli pokoj. Jemu a hlavně Senovi. Nijiro ho dost dobře zaměstnával, takže bylo všechno v naprostém pořádku. Neměl o něj strach, však on si poradí, na to jsou si až příliš podobní. Tomo taky úspěšně vrkal a v domě se rozhodně nestyděl. Ne, ani tohle nikomu nevadilo. Očividně si on i Daichi uvědomovali, že na veřejnost s tím oni dva rozhodně vyjít nemůžou. Takže další problém zažehnán. Věděl i o incidentu, který se stal před školou a co Dorimu hrozí, jestli se to stane ještě jednou. I když se snažil tvářit, že se ho to netýká, pár vrásek mu to přidělalo. Sám si zjistil, kdo na něj dorážel a začal svůj osobní výzkum, aby měl připravené podklady pro případnou pomstu. Popravdě, nejradši by je zabil, o tom není vůbec pochyb, ale…Musel by být přímo u toho, aby vyletěl podobným způsobem. Co si budou, některé věci by měly být prioritně starost Kaoru. Jejich údržbář se jim vyšplhal po žebříčku hodně vysoko a ani to mu příliš nevadilo. Neodpustil si však ani jedinou příležitost si do něj rýpnout. Dneska ráno však musel do firmy a nechal Senu spát ve své posteli. V podstatě si ho k sobě nastěhoval, aniž by se kohokoliv ptal. No co, je tu doma, může si tu dělat, co chce. Napsal mu vzkaz, kdy se vrátí a že ho později vezme ven. Nejspíš na nějakou večeři, možná večírek, když bude vážně hodný. Ušklíbne se pro sebe, protože Sena rozhodně nebude a stejně mu na svém telefonu vybírá nový šperk. Za chvíli ho čeká schůze, a tak sáhne po podkladech, které má připravené, i když samozřejmě špatně a tak si pěkně smlsne na své asistentce. 

Mezitím v domě Yusuke opustí své pokoje. Nijiro odjel domů pro své věci. Sice ho přesvědčoval, že mu většinou nakoupí, samozřejmě to, co si vybere, ale už jen podle pohledu zjistil, že se to nesetká s úspěchem a tak mu alespoň půjčil auto, protože přijel na kole a venku prší takovým způsobem, že to brzo vyplaví půl města. Sám by měl ještě pracovat, ale rozhodne se zajít si po tréninku na snídani. Dá si pěkně do těla a pak následuje sprcha, než se objeví v salónku, kde už to hezky voní. Má pocit, že by to klidně snědl všechno. Dveře se otevřou, a když se ohlédne, uvidí Senu. Očividně před chvíli vstal. Je ještě dost brzy, na práci má ještě čas a Yusukemu je jasné, že si ho dlouho na místě neudrží. Jenže má ještě onu smlouvu.

"Dobré ráno." Popřeje mu s mírně pozvednutými koutky. V hlavě mu vyvstane myšlenka na rozhovor s ním. 

"Dáš si se mnou snídani?" Pozve ho k sobě ke stolu a k hostině, kterou jim každé ráno chystá kuchařka.

"Vlastně bych s tebou rád mluvil, jestli mi věnuješ chvilku." Začne pomalu, aniž by z něj spustil svůj černý pohled. Počká, až se Sena usadí, ale nechce to dlouho prodlužovat, aby nakonec nezačal vymýšlet scénáře, o kterých rozhodně zrovna teď mluvit nechce.

"Vlastně bych se ti chtěl hlavně omluvit." Prohodí hned ze začátku, aby mezi nimi bylo, co nejdříve. Ano, Niji ho musel kopnout, aby si některé věci uvědomil, a zároveň ví, že by to měl udělat. Přece jen se mezi nimi něco stalo a dopadlo to úplně jinak. Sena nakonec našel útočiště u Toshiyi, což by si on sám nikdy netipoval, ale stalo se a je za to rád. Stejně to však na věci nic nemění. Nehrál si s ním, takové věci nedělal, i když to tak mohlo vypadat. Jen to nebylo to pravé pro něj. Musel přijít Niji, aby s ním pořádně zatřásl a on si konečně uvědomil, co je v životě skutečně důležité.

Sena

Jednomu se vážně krásně spalo, když venku tolik pršelo, v pokoji vládla tma a bylo slyšet jenom ťukání kapek do parapetů a střechy. Sena leží na břiše ve své posteli, totiž Toshiyově posteli a spí ještě dlouho po tom, co jeho milenec odjel do práce. Dneska měl jeden ze vzácných dnů volna a tak nemusel vstávat tak brzy, ale čím víc si na práci zvykal, tím hůř se mu spalo do oběda. I proto se vzbudí dřív, než kdykoliv dřív doma, když měl zrovna volný den. Odlepí se od polštáře, rozespalýma očima se rozhlédne kolem a uvědomí si, že je v posteli sám. Ihned se zamračí, vytáhne se do sedu a protře si hřbetem dlaně oči. Pak si teprve vzpomene, že Toshiya nemohl trávit volno s ním a je v práci a tak jenom protáhne obličej a zase si lehne. Vážně mu šel málem vynadat po telefonu, i kdyby jenom seděl na záchodě! Povzdechne si a uvědomí si, jak moc mu chybí a jak by si býval užil společné ráno. Ještě chvíli jenom tak podřimuje, než se rozhodne vylézt z postele, ale nechce se mu nikam spěchat. Dneska si dopřeje líný den. Zajde si do koupelny, kde si na nahé tělo natáhne huňatý růžový župánek, obuje pantoflíčky podobného ladění a rozčeše si dlouhé vlasy. Pak si vyčistí zuby, trochu se upraví a jenom tak se rozhodne jít na snídani. Stejně jsou všichni v práci nebo spí. Vzpomene si, že později během dne přece jen slíbil baronovi nějakou práci, ale do toho se nepohrne dřív než odpoledne. Zastaví se u velkého zrcadla na chodbě, kde je jen malý stolek s vázou a pořídí si jedno velmi provokativní selfie. Je u toho zadkem částečně na stolku a jednu nožku má nebezpečně vysoko, takže župánek málem ukáže všechno. Málem! Pošle ji Toshiyovi a těší se na reakci. Jistě mu dojde hned, že tohle neudělal u nich v pokoji, to místo pozná. Naštěstí je všude ticho a nikdo zrovna nešel. Pak už dojde do jídelny, ale docela ho zarazí Yusukeho přítomnost. Některé náhody byly vážně zvláštní. Ne, že by se od té doby asi milionkrát neviděli, ale to byl Sena vždy v pracovním, dokonale upravený a… prostě se pracovalo, nic víc. Teď už se mu ale nechce couvat ani se omlouvat za svoje vzezření. Snaží se opanovat a vypadat jakoby nic, když vyrazí elegantně ke stolu a posadí se po jeho pravé ruce. Nikdo jiný tady není, tak si tam může sednout. 

"Dobré ráno." Řekne mu ospale a dlouze si zívne, až se na jeho nehtech zatřpytí všechny ty ozdoby a kamínky. Přikývne na jeho pozvání. Když mu baron řekne, že s ním chce mluvit, nenapadne ho, že by to nemuselo být pracovní a tak sáhne po konvičce a začne si nalévat kávu. Jenže on začne s omluvami a Sena málem přelije šálek. Odloží konev a zkoumavě ho podrobí svému modrému pohledu.

"Vážně? Poslal jsi mi nějaké zbytečné podklady nebo tak něco?" Trochu hraje, že neví, kam míří. Tohle bylo dávno promlčené. Senu to zpočátku mrzelo a vlastně ho měl v hlavě. Nechápal, co se tak náhle stalo a Toshiya ho v podstatě ukecal, že on je lepší. Proč s tím Yusuke přišel zrovna teď? 

"Proč by ses omlouval…" Řekne nakonec. Byl tady pán domu, mohl si dělat, co chtěl a byla to Senova hloupost, že si hned maloval pohádky. Nakonec jednu doopravdy žije, jenom ne s králem, ale černým princem. Nežárlí na Nijira, byl s nimi díky Toshiyovi často, jen nechápal, jak se Yusukemu mohli líbit právě oni dva, když by jeden jen těžko hledal rozdílnější kluky. Nijiro byl drzý, ale to Sena taky. Podívá se na displej telefonu. Toshiya zatím neodpověděl. Možná mu toho měl poslat víc… aby se mu hezky zapomínalo na práci? Trochu nesoustředěně sáhne po slaném croissantu.

Toshiya, Yusuke 

Yusukemu vyběhne obočí téměř neznatelně nahoru, když si prohlédne Senu v jakém úboru se tu prochází. Ale ano, i když má Nijira dokáže si schopně přiznat, že to na něj působí. Kdyby se Niji neobjevil a on nezjistil, co v životě doopravdy potřebuje, nenechá Senu jen tak svému synovi. Ale osud si to celé plánoval jinak a vypadá to, že každý našel to co se pro jeho osobu a život hodí nejvíce. Samozřejmě si ho musel nutně prohlédnout, než se mírně pousměje a skloní pohled ke své snídani, které zatím moc nedal. Teprve si stihl naplnit talíř před sebou a Sena vlastně přišel ve správnou chvíli na společnou snídani. 

"Myslím, že ti volno budu muset dávat častěji." Zkonstatuje první, protože Sena vypadá, že by se ještě chvíli prospal.

"Ani se ti nedivím, naložil jsem ti toho na ramena hned ze začátku až příliš." Uvědomuje si, že neměl vůbec jednoduché začátky. Jenže Sena dokázal, že se v něm nepletl a zvládl všechno, co si on nebo kluci usmysleli a že toho nebylo málo. Nakonec se situace v domě uklidnila a nikdo mu neházel klacky pod nohy. Hlavní strůjce toho všeho už má ohledně Seny úplně jiné starosti. Zatváří se pobaveně, když Sena zmíní úplně jinou věc, než o které má v plánu mluvit. Má trochu obavy, co upřímnou debatou na téma jejich společných začátků rozpoutá ale pravdou je, že by byl velmi rád, kdyby mezi nimi byl čistý stůl. Nijiro měl pravdu a ač to možná neměl v plánu, tahal z něj to nejlepší, jen aby mu dokázal, že za to stojí. Jenže zrovna tohle o tom nebylo, Sena si podle něj omluvu zasloužil, jen mu chvíli trvalo, než si to uvědomil. 

"Ne, to se mi naštěstí ještě neděje, ale až na to přijde, slibuju že vyhledám doktora." Naráží pobaveně na svůj věk. Co si budou, i když se tak necítí, už ví, že není nejmladší a jednou i jeho doběhne věk. Doufá ale, že to bude chvíli trvat, ostatně teď má velmi...Živočišnou múzu, aby se to v nejbližších letech nestalo. Niji by mu dal co proto, kdyby mu právě teď viděl do hlavy. Odloží všechno, co měl v rukou a nakloní hlavu trochu na stranu.

"Protože si to přinejmenším zasloužíš a já se nezachoval vůči tobě vůbec správně ani ohleduplně." Pustí se do toho po hlavě. Ostatně adrenalinové sporty měl rád, tohle možná nebude jiné. 

"Nebyl jsem k tobě fér, i když jsem si to v tu dobu neuvědomoval. Ale ne, to není omluva. Zasloužíš si úplně jiné chování, než jaké se ti dostalo ode mě. Přiznávám, že mě překvapilo, že ti to dává zrovna můj syn, ale příjemně. Netušil jsem, čeho všeho je schopný." Usměje se, než sáhne po kávě, aby se trochu napil, než šálek zase odloží. 

"Hned jak jsem si uvědomil, že ti nemůžu dát to, po čem opravdu toužíš, měl jsem za tebou přijít a říct ti to narovinu." Pokračuje dál. 

"Jsi okouzlující, nádherný a předčil jsi všechna má očekávání ohledně práce a to jsem ti věřil opravdu hodně. Přiznávám, že kdyby se neobjevil Niji, nenechal bych tě Toshiyovi bez boje." Podívá se mu upřeně do očí a no, mohl to říct úplně jinak, ale přeje si, aby věděl, jak na něj pohlíží. 

"Okouzlil jsi mě od prvního okamžiku, to popřít nemůžu a vážně jsem byl přesvědčený, že se to postupně bude vyvíjet dál." Pozvedne koutky, i když je to trochu posmutnělé.

"Nebyl bych rád, kdyby sis myslel, že jsem si s tebou jen hrál. Tak to totiž nebylo a je podle mě fér, abys to věděl." Opře se pohodlněji na židli a prohlédne si výraz jeho tváře. Moc rád by věděl, co si o tom všem myslí, i kdyby ho měl poslat do háje.

"A taky bych byl rád, kdybys věděl, že kdyby cokoliv, můžeš za mnou přijít a já udělám maximum, abych ti pomohl. Do naší rodiny už neodmyslitelně patříš a zůstane to tak, i kdyby se stalo cokoliv." Ani teď by nesnesl pocit, že se Senovi děje něco, co ho trápí a s čím by mu třeba mohl pomoci. 

Toshiya se konečně dostane ke svému telefonu a když vidí fotku, kterou mu Sena poslal, vážně přemáhá nutkání sednout do auta a jet rovnou domů. Málem by zrušil poslední schůzku, díky které se mu rýsuje další velmi podstatný obchod, ale nakonec se ovládne.

 

Opovaž se tak promenádovat po domě.

Napíše jako první, než si promne kořen nosu. Ještě chvíli na něj bude zírat a bude se muset jít někam zavřít.

Buď hodně odpočinutý, až se vrátím, právě teď mám dost naléhavý problém a s jeho řešením počkám na tebe. Ostatně, způsobil jsi to právě ty.

Dopíše ještě a pak mu vyfotí sametovou krabičku. Je v ní dárek pro něj, ale ať chvíli přemýšlí, co je uvnitř.

Sena

Sena byl na podobné náznaky citlivý, takže mu neujde ten Yusukeho pohled a uvnitř sebe pocítí jistou dávku zadostiučinění. Pousměje se taky, i když oči halí řasami, když mu Yusuke řekne, že by mu měl volno dávat častěji. Zvážní a modrý pohled zvedne, aby ho mohl věnovat baronovi, když mu řekne, že se k němu nezachoval dobře a že si omluvu vážně zaslouží. Nedívá se na něj nazlobeně, spíš ho průzračným pohledem skenuje jako rentgenem. Kdo by si pomyslel, že za tímhle vězí zrovna Nijiro… Řeč se na okamžik stočí k Toshiyovi a Sena pohledem uhne ke snídani. Najednou si připadá, jako když je vyměnil jenom proto, že si ho jeden nevšímal a druhý ano a nechtěl, aby to tak vypadalo, ale mohlo by mu to vlastně být jedno. Hlavně, že si to nemyslel Toshiya. Přece ho s tím balil, že mu dokáže, že je lepší než otec. Sám mu to řekl. Ano, říct mu to mohl a měl, ale to už bylo prostě jedno. Znovu se usměje, když mu Yusuke začne skládat komplimenty. Tohle by mohl poslouchat celé hodiny. 

"Ty víš, jak se kupuje náklonnost." Řekne měkce, aby pořád jenom nemlčel. Dokonce to není jenom o jeho vzhledu, ale i jeho pracovních schopnostech. Popravdě Sena překvapoval sám sebe. Věřil si, šel do toho, ale stejně počítal s možností, že bez vzdělání a zkušeností na to mít nebude. Nakonec dojde i na Nijira. Na to, že byl prostě tím pravým on a ne Sena a to Sena momentálně dovede pochopit. Usměje se ještě víc, když mu Yusuke řekne, že je jeho číslo dvě a stačilo málo, aby o něj bojoval. Konečně se na něj zase podívá. Pořád se na něj dívá, když mu Yusuke řekne, jak ho okouzlil a jak by nechtěl, aby si myslel, že to byla hra. Sena uměl být prchlivý a tropit scény, ale podle něj jich měl Yusuke s Nijirem až dost a on nebyl v roli jeho přítele, takže si mohl dovolit jistou něhu. 

"Nemyslím si to." Ubezpečí ho, že je mezi nimi všechno dobré a najednou si konečně vydechne. 

"Stejně jako si ty doufám nemyslíš, že jsem s ním jenom proto, abych měl kohokoliv z vás, kdo mě chce." Řekne, co trápí zase jeho. Znovu sklopí oči, ale pořád se usmívá, když mu Yusuke nabídne pomoc s čímkoliv. Přikývne. 

"To bych mohl potřebovat." Řekne souhlasně. 

"Ale že budeš můj tchán, to jsem nevěděl. Tedy…" Ne snad, že by si ho Toshiya bral. Myslel to spíš obrazně. Zarazí se však, když mu Yusuke řekne, že patří do rodiny. Pootevře rty a chvíli na něj zkoumavě hledí jako na začátku. Jako kdyby uvažoval, jak moc si z něj dělá legraci tentokrát. A navíc to znělo, že by to tak bylo, i kdyby se s Toshiyou rozešli. 

"Arigato." Řekne nakonec a hluboce se na židli ukloní. Na desce stolu pípne jeho telefon, který tam odložil. Sáhne po něm a podívá se na displej. Okamžitě mu cuknou koutky a v očích má asi tisíc rarachů.

 

Jsem na snídani s tvým tátou.

 Pošle mu. Mezitím přišla ještě jedna zpráva ohledně řešení jistého problému, ale pak se na telefonu ukáže ještě fotografie a když si ji Sena prohlédne, v očích mu zazáří stračí ohýnky. Už byl prostě takový. Tohle nejspíš ani nevydrží.

 

Doufám, že už jedeš, jinak tě budu muset přesvědčit svým dalším jednáním.

Provokuje ho. Klidně těch fotek pošle stovky, klidně na nich bude cokoliv a navíc… před chvílí řekl, v čem tady snídá a s kým. To by bylo, aby ho tím nevytočil. 

"Vypadá to že se ještě chvíli budu nudit sám." Řekne jenom baronovi na znamení, že Toshiya se domů ještě nechystá.

"Měl bych se převléct nebo nehrozí, aby to Nijiro viděl? Nebo chceš, aby to viděl?" Yusuke to rád plamenné, tak třeba by se mu další scéna líbila?

Toshiya, Yusuke 

Yusuke svůj pohled ze seny nestahuje snad ani na chvilku. Potřebuje vidět, co si o tom všem myslí a věří, že by jisté náznaky negativních emocí poznal. Nijiro měl pravdu a hned, jak o tom začal mluvit, se mu začalo postupně ulevovat. Jak kdyby to všechno potřebovalo ven. Předtím by ho to nenapadlo, není to sobecké gesto, které udělal pro sebe. Vážně by to Sena měl vědět a slyšet. Je mu jasné, že je momentálně pod Senovým drobnohledem a že zkoumá, proč mu to vlastně říká. Yusuke si je však jistý sám sebou a svou momentální upřímností a otevřeností. Přece jen se za ty roky naučil se svými emocemi víc pracovat, i když to s Nijirem tak nevypadá. Koutky mu vyběhnout nahoru a přikývne, jakmile sena řekne, že si jeho náklonost zkouší koupit. 

"Ano, většinou to vím, ale přiznávám, že s tebou se podobné věci říkají velmi snadno." Klidně pokračuje ve svých komplimentech. Za prvé je to pravda a za druhé si to Sena zaslouží, o tom vůbec není pochyb. Pak přijde i ujištění, že si Sena konkrétní věci nemyslí a Yusukemu se patřičně uleví. Je to dokonce i vidět na jeho těle, kdy rameny mírně povolí a on se pohodlněji opře. 

"Takže nejsi zlatokopka?" Zeptá se ho s blýsknutím v očích. Nemohl si to odpustit, i když se to asi moc nehodí. 

"To se mi vážně ulevilo." Koutky mu cukají pořád stejně, ale pak to přejde v jemné pousmání. 

"Bude mi potěšením být tvůj tchán, Sena-chan." Dá mu najevo, že se podobné věci nemusí bát říkat. 

"S radostí pro tebe budu cokoliv, co si budeš přát. Tchán, přítel…Na tom nezáleží, jen bych si moc přál, abys mi mohl důvěřovat." Jsou věci, u kterých je rád, že byly vyřčeny a nestydí se ani za jedinou. Je dost možné, že s některými by Niji možná nesouhlasil a nejspíš ho čeká ještě jeden rozhovor, ale ví, že některé hranice nepřekročí. Nemůže v jeho hlavě a srdci má místo úplně někdo jiný a tím je pro něj všechno dané. Dřív neměl problémy se střídáním své společnosti, jenže dřív v tom taky nebylo nic hlubšího. Tak dlouho se tomu vyhýbal a stejně své možné a velmi komplikované budoucnosti neutekl. 

"Nemáš vůbec za co děkovat, to já bych měl poděkovat tobě." Odmlčí se, když Senovi pípne telefon a nechá ho to vyřídit, mezitím si doplní šálek s kávou a nabídne doplnění i Senovi.

Toshiya si myslel, že svým vyhrožováním dosáhne svého a nebude mít takové nutkání jet domů Místo toho mu přijde ještě provokativnější zpráva. Domyslí si, v čem asi Sena na snídani je, a i když nepochybuje, kde zájem jeho otce leží, stejně žárlí a příšerně. +Cos mi to provedl?+ Obviní Senu, ale měnit nechce vůbec nic. Už si pomalu hází věci do své tašky. Notebooku to nejspíš nepřežil s tím, jak moc spěchá, když mu dojde další zpráva. V očích se mu zablýskne, dlouze se nadechne nosem a zase se posadí. Ano, nutně potřebuje dojet domů a zároveň si chce užít novou galerii, kterou by mohl díky trpělivost získat. Sena ho ovládá ani neví, jak moc. No možná to tuší.

 

Mám poradu, potřebuju ještě trochu přesvědčit. Tak si pospěš.

Pobídne ho přes zprávu a dopřeje si cigaretu, jinak je doma během deseti minut, i když cesta je normálně na hodinu. Yusuke po očku pozoruje Senu, jak se tváří nad zprávami a sám se pousměje. Očividně jim oběma nový vztah svědčí. Ano, jemu samotnému taky, i když to asi jen tak před Nijirem nepřizná, nebylo by s ním k vydržení. 

"Vážně? To mě těší, už dlouho jsme společně nesnídali, aniž bychom řešili práci." Yusuke se pohodlněji opře a krátce se napije ze svého šálku. Yusuke se zarazí a pak si Senu prohlédne. Tedy aspoň to, co vidí. 

"Možná že opravdu hrozí jeho příchod." Tváří se, že to není představa, která je pro něj zajímavá ale v očích mu jiskří. 

"Ale už jsem řekl, že jsi tu doma a to taky znamená, že si tu můžeš chodit, jak chceš. I kdyby někdo měl námitky, může ti je říct, ale nic ti přikázat nemůže." Osvětlí mu, jak daleko se Sena se svým postavením dostal. 

"Samozřejmě pokud jde o veřejné akce, věříme si natolik, že nemáme potřebu se navzájem kontrolovat a ni u tebe jsem nikdy potřebu neměl." Ujistí ho, že mu jeho vzhled nikdy nevadil a ani s tím nehodlá začínat. Čekal možná na trochu negativní reakce veřejnosti, ale nikdo si nedovolil ho nikdy zpochybnit, tedy ne nahlas.