Sena, Nijiro
"Je složité na to odpovědět. Nejsem, opravdu ne, ale lhal bych, kdybych měl říct, že si takový život nepřeju a že si to neužívám. Víš… podle mě je pokrytec každý, kdo se ti pokusí tvrdit něco jiného. Někteří lidé jsou skromní a moc toho nepotřebují, dokonce i když jsou bohatí, to je pravda, ale podle mě se lépe umírá v posteli s nebesy než ve škarpě. Vás se to ale netýká, vy jste rozmazlení všichni." Zakončí svůj proslov hravě. Znovu se usměje, když mu Yusuke potvrdí, že by mohl být jeho tchán. Nakonec to dobře dopadlo.
"Bude nám to slušet, až mě povedeš k oltáři." Pořád vtipkuje, ale byla by to hezká pohádka. Mračil by se Toshiya, nebo by ho ten den ovlivnil tak moc, že by se usmíval? Přikývne, když mu Yusuke řekne, že by bylo ještě lepší, kdyby byli i dobří přátelé a ne jenom rodina. Tedy jenom… jen, že aby to nezůstalo jen v té slušné rovině s odstupem, který k rodičům většinou lidé mívají. Telefon znovu pípne a i když se to nedělá, Sena po něm prostě musí hrábnout. S omluvným pohledem se podívá na Yusukeho. Tak Toshiya má poradu? A hrozí, že by ji mohl opustit? Prý přesvědčování… Usměje se, ale dá si chvilku na přemýšlení. Taková hra se musí hrát promyšleně, jinak by byla nudná a předvídatelná. Jen ať si láme hlavu, proč mu neodpovídá.
"To je pravda." Řekne Sena a klapne mobilem o desku stolu, když Yusuke zmíní, že pokaždé rozebírají práci. Ono to bylo návykové, protože jakmile do toho jednou spadnete, vlastně to nemáte s kým jiným řešit a chvíli vás to i baví, ale měli by si povídat i o něčem jiném. Dneska je přece volno. Kde by ho napadlo, co ho čeká? Musí se rozesmát, když vidí, jak by Yusukeho tahle hra taky bavila a taky jak se to hned snaží hodit na to, že si tu Sena může dělat, co chce.
"Nevěřil by ti, podezříval by tě." Směje se dál.
"Jo? Vážně, podezříval?" Ozve se z ničeho nic Nijirův hlas a zní docela ledově, když tam tak stojí ve dveřích s rukama v kapsách tepláků a nehne ani brvou, takže by nikdo na světě nepoznal, jestli to myslí vážně a je uražený nebo si z nich dělá jenom legraci. Sena na něj chvíli hledí s pusou sevřenou do tenké čárky. Pak sáhne po telefonu a napíše.
Přišel Niji, asi se trochu zlobí. Měli bychom si ho s Yusukem udobřit…"Kdy přijede?" Nechce se Seny zbavovat, ale trochu chce.
"Nevím." Odpoví Sena líně.
"Asi nikdy…" Odfoukne si, protože Toshiya už tady měl dávno stát.
"Nechám vás o samotě." Řekne z ničeho nic a Nijiro vytáhne obočí. Nadechne se, aby mu řekl, že je nechtěl rušit a vyhnat ho, ale Sena ho gestem dlaně zastaví. Najednou jako by měl takový divný pocit. Jako kdyby se mělo něco stát. Usměje se na ně a prostě odejde. V Toshiyově pokoji se pořádně oblékne a zkontroluje telefon. Toshiya přestal psát. A nečetl to.
"Aby se mu něco nestalo?" Napadne ho.
Toshiya, Yusuke
Yusuke si vyslechne Senovu odpověď a musí se dál usmívat. On přesně věděl, že je v tom něco víc. Z jedné strany se nebojí přiznat, na čem mu záleží a z druhé...Prostě to není laciné. Dost lidí by při podobném přiznání vypadalo pitomě, ale Sena už tolikrát dokázal, že na to má. Může si to dovolit tím, jaký je. Na koci jeho vysvětlení se rozesměje."Musím říct, že tvá odpověď je dokonalá. Máš pravdu a k tomu je znát, že nemáš malé cíle. To je dobře, podle mě to jinak nejde, abys něčeho dosáhnul." odmlčí se na chvilku a pak přikývne.
"Máš pravdu, jsme rozmazlení a přitom jsem nikdy neměl pocit, že by to bylo příliš. Ani jeden z mých synů se jen tak neveze na vlně našeho bohatství, i když by nemuseli hnout ani prstem. Každý z nich má svůj směr, kterým se hodlají vydat." Znovu mezi nimi dojde na ticho a je znát, že nad tím přemýšlí.
"Ale ano, jsem rozmazlení všichni do jednoho a dopřáváme si věci, bez kterých bychom klidně mohli žít. A ty budeš jednou taky." Je znát, že je o svých slovech opravdu přesvědčený. Viděl, jak se Toshiya v Senově blízkosti chová a už má dost let na to, aby poznal, že to není otázka týdne ani roku a Sena pro jeho syna není jen ozdobou. Nakloní hlavu na stranu a vypadá to, že mu hlavou běží nějaké představa.
"Víš, nikdy mě nenapadlo, že se na něco takového budu těšit. Bude mi ctí a potěšením to udělat." Nezpochybňuje ani na vteřinu, že se to stane. Nadechne se, aby mu na jeho slova o podezřívání něco dopověděl, když se za jeho zády ozve velmi konkrétní hlas.
"Ano, podezříval. Není to tak dlouho, co jsem se o Senu snažil a užíval si jeho přítomnost." Odpoví naprosto upřímně, než se ohlédne.
"Nepovedlo se. Myslím, že každý z nás čekal na svůj osud. Nepopírám, že je to svým způsobem škoda, ale já bych neměnil." Ano, je dost možné, že svou odpovědí Nijira spíš naštve, ale říct to musel. Kdyby řekl něco jiného, lhal by a to už dělat nebude. Pozoruje oba dva a skončí pohledem na Nijirovi, který se usadí k nim ke stolu. Asi si svoje ještě vyslechne, až budou sami, ale upřímně, dost se na to těší. Asi mu svoje argumenty názorně zopakuje. +Nejspíš přímo na stole.+ Krátce si povzdechne nad působením jeho představ. Tohle asi nikdy nebude jednoduché.
"Hezký den, Sena-chan." Popřeje mu, když se od nich odpojí a zůstane sám s Nijirem, kterého sám obslouží a....Měl by možná zamknout. Ani ve snu by ho nenapadlo, že Toshiya už vážně není daleko. Na příjezdové cestě smykem zastaví auto. Za volantem sedí Toshiya a tváří se tak, že hrozí pád domu jen díky tomu, že se na něj podívá. Nikdo se mu raději neplete do cesty. Otce nikde nepotká a to je dobře. Zatím s ním nechce mluvit, dokud ho nepřejde ten největší vztek a nevymyslí, co s tím bude dělat. Momentálně má dost jasnou představu o velmi rychlém a definitivním řešení. Proletí domem jako tornádo a s prásknutím dveří vypadne do svých pokojů. Pohledem rychle proběhne místnost a zastaví se na Senovi.
"Tohle si příště odpusť." Zavrčí a ne, tentokrát to rozhodně nevypadá jako předehra. Je naštvaný na všechno a na všechny. Jeho dokonalý život je ve velkém ohrožení. V ruce svých už trochu pokrčený dopis.
"Myslíš si, že pískneš a já přiletím?" Momentálně kope kolem sebe a ví to, ale nedokáže se ovládnout.
"Nejsi jediný, kdo se mnou zkouší manipulovat, ale to vám neprojde." Práskne dopisem o malý stolek před pohovkou, ať si ho klidně přečte. Dnes právě zjistil, že má syna. Je mu rok a jeho matka se ho hodlá zbavit a nasadí mu ho na krk. Samozřejmě dojde na testy otcovství, které hodlá udělat, jenže s řešením nemůže čekat, než to všechno prosákne na veřejnost. Jestli na to dojde, jeho jméno bude ohroženo. V jejich světě se netolerovali nemanželské děti. Bylo to jak ze středověku, ale on s těmi názory souhlasil. U nich to bylo jiné, všechno předem dokonale naplánované.
Sena
Sena najednou neví, co s časem. Posadí se k malému stolku u okna, v dlaních drží útlou knihu, ale nedovede číst a jenom se dívá ven na příjezdovou cestu, kde nic a nikdo není. V mysli si přehrává poslední baronova slova o tom, že je dobře, že nemá malé cíle. Sena věděl, že věci, které říkal, nemusely vonět každému, ale baron byl přesně ten typ, který je pochopil správně a díky tomu si o něm nemyslel nic špatného. Vlastně v tom dovedl vidět pozitiva. Sena by nikdy neuděl nic, co by Yusukemu nebo jeho rodině uškodilo, rozhodně ne vědomě. Nechtěl ničeho zneužívat, tak proč to neříct? Musí se usmát, když si vzpomene, jak mu Yusuke řekl, že on budou jednou taky takhle rozmazlený. "To budu." Řekne polohlasem do ticha pokoje.
"A opravdu si to užiju. Jsem žhavý adept na podobný styl života." Řekne si. Yu měl pravdu, jeho synové se mohli válet celé dny a nedělat vůbec nic, ale všichni vlastně dřeli víc, než mnoho jiných. To, že rozhazovali, tak byli prostě zvyklí žít. Jestli pak založili nějakou charitu? Možná by to mohl udělat on, aby na jejich jméno vrhl nějaké pěkné světlo. Nebo dát někde něco postavit? Nemocnici nebo tak něco? Bude o tom hodně přemýšlet. Otevře knihu na poslední čtené stránce a pokusí se do ní začíst. Místo toho se usmívá nad tím, jak mu Yusuke řekl, že se bude těšit na jeho sňatek a taky nad tím, jak Nijiro koukal, když se objevil s nimi v kuchyni. Jen ať nedělá, že ho nepopadlo alespoň malé podezření, Sena mu to prostě nevěří. Yusuke mluvil podobně bez obalu jako on sám, když si Nijira dobíral a říkal mu tam o tom, jak moc se mu Sena nejdřív líbil. Stejně nevybíravě pak dodal, že si vybral někoho jiného a to mohlo být líto zase Senovi, ale jeho to spíš pobavilo. Lidi museli z barona a jeho myšlení vážně šílet. Buď jste ho milovali nebo naprosto nenáviděli. Sena mimoděk zalétne pohledem k oknu a zahlédne jenom běžící Toshiyovu postavu. Přikládá to tomu, že se už na něj těší a že bude něco velmi bouřlivého, co si oba užijí. Honem předstírá, že si prostě čte, ale když se dveře nakonec rozletí a on se podívá Toshiyovi do očí, není v nich touha a vášeň ani trochu, je v nich upřímný vztek. A Sena to upřímně nechápe, vždyť si před tím přece psali a Toshiyovi se to líbilo? Málem zmrzne na židli, ten jeho obličej platí dokonce i na něho a nadechne se, aby něco řekl, ale snad poprvé v životě přijde o slova. Stáhne obočí k sobě, když mu Toshiya vyčte, že nebude skákat jak píská a už nespokojeně špulí rty. Povýšeně uhne bradičkou do strany, ale pořád drží záda elegantně rovná.
"Manipulovat?" Vyjede po něm a když Toshiya odsekne, že mu to neprojde, raději vstane. Jen tak pro jistotu, kdyby mělo dojít na víc, než na slova. Uhne očima k nějakému zmačkanému dopisu na stole, ale zatím si nedovolí na něj sáhnout.
"Když jsi mi odepisoval, nevypadal jsi, že by ti to vadilo. Vyzýval jsi mě sám, abych toho poslal ještě mnohem víc, ale jak vidíš jsem tady a sám a dokonce oblečený." Sykne po něm jako Medúza s dvaceti velmi jedovatými hady na hlavě, ale Toshiya není ten, kdo by se lekl.
"Ani v posteli sis nestěžoval, že by ti moje manipulace vadila!" Už po něm křikne, ať to klidně všichni slyší, on se ho nebojí!
"Zvláštní, jak vám to vyhovuje, dokud je panenka neoskákaná, co? Ty svoje peníze si strč, kam chceš, já můžu mít koho chci!" Ukáže na sebe a nejraději by mu připomněl, že měl málem jeho tátu. Ještě chvíli a řekne mu to. Naštvaně hrábne po tom dopisu, který dostal Toshiyu do varu, klidně si ho přečte a pak zbledne.
"Ty mě podvádíš." Vypadne z něj obvinění, jako kdyby se to dítě narodilo přes noc. Klidně nasadí pózu toho ublíženého.
"Jo tak pro to se teď ke mně chováš takhle? Už se ti nehodím, potřebuješ se mě rychle zbavit, abys tady měl místo pro svou novou rodinu. To se tvůj táta přepočítal, když si myslel, že mě povede k oltáři." Klidně mu to řekne. Odhodí dopis někam na zem a vykročí ke dveřím.
Toshiya, Yusuke
Kdyby jen Yusuke tušil, jak moc Sena souhlasí s tím, co by řekl, byl by hned zase o kousíček spokojenější. Byl rád, když někomu mohl pomoct k jeho cíli a ukázat mu možnosti, které mohl mít. Jsou věci, které však osud zařídil za ně. Všechno mohlo být jinak, kdyby Sena nepřijel, kdyby se tu neobjevil Nijiro anebo kdyby se Yusuke rozhodl, že Amerika je pro ně mnohem lepší volba. Zapadlo to do sebe nádherně a teď je jen na nich, jak s tím budou pracovat. V tom salónku s Nijirem zůstanou a dojde na jisté velmi příjemné vyříkávání, před kterým si dopřejí hezkou hádku. Adrenalin...Kdyby jen Yusuke tušil, že ani Sena takových věcí nebude ušetřen. Ta vichřice, která se prohnala domem, nechce být zastavena. Kdyby se Toshiyovi kdokoliv postavil do cesty, prostě ho smete a nebude se rozhlížet. Potřebuje být někde mimo, všechno si pořádně promyslet a vyřešit jistý velký problém, který se na jeho hlavu řítí. Už jen když projde dveřmi a Sena přijme první obsah jeho slov, je mu jasné, že bez pořádně hádky to nepůjde a že mu bude odporovat úplně ve všem, už jen čistě z principu. "Ano, to chtěl. Takže jsi mě dostal tam, kam potřebuješ a pak už dost hm?!" Sekne po něm hlasem zpátky.
"Kdybys to nedělal, tak na sobě oblečení pravděpodobně nemáš." Vrací mu to svými vlastními teoriemi, které nemají s logikou nic společného. Tak moc vytočený je a Sena mu k tomu jen přidává. Ušklíbne se a je vidět, jak v jeho očích zaplane žárlivost, když se dozví, že může mít, koho chce. To ví, moc dobře si uvědomuje, jak Sena vypadá a že by se toho se svou povahou nebál.
"Koho chceš?" Štěkne po něm zpátky.
"Tak co děláš tady u vyvrhelů? Sice máme prachy, ale víš moc dobře, že nás ve společnosti zase tolik nemilují. To sis moc dobře nevybral, když si to celé řídíš sám." Vrací mu to a snaží se, aby pocítil i úroky. V duchu si přísahá, že jestli k těm dveřím vykročí, tak ho nejspíš přiváže k posteli a pustí ho, až mu řekne, že nikam nepůjde. Ne, nepřešlo ho to ani, když ho takovým způsobem vytáčí. Ten dopis by mu nejradši vyškubl z ruky, ale Sena je bohužel rychlejší. Nechtěl, aby to kdokoliv viděl, dokud si nerozmyslí, co s tím bude dělat. Odfrkne si, jakmile ho obviní, že ho podvádí. Odfrkne si podruhé, protože tohle už je moc a poslední hřebíček je Senův odchod. Hrábne po něm během vteřiny a trhne s ním zpátky, aby mu mohl hledět zblízka do očí, i když se musí předklonit.
"Kam si myslíš, že jdeš?" Sykne, ale už nekřičí, mluví ledově a tiše.
"Ten parchant má rok." Ujasní si první věc.
"A poslední, co bych vážně chtěl, je se tě zbavit, copak ti to ještě nedošlo? Myslíš, že bych tu celou dobu dělal pitomce, kdybych tě při první příležitosti poslal někam?" Ne, tohle podle něj nemá logiku. Byla by to ztráta času a to neměl v povaze. Rozhodně by si ho nestěhoval do ložnice.
"Ale jestli něco nevymyslím, nakonec si tu krávu budu muset vzít, aby moje zkažená pověst nepoložila moje firmy, jestli tě to náhodou nenapadlo a nakonec bych mohl skončit s holým zadkem a to nechceš ani ty ani já." Vrčí tiše dál a má chuť s ním zatřást, aby si uvědomil, jaký dopad by to mohlo mít.
"A ona mi vyhrožuje, že to udělá." Konečně ho pustí.
"Takže jestli na mě hodláš jen řvát, jak tě chci opustit, můžeš jít rovnou" Pustí ho, projde kolem něj a začne si sundávat ráznými pohyby kravatu, kterou nakonec hodí do skříně a zavře za ní dveře tak prudce, že s hlasitou ránou napůl vypadnou z pantů.
"A vůbec, že se starám, co tady na mě řveš. Doufám, že budeš mít dost energie i na to, aby vymyslel, co s tím." Mluví a míří zase k Senovi, kterého prudce, možná i trochu bolestivě přitáhne k sobě a bez jakéhokoliv zavání, ho políbí se stejnou intenzitou, jakou na sebe křičeli.
Sena
To, co Toshiya říká, nedává vůbec žádný smysl. Že ho dostal, kam chtěl a dost? A k čemu by mu to asi bylo? To tak možná, když kolem nechodil Nijiro a on mohl běžet za Yusukem, nebo kdyby byl třeba někdo z jeho bratrů volný, ale teď? Zavrtí nad ním hlavou, aby mu dal najevo, jak moc pitomě teď zní. "Kdybych oblečení neměl, nejspíš bych právě přišel z trojky s tvým tátou a nejlepším kamarádem. Konec konců to pořád můžu udělat, viděl jsem, jak se dívali, když jsem tam seděl jenom tak." Skáče mu na kuřích okách co nejvíc to jde. Co dělá tady u vyvrhelů? Kde byl zase na tomhle? Pravdou bylo, že i když tady Sena už chvíli pracoval a pronikal do záležitostí firem víc a víc, pořád si přesně nedovedl představit, čím vším rodina procházela a co se šeptalo v kuloárech. Ostatní si před ním dávali dobrý pozor, aby baronovi a jeho synům něco nedonesl, takže Sena byl v tomhle ohledu ještě dost naivní. Neprožil si s nimi to, co prožili oni, prostě to nevěděl.
"Nikdy tě nikdo nebude mít rád, už jenom kvůli tomu, kolik máš peněz a jak dobře se ti daří. Dobré ráno!" Štěkne po něm zpátky.
"Kromě toho ses nikdy moc nesnažil, abys byl tím nejspolečenštějším na celých ostrovech, tak co ti najednou vadí?" Dá si ruce v bok. Musí se začít smát, když mu Toshiya vpálí, že si moc dobře nevybral.
"No tak já si půjdu vybrat líp, když tolik naléháš." Pronese blahosklonně a už sahá po klice ode dveří, když ho Toshiya najednou popadne za ruku a trhne s ním směrem k sobě, až to v něm hrkne. Podívá se nahoru do jeho očích a na chvíli má vážně strach. Trochu s ním otřese, když Toshiya vlastnímu dítěti řekne Parchant.
"On za to nemůže, že ses s někým spustil." Prskne po něm. Už teď to dítě brání a o to o něj nestojí úplně stejně jako Toshiya. Co on by asi tak dělal s dítětem, i kdyby tady snad pro něj nadále bylo místo? Yusuke by ho nevyhodil, ale na tohle by se Sena dívat nesnesl. Pokusí se mu vší silou vysmeknout, když Toshiya otočí a najednou mu říká, že nechce, aby odešel.
"To sis měl rozmyslet, než jsi po mě vyjel, že si s tebou hraju." Řekne a zní to trocho bolestivě, jak mu Toshiya kroutí zápěstí a nepustí, ale Sena nebyl holka. Něco vydržel.
"A co mi je po tom, koho si vezmeš?" Dál se mu snaží vykroutit a nejde to ani o milimetr. Už ho drží i druhou rukou a snaží se ze sebe sundat jeho prsty, ale je to na nic.
"Tohle bude chtít hodně, ale opravdu hodně diamantů, abych se uklidnil a nevím, co dalšího, abych ti to prominul." Vymýšlí si, ale dělá to schválně. Udělá všechno proto, aby tuhle bitvu vyhrál. Takový je. Jako když chtěl tuhle práci. Vlastně jim byl docela podobný, šel přes mrtvoly, když to bylo nutné. Teď asi i přes tu vlastní. Prý hlavou zeď neprorazíš… on to zkusí. Najednou je volný a málem upadne, jak to nečekal. Mne si bolavou ruku a šlehne po něm pohledem. Toshiya je sexy dokonce i teď, když se svléká. Senu napadne, jestli to někdo slyšel. Daichi, Hyde… to zase bude… Trhne sebou, když Toshiya rozbije skříň a protočí očima.
"No výborně, Kaoru má práci." Už má zase ruce v bok. Ne, že by si Toshiya nemohl pořídit patnáct skříní, ale už jen ten pocit, že je to jeho vina, že to bude Kaoru zkoušet dávat dohromady… je prostě skvělý. Znovu se rozesměje, když Toshiyovi dojde, že na něj klidně křičí a ještě by chtěl, aby za něj vymýšlel řešení. Smích ho zády přejde, protože si při tom vůbec nevšiml, že Toshiya už zase vykročil k němu. Jakmile ho zahlédne, je už pozdě. Na chvíli si myslí, že je snad vážně po něm, protože se mu tu vysmívá, ale místo vraždy se mu dostane polibku, který mu podrazí kolena. Má co dělat, aby se udržel na nohou, natož, aby se začal znovu nějak bránit, prostě tam tak visí a nechává ho vyhrát, ale jakmile to jeho hlavince dojde, opře se do něj rukama a snaží se ho odstrčit. Marně. Vydrží mu to docela dlouho, než zase povolí a oplatí mu prolnutí. +Ještě jsi nevyhrál.+ Pošle mu vzkaz v duchu.
Toshiya
"To si s nimi ještě vyřídím." Je jasné, že jejich pohledy nezůstanou bez odezvy. +A tobě naordinuju, cos i máš oblékat.+ Doplní si ještě v duchu. Později, teď se o tom nebudou dohadovat. Jsou věci, které musí vyřešit rovnou a nesnesou odkladu.
"Tady nejde o pitomé pocity. Nikdy o ně nešlo. Ale pokud přijde o reputaci, jak myslíš, že ti půjdou obchody? Už tak to máme nahnuté a to se k tomu nepřidal žádný skandál." Má pocit, že Sena to nikdy nepochopí, dokud to nezažije. Je už pár skandálů doběhlo, ale nebylo to zase tak hrozné. Šlo o Doriho a jeho úlety. Navíc to bylo v Americe, kde se na podobné věci nahlíželo trochu jinak. Ostatně běžně se tam stávalo, že někdo vyběhl na ulici a začal tam střílet. Nějaká rvačka, už je nemohl rozházet.
"Vadí mi to, že kvůli jedné věci může být všechna naše práce zničená. A to není týden snahy, ale celé roky, když tomu připočítáš i otce. Řekni, jak by se asi tvářil, kdyby jeho celoživotní snahu někdo zadupal do země. Chceš ho vidět na kolenou?" Štěkne po něm zpátky a je zvědavý, jak se bude tvářit na tuhle informaci. Je mu jasné, že jeho samotného by teď na těch kolenou viděl rád, ale to se prostě nikdy nestane. Odfrkne si, protože je mu úplně jedno, kdo za to může. Problém je to, že se to vůbec stalo. Svou vlastní chybu nepřipustí ani omylem.
"A nehrál sis snad dneska?" Vrací mu to, protože původně to tak skutečně bylo. Fakt ale je, že se mu to líbilo do doby, než se mu do rukou dostal ten dopis. Drží ho pevně, i když se mu chce vykroutit. Nemá v plánu ho pouštět.
"Není ti do toho nic? A já myslel, že někoho bych si vzít měl." Podívá se mu upřeně do tváře a je jasné, že myslí právě jeho. Jistě, oficiálně to ještě dlouho možné nebude, nejspíš nikdy, ale on by si klidně udělal výlet do Ameriky třeba a tam by se to stalo. Chtěl by to udělat, aby byl jen jeho. Nesnese pomyšlení, že by patřil někomu jinému. A stejně nemá v plánu se mu omlouvat. Povzdechne si a je znát, že ten největší vztek z něj pro tuto chvíli vyprchal.
"Ty moc dobře víš, že bych ti koupil úplně všechno, na co si ukážeš, i kdyby mě to mělo zruinovat. Což se teď možná stane." Přizná se mu nakonec a ani to zase tolik nebolelo, i když se mračí pořád stejně. Jenže je dost možné, že nakonec skončí na úplném dně a co potom? I kdyby se nepohádali a oni přišli o všechno, zůstal by Sena s nimi? Zůstal by s ním? Ví, že si mezi jejich známými udělal dobré jméno svou prací a bylo tu podle něj dost rodin, které by si ho rády přetáhly k sobě.
"Otec ti dal šanci, teď už máš na výběr." Poslední co mu řekl, než se mu vykroutil a Toshiya si mohl vylít vztek na skříni. Teď už možná spíš z vlastní neschopnosti.
"Aspoň se nebude nudit." Utrousí si spíš pro sebe na adresu Kaoru a už toho má zase tak akorát dost. Jakmile se vrátí zpátky k Senovi a znovu ho svírá v náruči, stačí mu jen jeho bojovný výraz, aby byl tam kde před chvílí. Jenže teď už se vztek překlápí na něco mnohem příjemnějšího, jako je touha a vzrušení. Nenechá se odstrčit, jen dál drancuje jeho rty a nedává mu možnost se ani nadechnout. Stačí mu jedna paže, aby ho tiskl k sobě, jak moc štíhlý je a druhou rukou se potýká se vším co má na sobě, aby ho mohl svléknout. Svaly se mu napínají a doufá, že Sena brzo povolí, jinak bude mít asi problém ho udržet. Potřebuje ho svléknout a pak opřít o stůl, který je opodál. Jestli mu ty jeho pitomé nápady nedostal z hlavy tímhle, tak už asi ničím. Nakonec se mu to přece jen povede a dokonce ho dotlačí až k tomu stolu, kde ho otočí zády k sobě a pažemi znovu obejme, aby se nemohl dotknout. Rty i zuby si řádné užije jeho bělostný krk, který ho vábí k sobě už od první chvíle. Koupí mu nějaký hezký a drahý šátek, bude ho potřebovat.
"Je mi úplně jedno, co si právě teď myslíš, ale už jsi můj. Takže zapomeň na to, že někam budeš odcházet. To ti prostě nedovolím." Šeptá výhrůžně do jeho kůže.
"Patříš mi." Pokračuje dál, než ho znovu kousne. Sevře ho opět jednou paží a vonnou rukou mu zajede přímo do klína, který sevře.
"Stejně jako já tobě." Jistě, tohle přiznání ho možná bude stát hlavu, ale vlastně ani neví, že to vyslovil. Měli by řešit úplně jiné věci, ale na to taky dojde. Snad ještě dnes.
Žádné komentáře:
Okomentovat