Boogie
Boogie stiskne rty do vzdorovité čárky, i když nahlas nic neřekne. Teď se mu mluvit zrovna ani moc nechce, ale nesouhlasí s tím, aby tady oni dva něco polili a někdo jiný kvůli tomu musel třeba v noci vstávat a jít to tady převléknout. Rozumí Doriho pohledu na věc, že si při tom někdo vydělá peníze, ale stejně mu připadá, že by k tomu měl mít normální podmínky. Jestli tady vůbec někdy bude moci do něčeho mluvit, tak tohle bude první věc, kterou změní, i když to Dorimu bude připadat padlé na hlavu. Prostě to převlékne sám. Tomu člověku, kterého Dori očividně najatého má, může najít jinou práci, aby o svoje peníze nepřišel. Jakmile ho Dori pozná o něco víc, dojde mu, co tenhle jeho výraz znamená, ale zatím ho to třeba nenapadne. Pak už je jen kousek od toho, aby na všechno zapomněl a jakmile pronese pobídku, kterou chtěl Dori tolik slyšet, propadne se někam do jiného vesmíru, kde existuje jenom slast a nic jiného. Dori ho nešetří ani trochu, bere si ho tak, jak Boo neviděl ani v hanbatých filmech a on zvládá jenom vzdychat a dívat se někam do prázdna okolo sebe. Zatíná prsty do povlečení, snaží se odolávat, jak to jenom jde už jenom pro to, aby tohle nikdy neskončilo, ale vrchol přijde snad až příliš rychle a to, že by měl možná opustit Doriho ústa, na to si není schopný vzpomenout. Kdo by se pak Dorimu divil, že skončil na jeho obličeji…? Teprve, když přijde trochu k sobě, dojde mu, že horkost okolo jeho chlouby zůstala a dál ji pohlcuje, zatímco v něm doznívají poslední dozvuky neskutečně příjemného vyvrcholení. Trochu omámeně se pousměje, když mu Dori řekne, že je nádherný a vůbec si nevšimne, že něco bral ze stolku. I kdyby to byla pistole, nevěděl by o tom. Hruď se mu ještě pořád divoce zvedá, ale jakmile se Dori ocitne vedle něj, přetočí se tak, aby se k němu mohl přitulit. Spokojeně zavrní, když se ho Dori zeptá, jestli si to užil podobně jako on. Alespoň přikývne, ale užívá si jeho blízkost a cítí příjemnou únavu. Dori ho hladí po zádech, skončí na citlivém zadku a za chvilku jeho doteky ucítí ještě trochu víc vzadu a znovu ho zalije stud. Rychle se podívá do tváře naproti sobě. Věří mu a ví, že ho povede, je to nutné, ale přesto je to nezvyklé a on má strach, aby se něco nepokazilo. Je to tolik jiné… Chvíli mu to trvá, než se nové masáži poddá, ale jakmile nechá Doriho, aby si s ním dělal, co sám chce, znovu ho začne zaplavovat příjemný pocit. Je to skoro tak dobré, jako když mu sahal do klína a Boo potlačuje touhu sáhnout do toho svého. Místo toho zatíná prsty do Doriho paží nebo kamkoliv, kam se rukama zrovna dostane a podle intenzity jeho stisku je znát, jak se začíná ztrácet. Jeho hlas se znovu ozve, když se ho Dori dotkne něčím chladným a mokrým. Ví moc dobře, co to je a na chvilku to není příjemné, ale pak se gel prohřeje a začne to být ještě lepší. Boo má najednou problém zůstat na jednom místě, začne sebou pomalu šít a je to všechno čím dál tím horší. Když se Dori dostane do jeho nitra, už se na to nezvládá soustředit tak, aby se styděl nebo se napínal v nejistých gestech. Je už příliš ztracený na to, aby mu podobné věci přišly do hlavy. To se stane až příště, až mu všechno dojde, ale to už taky bude mnohem odvážnější. Znovu se k němu probojuje Doriho hlas, který mu říká, aby si řekl, co by chtěl a on spíš intuitivně přikývne a dostane ze sebe přerývané ano. Je to souhlas, ne odpověď na otázku. Ničeho víc, už není schopný a nejspíš se mu zlomí prsty na nohou, jak je kroutí a zatíná, aby si nějak ulevil. Kdyby byl odvážnější, asi by už Doriho sám přepadl.Dori
Dori si ani nevšimne takového drobného náznaku nesouhlasu. Sice ho pozoruje celou dobu, ale přece jen si nedokáže ještě tak dobře spojit, co by to mohlo znamenat. Nakonec se asi bude hodně divit, až to na něj Boo všechno vybalí a bude kvůli němu přeorganizovávat celý dosavadní život. Vyhovuje mu to, jak to má všechno zařízené a vůbec nic by na tom neměnil. Ostatně o něj se nikdo nestaral, nezajímalo nikoho, co musí dělat a co ne, aby si dostatečně vydělal. Proč by se měl zajímat on? Jsou věci, kterými se rozhodně bude zabývat později. Teď má na práci mnohem důležitější věci, než osud lidí, kteří se nacházejí za dveřmi tohoto bytu. Dohání Boogieho na vrchol, který mu brzo jeho nádherný milenec dopřeje. První úspěch je za ním, teď jde ještě o to, aby si užil i zbytek. Boogieho úsměv, který mu věnuje, je naprosto okouzlující. Je tu znova myšlenka na to, jak moc by chtěl jeho fotku. Právě teď a tady. Vážně často by si ji prohlížel, to je jasné. Jendou mu nejspíš věnuje celé album, kde nikdo jiný nebude. Stálo by to za to a s radostí mu ho pak ukáže. Je mu jasné, že by ho tím přiváděl dnes a denně do rozpaků. Boo je ten typ kluka, který by si na podobné fotky nikdy nezvykl a Dori ten typ, který ho tím klidně bude trápit. Spokojeně k sobě Boogieho přivine, když se chce tak hezky přitulit. Sám je spokojený, jak jeho štíhlé tělo produkuje teplo a přijímá ho do sebe. Nechává se tím dokonale unášet alespoň na chvíli, kdy je to ještě schopný vnímat. Pak už je nejlepší čas na to, aby ho začal rozmazlovat znovu. I on sám si užívá doteky na rozpálené pokožce. Je pro něj těžké se ovládat a jeho klín s tím naprosto souhlasí. Jenže kdyby ho hned povalil do postele a prostě to udělal...Ne, to není jeho styl, rozhodně ne na poprvé. Musí po sobě zanechat dojem jedinečnosti a co nejlepší výsledek, jinak by nemohl sám se sebou žít. Masáž velmi konkrétních partií se protahuje a Dori Boogieho směřuje do míst, kde mu dovolí úplně všechno. Nejsou do toho daleko, jen musí ještě chvíli vydržet. Vnímá stisk Boogieho dlaní a tím i stupňující se rozkoš, kterou mu působí. Pokračuje dál opatrně s gelem, který má všechno usnadnit. Boo to moc hezky komentuje svým hlasem a pořád se nezačal bránit, takže s klidným svědomím pokračuje. Boo sebou začne šít a Dori ho jednou dlaní přitiskne víc k sobě. Prsty druhé ruky se mezitím dostává do jeho nitra a dál si ho připravuje pro sebe samého."Ještě malou chviličku vydrž, Boo-koi." Broukne podmanivě do jeho vlasů a jeho sevření ještě malinko zesílí. Už se uvnitř něj pohybuje docela svobodně a tak není problém, aby pokračovali, když ho Boo pobídne svým ano. Není to to, co chtěl slyšet, ale na první večer mu to rozhodně stačí. Při další příležitost to samozřejmě vyzkouší znovu, ale dnes už ho nebude víc trápit. Pomalu prsty opustí jeho nitro a konečně zase najde jeho rty těmi svými. Nepřestává ho líbat, když ho pokládá hezky pod sebe a přesouvá se pomalu mezi jeho stehna. Je tam příjemné teplo, které by neopustil ani za tři své kluby. Volnou rukou, o kterou se neopírá, pomalu pozvedne Boogieho nožku za koleno, aby měl lepší přístup svým přirozením mezi jeho polovičky. Pak už není problém trochu víc přitlačit a pomalu dobývat úplně nové území. Na Doriho už to taky začíná být příliš a poprvé jde pořádně slyšet jeho hlas, když si tiše zasténá. Boo je dokonalý úplně celý i v místech, kde se právě teď spojují jejich těla. Na pár vteřin si opře čelo o to pod sebou a upřeně mu hledí do očí. Kdyby se pohnul hned, tato chvilka prostě a jednoduše skončí, už by to nedokázal vydržet. Díky této malé pauze si přidal pár drahocenných minut, které mu pomůžou oddálit blížící se vrchol.
"Mohl bych ti říct, jaký jsi, ale nechám si to na později. Rád uvidím, že se budeš topit ve svých rozpacích." Prozradí mu, co se bude dít, až tu spolu skončí. Po svých slovech se začne pomalu pohybovat, spíš kroužit svými boky a postupně znovu pronikat hlouběji a pak se vracet zpátky. Je to trápení pro oba, ale nebude mít dlouhého trvání. Brzo své pohyby vymění za rychlejší a mnohem přímočařejší. Tohle už není nic, co by Dori dokázal ovládat a tak brzo přirazí naposledy a naplní Boogieho nitro. Paže se mu zlehka roztřesou a nakonec je mírně povolí, aby se mohl opřít o předloktí a trochu se vydýchat. Zároveň se mu příjemný pocit, když se v podstatě celým tělem dotýká Boogieho.
"Dneska asi jen tak spát nepůjdu." Je mu jasné, že Boo bude mít nejspíš dost, i když on sám by se pokračování nebránil. Rád by ho dneska malinko zničil, ale zase ne úplně.
Boogie
Boogiemu se do uší probojuje Doriho podmanivý hlas, který ho prosí, aby ještě chvíli vydržel, ale on má pocit, že to prostě nezvládne. Zavrtí hlavou, ale stejně mu nic jiného nezbude a navíc ho Dori pevně objímá. Musel by se mu vykroutit silou a přijít tak o jeho krásné objetí a to rozhodně neudělá. Přesto se v jeho očích objeví snad i prosba, když se podívá do těch Doriho. Myslel si, že se bude bát, myslel si, že bude přemýšlet nad tím, co se stane vzápětí a že to bude nepříjemné a rozhodně by sám od sebe nikdy nečekal, že bude doslova prosit o to, aby to Dori udělal. Později se bude divit tomu, do jakého stavu se dostal, ale teď je za něj rád, protože se konečně nestydí a taky si nepřipadá trapně, že neví, co by měl dělat. Jedná spontánně a ani o tom moc neví, jinak by se asi propadl až ven na ulici. A pak ho Dori konečně vyslechne, ucítí, jak z něj jeho prsty mizí pryč a vzápětí už se líbají a Boo si lehá na záda pod něj. Tiskne ho k sobě nebo sebe k němu, to je vlastně jedno a nožku zvedá skoro sám, Dori by mu ani nemusel pomáhat. Takhle je to ale stejně lepší a on nemusí myslet na to, že ji nemá povolit. Má hlavu plnou úplně jiných věcí. Konečně ho ucítí, nejdřív má pocit, že tohle se nemůže nikdy povést, ale pak se ozve Doriho hlas a zní krásné. Ještě ho takhle neslyšel, ale chce to slyšet co nejvíc. Zamilovaně se usměje a tím spíš ho pouští dovnitř a bolest si vlastně uvědomuje jenom někde na okraji mozku. Je teď tak nedůležitá, že o ní sice ví, ale není to jeho prioritní pocit a bod soustředění. To je ten, který se nachází někde uvnitř něj a o jehož existenci zatím neměl ani ponětí. Slyšel toho hodně, ale realita je stejně úplně jiná a on je momentálně překvapený a fascinovaný tím, co jeho tělo umí. Tedy spíš, co si umí užít. Oči má zatím otevřené, hledí někam nahoru přes Doriho rameno, zatímco ho objímá kolem krku a musí to na něm být všechno vidět. Posune pohled k jeho očím, když mu Dori řekne, že by mu rád pověděl, jaký je. Už teď cítí, jak mu červenají tváře, protože to bude zase něco, z čeho půjde do kolen, ale stejně je rád, že podobné věci Dori říká zrovna jemu. Přijde mu opravdu moc krásný. Musí hlavu zaklonit a protočit očima za zavřenými víčky, když se v něm Dori začne tak dráždivě pohybovat. Není to žádné rychlé tempo, spíš mučení, ale on je asi raději, než kdyby mlátili čelem postele o stěnu. Už je prostě takový. Takové chvilky možná taky přijdou, i když si je u sebe zatím nedovede představit, ale není to teď. Zesiluje stisk kolem Doriho krku v závislosti na tom, jak moc je to nesnesitelné a stejně tak svírá jeho boky i svými stehny. Dori zrychlí a na jeho tváři je znát, že si přestává vládnout. Je to zvláštní ho takhle vidět a samozřejmě krásné, ale je prostě trochu jiný. Nakonec je to nejspíš zase on, kdo dojde na vrchol jako první. Neví, nepamatuje si to. Ví jenom, že byl několik vteřin mimo sebe, možná ani nedýchal a ani by se nedivil, kdyby bylo potřeba s ním zatřást, aby se zase vrátil na zem. Když si konečně uvědomí, že na něm Dori leží, že je plný jeho horkosti a že je po všem, má opravdové okno. Ne na ten prožitek a na slast, ale na posledních pár vteřin, kdy mu zvonilo v uších. Konečně mu dojde, že by se měl pořádně nadechnout, zalapá po dechu a povolí svoje tělo. Tohle bylo neuvěřitelné. Zítra ho asi bude bolet úplně všechno, ale… Pak Dori pronese tu svoji větu, on na něj doslova vytřeští oči a otevře pusu v němé otázce, co tím chtěl říct. Nepůjde spát? A co že se chystá dělat??Dori
Dori se mírně pousměje, když vidí, jak se Boo drží a není příliš schopný déle vydržet. Líbí se mu, jak se mu poddal a že se nechává podobným způsobem ovládat. Jistě, dost mu v tom pomáhá, ale stejně by se mohl chovat úplně jinak. Boo mu plní jeho představy, aniž by si to uvědomil. Když se mu podívá do očí a uvidí tu prosbu a touhu, je jasné, že to ani on sám dlouho nevydrží. Boogiemu prostě nejde odolat. Už jen to, že jsou spolu na poprvé, je pro něj víc než vzrušující. Tady tohle první oťukávání Doriho vždycky bavilo. Piloval tím svůj talent někoho ovládnout. Chtělo to spoustu tréninku a samozřejmě i hodně praxe. Málokdy se však někdo osvědčil natolik, aby s ním chtěl pokračovat. Když si ukradne Boogieho rty a začne do něj pomalu vstupovat, je sám dost ztracený. Ta kontrola tam někde pořád je, ale hodně upozaděná díky jediné myšlence. Jde to pomalu, ale to nevadí. Tohle je věc, která vážně nejde uspěchat. Dává si záležet a kontroluje sám sebe, aby nebyl příliš rychlý a Boogiemu, který se mu takto vydal, neublížil. Zamilovaný úsměv mu napoví, že je všechno tak, jak má být. Pomůže mu tím, že provleče ruku pod kolenem zvednuté nožky, aby na to Boo nemusel myslet a mohl si to ještě víc užít. Rozhodně ho v duchu hodně pochválí za tento drobný krůček, který udělal sám, aniž by ho musel pobízet. Pozoruje ho celou dobu, i když zírá do stropu. Dost si užívá výraz, který díky němu má a rozhodne se, že to bude ještě lepší. Opravdu si dává záležet na každém pohybu, na každém povzdechu, který mu věnuje. Červené tváře jsou další příjemný bonus, který mu Boo věnuje. Jsou to sice jen detaily, ale dohromady dávají úplně dokonalý celek, který nechce jen tak pustit. Pokračuje dál a zlehka stupňuje svůj i Boogieho prožitek. Ví, že nebude potřeba moc a zároveň se to podvědomě snaží ještě trochu prodloužit. Nakonec se na ten vrchol podívají a pro Doriho je to zážitek, na který nechce zapomenout. Boo je nádherný, krade si jeho pohled i každou myšlenku už jen díky tomu, jak se té extázi poddává. Doriho to nabíjí novou energií, kterou bude potřeba někde vybít. Zároveň si uvědomuje, že na jeden večer toho bylo nejspíš až příliš. Dobře, dneska to asi ještě jednou dokončí sám a možná si to nechá na noc, kdy Boo bude spát a on si to užije s pohledem na něj. Ráno mu to samozřejmě poví. Málem se rozesměje, když vidí, jak se Boo na jeho slova tváří. Je to přesně jak si myslel a Boo bude rád, když bude moct zavřít oči a poddat se spánku. "Už máš konečně strach, Boo-koi?" Popíchne ho ještě malinko, aby si nebyl v tento okamžik jistý vůbec ničím. Prostě měl potřebu ho ještě malinko vyvést z míry tím, co by se mohlo ještě dít. Nepochybuje o tom, že by to v Boogieho věku šlo zase znovu a zároveň má chuť ho chvíli nechat v tomto rozpoložení a napínat ho, než bude zase pěkně při síle. Skloní se k němu a krátce ho políbí, pak si dopřeje ještě několik polibků na hranu čelisti a krk.
"Nechám tě spát…" Odmlčí se.
"Pro dnešek." Doplní ještě s blýsknutím v očích.
"Ale jedno přání bych přece jen měl." Promne si rty o sebe a krátce očima sejde po jeho hrudníku, než se skloní k jeho oušku, aby mu svá slova mohl pošeptat.
"Nechám tě najíst, napít a pak bych chtěl spát v tobě." Je jasné, že se nikdy nebude bát říct to, co by chtěl. Pak se znovu oddálí a vystoupí z něj, na odpověď si očividně klidně počká. Podá mu všechno, co by teď mohl potřebovat, ostatně na vozíku je toho dost. Sám si dopřeje trochu vody, pak pár doušků vína a uvelebí se na posteli, čekají až se k němu Boo přidá a je zvědavý, jestli mu to jeho malé přání splní. Je vidět, že s radostí bude trpět celou noc ve spojení s ním a když bude nejhůř, uskuteční svůj plán anebo ho moc hezky probudí. Ta druhá varianta se mu začíná zamlouvat mnohem víc, než noční rande se svojí rukou.
Boogie
Vypadá to, že Dori si nevšiml jeho chvilky, kdy byl tak moc mimo a dokonce ani toho, že byl kousek od toho, aby mu zmodraly rty. Vzhledem k tomu, jak byl jindy všímavý na všechno okolo Boogieho, to Boogiemu napoví, že byl sám hodně mimo a díky tomu se mu na tváři usadí spokojený a široký úsměv. Zařídil, že se neovládal? Vážně? A kromě toho… nemusí vědět takové věci, je lepší, že si jich nevšiml. Příště se to už nestane. Určitě ne. Zavrtí trochu rozverně hlavou, když se ho Dori zeptá, jestli už má konečně strach. Jak by mohl mít? Co by se tady stalo, aby ho měl? Vždyť mu Dori jenom říká, jak moc po něm touží a kromě toho si ho dobírá pořád, tak co? Dori se k němu skloní, aby ho znovu políbil a on znovu položí ruce okolo jeho krku a skutečně si užívá jeho blízkost a teplo. Už se to stalo, je to za ním a je velký kluk a od teď už ví, co se bude dít a jaké to bude. Není si jistý, jestli se cítí nějak zvlášť jinak, ale vlastně asi ano. Dospěleji. Přivírá oči pod Doriho horkými rty, když mu šeptá, že ho přece jen nechá spát a v duchu si maličko vydechne. Raději by si odpočinul, aby to příště nepokazil, toho se bojí. Překvapí ho, když mu Dori řekne, že by přece jenom ještě měl jedno přání. Co takového by mu tady Boo mohl splnit? Nemůže se mu ani podívat do očí, ale nikdy by ho nenapadlo, co vzápětí uslyší. Ta směsice pocitů, kterou to v něm vyvolá je skoro neúnosná. V žaludku ho prudce zabrní, polije ho horko a stud a zároveň je to hrozně sexy, trochu perverzní a… jak Dori vůbec dokáže říct něco takového nahlas a tak přímočaře? Ano, teď spolu žijí a neměli by se bát ničeho, ale stejně! Kdyby nešlo o tohle téma, asi by mu řekl, že ho obdivuje, ale momentálně se v něm zastavilo srdce rozpaky. A stejně ví, že mu neřekne Ne. Znamená to tedy, že se ještě jednou spojí a on ani neví, jestli z toho usne. Už podruhé za deset minut mu hrozí, že se udusí. Dori z něj ve stejný okamžik vystoupí a on to najednou tak nečekal, že je to až divné. Ano, asi přece jen usne. Sleduje ho zaskočenýma očima, kam to jde, ale jen mu chce podat občerstvení. Boo se trochu posadí a ano trochu to cítí, ale natáhne se po vodě i něčem pro energii a v klidu se navečeří. Dori nejí, jenom ho sleduje, ostatně jako pořád. "Jen si odskočím." Řekne a vyhrabe se z postele.
"Nech toho!" Varuje ho hned s napřaženým prstem, protože mu zase bude zírat na zadek a u toho se culí. Odcupitá do koupelny a ví, že Dori toho rozhodně nenechá. Za zavřenými dveřmi protočí očima a pořád se culí. Musí se trochu opláchnout, odskočit si a hlavně si po tom jídle vyčistit zuby!!! Vždyť se budou ještě líbat! Ne, tohle ho zatím nepřešlo a ještě mu to potrvá. Holka by se stihla taky nalíčit a učesat, na to on kašle, ale vonět musí. Zase se vrátí, jak jinak, než s Doriho očima na těle a rukama mírně před sebou. Nemá už co schovávat a stejně ho to nutí dělat drahoty. Zapluje pod peřinu a přitiskne se k němu.
"Ani neumím popsat, jak šťastný teď jsem." Řekne mu. J je dokonale zapomenut. Nakonec to dopadne tak, jak si Dori přál. Ještě se dlouho mazlí a líbají, než se skutečně spojí, ale další milování z toho není. Je to zvláštní, ale zároveň konejšivé. Nakonec Boogie usne. Nemá ponětí, jak dlouho spal a kolik je hodin, je ještě tma, když se mu začne zdát sen… dost mokrý sen. A když se probudí, nepřejde to. Jeho mozek se zorientuje, uvědomí si, kde je a jak usnul a taky… že spát se nakonec vážně nebude. Přesně jak Dori říkal…
Žádné komentáře:
Okomentovat