Boogie x Aki - Lidé s ním nechtějí mít nic společného. - část 1.

(farma)

Aki

Akiho hodně překvapilo, když Boo navrhl, že si promluví ještě teď. Myslel si, že to dokončí později a nechtěl ho tlačit, aby některé věci rozhodl přímo v kuchyni. Skoro všichni se však rozutekli a možná to byla nejlepší chvilka, aby některé věci probrali dopodrobna. Aki v ten okamžik cítil, že má snad i trému. Nemyslí si, že se mu tohle už stalo, určitě by si to pamatoval. Byl naučený o všem mluvit, sdělovat svoje niterní pocity, když to bylo potřeba. Jenže si najednou není úplně jistý, že to zvládne tak, aby mu Boo dokonale porozuměl. Možná to bylo proto, že mu na tom tolik záleží. Jakmile se dostanou na vzduch, je mu hned líp. Vždycky nejradši trávil čas venku a málokdy zůstával celý den zalezlý doma. Ani když pršelo, nedokázal sedět v pokoji. Když se podívá stejně směrem jako Boo a uvidí Zyeho málem mu unikne tichý povzdech. Možná Zyeho i trochu chápe. Právě si prožil podobný přerod, kdy zjistil, že nepotřebuje větší počet lidí, aby byl ve vztahu spokojený. Uvědomí si, že kdyby mohl být s Boogiem, bude ten nejspokojenější kluk pod sluncem. Prostě to zapadlo na své místo a zdá se, že Zye na to přišel taky, i když si to možná ještě neuvědomuje, ale i jemu samotnému to chvíli trvalo. Z myšlenek ho vytrhne Boogieho odchod za roh domu. Rychle ho doběhne a pak ho vlastně konejšivě vezme za ruku. Očividně to pro něj není jednoduché a Aki nebyl necitelný, aby si toho nevšiml. 

"Mrzí mě to." Odtuší jako první a vede ho po cestičce dál od farmy a z očí ostatních. Jeho ruku pořád nepustil, jen hřbet jeho dlaně zlehka hladí palcem. Nějak nemá sílu pronášet věty, možná to není tak, jak to vypadá. Nemyslí si, že by tím Zyemu pomohl a zároveň nechce, aby si Boo myslel, že toho hodlá využít. Prostě tu pro něj chce být a nezáleží na tom, o čem budou mluvit. Když je chvíli ticho, rozhodne se začít sám. 

"Víš, nějakou dobu jsem byl přesvědčený, že mi to, jak jsem bral vztahy, vyhovuje." Zatím se na něj nepodívá. 

"Dneska u snídaně mi došlo, že jsi měl vlastně pravdu. Pokud potkáš někoho, kdo tě vyloženě dostane, nedokážeš se o něj dělit. Chceš s ním trávit čas, vědět o něm úplně všechno a nechceš dělit svůj čas mezi další lidi." Pomalu se na něj podívá a pousměje se. 

"Vlastně bych ti měl poděkovat, nebýt tebe tak na to jen tak nepřijdu." Neví, jestli to má nějaký smysl, Boo se teď nejspíš cítí zraněně. 

"Chci tím říct, že ať se bude dít cokoliv..." Zastaví se. Už jsou dost daleko, aby je nikdo neviděl a tato chvilka zůstala soukromá. Přitáhne si ho k sobě blíž a jednoduše ho obejme. 

"Že, ať se stane cokoliv, nebo uděláš cokoliv, vždycky tu pro tebe budu. Nezáleží na tom, jestli budeš doma a já tady. Stačí zavolat, ve dne v noci, Boo-chan." Nechce ho jen tak pouštět a je rád, že může aspoň chvíli vdechovat jeho vůni a být mu tak moc blízko. Pak se pomalu odtáhne, ale ne úplně. Prohlíží si zblízka jeho tvář a pak skončí pohledem v Boogieho očích. 

"Jsi ten nejkrásnější, nejmilejší a nejkouzelnější člověk, jakého jsem kdy potkal. I když se na mě zlobíš. To jsi ještě víc sexy." Není to svádění, prostě mu chce říct všechno, co si o něm myslí. 

"Věděl jsem to od první chvíle, když jsem tě viděl. Jediné, co si momentálně přeju je to, abys byl šťastný. Nezáleží na tom, kde nebo s kým. Dokonce mám chuť Zyemu rozbít nos." Povzdechne si sám nad sebou. Nakonec by to asi neudělal, protože tuší, že Zye má možná podobné pocity, jako právě teď on sám. Nebyl to typ kluka, který by se za někým otočil, když má přítele. Tohle muselo být silnější. Aki by se musel hodně mýlit, přece jenom už si stihli povídat. 

"Možná bychom o tom, už mluvit neměli." Dá mu prostor, aby změnili téma.

"Povíš mi něco o sobě?" Zkusí trochu vyzvídat a stočit téma na to, kde Boo žije a jak. 

"Vlastně o tobě vím hrozně málo. Kakao a plyšové věci nejsou asi to jediné, co máš rád." Zkusí trochu zavtipkovat, třeba to trochu rozvíří náladu.

Boogie

Boogie se snad i lekne, když ho Aki vezme za ruku a rychle se po něm ohlédne. Je to doopravdy on. Nemyslel si, že by si ho Zye stačil všimnout nebo že by za ním dokonce běžel, ale stejně… Rozpačitě pokrčí rameny, když mu Aki řekne, že ho to mrzí. Ještě pořád se se Zyeanem oficiálně nerozešel, ale najednou jako kdyby bylo všechno jasné a oba dva to věděli, aniž by spolu vůbec mluvili. Vztah s ním byl sice krátký, ale krásný a Boo před tím nepotkal nikoho, kdo by se k němu takhle choval. Zye byl hrozně hodný, pozorný, milý, měl rád lidi kolem sebe a jemu by to mělo stačit. Jenže od chvíle, co přijeli sem, bylo všechno vzhůru nohama. Boogie to nechápal a nejspíš to nechápal ani Zyean. Nic si přece neudělali, tak proč jim to společně nešlo? Chce se mu z toho brečet a neví, co si má počít, ale najednou bylo po všem, to prostě věděl. Stejně jako v srdci věděl, že Zye s Akim na tom seně nic neměl. Viděl ho teď s tím novým klukem, spíš mužem vlastně a viděl, jak se tváří, jak je jím fascinovaný. Snaží se vzpomenout, jestli se na něj taky někdy takhle díval, ale má dojem, že ne. Za to Aki to dělal a pořád. Rozpačitě se poškrábe ve vlasech. Vydechne a už to Zyeanovi nemá za zlé. Měl by ho nechat být šťastný, ne plnit očekávání. Ticho je dlouhé, ale nemá pocit, že by Aki potřeboval mluvit. Asi chápal, že si Boo potřebuje utřídit myšlenky. Nakonec ticho prolomí Aki a začne mluvit o sobě a vlastních vztazích. Boogie se na něj podívá. Překvapí ho, když Aki souhlasí se vším, co mu před tím Boogie řekl a dokonce ani necítí žádné zadostiučinění. Je jen rád, že se v lásce nespletl. 

"Je škoda ztrácet čas…" Zamumlá, aby taky něco řekl, ale Aki z ničeho nic zastaví a protože se pořád drží, on musí taky. Zpozorní, Aki se pohne blíž, Boogie zazmatkuje a málem ho od sebe odstrčí, ale nestane se to, co si myslel. Aki ho k sobě prostě jenom přitiskne a jakmile se to stane, Boogieho ramena povolí a z koutků očí mu konečně stečou slzy. Potřebují ven, aby se uvolnil tlak v něm a on to všechno mohl nechat odejít. Věří mu, že by to pro něj udělal. Nejspíš by sedl na koně nebo krávu a jel tři dny a tři noci, aby mu zaťukal na okno. Pousměje se. Aki se trochu oddálí a podívá se na něj. Musí vidět i jeho slzy. Boogiemu se chce brečet ještě víc, když mu říká, jak je krásný a kouzelný a dokonce se trochu zasměje, když zmíní i to zlobení se. Nechce, aby ho Aki takhle viděl, ale nejde to potlačit. Aki nevyužívá situace, říká mu, že může jít kam che a za kým chce a on ví, že je takový. Celou dobu takové věci říkal, co tady byli. Znovu se usměje, když dojde na Zyeho nos a zavrtí hlavou. To si rozhodně nezasloužil. Nakonec přikývne, když se rozhodnou změnit téma. Povzdechne si a zase vykročí po jeho boku. Byla jedna věc, co mu chtěl před tím říct, ale musí se znovu rozesmát, když Aki vyjmenuje, co o něm zatím ví. 

"A to ti u kluka nevadí?" Prohodí. Shinya byl taky takový, ale Yoshiki mu byl trochu podobný. Byl panenka jako Shin, jen dospělejší a vyzrálejší, ale Aki? Aki byl typický kluk, co vyrostl v lese a na farmě, ničeho se nebál a někdo jako Boo mu musel přijít spíš k smíchu. 

"Před tím jsme mluvili o tom, že by sem můj táta mohl přijet se mnou. Mám jenom jeho…" Dodá, aby bylo jasno, že i on vyrůstal bez mámy. 

"Ale…" Žmoulá si prsty rukou navzájem. 

"Společnost naši maličkou rodinu přechází, protože táta je jiný. Občas ani nepoznáš, že to není právě máma. On je transsexuál. Nechce si změnit pohlaví, ale obléká se jako žena. Pořád. Ne jenom někdy. Je prostě takový." Snaží se to nějak vysvětlit, ale je to složité. 

"Lidé s ním nechtějí mít nic společného."

Aki

Aki si všimne, že Boo není trochu ve své kůži. Je to pochopitelné, po tom, co před chvíli viděli. Oba dva vypadali jako dokonalý pár, i když dvou kluků, ale teď to spíš vypadá, že to déle trvat nebude. Je mu to upřímně líto, o to víc, když vidí, jak to Booigeho trápí. Prostě a jednoduše chce, aby byl šťastný, ať už by to dopadlo jakkoliv. Je mu jasné, že Boogieho překvapí svou změnou názoru. Ale asi je to stejně, jako u Zyeho. Nemůže to člověk vědět, dokud to doopravdy nezažije. Aki si nic nenamlouval, věřil, že může být šťastný ve vztahu, který není jenom o dvou lidech. Vážně o tom byl přesvědčený. Jenže od první chvíle, kdy viděl Boogieho věděl, že je pro něj schopný udělat úplně všechno. Teď, když ho vidí smutného, se ten pocit ještě prohlubuje. 

"Máš pravdu. Oba dva jsme ještě mladí a stejně mám teď pocit, že mi něco podstatného utíkalo. Ne, neuvědomil jsem si to, ale teď to konečně vidím." Stačí jen jediný pohled do Boogieho očí a je ztracený. Tak jednoduché to je. Je mu jasné, že to přiblížení v něm vyvolá zmatek a stejně si to nedokázal odpustit. Podle něj objetí prostě potřebuje, i když si v první vteřině asi bude myslet, že by chtěl udělat něco jiného. Ano, opravdu moc by ho chtěl políbit a už s tím nepřestat a zároveň ví, že teď by mu to spíš ublížilo, proto to neudělá. Povzdechne si, protože je mu jasné, co se stane hned, jak Boogieho ramena povolí. Potřeboval to ze sebe dostat a teď se to nejspíš podaří. Alespoň trochu. 

"To je v pořádku." Broukne měkce a když se Boo odtáhne, podívá se mu do očí. Zvedne ruku a slzy mu setře.

"Musí toho na tebe být moc, i když třeba víš, že to tak možná má být." Ne, nechce mu vkládat do hlavy myšlenky na rozchod, to vůbec ne. 

"Ale třeba ještě není pozdě." Nabídne mu možnost, že by se Zyeho pokusil získat zpátky, kdyby chtěl. Tak moc by mu chtěl pomoct, že klidně půjde i proti sobě. Pak už znovu vykročí, a když se ho Boo zeptá, jestli mu to nevadí, tiše se zasměje. 

"Ne, právě naopak. Hrozně mě to přitahuje. Možná je to tím, jak žijeme. Ta starost o druhé se ti dostane hluboko od kůži a pak to děláš pořád. Když pak potkáš někoho křehkého...Máš pořád chuť dělat všechno, aby byl spokojený. Hm, to jsem asi neřekl nejlíp, promiň." Pokrčí rameny. Pak si vyslechne Boogieho zpověď ohledně táty a pak mu dojde, proč má pocit, že Boo je jako drahokam. 

"Páni, to je úžasné. Tedy víš, musí to být hrozně těžké. Obdivuju ho, že se toho nebál a nebojí. Chápu ale taky, že to nebude jednoduché. Tady jsme daleko, ale už jsem si toho dost vyslechl, i když se zase tolik neliším. Asi si ani nedokážu přestavit, jak moc to musíte schytávat vy." Odmlčí se na moment. 

"Už vím, jsi jako drahokam. Nebyl jsem si jistý, jak to pojmout, ale lepší už asi nenajdu. Třpytíš se mezi ostatními, vypadáš, že by ses mohl rozpadnout, kdyby to někdo se silou přehnal a přitom si daleko silnější." Zvedne ruku a klepne mu prsty na místo srdce. 

"Kde kdo by se za takového tátu styděl, ale ty ho máš rád se vším všudy. Přijde mi to tak." Pousměje se a pak ho zatáhne na malou lesní cestičku. 

"Jen ti chci něco ukázat, není to daleko." Ujistí ho, že se neztratí a včas se vrátí. 

"Tady u nás ale žádné posměšky a divné pohledy nehrozí. Můj táta přitahuje skvělé lidi. Když jsem své první kluky chtěl přivést, neměl jsem strach z táty, ale spíš s lidí, co nám tu pomáhají. Jistě, mohl jsem to tajit, ale já to moc neumím. Zjistil jsem, že jsou všichni v pohodě. Asi je táta nakazil svým všechno je dovoleno, pokud to někoho neomezuje. Tady má otevřen dveře každý." Vysvětlí mu, že tady se ničeho bát nemusí. Dojdou po cestičce, až na rozcestí a kousek od nich je malý palouček, ještě tam není moc vidět. Otočí se k Boogiemu, položí mu prsty na rty a pak po nich s tichým povzdechem sklouzne. 

"Teď musíme být chvíli potichu." Upozorní ho šeptem a protáhne ho ještě kousek dál. Odrhne větvičku, aby viděli a kývne hlavou k malému potůčku, u kterého se napájejí laně s u trochu odrosteními koloušky. Aki si počká, až se Boo začne kochat a on na něj může s klidem zírat. Chce si zapamatovat každý detail a teď je vážně blízko. Paži má zlehka položenou kolem jeho pasu, aby ho mohl poposunou před sebe, ale pouštět ho prostě nechce. Tohle je nádherné mučení a Aki je neskutečně rád, že se mohli společně projít.

Boogie

Vděčně se usmívá, když mu Aki setře slzy a zároveň se za ně trochu stydí. Je mu líto hlavně to, že to s klukem jako Zye nevyšlo. Že měli všechno a při tom asi nic. Kdyby tady nestál Aki, asi by tuhle farmu vážně neměl v lásce, protože by ji vinil z toho, že jim obrátila život vzhůru nohama, ale možná spíš vypadli ze svého stereotypu a věci se ukázaly, jak jsou. +Jakého stereotypu?+ Zeptá se sám sebe, protože snad ani žádný nestačili mít. Vždyť spolu ještě ani nespali? Kdyby neměl tričko s krátkým rukávem, žmoulal by si ten dlouhý. Takhle alespoň točí s náramkem na zápěstí pořád dokola. Přikývne, když Aki pronese, že to tak má být. Neřekl to úplně takhle, ale ono to tak bylo. Pořád vidí ten Zyeanův výraz ve chvíli, kdy hleděl na Senu. Taková maličká chvilka a co se při ní stalo… Mávne rukou v odmítavém gestu, když Aki zmíní, že by šel jeho vztah asi ještě zachránit. Není to nijak kategorické, spíš odevzdané s tím, jak si všechno uvědomil. Kdyby za ním Zye přišel, promluvili by si a Boo by asi vážně zkoušel všechno zachraňovat, ale něco uvnitř mu palčivě hlodá do srdce, že už nepřijde. A on vlastně taky ne a to asi ví zase Zye. Kruci… Je mu trochu líto, že tady s nimi Sena nebude, protože nastanou chvíle, kdy tady bude Zye sám a on bude s Akim… tedy… moment!! Ještě, že už zase jdou a Aki mu nemůže vidět do hlavy!! Zatím se mu dostane odpovědi na to, že se mu líbí to, jaký Boo je a proč tomu tak asi je. Kmitne obočím, když je označen za křehkého a je mu jasné, proč se Aki omlouvá, protože tohle moc kluků slyšet nechce. Sám si není jistý, jestli mu to vadí nebo ne, ale taky moc dobře ví, že je to pravda. Zye byl ale taky. Podle něj. Tenhle Sena tak nevypadal. Možná pro to…? Pořád nad Zyem musí přemýšlet. Krátce se podívá na stromy nad hlavou. Zaskočeně se podívá vedle sebe na Akiho profil, když události kolem jeho táty označí jako úžasné. Nejdřív si myslí, že si z něj snad dělá legraci, ale Aki to hned vysvětlí. 

"Opravdu hodně." Přikývne. A přes to… táta si nedovedl pomoci a nechtěl žít v utajení. I přes to všechno. Boo mu to nikdy nevyčítal, ale bylo to složité, když ho ve škole odstrkovali za něco, za co nemohl. Pak se musí zase zastavit. Drahokam?? Akiho popis je nádherný, ale i kdyby přijal, že je nějak výjimečně hezký, vážně je tak silný? A proč? Plaše se usměje a přikývne, když Aki zmíní, že má Boo tátu rád. Nikdy ho ani ve snu nenapadlo se za něj stydět. Zatváří se zaskočeně, když ho Aki vede někam bokem, ale už se nebojí jako na začátku a následuje ho. Přikývne, že Akiho táta je taky skvělý, ale když mluví o těch klucích, popíchne ho cosi žárlivého. Chtěl by vědět, jak vypadali a jací asi byli. Prostě se poměřit. Jestli tady vážně není úplně špatně. Jenže na to se nikdy zeptat nemůže a kdyby je snad potkal, asi by utekl. Co spolu ve třech asi všechno dělali? Z myšlenek ho vytrhne až Aki, který se zastavil a přikládá mu prst na rty. Boogie přikývne, ale zároveň si palčivě uvědomuje, že se ho Aki dotýká, úplně nespěchá a k tomu ten povzdech. Cítí, jak mu zase začínají červenat tváře a zároveň cítí i ještě jednu věc. Tu, kterou vnímal už se Zyeanem. Bylo mu už dost na to, aby mu jisté věci chyběly a ony se prostě zoufale hlásí o slovo. Pořád chtěl Zyeho někam zatáhnout, ano opravdu on a nevyšlo to a teď… V duchu nad sebou protočí očima. Přikrčeně se za Akim plíží křovím, dokud neuvidí ten potůček a laně. Okouzleně vydechne, klesne na kolena a už nepřestane zírat. Přijde mu to krásné a něžné, roztomilé a mohl by se na ně dívat celý den. Mohly by přijít pod okno do kuchyně? Aki je těsně za ním, drží ho okolo pasu a tohle jsou přesně ty chvilky, které na Boogieho platí. 

"Tohle jsem nikdy neviděl." Hlesne. Ve městě ani nemohl. Akimu to musí připadat směšné, on to asi vidí pořád.

Aki

Aki si všimne, jak se Boo tváří. Očividně to s ním pořádně mává. Zye pro něj byl důležitý, to samozřejmě dokáže pochopit. Zdá se však, že oba ví, jak to celé nejspíš dopadne. Změna prostředí dělá hodně, ale kdyby Zye nepotkal Senu, nejspíš by si to ani jeden z nich ještě chvíli neuvědomovali. Aki by měl být spokojený, protože teď má reálnou šanci, že se k Boogiemu dostane blíž. Tak to ale není. Je mu to upřímně líto. Krátce očima klesne na Boogieho gesto s náramkem a málem neudrží svůj povzdech. Kdyby jen tušil, o čem po chvíli Boo přemýšlí, musel by se pousmát, i když se to teď vůbec nehodí. Přemýšlí, jestli to s tou křehkostí nepřehnal, vážně si tím nebyl jistý. Boo na to nic neřekne, a tak si v duchu oddechne. Pousměje se a přikývne, když mu Boo jeho myšlenku ohledně táty potvrdí. Nechce už dál vytahovat téma Zye. Boo se očividně rozhodl, že nic zachraňovat nechce a tím je vše dáno. Aki se mu teď může beztrestně přiblížit a taky, že to nevzdá. I kdyby se nemělo nic stát, bude spokojený i tehdy, když ho k sobě Boo pustí. Pak už to můžou dál klidně rozvíjet. Je vidět, že svým komplimentem u černovláska v hlavě spustil dost myšlenek. Možná ho to na chvíli rozptýlí od toho, co se děje tady. 

"Já to prostě vidím." Ujistí ho, že to myslel naprosto vážně. Rád by jeho tátu poznal, podle něj by to byla příjemně strávená doba tady a možná by si na chvíli oba dva oddechli, kdyby byli v prostředí, kde na ně nikdo nebude shlížet. 

"Oba tu budete kdykoliv vítáni." Nabídne Boogiemu, aby sem tátu klidně přivezl. Později to probere s tím svým, ale pochybuje, že by narazil. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by Boo mohl žárlit na jeho bývalé. Kdyby to jen tušil, asi by ho trochu popíchl. Tak jen pokračují v cestě, dokud nejsou v lese. Boo se nádherně červená a Aki se vážně brání tomu, aby si ho přitáhl k sobě a udělal to, co chce nejvíc. +Musíš mu dát prostor.+ Přemlouvá v duchu sám sebe a tak je čas na krásu přírody. Jsou vedle sebe tak moc blízko. Boo je očividně unesený tím, co vidí, ale to Aki taky. Jen nekouká na vysokou, ale na kluka vedle sebe. Po dlouhé době ho příroda vážně nezajímá. 

"Můžeš to vidět kdykoliv budeš chtít." Pokračuje dál v nenásilném přemlouvání, aby třeba příště přijel po tom, co se bude muset vrátit domů. Může mu toho ještě tolik ukázat, kdyby si vyjeli do lesů. 

"Ukázal bych ti toho mnohem víc. Třeba hvězdné nebe, které vidím v tvých očích." Brouká mu už v podstatě do ouška. Je ztracený a nejde to vzít zpátky. Pozoruje profil jeho tváře, a aniž by si to uvědomil nebo nad tím přemýšlel, zvedne ruku, posune se víc bokem k němu a vezme ho opatrně za bradu. Nechce mu kazit výhled, ale to co chce udělat má momentálně větší slovo, než to, co by dělat měl. 

"Boo-chan." Broukne měkce, když se mu podívá do očí. 

"Vážně moc jsem tě chtěl nechat, ale nedokážu se tomu bránit." Vydechne v podstatě do jeho rtů. 

"Byl bych schopný pro tebe udělat úplně všechno, ale teď to nejde ovládnout. Promiň." Omluví se mu za to, co hodlá udělat. Těkne očima od jeho ke rtům a zase zpátky, než se pomalu začne naklánět a dá mu tak prostor, aby ucukl, kdyby nechtěl. Pochopil by to, kdyby se to stalo, ale vážně doufá, že bude mít štěstí. S prvním dotekem v jeho těle i mysli exploduje obrovský ohňostroj, který ho jen tak nepustí. Nechá víčka klesnout a začne jen jemnými prolnutími, které postupně stupňuje, pokud mu to Boo dovolí. Srny si jich zatím pořád nevšimli, ale Akimu je to jedno, teď je klidně vyplaší, jen aby si mohl užít sladkou chuť Boogieho rtů. Tiše do nich zasténá, když už to nedokáže snést. Tak moc příjemné to pro něj je. Svírá o pořád kolem pasu s rostoucí touhou, ho k sobě tiskne čím dál víc a je asi tak vteřinu od toho, aby ho položil do měkkého mechu a ukázal mu, jak moc o něj dokáže pečovat. Na konci polibku si popotáhne jeho spodní ret, ale nejde od něj daleko, jen se čelem opře o to jeho. Hrudník se mu prudce zvedá, jak se jho dech zrychlil jen díky té chvilce, kdy se líbali. 

"Klidně mi pak můžeš dát facku, ale až za chvilku prosím." Broukne s nádechem pobavení, než znovu přitiskne rty na ty jeho. Dlaní na jeho bedrech začne pomalu klouzat zatím je do stran, ale postupně se posouvá mnohem níž. Dokonce ho začne opravdu pomalu pokládat a přesto, že si to na první dobrou zakázal.