Aqui x Tamaki- Jste budoucí císař.- část 6.

(sídlo rodiny Toshiyi)

Aqui

Aqui se spokojeně usměje a přikývne. 

"Samozřejmě. Přece víš, jak se na tebe dívám a co si o tobě myslím a ne jenom já. Ani nevím, jestli bych chtěl slyšet vyprávění o tom, jak z tebe umírali v každém přístavu před tím, než jsi mě poznal. Mám se zeptat tvých námořníků?" To by mohly být docela nebezpečné otázky, ale nebezpečné pro Tamakiho. Co by se o jeho životě a chování asi Aqui všechno dozvěděl? Nikdy by však za ním neslídil, je to jenom takové popíchnutí. Nejspíš se rozpustí na místě a Tamaki na něj ani nebude muset sahat, když mu řekne, jak je šťastný, že se setkali a že se jejich životy spojily. I přes to, že mu Aqui sebral všechno to, pro co žil a vyměnil to sám za sebe. Asi to nebylo ani trochu fér, ale bude mu to všechno muset neustále vynahrazovat. Ocitne se na Tamakiho těle, nechává svoje ústa drancovat těmi jeho a neubrání se novým a novým povzdechům, zatímco Tamakiho dlaně cítí na svém drobném těle. Líbí se mu tam, ale když ho požádá, aby se svlékl, vůbec by nečekal takovou odpověď. Na chvíli se zatváří opravdu zaskočeně a vyvedený z míry a pak mu dojde, že se Tamaki rozhodl, že mu bude ledacos vracet. Nafoukne tváře jako balónek, ale jenom do chvíle, než ucítí jeho prsty tam vzadu. Jeho hlas se projeví mnohem výrazněji, propne se proti Tamakiho tělu a jeho napnutému klínu, který cítí i přes to oblečení a pak už nedovede nic víc, než se zapírat dlaněmi o jeho tělo a pozadím se tlačit proti jeho prstům, jak je to jenom nejvíc možné. Asi to vypadá hodně nestydatě, ale v tomhle už se znají a další oči u toho vážně nechce a nikdy chtít nebude. Některé věci prostě nejsou pro něj. Má pocit, že už to nemůže déle vydržet, paže se mu chvějí a musí zatínat zuby, aby nějak přepral neodvratně se blížící vrchol, ale Tamaki mu nedovolí na něj dojít. Místo toho ho povalí pod sebe a políbí, takže mu odvede myšlenky na chvíli jinam. Tamaki se nad ním na chvíli narovná, aby se pokusil dostat ze sebe oblečení. Vypadá to, že se mu to ani nepovede a že se do něj zamotá a Aqui se na chvíli rozesměje do dlaně. Samozřejmě se mu snaží trochu pomoct, ale moc to nejde ani jednomu. Když se Tamaki pustí taky do kalhot, už se nesměje a spíš čeká na každý kousek kůže, který bude k vidění, aby náhodou o nic nepřišel. I v tomhle je mnohem nestydatější, než byl kdy dřív. Pak už je čas, aby se Tamaki vrátil do jeho objetí, on rozpřáhne náruč a přitiskne ho dlaněmi k sobě, zatímco si znovu lehá a pouští ho i mezi svá stehna. Cítí jeho pevný klín a zatmívá se mu z toho před očima. Vždycky se mu ten pocit líbil, i když ho čekala i malá nepříjemná chvilka. Ta však byla brzy rychle pryč. Tamaki mu věnuje další polibky a už na nic nečeká, když do něj začne vstupovat. Aqui se soustředí na uvolnění a na to, aby ho pustil dál a řekl by, že jim to jde čím dál tím lépe. Stačí být z něj tolik poblázněný. Jakmile jsou zase jedním tělem, Tamaki si očividně potřebuje dát malou přestávku. Není sám, kdo je udýchaný, i když Aqi leží dole. Dívá se na jeho tvář, kterou schovávají popadané prameny vlasů a zamračí se. V jeho rodině se toho stalo hodně na to, aby podobné řeči vnímal mnohem vážněji, ale… 

"Tohle hodlám změnit jednou pro vždy. Je mi to hrozně líto, ale rád bych ti oznámil, že umřeš stářím v posteli. Vím, je to děsivé, ale nic menšího bych nesnesl." Řekne mu blahosklonně, je přece jeho císař! Smrt se zakazuje. 

"Kdo by se pak o mě takhle staral." Připomene mu šeptem, co by teď měli dělat.

Tamaki

Tamaki se na chvilku zarazí a zírá na Aquiho, jestli to myslí vážně nebo si z něj dělá legraci. Samozřejmě má za sebou hodně, ono je to v přístavech celkem oblíbená zábava. když zůstane viset na moři opravdu dlouho jen se svou posádkou a vlastní rukou, je potom jasné, jak to na pevnině musí vypadat. Předtím mu to bylo dost jedno, ale teď by se chovat stejně vážně neuměl.

"Bylo by toho hodně, co by ti mohli vyprávět." Nakonec se rozhodne jít s pravdou ven. 

"Ale neví, že jsem poslední dny vyhlížel postavu ze snů. Už jsem ti o nich vyprávěl...Tomu se stejně nikdy nic nevyrovnalo." Doufá, že se Aqui nenaštve za to, jakým byl dřív. Užíval si, rád se rval a dost často balancoval na hraně zákona. 

"Víš, změnil jsi můj pohled na svět a já si myslím že jednu ho změníš celé zemi, hlavně pohled na tebe." Nechtěl do toho zase zaplouvat, ale nemohl si pomoct. A teď už je čas, aby se Aquimu zase plnohodnotně věnoval a nenechal ho přemýšlet, co asi dělal v přístavech, než ho poznal. Tiše se zasměje, jakmile Aqui nafoukne tváře. Asi nečekal, že by mu Tama mohl říct ne. Jenže je potřeba, aby se první věnoval jemu a oblečení přijde na řadu později. Díky tomu Aqui jen zlehka vychladne a mohou pokračovat dál. Ano, tohle umí do detailu promyslet i v takovém stavu v jakém se právě nachází. Pak už je řada na tom, aby si vyměnili místa a začnou se prát s jeho svršky. Tohle asi musí vypadat hodně komicky. Oba dva spěchají, jsou nedočkaví a tak je až k podivu, že ani Tamakiho oblečení neutrpělo a neroztrhli ho. Sebevědomí mu jde nahoru, když si ho Aqui prohlíží a hltá ho očima. Líbí se mu, že má takovou pozornost,  je vidět, že to k životu potřebuje. Stejně se hrozně těší, až se k němu bude moct vrátit a užít si jeho tělo, blízkost i teplo, které z něj sálá. Je rád, že se rozhodl ho hned nepustit na vrchol, protože sám má pocit, že už to dlouho nevydrží. Naštěstí se zvládne ještě ovládnout a nekončí hned, jakmile se v horkosti jeho přirození úplně ztratí. Zvedne oči k Aquiho tváři a omámeně se pousměje. Ani mu první nedošlo, co mu vlastně řekl, ale bylo to čistá pravda, teď by nedokázal ani vymyslet nic jiného. Pak se udýchaně uchechtne.

"Beru tě za slovo, budeme společně snídat v zahradě s holemi opřenými vedle a budeme se snažit, aby se nám nevylíl čaj tím, jak se nám třesou ruce. Asi se budu hrozně smát." Zvládne ze sebe dostat celkem dost slov na to, v jakém rozpoložení se nachází. Bude se snažit přežít a vydržet, co nejdéle, jen proto, že si to Aqui přeje, na ničem jiném totiž nezáleží. Po jeho posledních slovech se skloní a letmo se dotkne jeho rtů.

"Nikdo jiný kromě mě se o tebe starat nebude, to nedovolím." Možná to zní trochu šíleně, ale v jistém slova smyslu je to splnitelné a Tamaki nedával sliby jen tak. Pak už se konečně pohne uvnitř jeho nitra, první jen pomalu, ale dlouho mu to nevydrží. Drží váhu na svých předloktích, aby ho příliš netížil a když se blíží ke svému vrcholu přestane a přetočí se společně s ním, aby ho mohl znovu vidět na klíně.

"Chci tě vidět a poznat ve všem." Pobídne ho, aby se nestyděl a ukázal mu, co uvnitř sebe skrývá. Sice už to ani jeden asi dlouho nevydrží, ale stejně si chce užít každou chvilku, o kterou to celé prodloužil. Sevře jeho boky a chvíli ho přidrží, aby se mohl klidně narovnat, kdyby chtěl. Prohlíží si jeho tvář a hltá každý jeho výraz očima, jak kdyby neviděl nic krásnějšího. Později mu s radostí pomůže v pohybech až si Aqui nastaví své vlastní tempo, ale teď mu nechává dostatek prostoru a na chvíli ho nechce v ničem omezovat. 

"Některé věci nepotřebuješ učit, stačí jen poznat sám sebe." Zkusí ho navést tím správným směrem, aby začal vnímat hlavě své nitro a pocity, které uvnitř sebe má.

Aqui

Aqui pozvedne obočí nahoru a podívá se Tamakimu do tváře, ale už mají na starost jiné věci, než zrovna rozebírat tohle téma. Škoda, vážně by ho to zajímalo a možná se optá třeba Hirota, jak takové věci vypadají a pak s tím bude Tamakiho trápit. Hiroto nebude mlžit, je hodně přímý a upřímný, všechno vyklopí a teprve pak se bude divit tomu, proč se na to ptá. To Saga nebo Toshiya, ti by byli hned v pozoru a hrozilo by, že věci vyloží po svém. Hned pookřeje a zamilovaně se usměje, když Tamaki zmíní postavu ze snů. Jak by ho mohl nemilovat, když mu pořád říká takové věci? Je rád, že pro něj mohl udělat cokoliv, co by mohlo být dobré, i když toho o jeho minulosti vlastně zase tolik nevěděl. Když Tamaki přišel do paláce, nedívali se na něj vyloženě skrz prsty. Spíš jako na známou firmu, takového toho kluka, co má pořád poznámky a nejvíc zlobí ve třídě. Nikdy se jich na to sám neptal a vlastně mu nikdo ani nic sám od sebe neřekl a pak se to najednou otočilo a jako by byli spíš rádi za to, že je Tamaki s ním. Zrovna on… Možná pro to, jak dobře se uměl prát? Prý… Když dojde na to, jak se na něj dívá celá země, vlastně to nevěděl a bál se to zjistit. Všechno bude jiné, až se vrátí do paláce, ale on se vrátí. Teď už vidí věci úplně jinak, než před pár dny. Pevně se ho drží za cokoliv, co mu zrovna potem neklouže pod rukama a oplatí mu hluboký pohled do očí, když se oba na chvíli zastaví, aby popadli dech. Aqui cítí, jak se mu mokré vlasy lepí na čelo a Tamaki na tom za chvíli nebude jinak. Slaná voda, k nim dvěma to vážně sedí. Vyprskne smíchy, když mu Tamaki začne popisovat jejich společnou budoucnost zrovna v takové chvíli. 

"My hole mít nebudeme, budeme cvičit jógu a budeme hrozně fit. Všichni se tomu budou divit a říkat si Copak nikdy neumřou?" Rozvíjí jeho představy. Rád by dodal ještě něco v podobném duchu, když mu Tamaki řekne, že se o něj nikdo jiný, než on sám, starat nebude. Třeba něco o tom, jak budou společně chodit na záchod, protože tam sami nedojdou, ale už to zůstane jenom v odplouvajícím žertu uvnitř jeho mysli, protože se mezi nimi dějí úplně jiné věci, které už jim nedovolí nic jiného, než společný prožitek. Jejich tempo se velmi rychle zvyšuje a není se co divit, když byli před tím tak vydráždění. Aqui by vůbec nečekal, že Tamaki z ničeho nic zastaví, vytřeští na něj oči, ale je to jenom pro to, aby se najednou ocitl zase nahoře na něm. Musí zalapat po dechu, trochu se zorientovat, ale jeho tělo se instinktivně znovu pohne a teď už je všechno jenom v jeho režii. Dřív by se pro padl studem, ale teď se jenom opírá o prsa svého milence, dívá se mu hluboce do očí a nechává se vést vší tou zběsilou touhou, jako by Tamaki byl vlna a on jel přímo na ní. Tamakiho slova vnímá, vlastně se jimi nechává vést, ale už by je asi ani nepotřeboval. Jsou dost daleko na to, aby začal panikařit a utíkat. Cítí, jak ho svaly na stehnech pálí, zítra se snad ani nepostaví, ale pak se jeho tělo propne dozadu jako luk a nechá se zmítat ve vlnách orgasmu, které hrozí, že ho snad utopí. Ať si, je to krásná smrt a jemu sedí na rtech hodně zasněný úsměv, který dává tušit, že teď vůbec nevnímá nic kromě sebe a toho, co se děje s jeho tělem. Trvá to, než povolí z milostné křeče, kterou drtil Tamakiho uvnitř sebe, ale copak by mu mohl něco udělat? Nesmysl… Skloní hlavu a pátravě se po něm podívá. Potřebuje se přesvědčit, že se nestalo nic, co by nemělo.

Tamaki

Kdyby jen Tama tušil, co se na něj chystá a že se na něj bude Aqui ptát, asi by všechny předem oběhl. Nejde o to, že by se styděl za to, jak předtím žil, to nemá v povaze. Jenže by rád všechno Aquimu vysvětlil osobně i to, co se dělo předtím a proč nikdy nehledal nic závazného. Ono je to asi v jádru věci logické, když si uvědomí, že většinu prozatímního života prožil na moři. Stejně má pocit, že by si na něm třeba takový Hiroto pěkně smlsl. Toshiya nejspíš taky v těsném závěsu s Die. Naštěstí teď mají úplně jiné věci na práci a dál už to nerozebírají. Nepochybuje však o tom, že se k tomu jednou dostanou. Aquiho zamilovaný úsměv je naprosto pohlcující. Není schopný se v ten okamžik podívat jinam. Ani si neuvědomí, že se usmívá úplně stejně, i když určitě není tak roztomilý. Aqui vypadá najednou dost rozhodně a jemu se trochu uleví. Ví, jaký měl strach z toho, co bude v budoucnu, ale dneska to vyloženě vypadá, že všechno přijal. Tama bude ten, kdo mu bude stát celou dobu po boku a ani o krok necouvne, kdyby se do nich všichni pustili. Má totiž taky pocit, že to v takové míře hrozit nebude. Aqui si to možná nemyslel, ale podle něj bude mít jednou tu moc, aby přesvědčil davy. Pak však dojde na poznámku o jejich vzdálené budoucnosti a Tama se musí trhaně zasmát. 

"Dobře, budu si to pamatovat a začnu hned." Odpoví mu, i když je znát, jak těžko ze sebe dostává slova a souvislé věty. V tomto stavu je vůbec úspěch, že jen něco nesmyslně neblábolí. Později nad tím bude přemýšlet a nechá se unášet představami o budoucnosti, které se předtím vždycky bál. Teď mu to však přijde jako ta nejkrásnější vyhlídka. Neměnil by ani jediný detail. Je to až k nevíře, kolik věcí v něm Aquiho blízkost změnila. Asi by to rozvíjeli ještě dál, ale tempo, které nastolí už je samo o sobě dost vražedné. Tama si to užívá, nedokáže vnímat nic jiného, než to, jak ho prostupují příjemné pocity, které ho ženou na vrchol. Jakmile přesune Aquiho na sebe, je v tom ještě něco navíc. Netrvá to vůbec dlouho, než se Aqui pohne poprvé. Tamaki v prvním okamžiku bedlivě pozoruje jeho výraz a snaží se odhadnout, jestli udělal dobře, nebo to bylo příliš brzy. Odpověď dostane hodně brzo a pak už se nechá úplně ovládnout Aquiho pohyby a tím, jak u toho vypadá. Pořád svírá jeho boky, ale nechává ho, aby si dělal, co jen chce. Domněnky se mu brzo potvrdí a nechá se plně strhnout Aquiho jízdou. Pak bude asi obdivovat sám sebe, že tak dlouho vydržel. Jakmile Aqui dosáhne vrcholu, drží oči skoro křečovitě otevřené, aby mu z jeho výrazu neuniklo vůbec nic. Sám nechá orgasmus, aby pohltil jeho tělo a mohl si ho užít společně s ním. Moc dobře cítí, jak mu kapičky potu stékají po čele. Nejradši by ho hned přitáhl k sobě, ale ještě chvíli mu dá, aby se taky vzpamatoval. Ten pohled, který mu následně Aqui věnuje rozklíčuje bez velkých obtíží.

"Musíš mi dát chvilku, než se vzpamatuju." Pousměje se se zablýsknutím v očích.

"Víš, vždycky mi s tebou bylo nádherně, ale tohle...Teď už mi nenakecáš, že jsi nikde netrénoval." Zní to jako obvinění z podvádění, ale Tama už se zase usmívá. 

"Byl jsi dokonalý, měl bych ti poděkovat za ten zážitek." Doplní, než natáhne ruce a pobídne ho, aby si lehl hezky k němu a mohl si taky odpočinout. Je nejradši, když ho může schovat ve své náruči, hladit po zádech a líbat do vlasů. ¨

"Tušil, jsem, že když tě pustím nahoru, ukážeš mi něco nezapomenutelného, ale jsem rád, že jsem vystihl ten správný okamžik." Přitiskne si tvář do jeho vlasů.

"Víš, já od první chvíle vím, že nakonec dokážeš úplně všechno, co si usmyslíš. Možná to ostatní nevidí, ale máš v sobě dostatek síly, která se jen potřebuje dostat na povrch. Ale nejsem jediný, kdo tomu věří, stačí se jen rozhlédnout kolem tebe. Postupně budou přibývat další, stačí jen, když tomu uvěříš ty sám." Podporuje ho dál a přál by si, aby to Aqui taky konečně pořádně uviděl.

Aqui

První věta, která z Tamakiho vypadne, nezní zase tak špatně. Aqui přikývne a trochu se na jeho klíně narovná, ale pak přijde upřímný kompliment a Aquiho sebevědomí se vyšplhá zase o kousíček výš. No, o kousíček… tohle je pořádně velký kus, protože být dobrý v posteli s někým tak zkušeným, jak se před chvílí bavili, to je prostě úspěch. Usměje se a vypadá opravdu spokojeně. Nejspíš je mu teď hodně dobře vidět do hlavy, ale to mu nevadí. Musí se tiše zasmát, když mu Tamaki řekne, že určitě někde trénoval.

"Kdybych řekl, že ano, co by se stalo?" Broukne provokativně, ale na nikoho se nedíval jako na Tamakiho a už se nikdy ani nepodívá. Poslechne jeho pobídku, opatrně se zvedne z jeho klína a s tichým povzdechem se položí vedle něho. Cítí, jak mu to všechno teče po nohou a i když by to někomu mohlo vadit, jemu je to vlastně příjemné v kontextu toho okamžiku. Přitulí se k Tamakiho rozpálenému tělu a nechává se od něj hladit a hýčkat, zatímco se ho sám pevně drží, kolem jeho těla. Nastaví uši, když mu říká, že tušil, co se stane, když bude Aqui nahoře. S tím okamžikem měl ale pravdu. Ještě před několika hodinami by všechno mohlo být jinak, protože Aqui by si tolik nevěřil a pořád by o sobě pochyboval, ale teď… byl mnohem uvolněnější, než kdy dřív. Podívá se nahoru do jeho tváře, když mu Tamaki říká, že v něj věří od první chvíle. On to ví, věří mu to, protože ho podporuje vážně od začátku a nikdy v jeho očích žádné pochybnosti neviděl. Usměje se, když si vzpomene na jejich první okamžiky v jeho komnatách, na to, jak ho tam chtěl Tamaki hlídat i v noci a jak byli vlastně bezstarostní. 

"Vlastně mi tě přidělili, aby tě potrestali. Co na to asi řeknou důstojníci na tvých lodích?" Prohodí a zívne si. Nikdy ty Tamakiho lodě neviděl a možná už ani neuvidí. Dostane je někdo jiný, když už se Tamaki plavit nebude. Ach jo… některé věci jsou vážně škoda. 

"Ano, musím si věřit." Broukne a znovu si zívne. Tohle byly náročné dny, ale mnohem víc šlo o to, že byl ve skutečnosti nemocný a ještě se s tím nepřiznal. Musí spát a ráno si vzít Sagův lék. Teď ho postavil na nohy a zítra se to taky povede a pak už bude všechno jenom lepší. 

"Myslel jsem, že neusnu hned, ale v tomhle zase tak dokonalý nejsem." Broukne omluvně, kdyby si chtěl Tamaki dát další kola. 

"Ale Saga slíbil, že roznese, že truchlím… abychom mohli trochu odpočívat." Dodá. Asi to zní hrozně, používat tuhle výmluvu, aby mohl být s Tamakim sám, ale úplně takhle to vyloženě nebylo. Šlo spíš o to, aby se konečně uzdravil. No a příjemné věci přece k uzdravování patří? +Už jsi jako Die a ostatní, dohánějí tě intriky.+ Pomyslí si a podivně ho to pobaví. Nakonec si dovolí usnout a je to klidně neklidná noc. Hodně se mu ve snech vrací jeho matka, ale vidí ji při samých hezkých věcech. Vidí kousek svojí svatby a taky děti, o které se mohla starat, kdyby byla babičkou. Vidí taky je a vidí Tamakiho a sebe v zahradách. Nikde nemůže najít svého tátu, ale necítí, že by bylo něco špatně. Prostě byl jenom spokojený někde jinde. Když se ráno probudí, cítí se unavený, ale vlastně spokojený. Sagův lék si chtěl dát tajně, ale nepovedlo se mu to a Tamaki si toho všiml. Konečně musel všechno vysvětlit, i to, že mu nechtěl lhát nebo něco tajit, jenom… sbíral odvahu jako se vším ostatním. Co s nemocným skoro dítětem…? Ne, nemyslel si, že by ho kvůli tomu opustil, to ne, ale… nechtěl být pořád tak slabý. A nebude. Už nikdy nebude.