Kaoru x Dori - Chci vědět, co tě tak vytočilo. - část 4.

(stadion)

Dori

Kdyby Dori jen tušil, co Kaoru řekl Yusuke, asi nakonec bude i na rozpacích. Vůbec by ho nenapadlo, že by jeho otec mohl tak snadno někoho přijmout do rodiny. Asi by se tomu neměl divit, možná by ho to nakonec i vyděsilo, ale ve výsledku by byl rád. Jsou věci, kterým nakonec propadá velmi snadno. Je rád, že se jízdě nakonec zasmějí oba. Asi by nechtěl, aby jejich první oficiální rande strávili tím, že to bude Kaoru u stadionu hodinu rozdýchávat tento zážitek. Dori ho pozoruje celou dobu a nepokrytě si užívá jeho reakce. Je neskutečně roztomilý, když je nervózní. Asi mu to bude dělat častěji, jen aby to viděl. Klidně by ho na to pivo pustil a nejspíš by šel i s nimi, ale Kaoru nic neřekne, takže se to asi odloží. Stejně mu to nakonec domluví, aby to nevyšumělo a mohli si to užít. Hráči vypadali hodně v pohodě, i když se do hovoru s nimi nezapojoval, protože tomu nerozuměl. Asi bude ve výsledku terčem narážek, ale pokud zůstanou u jisté hranice, která je mu příjemná, bude s tím v pohodě a zasměje se společně s nimi. Vlastně byl v tomto hodně zvláštní exemplář. Celý zápas ho po očku pozoruje, jak si to celé užívá. Nemohl by nejspíš vymyslet nic lepšího, už jen ten výraz stojí za to. Musí zjistit víc oblíbených věcí, aby se mohl přizpůsobit. Vlastně by ho nikdy nenapadlo, že by si tolik užíval pocit, že někomu dělá radost. Zvláštní, ale velmi příjemné zjištění. Oplatí mu úsměv a jemně kývne hlavou, aby ho ujistil, že je všechno v nejlepším pořádku. Oči stočí na jejich spojené ruce, když ho Kaoru stiskne a kouzelně se usměje. Tohle je odměna pro něj. Má všechno už od narození a přece jen mu poslední roky chybělo něco velmi podstatného a teď to má. Raut proběhne celkem poklidně a Dori si dokonce domluví jisté obchodní setkání. Později si o tom s Kaoru promluví. Možná dřív, než později. Vezme ho za ruku, jakmile vyjdou ze stadionu a podívá se na jeho výraz. 

"Mám pro tebe ještě pivní lázně s ochutnávkou a pak můžeme domů." Prozradí mu další program. On sám by jel nejradši domů a už by z pokoje nevylezl minimálně dva dny, ale dobře, ještě chvíli to vydrží. Nemůžou taky být jen v posteli, i když on sám by se rozhodně nebránil.

"Mluvil jsem s majitelem klubu." Kývne hlavou ke stadionu, když se společně usadí do auta.

"Nabídl mi sponzorství." Pozoruje ho, jestli ho to zaujme nebo vůbec. 

"Když bude částka dostatečně velká, je z toho i dost sympatický podíl a taky máš možnost se podílet na vedení." Ne, tohle neměl původně v plánu, ale rozhovor mu vnuknul jistý nápad.

"Víš, já tomu vůbec nerozumím, ale mohlo by to celkem vynášet." Tváří se zamyšleně a je jasné, že ještě neskončil.

"Mám v mailu nějaké podklady a napadlo mě, jestli bys do toho nešel?" První jen testuje terén. Rozhodně by to šlo pak celé propojit s tím, co dělá on sám, totiž s návrhy. Klidně si dá chvíli pohov a zaměří se na dresy a loga a spoustu podobných věcí.

"Když by ses do toho dostatečně obul, může to slušně vydělávat." Tuší, že se Kaoru bude cukat kvůli tomu, kolik by to stálo, ale pokud se mu bude dařit, Dorimu by se to mohlo bez problémů vrátit. Na takových věcech je vždycky nejdůležitější kapitál.

"A já bych to mohl brát jako investici do budoucna." Prohodí tiše a podívá se na něj. Chce, aby věděl, že to pro něj není jen povyražení a že s ním počítá do budoucna. 

"Taky záleží na tom, co bys rád dělal. Chtěl bych ti pomoct." Nemyslí to vůči jeho momentálnímu místu zle. Jen mu chce dát jasně najevo, že tady ta příležitost je a že je to on, kdo mu chce plnit sny. V podstatě mu vrací to, co pro něj dělá on. 

"Aby ti konečně došlo, jak pomáháš ty mě, víš." Uculí se, než se k němu nakloní a povytáhne bradu, aby dosáhl na jeho rty.

"Ale neber to tak, že bych tě chtěl měnit. Nezměnil bych na tobě ani kousek." Najednou nemá takové problémy o tom mluvit.

Kaoru

Kaoru vytáhne obočí nahoru, když ho Dori pozve do pivních lázní. Nikdy o tom neslyšel a nemá nejmenší ponětí, co ho tam čeká, ale nakonec se rozesměje. 

"Piju pivo tak moc, že se v něm budu i koupat? Jsi si jistý?" Zeptá se ho, ale už slyšel o nějaké té pivní kosmetice a že je to zdravé nebo co. Podle něj firmy tvrdí, že je zdravé úplně všechno, když se to narve do krému. Napadne ho, že má možná někde Niveu po babičce, jinak asi žádné krémy nevlastní a tu by už asi používat neměl. Dori se o sebe tak staral, že mu o tomhle raději ani nic neřekne. Už spolu jdou ven ze stadiónu, když mu Dori řekne, že na rautu mluvil s majitelem klubu. Asi ho to ani nepřekvapuje, že se k němu dostal nebo se s ním znal, ale stejně si na to pořád nemohl zvyknout. Obyčejným smrtelníkům jako on to připadalo neuvěřitelné, i když pro Doriho rodinu pracoval on i jeho dědeček a tak už toho taky hodně viděli. Usednou do auta, aby se vydali k pivním lázním a Dori otevře téma nabídky od majitele. Znovu vytáhne obočí nahoru a zatím na to nic neříká, protože tohle byly Doriho peníze, které si vydělával a někoho sponzorovat, obzvlášť takový tým, to bylo jenom pro velké ryby. Yusuke na to určitě měl, ale Kaoru netušil, jak a kde investuje svoje peníze. 

"Dostal bys tam podíl?" Zopakuje po něm a v první chvíli naprosto přeslechne jeho slova, že on by měl možnost podílet se na vedení. On… Zarazí se a několikrát si v duchu zopakuje Doriho slova. Podívá se mu do obličeje, ale Dori vypadá jako nevinnost sama a říká, jak tomu vůbec nerozumí. Vynášet by to asi mohlo, ale to by se v tom nejspíš musel začít pohybovat. Nadechuje se, aby mu řekl, že je moc hodný, že s ním chce sdílet i svoje obchodní záležitosti, ale že podobným věcem nerozumí, co by se za nehet vlezlo. On bohužel nebyl Daichi a možná toho bude i pár dní litovat, ale Daichiho studia by nedohnal, ani kdyby na to snad měl mozek. A on neměl. Jenže Dori ho dorazí, když se ho otevřeně zeptá, jestli by do toho nešel on sám. A tím mu vezme všechna slova z úst. Vystupoval by Doriho jménem, disponoval jeho penězi, ale víc tomu rozuměl a… stáhne přemýšlivě obočí. Snaží se ho Dori dostat z jeho malého údržbářského světa do světa tam nahoru? A znamená to pro něj něco nebo ho to napadlo prostě jenom tak? Žádá se od Kaoru, aby se začal chovat na úrovni a dělal něco pořádného, když je teď v rodině? Bude Dorimu škodit, pokud to neudělá? To jsou otázky, které ho nutně napadají a vypadá to na hodně večerů přemýšlení. Dost dlouhou dobu mlčí, pak se několikrát nadechne a zase nic neřekne a celou tu dobu pozoruje jeho obličej. Převrací to ze všech stran, ale nebere to tak, že by si půjčil jeho peníze a vydělával pro sebe. Spíš to bere tak, že mu jenom pomůže s oborem, kterému nerozumí a bude vydělávat jemu jeho peníze. 

"No já nevím a kdo to doma všechno opraví?" Zeptá se asi jako někdo naprosto natvrdlý, ale už takhle to tam nestíhá. 

"Pomoct mně? Myslel jsem, že jenom pomůžu já tobě." Řekne, aby bylo jasno, jak o tom přemýšlel a pak odvrátí tvář a udělá takový ten obličej, co říká Ale prosím tě, když mu Dori říká, že mu chce něco vracet. 

"Kolikrát jsem ti říkal, že ani pořádně nevím, co dělám. Nic speciálního v tom není." Trvá si na svém. 

"Tedy kromě…" A je to tady. Vlastně si to ještě neřekli a nejspíš je to především na něm. 

"Kromě toho, že jsem se do tebe zamiloval." Nakonec to ani tak nebolelo, ale stejně je to trochu divné. Jestli se mu Dori začne smát, tak ho tady někde vysadí, i když je to Doriho auto. Dori se nesměje, jenom se k němu natahuje pro pusu a tak mu ji bez okolků dá. Prý Nic bych na tobě neměnil… bylo hezké, že to říká. 

"Takže jednání v montérkách nikomu nebude vadit, to je dobře. Nesnáším obleky." Řekne, ale dobírá si ho. Přece ještě s ničím nesouhlasil!! 

"Ne, že se toho chytneš!" Preventivně ho napomene.

Dori

Dori se tiše zasměje a vzápětí přikývne.

"Možná je čas vyzkoušet i jiné možnosti." Pokrčí rameny, protože pro něj to vypadá jako zajímavá zkušenost a něčím, co má Kaoru rád. Nemá mu to zlé, jeho otec je taky na pivo a při jistých chvílích i na tvrdší alkohol. Obecně se tohle téma u nich příliš neřešilo. Všichni v domě věděli, kde mají hranici a stalo se snad jen jednou u každého, že přišli opilí. Vlastně si to vyzkoušeli a všem to stačilo. Obecně ani on, ani jeho bratři neměli rádi, když byli mimo svou vlastní kontrolu. 

"Samozřejmě k tomu bude i něco k pití." Studoval si program a měli by ochutnat zajímavé kousky. Na to se zase těší on, vždycky rád objevoval nové chutě. Když Kaoru narazí na to, že by dostal podíl, vypadá první jen hodně neurčitě a nenuceně. On ten podíl doopravdy nechce, není to jeho obor a nikdy nebyl. Obecně se o sport zajímal velmi málo. Ale podle něj by to Kaoru mohl vzít za ten správný konec. Záleží ale na něm jestli bude chtít. Pozoruje Kaoru a snaží se odhadnout, jestli se mu ten nápad zamlouvá nebo vůbec. Byl dost vnímavý, aby poznal, že o tom vážně přemýšlí. Je mu jasné, že dojde na jisté zábrany, protože by to ze začátku financoval Dori. Jenže byl tak zajištěný, že tohle ani nepozná. Chtěl dát Kaoru příležitost, i když ví, že ho práce na domě baví. Ostatně jen tak s tím nepřestane. Yusuke si spoustu věcí dělal rád sám, jak na domě, tak i v garáži. Tohle měli společné. Mohli by to mít jako zábavu a ne práci. Kaoru by dostal jistou volnost, kterou by mohl využít. Jeho otec by se jistě nezlobil, když mu to Dori vysvětlí. Podle něj se na tom bude chtít podílet taky. Nešlo přehlédnout, že si Yusuke našel dobrého kamaráda a nepřišlo mu, že je to jednostranné. Nechává mu prostor a ne, ticho mu vůbec nevadí. Jen…

"Nechci, aby sis myslel, že chci cokolovi měnit. O tom to vážně není. Je to jen možnost, nic víc." Ujistí ho ještě jednou, jak je to celé myšleno. Dostal ten nápad před chvíli, když mluvil s majitelem a nechal si dost času, aby měli možnost to pořádně promyslet. Krátce skloní oči a tiše se zasměje, než nad ním zavrtí hlavou.

"Ale no ták, přece znáš mého otce. Myslím, že budeš mít dost příležitostí udělat věci sám nebo s ním. Nepřijdeš o to, tím jsem si jistý." Snaží se ho uklidnit i z této stránky. Povzdechne si.

"Speciální je na tom úplně všechno. Pro mě ano, tak si na to zvykni." Nařídí mu, ale přísnost v jeho hlase skoro není, spíš se jen usmívá.

"Mám možnost, zbytek je na tobě." Pak Dorimu spadne brada, tohle vyznání prostě nečekal. Zírá na něj, oči se mu zalesknou a v první vteřině má dojem, že se přeslechl.

"Kaoru-chan." Broukne tiše a měkce. Montérky bere taky na vědomí i fakt, že v podstatě souhlasil a toho se později chytne, ale…Prostě se odepne a posune se k němu blíž, aby ho mohl obejmout a hluboce políbit. 

"Taky tě miluju." Vypadne z něj dřív, než o tom vůbec stačí přemýšlet, takže je to naprosto upřímné vyznání.

"Nevěřil jsem, že mě to potká a ono se to děje." Vydechne okouzleně a ještě chvíli ho svírá, než se usadí zase zpátky. 

"Dobře já tedy majiteli zavolám a domluvím vám schůzku. Neboj, za ten podíl přežije i montérky. Ale musíš mě vzít s sebou, ten zadek chci zase vidět." Prohodí pobaveně a je mu jasné, že Kaoru bude kvůli tomu nechtěnému souhlasu trochu prskat. Pak už auto zastaví u lázní a Dori ho pobídne, aby vystoupili. Odvedou je do sprchy, kde se opláchnou a pak je čeká lázeň. Jsou tam sice dvě kádě, ale jsou hned vedle sebe.

"Ještě, že tak, bude mě to od tebe držet chvíli dál." Prohodí a ani se nezačervená, i když ho žena, která je jim k ruce slyší. Mají tu připravené i drobné občerstvení a k tomu několik lahví piva na ochutnávku. Dori je vlastně překvapený, že to příjemně voní, a když své tělo ponoří, spokojeně vydechne. Po dnešním dni je to vážně balzám na duši, ale to bylo i vyznání Kaoru. Vezme sklenku s prvním pivem a natáhne ruku k němu.

"Na tebe, můj hrdino." Broukne svůdně a ještě na něj mrkne.

Kaoru

Kaoru pokývá hlavou, když se dozví jednu z položek, která je čeká v pivních lázních. Ochutnávku si nechá líbit a určitě tam budou mít nějaké věci, které nezkoušel nebo o nich možná ještě ani neslyšel. Různé limitované edice nebo tak něco. Kaoru se pousměje a přikývne. Ano, už Yusukeho trochu znal a z trochu jiné strany, než ostatní podřízení. Uměl si představit, jak by to mohlo fungovat, jenže si pořád nebyl jistý, jestli to bylo vhodné. Vůči Dorimu i rodinným penězům. On vážně nebyl nějaký zlatokop, byl spokojený s tím, jak žije, nepotřeboval se mít líp, i když by vedle Doriho vždycky vypadal jako naprostý chudák. Chápe dobře, že by ho podobných pocitů mohl a měl ušetřit. Dori si sice nemyslel, že by je mohl mít, ale už byl šikanovaný za hodně věcí. Nemusí být ještě za to, že chodí s údržbářem, co nesundá neznačkové montérky. A to je všechno, co potřebuje na to, aby se rozhodl. Je to jenom o Dorim, jeho problémech a o tom, aby jich měl v životě co nejméně. Čert vem to, jak a za kolik bude žít on sám. Pomalu se mu podívá do očí a poslouchá jeho paličaté tvrzení o tom, jak je pro něj speciální v tom, co dělá. Na tomhle se asi nikdy neshodnou, ale proč by měli? Život nebyl černobílý a to, že se milují, neznamená, že se musí ve všem slepě následovat. Alespoň to dokazuje, že mají oba vlastní mozek. Už se nadechuje, aby mu řekl, že s tím tedy souhlasí, ale předběhnou ho jeho vlastní slova o zamilovanosti. Ten výraz, který Dori najednou má, ten by si Kaoru nevymyslel ani ve snu. Vlastně je tak roztomilý, že má co dělat, aby se mu nezačal smát. Pak by mohl chtít Dori vysadit jeho. Místo toho se Dori odpoutá a posune k němu. "Hned se zase…" Chce mu říct připoutej, ale Dori ho políbí takovým způsobem, že na chvíli naprosto zapomene, kde to vůbec je. Když se oba nadechnou, Dori mu řekne, že se taky zamiloval a teď je to on, kdo se měkce a něžně usměje. Jestli se řidič dívá, tak se později nechce vidět, ale teď je mu všechno jedno. Vidí jenom Doriho vedle sebe. A než se naděje, Dori už zase sedí na své místě a rovnou mu domlouvá novou práci. Kaoru protočí očima, ale uvnitř je vlastně doopravdy rád. Vypadá to, že mu začíná nová kapitola života. Taková, jakou by mu v jeho rodině a čtvrti nikdy nikdo nepředpovídal. +Jsi jako Popelka.+ Směje se sám sobě. Asi ta nejošklivější v dějinách všech pohádek.

"Nebudeme si dneska zkoušet boty, že ne…" Řekne tiše a zdánlivě nesmyslně, spíš pro sebe. Musí se uchechtnout, když chce jít Dori s ním jenom kvůli jeho zadku. 

"Doma je nesundám." Slíbí mu, než oba dva vystoupí. Zajímalo by ho, jestli se po něm bude chtít, aby bydlel v domě nebo bude i tak bydlet v domečku. A kde bude bydlet Dori? Moc myšlenek… opravdu moc. Raději společně vejdou do lázní, kde se musí osprchovat. V Japonsku je to běžné, ale sedět vedle Doriho nahý a jenom se na něj dívat je najednou nereálný úkol. 

"Tohle jsi udělal schválně? A trápíš mě nebo sebe?" Říká mu, než vlezou do kádí a bohužel žádné nepřístojnosti nejdou provádět ani tady. Vlastně z něj vidí jenom krk a hlavu. Ta žena chudák neví, kam s očima, když jí dojde, že jsou milenci. Kaoru se snaží dělat jako že nic a hází do sebe občerstvení, jako kdyby před chvílí nebyl na rautu, jenže ty klobásky a sýry jsou moc dobré. Už se chce vrhat po pivu jak v hospodě, když si s ním chce Dori přiťuknout. Málem se utopí, když ho nazve hrdinou, ale vlastně je to krásné. Přistihne se, že se trochu červená. Přiťukne si s ním a málem kvůli jeho očím zapomene, jak to vůbec chutná. 

"Na nás." Řekne jednoduše, ale trefně a paní jim začne střídavě drhnout záda. U toho vypadá, že sama půlku kádě vypije, aby je rozchodila. 

"Líbíš se jí." Broukne Kaoru, když si myslí, že je paní neslyší.

Dori

Dori vůbec netuší, o čem Kaoru přemýšlí. Nedokázal by si představit, že někomu na něm záleží tolik, aby myslel na to, jak do jeho světa vkročit a neubližovat mu dál. Sám ví, že pokud se do Kaoru někdo začne navážet, strašně si to odskáče. Ne, nebude se prát, to už dělat nemůže, aby nepřišel úplně o všechno. Jeho otec se sice snaží, ale některé věci nedokáže zařídit ani on. Další podobným vystoupením, jako bylo to před školou, by si zařídil jízdenku do ústavu a teď má jeden velmi konkrétní důvod, aby to tak neskončilo. A ten důvod sedí právě teď vedle něj, a kdyby měli pár minut navíc, jejich řidič by se asi hodně divil. Anebo by vystoupil z auta a velmi rychle utíkal. Ta myšlenka mu vyžene koutky nahoru a zformuje na tváři viditelně hladový úsměv. Je jen vteřinu od toho, aby se Kaoru vyhoupl na klín a zopakoval rychlovku, kterou si dopřáli v garáži. Jestli ho někdy podobné chování přejde, asi se dobrovolně připraví o život. Ani poznámka Kaoru jej nedonutí se jeho rtů vzdát. Jistě, za vteřinu se mohlo stát cokoliv, ale on by obětoval úplně všechno jen proto, aby ho mohl políbit. Tak to tedy chutná? Nemyslel si, že by to někdy potřeboval, ale teď si moc dobře uvědomuje, že bez podobných pocitů žít vážně nemůže. Jakmile se ocitne zase na svém místě a Kaoru promluví, podívá se na něj a uculí. Vůbec neví, čemu to patřilo, ale Kaoru je očividně tak trochu mimo. Ani se nediví, jestli všechno vyjde, jak má, začne žít úplně jiný život. Doma pořád ten samý Kaoru ale na veřejnosti to bude jiné. Vždycky je to jiné, to sám moc dobře zná. On sám už v tom umí chodit, pohybuje se v těchto kruzích od malička, stejně jako jeho celá rodina. Uvědomuje si, že to pro Kaoru bude těžké, ale hodlá tu s ním být a ve všem mu pomoci. To je to nejmenší, co by pro něj mohl udělat. 

"Hm, dobře, to si nechám líbit, ale nediv se, když ti ani na chvilku nedám pokoj." Pokračuje dál a nehodlá s tím skončit, ani když jsou v lázních. Dori se na něj podívá a je rád, že to má Kaoru úplně stejně. Je pro něj těžké se na něj jen dívat, má dokonalou postavu. Tiše si povzdechne a pak jen pokrčí rameny.

"Trápím i sebe, hrozně moc." Chce, aby věděl, že by rád udělal spoustu věcí, které se zrovna tady podle běžných měřítek nedělají. Kaoru je roztomilý, když se po jeho přípitku málem utopí.

"Říkal jsem ti přece, jak tě vidím. Zvykej si, že se toho jen tak nezbavíš." Nedělá mu vrásky, že tu nejsou sami. No a co? Ať jí třeba vypadnou oči z důlků, je mu to jedno. Chce si to užít a říkat, co mu jako první přijde na jazyk. 

"Na nás." Tento přípitek se mu taky líbí. Krátce se napije, aby ochutnal. Kaoru je jeho a on mu taky patří. Jeho žárlivost se jistě přihlásí o slovo, ale zatím nemá důvod. Zasměje se upřímně nad jeho poznámkou.

"Možná, a možná taky ty. Vůbec bych se jí nedivil." Mírně se povytáhne, jakoby chtěl nahlédnout do jeho kádě.

"Taky viděla jisté partie, bude potřebovat studenou sprchu. Já už bych ji potřeboval taky. Naštěstí není nic vidět." V očkách se mu zablýskne, a když to vypadá, že si madam chystá věci na další proceduru, položí si dlaň na vzdálené rameno a pomalu s ní míří dolů pod vodní hladinu. U toho pozoruje Kaoru a když to vypadá, že se dostal do velmi konkrétních míst, zakloní hlavu s tichým povzdechem a nechá víčka klesnout.

"Tohle je vážně k nevydržení. Asi to nakonec přece jen vzdám." Promne si rty o sebe. Je hrozně zvědavý, jestli to bude mít patřičný efekt, ale zatím nechává víčka dole a tváří se, že si lázeň užívá víc, než by bylo vhodné. Začíná vážně přemýšlet, že tu ženskou vyžene a tučnou prémií přímo do její ruky, aby si zaplatil jisté soukromí. Tu myšlenku nezahodí, jen si ji zatím nechá pro sebe. Chce Kaoru ještě trochu potrápit a doufá, že se mu to povede.

Kaoru

Kaoru se zavrtí v lázni a usměje se, když mu Dori řekne, že doopravdy trápí i sebe. Nechává potetované ruce volně opřené o hrany nádrže a přemítá, jak dlouho tady vydrží, než se rozmočí, ale s tou masáží šíje asi dlouho. Nakonec odsud vyleze hrozně líný a to má před sebou ještě sportovní výkony, kterých se Dori rozhodně nevzdá. Na to ho zná už dobře. Musí se usmát a trochu protočit očima, když si Dori na tom označení Hrdina pořád tak stojí. Hádat se s Dorim o tom, kdo z nich je hezčí, vážně nemá smysl. Podle něj byl ukázkový typ dokonalého hezouna, ze kterého jdou holky do kolen. On byl trochu drsnější typ a na to nebyl každý, takže to bylo jasné. Vytáhne obočí nahoru, aby mu dal jasně najevo, že si moc dobře všímá toho jeho pohledu do jeho kádě a dokonce úmyslně rozčeří hladinu, aby Dori nemohl nic vidět. 

"Nech toho, co to děláš? Mám začít pištět a volat o pomoc?" Dobírá si ho a žena, co se o ně stará, se tiše zasměje. Jenže pak Dori řekne, jak by paní potřebovala sprchu a že on taky a Kaoru se po ní musí ohlédnout. Nemuselo jí být příjemné zrovna tohle poslouchat a Dori si to moc neuvědomoval. Když si k tomu navíc Dori začne demonstrativně zajíždět dlaní pod hladinu, už se vyloženě otáčí, kde ta ženská je, aby je nějak nenahlásila. S penězi prý můžete všechno a všem to zavře ústa, ale on se na jednu stranu nechce chovat jako pitomec jenom proto, že je Dori může použít. Ona je naštěstí zády, protože si tam chystá nějaké pomůcky. Podívá se znovu na Doriho, který zrovna slastně přivírá oči a nakonec povolí nervy jemu. Stejně na všechny ty procedury a serepetičky není. Sáhne po ručníku, vyleze z kádě a objeví se té dámě za zády. Ta málem vyjekne, jak ho vůbec nečekala. Kaoru jí něco diskrétně šeptá do ucha, ale i když zrovna teď nemůže mávat bankovkami, ona moc dobře ví, kdo Dori je a po chvíli mu uvěří a přikývne. Důrazně ho upozorní, že by měla problémy, kdyby se přišlo na to, že si od nich vzala peníze, že ji nesmí nikdo vidět mimo tuhle místnost a že se vrátí nejpozději za hodinu, aby je odtud vyprovodila a vzala si peníze a pak prostě odejde. Žádné kamery tady nejsou ani nemohou být. Jsou tady nazí a museli by něco podepsat. Navíc se tady pořádají všechny ty partnerské vířivky se zážitkem a on silně pochybuje, že by byli první, kdo by tady něco zkoušeli. Otočí se čelem k Dorimu a rozhodí rukama, že je všechno zařízeno. Začíná být stejně nadržený jako on. Měl by z toho už trochu vyrůst, ale pravdou je, že to s věkem zase tak lepší nebylo. Sáhne po lemu ručníku a nechá ho jednoduše spadnout k zemi, aby ho ještě trochu provokoval pohledem na sebe, když se mu tak líbí a pak zamíří přímo k němu. Myslel si, že bude mít dost silnou vůli na to, aby se vrátil do vlastní vířivky a předstíral, že se bude dál koupat sám, ale byl to nesmysl. Vecpe se k Dorimu a chvíli setrvává naproti němu. 

"Máte tady ochutnávku něčeho, co jsem vedle ještě neměl?" Zeptá se ho a trochu se pousměje, než se k němu přisune mnohem blíž, sáhne dlaněmi po jeho bocích, za které si ho začne přitahovat a rovnou se natáhne i po jeho rtech. Přitiskne ho k sobě a cítí, jak v něm vášeň raketově narůstá. 

"Hodina je docela dlouhá doba, dřív nepřijde." Zašeptá do jeho rtů. Nechtěl se ohánět Doriho penězi, když nejsou jeho vlastní, ale Dori se zlobit nebude a kromě toho, jiná cesta nebyla. Leda by čekali až domů. 

"Pak už budu moc unavený, víš…" Řekne ještě jako chabou výmluvu a pak už se jeho rtů nevzdá.