Kaoru x Dori - Chci vědět, co tě tak vytočilo. - část 5.

(lázně)

Dori

Dori si nemůže pomoct a po očku pozoruje paže Kaoru, které odpočívají na okrajích lázně. Nikdy si nemyslel, že by ho tento detail zrovna tolik přitahoval, ale teď se to děje. Má chuť natáhnout ruku, a prostě se ho dotknout. Nejspíš by to i udělala, pokud by neměl v hlavě myšlenku na malé trápení, které si podle něj ve výsledku oba užijí. A tak si jen tiše povzdechne a odvrátí zrak s nic neříkajícím úsměvem. 

"Jen se dívám." Odpoví mu a pak nenuceně pokrčí rameny.

"To víš, jsem zlaté dítě, nikdy nedělám to, co se ode mě očekává, jen čistě pro efekt." Odpoví mu po svém se svým nejlepším úsměvem, který jen dokáže vykouzlit. Ženu záměrně ignoruje. Ano, je zvyklý, že peníze dokážou všechno a rád lidi kolem sebe trápil, ale nikdy ne v tom špatném slova smyslu. Spíš je s radostí přiváděl do rozpaků jen proto, že si to mohl dovolit. Taky to však nemusí přehánět a tak záměrně čeká, až budou mít trochu soukromí a ona se otočí. Přece jen chce, aby to mělo efekt jen na jedinou osobu a ta je hned vedle něj v kádi. Tohle si prostě chtěl otestovat a zjistit, jak dlouho Kaoru vydrží a jestli někomu s jeho povahou, dokáže dost dobře zamotat hlavu, aby zakročil. Jen si hraje, podobné hry měl vážně rád a asi by se sebou nemohl žít, kdyby to nemělo patřičný efekt. Když uslyší pohyb vodní hladiny vedle, pootevře oko a pak už vykouknou na svět obě. Ten úsměv, který se vzápětí objeví, by nedokázal nikdy zahrát. Je v tom jisté překvapení a taky neskutečná radost, když se Kaoru rozhodne zařídit jim soukromí. Dori se snaží hned změnit výraz, jakmile se na něj Kaoru otočí.

"Vážně?" Zeptá se první, jak kdyby vůbec netušil, o čem mluví. Nadechne se, aby ještě něco dodal, ale v ten okamžik jde ručník k zemi a jeho sebeovládání je tam s ním. Trochu se narovná v lázni a očima ho hladově sjede od hlavy až k patě. 

"Teď už mi nepomůže nic kromě tebe." Vydechne naprosto mimo jakékoliv jiné myšlenky a hned se začne posouvat, aby se k němu Kaoru vlezl. Lepší trávení volného odpoledne si nedokáže představit. 

"Pár věcí by se tu našlo. A mě jsi to přinesl ty." Povzdechne si vzrušeným hlasem a nechá se k němu přitáhnout. Vezme Kaoru za tváře, jakmile se dotkne jeho rtů a během vteřiny už dlaní zajíždí do jeho vlasů, ze které ho nedočkavě zatahá. 

"Za chvilky s tebou zaplatím úplně cokoliv." Pošeptá mu omámeně do rtů. Je z něj tak moc mimo a jindy by ho to snad i děsilo, ale s ním je to prostě všechno v naprostém pořádku. Dlaní sklouzne po jeho hrudníku a skončí až v klíně, kde ho první jen pohladí a pak hravě sevře. Zvládne se jen pousmát nad jeho poslední větou a myslí si, že zas tak unavený nebude, aby ho ještě později nepřesvědčil, že chce víc. Trochu se zavrtí a pak se přesune víc na jeho klín. Není tu moc místa, ale kolena tam ještě narve a usadí se pohodlně kousek níž od jeho přirození, které ještě pořád svírá. Pustí ho, a znovu pohladí, než své sevření zopakuje. Nejradši by ho už cítil, ale zase tolik to uspěchat nechce. Žádná Rychlíka jako u nich v garáži. Dopřeje mu pár líných pohybů a u toho popotahuje jeho spodní ret. Chce si ho vychutnat všemi možnými způsoby a úplně nejvíc, až ho uslyší, jak si povzdechne. Je to ta nejlepší hudba a odměna pro něj. Druhou dlaní sklouzne taky, ale skončí na jeho paží, kterou sevře a je to on, kdo si povzdechne. 

"Není to jen tvůj zadek, co se mi líbí." Složí mu kompliment, když se na chvíli odtrhne od jeho rtů, aby se k nim zase mohl vrátit. Už jen představa, jak ho paže Kaoru sevřou a nepustí…Ten pocit, který mu tím vždycky dá je návykový. Mohl by trávit hodiny tím, že by ležel vedle něj a jen prsty kopíroval křivky jeho tetování. Ještě se k tomu vůbec nedostal, ale rozhodně to má v plánu. Tedy až bude schopný se na něj hned nevrhnout.

Kaoru

Na to jeho Vážně mu ani nemusí nic odpovídat. Stačí, jak se Dori zatváří, když spustí svůj ručník k zemi a jak ho najednou sjíždí pohledem. Kaoru skoro nehne brvou, jen se celkem nepatrně usměje, ale tyhle Doriho reakce byly vážně kouzelné. Nenechá se moc vybízet a jde rovnou k němu do kádě. Dori mu ani nemusí říkat, že mu nic jiného, než on nepomůže, protože on to má dost podobně. Kdo ví proč si teď vzpomene na to, jak spolu byli poprvé u toho stromu a jak se to za docela krátký čas všechno změnilo a posunulo. Vlastně tomu věřil už v tu dobu a neměl k tomu žádné pevné opodstatnění. Jako kdyby si tak nějak od začátku patřili a chtěli to Kami. Kaoru na to nijak zvlášť nevěřil a do chrámu chodil spíš s prarodiči. Ani si nevybavoval, že by nějaký oltář zřídil Yusuke, i když to v japonských domech bylo dost běžné a někde nějaký malý pro předky určitě byl. Možná by bylo hezké, kdyby v té Hirotově zahradě něco podobného bylo a až ho příště uvidí, tak mu to navrhne. Pak už jsou společně v kádi a on si Doriho přitahuje na svoje rty. Cítí jeho dlaň ve vlasech, vnímá jeho slova o tom, že by za chvíli s ním dal cokoliv a i když na to přes polibky nestačí odpovídat, ví, že to je pravda. Stejně tak vnímá, jak je Dori bez sebe a i když spolu už zažili hodně hezké chvíle, přijde mu, jak kdyby to dneska bylo ještě intenzivnější. Možná proto, co se stalo a jak definitivně odhodil všechny masky. Věří mu tak moc, že se vypnul a prožívá všechno naprosto spontánně. Ucítí jeho dlaň, jak mu klouže po těle a skončí až v klíně a tiše si povzdechne do jeho rtů. Dori se pokusí nějak vměstnat na jeho klín a nakonec se mu to povede, ale později se Kaoru asi bude muset odlepit od stěny kádě a zaposilovat si na záda. Doriho dlaň ho pořád hravě provokuje v klíně a víc by ho nabudit ani nemusel, ale je to příjemné trápení. On mu to vrací vlastníma rukama všude po jeho těle a na pěkném zadku a zároveň pořád trápí jeho rty, ale jsou to velmi hravé a kreativní polibky, kde je ještě hodně prostoru pro pozdější hlubší vášeň. Dori ho hladí po pažích a řekne mu, že jeho zadek není to jediné, co se mu líbí. Kaoru by si nejdřív pomyslel, že mluví o klínu, ale pak si vybaví, jak si dneska prohlížel jeho ruce. Mohlo to být hlavně kvůli tetování, ale Kaoru taky poctivě pracoval rukama. Byly to trochu jiné svaly, než z posilovny, nebyl prostě žádný třasořitka, i když nikdy neměřil zrovna moc centimetrů a tak trochu doufá, že Dori myslí i tohle a ne jenom ty omalovánky. Hladí ho po zádech i celém těle, hodně dlouho se věnuje jeho stehnům pod hladinou, která mne a masíruje a nakonec skončí jednou dlaní v jeho klíně a druhou na jeho zadku. Nemá ponětí o tom, jak rychle čas ubíhá a kolik ho ještě mají, ale nechce se mu to všechno uspěchat a není v tom sám. Hraje si s jeho tělem, hledá místa, kterou jsou pro Doriho příjemná a nějak se toho všeho najednou nedovede nasytit. Stejným způsobem si hraje i s jeho rty a nakonec se prsty dostane do jeho těla. Dori je připravený jako vždycky a voda jim k tomu hodně pomáhá. Nemusel by ho nijak připravovat a stejně by to šlo, ale on chce. Dráždí ho a provokuje a trápí jeho tajná místa, dokud neuslyší pořádnou odezvu jeho hlasu. Sám už začíná být vzrušený až moc a hrozí mu, že to celé dokoná jenom Doriho ruka, ale nakonec se odlepí zády od stěny kádě, aby mu udělal víc místa a tím ho pobídne, aby šel k němu tak blízko, jak to jenom jde.

Dori

Dori už není schopný ani přemýšlet. Vždycky na něj podobné pocity hodně působily, i když nikde ne s takovou intenzitou. Za to všechno může cit, který ke Kaoru chová. Je to hrozně návykové a pro něj, který dokáže vystupňovat své emoce na takovou míru, jakou předvedl před školou, ještě víc. Kdyby jen tušil, jak Kaoru přemýšlí o soudu a o tom, jak se poznali, dal by mu za pravdu. Jinak by si to stejně nedokázal vysvětlit. Kaoru se v jeho životě objevil a najednou se všechno změnilo. Samozřejmě k lepšímu. Od té doby, kdy spolu byli poprvé, se nedokázal na nikoho podívat stejným způsobem, jaký si užíval dřív. Nikdo pro něj neměl takové kouzlo. Jeho rozhodně nepříkladné chování dokázal vyléčit během jedné společné chvilky. Měl by mu poděkovat a udělá to, hned jak najde slova. Koutky mu vyběhnut trochu nahoru, když si Kaoru povzdechne. Každý tento projev vnímá stonásobně víc a užívá si to úplně stejně. Sám nemá ke svým hlasovým projevům daleko. Stačí jen nepatrný dotek jeho dlaně a už hluboce oddechuje. Když se dostane až na zadek, už se neovládne a zasténá na celé kolo. A to se ještě v podstatě nic neděje. Za chvíli je nejspíš uslyší celé lázně. Za tohle by mu otec rozhodně nepoděkoval, ale hned jak přijedou domů, tak mu tohle místo doporučí. Tedy spíš pokud se nic nedostane ven. Ale to by je pak jejich rodina zničila a Dori věří, že si to nedovolí. Ruce Kaoru na stehnech už jsou na něj skoro moc. Ozve se další zasténání a boky začne jeho tělu vycházet vstříc a zároveň se svým klínem pomalu opírá o ten jeho. Líbí s emu to a tak v tom s pravidelnými pohyby pánve pokračuje. Zlehka ho kousne do spodního rtu, protože málem skončil. Má pocit, že nedokáže vydržet o moc déle, protože ho cítí ve svém klíně a jeho ruka mu v tom příliš nepomáhá. A to si myslel, že má celkem slušné sebeovládání. S Kaoru tahle myšlenka bere za své. 

"Měníš moje názory každou vteřinu. Asi se vracím do puberty." Zavtipkuje hodně udýchaně a musí několikrát svá slova zastavit, aby to vůbec dořekl. Ne, že by z té puberty před chvíli nevylezl, možná ani to ne, ale to je mu teď úplně jedno. První se mírně nadzvedne, když ucítí jeho prsty dost hluboko a mírně se prohne v zádech společně s hlasovým doprovodem. Nechává své pozadí, aby se postupně vrátilo o něco níž, aby si jeho doteky pořádně užil. Ruce už má pevně ukotvené na vypracovaných ramenou, které tiskne v závislosti na tom, jak moc příjemné to je. Asi Kaoru na těch místech zůstanou památky. Nakloní se k němu trochu blíž, když už slast začíná být k nesnesení.

"Už tě moc potřebuju." Začne ho v podstatě prosit. Jeho hlas je svůdný, propletený touhou, jenž nedokáže ovládnout. Nemyslel si, že bude někdy podobné věci dělat. Všichni vždycky prosili jeho, aby si s nimi užil, a teď to dělá on, i když v trochu jiném kontextu. Kaoru ho miluje a chce tu s ním být. Prosí ho jen proto, aby už mohli být opravdu spolu a taky proto, že by s emu to mohlo líbit. Kdo by byl proti, kdyby po něm ten druhý tolik toužil. Má obavy, že jakmile odtud vyjdou, bude na něm vidět, jak moc si zdejší lázně užil. Jenže on není z těch, kdo by se styděl za svůj výraz, právě naopak. Bude je tím, jak se tváří provokovat. Vezme tvář Kaoru do dlaní a podívá se mu do očí. Chce se do nich dávat, jakmile ucítí jeho klín uvnitř sebe. Chce vidět všechny t pocity, které mu bude způsobovat. Je na něm tolik závislý a ví, že to jen tak nepřejde. 

"Jsem tvůj a vždycky budu, můj hrdino." Pošeptá mu skoro do rtů s omámeným úsměvem, který je ještě intenzivnější, jakmile ucítí první tlak na své nitro. Nebolí to ani trochu, nic takového nedokáže vůbec vnímat. 

"Udělám všechno proto, abychom se měli co nejlépe." To znamená, že nebude dělat problémy a ty, co budou mít něco proti…S těmi si to vyřeší úplně jinak, ale nepřejde to, to prostě neumí. Je však čas svou pomstu víc promýšlet a ničit ve velkém stylu.

Kaoru

Tyto okamžiky jsou velmi intenzivní a člověk si při nich většinou ani nedovede ničeho všímat, ale Kaoru přesto dovede jasně vnímat, jak moc jím je Dori pohlcený a že nic z toho není předstírané. Na počátku měl pochyby. Ty se začaly stírat, až si dnes všechno řekli i slovy a na rovinu, ale stejně. I kdyby nic nevěděl, tohle nemohl zahrát žádný herec a i když nechápal, proč zrovna on, připadalo mu to fascinující a bylo to velmi uspokojivé i pro jeho ego. Někdo tak krásný jako Dori naprosto propadl někomu jinému. Nevypadal ani jako typ, který by to dokázal a najednou jsou oba dva tady. Kaoru se ho ještě skoro ani nedotkl a Dori stejně hoří pod jeho rukama, jako kdyby oba neseděli ve vychládající vodě. Kaoru má ale pocit, že z ní bude horká vířivka i bez toho, aby vodu někdo ohříval. Musí se tiše zasmát do jeho rtů, když mu Dori řekne, že se s ním vrací do puberty. On je v pubertě, ještě z ní vůbec nevyrostl a nadržený je až hrůza i bez něho. Copak by to mohlo být ještě horší? Nic mu na to neřekne, jenom pokračuje ve všem tom dráždění, i když to pro Doriho už musí být nesnesitelné. Dori si sám hraje s jeho prsty, které má ve svém těle, když svým tempem dosedá a nastavuje se mu, jak je mu nejpříjemnější. Má na to konec konců skvělou polohu a Kaoru toho zase tolik dělat nemusí, ale káď není moc velká a on se musí postarat o to, aby se nakonec neutopili. Možná ho pak budou ruce bolet víc, než by si teď připustil. Dori by ho ani svým šepotem nemusel pobízet, už to sám nemůže snést, ale líbí se mu, když takhle mluví a ještě tím podpoří celkovou atmosféru. Podívá se Dorimu do očí, když vezme jeho tvář do dlaní a znovu se mu dostane komplimentu o tom, že je jeho hrdina. Nepotřebuje podobné věci, ale Dori mu je stejně dává a je to od něj vážně hezké. On tomu totiž věří a Kaoru si nikdy nemyslel, že by to na něj dělalo dojem, ale dělá. Když někoho milujete, tak pro něj chcete být přesně takoví. 

"A já jsem tvůj." Slyší se říkat, co by normálně z pusy nikdy nevypustil a přijde si trochu jako na svatbě, ale stejně to slyší jenom oni dva. Jestli je ta ženská za dveřmi, tak jí nic nedá, no vážně! Doopravdy upřímně se usměje, když mu Dori pošeptá, co všechno udělá pro to, aby se měli dobře. Nechá víčka klesnout a nechá se pohltit jeho nitrem i touhle společnou chvílí. Ani na chvíli by ho nenapadlo, jaké dodatky se prohánějí Doriho hlavou a jak nebezpečné to nakonec může být. A to mělo! Už ho přece jenom trochu znal. Jenže na to byl Kaoru moc velký flegmatik a někdy nakonec asi i trochu naivka. Zatím si myslí, že Dori si dá dobrý pozor na to, aby se nedostal do dalších problémů, ale že má vlastní, mnohem sofistikovanější řešení…? A nenabádal ho k tomu snad on osobně? Nad tím ale bude přemýšlet někdy v budoucnu, až k něčemu dojde, protože teď o ničem netuší a navíc se ztrácí uvnitř něj. Neví, jak dlouho, neví, co všechno bylo slyšet. Nakonec se jeho mysl vypařila někam do vesmíru slasti a on se neprobral dřív, než se přes oba dva přelil ten nejsilnější vrchol. Teprve potom je schopný otevřít oči a začít si zase pomalu uvědomovat, že nejsou doma, že je kolem voda a že možná brzy uplyne hodina. Mžourá jako netopýr na sluníčku a musí vypadat vážně vtipně. Ani by se nedivil, kdyby se Dori hlasitě smál. Trochu se ve vodě narovná a opře se. Podvědomě kontroluje Doriho kolena, jestli mu vinou dřevěné kádě třeba neteče krev, ale nevidí na ně. 

"Musíme vylézt." Řekne mu ochraptěle. Není ten typ, co by se té dámě chtěl dál ukazovat. Něco prostě nebylo pro všechny, i když stydlivostí moc netrpěl.

Dori

Dori je úplně mimo své obvyklé já. Nedokáže se odprostit od těch pocitů, které ho právě ovládají. Ta touha a vášeň, která se dokonale spojí se zamilovaností, pohlcuje jeho těšlo i mysl. Jednou mu bude muset říct, jak moc intenzivně jejich celý vztah vnímá, ale teď se mu nedostává slov. A to je snad poprvé v životě. Nedokázal být potichu ani v takových chvílích, ale teď je schopný jen sténat a šeptat jméno Kaoru. Užívá si každou vteřinu, kterou můžou trávit společně a vychutnávat si každý další okamžik. Je mu úplně jedno, jestli někdo za dveřmi stojí, nebo je snad v tomto domě někdo slyší. Bylo by mu jedno, kdyby byl kdokoliv v místnosti, prostě by ho přehlížel. Pak by ho nejspíš zabil, protože tahle chvilka je jen jejich, ale to je vedlejší. Pro něj rozhodně. Pozoruje výraz Kaoru, když se oba dva blíží k vrcholu. Je nádherný, jiné slovo se mu zrovna teď nevybaví. Pak přijde i ujištění, že je opravdu jeho a Doriho pocit lásky je na hranici, které je člověk schopný. Ne, neumí si představit, že by kdy někoho miloval stejně. Stalo se to tak přirozeně, ani to nepostřehl, ale ví, že jinak to být nemůže. S jeho komplikovanou povahou je vážně těžko říct, co by se stalo, kdyby ho Kaoru poslal k vodě. Jenže ani nad tím není schopný přemýšlet. Jen se láskyplně pousměje a dál se nechává unášet jejich spojením a vším, co právě teď cítí. Jakmile se společně podívají na vrchol, Doriho tělo se znatelně napne a zlehka se otřese ve vlnách slasti, jejíž intenzita ani nejde popsat. Ví, že to bude chtít prožívat zas a znova. Jednou to prostě nestačí a zrovna pro něj je takto část vztahu velmi podstatná. Vždycky byla. Vrátí se na zem po dlouhé době, a když otevře oči a vidí tvář Kaoru před sebou, něžně se pousměje. 

"Jsi roztomilý." Nedokáže si tuhle poznámku odpustit. Dlaněmi se ocitne na jeho tváři a zlehka ho pohladí.

"Jak se teď dostaneme domů, to absolutně netuším." Má peníze, aby někomu zaplatit a oni je odnesli na nějaké pojízdné lehátko, ale i jemu dochází, že by to vypadalo vážně pitomě. Zamračí se a zlehka ťukne čelem do jeho hrudi. U toho nepřestává svírat jeho paže, na které začíná mít velmi silnou obsesi. 

"Nemusíme." Houkne do jeho kůže a u toho zavrtí hlavou. Ne, očividně se mu vůbec nechce hýbat. Nakonec se začne zvedat, a když vzápětí shlédne na svá kolena, musí se tiše zasmát. Zatím to nebolí, ale jsou otlučená a ano, i krev se objevila.

"Hm, trochu sadistického sexu." Utrousí pobaveně, ale nevypadá, že by v krvavých hrátkách hodlal někdy pokračovat.

"Večer mi to budeš ošetřovat a chci i pofoukat." Vyplázne na něj špičku jazyka, než se naposledy skloní a políbí ho. Pak se s povzdechem oddálí a vyleze z té kádě. . Sáhne po nahřáté osušce, do které se zabalí a pak počká s druhou, aby pomohl Kaoru. Využije i tuto příležitost, kdy se může přitulit. Nemá moc času, protože se nakonec začnou dveře otevírat a mají po soukromí.

"Sůva." Zformuje neslyšně rty, aby ho viděl jen Kaoru a na dámu se už zase společensky usmívá a přidává jí dýško, které je víc, než štědré. Dostane se jim ještě menší ochutnávka, jak piva, tak i chuťovek k němu a pak už je čas opustit tohle místo a zamířit domů.

"Dneska máš volno." Nadhodí Dori v autě, kde se opírá o rameno Kaoru. Víčka má zavřená a je vidět, že si dnešní odpočinek opravdu užívá. 

"Chtěl jsem tě vzít ještě na večeři, ale jsem už z lidí kolem vyčerpaný." Dneska to byl ve výsledku dost náročný den, plný zvratů. 

"Vynahradím to ti jindy, teď tě chci jen unést do své postele a prostě jen být." Vydechne krátce, než k němu zvedne oči co on na to.

"Na chvíli tě klidně pustím za tátou do garáže, když mi slíbíš, že pak přijdeš za mnou." Odmlčí se na moment a v očích mu zajiskří.

"V montérkách. Hm, ideálně jen v nich." Koutky se mu malinko zvedají nahoru.

"Já si taky vymyslím něco na sebe, co by se ti mohlo líbit." Láká ho, ale popravdě si vůbec není jistý, že neusne během prvních pěti vteřin, co padne do postele. Původně chtěl jít za bratry a probrat s nimi menší pomstu, ale to počká do zítra. Určitě ano.

Kaoru

Dori se smát nezačal. Místo toho mu řekl, že je roztomilý a Kaoru neví, jestli nemá zajet hlavou pod hladinu a na chvíli nebýt vidět. „Přestaň.“ Zabručí na oko, ale usmívá se a je si vědom svého pitomého výrazu. Málem by mu odpověděl, že má přece řidiče, ale Dori nejspíš myslí jakýkoliv pohyb, kromě dýchání. Ještě, že zůstal zticha, jinak by dokázal, že přišel o mozek. Dori se chvíli brání, protože se mu zvedat nechce, ale nakonec to pomalu udělá. Svoje kolena okomentuje a když se na ně Kaoru podívá, je to přesně tak, jak se obával. Nespokojeně mlaskne. Jsou oba dva dospělí a ani jeden se nebojí nějaké odřeninky, ale tohle bylo zbytečné, i když Dori by s ním nesouhlasil a jistě by to označil za nejdůležitější odřeniny jeho života. Přikývne mlčky hlavou na znamení, že mu je později ošetří, jak jenom bude chtít a taky se pomalu postaví. Vyleze z kádě, zamotá se do příjemné osušky a přitiskne ho k sobě, když se k němu Dori tak přivine. Pak už je ale čas, aby odešli. Káravě ho plácne po zadku, když tu dámu nazve sůvou, ale samozřejmě tak, aby to neviděla a pak už se oba převléknou a vydají na cestu domů. Zvedne obočí a podívá se na Doriho profil, když mu řekne, že má dneska volno. Musí se zasmát té jeho večeři. 

"Jako kdybychom se nenajedli na tom rautu." Připomene mu, i když on jako chlap, by taky mohl jíst pořád. Nezdálo se to, ale dneska toho zažili hodně a bylo by to tak, i kdyby nedošlo na ten incident. 

"Máme hodně večerů na to, abychom zašli na večeři." Ubezpečí ho, že jim nic neuteče, pokud si Dori už bude chtít odpočinout a v duchu sám sebe poplácá po rameni, že se mu ho podařilo utahat. Dori vypadal, že má vysloveně nekonečně energie a Kaoru byl přece jenom o dost starší, ale nakonec to nemusel říct jako první a to mu vyčaruje spokojený úsměv na tváři.

"Prostě jen být, hn?" Zopakuje po něm, protože měli ještě v plánu tu garáž, ale ta jim taky neuteče. Převrátí v hlavě nápad navštívit Yusukeho, ale neudělá to. I on se cítil unavený a kromě toho by Yusuke mohl chtít probírat náročná témata dnešního dne. A on si taky musí zvyknout na to, že je tím členem rodiny. 

"Můžeš jít taky do mojí postele. Když tam chvíli počkáš, budu mít i ty montérky." Navrhne mu. Ještě si na Doriho pokoj nezvykl. Jeho domeček je pořád jeho domeček. 

"Ale pustím tě na chvíli do tvého pokoje, aby sis tam vymyslel něco na sebe, když mi slíbíš, že pak za mnou přijdeš." Použije jeho slova. Kde se v něm bere ta hravost, to netuší. Nejspíš oba dva odpadnou v těch svých outfitech a on bude mít ráno obtisknuté zapínání montérek všude možně, ale alespoň to bude pro Doriho sexy probuzení. Nakonec je řidič odveze až domů a on si ještě chvíli trvá na vlastní verzi, než Dori souhlasí a odběhne se převléct. Dneska se to už jednou stalo, ale Kaoru doufá, že nikoho nepotká. Odemkne a s úlevou zjistí, že je domek prázdný. Nikdo se sem nevloupal oknem ani u Yusukeho neukradl náhradní klíče. Dokonce i nepořádek vypadá stejný, jako vyrobil on sám. Vykoupaný je až až, takže si jenom převlékne oblečení, nasouká se do čistých montérek, potlačí chuť si vzít pivo, aby měl i svěží dech a naaranžuje se do postele. Jakmile uslyší dveře zavolá do předsíně. 

"Je to jak z levnýho porna!" Myslí tím sebe, protože ještě nemá ponětí, co si Dori oblékl. +Kdyby to nebyl on, tak už je to dneska stejně jedno… Po té ženské přežiju všechno.+ Napadne ho, ale je to Dori. Slyší jeho rozpustilý smích. Něco mu říká, že spát se ještě rozhodně nejde.