Kaoru x Dori - Chci vědět, co tě tak vytočilo. - část 1.

(škola)

Dori

Dori nestačil zírat, jak se situace v domě postupně měnila. Najednou vypadal i Niji celkem spokojeně, když ho přistihl, jak ráno jako první vylezl z Yusukeho ložnice. Samozřejmě on ho neviděl, ale Dori se kvůli tomu culil ještě večer. Toshiya měl taky svůj pokládek, který si střežil a vraždil pohledem každého, kdo měl nějaké poznámky. Dori si nemohl nechat ujít situaci, kdy se v místnosti se Senou ocitl sám a teprve v tu chvíli se snažil zjistit nenápadně něco víc. Později si k tomu přidal i Hyda s Hirotem, kteří vyrazili společně na výlet. Tenhle dům bylo snad jedno obrovské dohazovací centrum. Ano, i Daichi očividně konečně zavítal do té správné ložnice. Jakmile si nenápadně zjistil o všech všechno, byl konečně spokojený. Teď se mohl naplno věnovat přípravě pořádného rande, na které chtěl vzít Kaoru. Možná to vypadalo, že by tohle mělo být v režii jeho objevu, ale přece mu to slíbil a tu příležitost si nenechá ujít. Jediné, co v tento den trochu narušilo jeho plán, byla přidaná přednáška ve škole. Tak trochu pozměnil plány a napsal Kaoru, že ho řidič přiveze přímo před školu, kde nasedne a pokračovat budou společně. Ať si Kaoru taky trochu užije fakt, že se někam veze a nemusí řídit sám. Neprozradil mu, co se bude dít, ale nastínil, že to nebude nic formálního. Chce ho vzít na zápas jeho oblíbeného týmu, kde dostali ta nejlepší místa a pak elitní vstupenku přímo do kabin, aby si Kaoru mohl nechat podepsat dresy, které tam dostane. Ano, nadřel se, aby to zařídil, ale ve výsledku stačilo jen sehnat správná čísla a pak pár velmi naléhavých hovorů a jisté sponzorství. Maličkost a rozhodně mu to stálo za tu námahu i za peníze. Ostatně neměl jich málo, tak proč by se ohlížel? Zrovna je vypustili z přednášky a on míří ze školy přímo na parkoviště. Cestou se k němu přidají dva jeho spolužáci. Jsou oproti Dorimu větší a celkově dost namakaní. Dori vypadá, že je mu úplně jedno, co mu říkají a že si ho dobírají. Vydrží to až na parkoviště, kde do něj začnou šťouchat. To už na něj začíná být opravdu příliš. 

"A co kdybych vám zaplatil, nějaký hezký večer? Jistě si ho spolu užijete a nebudete tak…neuspokojení." Rýpne si do nich a oni mu poznámky vrátí a narazí na jeho rodinu, kterou začnou urážet. Jsou věci, které u něj lámou hranice a tohle je jedna z nich. Začíná se mu pomalu zatmívat před očima a i když by měl svůj vztek ovládat, nechává ho volně vybublat na povrch. Ano, kontroluje se, ale nebrání tomu, aby jim to chtěl vracet. Ví, že je zvládne oba, je si tím jistý a tak přijde na řadu první rána. Je mu jedno, jestli hraje podle pravidel nebo ne, snaží se jen přežít a tak dojde i na podpásové rány přímo mezi nohy. Jeden z nich už leží na zemi, a nechce se mu vstávat. Očividně má dost. Teď je na řadě druhý, který slovy dál provokuje jeho příčetnost. Kolem nich je hlouček studentů, někteří skandují, jiní se drží stranou a očividně si nejsou jistí, jestli někoho volat nebo ne. Dori už klečí na jeho hrudníku a napřahuje se k další ráně. Obličej má u toho jeho a dává si dobrý pozor, aby nedostal čelem do nosu.

"Ze mě ani z mé rodiny si prdel dělat nebudeš, rozumíš? Kdo si myslíš, že jsi, abys tohle zkoušel?" Mluví tiše a v podstatě klidně.

"Je mi úplně jedno, jestli tě zmrzačím nebo ne." Pokračuje dál a uštědří mu další ránu. Ví, že z toho budou neskutečné problémy a že tohle Yusuke už nejspíš nevyžehlí, a Dori bude rád, když si nepůjde sednout, to je mu teď upřímně jedno. 

"Dostanu tě kdykoliv a kdekoliv, měl by sis hlídat záda, pokud to přežiješ." Sykne na dotyčného znovu a napřáhne se k další ráně. V kapse ho hřeje malý nůž, se kterým by dokázal divy, ale zatím na něj nedošlo. Nemá k tomu daleko, když pod sebou uslyší další urážky. Přestává pomalu vnímat okolí a pouští ven svou nejhorší stránku, které se všichni z jeho okolí obávali.

Kaoru

Kaoru věděl o všech všechno a ani si nemusel nic zjišťovat. Všichni chodili za ním a vesele mu vyprávěli úplně o všem. Kluci jako Sena s Daichim chodili vyloženě na drb a popíjeli ty svoje koktejlky a on pivo, kluci jako Hyde nebo Tomohisa občas zahodili vhodné oblečení a přišli se dívat v teplákách na sport a kluci jako baron to s ním řešili v garáži při práci. Kaoru byl jako hrob. Nebylo to tak, že by zapomněl, kdo mu co říká během pěti vteřin, ale odjakživa byl spíš mlčenlivější typ a ani ho nenapadlo mluvit obecně, natož vyprávět, co mu kdo svěřil. Jediný, kdo pro něj pořád zůstával trochu neznámou byl Nijiro, který za ním nechodil a pak samozřejmě Hiroto. Ti dva nechodili vůbec za nikým ani sami mezi sebou navzájem. Kaoru je neřešil, ale Hyde vypadal, že je snad svlékne z kůže, aby se k nim dostal blíž. U Hirota to mělo jasný důvod, ale u Nijira to zatím moc nechápal. Jak kdyby se Hyde minul povoláním. A pak tu byla ještě jedna nečitelná postava. Dori… V tuhle chvíli už nejspíš JEHO Dori. Od té společné chvilky venku spolu strávili hodně času, ale bylo to hlavně o sexu. Kaoru to nevadilo, ale nemohl se zbavit pocitu, jako kdyby k němu Dori mluvil očima a chtěl mu něco zoufale říct, i když nemohl ústy. Jako kdyby mu někdo vyřízl jazyk… Kaoru nad tím hodně přemýšlel, ale tohle byla věc, na kterou musel přijít sám. S tím mu nemohl nikdo pomáhat a dávat mu rady. Když mu Dori přišel říct, že by ho chtěl někam vzít, byl z toho patřičně překvapený. Nebyl na to zvyklý. Bylo mu jasné, že bude muset odložit montérky a vzít si alespoň trochu slušné džíny a nějaké tričko. Vsadil na bílou, umyl sebe i svoje vlasy a upravil si strniště a najednou vypadal docela k světu. Ne jako byznysmen a vůbec ne jako někdo z Doriho sorty, ale prostě normálně. Když se dozví, že ho na místo má vézt řidič, málem to nepřežije. Řídil rád a bylo docela jedno, co to bude. Dojel by tam klidně traktorem, ale nechce to Dorimu kazit a navíc by na něj zase zkoušel pouštět tu svoji hrůzu. Bylo to roztomilé, ale ty jeho psychologické tahanice už mnohem méně. Kaoru měl vyzvednout Doriho před školou a nebyl si vůbec jistý, jestli má vystupovat. Chce, aby je spolu viděli nebo ne? Rozhodne se zastavit kousek dál, ale tak aby všude viděl a pozorně sleduje hloučky studentů před univerzitou. Doriho zatím nikde nevidí. Už se docela slušně nudí a rozhodne se přece jen vylézt ven, aby si zapálil. Stojí z druhé strany auta, opírá se o střechu a najednou si všimne zvětšující se skupinky okolo někoho na zemi. Někdo se tam pere a Kaoru to chvíli pozoruje. Pak se hlouček v jednu chvíli rozestoupí, jak se někdo ohlíží, jestli nejdou učitelé a Kaoru to dojde. Jeden z těch na zemi je totiž Dori, ale neleží. Na někom klečí a nevypadá to dobře. Kaoru už ví, i když jen velmi okrajově, jaké má Dori problémy ve školách, něco málo mu řekl sám Yusuke a tak neváhá ani na chvíli a vyrazí. Neví, co by udělal baron nebo by chtěl, aby udělal on. Jedná instinktivně. Rychlou chůzí dojde skupinu a rozrazí pár ramen od sebe, aby mohl projít. Po cestě se rozhlížel, kde všude jsou pouliční kamery. Tady u školy všude. Popadne Doriho zezadu za ramena a chystá si úhybné manévry, kdyby se chtěl ohánět i po něm. Vidí ty dva ošklivě pocuchané kluky, jeden se ani moc nehýbe a možná by měl jít do ředitelny, ale není kruci jeho táta. 

"Ty, zavolej nějakýho doktora." Řekne jednomu studentovi, protože ti dva potřebují ošetřit. On sám táhne Doriho na nohy a vleče ho k autu. Možná dělá blbost, neví. Možná tam měl zůstat, počkat na policii, ředitele, záchranku a kdo ví, ale taky pamatuje na noviny a ty další nesmysly… Vecpe Doriho do auta, což mu dá hodně práce, ale pomůže mu řidič. Dorimu možná ještě ani nedochází kde je, s kým a co se vůbec stalo. Kaoru sáhne do kapsy pro mobil a okamžitě vytočí Yusukeho. Nechce práskat, ale tohle může řešit jenom on.

Dori, Yusuke

Dori v tuto chvíli na nic nemyslí. Jediné, co ovládá jeho mozek, je touha po pomstě, která se citelně tlačí do popředí, nedovoluje mu myslet na nic jiného. Přesto to není typické šílenství a afekt, který většina pociťuje. Moc dobře ví, co dělá a užívá si to. Možná kdyby měl od malička jiné vedení, skončil by se zářivou kariérou, ale v úplně jiném odvětví, daleko temnějším. Jeho otec ho celé roky dokázal dost dobře směřovat, i když si myslel, že se mu to vymyká z rukou. Jenže Yusuke vůbec netušil, že Doriho temná stránka nemá hranice a mohla by postoupit mnohem dál. Nejhorší na tom je fakt, že by si to Dori užíval. Ne, nezáleží mu na těch tupcích, které právě pěkně pocuchal, nezáleží mu na okolí, které jen přihlíží a nezáleželo mu na klukovi, kterého před časem dostal na jipku. Jediné, na co vždycky slyšel, byla rodina, jeho bratři a otec. Dokonce mezi ni počítá i jejich maličké svěřence, které si přitáhli do postele a taky ostatní zaměstnance. Na Hyda by nedal dopustit. A pak je to on. Někdo, kdo se mu dostává hluboko do hlavy a kdo usměrňuje myšlenky mnohem líp, než kdokoliv jiný. Ano, myslí na něj podvědomě i teď a ví, že by mu tohle neschválil. To je asi jediný impuls, který mu zabrání vytáhnout nůž. Drobný krůček, který ho nejspíš zachrání před posezením v kriminále. Doteď mu nedocházelo, jak velký vliv na něj Kaoru může mít. Teď si ho plně uvědomuje a vlastně z toho vůbec nemá strach. Trochu sebou trhne, když má na ramenou cizí ruce a je mu jasné, čí budou. Časově by to rozhodně sedělo. Neožene se a tím dá jasně najevo, že je příčetný. Tedy ne v tom smyslu, že všechno bylo děláno vědomě a ne v afektu. Když se narovná a podívá se do tváře Kaoru, věnuje mu pološílený úsměv, při kterém mu zazáří v očích a nakloní hlavu na stranu. 

"Jsi jejich hrdina nebo můj?" Zeptá se a očima sjede celou jeho postavu a uznale pokývá hlavou. Zatím nic neřekne, jen se nechá usadit do auta a opravuje si košili. Krátce si povzdechne, je totiž od krve. Když se vedle něj Kaoru usadí, pohladí ho konečky prstů po stehnu. 

"Moc ti to sluší, to kvůli mně?" Flirtuje s ním, ale jeho oči zůstávají pořád stejně zvláštní a potemnělé. Protočí očima a povzdechne si, jakmile mu dojde, kam volá. 

"Ale no tak, už to bylo i horší." Zkouší ho zastavit, ale je to marné. Yusuke zrovna vstává od stolu, práce bylo pro dnešní den dost. Nakrčí obočí, jakmile se na displeji objeví číslo Kaoru.

"Ahoj, co se děje?" Zeptá se, protože Kaoru většinou jen tak nevolal a na pivo do garáže je ještě brzo. Dori vedle sjede na sedačce kousek níž a nakonec se netáhne po telefonu, aby ho Kaoru vzal z ruky. 

"Nic vážného papá. Hrál jsem si na plastického chirurga, ale nebo do nikoho jsem neřezal." Zdá se, že se z toho, co se s ním děje ještě nedostal. Jak kdyby se ho ta druhá tvář nechtěla pustit. 

"Žádné trvalé následky, to ti klidně můžu slíbit." Uculí se Dori a z druhé strany je slyšet dlouhý povzdech. 

"Výborně, myslím, že jsme se jasně domluvili, co bude následovat, takto to dál nejde. Pojeďte domů, promluvíme si tady, já to zatím vyřeším." Yusuke už sedí u stolu, opírá se volnou dlaní o loket a prsty si mne kořen nosu.

"Ne, tak to rozhodně nepojedeme. Mám velkolepé plány, takže tohle rande dotáhneme do konce, pak si se mnou můžeš dělat, co chceš, ostatně tak to bylo vždycky. Hezký den, otče. Kaoru si tu nechám jako dozor." Ušklíbne se Dori a klidně mu to típne. Pak se podívá na Kaoru a pokrčí rameny. 

"Jedeš se mnou, nebo tě mám odvézt domů?" Testuje, co si o tom celém Kaoru myslí. Pak z kapsy vytáhne obálku s lístky. 

"Možná tě přesvědčí tohle." Ano, bez mrknutí to použije. Ostatně podobné narážky, jako měli ti dva, už dneska nikdo mít nebude, takže žádné incidenty nehrozí. 

"Nezačínej ještě ty, ti dva si to zasloužili. Poslouchám ty kecy už týdny, nikdo s tím nic nedělá, tak jsem to udělal já." Očividně ho důsledky tolik netrápí.

Kaoru

Kaoru se zatváří na okamžik zmateně, když se ho Dori zeptá, čí je hrdina. 

"Vážně doufám, že tvůj." Řekne, protože se ho pět minut po dvanácté snaží zachránit z opravdu velkého problému. Nejspíš už je stejně na všechno pozdě, ale viděl ten lesk v Doriho očích. Byl cizí a nepříčetný. Dori si pořád nevládne, i když ho poznává a kupodivu se s ním nepře ani se s ním nepokouší bojovat. Kaoru nechápe, jak by na něj mohl mít tak velký vliv, ale teď nemá čas to analyzovat. Posadí se společně do auta a řidič vyrazí prozatím směrem, který měl nařízený od Doriho. Kaoru se podívá na svou nohu, kterou Dori pohladí a pak zvedne oči k těm jeho. 

"Díky." Usměje se upřímně, protože si Dori dokonce i v tomhle stavu všiml, že se kvůli jejich rande snažil, ale bohužel musí zavolat jeho otci a ví, že se to Dorimu nebude líbit. Taky hned protáčí očima a tak se Kaoru podívá ven z okýnka, než se ozve Yusukeho hlas.

"To je jedno, že to bylo horší. Máte něco domluveného a něco ti hrozí a já se nebudu dívat na to, jak tě chce nějaký magor zavřít někam do ústavu, rozumíš?" Řekne klidně a v podstatě vyrovnaně a pak už se ozve baron. Víc toho nestihne, protože mu Dori telefon sebere a on se na něj hned podívá. Na plastického chirurga… Ten povzdech Kaoru může snad i cítit na vlastní kůži. Celkem si dovede představit, co se v něm teď odehrává, jak si domýšlí následky i ve vlastní široké rodině, v Doriho vzdělání, v tom, že nejspíš stejně věděl, jak to dopadne… Zaslechne baronův hlas, jak jim říká, aby jeli domů a že se samozřejmě pokusí vyžehlit, co může, ale Dori ho odmítá poslechnout a rovnou to zamítne. Kaoru trochu stáhne obočí. Ostatně jako vždycky? Jak tohle Dori myslel? Dori drze típne telefon a Kaoru přemítá, co by teď vlastně měl udělat. 

"Já nevím, Dori-chan. Měli bychom jet domů a nějak se o to postarat, abychom pak v klidu mohli jet. Nejde jenom o tebe, ale i celou tu vaši rodinu, nejspíš i o tvoje bratry." Na chvíli se odmlčí. 

"Co jsi tím myslel, když jsi řekl Yusukemu, že si s tebou vždycky dělal, co chce?" Opravdu ho to upřímně zajímalo. Tohle si Dori nevymyslel, tak to z nějakého důvodu cítil. Podívá se na obálku, kterou mu Dori podává, převezme si ji a podívá se dovnitř. Musí se usmát, když mu naplno dojde, co to je. Dori se vážně snažil, bylo vidět, že mu na tom záleží. +Tak přece jen to není jenom o sexu.+ Pomyslí si a vděčně pokývá hlavou. 

"Překvapil jsi mě." Usměje se a chvíli nepřipomíná, co se stalo venku. 

"Když pojedeme domů, tak to ještě stihnem. Rychle si poslechneš, co Yusuke chce, převlékneš se do něčeho, co není od krve a hned vyrazíme." Řekne mu, o čem si myslí, že je nejlepší. Chvíli mlčí a pomalu lístky zase schová. 

"Co ti řekli?" Nelíbí se mu, že s tím nikdo nic nedělal. Ať už spolužáci, učitelé nebo kdokoliv další, kdo mohl něco tušit. Nedivil se, že to pak chtěl Dori všechno udělat sám. Tenhle psycholog, kam chodí, mu vůbec nepomáhá. Potřebovali by někoho úplně jiného. Kdyby tušil, kdo je Hyde, chtěl by, aby byl na místě taky, až se staví doma. Natáhne se a poklepe řidiči na rameno. 

"Otočíme se doma. Počkáte na nás, nebude to dlouho trvat." Řekne. Chce Doriho ubezpečit, že ho tam nemíní nechat škvařit hodinu a taky že na to rande pořád chce jít. Nejde jenom o ty lístky a celou akci, jde o to, že by se Doriho chování mohl leknout a prostě ho radši nechat být, ale on nechce. 

"Chci vědět, co tě tak vytočilo. Možná si půjdu kopnout taky." Zvedne jeden koutek v pousmání, i když není zase tak veselé.

Dori, Yusuke, Hyde

Dori se pousměje, když se mu dostane ujištění, že Kaoru bude jeho hrdina. To přesně chtěl slyšet a jeho vzteklé nitro se pomalu uklidňuje. Cítí nutkání uvnitř sebe, to celé dokončit a dát těm idiotům, co si zaslouží. Kdyby tu nebyl Kaoru, tak se od nich jen tak nezvedne, a když už tak to nejspíš otočí a půjde je dorazit. 

"Jsi můj." Podívá se mu do tváře a zní to vlastně dost dvojsmyslně. Tak to taky myslí. Nechce ho nikomu dávat a sobecky si ho hodlá nechat jen pro sebe. Tyto pocity jsou pro něj dost nové, ale nemá problém se s nimi vyrovnat, i když si před pár dny ještě tak trochu namlouval, že je to jako vždycky. Hlavně se k nikomu nepřivázat. Jenže s Karou to prostě nejde a tak to přijal a nechce s tím cokoliv dělat. Proto si dal tolik záležet na celém dnešním dni a nechce připustit, aby jim ho kdokoliv zkazil. V hlavě ještě pořád spřádá dokonání pomsty a není jisté, že to jen tak opustí. Přesto se mu víc do hlavy pobojuje fakt, že mu Kaoru poděkuje za pochvalu. 

"Nemáš vůbec za co. Tvůj zadek v montérkách mám fakt rád, ale tohle je taky skvělé." Samozřejmě si nemohl odpustit říct i něco navíc, ale jeho výraz se malinko změní, když dojde na telefon. Tohle by si rád odpustil. Yusuke na druhém konci se ani po jeho slovech nevzteká. Ví, že by postejně nemělo ten správný efekt. Místo toho začne obtelefonovávat několik známých, kteří mu můžou s touto situací pomoct. Nejprve se snaží dostat kamerové záznamy, což se mu i povede. To už je u něj Hyde a oba dva si projíždí video. Pokud Dori dorazí domů, stejně jim to bude chvíli trvat, tak to můžou probrat. Hyde si video nechá na několika místech zastavit. Viděl už nějaké útržky z dřívějších problémů, ale tohle je jiné. Zastaví to v momentu, kdy Kaoru Doriho zvedne a vidí výraz ve tváři toho vzteklouna.

"To je ono." Prohodí a podívá se na Yusukeho. 

"Není to o tom, že má Dori problém. Ten vztek v něm bude vždycky, ale nemá brzdu." Vysvětlí to Yusukemu, který očividně nechápe.

"Nejde o to utlumit to, ale naučit se s tím pracovat. Léky ho akorát vytočí víc, protože mu nedávají potřebný prostor, omezují ho. Jeho mysl se tomu brání. Kaoru ho zarazil, ale neodporoval mu. Jen mu to pomohl zvládnout. Když se v tom naučí chodit on, podle mě mu může pomoct víc, než já." Podívá se na Yusukeho a ten očividně přemýšlí. Pak přikývne.

"Promluvím s ním. Řeknu mu jak to je a kdo jsi. Jestli je to řešení pro Doriho, není nic, co bych neudělal. Vím, jaké to je, nechci, aby dopadl stejně. Ten doktor, co mu narval léky bez mého vědomí, si už ani neškrtne." Podívá se Hydovi do očí a v těch jeho je viditelný vztek a pomsta. Jenže to udělal úplně jinak, připravil ho o praxi a o licenci. Nebylo to těžké, možná jen to, že by mu nejradši rozbil ústa. Hyde se pousměje. 

"Nedopadne, protože ti na něm záleží." Položí mu krátce ruku na rameno, a když si zapíše pár poznámek a nechá si udělat kopii videa, odejde. Dori v autě podá Kaoru telefon a povzdechne si. Je vidět, že uvažuje, jakou má šanci se tomu pro dnešní den vyhnout. Když však výraz ve tváři Kaoru…Tohle na něj vážně platí? Asi ano.

"Dobře, ale jen kvůli tobě, můj hrdino." Nebyl by to on, kdyby v tom neschoval balící hlášku. Trochu se zatvrdí, a jeho další otázku tak nějak přejde. Ne, nemá chuť o tom mluvit.

"Překvapovat tě budu rád, baví mě to." Zase bere jen to, o čem chce mluvit. 

"Dobře, zajedeme tam." Nakonec s ním souhlasí, i když mu to není po chuti. Je ale jasné, že pokud to neudělá, rande si vůbec neužijí a jeho snaha by byla zbytečná. Opře se víc do sedačky a nakonec najde ruku Kaoru a mírně ji stiskne.

"Jako vždycky, navážejí se do rodiny. Podle nich pořád nejsme odtud. Jsme jiní, vždycky jsme byli a je to dobře." Dá najevo, že tohle otci nemá za zlé. 

"Kryjeme se navzájem, vždycky jsme to dělali a teď to nebude jinak. Vůbec netuší, co stálo mého otce, abychom měli život, jaký máme a nikdy nám to ani slovem nevyčetl. Prodal nám celý svůj život." Ano, váží si ho, vždycky to tak bylo a nehodlá to měnit.

"Jestli s tím můžu něco udělat, tak to udělám, i kdybych je měl zabít." Mluví až děsivě klidně, jak kdyby si ani pořádně neuvědomoval, co říká. 

"Prošel si peklem už od malička, jen díky němu jsme to nepocítili." Jeho výraz ztvrdne. 

"Nezažili ani polovinu z toho, co my. Nemají právo." Ne, nenese dobře podobné pitomce a to se asi nikdy nezmění. Jen se zatím nenaučil to řešit jinak, mnohem důmyslněji. Pak se podívá na Kaoru a usměje se.

"Klidně ti je někam nalákám, bude vážně sexy to pozorovat." Nakloní hlavu na stranu a v očích je vidět vděčnost, dokonce i výraz znatelně povolil. Natáhne se, aby ho mohl políbit, potřebuje ho cítit a vnímat. Má chuť udělat mnohem víc i se řidičem za volantem, ale už jsou skoro doma.

"A to jsem si říkal, že jeho všude hrozně daleko. Zase tak daleko ne." Povzdechne si.

"Co kdybychom zašli ještě k tobě, můžeme se taky zdržet v garáži?" Navrhne mu a ten adrenalin se očividně přetvořil v úplně jiné emoce. Už zajeli do budovy a řidič je opustí. Dori na nic nečeká a vsouká se Kaoru na klín. Vezme jeho tvář do dlaní, v očích už nemá vztek ale touhu.

"Můžeme říct, že byla zácpa." Uculí se a pak se skloní pro další polibky.