Kaoru
Kaoru bohužel netušil, čím vším si prošli, skládal si jenom úlomky z toho, co mu kdo řekl nebo co u Doriho sám viděl, ale to bylo prostě normální. Trochu se vnitřně uklidnil, když Dori sám přiznal, že si to v tu chvíli vážně nespočítal a býval by se napomenul, aby byl ten rozumný a bral ohled na Doriho problémy, jenže to by toho nesmělo být tolik najednou. I on měl očividně svoje limity a nebyl žádný studovaný psycholog. Byl jenom obyčejný chlap a možná ho ti tři přeceňovali, když si mysleli, jak všechno zvládne on sám. Co po něm kdo chce? On nikdy neřekl, že má certifikát na lidské myšlení. Je tady od toho, aby spravoval věci kruci fix! Je vážně naštvaný a i když velice dobře vnímá Doriho zraněný a najednou tolik citlivý pohled, stejně nedovede v tu danou chvíli dupnout na brzdu. Prostě už mu to všechno přerostlo přes hlavu. Dokonce mu řekl Kaoru-san a to si vlastně přál. Konec těch her, kdy si z něj Dori dělal akorát svoje žerty. Kaoru si ani nemyslel, že ho nechají odejít. Čekal, že se ho baron pokusí zastavit z pozice otce nebo autority nebo že se do toho nějak vloží Hyde, ale ono se to nestalo a on najednou dostane strach, že ten odchod možná bude definitivní. Dokonce je ani neslyšel, když Doriho nabádali, aby za ním šel. Už je pěkný kus cesty daleko, když ho Dori z ničeho nic popadne za ruku a zastaví. Byl tak plný myšlenek, že ho vážně ani neslyšel. Podívá se do jeho očí a neřekne nic. Nechce mu do toho skákat. Cokoliv mu chce Dori říct, nechce ho přerušovat. "To není o tom, že bych ti nevěřil." Řekne o něco tišeji, když se dostane na řadu. Dori se mu omluví a jemu je líto, že v podstatě za to, že se to rande nepovedlo, protože o to tady nakonec vůbec nejde.
"Vím, že ti na tom záleželo a udělal jsi pro to hodně, ale na to se teď vykašli. To není to, co by nám mělo být líto." Řekne mu, aby ho trochu uklidnil.
"Je to jenom pomíjivá věc, na tom nesejde. Dokonce nejde ani o to, že se u školy stalo, co se stalo. Neříkej si, že to je kvůli tobě. Jsou tady věci, co potřebuješ řešit a já jsem to tak přijal. Jde spíš o to, co jsi řekl před chvílí a pak… fakt mě namíchli." Rozhodí volnou rukou. Může je jakkoliv chápat a stejně nesnáší, když si s ním někdo hraje. Paradox, že si začal zrovna s Dorim. Překvapí ho, když mu Dori řekne, že on se na ně nezlobí. Konečně trochu vyfoukne páru a víc sevře jeho ruku, která ho ještě nepustila.
"Ne?" To on se tedy zlobí. I když to asi taky nakonec dovede pochopit.
"Nevzdal jsem to ani na chvíli, ale potřeboval jsem vědět, že o to stojíš podobným způsobem. A taky… možná tady chodím v montérkách, ale otloukánka nikomu dělat nebudu. Jsme tým. V rodině, v práci, kdekoliv chceš…" Dodá a přikývne.
"Jo, ještě to stihneme." Souhlasí s ním.
"Mazej si pro čistou košili." Připomene mu, že je ještě od krve a když Dori vystřelí z chodby, rozhodne se na chvíli vrátit za těmi dvěma. Projde dveřmi a najde je tam, jak tiše rozebírají, co se dneska stalo.
"Hiroto tě zabije, až to zjistí. Já nic nejsem." Řekne Hydovi a ušklíbne se, ale dojde k němu a natáhne k němu svou pravici, aby si potřásli na usmířenou. A možná taky něco propálil, comu Hiroto naznačil. Ten Hydův pohled, jestli mu to dojde, si docela vychutná. Pak se otočí na Yusukeho.
"Zítra v garáži. Máme co rozebírat, když mi máš dělat tchána." Natáhne ruku i k němu.
"Ale toho údržbáře ti nepoložím, takovej nejsem." Pousměje se. Možná teď pošlou do háje oni jeho, klidně by mohli.
"Teď už musím letět." řekne jim, protože jestli tam ten řidič ještě dřepí a čeká, tak se tomu vážně bude divit.
Dori, Yusuke, Hyde
Dori se vážně bojí, že ho Kaoru pošle do háje. Jsou věci, které ho nikdy předtím nenapadly, nezáleželo mu na tom, jestli ho někdo opustí nebo ne. Po dnešním dni by se Kaoru ani nedivil, kdyby to udělal, ale když ho viděl odcházet z místnosti, ucítil něco, co dosud neznal. Ta bezmoc z toho, že by ho mohl ztratit je vážně k nesnesení. Ve výsledku by ani nepotřeboval od svého otce pobízet, šel by sám. Takto to bylo mnohem rychlejší. Nakloní hlavu trochu na stranu, jakmile mu Kaoru řekne, že to není o tom, že by mu nevěřil. "Ale neměl bys mi věřit. Většina si to myslí, ty bys měl taky." Prohodí tiše a prohlíží si jeho oči, jak kdyby v nich podobné pocity hledal.
"Všichni si myslí, že si jen hraju, že nic neberu vážně. U spousty věcí to tak donedávna bylo. Nebyl důvod se chovat jinak a nikdo kolem mě o to vlastně ani nestál. Neviděli to, co je uvnitř a pokud jde o moje průšvihy, tak to ani vidět nechtěli." Odmlčí se na moment a mírně se pousměje.
"Ty už jsi hodně viděl a přesto tu pořád jsi. Nechápu to." Pokrčí rameny. Skoro to vypadá, že jeho sebevědomí najednou vzalo za své. Není to tak, pořád tam je, jen funguje spíš v té fyzické části a ne psychické.
"Promiň." Omluví se mu ještě jednou.
"Právě proto, že mě to celé v první chvíli naštvalo. Nechci ti být na krku, a když jsem mimo, tak dělám to, že odháním všechny. Jenže tebe odehnat vážně nechci." Povzdechne si sám nad sebou.
"Je to celé kvůli mně, zkazil jsem to už před školou, ale pořád to jde napravit." Uculí se malinko.
"A pak ti to večer vynahradím ještě víc. Už vím, co máš rád." Kaoru pořád neutíká a tak se rozhodne lákat, na co jen může. Tohle je vyloženě jeho kategorie, ve které si věří. Zamrká překvapeně, slova Kaoru na něj hrozně působí a když začne o rodině a týmu, Dori to celé začne cítit úplně jinak. Tak moc se na něj upíná a teď je to snad ještě miliónkrát horší.
"Sice možná chodíš v montérkách, ale moc dobře víš, co říct, abych ti padl k nohám." Ne, teď vůbec nepřehání a kupodivu to nemyslí kvůli tomu, že by měl ústy blíž ke klínu.
"Budeme tým a ostatní se budou ještě divit." Rozhodne se, že je čas se sebou opravdu něco dělat, ale úplně jiným způsobem, než po něm doktoři od začátku chtějí. A ne, Hyda k tomu pravděpodobně potřebovat nebudou.
"Tak já letím." Uculí se spokojeně a roztomile, než ho líbne na rty a zmizí z dohledu. Mezitím v salónku sedí Yusuke a tiše si povídá s Hydem. Je jasné, že probírají další možnosti, jak by mohli postupovat. Hyde zvedne oči, když dovnitř vejde Kaoru. I Yusuke stejně jako on vypadá víc ostražitě, než před chvíli, jak kdyby čekali, že dostanou pořádnou sodu. Nic z toho se nestane. Hyde se pousměje, než mu dojde, co vlastně Kaoru říká. Je vidět, že ho to dost zasáhlo a ví, že má pravdu.
"Teď už můžu jen doufat, že budu mít hezký pohřeb." Broukne si pro sebe, ale znovu se usměje, když mu Kaoru podá ruku.
"Omlouvám se." Řekne prostě a jednoduše. Nikomu z nich lhát nechtěl a věci dopadly úplně jinak, než měly. Pak se pozornost stočí na Yusukeho a ten čeká, co si najde u něj. Oči se usmějí a vzápětí dojde i na rty.
"Ano, to rozhodně máme." Souhlasí s ním a podá mu ruku. Jeho stisk je mnohem pevnější, než Hydův.
"Je to jen na tobě, patříš do rodiny." Přijme ho velmi jednoduše a naznačí mu, že by tu klidně mohl být jako majitel domu a ne zaměstnanec. Je jen na něm, co si vybere.
"Jistě, probereme to později." Propustí ho bez váhání a pak dojde k malému baru, aby Hydovi i sobě nalil. Vypadá to, že to oba potřebují jako sůl. Dori se mezitím převlékne a za chvíli už je dole ve vstupní chodbě, kde na něj čeká Kaoru, kterému rovnou vletí do náruče.
"Je čas na naše rande." Doriho nálada je očividně mnohem lepší, než před chvílí.
"Škoda, že nemáme čas, ta garáž byla fajn." Je tam, kde byli předtím a je jasné, že podobných narážek nenechá nikdy.
"Ale musím, tým nepočká." Povzdechne si a už táhne Kaoru za ruku k autu. Mají co dělat, aby to vůbec stihli.
Kaoru
Kaoru vytáhne obočí trochu nahoru, když ho Dori nabádá, aby mu nevěřil. "A proč bych neměl? Proč si najednou myslíš, že bych ti neměl věřit ani já? Myslel jsem si, že stojíš o to, aby to tak bylo, tak proč mě vyháníš?" Pousměje se, chce, aby to vyznělo měkce a ne přísně. Musí se znovu usmát.
"S tebou je to těžké. Ty ani nechceš, aby někdo viděl dovnitř. Děláš hodně pro to, aby tam vidět nebylo. A při tom ti to nejspíš chybí. Čekal jsi někoho, kdo se tím zvládne probojovat. No…" Rozhodí rukama.
"Mám říkat, že se mi to povedlo?" Broukne tiše. Zas tak moc si nevěří, Dori byl hodně složitý, ale přece spolu byli a chtěli být dál. Oba dnes měli možnost odejít a oba se toho lekli. Jenom na Kaoru to bylo o něco míň vidět, protože to pocítil při odchodu ze salónku. Ten strach, že možná nebude cesta zpátky. Jenže Dori přišel.
"To nemusíš chápat." Řekne mu a přikývne, když se mu Dori omluví.
"Příště už to budu vědět." Řekne mu na to odhánění. Teď už mají jasno v tom, jak to je, když bouře přejde a on na to bude pamatovat.
"Už si to nebudu brát k srdci." Neřekne, že se to nestane, protože Dori se těžko během dne promění v někoho, koho nic netrápí, ale teď už bude připravený na všechno. Tedy, myslí si to. Musí se rozesmát, když ho Dori ukecává na večerní postel. Byla pravda, že už toho spolu zažili asi víc, než Toshiya se Senou a to bylo co říct, protože ti dva kdyby mohli, tak z ložnice nevylezou. Divil se, že Sena ještě chodil rovně… Zvážní a několikrát zamrká, když mu Dori řekne, že ví co říct, aby mu padl k nohám. A pak se doopravdy hlasitě rozesměje.
"Jsi kouzelný, vážně. Já nevím vůbec nic, Dori-chan. Něco tady plácám, doufám, že to ještě víc nepodělám a ty mi řekneš tohle. Ale povím ti jednu věc. Padat k nohám mi večer klidně můžeš." Broukne už tišeji. Nikdy by po něm nechtěl, aby byl před ním tam dole, ale co se postele týká, je všechno jinak. Přikývne.
"Ano, budeme tým." Nejdřív oni dva a pak možná i celá tahle rodina a všechny její nové přírůstky. Pak už je na čase vrátit se na chvíli do salónku, aby dal věci do pořádku a mohl dodržet, co Dorimu před chvílí slíbil. Těžko budou tým, když nechá Yusukeho naštvaného na vlastní osobu za to, co si dovolil, ale nejde za ním proto, aby dolézal a dělal, že toho lituje. Chce se prostě usmířit, jak by chlapi měli. Nejdřív je na řadě Hyde a když vidí ten jeho obličej při zmínce o Hirotovi, už je mu všechno jasné. Pak doktor, nebo co je zač, je v tom až po uši. Hiro to neví, jenom trochu tuší. A Hyde má očividně strach z toho, co bude. Taky by ho před Hirotem měl, ale ten kluk se vyřádí a pak vezme rozum do hrsti. Nebyl to žádný pitomec, jen horká hlava.
"Neomlouvej se, prostě jsi pracoval." Řekne mu. Nemusel to brát, nemusel souhlasit, ale takhle se to už stalo. Nechají to plavat. Pak se otočí na Yusukeho a čeká cokoliv. Všechno by přijal, ale baron se usměje a souhlasí a on se usměje taky.
"Nespěchej." Řekne mu, když ho Yusuke otevřeně přijme do rodiny, ale neříká to proto, že by nechtěl, ale proto, že se začíná červenat a pořád to ještě může dost podělat. Baron si to zase rozmyslí…
"Moje rodina je ráda, že bydlím tady a ne s nima, nedělej unáhlené závěry." Zabručí. Pak už se s nimi rozloučí a počká na Doriho, který mu doslova přistane v náručí. Jako kdyby se nic z toho nestalo. Jako kdyby se měli sejít tady a teprve vyráželi a přesto… je to jako když se protrhá obloha po bouřce a jako kdyby Dori najednou byl… trochu jiný Dori. Ničím nezatížený a šťastný, trochu roztomilý a mladší. Tak nějak působí. Zasměje se jeho zmínce o garáži.
"Ona se nepostaví nikde jinde…" Dodá, že čas potom bude a pak už opravdu spěchají.
"Nevěděl jsem, že váš řidič jezdil realy!" Křikne, když v autě visí za madlo u stropu a má co dělat, aby ho udržely pásy.
Dori, Yusuke, Hyde
Dori se trochu zarazí. Kaoru má pravdu, Dori používal příliš často tento obraný mechanismus a teď, kdy to nebylo potřeba, to zkoušel znovu. Ne, nechce, aby mu nevěřil, právě naopak, jen se bojí...Ano, bojí se, že ho jednou zklame. Ten pocit je zvláštní, nikdy nic podobného nezažil, ale je dost patrný."Nechci tě vyhánět. Jen to tak dělám." Snaží se mu to vysvětlit a je znát, že podobné věci nedělá často. Sebevědomí mu najednou trochu chybí. Pak několikrát přikývne, protože Kaoru to vystihl úplně přesně.
"Bránil jsem se tak hlavně doktorům. Nedokázali to pochopit a já už o to pak ani nestál. Bylo to jednodušší." Prozradí mu něco navíc, co už nejspíš tuší. Pousměje se. Kaoru to nemusí říkat, je to dost jasné a Dori je rád, že se mu to povedlo a že ho pustil k sobě.
"Já už to říkat nebudu, aspoň se o to pokusím." Příště se na to pokusí myslet a už ho od sebe nebude odhánět. Nebude to jednoduché, ale chce, aby se to povedlo. Vzhledem ke svým genům dokázal být i on dost paličatý.
"Klidně ti to zopakuju." Ujistí ho.
"Řekl jsi přesně to, co jsem potřeboval slyšet. Víš víc, než si vůbec myslíš." Najednou jde snadno něco podobného přiznat. Jak kdyby celým dnešním odpoledne prolomili zeď, kterou si dlouhé roky pečlivě stavěl. Nelituje toho ani na chvilku. V očkách se mu zablýskne. Rozhodně to podle slov Kaoru vypadá na zajímavý večer.
"Dám si záležet." Slíbí mu bez váhání. Jsou věci, které byly potřeba říct, než vyrazí. A to ani netuší, co se dělo v salónku. Hyde zůstal celý překvapený nad tím, co vlastně doteď nepromyslel. Nenapadlo ho, co by se mohlo stát, až to celé praskne. Věnoval se hlavně své práci a taky rozvíjejícímu se vztahu s Hirotem. Dohromady si to nedal ani jednou. Jen přikývne a nechá to celé na Yusukem.
"Možná tvoje rodina nedokáže docenit všechny tvé talenty." Opáčí mu Yusuke.
"Já jsem dost známý tím, že co řeknu, to platí." Nenechá ho na pochybách, že jsou věci, které si jen velmi těžko rozmýšlí. Víc neřekne a nechá Kaoru odejít. Dori si ani neuvědomuje, jaká změna u něj proběhla. Není schopný se na sebe podívat trochu s odstupem, ale cítí se o poznání uvolněni. Ne, jen ve své masce ale celou svou osobností.
"To nepostaví." Souhlasí s Kaoru.
"Ale stejně mi najednou přijde smutně nevyužitá." Provokuje ho dál a doufá, že to po cestě zpátky bude mít patřičný efekt. Sám se v autě dost nasměje. Jemu rychlá jízda nevadí. Tohle má asi taky po otci. Ten adrenalin v žilách si dost užívá.
"Ne, nejezdil, ale uvědom si, kdo ho platí." Řekne, jak kdyby to vysvětlovalo všechno. Zbytek cesty se snaží tvářit, že ho chytá a sebe taky, aby po autě nelítali tam a zpátky, i přes pásy. Líbí se mu, když se k němu může přitisknout. Pak už je čas vystoupit. Dori vede Kaoru rovnou za majitelem týmu, se kterým si podívá ruce a už je zase ve svém živlu. Brzo se dostanou do kabiny už před zápasem. Stihli to nakonec bez problému, ale už ne raut předtím. Ten si dají později. Sám stojí opodál a pozoruje Kaoru, který se baví s hráči a dostane podepsaný dres a pozvánku na společné pivo. Očividně si s nimi padl do noty. Doriho to zase tolik nebere, ale celou dobu se usmívá už jen proto, že mu jeho plán nakonec vychází ještě líp, než si předtím dokázal představit. Pak už je čas na hru a i tady mají exkluzivní místa, aby měli ten nejlepší výhled. K tomu patří i hromada občerstvení a žádné fronty. Kaoru si možná jejich svět neoblíbí jen tak, ale jisté výhody si určitě užije.
"Vítej v mém světě." Křikne na něj se smíchem.
"Je potřeba si z toho vzít to nejlepší, co jen jde." Dori většinou vyhledával jiný druh zábavy, ale přistihne se, že pozorovat Kaoru, jak se baví, se dostalo na jeho žebříček oblíbených činností na první příčku.
"Plníš sny ty mě, je čas ti to aspoň trochu vrátit." Ne, nemyslel si, že by něco podobného byl vůbec schopný říct, ale děje se to. Kupodivu už ho to neděsí, právě naopak a tím ještě dnešní den plný překvapení nekončí.
Kaoru
Kaoru vážně vůbec nechápe, jak to že jeho slova jsou tak magická, zatímco slova jiných neměla žádný účinek, ale čím dál tím víc si myslí, že je to spíš tím, co k sobě cítí, než obsahem jeho vět. Je ale rád, že to funguje, ať je to, co je to a on tak může Dorimu pomoci. Když potom později odchází od Yusukeho s Hydem, v hlavě mu znějí baronova slova o tom, že dodržuje svoje slovo. Už to řekl a nejspíš by to nevzal zpět, i kdyby to bylo unáhlené rozhodnutí. Kaoru tomu rozuměl, ale zároveň by mu nevadilo, kdyby Yusuke změnil názor. Některé věci byly tak důležité, že na to měly nárok. +Vypadá to, že budeš členem baronské rodiny nebo co.+ Pomyslí si. Samozřejmě jenom do té doby, dokud ho bude Dori chtít. Byl mladý a kdo mohl říct, co bude za dvacet let? Jenže s tou jeho povahou a všemi diagnózami to vypadalo, že jakmile se jednou na někoho fixuje, mohlo by to být napořád. Cesta v autě se zdá být jako sebevražda. Kaoru byl spíš výletní typ. Měl rád motorku, co z ní koukáte po kraji a vítr vám čechrá vlasy, ne ty sebevražedné věci, kdy musíte mít helmu a tělo v kůži, abyste to alespoň nějak přežili. Dori se ale směje jako šílenec a on se musí smát zase jemu, když spolu poskakují po autě, dokud se nedostanou na místo. Má to svoje důvody, protože už jedou pozdě, ale tu nejdůležitější část naštěstí stihnou. Až do chvíle, než se potká s týmem, si Kaoru nic nepřipouští, ale jakmile je na místě, začne v něm hrát tréma, trochu nejistota a přijde si jako školačka na koncertě oblíbené hvězdy. Jenže to nadšení nejde vůbec potlačit. Někteří hráči jsou tak v pohodě, že to chvíli vypadá, že se nic hrát nebude a půjde se rovnou na pivo. Dori celou dobu stojí opodál a spíš se dívá a Kaoru dojde, že tohle celé není jeho šálek kávy, ale dělá to opravdu jenom kvůli němu. O to víc je mu vděčný a má ho zase o něco raději, protože přes to všechno nemyslel ani trochu na sebe. To mu později řekne, aby mu vyhnal z hlavy všechny ošklivé myšlenky o sobě samém. Sice vypadal jako někdo, kdo si o sobě myslí a žádné nemá, ale podle něj spolužáci napáchali hodně škody, o které Dori prostě jenom nemluvil. Později na to pivo opravdu půjdou, jiný den, ne dnes, ale Kaoru to nemíní nechat jen tak vyšumět. Zápas je skvělý jako všechno ostatní, tým dokonce vyhraje a on si připadá, jako kdyby slavil narozeniny. Spíš ale slaví všechno, co se dneska událo, stejně jako svůj nový, teď už oficiální vztah. Podepsaný dres má samozřejmě na sobě a je vidět, že mu ho hodně lidí kolem závidí. Když na něj Dori promluví, chvíli mu nedochází, o čem přesně mluví. Pořád si ještě nezvykl na fakt, že tohle by se nemuselo stávat jednou za život, ale že někdo tak doopravdy žije. Nakonec se na něj jenom usměje a stiskne jeho ruku. Sám by si o to stejně neřekl. Nechce, aby si Dori nebo kdokoliv další myslel, že je s ním kvůli tomu. Sena podobnými zábranami netrpěl, ten plenil Toshiyovu kreditku, co Toshiya dovolil, už jenom proto, aby ho trápil. Věděl to, protože si o tom minule povídali, když byli s Daichim u něj. Přestane se soustředit na zápas, když mu Dori řekne, že on mu plní sny. Ví, co se dneska stalo, ale stejně… Málem kvůli tomu přijde o skvělé dění na hřišti. Nakonec je po zápase a oni se mají vydat ještě na jeden raut, kde se pohybuje hodně známých, trenéři a tak podobně, ale tým je v šatnách, sprchuje se a později půjdou každý jinam. S nimi už se dnes neuvidí. Užili si to oba na maximum, podle Kaoru ano, ale nezapomněl, co Dorimu slíbil, minimálně ještě jednu garáž a pak možná něco dalšího. Je tak nabuzený, že se vůbec necítí unaveně. To poslední, co potřebuje je, aby mu přestal stačit.
Žádné komentáře:
Okomentovat