(sídlo)
Kaoru
Tak skvělé… Kaoru nečekal, že dostane hodnocení skvělé a znovu mu to zvedne koutky nahoru, i když teď by se zase tolik usmívat neměl. Dorimu chvíli trvá, než si všechno přebere v hlavě, ale nakonec s ním souhlasí a Kaoru se usměje a přikývne, že to je dobré rozhodnutí. "Stejně bychom si to tak neužili, pořád bychom přemýšleli, co se bude řešit, až se vrátíme. Takhle to budeme mít za sebou." Prohodí. On by nad tím přemýšlel. Ne pořád, ale sem tam ano a to jednoho otravuje. Navíc má pocit, že to Yusukemu dluží oba dva. Opětuje stisk jeho dlaně a Dori se rozhodne trochu vyprávět.
"Navážejí se do rodiny?" Tohle pořád nechápe. Yusukeho rodina byla na úrovni, respektovaná a dobře vydělávající, i když trochu netradiční, když v ní chybělo tolik žen a očividně chybět dál bude, tak co pořád kdo měl? Kluci měli všechny věci, byli hezcí a chytří a stejně… někdy mu připadalo, že v Japonsku se lidé šikanují kvůli každé drobné odlišnosti a taky zapomínal na to, že na té škole jsou takhle bohatí všichni a tudíž to tam nikoho neohromí. Vážně ho překvapí, když slyší Doriho takhle mluvit o svém otci. Nechá ho domluvit a pak se na něj velmi vážně podívá.
"Ty, Dori-chan a nemyslíš… nemyslíš, že když se Yusuke musel tolik snažit, že bychom měli být trochu opatrnější, abychom mu tu jeho snahu nepodělali?" Nadhodí. To je celé, víc do toho rýpat nebude.
"Už jsme se bavili o tom, co bychom udělali nejraději a co by jim rozhodně patřilo, ale taky jsme se bavili o tom, že v tomhle světě si můžeme taky dost nadělat do vlastního hnízda. Co kdybys vzal bráchy, protože já na to nemám mozek a zkusili jste vymyslet pomstu, která by nebyla na první pohled tak vidět? Víš, všechna ta krev a tak…" Neměl by ho navádět vůbec k žádné pomstě… Jenže jemu by to taky vadilo, kdyby to třeba někdo říkal o jeho mámě. Taky by šel přes pěsti.
"Můj svět montérek a spodní třídy je mnohem jednodušší, než ten tvůj. Budeme ale muset hrát podle vašich pravidel." Dodá, aby Dori pochopil, co tím přesně chce říct.
"Táta si prošel peklem jako malý?" Zaujme ho jedna z posledních věcí, které Dori řekne. O tom nikdy neslyšel. I on se zatváří překvapeně, když auto zamíří na příjezdovou cestu k domu. Oběma to uteklo až příliš rychle. Zvedne obočí, když mu Dori začne dělat návrhy, aby se ještě někde zdrželi. +On se to snaží oddálit nebo co?+ Nechce si vyloženě myslet, že má Dori z toho rozhovoru strach, ale asi by se mu nejraději vyhnul, což právě teď dělá. Auto zaparkuje, řidič se s nimi rozloučí, vystoupí a odejde a on nestačí ani sáhnout po klice a už má Doriho na klíně. Automaticky ho chytne za boky a podívá se nahoru do jeho tváře.
"To těžko, jsou tady všude kamery, tvůj táta dávno ví, že jsme tady i kdyby ne, za chvíli potká řidiče." Připomene mu, že se sem žádné auto nedostane jenom tak, ale Dori je vážně sexy a vypadá neuvěřitelně, když po něm takhle touží. Možná bude lepší, když tam půjde spokojenější.
"Dobře, ale fakt rychle." Slyší říkat sám sebe. Žádné protahování. Jsou dva kluci, tohle bude hned. O deset minut později už míří ruku v ruce z garáže do domu a nejspíš jim vážně nikdo nebude moct nic říct. Když tak se prostě ještě o něčem bavili… Kaoru neví, kde přesně Yusuke bude a tak s Dorim zamíří do jednoho z nejvíce používaných salónků, kde na ně skutečně čeká a není tam sám. Hyde tu měl nejspíš nějakou práci, protože je v místnosti taky, ale to nebylo vůbec nic divného. Přece tady baron nebude čekat jako při černé hodince, než se oba dva uráčí?
Dori, Yusuke, Hyde
Dori musí uznat, že má Kaoru pravdu. On sám by na to dokázal nemyslet, ale tuší, že Kaoru by to nedalo spát a tak by celé překvapení nemělo tu správnou atmosféru. Už teď to úplně není ono, protože ty lístky viděl dřív, než Dori chtěl. Nakonec jen přikývne. Je znát, že se mu o tom už bavit nechce, nebo spíš že na to není zvyklý. Neprozrazoval nic navíc, ani otci ani bratrům a už vůbec ne psychologům, ke kterým ho vodili. "Vždycky. Jsme ve výsledku dost snadný terč, protože jsme jiní." Pokrčí rameny. V Americe to bylo taky tak. Jejich otec se jim snažil dát co nejlepší život, ale pokud rodina není kompletní a je kolem nich pár tajemství, vždycky se najde někdo, kdo si myslí, že je víc. Tady to nebylo jiné, nežili tu dlouhá léta, podle některých už sem nepatřili. Pomalu se na Kaoru podívá a je znovu vidět, že nad jeho slovy přemýšlí.
"Možná." Připustí nakonec a vypadá to, že si z jeho slov přece jen něco vezme.
"Je těžké nechtít je vidět klečet a jejich výraz, když je tam dostaneš." Pro něj to byla prozatím ta nejlepší satisfakce. Nepřipouštěl si možnost, že by to šlo jinak a že Yusuke něco podobného dělá už léta. Opatrně, ale velmi úspěšně.
"Z druhé strany, když to neudělá hned, ostatní si myslí, že v tom můžou pokračovat." Stojí si za svým přesvědčením, i když je dost nahlodané. Není si úplně jistý, že by do toho chtěl tahat bratry. Nikdy to neudělal a začíná si myslet, že to možná byla chyba. Toshiya by se v tom rozhodně vyžíval a Tomo…Našel by velmi elegantní způsob, jak to provést. Měla by rodina držet i v tomto ohledu pohromadě? Podívá se pomalu na Kaoru a nepatrně pozvedne koutky.
"Chtěl bych tě vidět, jak se pereš." Ne, on už vážně lepší nebude a i když řeší vážné věci, musí do toho zakomponovat jisté aspekty. Přikývne.
"Neměl to jednoduché, myslím si, že ti o tom jednou poví sám. Jsme si podobnější, než by se na první pohled mohlo zdát." Přece jen je to Yusukeho život. Nemohl by cokoliv říct, kdyby on sám nechtěl. Tohle je na něm. Dorimu zasvítí v očích, jakmile jsou v garáži a je vidět, že se mu dovnitř nechce a zároveň to není jen o tom. Kaoru je nebezpečně sexy, ať už má montérky nebo ne a Dorimu vždycky stačilo málo. Navíc po rvačce jsou jeho pocity uvnitř velmi nabité energií. Podívá se na něj stylem, ale nepovídej, když se ho snaží přesvědčit, aby byli hodní. Stejně je vidět, že jho přesvědčí aspoň na menší, rychlou akci. Usměje se roztomile, když s ním nakonec souhlasí.
"Věděl jsem, že tě zkazím." Broukne mu do rtů a pak už ho nic nezastaví. Jakmile vychází z garáže, ještě se trochu upravuje a před zrcadlem, kolem kterého prochází rovná své vlasy. Tváří se o dost přívětivěji, než před školou. Očividně má velmi dobrou náladu.
"Garáž mám celkem v oblibě." Ohlédne se přes rameno na Kaoru.
"Je to tam vážně vzrušující." Skoro to vypadá, že se ho snaží trochu vyvést z míry. Částečně ho to přejde, když vejdou do salónku, kde je jejich otec a taky Hyde, který servíruje občerstvení.
"Jen se posaďte." Vyzve je Yusuke. Po dlouhé době zase vypadá unaveně.
"Volal jsem do školy, nevyhodili tě, ale do budovy už nesmíš. Budeš se učit z domu." Začne první tím, co stihl zařídit.
"Pro bezpečí ostatních studentů." Doplní s úšklebkem slova ředitele. Dori se posadí zatáhne Kaoru, aby se posadil vedle něj a pod stolem ho vezme automaticky za ruku. Hyde si toho všimne a koutky mu povyskočí. Nepletl se.
"A k tomu mě čeká další návštěva u nějakého šílence že?" Zeptá se Dori a pak nakloní hlavu na stranu. Nevypadá vůbec provinile.
"Nebo rovnou ústav?" Tiše si odfrkne. Skoro to vypadá, že si toho neváží, ale opak je pravdou.
"Ne, žádný ústav, ani doktor." Odmítne to rezolutně Yusuke.
"Nemyslím si, že by ti to pomohlo." Doplní a podívá se na Kaoru s nic neříkajícím výrazem. Jeho oči jsou zvláštně tvrdé a nekompromisní. Pak jeho výraz trochu povolí.
"Mám pro tebe mnohem lepší terapii, ale nezáleží to na mě." Dál pozoruje Kaoru.
"Ale na tobě." Jde napřímo se svými myšlenkami ven. Dori ho však překvapí, když zavrtí hlavou.
"Co to má znamenat? Má se mnou být, aby mě hlídal?" Jeho hlas je podivně, ledově klidný ale v očích mu zlostně jiskří.
"A nedomluvili jste se na mě náhodou už předtím?" Napadne ho i tato varianta.
Kaoru
Celý rozhovor z auta se Kaoru prohání hlavou ještě po cestě za baronem a jakmile dojde až k té větě, že by ho Dori chtěl vidět, jak se pere, zvedne mimoděk koutek nahoru. Kaoru byl hrozný kliďas, ale když na to přišlo, uměl se rozmáchnout a dát pořádnou ránu. Jenže mlátit se na ulici mezi lidmi, co nic neznamenají, to bylo prostě něco jiného. Zastaví se u jednoho ze zrcadel a Dori se začne upravovat. Kaoru to ani nenapadlo, ale když už tu stojí, raději nakoukne, aby před baronem nevypadal nějak nepřístojně. Neshledává rozdíl a tak jenom vrátí Dorimu pohled, když se po něm ohlédne a řekne mu, že se mu v garáží líbilo. "Samé silné stroje." Řekne Kaoru souhlasně a tím tak trochu pochválí sám sebe, ale je to myšleno s vtipem. Pak už vejdou do salónku, kde je i Hyde, ale dělá svou práci jako obvykle.
"Dobré odpoledne." Pozdraví je Kaoru oba dva. U zrcadla pod palbou Doriho poznámek se nepotil, ale teď s tím začíná. Ještě nikdy před Yusukem nestál ruku v ruce s jeho synem a k tomu takhle vymóděný, takže je jasné, že byli na rande a on ani neví, co si o tom baron myslí. Život šel dál, bavili se normálně, ale na opletáčky s jeho synem se mohl dívat různě. Vlastně se o tom nikdy pořádně nebavili, jestli se to vůbec může, jestli je to vhodné… a proč panikaří zrovna teď? Neochotně si sedne, protože si připadá jako u ředitele na koberečku a poslouchá, co se Yusukemu zatím podařilo zachránit. Je rád, že Doriho nakonec nevyhodili a nepřijde o možnost vzdělání, ale není si jistý, jestli je pro něj dobré, aby byl v izolaci. Podle něj kolektiv potřeboval právě pro to, že s ním neuměl pracovat a když v něm nebude, všechno se zhorší. Zároveň chápal, že kvůli tomu nemůže Dori nikoho ohrožovat. Povzdechne si a nic neříká. Pevně sevře Doriho ruku, když ucítí jeho stisk. Zvedne oči až ve chvíli, kdy se Dori zeptá na ten ústav. Podívá se na jeho profil. To by ho zničilo. Skoro se lekne, když se na něj Yusuke tak podívá, víc se narovná a málem na sebe ukáže, jestli za něco z toho náhodou nemůže.
"Na mě?" Vypadá vážně užasle, když se na něj obrátí všechna pozornost. Jenže než se stačí zeptat na cokoliv konkrétního, Dori se rozzlobí, že by ho měl hlídat a vzápětí na to řekne něco, co by Kaoru rozhodně nečekal. Možná měl být připravený na všechno, ale tohle zabolelo a je to po dlouhé době novinkou v jeho životě. Jak byl imunní, tak tohle bylo jako pomyslná facka. Oni že se na něj domluvili před tím? Stojí ho veškeré sebeovládání, aby nevyskočil na nohy a neřekl něco neuváženého nebo spíš to nevyřešil po svém tím, že prostě odejde. Jediné, co ho tady drží je fakt, že Dori se vymyká běžnému uvažování a nejspíš může říkat podobné věci, aniž by chtěl, ale jde to vážně těžko strávit. Je to znát, jak Kaoru napjatě drží tělo a zatíná sanici.
"No jasně, proto jsi tehdy odtáhl na slovíčko ty mě." Pronese jenom, protože on se nechal sbalit jím a ne naopak a nemyslí si, že někdy udělal cokoliv, co by naznačovalo, že ho hlídá nebo něco podobného. Většinu dne se věnovali každý své práci a ani netušili, kde ten druhý zrovna je. Kaoru se nakonec vydýchá a nechá věci ještě chvíli plynout, ale využije toho, že je tady Hyde se svačinkou a začne hledat pivo. Jak po tomhle pojedou na rande, to neví. +Chtěl jsi to sám...+ Připomene si. Yusuke ještě neřekl, co přesně tím vším myslel. Nechá ho alespoň ze slušnosti dokončit myšlenku a pak se když tak může urazit. Krátce najde očima Hyde, protože to celé poslouchá, ale co ten s tím… Diví se, že Dori neprská, že tady vůbec je.
Dori, Yusuke, Hyde
Dori se tiše zasměje, když se i Kaoru zastaví u zrcadla a ještě se doupraví. Přijde mu hrozně roztomilý, jak si to najednou taky uvědomil. "Ty nejsilnější, lepší jsem nepotkal a myslím, že by to ani nebylo možné." Zareaguje ještě na kompliment, který možná měl být vtip, ale on ho s radostí rozvede. Je to příjemnější konverzace, než to, co je čeká za chvilku. Vůbec se mu do salónku nechce. Ví, co pravděpodobně přijde a ne, netěší se na to. Nechce otce zklamat, i když na tom v jednom kuse pracuje. Jenže si nemůže pomoct.
"Dobré odpoledne, Kaoru-kun." Pozdraví ho zpátky Yusuke a Hyde kývne hlavou s mírným úsměvem. Zatím se tváří, jak kdyby tu nebyl, ale jeho role ještě přijde, to ví. Nebude to jednoduché a podle něj ani příjemné. Tuší, jak se Dori zachová, až se některé věci dozví. Yusuke se tváří pořád stejně ustaraně, ale vidí, že je Kaoru dost nesvůj a taky si uvědomuje, kvůli čemu to je.
"Nic se neděje, ne v tomto ohledu." Rozhodne se vzít to od toho nejjednoduššího a ujistit Kaoru, že proti jejich vztahu vůbec nic nemá. Mohl by, kdyby pominul pohlaví, tak kvůli postavení, ale nechce. Přál by si, aby jeho synové byli spokojení, ať už by si vybrali kohokoliv. Kaoru se začíná divit, když se pozornost stočí na něj. Hyde se zatím narovná, aby začalo být jasné, že tu není jen od toho, aby je obsluhoval.
"Ano, na tobě. Hned ti všechno vysvětlím." Pozvedne znovu koutky a pak se podívá na Doriho. Hyde to čekal, Yusukeho jeho chování vyvede z míry.
"Dori-chan, no tak." Pokouší se ho uklidnit. Nedaří se a Dori přeostří na Kaoru, a založí si ruce na hrudi. Nemá na to moc, co říct, protože má pravdu.
"To možná ano, ale kdo ví, proč jsi tu byl." Stáhne obočí k sobě, ale pak se trochu uklidní, když ho pozoruje, jak se tváří. Poslední, co by vážně je chtěl, je Kaoru naštvat.
"Promiň, je toho nějak moc jednou." Je vidět, že na něj jako jediný v místnosti platí.
"Dori-kun." Ozve se Hyde, který se opře dlaněmi o desku stolu.
"Jediný, kdo ti tady tak trochu lhal jsem já." Je čas jít s pravdou ven.
"Tvůj otec posledního doktora připravil o licenci, jen proto, co ti provedl s těmi léky. Nebylo to správné." Začne do samého začátku.
"V tu dobu oslovil mě. Chtěli jsme ti oba pomoct a já jsem tu hlavě z toho důvodu. Zabývám se lidmi, jako jsi ty." Pozoruje ho trochu obezřetně. Dori už na něj zírá s otevřenou pusou.
"Chceš mi říct, že mě celou dobu rozebíráš?" Začíná nebezpečně nabírat na obrátkách. Ano, už zase.
"Prosím, nech mě to dopovědět. Nejsem tu proto, abych tě v čemkoliv omezoval a vlastně s tebou ani pracovat nebudu. Ne, do detailu. Dneska jsem viděl, co se stalo, když s tebou byl Kaoru. To je tvůj lék na všechno. Mohl bych vám pomoct, abyste to zvládli společně. Ne léčit, jen radit." Hydův pohled se přesune na Kaoru, aby zjistil, jestli je pro nebo ne. Dori se však neuklidnil ani trochu.
"Takže mě budete místo jednoho doktora analyzovat všichni? No skvěle." Rozhodí rukama a pak dlaní plácne do stolu, až se celý otřese.
"Ne, analyzovat určitě ne." Hyde mluví klidně a používá svůj melodický hlas.
"Jen vymyslet společně způsob, jak některé věci udělat jinak." Nakloní hlavu trochu na stranu, ale to už se do věcí vloží Yusuke.
"Dori-chan, vždycky budu stát za tebou, ale už mi dochází možnosti, jak tě udržet na místě, kde jsme. Myslím, že i mě i tobě se tu líbí a další stěhování nechceme ani jeden. Nejsi nemocný, jen jsi mi až příliš podobný. Vážně mě to mrzí, ale poslední, co bych chtěl je, abys dopadl jako já. Já v ústavu byl a ne zrovna krátce. Měl jsem štěstí na dobrého doktora, na potřetí, který mi ukázal, jak s tím pracovat a využít toho. O to tu celou dobu jde. Všichni kolem jen čekají, až selžeme, snaží se nás dostat na kolena, ale já chci dostat na kolena je." V očích se mu zablýskne.
"Ale potřebuju tvou pomoc, jinak to nedokážu." Zkusí to trochu jiným směrem a Hyde v duchu uzná, že to není špatná cesta. Dori se pomalu podívá na každého z nich a skončí u Kaoru.
"Nevidím důvod, proč bys do toho chtěl jít. Kromě toho, že jsem sexy." Za sebevědomé řeči maskuje momentální nejistotu.
Kaoru
Kaoru musel vypadat úplně průhledně, když mu Yusuke řekne, že se nic neděje. Nejraději by nad sebou protočil očima, ale ovládne se. Jenže vůbec nebyl připravený na to, co se mělo stát vzápětí. Dori ho obvinil, že tohle celé bylo předstírané a nenechá toho, ani když se ho Hyde pokusí usměrnit. Prý Kdo ví, proč jsi tu byl. "Rád bych ti připomněl, že já jsem tady byl dávno před tím, než jsi přijel ty i celá tvoje rodina." Ucedí tiše, až nebezpečně tiše. Prý Kdo ví, proč tady byl. Pracoval pro Doriho prarodiče v době, kdy Dori chodil do školky a on mu tohle klidně řekne…
"Já jsem si myslel, že jste nadprůměrně vzdělaná rodina a tohle si nespočítáš?" Začíná mu být jedno, že se chová neuctivě a že to baron slyší. Teď tady stejně není jako zaměstnanec, ale jako potencionální partner a jako takový se sebou rozhodně nenechá zametat jenom proto, že chodí s boháčem. Nemá mu sloužit, mají si být rovni. Asi by ani nečekal, že se mu Dori omluví, ale možná že dokonce i někdo jako on pochopí, když je toho moc najednou. Zatím na to nic neřekne, jenom mu oplácí pohled, kterým mu dává najevo, že hry skončily. Že dokonce i on má svoje limity a není a nebude jeho hračkou, jak si možná Dori do teď myslel. A pak se ozve Hyde a řekne Dorimu, že tady lhal on. Kaoru k němu pomalu stočí svou tvář a zamračí se ještě o něco víc. Vyleze z toho, že Hyde je nějaký druh terapeuta nebo jiného doktora, kterého Yusuke najal. Zatím moc nechápe, proč to bylo v utajení, i když je mu jasné pokud to nemohl vědět Dori, tak nikdo, ale přijde mu to ještě mnohem horší. Tyhle hry za zády nikdy neměl rád a nikdy je neschvaloval, jakýkoliv k tomu měl kdokoliv důvod. Založí si ruce na prsou a začíná jich mít plné zuby všech. Ani se nediví, že se Dori vzteká, teď má podle něj nárok. Protočí očima, když dojde na to, že on by měl být něčím lékem. A tím spíš, pokud se mu má někdo motat do vztahu a říkat mu, co má dělat. Je dvě vteřiny před vlastním výbuchem, i když na to nevypadá. Ani Dorimu se to nelíbí.
"Ne, já rozhodně nikoho analyzovat nebudu." Prskne Kaoru podrážděně a dívá se někam bokem. I na to pivo zapomněl a řeč jeho těla prozrazuje odmítavý postoj. Yusuke konečně taky něco řekne a naťukne vlastní minulost, o které Dori mluvil v autě po cestě sem. Kaoru překvapí zjištění, že on v ústavu byl a že synové to vážně zdědili po něm, protože ruku na srdce, Toshiya z toho měl taky hodně. Nejspíš jenom díky tomu před vteřinou nevstal a neodešel. Nejspíš je prostě zvědavý jako opice. Nakonec je zase středem pozornosti on sám a vytáhne obočí hodně nahoru, když Dori otočí a najednou chce, aby mu stál po boku. Kaoru dlouze přemýšlí, ale nejraději by teď odešel do garáže.
"Tak já vám všem něco řeknu. Abyste věděli, pokud budu mít s někým vztah, zvládnu se o to postarat sám a nepotřebuju nikoho, aby mi stál za zadkem a radil." To patří Hydovi, protože cokoliv se tady děje, jde o jeho soukromí a hotovo.
"Za další… nevím, co jste sledovali tím maskovaným hrdinou. Stejně se to provalilo a nakonec ne zas tak pozdě. Přijde mi to jako nešťastný rozhodnutí vůči úplně všem, protože jakkoliv je lež dobře míněná, je to podle mě pořád lež. A víte co boří? Důvěru. A ty…" Otočí se směrem k Dorimu.
"Táhne mi čtyřicet a celou dobu tak trochu dělám, co chceš, protože je mi jasný, že tady něco není tak obvyklý jako se všema, ale jedno ti povím. Já nejsem na hraní. Jsem připravenej pro tebe skákat třeba do ohně, ale konec hraní, řečiček a všech těch kravin okolo a ještě jedna věc. Opovaž se mi ještě někdy říct, že jsem ti lhal já nebo tě jinak podváděl. V čemkoliv. Opovaž se." Řekne a konečně vstane, aby odtud odešel. Chce být s Dorim, nikdy by mu nenastavil záda, ale dneska jasně udá hranice a ti tři je buď pochopí a nebo ne… Podivně se mu uleví, když to všechno řekl a může konečně jít.
Dori, Yusuke, Hyde
Dori musí uznat, že má Kaoru pravdu. V první chvíli nad tím zrovna moc nepřemýšlel, prostě se nechal ovládnout svými emocemi. Nebylo to těžké, po dnešním dni se ještě nestihl pořádně uklidnit. "Ne, v tuhle chvíli jsem si to vážně nespočítal." Povzdechne si spíš pro sebe, jak kdyby to byla další forma omluvy, kterou mu dluží. Dori se pokusí na Kaoru usmát, jak kdyby si to u něj chtěl úplně všechno vyžehlit. Jenže to by nesmělo dojít na jisté odhalení, které mu způsobuje zatmění před očima. Nechápe, co se to kolem něj děje a nelíbí se mu fakt, že si s Hydem byl opravdu blízko. Jistě, rozebíral ho od první chvíle, to proto si ho pustil tak blízko. Dori se začíná nebezpečně mračit a je jasné, že tohle nebude nejlepší den. Yusuke už tuší, že tohle bude mít mnohem větší dosah, než to, co se dneska událo. Jenže musel jít s pravdou ven, aby mezi nimi bylo jasno a hlavně proto, že nechce, aby Dori nakonec do nějakého ústavu musel. Nepřežil by, kdyby tak skončil a dělá proto od první chvíle maximum, i když dost po svém. Zarazí se oba i s Hydem, když vypění spíš Kaoru, než Dori, i když ten začíná dost dobře nabírat taky.
"Nejde o žádné analyzování." Zkusí začít Hyde, který vypadá pořád stejně klidně, ale dobře mu z toho není. Jednou to přijít muselo a nakonec je možné, že z tohoto domu odejde v podstatě s nepořízenou. Anebo se tím všechno vyřeší, ale on tu nebude potřeba. Kaoru začne mluvit a stojí to za to. Yusuke hledí do desky stolu, ale jen chvíli, než zvedne svůj pohled a ví, že má Kaoru pravdu. Jenže tohle nemohli předtím vědět. Hyde přišel s tím, že on by pro něj mohl být nejlepší řešení. Doteď s Dorim nikdo fungovat nedokázal, ne na této úrovni.
"Ano, to už jsme zjistili, že to zvládneš." Drží si svou klidnou tvář, ale nejradši by s oběma pořádně zatřásl. Kdyby jen Kaoru tušil, čím vším si předtím prošli, možná by ho pochopil mnohem snáz.
"Lhali jsme a ne, nikoho z nás to neomlouvá. Jenže když už nemáš jinou možnost, sáhneš i po posledním možném řešení." Yusuke se podívá na Doriho, který vypadá, že chvíli přemýšlet nebude, ale pak mu dojde, jak to celé myslí. Ne, žádný doktor se k němu nedostal, protože to byl doktor. O Hydovi to nevěděl a vlastně mu pár věcí pomohl v sobě vyřešit. Jak si myslel, že bude naštvaný, dochází mu, že je vlastně chápe. Nedal svému otci příliš možností, jak s ním pracovat. Dori se podívá na Kaoru, když začne mluvit i k němu a vypadá najednou jako malý kluk, který se bojí, že ho máma nechá před obchodem a už se nevrátí. Jeho oči jsou najednou neskutečně zranitelné a ublížené. On ví, že to občas přehání, ale ke Kaoru se chová jinak, než ke komukoliv jinému.
"Kaoru-san." Broukne měkce, sotva slyšitelně. A sleduje jeho záda, jak se vzdalují. Pořád stojí přikovaný na místě a není schopný se pohnout, jen za ním kouká.
"Tak běž, my si promluvíme později, teď je to na tobě. Vím, že to chceš." Ozve se konejšivý hlas Yuskeho.
"Jestli ho teď necháš odejít, možná už nebudeš mít možnost." Pobízí ho, aby se konečně rozhoupal a ukázal někomu, že o něj chce bojovat a že mu to nejí jedno. Zlobit se na něj může i později, to nikam neuteče. Dori se ještě jednou ohlédne a pak se skutečně rozběhne. Kaoru chytne až v salónku, kde ho popadne za ruku a otočí k sobě.
"Kaoru-chan." Prohodí už v podstatě zoufale.
"Od první chvíle pro mě rozhodně nejsi na hraní. Víš o mně, co nikdo ne." Zvedne k němu oči a stáhne obočí k sobě.
"Vím, že mi teď množná nevěříš, ale někdy ti povím, jak jsem se choval k ostatním." Slíbí mu další svěřování, aniž by pustil jeho ruku. Svírá ho pevně, tak moc se bojí, že odejde, třeba dá výpověď a už ho nikdy neuvidí.
"Bez tebe to nezvládnu, po dnešku už to vím. Ale není to jen kvůli tomu." Odmlčí se a chvíli kouká do země mezi ně, než oči znovu zvedne.
"Záleží mi na tobě, vážně moc. Celý dnešek měl vypadat úplně jinak, promiň." Je to to nejupřímnější, co kdy řekl.
"Všechno je to kvůli mně, já vím." Povzdechne si, než se krátce ohlédne ke dveřím, za kterými jsou nejspíš ještě Hyde s Yusukem.
"A vlastně se nezlobím ani na ně." Možná to zní divně, měl by být hrozně naštvaný.
"Neměli na výběr. Ale není fér, že jsi do toho zapletený i ty. Víš…" Přemýšlí, jak to celé podat.
"Byla by hrozná škoda, kdybych celé dnešní překvapení pro tebe zničil. Ještě to stihneme." Prosí ho pohledem, aby ho neomítal.
Žádné komentáře:
Okomentovat