Tamaki
Tamaki nakloní hlavu na stranu a vzápětí se pousměje."Neboj, to se nikdy nestane. Mám tě tak hluboko v srdci, že by muselo přestat bít, abych na tebe zapomněl." Broukne tiše a je znát, že je přesvědčený o vlastních slovech. Nemůže přijít o své srdce, zemřel by. Ani neví, kde se jeho přesvědčení bere, ale věří tomu, že i kdyby se o něj pokoušela temnota, vždycky na to bude pamatovat. Prostě to cítí. Možná...Přejede mu jemný mrazík po zádech, ale není to nepříjemné. Jak kdyby mu někdo našeptával, že se neplete a že v tom nejsou sami. Napadne ho, kdo by to mohl být, ale rozhodne si to zatím nechat pro sebe. Podívá se Aquimu do tváře, když ho přesvědčuje o komplimentech, jeho úsměv je čím dál zamilovanější.
"Ano, má pravdu, teď je všechno jiné, mnohem lepší." Pošeptá mu a pohladí ho po tváři, než svými prsty skončí na jeho rtech. Jeho další pocity, už se v těch předchozích dokonale ztratí. Převrací Aquiho slova o Sagovi ve své hlavě a ví, že má pravdu. Potřebují lidi, kteří budou věrni jen jemu. Není v tom žádný podraz, spíš jen nová nastupující generace.
"A nebude sám." Odmlčí se, aby si pořádně promyslel, co mu chce říct.
"Nebude to jen Saga, ale vezme s sebou i Hirota. Jsem o tom přesvědčený." Sdělí mu sovu vlastní myšlenku, která mu hned vyvstala v hlavě.
"A pak jsou tu ti, kteří jdou s Meisou. Ti budou další." Najednou vidí celou linii, která se s nimi proplete a budou pokračovat v tom, co nastavili Aquiho předchůdci. Ani se nediví, že tomu tak je, nikdo nemohl vládnout celé zemi úplně sám. Bylo to příliš komplikované, aby na to jediný člověk stačil. A ne, vůbec nejde o schopnosti Akiho nebo Aquiho, tohle je o promyšlené spolupráci a schopnostech každého z nich. Pozoruje Aquiho, jak se začíná červenat a Tamakimu bez obtíží dojde, že se neplete. Saga mu nabízí hodně zajímavé schopnosti, které se mu budou hodit nejen při vládnutí, ale i ve vztahu mezi nimi. Aqui bude skvělý žák, už teď uměl věci, kterým Tamaki jen těžko odolával a teď to bude jen stupňovat. Pak už jen zavrtí hlavou.
"Já myslím, že v sobě máš talent, který si vůbec neuvědomuješ." Prohlédne si jeho tvář a zastaví se v očích, do kterých tak rád kouká. A pak mu Aqui předvede, že se neplete. Stačí jen jeho sklopení pohled a k tomu dotek, po kterém se mu rozechvěje celé tělo. Ano, i tohle stačí, aby se málem přestal ovládat.
"A o tom přesně mluvím." Vydechne sotva slyšitelně. Jen tohle stačilo, aby celé jeho tělo začalo reagovat a k tomu i velmi konkrétní partie.
"Já myslím, že jakmile si tě Saga vezme do parády, už se nezvládnu ani nadechnout." Prozradí mu, jak moc na něj právě teď působí.
"Už teď s tím mám dost problém." Vydechne trochu ztěžka, ale nechce ho hned převálcovat, i když by moc chtěl. Oči mu sklenou na Aquiho prsty, které cítí na své kůži.
"A jestli to děláš nevědomky, pak už paty z ložnice nevytáhneme nikdy. Věř mi." Tamakimu v očích zasvítí vlnobití, které je protkané chtíčem. Promne si rty o sebe, než znovu očima vystoupá do těch Aquiho.
"Jednou bych byl vážně rád, abys sám sebe viděl svýma očima. Pak zjistíš, jak dokonalý umíš být a jak každý tvůj pohyb vnímám." Je znát, že se mu mluví už trochu ztěžka, jak moc bojuje sám se sebou. Nakonec zvedne svou ruku a konečky prstů pohladí Aquiho po hřbetu dlaně a začne vyjíždět mnohem výš. Zatím to však nepřehání a nežene nikam dál.
"Povíš mi, co bys teď dělal nejraději?" Pobídne ho trochu, aby ukázal ještě trochu víc. Nechce ho někam tlačit, protože si myslí, že Aquiho poposkočené sebevědomí, by mu mohlo ukázat, jak by to jednou mohlo vypadat.
"Víš, já tě totiž vůbec neznám, takže si nejsem jistý, co bych si mohl dovolit." Začne hrát novou hru, kterou by si klidně mohli dát častěji. On proti tomu nebude mít vůbec nic. Takový jejich soukromá chvilka v čajovně. Byl na různých místech, ale nikdy na takovém místě. Užíval si potěšení spíš v přístavech, kde to celé probíhalo úplně jinak. A ne, nebyla to vůbec zábava, na rozdíl od toho, co by se mohlo dít právě dnes.
Aqui
Aqui se pro sebe pousměje. "Víš, nejlepší by bylo, kdyby na mě nezapomnělo ani potom. Abychom se našli i v dalším životě." Řekne mu a trochu se u toho začervená. Nemá ani ponětí o tom, že Sena nedává znamení jenom jemu. Saga už jeho přítomnost vycítil a teď i Tamaki, jenom on to ještě neví. Zatváří se opravdu spokojeně, když mu Tamaki řekne, že teď je všechno mnohem lepší a podívá se zblízka do jeho očí, když na rtech ucítí jeho prsty. Málem u toho zapomene dýchat a to se ještě ani nic neděje. Poslouchá jeho názor na Hirota, i když se mu chce pracovat pořád méně a přikývne. Ještě se s ním nezná, není si jistý kdo to je, jaký je a jaké jsou jeho kvality, jenom ví, že jeho jméno má silný zvuk mezi samuraji a že když mu věří Saga, pak není důvod pochybovat. I Toshiya ho přijal prakticky okamžitě a už je spolu hodně viděl, jak něco probírají jenom mezi sebou. Dokonce u toho nebyl ani Die. Aquimu by mohlo vadit, že neví, o čem ti dva mluví, ale on byl rád za to, že Toshiya někoho vystál a dokonce s ním něco sdílel. Kdo ví proč to v něm podivně hrkne, když Tamaki zmíní Meisu a lidi, kteří jí následují. Vždycky měli se sestrou skvělý vztah, ale ne jednou slyšel, že ona by byla mnohem lepší a silnější císařovna, než kdy bude on. Nemusí nutně dojít na to, že její společníci budou chtít následovat Aquiho, můžou ji přesvědčit, aby to zkusila sama a mohla by být úspěšná. Aqui netuší, co by dělal, kdyby k tomu došlo. Nejspíš by následoval přání svého otce. Není si jistý, jestli by tohle jeho družina chtěla slyšet a tak na chvíli skloní oči a raději si to všechno nechá pro sebe. Znovu zčervená, když mu Tamaki řekne o tom, jaký talent v sobě má a konečně se na něj zase s uculením podívá.
"Nech toho." Hlesne tiše, ale je rád, že se mu tolik líbí, i když je tak neohrabaný a nezkušený. Vyzkouší si ten svůj malý žertík se zápěstím a Tamaki zabere okamžitě. Jeden by ho podezříval, že mu jen chce udělat radost, kdyby chvění jeho těla na vlastní kůži necítil. Musí se rozesmát, když mu Tamaki řekne, co se stane, až si ho Saga vezme do parády.
"Ještě toho můžeme nechat…" Dobírá si ho měkce, ale Tamaki by s tím jistě nesouhlasil.
"A co na to řeknou ostatní?" Zeptá se ho na oko naivně, když mu Tamaki hrozí, že z ložnice už neodejdou a stejně nevinně se na něj i podívá. Usměje se a skloní pohled, když mu Tamaki složí nový kompliment.
"Vždycky jsi uměl hezky mluvit." Řekne mu tiše. Pootevře rty, když dostane tu otázku a snaží se hledat nějaká vhodná slova. Saga by jistě věděl, co trefného odpovědět, ale on zvládne jenom upřít modrý pohled do Tamakiho očí a zapomene dýchat sám.
"To, na co jsem trochu trénoval." Řekne nahlas. Nikdy dřív by ze sebe nic takového nevydoloval, ale s Tamakim už snad trochu může. Podívá se na něj na oko udiveně a vytáhne jedno obočí nahoru, když mu řekne, že ho vůbec nezná. +Já sebe taky ne.+ Pomyslí si v duchu. Vlastně neví, jaký by mohl být, kdyby si popustil uzdu a začal ho nepokrytě svádět. Bojí se jenom toho, aby to nebylo komické.
"Ještě toho moc neumím. Ne tak, aby to bylo jako to dělá on." Nemyslí tím, že by chtěl Sagu kopírovat, spíš to, s jakým kouzlem a elegancí se v čajovně vystupuje.
"Mohl bych ale… hm…" Rozhlédne se kolem sebe a po kolenou se přesune k truhličce, kde má nějaké vlastní věci. Sáčky s vonnými esencemi, parfémy, bylinky pro přípravu léků. Něco mu Saga přece jen ukázal.
"Kam by ses chtěl podívat? Kam spolu poletíme?" Zeptá se ho a ohlédne se po něm. V ruce už má lahvičky s olejíčky.
Tamaki
Tamaki se usměje a pak kývne hlavou."Máš pravdu, ale myslím si, že Sena nedovolí, aby na tebe kdy zapomnělo, bude ho pohánět vlastní silou a pomůže nám se znovu setkat." Možná by to říkat neměl a neměl by se vracet k mrtvým, ale cítí uvnitř sebe, že Sena je ten, kdo je svedl dohromady. +No mohl jsi mu ale vybrat líp.+ Mluví k němu a v hlavě se tomu usmívá. Ne, že by měl malé sebevědomí, ale aby si myslel, že je materiál pro císaře, to ne. +Ale teď už máš smůlu, já se ho nevzdám. Nikdy.+ Pošle mu další vzkaz, i když si vůbec není jistý, jestli může jeho myšlenky slyšet. No třeba ano. Nechá Aquiho, aby si další možnosti jeho budoucích společníků nechal projít hlavou. Podle něj mají zatím dva, kteří Aquimu budou věrní a vůbec nepochybuje, že jim časem přibude. Ví, že Aqui sám sobě nevěří, ale Tamaki v něj vkládá veškerou důvěru. Podle něj si dokáže získat davy, jen na to potřebuje svou osobitou cestičku, kterou nejspíš ještě nenašel. Ještě před pár hodina by řekl, že on sám mu ji pomůže najít, ale co si budou, asi není ten nejlepší prototyp. Sám hodně lidí spíš štval. Právě proto Aqui potřebuje Sagu, který zná kličky do lidských myslí a ví, co říct, aby se dostal, kam potřebuje. Tamaki se tiše zasměje a pak zavrtí hlavou.
"To víš, že nenechám, já totiž vím, že se ti to líbí. Takže to budu dělat pořád dokola." Samozřejmě ho trochu zlobí, má v tom jistou zálibu, Aqui pak dělá a říká věci, které by z něj jindy nedostal.
"Vůbec toho nenechávej, já to chci vidět. Jen říkám, co se klidně může stát." Zatváří se jako nevinnost sama, i když z očí mu sálá fakt, že rozhodně nevinný není.
"Ostatní brzo pochopí, že s tím vůbec nic nenadělají a pochybuju, že by nám Totchi vlezl do ložnice, nepřežil by, kdyby mě viděl nahého." Ví, že zrovna on by toho byl schopný, ale ve výsledku se nemají rádi, jeho holý zadek si jistě odpustí. Zatváří se překvapeně. Nikdy by ho nenapadlo, že by mu někdo pochválil zrovna to, jak mluví.
"Říkal jsem ti přece, že to je jen a jen tvoje zásluha. Kdybys mě slyšel běžně mluvit předtím, ani se na mě nepodíváš." Byl na moři, kde nikdo nehleděl na to, co a jak říkají nebo jestli se navzájem neurážejí. Nikdy neměl potřebu někomu skládat komplimenty, to až s Aquim.
"To ty ze mě taháš to nejlepší." Zásluhy jdou samozřejmě na Aquiho stranu. Tama proto nehnul ani prstem.
"Zasloužíš si totiž to nejlepší zacházení." Dodá ještě, než se v jeho očích objeví zvědavost. Moc chce vidět, co zatím zvládl pochytit. Věří totiž, že díky tomu uvidí zase kousek jeho sebevědomí. Někde tam je, ale dost hluboko a je potřeba, aby ho někdo vydoloval. Tamaki ještě chvíli mlčí a nechává Aquiho, aby si to sám přerovnal v hlavě a náhodou se nelekl. Stojí ho to hodně přemáhání, aby nic neudělal, přesto tuší, že se mu to vyplatí. Překvapí ho jeho otázka, ale ví, kam by chtěl.
"Někde k moři, na jeho břeh při západu slunce." Najednou má jasno a pozoruje Aquiho, co bude dělat.
"Znám jedno místo, chvíli jsem tam byl. Je to malý domek u břehu, s místem, kde se dá odpočívat a pozorovat klidnou vodní hladinu." Přesně tam by ho vzal, kdyby to bylo jinak. Kdyby Aqui nebyl císař, ale obyčejný kluk, tak ho tam odveze a budou tam společně žít.
"Byl by to náš soukromý kousek ráje. Nikdo jiný, jen ty a já a naše loď, se kterou bychom mohli kdykoliv vyplout na moře. Stačilo jen, aby řekl." Pousměje se. Takový život by mohli mít, přesto je na něm vidět, že nelituje ani vteřiny, kterou společně strávili v paláci.
"A to je přesně to místo, kam se dostanu, když se podívám do tvých očí. Hladina měla úplně stejný odlesk. Tam přesně jsem doma." Nakloní hlavou trochu na stranu, ale dává mu prostor, aby mu mohl ukázat, co už se naučil.
"S tebou jsem doma kdekoliv." Chce ho ujistit, že i kdyby se už nikdy nepodíval na moře, je to v pořádku, protože když je s ním, tak ho nepotřebuje. Nepotřebuje nic jiného, než jeho blízkost.
Aqui
Opravdu vřele se usměje, když mu Tamaki potvrdí, že nemá v úmyslu na něj zapomenout ani v příštím životě a že kdyby se snad nemohli potkat, je tam na druhé straně někdo, kdo jim s tím pomůže. Jednomu je na světě tak nějak příjemněji, když si myslí, že ví, co ho po smrti čeká. Jakákoliv pohádka, která dodává naději, je dobrá, ale copak to pohádka být může, když jim Sena pořád ukazuje svou přítomnost? Přece si to všichni nevymysleli? Zasměje se jeho dalším slovům o tom, že toho nikdy nenechá a hravě do něj strčí malou dlaní. Tamaki to nejspíš ani nemohl cítit. Směje se ještě víc té poznámce o tom, co by Toshiya nepřežil. "Zlikvidovat ho je vlastně velmi jednoduché." Prohodí něco, co tak samozřejmě nemyslí, ale když jeden uváží, že by to byl pro něj tak silný šok? Ti dva si šli pořád na oko po krku, ale někdy z toho vznikaly legrační scény. Bohužel on sám je přesvědčený o tom, že Toshiya by jim do ložnice klidně vlezl a raději tu myšlenku pustí z hlavy, nebo si sežene vyšší množství různě složitých zámků na dveře. Velmi bytelné dveře. Zvážní a zkoumavě se na něj podívá, když Tamaki mluví o své předešlé mluvě. Ne nadarmo se říkalo Mluvit jako námořník a nic pěkného se tím nemyslelo, ale Aqui to nikdy neslyšel na vlastní uši. Připadalo mu, že Tamaki takový není, ale jenom si to maluje. Vlastně… je to docela sexy, když si ho představí jinak. Jenom by nechtěl, aby se zlobil na něj. Znovu se usměje, když se mu dostane nového komplimentu. A pak už dojde na novou hru, kterou se naučil. Začátek Tamakiho odpovědi ho nepřekvapí, i když by se mohl divit tomu, že jde o souš, i když u moře. Ohlédne se po něm a přikývne. Má tady nějaký drahý parfém z ciziny, který voní trochu jako mořský vzduch. Je to velmi svěží, lehká letní vůně a on ji odlije do mističky. Musí ji hodně naředit. Pracuje obratně a u toho poslouchá jeho hlas, ale jakmile se Tamaki rozpovídá, najednou se po něm ohlédne a všechno zapomene. Prý tam byl. Co to je za místo? Poslouchá dál jeho slova a je to spíš on, kdo se vydá na novou cestu představami. Vážně moc by se tam chtěl podívat. Takových domků byla asi na světě spousta a doma by mu mohli říct, že mu klidně nějaký postaví jako bezpečné letní sídlo, ale takové on nechtěl. On chtěl tohle a najednou dostane hrozný strach, že se tam třeba nikdy nepodívá. Že jim to prostě nebude dopřáno.
"Byl by?" Zopakuje po něm velmi tiše a začíná mu to docházet. Kdyby se potkali jinak a jinde… obyčejný život… Nezačne Tamaki litovat? Nezačne, ale jeho mrzí, že ho o to připraví. Je oba. Skloní oči a vrátí se ke své práci, aby namíchal velmi jemný parfémovaný olejíček. Otočí se k němu s miskou v ruce, ale Tamaki ještě neskončil a řekne mu, že to místo existuje v Aquiho očích. Málem to vylije, jak se na něj už zase zamilovaně usmívá. Pořád zapomíná, co měl dělat.
"Vážně?" Hlesne na tu hladinu. Všechno mu to věří. Přikývne a přesune se za jeho záda. Natře si prsty a začne mu jemně masírovat ramena. Provoní celou jeho pokožku tímhle parfémem a navodí víc pocit, že v tom domku jsou.
"Tohle nejsou zdi žádného paláce, jsou jenom obyčejné, dřevěné a zvenku je slyšet šumění vln. Někde daleko si hrají děti, ale vítr sem nese jejich smích. Je ještě den, ale dneska jsi přišel z práce dřív a na stůl položil perly…" Vymýšlí si příběh, který mu tiše šeptá do ucha, ale mimo je spíš on. Naklání se k pokožce, kterou namazal a políbí ji. Najde si nové místo, ještě nedotčené, chutná mnohem lépe. Dlaněmi sklouzne po jeho pažích.
„Chceme večeřet venku, máš rád vítr ve vlasech." Nakloní se, aby na něj viděl. Asi po něm vážně skočí. Ano, on!
Tamaki
Vidí, že jeho slova měla na Aquiho účinek. Už jenom to, jak se usmívá, mu jasně říká, že se trefil přímo do černého a zlepšil mu tím náladu. Samozřejmě to nedělal jen proto, ale myslí to naprosto upřímně. Jeden by kvůli Aquimu udělal úplně cokoliv i skočil ze střechy paláce. Zasměje se upřímně, když do něj Aqui strčí dlaní. Ne, nechtěl by toshiyu mrtvého, už si na něj vážně zvykl a celkem ho baví se s ním dohadovat."U takových typů je to vždycky jednoduché. Stačí jediná věc. Měl by si dávat pozor." Teď to samozřejmě nemyslí tak, že by ho chtěl sám zlikvidovat, ale spíš aby si dávali pozor na ostatní kolem. Toshiya nebyl slaboch, to v žádném případě, jen měl pár vlastností, které by ho klidně mohly přivést k dost velkým problémům. Kdyby jen tušil, na co Aqui myslí a jaké dveře by jim rád pořídil, nejspíš by se rozesmál znovu. Možná by měl myšlenky na to, že by ho nezastavili ani patery dveře s dalšími dvaceti zámky. Je vážně zvědavý, s čím vším Aqui přijde a co mu Saga předal. Jeden by se nemohl netěšit, když ví, odkud jejich nový společník pochází. I když dřív navštěvoval úplně jiné podniky, samozřejmě ví, jak to v takové čajovně vypadá a co zdejší, většinou dívky umí. Pozoruje ho se zvědavým výrazem v očích a jistou natěšeností v pohledu. Je vidět, že se drží jen tak tak zpátky a že pořád jistá obsese Aquiho osobu nevyprchala. Mírně se nadzvedne na loket, aby na něj viděl a natahuje krk, aby zjistil, co tam připravuje. Trochu se zarazí po Aquiho otázce a pak se pousměje.
"Byl by, ale taky bude, jen trochu jinak." Ujistí ho, že mu vůbec nevadí, kam se jeho život stočil a že to nebylo žádné stěžování. Chvíli má ve tváři obavy, jestli to náhodou nebylo pochopeno úplně jinak. Když na něj Aqui zamilovaně usměje, je mu jasné, že svými dalšími slovy dal vše do pořádku.
"Ano, to všechno vidím a cítím, když se na tebe podívám. Vlastně jsem to tušil od první chvíle, jen mi chvíli trvalo, než mi to došlo. Někdy mám dlouhé vedení." Řekne mu, ale úplně pravda to není. Spíš si nedokázal ani na vteřinu připustit, že by Aqui, budoucí císař, mohl takovým způsobem myslet na někoho, jako je on. Zvedne se do sedu a počká si až Aqui přijde k němu. Ohlédne se přes rameno, ale pak se zas podívá před sebe a nechá ho, aby se dotkl ramen. V první chvíli jím projede vlna příjemných pocitů a díky nim začne přivírat víčka, dokonce si i krátce vydechne. Trvá to sotva vteřinu, než začne za víčky skutečně vidět realitu, kterou mu Aqui popisuje. Je to nádherné.
"Naše děti." Ozve se jeho hlas a je jasné, kam tím míří. Nikdy to nebude reálné, nemůže nad tím takovým způsobem přemýšlet, ale jeho podvědomí pracuje za něj. Nikdy si nemyslel, že by chtěl takovou rodinu, jenže s Aqui to prostě není nepředstavitelné. U toho se nepřestává usmívat a ví, že díky Aquiho hlasu a obsahu jeho slov ho začíná přemáhat vzrušení. Znovu vydechne, když konečně otevře oči a vidí Aquiho tvář. Tedy její profil.
"Mám rád vítr ve tvých vlasech." Prohodí tiše a trochu chraplavě. Chtíč a touha mu jde vidět v očích.
"Pak je tu druhá možnost, u které naše děti nejsou. Na sobě nemáš vůbec nic a já tě můžu klidně pozorovat a v duchu počítat, vteřiny, než se na tebe vrhnu." Stěží se drží, aby ho do té postele nepovalil.
"A co ještě vidíš, Aqui-koi?" Pobídne ho, aby pokračoval. Zvedne dlaň a konečky prstů se ho dotkne na tváři, po které jen zlehka sklouzne a skončí na jeho rtech.
"Vzrušuje mě už jen to, co říkáš a jak to říkáš. Nevím, co budu dělat, až si tě Saga vezme do parády." Pak už se odmlčí a nechá Aquiho, aby zase chvíli pokračoval. Dlaň, kterou má položenou na posteli, už pomalu zatíná v pěst. Je to důkaz toho, jak moc se musí ovládat. Taky ale chce opravdu moc vědět, co si Aqui ještě vymyslí a jak to bude pokračovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat