Shelle
Prohlédne si jej ještě jednou tentokrát svým typicky nepřítomným výrazem velkých měsíčních očí. Pohodlně se uvelebí na sedačce. Je jí jasné, že to pro ni nejspíš neskočí úplně dobře, ale když už se má něco stát, ať je to alespoň se vším pohodlím. Založí si ruce na hlavu ve velmi bohémském posedu a s krátkým těknutím k oknu k němu stočí očka. "Ne, opravdu netuším, kde by mohl být. Jediné, co vím, že je někde poblíž města nejspíš…Možná ani to ne." Odpoví mu zcela klidným hlasem a tiše si zabrouká část jeho melodie, která jí nyní běží v hlavě jako stádo splašených koní. Mohla by vymýšlet způsob, jak se z nepříjemné situace dostat, ale se svou stavbou těla a fyzickou zdatností, by to stejně úspěch nemělo.
"A jak se má Kastel?" Optá se, jakoby se nechumelilo a nevšímala si jeho výrazu v celkem hezky řezané tváři. Je pravda, že s upírkou měla jednou tu čest, nyní tušila, že kvůli Renovi. Dopadlo to tak, že jí něco dluží a tak trochu doufá, že se o to nikdy nepřihlásí.
"Holubička ne, spíš bílá vrána." Zkonstatuje ještě, než se začne pomalu zvedat z pohovky s úmyslem si dopřát ještě trochu kávy, než se stane něco velmi nepěkného. Možná by to dokonce i uvítala, už jen pro ty myšlenky, které v tomto bytě často mývá. Stále se ale tváří, že je muž v místnosti jen návštěvou a ne nezvaným vetřelcem, tak trochu doufá, že ho tím naštve ještě o něco více. Ani neví, proč má chuť si na něm vybíjet své emoce, kterých je najednou plná. Není na to zvyklá a neumí s tím pracovat.
"To spím, ale ne s ním." Ohlédne se krátce přes rameno.
"Ale taky tu nejsi proto, aby sis tam lehnul co?" Zarazí se maličko a radši se zase věnuje kávě. Tohle znělo vážně divně a je jí jasné, že to přestřelila.
Valerian
Nestačí se ještě dostat ani na polovinu vzdálenosti od ní, když se s ním začne bavit jako by se nechumelilo. Ta to nemá v hlavě v pořádku, dojde mu vzápětí a nakonec se zastaví asi tak metr od ní a s neutrálním výrazem na ni shlíží, když Shelle sedí na pohovce s rukama za hlavou. Začíná ho zajímat asi jako málo vídané zvířátko v zoo. Ren si něco začal s lunatičkou? Ha...haha... začne se smát něco uvnitř jeho hlavy. Ne, že by sám byl kdo ví jak v pořádku, ale to si on osobně nepřipouští. Prostě to nevidí ani nevnímá, i když chápe, že s ním všichni jednají jinak, než mezi sebou navzájem. Podle něj jsou blázni ti okolo. A když se pak zeptá na Kastel z čehož vyplyne, že jí asi dobře zná, nespokojeně začne špulit ústa. Jestli je to její známá, on jí ublíží a Kastel na to přijde, tak ho rozpůlí a zase spolu navštíví sklep... Ne snad, že by se jí bál, ale pořád ještě byla příšerou a on ne. S některými věcmi jako člověk bojujete opravdu těžko. Přepadne ho zběsilá touha udělat to i tak a vydráždit jí tím, ale možná by to byla skoro sebevražda a teď, když mají mít misi? To by nepřežil ani Antonio. Povzdechne si a protočí bledé oči v sloup."Jak víš, že s ní mám něco společného…" Splyne mu ze rtů podmračeně a pečlivě sleduje jak se zvedá, ostražitě si hlídajíc každý její pohyb. Jestli zase zavříská, odpřísáhne si, že jí ten jazyk z krku vyrve. Neumře při tom, takže pak Kastel nemůže nic říct. Shelle to věděla a proto ji použila. Aby mu zabránila v dalším napadení. Tak to bylo!
Shelle
Aniž by se ohlédla jeho směrem, přejde ke kuchyni a začne připravovat kafe pro sebe s jistou pečlivostí hraničící s rituálem, který si rozhodně odpustit nemůže. Tuší, co se mu teď asi honí hlavou. +Jo si šílenec, to je na první pohled znát. + "Žíly mi to netrhá." Šeptne si tiše pro sebe, než známý, neznámý muž utichne na chvíli úplně. Neubrání se ohlédnutí jeho směrem a škodolibě se usměje, když vidí, že špulí rty v nesouhlasném gestu. Nejspíš se trefila, občas má trochu štěstí, že řekne něco, co jí krk zachrání, ovšem z větší části je to neplánové a zcela bez záměru.
"Ren říkal, že se znáte, tak jsi ji nejspíš viděl v poslední době častěji, než já. Proto se ptám. Čekám, kdy si přijde vybrat to, co jí dlužím." Zkonstatuje jeho směrem s tichým ale ne příliš pobaveným uchechtnutím. Je si téměř jistá, co jí čeká a nemine, je s tím však smířená.
"Dáš si kafe nebo se na mě budeš pořád šklebit?" Optá se jej s trochu uraženým výrazem ve tváři a rukou v bok, kde ji jemně šimrají konečky bílých vlasů. Nějak nemá pocit, že by se ho měla bát. Další důkaz, že není úplně v pořádku. S její drobnou postavou, je takový postoj spíš k smíchu, než aby to mohl brát vážně.
"Ale moučník nečekej. Nejspíš bych to tu podpálila." Protočí nad sebou očima v sloup a vyčkává na jeho odpověď. Je možná i trochu zklamaná, že to dneska nejspíš přežije. Bude se muset poohlédnout po nějakém tom nebezpečí někde jinde. Paradoxně je to pro ni přijatelnější varianta, než by si měla vybrat mezi svými nastalými možnostmi.
Valerian
Opět nějaká věta, která rozhodně nepatřila jemu, ale možná nějaké neviditelné osobě v téhle místnosti? Sleduje její záda, když si Shelle připravuje kávu a sám se opře o stěnu, kterou měl blízko za svými zády. Ruce si pomalu založí na prsou a vyslechne si její vysvětlení. Ten její obličej mu neujde, ale to je záležitost, která se ho nedotýká a tak nějak ho míjí. Tyhle pocity neumí vnímat ani je pojmenovat, je na to moc mimo v sociální sféře. "A co jí dlužíš?" Zeptá se se stopou zájmu v hlase, protože tajemství, to je jeho... jedna z mála věcí, na kterou slyší. Kromě toho si myslel, že už Kastel docela zná a pokud ne on, tak rozhodně Antonio, když si ji chtěl brát, takže jak to, že o téhle holce nic nevěděli, když se tahá s Renem? A pak mu Shelle nabídne kávu... Chvíli bojuje sám se sebou, protože měl v plánu minimálně scénu s použitím garoty, ale utopit ve vaně jí může i později.
"Dám si jí." Řekne a nějaké díky jde úplně mimo něj. Možná, že si Shelle bude myslet, že jí tohle celé jen tak projde a ona odtud odejde v kuse, ale Valeriana bavilo hrát si se svou obětí. Sleduje ten její vzpurný postoj, drobnou postavu, dlouhé vlasy... čím by tak Rena dopálil nejvíc? Když mu ji přehne přes linku? Na tvrdo? Pár modřin? Přece jen ji nechá žít? Odlepí se od stěny a jako puma se stejně pružným krokem vydá k ní.
"Nemám rád sladké…" Odsekne jí na téma moučníku.
"Ale pyrománie je jiná záležitost… Co všechno už jsi podpálila a co jsi při tom cítila?" Zeptá se zase on, i když před tím poznámku o posteli dokonale ignoroval.
Shelle
Svůj postoj si drží ještě chvíli, sledujíc každý mimický sval v jeho tváři, který by jí napověděl o něco víc, než se dozvěděla z melodie jeho hlasu. Jakmile zamíří jejím směrem, pozvedne nepatrně obočí, ale nechá to být, jen se otočí a začne připravovat další šálek s broukáním velmi divoké melodie. "To je myslím moje věc." Prohodí suše, aniž by se namáhala mu vysvětlit více, nevidí důvod, proč by to měla dělat.
"Jedna výhoda spolubydlícího jako Ren, nekecá mi do výběru kafe. Protože tu není." Ušklíbne se pobavené, když místnost provoní silná, aromatická vůně linoucí se ze dvou šálků. Neví ani proč nazvala Rena spolubydlícím, možná je v tom stopa nenávisti, že jí tu nakonec nechal samotnou. To bylo slibů… Tuší, že by v tomhle případě o život jít nemuselo, což jí trochu kazí plány.
"Žádná pyromanie v tomhle bytě. Při mém štěstí by shořelo všechno v okruhu několika mil." Varuje jej s trochu zvráceným pobavením, které se jí odrazí nejen ve tváři, ale i ve zdánlivě prázdných očích. Uklidí po sobě kuchyň, možná už jen z principu, přece jen to není její byt, kdyby byl, bylo by na zemi nejspíš nastláno a oblečení by se válelo všude. Trochu úcty ale přece jenom má a ta ji nutí po sobě alespoň částečně uklidit. Vezme oba dva šály do ruky a rozhodne se vydat směrem k pohovce, zarazí se ale v půli kroku, než na Valeriana znovu pohlédne.
"Proč ho vlastně hledáš? Nezmiňoval se, že ho někdo bude postrádat. Nebo ti po něm bylo smutno?" Neubrání se mírnému rýpnutí, možná trochu přestřelila, ale už si zvykla, že jazyk si dělá, co chce a hlavně v tu nejhorší chvíli. Když se Valerian přesune blíž a ještě se jí zeptá takovým tónem, cítí uvnitř sebe zvláštní pocit. Skoro to vypadá, jak kdyby se jí ptal na něco ohledně sexu, než na podpalování věcí.
"Část farmy." Šeptne do ticha a dívá se mu do očí. Možná to vypadá odvážně, ale ona se nemůže podívat jinam.
"Nadšeně, nesnášela jsem to místo." Vydechne. Ano, podpálila tu část domu, kde jí otec ubližoval.
Valerian
Do nosu ho praští silné aroma kávy, když se ocitne vedle ní a se stále stejným povýšeným pohledem kontroluje její přípravu. Neshledává na ní nic až tak špatného, což ho trochu naštve, ale semkne rty do úzké linky a mlčí. Pak k ní otočí bledé oči. "Stejně se to dozvím." Oznámí jí, o čemž je přesvědčený. Proč by mu to taky Kastel neměla říct? Momentálně byli přece jedna rodina, když žili pod jednou střechou a Kastel mu nejednou dala najevo, že po něm touží stejně jako po Antoniovi. Držel se zpátky jenom kvůli němu, protože to bral moc vážně. Kolem jeho osoby je cítit ten zvláštní parfém vanilky smísené s něčím ostřejším a dravějším, což je zvláštní ale ne nepříjemná kombinace. A když Shelle označí Rena jako spolubydlícího trochu přivře oči. Je to klička? Holčičí klička? Neví, v tomhle se nevyzná. Ale přijde na to. A pak se světe div se malinko pousměje.
"Proč to neudělat...?" Mluví samozřejmě o podpalování několika bloků.
"Když se to provede šikovně...?" Nadhodí a je mu jasné, že to asi neklapne, ale... představy to nejsou špatné. Městská stráž by na to nikdy nepřišla a lidí okolo mu není líto. A pak ho Shelle trochu vykolejí tou svou otázkou na něho.
"Ty mi na nic neodpovíš a já mám?" Zvedne překvapeně obočí a věnuje jí pohled, že jestli doteď blázen nebyla, tak se jím právě totálně stala. Zavrtí ještě pro sebe nechápavě hlavou a sebere jí z ruky svůj šálek, zatímco jí zblízka pohlédne do tváře, když se ocitne vlastním tělem jen pár centimetrů od toho jejího. Zlověstně se pousměje, když mu Shelle upřímně řekne, jaký vliv na ni to podpalování mělo. Je mu fuk, proč to udělal, ale líbilo se jí to.
"Část. Neměla by shořet i ta další?" Ponouká ji dál k takovým věcem. Možná by ji nechal ještě pár týdnů dýchat, kdyby si tam spolu zajeli… Jeho představa romantické dovolené…
Shelle
Do nosu jí vysloveně praští jeho parfém, je to jasné znamení, že se ocitl v její blízkosti. Nejspíš by ji měl přepadnout strach, shledává ale, že jeho společnost je nebezpečně zábavná. +Asi už ti úplně přeskočilo. Já ti říkala, že to přijde, jsi magor.+ Ozve se v její hlavě s jistým zvráceným pobavením, kterým se Lyell může pyšnit. Teprve pak zvedne svůj pohled značně vzhůru, aby se mu mohla podívat do tváře. "Já vím, že dozvíš, ale proč bych ti to měla ulehčit? Vsadím se, že by ses pak nudil." Pousměje se naprosto upřímně a přirozeně, čímž se až skoro nelidsky rozzáří její tvář zvláštním jasem, který napovídá něco o jejím původu. Zarazí se trochu, když začne mluvit o podpálení bloku. Zavrtí hlavou a zamručí, není to však nesouhlasné spíš pochybovačné.
"Vybral sis špatného spolupachatele, říkala jsem, že mám dokonalou smůlu na všechno. Nejspíš bys ani neškrtl a něco by se pokazilo. Věř mi." Ujistí jej se smíchem, který zní spíše jako část skladby, než obyčejný lidský smích. Trochu sebou cukne, když jí vezme šálek z ruky a zavrtí nad tím nepatrně hlavou, čímž rozvlní bělostné prameny.
"Nečekala jsem, že odpovíš, ale někdo mi tvrdil, že tak se vede normální konverzace." Prohodí jen tak mimochodem a mávne nad tím rukou, jakoby jí to absolutně nezajímalo, co se smí a co ne. Jedna z věcí, no dobře další z věcí, která je u ní zcela běžná. Uchopí šálek do obou rukou a cítí, jak jí teplo proniká skrze kůže. Nebere ohledy na jeho blízkost.
"Ale vždyť to znáš, lidi toho namluví." Houkne jeho směrem. Pak se ale zarazí.
"Mělo to shořet celé." Prohodí tiše a v kousíčku z jejího pohledu je vidět bolest z toho, že se to nestalo a taky malinko vzrušení nad celou situací. Rychle to však zaplaší.
"Říkala jsem ti, že mám smůlu." Pohodí hlavou a je jasné, že se o tom zrovna s ním bavit nechce.
"Našel sis špatného kumpána." Dodá, než vztáhne ruku, aby jej mohla pobaveně poplácat po rameni, pak je rozhodnutá zamířit zpátky k pohovce, začínají jí od toho celodenního stání bolet nohy.
Valerian
Nudil? Proč by jí mělo záležet na tom, jestli se bude nudit nebo ne? Nechápe… Zírá na ní asi úplně stejně a pak přivře podezřívavě oči, když se její obličej tak nějak rozsvítí. Jestli je to nějaký trik....! Nic se ale nestane, to jen ona dělá nejapné vtípky na svou vlastní osobnost a pak sebou konečně trochu poplašeně trhne. Tak takhle se na ni musí. Musí na ni prostě sáhnout? Bude sebou pokaždé cukat jako na elektrickém křesle? Znovu mu pocuknou koutky, když Shelle pronese celkem zábavný komentář o normální konverzaci, ale ten mu na obličeji zmrzne ve chvíli, kdy se ho dotkne na rameni. Střelí po její dlani pohledem, jako by jí ta ruka mohla na místě zkamenět a pak se stejným způsobem podívá i do jejích očí. V těch vlastích má asi deset otazníků. Na něj nikdy nikdo nesahal, už jenom proto, že si to nedovolil a bál se ho a pak tu byla ta věc, že on se rozhodně nikomu nemohl líbit a byl tak spokojený! Pak se konečně napije kávy. Docela dobrá... Na jeho žebříčku hodnocení nebezpečně vysoko. "Nechceš k nám jít dělat služebnou? Umíš lepší kávu, než Chuanita." Ušklíbne se na ni, když nakloní hlavu k jednomu rameni a už si představuje jak by ji proháněl po domě, aby bylo všechno pintlich. To by mu šlo hodně dobře. Shelle by do večera zase dala výpověď, ale pro tu zábavu by to za to stálo. Decentně se pousměje, když Shelle dodá, že má smůlu, protože to místo neshořelo celé už tehdy.
"Já bych to dovedl dokončit…" Neměl rozhodně v plánu říkat něco, co mohlo znát jako jakákoliv nabídka, ale už se stalo. Ona si toho stejně nejspíš ani nevšimne.
Shelle
Kouká na něj celkem nechápavě, když vidí jak je chvíli zmatený a chvíli sebejistý a zákeřný. Uchechtne se jen tak mimoděk, než stáhne svou ruku z jeho ramene a zavrtí nad ním prozatím beze slova hlavou. Proklouzne kolem něj obratně a hbitě, s její drobnou postavou to vlastně vůbec není problém a vrátí se na pohovku, kde se usadí s nohama pohodlně hozenýma na stole, křížíc je v kotnících. "Tak jestli budu muset jen uvařit kávu a pak se budu moc celý den válet." Zarazí se a je si jistá, že by to měla asi upřesnit.
"Sama ve svém vlastním pokoji, tak není problém." Odmlčí se na krátký okamžik, než ji zase v hlavě vyskočí jedna nebezpečná myšlenka.
"Ale nevypadáš jako někdo, kdo by ve své blízkosti snesl živé rádio. Asi by ti brzo přeskočilo, teda jestli už není pozdě?" Pozvedne koutek rtů v pobaveném ušklíbnutí, než přiloží rudé rty k okraji šálku, ale očkama jej pořád sleduje, každá jeho reakce, je pro ni překvapení a podle nich mění postupně svou melodii v hlavě. Potkala tu spoustu zajímavých osob, ostatně jejich soupis má ve svém notesu plném skladeb, na této bude ale pracovat hodně dlouho, tím si je jistá.
"Taky si myslím, že bys brzo přišel o své bydlení. Pamatuješ, nechtěná pyromanie." Mrkne na něj, no dobře trochu si z něj střílí, ale nevypadá už tak přesvědčený o tom, že jí ublíží. No možná po jejích slovech opět změní svůj názor. Několikrát zamrká, když jí nabídne, že by za ni požár domu jejího otce dokončil.
"Před chvíli jsi chtěl zabít mě a teď by ses chtěl se mnou mstít?" Zeptá se ho a dost zkrotne, tohle vážně nečekala. Pocítí k němu nechtěné sympatie. Vlastně by s radostí viděla, jak její otec hoří. Zdá se, že ten šílenec není Valerian ale ona.
Valerian
Znovu hledí na její záda, po kolikáté už? Nakonec se Shelle usadí na pohovce s nohama na stole, což okomentuje se zvednutým obočím, ale je mu to jedno. Jeho stůl to není. Znovu se napije vlastní kávy a pak se zase zatváří udiveně. Sama... proč to dodává? Jemu je nakonec jedno s kým nebo kde nebo jak… Rozhodně to ale není poprvé, co na to Shelle narazila. "Tak jednoduše by to nešlo, ale klidně tě zaměstnáme, chceš?" Láká ji dál, protože to by Renovi mohlo spolehlivě zvednout mandle.
"Hmm…" Zamručí pak.
"Jedno živé rádio už se u nás čas od času objevuje. Jmenuje se Elli a je to její bratr. Bez přestání mlátí do kytary a ano, jde mi z toho hlava kolem." Řekne a na jeho standard je to až moc dlouhý monolog. To malé blonďaté mládě nepřerazil jenom proto, že na něj Kastel kdo ví proč drží. Něco tak neužitečného ještě nikdy nepotkal. Ona se nikdy s nikým nepárala, tak proč s ním ano? Valerián na to ještě nepřišel.
"Proč, na co hraješ ty?" Vypadne z něj nakonec ještě otázka, což je jeho vrcholná konverzace a když si Shelle rýpne, jen se jejím směrem ušklíbne s výrazem Ach to bolelo tak sarkastickým, jak jen je schopen. A že je schopen hodně.
"V tom domě žije už hodně šílených lidí. Pořád stojí. Asi je prokletý." V očích se mu zaleskne a v ten moment dopije i zbylou kávu. Hrnek přejde odložit na linku kuchyně, než se vrátí zpět, přemítaje co teď. Odejít? Vyhrožovat jí? Vzít si ji s sebou a nechat Rena šílet strachy? A proč je tak přesvědčený, že mu na ní záleží? Asi šestý smysl...
"S tebou mstít?" Zopakuje po ní, jako by nic podobného nevypustil z pusy.
"Jenom se chci bavit." Zvedne bradu nahoru, aby bylo jasno. A to, že ji ještě nezabil... mohla by mu to přestat připomínat??? A proč se na něj Shelle takhle dívá? Kdyby byla upír, zvedl by kříž, ale upír by byl raději on sám.
Shelle
Znovu si dopřeje doušek z hrnku a vychutná si s mírně přivřenými víčky její chuť, která ji vábí k posezení na parapetu u okna, jak to má ve zvyku. Momentálně si ale tento luxus odpustí a zůstane sedět na zadku v měkkém polstrování. "Ne, díky. Být zaměstnána zní fakt nevábně." Ušklíbne se, jako by jí ukázal něco velmi nechutného i na její poměry a že toho už viděla hodně. +No jasně Amise bez hlavy. Nejlepší pohled, no ne?+ V ten samý okamžik, kdy jí v hlavě zazní ono jméno, její tvář ještě víc zbledne, pokud je to tedy možné a po celém těle jí naskočí husí kůže. Najednou vypadá neskutečně zranitelně, jako malá holka ztracená uprostřed lesa. Jako porcelánová panenka, jež se houpe na okraji poličky a pod sebou má jen vzduch a betonovou zem. Zatřepe rychle hlavou, aby myšlenky na dávného přítele zahnala zase někam hluboko, a pokusí se opět tvářit naprosto klidně. Najednou se zaposlouchá do jeho výkladu a vážně a upřímně se rozesměje.
"Promiň, představila jsem si, jak toho hocha naháníš, aby byl konečně ticho." Pokusí se smích zadusit, ale vůbec se jí to nedaří, právě naopak, když se na něj podívá znova, vyprskne smíchy.
"Celkem obstojně hraju na piano kytaru a housle, ale spíš se věnuji zpěvu. Teda neustále." Odmlčí se a vstane, zamíří jeho směrem nespouštějíc svůj pohled z jeho osoby, očka se zase stanou zdánlivě prázdnými, když začne opět plně vnímat jeho vlastní melodii.
"Vlastně všechno má svou vlastní melodii. Je jedno, co děláš, co říkáš, ale tvá vnitřní hudba prozradí mnohem víc." Projde párkrát kolem něj stále si jej prohlížejíc, jakoby si jej měřila pohledem, vypadá hodně zamyšleně.
"Je zajímavé poslouchat tu tvou…opravdu." Houkne ještě zastřeným hlasem. Teď už opravdu vypadá jako ukázkový příklad šílence. Valerian vypadá navíc dost vykolejeně, když mu připomene, co jí v podstatě nabízel.
"To můžeš i tím, že bys mě zabil ne?" Snaží se z něj dostat mnohem víc, i když vůbec neví proč.
"Jsi z toho nesvůj, proč?" Nakloní hlavu na stranu a je vidět, že je jen zvědavá. Není to nic o záchraně vlastního života.
Žádné komentáře:
Okomentovat