(Renův byt)
Valerian
Setkání s upírkou Kastel ho však přimělo přehodnotit všechny dosavadní plány. Něčím jí zaujal, netušil proč, něčím zaujala ona jeho a přesto si nemohl pomoct a choval se k ní jako ke všem ve svém životě. S opovržením, nadřazeností a ohrnutým nosem. Byl varován, že pokud si nedá pozor, mohl by špatně dopadnout, ale jeho zkušenosti se supernaturálními bytostmi nebo snad magií byly nulové. Nakonec měl víc štěstí, než rozumu. Kastel mu ukázala, jak moc příjemná je schopnost Doliturusie, ukázala mu moc jakou má jako dítě noci, jak moc děsivá a krvelačná umí být. Na druhou stranu ho nechala žít v jejím domě, studovat a pozorovat a učit se, co to znamená být upírem na tomhle ostrově. Stalo se, že Kastel se sblížila taky s Antoniem a nabídla Antoniovi přeměnu, aby dál mohli kráčet životem spolu. Jejich cesty se zase sloučily do jedné. Zvláštním způsobem s tím souvisel i Valerian, protože mu řekla, že když Antonio přijme, přemění i jeho, protože jsou pro ni cenní oba dva. Antonio se ale rozmýšlel velmi dlouho, převracel tento zásadní krok jeho života ze všech stran a ne a ne si být jistý správností tohoto rozhodnutí. To on sám měl od začátku naprosto jasno. Chtěl to a nemínil dál čekat, až se ti dva rozhoupou. To by mu mohlo být taky padesát a víc…
Následoval výlez do Evropy, který oba Kastel přislíbili. Měli jí pomoct zničit jejího otce, který jí komplikoval většinu života a navíc vlastnil amulet, díky kterému by mohla na slunce. V podstatě šlo o to, aby oni dva zabavili personál a ochranku domu, zatímco si ona bude vyrovnávat účty se dvěma upíry uvnitř. S otcem a sestrou. Jakým zázrakem se odtamtud dostali živí a jakž takž zdraví, to ví asi jenom Kastel, ale podařilo se to, ona získala svůj amulet a dědictví a především svobodu. Svého otce vnímala jako soka, který jí dlouhou dobu šel po krku a teď byla volná. Natolik volná, že když se spolu vrátili na Terayu, uběhlo jen několik málo měsíců a ona beze stopy zmizela.
Nechala jim jenom sídlo a všechny věci v něm i se služebnou. Co jim ale nenechala byl sluneční amulet a přeměna. Zdálo se, že jediné, co trápí Antonia je jeho rozchod se ženou, kterou si chtěl vzít. A co Valerianovo upírství?
Valerian je 190 centimetrů vysoký mladý muž. Asi nejvýraznější rys jeho obličeje jsou jeho šedé oči, které jsou tak světlé, že působí téměř nepřirozeným dojmem. Výraz jeho tváře je většinou neutrální, pokud ne rovnou podmračený nebo dokonce nenávistný. Valerian se naprosto vyhýbá společnosti ostatních lidí, která je mu většinou nepříjemná, pokud ji nevyhodnotí dokonce jako mimo jeho úroveň. Chováním připomíná vytříbeného aristokrata, který se rád formálně obléká a dbá o svůj zevnějšek, přesto umí být okamžitě zle naladěný a tento svůj stav si vybíjí způsobem, který není normální ani přiměřený. Jen málokdo ho dokáže zaujmout natolik, aby s ním byl schopný navázat nějaký kontakt nebo dokonce hlubší vztahy. Vyprovokovat ho je velmi snadné a potom může snadno ublížit dokonce i svým přátelům. Pokud v něm vzkypí touha zabíjet, je velmi brutální...
Shelle
Po setkání s Asahim měla Shelle naprosto skvělou náladu. Sice to u ní vždycky vypadalo, že znovu spíš nevnímá okolí a dál nadšeně terorizuje celý hostinec svým zpěvem. Jenže písničky byly zase o něco veselejší a dál rozvíjela tu Asahiho. Zatím pro ni měl nezajímavější tóny. To se však v jednu chvíli změnilo. Když si myslela, že Rena už neuvidí a víc jí nebude štvát, za pár dní zjistila, jak moc se spletla. Naráželi na sebe poměrně často, dokonce ho začala podezřívat, že to dělá schválně. Jenže jí postupem času přestávala být jeho přítomnost protivná a on se začal celkově chovat úplně jinak. Ten pocit náklonnosti se jí v hlavě objevil zničehonic, a i když se snažila, nechtěl jí pustit. Hrozně se bála, že když se tomu podvolí, dopadne to špatně jako vždycky. Neměla za sebou ani jedinou pozitivní zkušenost, která by jí napovídala, že to může být v pořádku. Jenže náklonnost pořád rostla, a i když si nic neslíbili, stalo se mnohem víc. Lyell jí varovala a ne jednou a ona jí upozadila, co nejvíce to šlo. S Renem se vídávala čím dál častěji a začala si to pomalu užívat. Pak však přišla nepříjemná věc, kdy jí vyhodili z hostince. Dalo se to čekat, stížnosti narůstaly, jenže ona nebyla v situaci, kdy by si mohla dovolit vlastní dům. A tak skončila na ulici. Najednou měla pocit, že se má za co stydět a proto se vyhýbala Asahimu, tak moc jejich nové přátelství nechtěla pokazit. Snažila se spát v potemnělých uličkách parku, kde jí nebylo vidět, ale nepovedlo se jí zůstat v utajení. Ren na to přišel a vzal ji k sobě domů. Nechápala, jak je to možné a jestli je to opravdu štěstí. Její mysl si to pořád nedokázala připustit. Několik dní se spolu kočkovali a dohadovali o drobnostech jako je káva na špatném místě, což ona upřímně nechápala, ale bylo to vlastně roztomilé. Jenže pak Ren beze slova zmizel a jí přepadly černé myšlenky, které měla před a po příchodu sem. Začaly znovu noční můry, které nedokázala vyhnat z hlavy a vracely se myšlenky na smrt a její příjemnou náruč. Přestala skoro úplně vycházet z bytu, který jí svým způsobem zůstal. Chtěla tu přečkat pár nocí, už ani nedoufala, že se Ren vrátí a pak, jakmile bude mít dost zlatých si najít nějaký dům a ano, přivlastnit si hřebce, kterého potkala ve stájích. Upnula se na tu myšlenku, která jí aspoň trochu držela v mezích příčetnosti a znovu začala svým osobitým způsobem fungovat v běžném měřítku. Tedy v běžném pro ni. Dokonce měla v plánu vyhledat Asahiho a omluvit se mu. Nikdy tu potřebu neměla, byl to zvláštní pocit osamělosti, když si vzpomněla na společně strávený čas a bylo jí to upřímně líto. Jen večery strávené v prázdném bytě její rozhodnutí značně podkopávaly.Valerian
Dostal za úkol dojít pro Rena a konečně ho přitáhnout do Kastelina domu, protože plány na výlet do Evropy byly v plném proudu a Antonio s nimi potřeboval seznámit i jeho. A Ren nikde. Antoni ho podezříval, že má ženskou nebo tak něco, ale doma se k Valerianovu velkému překvapení nenacházel. Nebyl vůbec nikde, kde ho hledal a na jeho tváři to působilo velké rozčarování. Nebyl zvyklý nenacházet ty, pro které byl poslán a už vůbec se mu nelíbilo dělat donáškovou službu Renovy osoby až na Antoniův práh. Až toho kluka najde, možná ho vzteky nejdřív přerazí a pak ho dodá? Nikdo neříkal, že má být celý? Dokonce i když celý nezůstane, pořád bude moct mluvit a to je stejně celé, co by na něm mohlo mít hodnotu. Valerián mu nevěřil a nechápal, že ho Antonio zahrnuje do jejich plánů. A ne, žárlivost v tom opravdu nebyla. Valerian netušil, co to je. A co kdyby ho tady jednoduše nechali? To musí jet s nimi? Valerian to nechápal. Prý nějaké sliby, které mu Antonio dal. No a co? Vykašlal by se na něj, má být po ruce. Valerian nesliboval a i kdyby ano, porušení slibu pro něj mělo hodnotu jenom v případě Antonia, jinak nikdy. Tváří se opravdu nepřátelsky, když propíchne dveře Renova bytu posledním pohledem, než se rozhodne vydat k odchodu. Na sobě má dnes černé kalhoty, bílou košili a sportovní černé sako, světlé vlasy pečlivě přihlazené k hlavě, aby nepřekážely i když jsou v týle sepnuté a ponechané svému osudu. Vždycky to pěkně mátlo nepřítele při boji. Pod sakem má svou nezbytnou povinnou výbavu. A pak natáhne uši jako netopýr, když zaslechne něčí kroky na schodech. Jsou lehké, ženské, to už pozná bezpečně. Bezděky ustoupí o krok vzad a za ohyb, kde začíná schodiště do dalšího patra, vyčkávaje, kdo to je a kam míří. Ruce má při tom v kapsách saka, ale připravený je úplně na všechno, snad jenom kromě filmování přátelské návštěvy někde v bytě nahoře. Valeriana by nenapadlo, že ta žena míří do Renova bytu, o nikom se dřív nezmínil a navíc, aby přebýval tady. Podle něj to bylo na hlavu už jenom proto, co Ren dělal. Momentálně ji připravil o život, jestli neprojde kolem a nahoru. Valeriana to netrápí, ale ji bude. A jeho asi taky. Ale kdyby mu na ní záleželo, tak by tady byl.Shelle
Je to pár minut, kdy vyrazila z náměstí směrem k bytu, kde teď tráví celkem dost času. Tedy už tam spíš bydlí. Vlastně by ji ještě před pár týdny ani nenapadlo, že by vůbec někdo mohla přebývat podobným způsobem. Teď se však objevila nová skutečnost a dlouho plánovaná koupě zkřížila neočekávané události, které nyní nastaly. Ren se stejně už neobjevil a ona ví, že se to ani nestane. Zůstala jí jen vidina vlastního domu a možná krádež hřebce, na kterého myslí poslední dny čím dál častěji. Za doprovodu ozvěn svých těžkých bot kráčí zamyšleně ke svému cíli, tuhle cestu zná až moc dobře, aby se na ni musela soustředit. Oděna v upnutých černých jeanech a triku na ramínka, které těsné přiléhá k bledé pokožce, si tiše brouká svou oblíbenou jednoduchou melodii, která je u ní známkou, že nad něčím usilovně přemýšlí. Vlastně ani nemá čas vnímat okolí a ani nepostřehne, že cestou potkala pár osob. Konečně dojde až k domu, jenž se stal na nějakou chvíli jejím domovem. Zastaví se před vchodem, vzhlédne k vrcholu a prohrábne si dlouhé sněhově bílé vlasy automatickým pohybem zápěstí. Pohodí si obnošený batoh na zádech a projde s tichým klapnutím dveřmi, než se vydá po schodech do patra, kde bydlí. Je celkem unavená a proto ji ani nenapadne, aby se rozhlédla, jen začne lovit klíče a zápasit s nimi v zámku. "Kruci, ten zámek mě jednou zabije." Zamručí se pro sebe neskutečně melodickým hlasem a má sto chutí do dveří kopnout, vypadá trochu podrážděněji, než kdykoliv předtím. Její nálady jsou poslední dobou trochu jako na houpačce. Ví, že jí čeká večer v tichém bytě, dokud nezačne zpívat. Ani neví, proč jí to tolik užírá, možná je to způsobeno tím, že zase trochu okusila pocit, že by jí s někým mohlo být příjemně. +Opustil tě, jako všichni. Můžeš být ráda, že je pryč.+ Lyell nedá pokoj, ani tentokrát.
Valerian
Povytáhne obočí nahoru, když ji spatří. Je docela hezká. Na poměry a ambice jiných mužů vlastně až moc hezká. Valerian byl na podobné věci naprosto imunní a i když věděl, co se ženami, city šly jako obvykle okolo něj. Prostě občas přišla potřeba a to bylo všechno. Ten Ren se ale nezdá, že má zrovna na něco takového a Antonio má dobrý odhad. Zůstane na svém místě a je tiše jako myška, čekajíc, až dívka nahmatá klíče a začne otevírat dveře. Klíče... dal jí klíče. Ooo to bude vážné, ušklíbne se v duchu. Tak kde byl a proč se o ni nestaral? Ona nejspíš věděla mnohem víc. Mohl by si tu jeho krasotinku půjčit a vyděsit ho tak k smrti. Většina zamilovaných frajírků na to doopravdy slyšela. Bylo to výhodnější, než mučit přímo jeho. Dovede si představit, jak by šílel a něco příjemného projede celým jeho tělem. Je v opravdu velkém pokušení to udělat. Nakonec zámek přeci jen cvakne a on udělá dva kroky vpřed. Pohne se neslyšně z místa, aby se jí ocitl těsně za zády a položil jí tak jediným plynulým pohybem dlaň na ústa a nos. Přitiskne si ji jejími zády na své tělo a rty se dostane těsně k jejímu uchu. Každá buňka v jeho těle je natěšená na tem pocit, až to v ní hrkne a vyplaví se nějaké ty emoce strachu. Na jeho tváři pohrává lehký úsměv, který Shelle nemůže vidět. "Řekni mi, kde je." Řekne jí tiše svým typicky hlubokým hlasem, připravený na jakoukoliv její sebeobranu - však je na to dobře cvičený a ona je jenom člověk a maličká žena k tomu. Ušima stále mapuje svoje bezprostřední okolí, kdyby někdo šel nebo tak něco byl někdo naopak uvnitř bytu. Nemusí říkat, koho přesně hledá, však ona to moc dobře ví.
Shelle
Konečně se jí podaří otevřít ten prokletý zámek, který jí zlobí už několik dní. Ren pořád tvrdil, že jde úplně lehce, ale ona je nejspíš nešikovnější, než by si kdy chtěla připustit. Vůbec by nedokázala vymyslet, co se stane za pár vteřin. Překvapí jí dlaň přes ústa, avšak nedá na sobě nic znát, vlastně sebou ani netrhne, jen poslouchá hlas znějící v jejím uchu. Melodie je zvláštní, ne příliš pozitivní, ale přece jenom svým způsobem příjemná, alespoň pro její citlivý sluch. Nechápe, co se děje, ale vábí ji k sobě, jak světlo můru, která se jen tak nechce vzdát. Hlavou jí proběhne několik myšlenek, rozhodně nemá v plánu začít hysterčin nebo mu vyklopit, kde je, i kdyby chtěla je to zbytečné, vlastně to sama neví. S Renem se neviděla dlouho, ona má svůj sen a on pravděpodobně ty své. Svým způsobem mu je vděčná, že jí tu nechal. Nemusela se plácat ve své vlastní hlavě a přemýšlet, jestli v ní opravdu vyvolává ty správné pocity nebo si jen domýšlela něco, co není pravda. Počítá svoje možnosti. Nejhorší, co by se jí mohlo stát, je přijít o život. Pud sebezáchovy, je u ní opravdu něco velmi dobře schovaného. Jediný pohyb je tedy protočení oček v sloup a založení rukou na prsou. Jelikož má ruku přes rudé rty, stejně by ni říct nemohla a tak jen začne klapat špičkou masivní boty o zem v rytmu melodie, která jí zní v hlavě a dává jí nápovědu, kdo za ní stojí. Skoro to vypadá, že jí jen ruší od nějaké velmi důležité činnosti, ne že by jí mohlo jít o život. Je to jen hra, chce umřít nebo ne? Těžká otázka i pro ni.Valerian
Reakce Shelle není ani zdaleka taková, jakou očekával a musel by lhát, kdyby měl tvrdit, že ho to nezaskočilo. Byla snad jediná, koho kdy takto přepadl a nehnul ani brvou, kromě lidí, kteří k tomu byli konkrétně trénovaní. Valerian si nemyslí, že Shelle takový trénink má, už by jednala a snažil a se nějakou technikou dostat z jeho sevření. Tím sám sobě potvrdí, že si ji Ren nenajal jako nějakou ochranku, ale že to bude vážně jeho holka. Jenže je s ní něco špatně, to dovedl poznat dokonce i on. Náladu mu to vlastně nepokazí, spíš začne být zvědavý. Čím mu jí ale zkazí dokonale je to vzpurné založení rukou a poklepávající nožka. Nejradši by jí ji přerazil a vůbec by ho při tom netrápilo, že jde o slabší a údajně bezbranné pohlaví. Sklouzne dlaní z jejích úst na krk, kolem kterého obmotá štíhlé prsty v černé rukavici a s jejím tělem stále blízko u toho svého s ní celkem neurvale vpadne do odemčeného bytu. Patou za sebou zakopne dveře, čímž zmizí z dohledu všem dotěrným očím a uším. Uvnitř bytu je tma, ale vidět je docela dobře a on dravčím pohledem sleduje postavu před sebou. Je krásná, to opravdu ano, ale klidně jí ty nohy zláme, jestli to bude znamenat, že ho začne brát vážně. Najednou mu připadá, že zabít ji je moc snadné. Tahle potřebuje trochu víc jeho speciální péče. Jak to, že ta holka postrádá pud sebezáchovy a vypadá, jako by se vůbec nebála? Co s ní kdo udělal? Radost z lovu je hned ten tam.Shelle
"Nelíbí…" Sykne tiše hlasem do prázdna před sebou. Tuší, že kdyby se začala příliš okatě bránit, nejspíš by mu udělala ještě víc radosti, tyhle typy zná až moc dobře, prozrazuje svým hlasem, hlavně jeho melodií, o sobě víc, než by si nejspíš přál. Napadá ji řešení, není si ovšem jistá, jestli bude mít takový efekt, jelikož to nemusela už dlouho použít, trénuje ale denně, takže by to problém být neměl, i přes mírně stažené hrdlo. Nadechne se téměř neznatelně, ovšem co nejvíce to jde a vydá ze sebe tak vysoký tón, který doslova trhá uši a dokonce se jí podaří prasknout pár okenních tabulek. Má vytrénovaný hlas denní používáním při zpěvu venku, stejně i svaly hlasivek, jež má momentálně trochu pošramocené. Pokud se vše podaří, jak má a jeho reakce bude adekvátní, to znamená, že jej donutí pustit její krk a chytnou se za uši, což by bylo normální při intenzitě bolesti. Rozejde se klidným krokem k pohovce, vedle níž pohodí batoh a pohodlně se usadí s nohama na stolku před sebou, jak má ve zvyku. Teprve v tu chvíli nechá svůj hlas utichnout a pohlédne na muže nedaleko dveří.
"Nevím, kde je. Už dlouho tu nebyl. Nekontroluju ho." Houkne jeho směrem s krátkým pokrčením ramen. Je klidná, utíkat by nemělo smysl a křičet o pomoc, po tomhle už se sem stejně nikdo nepřiblíží, takže proč. S naprosto nezúčastněným výrazem si muže prohlédne od hlavy až k patě, jak kdyby jí něčím zaujal.
Valerian
+Nelíbí?+ To patřilo čemu, když on sám nic neřekl? Pozastaví se nad tím jediným slovem zmateně, když jí konečně nacpe do bytu, stále držíc dlaň na jejích ústech. Patřilo to snad té situaci, ve které se teď nacházeli? To má blbé holčička... vůbec se mu nebrání a tak jí jen prudce strčí před sebe a zároveň přetočí čelem k sobě, takže jí poprvé velmi důkladně pohlédne do tváře a ona může pohlédnout do té jeho. Jeho oči jsou bledé, duhovky skoro nejsou vidět a především jsou chladné a bezvýrazné. Divné oči. Ledově se mu v nich zaleskne jako kdyby se lední medvěd chystal agresivně zaútočit na svou oběť, ale ona je rychlejší a vydá takový šílený zvuk, že to vydrží jen chvíli, pak se prudce zamračí o krok couvne a skutečně si přiloží dlaně na uši, protože to je v tu chvíli jediná sebeobrana a taky automatický reflex. Ve vteřině si připomene,co je tohle za místo, že jsou všude kolem příšery a jak moc to nenávidí. Kdyby byli v Evropě… Kdyby… Místo toho, aby od něj ta holka utíkala, jak daleko umí, jen si přejde k pohovce a dělá, že se nebojí. Když ten kravál utichne, dlaně svěsí podél těla a narovná se do své plné skoro dvoumetrové výšky. Dostane se k ní a přizabije jí, i kdyby mu u toho měly vykrvácet bubínky, to si ani nemusí slibovat. Už má těhlech zdejších schopností po krk. "Určitě máš aspoň tušení holubičko." Zaduní nepříjemně zatímco udělá první krok směrem k ní.
"Všichni pořád dokola tvrdíte to samé. Já nic nevím, já za nic nemůžu a při tom spíš v jeho posteli…" Jeho hlas je hluboký a byl by snad i příjemný, kdyby nebyl, kým je.
Žádné komentáře:
Okomentovat