Kou x J - Dobrej úlet, tenhle podnik. - část 5.

(Jovo skladiště)

Kou

Protočí očima, když J zdůrazní, jak moc má v pořádku nohy, ale stejně se na ně nedostane a skončí až v posteli. J si samozřejmě nenechá vymluvit, že by jeho nápad nebyl dobrý, ale o tom už se bavili, když sem přišli. J jako kdyby mu viděl do hlavy, protože ho ubezpečí, že mu od něj žádné nebezpečí nehrozí dokonce ani tady. Moc dobře si všiml, jak si naslinil prsty, ale vnímá spíš jeho slova o tom, že oba dva vydrží mnohem víc. Jestli se mu to nakonec bude líbit, tak proč ne. Snad to nebude utrpení, protože si nedomluvili jenom jediný večer. Ještě pořád tomu moc nevěří, i když jsou všechny pocity zatím spíš příjemné. Ví, jak se tohle dělá, protože to dělal opačně. Ví, co ho čeká, jak s ním J nejspíš bude zacházet, ale nikdy si to nevyzkoušel na vlastní kůži. Musí se probojovat haldou nepříjemných pocitů a myšlenek tak, jako se kdysi prokousávali všichni jeho milenci, ale zároveň se děje tolik příjemného, že se to dá vydržet nebo na to chvílemi zcela zapomenout. J ho pořád ujišťuje, jak moc se mu líbí a jeden z těch důkazů je i ten, že chce tohle milování natáhnout na co nejdelší možnou dobu, místo aby si jenom ulevil a šel od toho. Nechává se dráždit, zvyká si na ten pocit a připomene si, že má taky ruce, aby se mu taky trochu věnoval, jenže jakmile ho J přiměje, aby otočil hlavu do strany a vrhne se na jeho citlivý krk, je zase v koncích a prostě si jenom nepokrytě užívá. Nechá u toho víčka klidně klesnout a skrze zuby cedí všechny povzdechy, protože je to skoro neúnosné. Cítí strniště na tváři J a sem tam i jeho zuby, ale stejně se odtud prý pár dní nedostane, tak se všechny modřiny mohou zahojit, aniž by se na něj někdo blbě díval, že je vůbec má. Tohle holky moc často nezpůsobovaly… Prudce sebou trhne a propne se pod jeho rukama, když ho ze slastného snění někde mimo tuhle postel vytrhne dotek uvnitř jeho těla. Tohle nikdy nezažil a není si jistý, jestli chce utéct nebo ho prosit, aby v tom pokračoval. Podívá se do jeho očí těma svýma, do široka otevřenýma a vypadá, jak kdyby se ho ptal, co to mělo být, ale J toho nenechává a začíná ho přivádět k šílenství. J se začne přesouvat nahoru nad jeho tělo a on mu nevědomky dělá místo mezi svýma očima. Kvůli tomu týrání ani nestíhá panikařit z toho, co by se mělo za chvíli stát. 

"Nikdy jsi mi nedal na výběr." Odsekne mu, i když to není pravda. Dole měl možnost odejít. Jenže jemu se to hašteření prostě líbí. Ucítí jeho chloubu a připadá mu, že tohle nemůže nikdy přežít. Nadechne se nosem a na chvíli dech zadrží, ale pak uslyší ten Jův povzdech, z ničeho nic se sám usměje a celkem snadno ho pustí dovnitř. Je znát, že se mu J hodně věnoval a nakonec to není zase tak strašné, jako se Kou obával. Není to nic příjemného, když se něco tak velkého snaží dostat do jeho těla, ale je tam schovaných hodně míst, které tu bolest a nepokoj proměňují v něco mnohem lepšího a on už ví, že to nejen zvládne, ale nejspíš se mu po tom bude i stýskat. Pořád se asi nezmění, že bude na oba dva způsoby, ale už rozuměl klukům jako byl Ruki, proč si dopřávali jenom tuhle rozmazlovací část bez většiny práce. Pevně se J chytí za ramena nebo cokoliv mu zrovna neklouže pod rukama a snaží se rozdýchat jeho příchod, ale nakonec ho cítí celého a konečně povolí a vydechne. Teď je to on, komu se zaleskne v očích. 

"Pořád se jenom vytahuješ. Je na čase svoje slova dokázat." Prostě musel. Jestli to má být úžasné, tak to stejně chce, tak co?

J

Kou se naštěstí nebrání, když ho J ujistí, že mu nehodlá ublížit. Byl by sám, proti sobě, i když jinak děsil lidi k smrti rád. Byla to jeho oblíbená zábava, ale strach podle něj do postele nepatří. Jsou věci, které si víc užije bez něj. Ne, že by to nezkoušel, ale to byl mnohem mladší a ještě nevěděl, jaké by to mohlo být, když si to budou obě strany užívat. Jeho jistá stránka si to užívala taky, ale v tomto ohledu nebyla tak silná, jako jindy. Kou je hodně přizpůsobivý. Nechá to všechno na J a očividně se srovnává s novými pocity. Není v tom nic negativního, to zvládne odhadnout, spíš je ve svých myšlenkách ještě pořád trochu opatrný. To moc dobře chápe. O to víc se snaží, aby si to užíval, i když je to dost velký nápor na jeho příčetnost. Nikdy tak trpělivý nebyl a to je pro něj další signál, že si domů vzal toho správného. Vyčká, než se Kou zase uklidní, když se prsty dostane dovnitř. Tohle chce taky velkou dávku trpělivosti, ale odměna bude královská. Pousměje se, jakmile vidí, že Kou začíná podléhat. Je příjemné to sladovat a jeho ego dost popohání, že za to může on. Tohle na tom má nejradši. Rozesměje se, protože Kou roztomile prská a snaží se ho přesvědčit, že nemá pravdu. 

"Samozřejmě, jsem to nejhorší, co tě mohlo potkat." Baví se tím a bude ještě asi dlouho. Zase mu to připomene, až na to bude ten správný okamžik. Je mu jasné, že když se dostane nad něj a bude se dobývat do jeho nitra, přijde chvilka, kdy se to Kouovi nebude líbit. Musí se dost snažit, aby to celé vydržel a neměl z toho špatné pocity. Dělá proto úplně všechno a pozoruje jeho tvář, jakmile přijde ta změna. Jakmile Kou povolí, pozvedne pravý koutek. 

"Dobře, je čas na činy." Pohne se v bocích poprvé, první jen zlehka, ale dost hluboko, aby svým přirozením dotkl velmi konkrétního bodu. Ne, nenechá se pobízet víckrát, není to potřeba. Sám už měl problém vydržet a neponořit se do něj úplně. Je to omamný pocit, který prostupuje jeho tělem a nenechává ho pořádně vydechnout. Zopakuje několikrát svůj výlet do nejniternějších částí Kouova těla a začne nenápadně zrychlovat. Několikrát se skloní, aby si ukradnul jeho rty a nedovolil mu pořádně dýchat. Potřebuje ho dostat na hranici příčetnosti a očividně se mu to daří. Pak už je čas, aby to celé nechal na mě a ukázal mu, že některé věci můžou být ještě lepší. Protáhne paži pod jeho tělem, kolem pasu a podívá se mu krátce do očí.

"Je řada na tobě, abys mi ukázal, co jsem si přivezl domů." Pobízí ho a pak se společně s ním přetočí. Sám skončí zády na posteli a pevně svírá Kouovy štíhlé boky, které nedočkavě stiskne. Má pocit, že se uvnitř něj ocitl mnohem hlouběji, než před chvíli a zatmívá se mu z toho před očima. 

"Jsi úžasný." Pochválí ho, aniž by si to uvědomil. Konečně začíná být mimo sebe i on sám. Drží oči otevřené, aby na něj pořádně viděl a mohl si to celé užívat všemi smysly. Tuší, že když mu dá potřebný prostor, uvidí ho, jak si to umí užít a jaké tempo má rád. Pokud na to Kou musí teprve přijít, klidně mu v tom pomůže. V očích se mu zablýskne touhou, když s ním trhne trochu dopředu. Baví ho Koua provokovat, podle něj je ještě spousta možností, jak by ho mohl překvapit a nechce si nechat ujít ani jednu. 

"Ale pokud tě mám k něčemu poutat, budeš mi muset dát chvilku, musím sáhnout pod postel." Nevtipkuje, opravdu tam má pár věcí, které by se mohly hodit, ale ne…teď se mu vážně nechce pro nic jít, stačí mu mladé a pružné tělo, které právě teď pozoruje.

Kou

"Samozřejmě." Zvládne ještě potvrdit jeho slova o tom, že je nejhorší, co ho kdy potkalo, ale pak už jsou spojeni a J mu odpoví na jeho provokaci. Kou se mu podívá do očí, ale mlčet by stejně nedokázal a tak jenom drze zvedne koutek nahoru. J si to dokazování nesmírně užije, tím si je jistý a on, podle toho, co cítí teď, nakonec taky. J mu znovu připomene jisté místo uvnitř jeho těla a Kou se neovládne a poprvé se projeví celkem hlasitě. Nikdy nebyl vyloženě takový, ale některé emoce bylo potřeba ventilovat trochu víc, aby je vůbec přežil. Pevně se J chytí a zvedne nohy trochu výš. Prohloubí tím jejich spojení a způsobí si ještě intenzivnější prožitek, ale zároveň v tom nachází jistou příjemnou stabilitu. Snaží se odpovídat na Jovy polibky, ale čím je udýchanější, tím je to horší a nakonec má co dělat, aby vůbec nějak dýchal. Prostě jakkoliv. Jejich tempo se pořád zvyšuje, ale Kou už nad tím nepřemýšlí a rozhodně ho nic nebolí. Jenom si užívá všechno, co může a strach z toho, jak tohle přežije, je najednou pryč. Myslel si, že to nebude dobré a taky že J ukáže nějakou svou stránku, která by se mu nemusela líbit, ale nic takového se neděje a jemu se vnitřně nesmírně uleví. Tím spíš si to pak dovede naplno užívat. Ucítí dlaň pod svým tělem a Jovo pevné sevření a vzápětí na to mu J pošeptá, že teď je řada na něm, aby se ukázal. Kou otevře oči, podívá se do těch jeho a pak se s ním všechno otočí a on se ocitne nahoře. Na začátku by protestoval, že to nejde a že to je na něj v jeden den opravdu moc, ale teď už je tak rozjetý, že se opře dlaněmi o Jovo břicho a vlastně mu to vůbec nevadí. Znovu se mu podívá do očí a v ten okamžik mu J řekne, jak je úžasný. Už to tak nějak slyšel, J se mu po svém vyznává celý večer, ale teď si to potvrdili i v posteli a z toho už nebývá cesta zpátky. Neřekne na to nic, aby ho nevytrhl z toho jeho tranzu, ale J už nechce na nic čekat a trhne s ním mírně dopředu, aby se konečně pohnul. Kou to tedy zkusí. Nejdřív si není moc jistý, jaký úhel nebo rychlost má zvolit. Vážně nerad by mu ublížil a šlo by to dost snadno, ale nakonec se mu povede s ním sladit i navzdory tomu, že mu J říká cosi o pomůckách pod postelí. Vlastně se ani moc nediví tomu, že tam jsou, jenom by ho zajímalo, co má vážně rád, že tady mluví o poutání k posteli. To Kouvi nic neříká a jestli J ano, tak to bude ještě zajímavé. Jenže teď nemá moc prostoru o tom přemýšlet. 

"Kdybys mě chtěl k něčemu poutat, tak bych byl jenom těžko tady nahoře. Všechno by jsi dělal sám a k ničemu bys mě nepustil. Nebo jsi moc líný a unavený." Popíchne ho taky, když mu J nechce dát pokoj a drze se pousměje, ale při tom už zaklání hlavu a začíná být zase o něco hlasitější. Popadne jednu jeho ruku a vrazí si ji do klína, aby mu připomněl, že jeho chlouba v ničem nevězí a za chvíli už se pohybuje volně podle vlastních potřeb a trochu zapomene, že by se měl věnovat i těm Jovým. Prostě to nejde ovládat a vrchol přichází velice rychle. Užije si ho do posledního doušku, silně zatíná všechny svoje svaly včetně těch vnitřních a dá mu co pro to, i svými nehty na jeho břiše a hrudi, ale J chtěl vidět, co v něm je a on se nechce ovládat. Trvá to dlouho, než s ním to všechno přestane cukat a on je ochotný svoje tělo trochu povolit, aby se oba dva mohli uvolnit a vydechnout si. Odfoukne si ofinu z čela. Teď už má vážně dost. Celý tenhle den je hrozně vyčerpávající. Práskne sebou vedle něj do peřin a tím dá jasně najevo, že na romantické mazlení ho moc neužije. 

"Tak jo, nelhal jsi." Řekne a kupodivu se vážně mile usměje.

J

J mu oplatí pohled do očí a užívá si to, co v nich vidí. Ten koutek nahoru jej neskutečně provokuju, ale stejně mu na to prozatím nic neřekne. To si nechá na později, až spolu nebudou poprvé. Užívá si jeho projevy, které jsou čím dál hlasitější, a tím se jen ujišťuje, že je všechno v naprostém pořádku. Sám si povzdechne, jakmile se Kouvy nožky ocitnou mnohem výš a on se tím dostane o něco dál. Na moment skloní hlavu a nechá se jeho nitrem a jeho úzkostí pohltit. Ne, že by předtím měl nedostatek sexu, ale tohle celé si užívá mnohem víc, než kdykoliv jindy. Možná taky kvůli tomu, co tomu celému předcházelo. Nechá ho volně dýchat a přestane líbat jeho rty, spíš se soustředí na jiná místa, které ještě neokusil. Je toho tolik, co ještě musí prozkoumat. I jemu je jasné, že to nebude na jediný večer, potřebuje mnohem víc času, aby si to celé pořádně vychutnal. Dneska na to nemá vůli. Prohlédne si ho pořádně, když se Kou ocitne na něm. Pousměje se, když si uvědomí, jak neskutečně sexy mu teď připadá. Předtím byl taky, ale tento trochu jiný pohled si neskutečně užívá. S prvním pohybem si znovu tiše povzdechne. Pobídl tím Koua, aby pokračoval a ukázal mu, co se v něm skrývá. J se vážně těší, až to uvidí a vypadá to, že nebude muset čekat dlouho. Nějak ho neomezuje ani neudává tempo. Je podle něj důležité, aby si našel tu správnou cestu, a kdyby ho zkoušel k něčemu nutit, celé by to pokazil. Kou se brzo rozjede sám a Jovy koutky jdou s každou sekundou víc a víc nahoru. Svírá jeho boky, nechává ho, aby na jeho klíně tancoval, jak jen potřebuje a sám se snaží jen o to, aby oddálil svůj vlastní vrchol a nekončil příliš brzy. Teď ho nechce krotit. Nenechá se dlouho pobízet a už svírá jeho chloubu, aby mu pomohl na vrchol a nezůstal tam sám. Brzo se tam dostane taky a vážně by si užil, kdyby nebyl první. 

"Myslím, že i to bych zvládl vymyslet. Ještě spoustu toho o mně nevíš."  Kdyby ho připoutal dobře, Kou by neztratil skoro nic ze své svobody, jen by se ho nemohl dotýkat a zároveň mu nemohl utéct. Ano, užil by si to taky, ale to musí první pár věcí zjistit. Kou už se věnuje jen sám sobě a tím J ukazuje svou pravou podstatu. Je vidět, že si to umí užít a to je dobře. Tímto by mohly padnout poslední zábrany. Teď už si J dovolí se nechat naplno unést, a jakmile ucítí lepkavou tekutinu ve své dlani, pustí na vrchol i sebe samotného. Jeho hrudník se prudce zvedá, očima pozoruje Koua nad sebou a u toho se zvláštně usmívá. Je si čím dál jistější, že si vybral naprosto skvěle. S ním si dokáže představit, že si budou užívat a ne jen párkrát. Už má po krk nahánění ostatních a přivlastňování si společnosti na jeden večer. Krátce sklopí pohled ke svému hrudníku, kde jsou drobné tenké rány od Koua. Uchechtne se a vlastně ani neví, kdy k nim přišel. 

"Vytahuješ drápky." Okomentuje to spíš pro sebe, než se částečně převalí a sáhne ke kraji postele na stole pro cigarety. Ani jeden z nich očividně nepotřebují posexová rozmazlování. Podá Kouovy cigaretu a připálí mu, aby si ji mohl taky užít. Brzy kouří i on. 

"Tys o mě pochyboval? Ale no tak." Zavrtí nad ním hlavou a krátkých, chraplavým zasmáním.

"A bude to jen a jen lepší." Nemá problém se vychválit až do nebes. Znovu se na něj podívá a v očích se mu zablýskne.

"Sluší ti to, když se tak usmíváš." Vrátí mu to, i když bez svého typického rýpání. Pak se natáhne a odhrne mu jeden pramen z tváře. 

"A bude ještě víc, až na tebe příště přestanu být hodný." Vrátí se trochu ke svému vyhrožování.

"Panáka, nebo už chceš jít spát?" Zeptá se, než se sám zvedne a zamíří dolů do kuchyně. Na oblékání kašle, nikdy se nestyděl a ani s tím nehodlá začínat. Po cestě pokuřuje a u gauče si nalije sklenku. Ohlédne se nahoru, i když ho nemůže vidět. 

"Být tebou tak spím, začínám uvažovat o tom, že ještě nemám dost." Pro sebe se hladově pousměje a pořádně se napije.

Kou

Později bude mít Kou možnost přemýšlet nad Jeovými slovy o tom, co všechno by zvládl vymyslet, ale teď je v rozpoložení, kdy to nejde. Jisté náznaky o tom, co by mohl mít rád tady jsou a přesto se k němu dneska nechoval nijak špatně ani žádným omezujícím způsobem. Asi to potrvá, než se Kou nechá zlákat k podobným hrám a bude v tom muset být taky jistá dávka důvěry, ale zatím se po něm nic takového nechce a tak to prostě nechá plavat. Naštěstí Kou nikdy netrpěl přehnaným přehrabováním se ve vlastních myšlenkách a nedělá mu problém se od nich oprostit. Už leží pohodlně na zádech a užívá si dozvuky milování, když J prohodí, že vytahuje drápky. Vůbec si to neuvědomil, ale když přeostří na jeho hrudník, vidí tam rudé čáry. Neteče z nich krev, ale jsou jasně patrné. Zkontroluje svoje nehty, jsou pěkně zapilované, ale ne úplně krátké. 

"Neřeknu ti promiň, hodil jsi mě na zem." Připomene mu a uvědomí si, že ho docela dost částí těla vlastně bolí a že zítra bude mít taky hodně modřin. Pád na zem a všechny ty odletující kusy z nehody… zapomněl na něj vinou strachu, stresu a adrenalinu a teď i díky milování, ale nepochybuje o tom, že se mu nepříjemně připomenou. Nechá si od J připálit a pousměje se, když mu připomene jeho slova. Vytáhne obočí nahoru, když mu J slibuje, že další zážitky budou jenom lepší, ale pořád se spokojeně usmívá a opírá se krkem o čelo postele. Víc leží, než sedí, ale je mu tak dobře. Skoro spolkne filtr, když mu J řekne, že mu ten úsměv sluší a krátce se zakucká, ale pak J dodá, že příště se s nám mazlit nebude a on na chvíli vypadá snad i vyděšeně. Přivírá na něj oči, přemýšlí, co tím kruci myslí a jestli si ho jenom zase nedobírá a nakonec se dívá na to, jak J vstává a odchází dolů. 

"Chci jít spát, divíš se mi? Po tom nervovém vypětí?" Řekne mu, ale dál v klidu kouří. Jenom poslouchá jeho kroky. Je slyšet úplně všechno, každý jeho pohyb. Dokouří a lehne si úplně s peřinkou až pod bradou. Vážně je utahaný jako kotě. Protočí očima, když slyší ta jeho slova o tom, jak by na to nejraději skočil znovu. 

"No jasně, ty jsi zvyklý, ale já budu mít zlé sny…" Není si jistý, že se mu nebude připomínat řidič toho auta. Navíc cizí místo a v podstatě vrah vedle něj. 

"Do čeho jsi to vlezl?" Řekne sám sobě tiše, ale stejně se musí pousmát a zavře oči. Měl by se sbalit a někam vypadnout, měl by udělat cokoliv a rozhodně by neměl klidně spát, jenže nedovede poručit tomu zvláštnímu pocitu uvnitř sebe. Jako kdyby najednou žádné nebezpečí nehrozilo. 

"Budeš tam dole popíjet až do rána nebo se půjdeš postarat o to, aby se mi spalo hezky?" Zamračí se, když je J pořád v trapu. Nepotřebuje, aby ho u toho škrábal na zádech, ale mrznout tady nemusí. 

"Nechtěl jsi být sám, tak dělej." Nadává mu zase tiše pro sebe, ale má strach, že usne dřív, než J dojde nahoru. 

"Co tady budu zítra dělat?" Slyší se ještě říkat. Nějak pochybuje o tom, že bude J doma, aby mu dělal zábavu a co on sám v cizím bytě? To si má zahrát něco na Play Stationu nebo co? A pak už spí. Ani neslyšel jeho kroky, pokud se k němu vůbec vrátil. A kupodivu se mu nezdálo ani o únosech ani o mrtvých řidičích. Nezdálo se mu nejspíš vůbec nic, ale spalo se mu vážně dobře. Jako když si ten spánek fakt zasloužíte a taky si ho umíte pořádně užít. Tohle byl nový život. Kou neměl ponětí, co dělá, ale stejně bylo pozdě. Nevědomost byla někdy prostě sladká.

J

J je přesvědčený o tom, že některé věci si spolu později vážně užijí. Podle něj se Kou nebojí zkoušet nové věci a v tom by si vážně mohli vyhovovat. Zároveň ho ale nechce hned ze začátku děsit, což je u něj víc než divné. Kou mu pořád může utéct, bude mít spoustu možností, o tom vůbec není pochyb, ale věří mu, že to jen tak neudělá. J se podívá na Koua a pak na svůj hrudník, když se pohled jeho milence stočí tím směrem. Nevadí mu, že mu ublížit, právě naopak, tohle by mohl zkoušet klidně častěji. 

"Nechci po tobě žádné promiň, to je pro slabochy." Pokrčí rameny a dá mu tím jasně najevo, že nic špatně neudělal a k tomu ho i pobavil tím dodatkem. mohl by ho opravit, že mu zachránil život, ale...

"Je spousta míst, kam bych tě chtěl později hodit." Zůstane při svém typickém já, které nic romantického rozhodně říkat nechce. Kou vypadá hodně v pohodě a J je spokojený taky. Takový odpočinek si rozhodně nechá líbit. Ještě by si nechal přivézt jídlo, ale na to je v tuhle chvíli docela líný. 

"Ale no tak." Pozvedne nad jeho výrazem obočí a zavrtí nad jeho leknutím hlavou.

"Neříkej mi, že až teď se začneš doopravdy bát." Škádlí ho klidně dál, ale na odpověď vážně nečeká. "Jsem to nejhorší, co by tě v okolí mohlo potkat. Přežil jsi to, můžeš spát jako mimino." Houkne na něj už odspodu, kde se promenáduje po kuchyni, než najde všechno potřebné, co by se mu teď mohlo hodit. 

"Nebudeš, se mnou nebudeš." Ozve se J, když zrovna upíjí ze sklenky a usmívá se tomu, že u něj měl zůstat. Ochranářský pocit, který má uvnitř sebe zase tolik nezná, ale v tento okamžik mu ta myšlenka vůbec nevadí, právě naopak, začíná se mu nebezpečně líbit. Mlčí, i když Kou dál mluví a láká ho k sobě, jeho úsměv je čím dál širší a nakonec přece jen zvedne pohled a dopřeje si poslední doušek. Pomalu dokouří cigaretu a vydá se za ním zase nahoru. Prohlédne si Koua v posteli a zavrtí nad ním hlavou.

"Nechci tu být sám a tebe tu samotného taky nenechám." Myslí teď, v posteli, protože zítra ho čeká pár pochůzek a řešení, které Kou určitě vidět nechce. Vrátí se za ním zpátky do postele, vezme ho v pase a prudce přitáhne zády na svůj hrudník. Tiše si povzdechne, protože s takovou ho přepadne ještě za pár hodin nebo bude muset pod studenou sprchu. 

"Chtěl jsi to sám." Připomene mu ještě, kdyby přece jen došlo na takové menší znásilnění. Zaboří tvář do jeho vlasů a pomalu se nadechne jeho vůně.

"Zítra budeš odpočívat a zabydlovat se." Ozve se jeho mírně chraplavý a tichý hlas, kterým ho očividně už nechce rušit.

"Neboj další program ti zařídím, máme ještě společně spoustu práce. Víš, město se neovládne samo." Nechává víčka klesnout, ale neusne hned. Čeká, až Kou začne pravidelně oddechovat, jak kdyby si potřeboval být jistý, že jeho spánek bude opravdu klidný. Bude mít ještě hodně o čem přemýšlet, ale zatím to nechá být. Vzal ho domů, nezabil ho, jen má potřebu se o něj postarat. Ne tohle nemá s pocitem prázdného bytu nic společného. Kdyby neměl oči zavřené, asi nad tím faktem protočí očima. Možná si to měl pořádně promyslet, ale teď, když už ho má tady a Kou souhlasil, s tím, že s ním zůstane, nejspíš nemá smysl to víc řešit. Naučí ho všemu, co bude později potřebovat a dá mu pocit, že může cokoliv. Pak už bude největší čas, aby společně dostali jeho největšího nepřítele na lopatky. Chystá svou pomstu už opravdu dlouho, zatím se jeho podniku ve své činnosti vyhýbal, i když do něj chodil. Dori však brzo pozná, co to znamená, když J zkříží cestu a on mu velmi rád připomene, kdo je a proč má jeho jméno vypálené v hlavě a všechno, co doteď dokázal, bylo jen kvůli tomu, aby se mu jednou moll podívat do tváře a říct…Tohle si zasloužíš.