Tora, Hyde, Uruha, Tetsuya, Kamijo
Hydův pohled začne vypadat víc starostlivě, když vidí, jak s Aoim všechno patřičně zamávalo. Je to asi i pochopitelné, ale nejspíš nebude jediný, kdo se z toho bude vzpamatovávat možná i několik let. Neví, jestli k němu vykročí, ale nakonec je Kamijo rychlejší a pokusí se mu pomoct vstát. Tora se podívá na Aoiho, který už sedí a jeho slova sice slyší, ale teď si je nedokáže moc přebrat. Je hrozně naštvaný a v ten okamžik úplně vypíná hlavu."Jo a nikdo se neobtěžoval říct, že mě nejspíš chce někdo zabít?! Mám do toho dost co mluvit." Vzteká se dál. Dokáže se o sebe postarat, dokázal by to, i kdyby mu to řekli, tak o co jim všem šlo?
"A co jiného si mám myslet, lhali mi všichni celé roky." Rozhodí rukama a teď opravdu nedomýšlí důsledky svých slov. Tak moc ho všichni štvou. Jak kdyby byl děcko, které se neumí rozhodnout. Pak už by vážně nejradši utekl a zmizel pryč, když se objeví...Jeho syn? No vážně. Nepatrně se ošije, jakmile ucítí Manovy ruce na svých ramenou a pomalu stočí pohled k němu, když mu šeptá, že mu pomůže. On? Proč by to dělal? Přesto je první, kdo se ho snaží uklidnit a ne naopak, i když v tom jistě bude nějaký skrytý účel.
"Arigato." Je vidět, že se malinko uklidnil a už se tolik nevzteká. Opravdu je mu upřímně vděčný, i když se ještě vůbec nerozhodl, že se o dítě bude starat. Sice asi nemá na výběr, ale stejně...Hyde už má dítě a Gackt se zlobí, protože...
"Přesně. Jsme tu my dva a pomůžeme mu se vším." Vloží se do toho taky a už ke svému tělu tiskne upíře, jak kdyby bylo jeho. Tomu se to očividně líbí a kouše dál a tak mu on sám osobně dá napít, aby zahnal ten nejhorší hlad. Tora zbystří, když Aoi zmizí a on ho očima nemůže najít.
"Kam šel?" Optá se potichu, ale ještě od Many neodstoupil. Po tuto chvíli se u něj cítí jistější.
"Já tam zajdu." Prohodí Uru tiše, protože Ru už zmizel taky a zamíří za nimi. Kamijo se mezitím posune k Manovi a Torovi.
"Máš neskutečně štěstí, že se ti to stalo. Možná to teď nevnímáš, ale za pár stovek upířích let budeš. Všichni z nás sní o tom, že jednou stvoří svého potomka, který ponese jejich krev." Mluví klidně a konejšivě.
"K tomu si připočítej rodinu, která stojí při tobě i za cenu vlastního neživota." Dodá ještě a při svých slovech pohladí Manu po paži konečky prstů.
"Vždycky jsi byl klikař Tora-kun, ale tohle má úplně jiný rozměr." Pousměje se.
"A jako třešnička na dortu...Neskutečně sexy upír ti přislíbil pomoc, už jenom kvůli tomu bych si nějakého potomka velmi rád pořídil." Doplní, než své ledově modré oči stočí k Manovi. Teď se pozná, jak moc velký problém má s tím, že se přidal k ostatním. Uruha už je venku a právě včas, aby viděl, co se stane s Rukim, když Aoi projde jeho stínem.
"Ru-chan." Vyhrkne, než k němu přiběhne, stejně jako Aoi.
"Jak je možné, že jsi to cítil?" Ptá se na otázky, na které ani jeden nejspíš nezná odpověď.
"Jsi v pořádku?" Zajímá se hned a hladí ho po tváři. Uvnitř se Tora konečně trochu pohne. Skoro jak v transu nechá Manu s Kamijem a dojde až k Hydovi. Podívá se na dítě v jeho rukách, než si ho vezme k sobě. Chvíli mu hledí do očí a pak se rozejde ven. Nechce nic jiného, než vidět Aoiho a zjistit, jestli na to bude sám nebo ne, ať už předtím řekl cokoliv. Byla to hloupost. Nikdo ho nezastaví, když se objeví na ulici a očima najde Aoiho. Očividně něco řeší, ale to prostě musí počkat.
"Aoi-chan." Osloví ho a krátce se podívá na Rukiho.
"V pořádku?" Optá se.
"Nebylo těch novinek už dneska dost?" Zeptá se s trochu ironickým uchechtnutím.
"Promiň." Vypadne z něj jako první, když už zase hledí do Aoiho tváře.
"Prostě jsem nikdy nevěřil, že bych mohl být zamilovaný do někoho, kdo by to mohl mít stejně." Aoi neví o jeho problémových myšlenkách, asi je nejlepší čas, aby to konečně bylo řečeno. Podívá se pomalu na dítě a pak zase zpátky na Aoiho s trochu zoufalým výrazem v očích.
"Vůbec nevím, co s ním bud dělat. Pitomějšího otce si to vážně nemohlo vybrat." Je vidět, že ho to neskutečně děsí.
Aoi, Gackt, Ruki, Aqui, Mana
Mana očekával mnoho reakcí a především asi tu, kdy od něj Tora uskočí a řekne mu, že zrovna jeho nepotřebuje, ale děje se něco úplně jiného a po dlouhé době cítí skutečné překvapení. Podívá se na jeho profil a znovu se usměje. Svou nabídku myslel vážně, radši na to dítě dohlédne on sám, konec konců má s tím už zkušenosti. Pro Aquiho je trochu zvláštní sledovat svého otce, jak najednou projevuje zájem o nové dítě, ale byl dospělý a vylétl z hnízda. Neměl by takové pocity mít. Podívá se trochu zmateně na Tetsuyu vedle sebe a pak se ohlédne ke dveřím, kde zmizí nejdřív Aoi, potom Ruki a za chvíli i Uruha. Mana zvedne oči k Hydovi, když se s Gacktem začnou hlásit o rodinné právo, ale tohle bylo na Torovi a on najednou vycítí, že teď bude lepší mlčet. Ať si Tora sám vybere. Jemně se dotkne jeho ramene a dá mu tak najevo, že jeho nabídka platí, i když si Hyde tiskne dítě majetnicky k sobě a už ho krmí, jako kdyby byl jeho matka. "Tohle by měl udělat Aoi." Řekne Mana nakonec.
"Někam ven." Odpoví Mana tiše a v tu chvíli se u nich objeví Kamijo, který Torovi začne trpělivě vysvětlovat, k jakému pokladu právě přišel. Aqui to pořád mlčky sleduje a má pocit, jako by mu otce někdo bral. Vůbec se mu to nelíbí a rty se mu začnou otáčet do nespokojené podkovičky. Mana ucítí Kamijův dotek na svém předloktí a podívá se na něj. V jeho očích si dovede přečíst, že ho zajímá, jestli se na něj ještě zlobí. Po tom všem, co se tady stalo, na to sám téměř zapomněl. Kromě toho… byla to spíš komedie. O žádné nebezpečí nešlo. Bylo to při slovech o rodině… Trochu se usměje, když Kamijo řekne, že je sexy a víc se narovná.
"Ano, moje nabídka platí." Řekne nakonec. Jakmile Aqui uslyší, že i Kamijo chce potomka, aby se otci zavděčil, málem omdlí on. Najednou má pocit, jako by na něj všichni zapomněli.
"Chci domů." Řekne Tetsuyovi vedle sebe. Čas naučit se vládnout. Tohle bude jeho město. Prostě jeho! Aoi zaskočeně zvedne hlavu, když se u něj a u Rukiho objeví taky Uruha, ale je logické, že ho šel hledat. Honem se podívá ke dveřím, ale Tora tam není. Vrátí svou pozornost zase k Rukimu, který se narovná a podívá se na ně na oba.
"Já nevím, možná je to proto, že zdi nejsou živé. Že jím někdo neurvale prošel, kdo je… no živý… víte, jak to myslím." Řekne jim a podívá se na stín. Je trochu hmotnější a sytější, jako kdyby si sám vzal kus Rukiho energie. Nevypadá úplně jako on, spíš jako jeho dvojče s drobnými odlišnostmi.
"Vypadá to, jako kdyby se uměl najíst a pak byl hmotnější." Prohodí a Aoi se zatváří trochu vyděšeně.
"Jo? A co pak bude dělat?" Moc se mu to nelíbí a Ruki pokrčí rameny, ale to už je tady najednou Tora a dokonce i se svým dítětem. Ruki trochu ustoupí směrem k Uruhovi, ale starostlivě je oba sleduje a chytí se při tom Uruhy za ruku. Aoiho výraz se obratem změní. Na novinky nehne ani koutkem, ale Ruki honem přikývne, že mu nic není. Stín pořád stojí opodál, všechny je sleduje celkem jasně patrnýma očima, ale nic dalšího nedělá. Aoi se tváří pořád stejně. Ještě teď mu v uších duní Torova poslední slova o tom, že mu všichni lhali, tak co jiného by si měl myslet. Aoi pořád doufal, že se jenom přeslechl, že to třeba špatně pochopil, ale nic takového se nestalo a Tora to tam v tom afektu přede všemi myslel vážně. Všichni to slyšeli. Byla to ostuda a bylo to zklamání.
"Když mi tehdy přišli říct, co s tebou je a co ti hrozí, nevěděl jsem co mám dělat a jestli všechno nevzdat. Myslel jsem si, že můžeš zešílet a v tom afektu mě klidně taky zabít. Tak mi to řekli. Jenže se to nikdy nestalo a já slíbil, že o tom pro tvoje dobro nebudu mluvit. Hyde tě celý život chránil, protože si myslel, že jsi odolný, zatímco všichni ostatní nad tebou zlomili hůl, ale tebe to před chvílí vůbec nezajímalo. Gackt ti nic neřekl, protože věděl, že bys okamžitě vyskočil na nohy a šel po lovcích na vlastní pěst. Určitě bys umřel, ale to jsme nechtěli a tak jsme se spojili, abychom je dneska přemohli. Nakonec se ukázalo, že to byla chyba, hn? Všechno." Chce se otočit na patě a odejít, jenže Tora začne mluvit o tom miminu. Aoi stojí zády, povzdechne si a skloní hlavu.
"To tedy nemohlo." Řekne kousavě a pomalu se zase otočí čelem. Vůbec neví, co by mu měl říct. Ani on se na to necítí, ale kdyby se tohle nestalo, asi by to zvládl přijmout ještě dneska. Jenže teď? Chce se mu spíš brečet.
"Slyšeli to úplně všichni." Hledí do země a najednou se u něj objeví stín a pohladí ho po zádech. Kdo ví jak vezme dítě do rukou a pomalu mu ho podá. Ruki na to třeští oči, má strach, že dítě upadne na zem, to skoro levituje v prázdnu a Aoi ho honem vezme. V tu chvíli ví, že ho nepustí. Už nikdy.
"Už to nikdy nedělej…" Zabručí sotva slyšitelně. A ne, neříká to stínu.
Tora, Hyde, Uruha, Tetsuya, Kamijo
Tora by si nikdy nedokázal představit, že by zrovna on mohl Manu něčím překvapit. Byl to zvláštní pocit, ale uvědomuje si, že od Many pomoc opravdu chce. Nejde o to, že by Gacktovi s Hydem nevěřil, ale Mana mu podle něj řekne mnohem víc věci na rovinu a možná pro něj bude lepší motivací, když mu to řekne někdo, kdo s jejich rodinou nemá nic společného. Tu myšlenku si nechá pro sebe, podle něj by se to nesetkalo s pochopením. Zvedne téměř neznatelně koutky, když ucítí dotek na rameni a kývne hlavou. Tora je rozhodnutý zajít za Aoim a napravit všechno, co svými slovy způsobil. Teď už si uvědomuje, jak moc velká chyba to byla a jako vždycky příliš pozdě. Jenže když mu to všechno řekli, bylo toho prostě příliš. Vyslechne si Kamija i jeho slova dávají dobrý smysl. Tohle je asi první okamžik, kdy někoho opravdu poslouchá a jejich slova dopadají na úrodnou půdu. Už jenom kvůli tomu dítěti se to bude muset naučit. Hyde se vážně snaží, aby se nenačuřil po Manových slovech, že by to neměl být on, kdo dítě krmí. No možná má pravdu, ale Aoi právě někam zmizel a tak je to celé na něm. Kamijo krátce zvedne hlavu a podívá se na Aquiho. Ani neví, proč mu pohled zalétl zrovna k němu. Manova slova mu pořád rezonují v hlavě, ale zdá se, že jeho syn by potřeboval taky něco slyšet. "Co takhle večeře zdarma v jedné z mých restaurací pro tebe a Aquiho." Prohodí tiše, aby Mana trochu zpozorněl, a možná si uvědomí, co se tu právě stalo. Za to Tetsuya to vidí hned. Tora už kolem nich prošel, Ga s Hydem řeší své věci a on...
"Nebere ti otce Aqui-chan." Prohodí tichým hlasem.
"Bude tu vždycky, ale je čas, abys byl sám sebou. Jsi na to dost silný." Dodá, vezme ho kolem ramen a přitáhne si ho víc ke svému boku.
"Tohle za tebe nemůže udělat nikdo, ani já." Krátce se nadechne, protože se mu nelíbí fakt, že víc udělat nemůže, i když...
"Já tu s tebou budu, dokud si to budeš přát. A pokud se ti někdo nebude líbit..." Doplní, aby nebyl úplně mimo svůj obvyklý koncept. Upřímně se mu ulevilo, když po Torovi nikdo nejde. Může se konečně po těch letech zase úspěšně tvářit, že ho takto rodina vůbec nezajímá.
"Pojedeme domů." Kývne hlavou a vede ho pryč, ovšem jinou stranou, aby se nemusel potkat s Torou a ostatními venku.
"Mám pro tebe dáreček." Dodá ještě a doufá, že mu tím aspoň trochu zvedne náladu. Má pro něj luxusní sadu na podepisování, posázenou drahými kameny. Tora venku obezřetně pozoruje Aoiho. Uruha zatím sleduje hlavně Rukiho a jeho stín. Chce tomu přijít na kloub.
"Rozhodně to musíme pořádně prozkoumat. Jestli může ještě zesílit, za pokus to stojí. Možná bude hmotnější a pak zase ne v závislosti na jídle." Rozvíjí dál teorii. Toru by to rozhodně zajímalo, ale teď potřebuje řešit úplně jiné věci. Uruha Rukiho přitáhne víc k sobě. Tora pozoruje celou dobu Aoiho a čeká na svůj verdikt. Samozřejmě, že se to pokusí ještě urovnat, ale jeho nízké sebevědomí mu říká, že to nejspíš nedokáže. Je to trochu k zbláznění. Aoi mluví a pak to vypadá, že chce odejít. Naštěstí ho jeho slova zastavila. Nemyslí si, že by měl sílu sledovat, jak odchází a pak to nějak přežít. Stín se Aoiho snaží ukonejšit a on by to dělala taky rád. Zavrtává se do země pod pohledem černočerných očí a neví, co se sebou.
"Možná bychom měli jít na procházku." Nabídne Uruha Rukimu mu a vezme ho za ruku, aby mohli vykročit.
"Chtěl bych pár věcí vyzkoušet s tebou a se stínem." Podívá se na něj kočičíma očima.
"Ale jen když budeš souhlasit." Je to celé na něm. Možná nebude chtít zkoumat, o co jde a bude se cítit líp, když to nechají tak. Rozhodně by se rád zeptal ještě pár upírů, kteří by mohli vědět, co se to děje.
"Je mi to líto. Gackt měl v něčem pravdu, když mě to popadne, nevím, co dělám a co říkám. Ne, není to omluva, neměl jsem to říkat a slibuju, že už se to nikdy nestane. Jen…Víš, jsi první, kdo mi takovým způsobem vstoupil do neživota. Nikdy jsem nic podobného nezažil a jako první mě napadlo, že to bylo moc krásné na to, aby to byla pravda. Nejsem a nikdy jsem si nebyl jistý sám sebou. Ještě jsem o tom nemluvil, ale prostě se bojím, že pro tebe jednou nebudu dost. Po tom bych se opravu zbláznil." Dodá a přitáhne si Aoiho i dítětem k sobě.
"Odpusť mi a prosím, zůstaň s námi. Sám to nezvládnu." Zvedne k němu své oči a smutně se pousměje.
"Taháš ze mě ty nejlepší věci od samého začátku, a jestli nás necháš samotné tak hrozně zvlčíme a Ga s Hydem se zblázní." Vtipkuje, ale jen proto, že se vážně bojí, co by mohlo být dál.
Aoi, Gackt, Ruki, Aqui, Mana
Mana si vymění poslední pohled s Torou, než odejde ven nahánět svou lásku a pak stočí modré oči na Kamija. Od něj jím zalétne ke svému synovi, který nejspíš přemlouvá Ogawu, aby odešli domů a během chvíle se dovtípí. Zvláštní… Aqui byl vždycky o tolik citlivější, než on… to měl po matce. Myslel si, že je dospělý a že ví, co chce, ale očividně ještě nebyl připravený opustit jeho náruč úplně. Svým způsobem to Manu potěší. Vrátí se očima ke Kamijovi a přikývne na jeho nápad. Teď nemělo smysl za Aquim chodit a přede všemi si o něčem soukromém povídat, ale tohle nesmí nechat být příliš dlouho. "Oslovíme ho hned zítra." Řekne nakonec a použije u toho množné číslo. Na tu večeři se synem samozřejmě půjde sám, ale teď by sám odcházet nemusel.
"Tedy… jestli si chceš napravit, co jsi nadrobil." Podrobí Kamija trochu hranému přísnému pohledu a rozhodne se opustit tuhle místnost. Jsou v jeho domě, stačí jenom změnit místo, ale ostatní ho už prostě nezajímají. Hrdě vyjde ze sálu. Vyhodit všechny hosty snad zvládnou Kamijovi poskoci sami. Aqui se pořád tváří dotčeně a umanutě, ale Tetsuya ho opravdu hodně překvapí. Musí zvednout hlavu nahoru a zkoumavě se mu podívat do očí. Ještě před chvílí to vypadalo, že si s otcem snad půjdou po krku kvůli místu na výslunní a teď se ho Tetsuya zastával? Aquiho to najednou hrozně potěší a uvědomí si, že Tetsu je skutečně ten, s kým chce být.
"Jsi spravedlivý." Řekne mu a vytáhne se na špičky, aby ho mohl obejmout. Tetsuya měl nejspíš pravdu. Musí se se všemi pocity nějak vyrovnat. Zasměje se, když mu Tetsu slíbí ochranu na věky věků, dokud bude chtít a společně s ním odejde zadním východem z domu pryč. Vytáhne obočí znovu, když dojde na dárek a je na něm vidět, jak moc se těší a jak se mu podobné pozornosti líbí. Venku se Ruki podívá na Uruhu a přikývne na jeho slova. Taky si myslí, že stín bude sílit a zase slábnout. Podle něj nevěděli čím ho krmit a proto byl teď pořád slabý. Byla to vlastně docela děsivá schopnost, nechápe, že ji má zrovna on. Jakmile přijdou domů, hned se o tom pobaví, ale teď tady byla jedna důležitá věc – jejich přátelé přímo před nimi. Uruha mu ale nabídne, aby se spolu prošli a nechali je tady samotné a i když to Rukiho ignorantsky nenapadlo, asi by to bylo nejlepší. Přikývne tedy a vydá se s ním pěšky domů. Někde uvnitř jsou ještě tátové a nerozloučili se s nimi, ale to snad přežijí.
"Pár věcí vyzkoušet?" Je ještě slyšet Rukiho hlas, ale pak už je Aoi s Torou sám. Tedy s Torou a jeho dítětem, které má právě navíc v náručí. Aoi Torovi věří, že je mu to líto, ale pořád si není jistý, co si má počít. Ví, že kdyby ho to mělo popadat častěji, neunese to. Na tohle nebyl stavěný, opravdu ho to hodně zasáhlo. Tora mu slibuje, že už se to nestane a on ví, že jestli někdo stojí za další šanci, tak je to on.
"Ty že si nejsi jistý sám sebou?" Zvedne k němu oči.
"Takový frajírek…" Trochu si z něj dělá legraci. Nechá se od něj přitáhnout blíž, zatímco ho roční chlapec tahá za vlasy.
"Tohle je nejlepší cesta, jak mě vyhnat. Už to nedělej." Ještě chvíli se na něj vydrží mračit. Musí trochu zvednout koutky, když mu Tora začne vyhrožovat, že se tátové zblázní.
"To je pravda." Souhlasí s ním, ale opře si čelo o jeho. Chvíli tak vydrží se zavřenýma očima a pak se pomalu odtáhne.
"Nepřijde ti hrozné, že ho tady nechala? Zná jenom ji, celý rok, je to máma a najednou skončí na rukou cizím upírům. Myslím, že nás čeká pár ubulených dní…" Povzdechne si. Gackt s Hydem mezitím vyjdou z domu. Už tam zůstali skoro poslední. Gacktovi se vůbec nelíbí, jak si chce Mana Toru přivlastňovat, ale ani neví, jak by to Torovi řekl nebo rozmluvil. Potěší ho, když ty dva uvidí spolu. Ruki s Uruhou tu nejsou a stín taky ne, asi už odešli. Chvíli tam jen tak stojí a pak Hydovi kývne bokem, aby je nerušili ani oni.
"Pojďme domů. Však oni přijdou. Musíš chystat pokojíček, jinak bude mít černé peřinky…" Narazí na zálibu těch dvou.
Tora, Hyde, Uruha, Tetsuya, Kamijo
Kamijo tiše vyčkává, až se Mana podívá Aquiho směrem. Podle něj mu to dojde během vteřiny a neplete se. Jsou to složité vody, co se rodinných vztahů týká a on se jim do toho zase tolik plést nechce, i když už to malinko udělal. Některé věci, jsou však jen na nich. Koutek se mu malinko pozvedne, protože jej Mana do této situace zahrnul a pak zlehka přikývne. Tu poznámku prostě čekal. "Ano, samozřejmě. Nic mi neudělá větší radost, než když své pochybení napravím." Myslí to naprosto vážně. Postavil se na stranu Gacktovy rodiny, i když neměl nejmenší tušení, o co jde. Teď musí Manovy dokázat, kde leží jeho loajalita a rozhodně v tom nevidí vůbec žádný problém. Sám si ještě musí zjistit jisté detaily, které ho velice zajímají. Instruuje svůj vlastní personál, aby se postaral o zbytek hostů a uctivě je vyprovodil. Večírek skončil a by rád strávil ještě několik chvil s Manou, nejspíš u skvělého vína, oba si nejspíš musí ve své hlavě přebrat události dnešního večera. Tetsuya po očku pozoruje Aquiho, který nad věcí ohledně svého otce dost přemýšlí. Nediví se mu, sám by to nejspíš řešil mnohem rázněji. Mírně se pousměje, když mu Aqui řekne, že je spravedlivý. Ne, nebyl skoro nikdy a jednal jen čistě ve svém vlastním zájmu. Tedy dost často, ale tentokrát je to jiné. Aqui potřebuje podporu, ale válka mezi ním a jeho otcem by nic dobrého nepřinesla. Nechá se od něj obejmout, na chvíli ho přitiskne k sobě.
"Ano, vybírám si svou spravedlivost na dalších sto let dopředu." Prohodí ledově, ale je to jeho osobitý vtip. Dnešní večer si užijí společně v jejich sídle a ne, nechce už nikoho z téhle sebranky vidět. Je rád, když auto vyrazí k domovu. Uruhu má v očích malinké obavy, když vidí, jak je z toho Ruki nesvůj. Co si budou povídat, všichni se chvíli budou starat o to, co se to se stínem děje. Nikdo neví, kam až můžou jeho schopnosti zajít, ale podle něj by se to nemělo nechat jen tak.
"Ano, je čas začít trochu studovat, možná se pár starších poptat, jestli o tom něco neslyšeli. Nemůžeme to nechat jen tak." Usměje se na něj a pak si ho přitáhne blíž k sobě, aby ho mohl líbnout do vlasů.
"Víš, záleží mi na tobě a na tom, aby bylo všechno v nejlepším pořádku. Takže se v tom budu trochu šťourat." Usměje se svůdně, aby náhodou Ru neměl potřebu jakkoli protestovat. Po zbytek cesty ho svými slovíčky rozptyluje a snaží se, aby myslel hlavně na něj a na to, co by mohli dělat, než na svůj stín a jeho schopnosti. Pro tento večer bylo dramat až dost. Nejspíš půjdou ještě naházet vlkodlakům na dům upíří svršky, ať se trochu rozptýlí a ano, zase dělá něco, co by ho ještě před pár týdny nenapadlo, ale náramně se tím bude bavit, to ví už teď. Tora obezřetně pozoruje Aoiho a čeká, co mu na to všechno řekne. Ví moc dobře, že by si zasloužil tak maximálně kopanec do rozkroku, ale doufá, že se to nestane. Nebo ať ho kopne, ale pak ať mu řekne, že s nimi zůstane. Sám to nezvládne, to ví. Není schopný vychovávat sám sebe, natož tak dítě. Aoi to podle něj zvládne levou zadní a nechá se od něj s radostí komandovat. Pousměje se a zavrtí hlavou.
"Ne, nikdy jsem nebyl a s tebou už vůbec ne." Je vidět, že mu na tom tak moc záleží a proto má pořád strach, že si Aoi jednou uvědomí, jak hrozný je a prostě ho pošle pryč. Teď by si klidně dal tu bandu lovců, u nich by bez mrknutí věděl, co s nimi má dělat. Zvedne k němu opatrně oči a vypadá hodně smutně.
"To je to poslední, co bych chtěl." Ujistí ho, že ať se bude dít cokoliv, odehnat ho rozhodně nechce. Bude dělat psí kusy, jen aby ho udržel u sebe. Teď si bude pár dní asi i skládat prádlo, které do skříně jindy jen tak nahází. Úlevně si vydechne, jakmile si Aoi opře čelo o to jeho. Pak se nad jeho dalšími slovy pořádně zamyslí.
"Brzo zjistí, že u nás je mu mnohem líp. Viděl jsi, bylo jí to úplně jedno. Mě na něm asi záleží už teď." Přizná se rovnou, když mu to pořádně dojde. Má ho pár minut a už si nedokáže představit, že by ho dal někam pryč.
"To zvládneme, pořád na to nejsme sami." Ujišťuje spíš sám sebe a docela to funguje.
"Počkám si na okamžik, kdy se z nás zblázníš." Uchechtne se krátce a pak se nakloní, aby ho mohl opatrně políbit. Hyde vyjde s Gacktem před dům a rozhlédne se. Když uvidí Aoiho s Toru a jejich polibek, uleví se mu. Stiskne Gacktovi ruku a podívá se na něj.
"Ano, máme spoustu práce, abychom jim to co nejvíce usnadnili a dodali tomu styl." Vykročí z Gacktem potemnělou uličkou.
"Ale musíš uznat, že jako dědeček jsem pořád neskutečně sexy. Hm, už se těším, až se budu venku promenádovat s kočárkem. To bude pohledů." Když to vypadá, že se všechno uklidnilo, má očividně dobrou náladu a chuť zase provokovat. Tora se krátce ohlédne a uvidí vzdalující se záda Hyda a Gackta.
"Půjdeme taky." Navrhne Aoimu.
"Po cestě to vezmeme přes park a nakrmíme ho. Určitě tam budou nějaké hrdličky, tak mu dáme trochu lásky." Usměje se na Aoiho, nechá mu upíří mládě, jen ho vezme kolem ramen, aby mohli vykročit k domovu.
Žádné komentáře:
Okomentovat