Hromadné - Já se z tebe jednou vážně zblázním. - část 2.

(plavba)

Aqui, Die, Hiroto

Aqui se trochu zarazí, když dojde na testování jeho znalostí na konci plavby. Tamaki mu říkal, že naučit se navigaci z hvězd není nic lehkého a takového mistra nebylo snadné najít. Málokdo vás dovedl bezpečně dostat přes nebezpečné vody nebo na neznámá místa. Jak by se to mohl stačit naučit do konce plavby? A vůbec, co pak to Toshiya sám uměl? Nebo kdo ho bude zkoušet? Vůbec nic na to neřekne, nikdo přece neříkal, že z toho bude skládat navigátorské zkoušky nebo jak se taková věc jmenuje a bude mít hodně záminek, proč se celé noci válí s Tamakim nahoře na palubě a nespí, místo aby byl v teplé posteli. Podle něj Toshiyu poprvé trochu načapal, ale klidně, ať si to Toshiya uvědomí až o trochu později. Už hledí do svitku, když je oba dva vyvede z míry svým prohlášením o tom, že je rád, že je má. Cuknou mu koutky, ale jinak se tváří poměrně neutrálně a v tu chvíli je velmi podobný svému otci. Tamaki ho nezklame a hned k němu přiskočí, aby mu pomohl. Někdy je vážně legrační, skoro teatrální. Myslí to vážně, ale Aqui by si z něj nikdy nedělal sluhu nebo držák na svitky. Je mu jasné, že Toshiya ano. Trvá to dvě vteřiny, něž jim Toshiya svitek sebere a povolí jim nejdřív normální snídani a Aqui se znovu mírně pousměje. Lehce se mu ukloní hlavou a přitáhne si talíř víc před sebe. Poslouchá tu slovní mikropřestřelku mezi těmi dvěma a uvědomí si, jak šťastný tady s nimi je. Chybí mu otec i sestra, ale zároveň se nikdy necítil tak svobodně a tolik k užitku. Toshiya mu začne vysvětlovat, jaký případ je čeká tentokrát. 

"Látky, to se těším." Byla to jeho slabost. Vždycky se rád hezky oblékal a v látkách se mohl přehrabovat celé hodiny. Obzvlášť v těch vyšívaných korálky nebo zlatem a polodrahokamy. Když přijeli krejčí a švadleny, byl horší, než jeho sestra. Mírně rozhodí rukama. 

"To nevím, ještě ho neznám. Ani to, po čem touží ani to, co by si sám představoval. Ale vždycky je výhodnější uplatit někoho najednou, ne? Pokud s ním tedy nebudeme spolupracovat dlouhodobě." Myslel si to. Jednorázový výdaj se mohl zdát nákladný, ale když někomu dáváte trochu a dlouho, nakonec to může být mnohem dražší. Oni kapitál mají, takže by si to mohli dovolit. Kmitne mezi nimi pohledem, protože si ani nevšiml, že se něco děje, ale to už se dveře do jídelny otevřou a dovnitř elegantně vpluje Die. Na sobě má cosi, co vypadá jako kimono křížené se županem a zrovna moc pohromadě to nedrží. Stejně byl vždycky krásný a elegantní, i v jeho věku. Aqui si sem tam připadal, že vypadá mnohem méně jako princ, než Die. 

"Kdyby se vám zdálo, že loď zastavuje a obrací se ke břehu, tak se vám to nezdá." Řekne jim Die místo pozdravu a obepluje stůl, aby se posadil do druhého čela na místo královny. To, že tady mají prince je nepřimělo, aby změnili zasedací pořádek. 

"Na břehu totiž čekají důležití hosté. Ano, tady uprostřed ničeho. Údajně nás pronásledují celé týdny a nesou nám důležité novinky." Setká se s Toshiyovým pohledem. Nadšeně si uvědomí, že ještě nic neví. +Konečně jsem zase rychlejší.+ Pomyslí si spokojeně Die. 

"Nebudeš věřit tomu, kdo to je." Pokračuje Die a ani za nic jim to nechce prozradit dřív, než budou na palubě. 

"Něco mi ale říká, že se nám jejich sdělení zase tak moc líbit nebude, když vážili celou tu cestu až sem. Zrovna oni dva… vážně by mě zajímal jejich příběh. Jsme jim totiž nápadně podobní…" Kde by Toshiyu napadlo, že Hiroto má pletky se Sagou, to by nevymyslel nikdo! Potěšeně se rozhlédne po vykolejených výrazech okolo sebe. Aqui začíná nezdravě blednout. Dovede si domyslet, že podobná návštěva nepřináší přátelské pozdravy. 

"Něco se stalo." Hlesne a ramena mu klesnou.

Tamaki, Toshiya, Saga

Toshiya ještě chvíli pozoruje Aquiho s nic neříkajícím a vlastně typicky nepříjemným pohledem. Ano, sám si moc dobře uvědomuje, co mu právě řekl a vlastně mu tím dal svolení dělat si v tomto ohledu, co jen chce. Ne, že by se princ musel dovolovat, ale stejně, má ho prostě na starost a tu roli vzal víc než ochotně. Taky ale není z těch, kdo by mu chtěl odpírat jistá potěšení ze života. Klidně by ho poplácal po rameni a popřál mu, aby je bylo slyšet až ke břehu. No, to sice teď není daleko, ale i tak…Na konci plavby se zeptá na pár detailů ohledně hvězd, které sám zná a pak ho nechá dýchat. Nejspíš jako jediný v paláci. +Někdo to oddřít musí.+ Proběhne mu hlavou s nádechem ironického pobavení. Koutky mu téměř neznatelně trhnou nahoru. Ano, věděl, že Aqui má podobnou slabost jako on a tento obchod si užijí. Pro Aquiho tak bude o chlup jednodušší se orientovat. Ne, že by mu víc pomáhal, ale jisté znalosti jsou základ.

"Die-san půjde s námi." Dodá ještě, aby bylo jasno a tváří se, že nevidí Tamakiho pobavený pohled a němé vyslovení věty, jak jinak. 

"Kdybych věděl, co uvidím, tak si tu snídani snad i odpustím." Uhodí na Tamakiho, který se nehorázně cpe a Toshiya se diví, že neloví jídlo i po zemi.

"Úkol číslo dvě, naučit ho způsobům." Zadá Aquimu, aby bylo jasné, že na tohle se dívat vážně nehodlá. Toshiya nakloní hlavu na stranu, když Aqui začne a to už dává pozor i Tamaki. Dokonce to vypadá, že mu něco odpadne od úst, jak hltá každé Aquiho slovo. +Je mi z tebe špatně.+ Povzdechne si Totchi v duchu a pak oči radši rychle stočí na Aquiho. 

"Obchodníci jdou většinou po penězích. Ted pokud neobchodují ještě s něčím jiným. Tento si pohrává i s drahými kameny. Shodou okolností nějaké vezme s sebou." Prozradí mu o malinko víc.

"Ale máš pravdu, jednorázová platba je pro nás rozhodně výhodnější. Proto se budeme snažit, aby s tím souhlasil. I když je idiot, umí si to spočítat a my chceme ušetřit." Nemusel by se ohlížet. Císařské poklady by zaplatily hodně, ale on takto obchodovat nikdy neuměl. Většinou to spíš vypadalo, že peníze jdou z jeho kapsy. Tak se k nim i choval. Všichni se jako na povel otočí, když vejde Die. Tamakiho obočí jde nahoru, protože samozřejmě vidí, jak je oblečený, ale vydrží mu to jen pár vteřin, než se zase pustí do jídla. Je vidět, že by se nejradši zeptal, proč kotví zrovna teď, když to nebylo v plánu. Toshiya svůj pohled neodvrací a oči se během vteřiny změní na hladové. Ano, mohl by zas. Dokonce si skoro neznatelně vydechne. 

"Nebudu?" Začíná být zvědavý i on, než mu Die připomene jistou podobnost. Zatím ho nikdo nenapadá, sám o Hirotovi a jeho pletkách nevěděl. Tama se tváří obezřetně a už se přisouvá k Aquimu, který pomalu bledne. Tedy ještě víc, než normálně.

"No tak to jsem vážně zvědavý, kdo se nás pokouší kopírovat." Utrousí Totchi a je jasná, že noví návštěvníci už mají vroubek. Loď se zastaví, když zakotví a na palubu vstoupí Saga s Hirotem. Saga vypadá vlastně dost obyčejně, i když je znát, že si na svém vzhledu dává hodně záležet. Jeho oči ale zůstávají poslední dny smutné. Nenesou dobré zprávy a ty on říká vážně nerad. Ještě takové. Jsou vedeni do určité kajuty a on sám jen krátce stiskne Hirotovi ruku a pak ho zase pustí. Některé věci nemusí na první dobrou nikdo vědět, to si uvědomuje. Kdo ví, na koho by mohli narazit, kromě čtveřice, za kterou míří. Jsou vyzvání, aby vstoupili do jakési jídelny. Saga zůstane způsobně trochu víc stranou a hluboce se jim ukloní, jak mu diktuje jeho hluboce zakořeněná výchova. Tosyhiya je oba přivítá, jak se sluší a patří a pak přeostří na Sagu.

"Hm, Kamijo." Utrousí ledově, protože je znát, odkud to všechno má.

"Zdá se, že se dobře zařídili." Dodá ještě a pak se podívá na Hirota.

"Prosím." Pozve je oba ke stolu s ledovým výrazem. Ne, tohle nebudou rozhodně dobré zprávy. Chtěl by dodat, že Hirotovi rozhodně není ani trochu podobný, protože ten Inoranův kluk vůbec nevyrostl, ale zatím to nechá být. Uvidí, co z něj vypadne.

"Tohle asi není posílení doprovodu pro prince." Naznačí, že je čas, aby řekli, co tu dělají.

Aqui, Die, Hiroto

Aqui přikývne a těší se ještě o něco víc. Jít s Die na látky byla vždycky zábava. Jediný, komu tady byly trochu jedno, byl Tamaki, ale vlastně ani to nebyla pravda. Aqui už si všiml, že když má tu možnost a zrovna mu to nepřipadá zbytečné, obléká se rád a stojí u zrcadla docela dlouho. Líbilo se mu to, byl rád, že se o sebe Tamaki stará. Kdyby smrděl jako někteří námořníci tady, asi by to s ním nevydržel, i když by ho neměl hodnotit zrovna podle toho. Zvedne oči od jídla, když Toshiya prohodí tu větu, chvíli si není jistý, co tím myslel a pak protočí očima. Tamaki jedl vždycky rychle, ale vážně nebyl jako vepřík u koryta. Toshiya to rád přeháněl a ti dva si navzájem prostě nedali pokoj. Usměje se a přikývne, když dojde na ty způsoby, ale ty on ho učit nemusí. Věděl dobře, že když to bylo důležité, Tamaki se nějak přepnul a začal se chovat slušně. Nikdy ho neztrapňoval, měl na to prostě cit. Jakmile Toshiya prozradí Aquimu víc ohledně drahých kamenů, je mu jasné, že Toshiya má svůj plán už předem připravený. 

"V tom případě jistě vezeme něco, co by ho mohlo zajímat. Na světě je hodně kamenů, které v naší zemi nejsou běžné a ke kterým lidé jako on nemusí mít přístup, zatímco lidé jako ty ano. Je to tak?" Usměje se nevinně, když se podívá Toshiyovi do tváře. Toho kamene bude škoda, ale pokud to všechno vyřeší, je si jistý, že si Toshiya zvládne obstarat jiný. Ano, ten kupec by se mohl pokusit dostat z nich těch kamenů víc, ale podle Aquiho se nechá zastrašit. A to ho ještě ani neviděl. Když se objeví Die a Tamaki se na něj tak podívá, Aqui se zatváří skoro vyděšeně, ale Tamaki toho naštěstí hned nechá a dál si všímá jídla a tak si zase vydechne. Ještě toho trochu… Jenže pak Die prozradí, že je důvod k obavám a Aqui si uvědomí, jak se Tamaki posouvá víc k němu. I on si to myslí. Přeskakuje pohledem mezi Die a Toshiyou, kterého teď zajímá spíš možné kopírování jejich vztahu, ale odpovědi bude muset hledat trochu někde jinde. Chvilku to trvá, než se Hiroto se Sagou dostanou na palubu a odtud do jídelny, ze které už je odneseno všechno jídlo a přineseno občerstvení pro pocestné. Aqui se snaží vypadat vznešeně a nad věcí, ale má pocit, že omdlí ještě dřív, než zjistí, o co jde. Die se ani nenamáhal s převlékáním a když jejich návštěva vejde, je vidět, jak to zaskočilo minimálně Hirota. Pohoršeně zaskočilo… Oba dva se hluboce ukloní všem v kajutě a Aqui jim pokyne, že mohou mluvit, ale Toshiya je trochu rychlejší. Aqui Hirota poznává, musel se učit o všech poddaných, ale Rukiho a Kamijova adoptivního syna hned nerozezná. Hiroto zůstane na Die pohledem jenom chvíli, má tady důležitější poslání, ale kruci, to se neoblékne ani před princem? Ještě, že přijel… 

"Vlastně ano, je." Začne trochu od konce a podívá se na Aquiho. 

"Vezeme velmi důležité zprávy od vašeho otce, císaře." Řekne, znovu se ukloní a přijde blíž, aby Aquimu podal svitek v cestovním pouzdře. Je tam jisté vysvětlení a především informace o smrti Aquiho matky, císařovny. Hiroto chce, aby si to přečetl později, až bude sám. Navíc by ho nenechal domluvit. Aqui si svitek převezme, ale ještě ho neotevírá. 

"Poblíž hlavního města došlo k událostem, kterým snad ani nebudete věřit, ale byli jsme u toho osobně. Vypadá to, že rodina je…" Jak to jenom říct? 

"Došlo tam k vymítání, Hide-san přišel o svoji moc a vypadalo to, že snad vyhrál, ale bohužel ten démon… údajně duch válečníka jménem Enishi, on…" Znovu se odmlčí a nervózně se ohlédne na Sagu za sebou, než se zase podívá na ně. 

"Posedl vaši sestru. Odjela ve společnosti pana Ogawy někam na sever, kde by se měli démona zbavit. Všechno je popsané v dopise. Váš otec vás žádá, abyste se za žádnou cenu nevracel domů. Ne, dokud nebude jisté, co přesně je s vaší sestrou, protože pokud by se záměr pana Ogawy nepodařil, bude se vás pokoušet zabít. Jste následníkem trůnu, musíte to přežít." Podívá se na Toshiyu a Die, kteří tímto mají jasný úkol. Stejně jako Tamaki. Aquimu začne hučet v uších. Má dojem, že nerozumí jediné slovo ve společném jazyce. Nechápe ani jednu z těch vět, ani jednu. Na prázdno otevře pusu, podívá se okolo sebe a sevře prsty okraje stolu. 

"Máme zůstat s vámi a pomoct vám." Dokončí Hiroto. Die zvedá obočí nahoru, ale ani na chvíli si nemyslí, že Hiroto mluví nesmysly. S duchy on má svoje zkušenosti… S Hidem má svoje zkušenosti. 

"Jak to myslíš, že přišel o svoji moc?" Vydechne. Nejraději by jel hned za ním. Vždyť díky němu… on a Yukihiro… Začíná blednout taky a Meisa je mu v tuhle chvíli trochu ukradená. Má Ogawu, to je podobné, jako když on má Toshiyu. Jenže Toshiya by nikdy neudělal špatnou věc... Pomalu se na něj podívá.

Tamaki, Toshiya, Saga

Tamaki je poslouchá zdánlivě na půl ucha. Vypadá to, že se věnuje víc snídani, než debatě o obchodech a látkách, ale opak je pravdou. Za prvé ho látky zajímají taky, když ne tolik jako ty dva a za druhé…Chce mít přehled, co se kolem Aquiho děje, aby mohl být vždycky ve střehu, kdyby se mělo něco semlít. Jeden by řekl, že budou uprostřed města a že se nic stát nemůže, ale Tama už toho i přes svůj věk viděl hodně. Bezpečno nebylo ani v paláci. Na Toshiyovo popichová ohledně toho, jak jí se jen ušklíbne a prostě to nekomentuje. Nejradši by mu řekl, že před ním se vážně omezovat nebude a Aqui jeho apetit zná, ale mlčí. Pro tentokrát. Toshiya se pohodlně opře a poslouchá, co mu Aqui odpoví. Nepochybuje vůbec o tom, že vymyslí ten správný způsob, jak by to mohli provést a taky ví, k čemu má přístup, není to složité.

"Správně." Prohodí ledovým hlasem, ale v očích se mu blýskne jistá spokojenost.

"Vezeme něco, co by se dalo použít jako dostatečná platba. Můžeme se na něj později jít podívat." Nabídne Aquimu, vůbec nepochybuje o tom, že ho bude zajímat. Ostatně kámen, který se mu podařilo sehnat, je velké lákadlo pro hodně lidí a Aqui sdílel jistý cit, který měl i Die. Situace se ale stane dost vážnou, když se v místnosti objeví Hiroto se Sagou. Tama postupně odsouvá jídlo a prohlíží si oba dva. Neujde mu Hirotův pohled směrem k Die a asi tuší, co si myslí. Jindy by si neodpustil poznámku, ale teď mlčí a snaží se být, co nejblíže k Aquimu. Sám má podivné tušení, že to dobré zprávy nebudou. Možná by se měl krotit, ale brzo už pod stolem najde Aquiho dlaň a sevře jí v těch svých. Je to možná málo, ale ať má alespoň pocit, že je tu s ním a taky vždycky bude, ať už se stane cokoliv. Toshiya už sedí vzpřímeně a poslouchá novinky z paláce. Ve tváři se mu v první chvíli nepohne ani jediný sval. Saga stojí způsobně stranou. Pořád má na paměti kým je a odkud pochází, i když je teď jeho postavení trochu jiné. Zvedne oči ve chvíli, kdy se na něj Hiro podívá. Smutně se pousměje a kývne hlavou, aby pokračoval. Zároveň chce, aby věděl, že za ním stojí a že ho podpoří v čemkoliv. Hideho jméno způsobí, že se Toshiyova tvář zatáhne. Pamatuje si co dobře události v paláci a taky ví, co mu Die řekl v jejich pokojích. Hide mu kdysi pomohl, to samo o sobě stačí, aby neslyšel rád, co se stalo. Jméno princezny v celé situaci figuruje taky a je to mnohem vážnější, než by si kdo dokázal představit. Jakmile Die promluví a ještě se na něj podívá, bez váhání vstane, přejde jeho záda a zlehka mu položí dlaně na ramena, aby ho přitáhl k sobě a ujistil ho, že tady je a nic se nestane. Tamaki bez okolků sáhne po Aquiho židli a přitáhne si ji k sobě, ať už to vypadá, jak chce.

"Jsme tu všichni pro tebe." Pošeptá mu, aby ho co nejvíce podpořil. Až budou sami tak ho obejme a už ho nepustí. 

"Dobře." Ozve se Toshiyův chladný hlas. 

"Tyto informace podstatně mění situaci." Doplní ještě a je vidět, že rozmýšlí nejlepší další kroky. Napadá ho hlavně jeden.

"Nejlepší bude, si cestu prodloužit a já vím, kam pojedeme." Jedná čistě pragmaticky bez známky emocí, ale uvnitř něj jsou.

"Zvládneme i tohle a Hide taky." Pošeptá Die, když se k němu nakloní blíž, aby ho mohl slyšet jen on. Pak se znovu víc narovná.

"Nikdo se nesmí nic z tohoto dozvědět. Nikdo o tom s nikým nebude mluvit. Naše cesta bude pokračovat podle plánu. Pojedeme do mé domoviny." Ne, nebyl tam nikdo Hidemu podobný, ale jejich umění leželo úplně někde jinde a nebyla to jen výroba jedů. Neví sice, co stojí v dopise, ale to můžou probrat později. Podívá se na Tamakiho a ten mu opětuje pohled. Rázně přikývne a je jasné, že teď se do Aquiho nehne ani na krok. Uvnitř sebe cítí až nezvyklou sílu, která se rozhodla jeho lásku chránit. Zemře pro něj, pokud ho tím zachrání. Toshiya se pak podívá na dva nově příchozí a kývne jim hlavou ke stolu.

"Posaďte se." Vlastně jim to nařídí, ale to dělá prostě vždycky. 

"Probereme detaily cesty." Chce mít všechno pod kontrolou, jak jen to půjde.

Aqui, Die, Hiroto

Ještě před tím, než vstoupila jejich návštěva se šokujícími informacemi, řekl Toshiya Aquimu něco, co ho překvapilo. Totiž že sebou vezou kámen, který je mu ochotný speciálně ukázat. To nebylo jen tak něco obyčejného, Aqui v tu chvíli začal být strašně zvědavý a bylo mu jasné, že se s tím kamenem nebude chtít rozloučit. Určitě by ho nechtěl dát zrovna nějakému pochybnému kupci s látkami. Jenže bude muset a navíc je to jenom prostředek k tomu, aby dosáhli svého. Neměl by se na něj dívat jako na sběratelský předmět. Podobné věci se ještě učil a bylo těžké je ovládat a je si jistý, že nebude sám, kdo nebude chtít kameni dát sbohem. Jediný, kdo by ho klidně hodil do moře, by byl Tamaki. Měl rád drahé věci a zároveň… to byl prostě jenom kámen. Jenže hezké věci mají brzy skončit a za chvíli už je svědkem děsivých informací o své sestře, o Hidem čaroději a možná i o osudu celého císařství. Cítí, jak Tamaki pod stolem našel jeho ruku a sevřel ji a vnitřně mu byl opravdu vděčný, ale teď se na to nedovedl soustředit a navíc… 

"Ale doma je můj otec, je tam úplně sám." Řekne, jako by už mohl tušit, že je s jeho matkou zle, ale bylo to jen takové bezděčné konstatování. Nebo to někdo našeptával jeho srdci, kdo ví… Nemohl ani tušit, že otec už zase tak docela sám není, ale stejně by ho to neuklidnilo. 

"Měl bych jet domů, o všechno se postarat a jestli mi něco hrozí, lepší bude postavit se tomu tam, ne?" Rozhlédne se po ostatních, ale ti jeho názor nesdílejí. Tamaki najednou spolupracuje s Toshiyou a jeho pohled zůstane na chvíli viset v očích Die. Jako kdyby věděl něco, co Aqui rozhodně nemůže a taky to tak je. 

"To nejde, Aqui-chan. Nemáš ani ponětí, o jaké věci tady jde. Jestli to zavinilo pád Hideho, tak je to tak silné, že se bojím nejhoršího." Řekne mu Die otevřeně a upřímně. Aqui se podívá na Hirota, nově příchozího, který by s ním možná souhlasit mohl, ale ten měl svoje rozkazy od císaře a vypadal, že je splní, i kdyby mu měl přerazit nohy. A to samé nejspíš udělá i Toshiya. 

"Ale já chci Meise pomoct." Hlesne a podívá se alespoň na Sagu, ať už je to kdokoliv. Má v očích nejvíc soucitu. 

"To nejde." Řekne odhodlaně Hiroto. Toshiya vstane, ale není to proto, aby přišel k němu anebo mu začal vysvětlovat, co se to děje. Stoupne si za Die a Aqui ví, že se kdysi muselo stát něco, o čem nemá sám ani ponětí. Chvíli je sleduje, ale pak se podívá na desku stolu před sebou. Začíná ho zaplavovat smutek a pocit, že tohle nikdy nemůže zvládnout. Že by se možná měl vzdát hned. Die najde Toshiyovu dlaň a sevře ji ve své, ale prudce se otočí k Tamakimu a Aquimu, když se ozve ten kravál židle tažené po podlaze. Protočí očima, ale mlčí. Teď se poznámky nehodí. Tamaki Aquiho ujistí, že jsou tady všichni pro něho a Hiroto znovu odhodlaně přikývne. Má svůj dluh vůči svým mužům a doufá, že Kai je vykoupí oba dva. O něm ještě taky nikdo nic neví. Ani o Hideho dítěti. Hiroto poslouchá plán stejně jako všichni ostatní. 

"Neměli bychom začít předstírat, že princ vůbec není princ?" Nemá informace o tom, jak to během cesty chodí, ale zvěsti se šířily rychle. Měli by je zpomalit co nejvíce. Hiroto ví, odkud Toshiya pochází a je to nebezpečné místo, ale jestli teď někdo prince ochrání, tak jedině on. A tak s tím bude souhlasit, i když by jel raději sám domů. Hiroto se podívá na Sagu a přikývne, aby se posadil vedle něj. Tady nebude nic skrývat, proč by měl? Zrovna před těmi dvěma. A to ještě pořádně netuší o těch druhých dvou. 

"Promiňte." Řekne Aqui a vstane. Chce si v klidu přečíst dopis. Sám a na čerstvém vzduchu. 

"Tam mě snad sestra zatím nezavraždí, ne?" Řekne pro případ, že by ho někdo chtěl zadržet. Přejde ke dveřím a jednoduše odejde. Musí si najít nějaké tiché místo, ale na palubě ho zase tolik nebylo a námořníci byli snad všude. Nakonec si najde hnízdo ve smotaném lanu a otevře svitek.