Ruki x Tamaki - Mám v plánu si to nejenom užít. - část 2.

(divadlo)

Tamaki, J 

Tama si dostatečně užije jeho úsměv. Ten kluk by na zrovna tohle podle něj dostal kohokoliv. Společně s motorkou je to vlastně dost vražedná kombinace, to se mu musí nechat. Nakloní hlavu trochu na stranu a pousměje se tentokrát on.

"Nepotřebuju, aby mě k sobě stěhoval." Odtuší klidně. Nakonec by to stejně dopadlo tak, že si Rukiho k sobě přestěhuje on sám. Představí si, jak by se vztekal, kdyby mu bez zeptání sbalil věci a pak mu napsal zprávu, že už bydlí jinde. Minimálně by ho roztrhl, o tom vůbec není pochyb. No nic. Kou se brání práci v klubu, ale očividně úplně neví, jak to tady chodí. Spousta kluků tam bylo jen tak, na pár večerů v měsíci, když se jim to zrovna hodilo. Byla to sice dlouhodobá spolupráce, ale někteří měli své oblíbené klienty a kvůli nim sem chodili, nic víc. 

"Uvnitř je spousta možností." Upozorní ho na fakt, že hodně věcí je jen o domluvě. Ne, nebude ho přemlouvat, třeba za ním jednou přijde a bude chtít zjistit víc. Je to čistě na něm. Práce v klubu byla trochu jiná a podle toho taky probíhalo jakési přijímání. 

"Kdyby ti to přece jen nedalo, šéf si s tebou rád popovídá, o tom vůbec nepochybuju." Pokrčí zlehka rameny, ale chce, aby Kou věděl, že to myslí opravdu vážně a nedělá si z něj legraci. Obočí mu jde malinko nahoru, když dojde na to, že je to škoda. Pro něj vlastně taky, má proti sobě moc hezký kousek, ale Rukiho z hlavy nedostal a není ten typ, který by do něčeho šel, kdyby věděl, že to tomu druhému vadí. Na podobných věcech by se musel dohodnout a dělat je se souhlasem. Tak to pro něj bylo schůdné, ale nic potají a za zády, stejně by to nedokázal držet uvnitř sebe, na to byl vždycky příliš otevřený. Očividně jeho provokace neměl ten správný dopad. Vidí ohrnutý ret a změnu v chování. V očích se mu pobaveně zablýskne. Kou do něj rýpe od první chvíle, a když si to dovolil on, je to špatně. +Vypadal jsi víc splachovací. Škoda.+ Možná je mu to líto a zároveň…No třeba se to vyvrbí jinak, když se v klubu potkají později. Sleduje ho, jak odjíždí se svým typickým úsměvem na rtech a pak skutečně vyrazí do ulici, aby se dostal k muzeu. Začíná být malinko nervózní. Cesta mu nějakou dobu zabere, i když sedl do auta. Není však jediný, kdo se toulá v noci po ulici. J a jeho parta míří k jednomu z oblíbených barů. Je důvod k oslavě a oni si to umí užít. Kolem nich je rozhodně rušno, ale to mu nevadí. Sem tam někoho potkají, většině se nelíbí, jak se chovají, ale to taky nikdy neřešil. Jde se bavit, tak co je komu do toho. Ostatně za chvíli tady bude mít hlavní slovo. To se mu potom všichni budou vyhýbat obloukem. Kluci poukážou na někoho, kdo stojí na ulici a míří k němu. Mají dostat hladinu a jde to na nich vidět.

"Aaa máme tu osamocenou dušičku. Potřebuješ zachránit?" Pronese jeden směrem k Rukimu a už míří za ním, aby mu narušil osobní prostor.

"Vemene tě s sebou, bude zábava." Pokračuje dál v něčem, co by mohlo připomínat balení. J protočí očima, tohle není nic pro něj. 

"Nech ho žít. Vypadá, že toho má dneska už dost." Ozve se hlas J, který je za ramena stáhne k sobě. Prohlédne si neznámého od hlavy až k patě a zastaví se na jeho tváři.

"S tebou bych si radši vyrazil sám." Prohodí jako první a pak stáhne koženou bundu z ramen a přehodí ji bez ptaní přes Rukiho. Sám zůstane jen v triku a odhalí tak ze své postavy dost, dokonce i tetování.

"Když mi ji budeš chtít vrátit, často bývám tady." Strčí do její kapsy vizitku jednoho baru, kde se běžně scházejí. 

"Tady tyhle kvůli tobě klidně vyhodím. Možná i celý bar." Kývne hlavou s pobaveným výrazem ke svým kumpánům a pak zavelí k odchodu. Sám se ještě při odchodu otočí a mávneš na něj.

"Dávej si bacha, jsem sice to nehorší, co tě tu může potkat, ale…" Mrkne na něj, než se otočí a pokračuje společně se svými kamarády, u toho už zase kouří. Než J odešel od Rukiho, už byl Tama na místě a vidí, jak banda odchází od Rukiho. Přiběhne k němu a začne si ho prohlížet.

"Jsi v pohodě, neudělali ti nic?" Začne se ptát se starostí v hlase. Nejradši by ho několikrát otočil, aby se ujistil. 

"Ahoj a promiň, měl jsem přijet dřív." Omluví se mu rovnou, i když pozdě nejde. Tu bandu samozřejmě poznal, ví moc dobře, o koho jde a o to víc má o Rukiho obavy. 

"Je potkat, není zrovna na klidný večer." Osvětlí mu, proč tak vyšiluje a pohledem zhodnotí bundu, kterou má na sobě.

Ruki

To čekání se zdá být nekonečné, ale pokaždé, když se Ruki podívá na hodinky, ručička se posune jenom o malý kousek. Povzdechne si a najednou kousek od sebe uslyší hlasy. Otočí se na místě, ale bohužel to není jenom někdo, kdo prochází v noci po ulici. Jsou to nějací kluci, je jich hodně a míří rovnou k němu. Ruki chodil pozdě domů často, ulice tady byly obecně bezpečné, obzvlášť u muzea, ale i tak jste museli počítat s tím, že na někoho takového můžete natrefit. Jemu se to ještě nikdy nestalo. Největší živel v jeho životě byl Kou a ten kupodivu k žádné takové partě nepatřil. Ruki si je moc dobře vědom jejich počtu i toho, jak sám vypadá a že i kdyby nevypadal, na žádnou sebeobranu nechodí, ale vždycky měl pro strach uděláno. +Kreditku zablokuješ, peníze a mobil jim prostě dej, odejdou.+ Nabádá se v duchu. Nebyl holka a o kluky neměl zájem každý. Rozhodně ne party z ulice nebo mafie, ostatní by se jim smáli. Jenže tady to asi bude jiné, protože jeden z nich je najednou přímo u něj, nos má málem na Rukiho nose, až se Ruki musí zaklonit a zřetelně cítí, jak ho sjíždí očima, i když se na něj nechce ani podívat. Dělí ho tak půl vteřiny od toho, aby mu otiskl svoje cigáro o čelo a tím ukončil svůj život, ale do všeho nečekaně někdo zasáhne. To bylo dobře, protože Ruki by za chvíli něco odpověděl a stejně by bylo zle. Přijde k nim ještě jeden z té party a nařídí, aby Rukiho nechali. Pak mu složí takový osobitý kompliment a Ruki se ušklíbne. Cigareta v jeho ruce dohoří a zhasne. +Kruci, teď už ji ani neotisknu.+ Napadne ho. Má strach a velký, ale zatím se mu nějak daří nedat to na sobě znát. To asi tak do chvíle, než by musel udělat první krok. Jako kdyby nestačil Dori… Ten kluk, nebo spíš chlap, si najednou začne svlékat bundu a Ruki pootevře rty. Sjede ho očima, ale spíš hledá zbraň, než cokoliv jiného. Není tam. Bunda mu najednou přistane okolo ramen. Je těžká, velká a vyhřátá. Ruki pod ní málem klesne k zemi, ale hned je mu tepleji. Ani trochu nerozumí tomu, co se právě teď děje a kdo to naproti němu stojí, ale hlesne cosi jako nějaké díky, asi mu ani není moc rozumět a málem nedýchá, když mu J dává svou vizitku. +Další… za chvíli s nimi můžu hrát karty.+ J mu znovu složí kompliment, dá najevo, že ten bar asi vlastní nebo co a taky to, že je nejspíš nějaký nekalý živel a pak už všichni odcházejí. J se ještě ohlédne, Ruki ho asi hodně zaujal a pak jsou pryč. Ruki se málem úlevně sveze k zemi a zamne si rukou kořen nosu, ale to už je u něj zase někdo a on skoro vystrašeně zvedne hlavu. Je to Tamaki, konečně přijel a nejspíš to celé viděl. Na rozdíl od Rukiho ví, kdo to byl. 

"Nic mi není." Ujistí ho a podívá se po ulici směrem, kterým odešli. Už tam nikdo takový není. 

"Kdo to je, ty je znáš?" Jestli ten cizinec vlastní bar a Tamaki klub, tak je dost jasné, že na sebe museli už někdy narazit. Tedy… přijde mu to tak. 

"Jeden by nevěřil, jak je v muzeu najednou rušno." Řekne tiše Ruki a narazí tak i na návštěvu Doriho a neví, jestli tu bundu setřást hned nebo ji někde vyhodit nebo co s ní. Rozhodně by za nimi nikam sám nešel a ten chlap by si to stejně vyložil jako zájem, ale když ji nechá tady, tak ji najdou a protože tu pracuje, najdou si i jeho a pak stejně umře. +Doufám, že v ní není čip a on tak nezjistí, kde bydlím.+ Napadají ho scénáře jako z kriminálky. 

"Pojďme někam jinam." Řekne tiše.

"Někam, kde je teplo." Nemyslí to zrovna tak, jak by to mohlo vyznít, ale dneska už to snad ani horší být nemůže.

Tamaki 

Tama přiběhne blíž a ještě jednou se podívá k místu, kde ta banda zmizela. Tohle se mu ani trochu nelíbilo a kdyby mohl, tak nejspíš vážně zasáhne. Stačila by jedna vteřina navíc, kdyby se tu zdrželi. To se ale naštěstí nestalo. Prohlédne si Rukiho ještě jednou a pak už se neohlédne. Jeho zájem je prioritně tady a má pocit, že ho vážně dost vyděsili. Kdyby se podíval ještě jednou, všiml by si, že se J zastavil na rohu a tak trochu se pousmál, když se tím směrem podíval, jenže to nebyl žádný milý úsměv, spíš něco, čeho by se člověk měl vážně bát. 

"To jsem rád." Prohodí Tama s jistou úlevou, když mu Ru potvrdí, že se nic nestalo. Asi by si to hodně dlouho vyčítal, kdyby přišel pozdě a oni mu něco udělali. Tama se chvíli zamyslí, jestli mu chce odpovídat, ale asi není důvod, proč by měl mlčet.

"Znám. Vlastně jsou v oblasti klubů dost známí." Začne tak nějak opatrně. 

"Věnují se spíš barům a dost podniků jim platí prý za ochranu. Nikdy to veřejně nepřiznali, ale tak nějak se šušká, že to má co dělat s mafií." Prozradí mu něco z toho, co ví.

"Nadělají hodně nepořádku, když se jim někdo nelíbí. Byli u nás párkrát, kupodivu se chovali slušně, a co vím, tak po šéfovi nic nechtěli. Tu bundu bych mu měl vrátit." Chce to samozřejmě vyřešit za Rukiho. Poslední, co by udělal je to, že by ho za ním poslal sám.

"Zatím si ji nech, je vážně zima." Beze slova ho k sobě přitáhne a krátce objeme. Tak nějak potřebuje ventilovat fakt, že o něj měl vážně strach. Po Rukiho pobídce se pousměje a v očích se mu blýskne. Tohle by jindy využil, ale dneska na to nemá žaludek asi ani on.

"Dobře, mám za rohem auto. Vezmu tě do tepla." Dá mu automaticky ruku kolem ramen, i když jeho rozsudek ještě nepadl.

"Sluší ti to, ale popravdě…Vypadáš unaveně." Je znát, že toho Ru zatím moc nenaspal. 

"Asi by mě to zabilo, ale počkal bych do zítra…" Naznačí mu, že si klidně mohl odpočinout, i když by se nejspíš do té doby nechal sežrat nervozitou. Když dojdou k autu, otevře mu dveře a nechá ho nastoupit. Pak usedne za volant a pustí tlumenou hudbu. 

"Přiznávám, že mě první napadlo, jak si tě odvezu domů." Uculí se jeho směrem a nakonec zavrtí hlavou.

"Já vím, ještě nemám vyhráno." Dodá trochu sklesleji, ale dlouho mu to nevydrží. 

"Něco jsem ti slíbil, tak to splním, bude tam teplo a klid." Doplní ještě, ale kam ho veze, to mu neřekne.

"Vlastně pořád čekám, kdy mi začneš pořádně nadávat." Připomene mu setkání s Dorim. Tak nějak čeká, že to přijde a ví, že to nebylo ideální, ale…

"Myslel jsem, že jsem v tom čekání odolnější, ale nemohl jsem na tebe přestat myslet." Není to omluva, ale říct to musel, jen aby věděl, jak moc mu na tom záleželo.

"Jinak jsem v klubu potkal tvého ex." Nevidí důvod, proč by mu to říct nemohl.

"Poslal jsem mu drink a pak i dal flašku, chtěl jsem mu poděkovat, nebýt jeho, tak jsme se nepotkali." Nemyslí si, že to Rukiho pobaví, ale taky chce, aby věděl, že Tama nikdy nebude konfliktní, rozhodně ne na první dobrou. Pak už zahnou do ulice, kde zastaví před starší budovou. Nápis divadla je už dost ošuntělý, ale bylo vidět, že to kdysi mělo styl. 

"Už tady nikdo nebude." Vystoupí spěšně, aby mohl Rukimu otevřít dveře a z kapsy vytáhne klíč, který si po jejich prvním rande půjčil o strýce. Pořád nevěděl kdy, ale byl si jistý, že ho sem vezme. Chvíli zápasí se zámkem a pak ho pustí dovnitř.

"Prosím, pane, jedno soukromé představení." Trochu teatrálnosti nikoho nezabilo, tak snad to přežije i Ru.

"Není to žádná extra třída, ale tohle je podle mě lepší." Pousměje se trochu opatrněji, než je u něj zvykem. 

"Počkej, rozsvítím." Prohodí, když mu položí krátce ruku na rameno a pak poodejde ke skříni na stěně, kterou otevře a párkrát to cvakne. Pak se rozsvítí celý sál i s podiem, i když jen tlumeně. 

"Dáš si kafe nebo čaj? Nevím, jestli tu najdu něco víc." Nenabídne mu toho moc, ale dneska to nebylo úplně plánované, není připravený.

Ruki

Ruki pokývá hlavou, protože tohle si myslel. Nevypadají jako majitelé tak sofistikovaného klubu, jako mají Tamaki a Dori, spíš jako někdo, kdo má bar a pod ním něco mnohem horšího, ale říkalo se, že jeden by neměl dát na první dojem. Musí se na Tamakiho znovu důkladně podívat, když mu řekne, jak je to s tou ochranou. Tohle dělala jenom Yakuza, ani žádné gangy. Nikdo si nestavěl síť věrných, jenom oni. Vůbec mu z té bundy na ramenou není dobře, prostě ji nechce. Nelíbí se mu ani fakt, že chodí do Tamakiho klubu. Podle něj to je jenom otázka času, kdy něco chtít začnou, pokud s nimi nemá Dori nějaké ujednání, o kterém Tamaki ani neví. Po tom, co se dělo v muzeu, by se tomu vůbec nedivil. Kromě toho… ví vůbec Tamaki, co přesně se tam dělo? 

"Jestli máš možnost se s nimi nějak vidět…" Řekne Ruki tiše a začne si bundu sundávat, ale Tamaki chce, aby si ji ještě chvíli nechal a tak s tím přestane. 

"Bylo by lepší, aby ji někdo donesl do toho jejich baru. Nechci, abys s nimi mluvil." Dodá a nejraději by se kousl do jazyka, protože tím dal jednoznačně najevo, že mu na Tamakim záleží, aniž by si ještě pořádně promluvili. Tamaki na tu jeho větu o teple vlastně zase tak moc neřekne a když zmíní, že má kousek auto, uleví se mu. Taxi bylo taky dobré, ale poslední, co by chtěl, je někde chodit pěšky nebo jezdit metrem. 

"Jsem unavený." Nebrání se jeho hodnocení, ale zavrtí hlavou. 

"Nepočkalo. Očividně by to nepočkalo už ani hodinu." Dodá, ale nezní to jako výčitka. Když se zhroutí na kožené sedačky, mohl by klidně spát tady. Auto je čisté, pěkně voní a bude hezky kolíbat… Najednou mu myšlenka na to, že jedou k němu domů, vůbec nevadí. Prostě by mu věřil, že ho nechá jenom spát. Jestli to tam vypadá jako v jeho autě, tak to tam bude hezké. Ta věta o tom, že Tamaki nemá vyhráno, zní dost sklesle a vážně. Musí se na něj po očku podívat. 

"Kdy ti já začnu nadávat?" Podle Doriho chování by měl Tamaki řvát spíš na něj, ale je mu jasné, že mluví o něm. 

"Neposlal jsi za mnou osobu, která by jednoho zrovna uklidnila, to je pravda." Řekne mu upřímně. 

"Dost to na mě zkoušel, myslím zastrašit mě. Podsouval mi svoje pravdy a závěry a já neměl chuť mu cokoliv vysvětlovat, ale nakonec tam nebyl zrovna jenom kvůli tobě." Klidně mu to práskne. 

"Budeš mi muset upřímně vyklopit, co je zač. Do detailů." Dodá ještě a prohlédne si nehty na rukou. Usměje se, když mu Tamaki řekne, jak bylo čekání na něj dlouhé. Nadechne se, aby začal s vlastním povídáním, ale dojde na Koua. Vytáhne obočí nahoru a podívá se na Tamakiho profil. 

"Divil bych se, kdyby toho nechal, ale má odvahu, co?" Nebojí se, že dostane ještě od někoho dalšího? Očividně ne. Zavrtí hlavou nad tou flaškou. Tak to už tam Kou zůstane navždy. Auto zastaví a Ruki vyhlédne ven. Divadlo?? Nejdřív ho to vykolejí, ale pak si vzpomene, o čem si s Tamakim povídali. Vystoupí z auta a nechá se pustit dovnitř. Bundu nechal na zadním sedadle. Jedno se musí nechat… Tamaki umí překvapit. 

"Nebude tam zima?" Prosinec se blížil a i když bylo v Japonsku tepleji, než v jiných částech světa, stejně to už bylo vlezlé. I v té tmě je vidět, že je to velká místnost, ale když Tamaki rozsvítí, najednou to vypadá… jako z filmu. Ano, je to staré a zašlé a zároveň to má kouzlo a atmosféru. 

"Páni…" Unikne mu tiše a rozhlíží se kolem. 

"Kávu." Řekne mu rovnou a trochu se otáčí na místě. Pak jde ale za ním k místu, kde se dá káva připravit. 

"Podle tvého přítele jsem ten typ, co se neozve a nechá ostatní, aby se plácali ve svých emocích… Musím říct, že vysvětlení je mnohem jednodušší, než by se mohlo zdát, i když ti za něj dlužím omluvu." Nakonec to omlouvání není zase tak zlé… 

"Prostě jsem toho měl hodně. Vidíš, v kolik jdu z práce. Chystáme výstavu, všechno je na mě a když pracuju, občas nevím, co je za den nebo kolik je hodin. Není mi už zrovna dvacet Tama-chan a nejsem zvyklý s někým žít." Vždycky to byla jenom chvíle… kluci chodili spíš za ním… do tepla, pro radu, pro náruč… Nikdy se kvůli tomu ale nekoukal na hodinky. „Zní to hrozně… že jsem na tebe zapomněl, ale nezapomněl.“ Co by jenom tak dodal? Stejně to vyzní všechno příšerně.

Tamaki 

Tama si samozřejmě všimne, jak se Ru tváří a je mu jasné, že by tu bundu nejradši podpálil. On sám taky, ale zase ví, že bude lepší, když ji vrátí. Kdyby to neudělala, smrdělo by to dluhem a to v takových případech vůbec není dobré. Trochu se zarazí a podívá se na něj s příjemně překvapeným výrazem. Samozřejmě se začne hned usmívat.

"Jsem rád, že mě tam nechceš posílat." Dá mu jasně najevo, že si toho všiml a že to od něj vlastně vůbec nečekal.

"Zařídím to tak, abychom se tomu vyhnuli oba, slibuju." Ujistí ho, že není žádný sebevražedný maniak, aby tam šel osobně. Určitě se najde někdo, kdo to udělá rád a bude v tom umět chodit. Prohlédne si ho, když mu řekne, že je unavený. Nejradši by ho vzal spát, ale pak dodá, že to nepočká a vlastně je rád. Chce vědět, na čem je a co z toho bude plynout. Prostě to rozseknout, ať už to dopadne jakkoliv. Cestou začnou probírat Doriho návštěvu a Tama je znovu překvapený, že nedojde na nadávky. Tama se musí pousmát a je vidět, že ho Doriho chování vůbec nezaskočilo. To byl celý on. Jakmile z toho mohlo kápnout něco navíc, nebál se do toho jít. Tama ho chápal, moc dobře věděl, jak to má nastavené. 

"Necháme to dovnitř. Řeknu ti, jak to je." Ujistí ho, že nemá v plánu před ním nic tajit a vlastně se chystá vyklopit, kým vlastně doopravdy je. 

"Má jí očividně dost. V jeho případě bych měl strach, že to jednou blbě skončí. Nabídl jsem mu místo." Dodá pobaveně a pak zavrtí hlavou.

"Nebude, vždycky tam bylo příjemně, a kdyby náhodou, jsou tam kožichy. Kostýmy." Můžou se do nich klidně zabalit a povídat si. Dokonce jsou tam i gauče, kde se dá natáhnout, podle Tamakiho tam budou mít dost pohodlí. Zamíří ke kávě a pozorně Rukiho poslouchá. Dojde na vysvětlení a Tamakimu vůbec nemizí úsměv z tváře. 

"Takže jsi na mě nezapomněl, to je dobře. Nic víc ke štěstí vědět nepotřebuju." Usměje se přes rameno a očividně nemá v plánu se zlobit.

"Popravdě jsi mě zmátl. Kdybych měl číslo, napíšu ti, abych zjistil, jak to je. Jsem na jednu stranu strašně trpělivý a na druhou vůbec. Ale to jsem zjistil, až s tebou." Prozradí mu, jak to celé je. Nikdy ho nic takového netrápilo.

"Ale jednu věc máme podobnou, taky nejsem zvyklý s někým žít. Ne, že bych s někým nechodil, ale nikdy ne dlouho a bylo to takové...Dost volné, jestli mi rozumíš. Bydlel jsem zatím jen s Dorim, když jsme začínali. Víš..." Odmlčí se na chvilku a podá mu kávu, aby si o ni mohl zahřát ruce. Pak vyhrabe čistou deku, dokonce příjemně voní a nabídne mu ji.

"Ten klub...Patří nám oběma. Vybudovali jsme to místo spolu, i když Dori byl vždycky ten, který to táhl. Jde si za tím, co chce, proto mě nepřekvapilo, že v tom bylo víc, než jen já, i když vím, že jsem byl první impuls." Pokyne mu paží k pohovce, kam se může posadit a Tama si sedne vedle něj, opírajíc se o Rukiho ramenem. 

"Dáváme na sebe pozor už od základky. Víme o sobě první poslední. Ten chlápek do našeho klubu chodí, ale má s Dorim dohodu. To proto se k nim nemusíme připojit." Pomalu se na Rukiho podívá.

"Našel mi tě a dostal se dovnitř, takové kousky já prostě neumím. Asi nemám ty správné páky. Nechci po tobě žádné sliby Ru-chan. Já na ně taky nikdy zrovna nebyl. Jen bych rád věděl, jestli to chceš zkusit...Se mnou." Zeptá se ho na rovinu a zlehka do něj dloubne ramenem. 

"Sám moc nevím, jaké to je s někým chodit, ale jsem si jistý, že mě k tobě něco táhne a chci tě poznat. Možná oba dva zjistíme, že to nemá smysl a možná ti časem přijdu až moc střelený a budeš utíkat." Otočí to trochu na vtipnější notu. 

"Možná bych tě měl držet neustále opilého, abys na to nepřišel." Dodá ještě s tichým smíchem. „

"Ale třeba tě budu bavit." Mrkne na něj a je znát, že to s Rukim myslí vážně a zároveň nemá problém vtipkovat na sovu vlastní adresu, i když to není tak, že by byl nesebevědomý.