Yusuke
Yusuke se musí pousmát, když po něm Niji znovu prskne. Je čím dál roztomilejší a v této pozici ho to už ani nevytáčí, spíš se tím dobře baví. Jen ať si prská dál, je vážně zvědavý, jak dlouho mu to vydrží. Pak mu jde malinko obočí nahoru. Vlastně se nikdy nepovažoval za vyloženě drzého. Ano, rád si dělal, co chtěl a většinou to dokázal dost dobře maskovat, aby nic neprosáklo ven, ale drzý? "To je jen s tebou víš." Hodí mu to celé na hlavy. Vlastně je drzejší jen proto, aby mu to mohl celé vrátit. Na tu opilost zatím nic neřekne. Podle něj bude opilý za chvíli, ale z úplně jiného důvodu. Jenže to chce ještě trochu příjemné práce, aby se to povedlo. Rád si dá na čas a ukáže mu, jak může jistá opilost vypadat. Zarazí se na chvíli, aby si jeho poměrně dlouhý proslov přebral v hlavě a nakonec jen pokrčí rameny, jak kdyby se ho to vůbec nedotýkalo.
"O to víc se musím snažit, abys na to všechno zapomněl. Dobře, výzvu přijímám." Ukáže mu, že se toho vůbec nebojí a taky mu vlastně prozradí, že jsou teprve na začátku toho všeho. Užívá si pohled na něj, když se před ním ocitne nahý a ví, že mu nesmí dát příliš prostoru, aby začal zase plně vnímat realitu. Niji se před ním možná i stydí, ale on nedovolí, aby ho podobné pocity ovládly. Je čas, aby dál pokračoval, ale tentokrát mnohem intenzivněji. Právě proto se přesouvá dolů, kde si našel své místo a plánuje se tu zdržet celé první kolo. Sám sebe trochu upozadí, ale odměny se podle něj určitě dočká. Jen musí být trpělivý a v tomto ohledu mu to jde dobře. Tady má kontrola své místo a on si to umí užít. Pomalu ho zpracovává ústy a pak přidá i prsty, které se pohybují jen zlehka, ale dost obratně. Očima vyhledá Nijiho tvář a vidí první nejisté pocity. Čekal je, je na ně připravený a je potřeba s nimi začít pracovat. Tohle nebude takový problém, je o tom přesvědčený. Na pár vteřin se oddálí.
"Neboj, těch pocitů tě zbavím. Jsi v dobrých rukách, i když si to nemyslíš a tvoje pocity jsou normální, brzo přejdou, slibuju." Pousměje se na něj vlastně dost vlídně a posune se ještě o kousek níž. Jednou dlaní sevře jeho bok a přitiskne ho k posteli, druhou znovu najde jeho chloubu, kterou první jen zlehka stiskne a pak se začne znovu pohybovat. Rty se vydá mezi jeho polovičky, kde začne velmi intenzivně pracovat jazykem. Užívá si to, je vidět, že vážně nikam nespěchá a hodlá ho dostat na první vrchol právě takto. Opravdu se snaží a záleží mu na tom, aby si to Niji užil. Přece mu slíbil, že se postará. Pustí jeho bok v okamžiku, kdy ucítí známé cukání v jeho klíně a ví, co bude následovat. Jakmile se Niji podívá na vrchol, začne se prsty dobývat do jeho nitra. Jen zlehka, a přesto s tím nepřestává, dokud není uvnitř a nenajde ten správný bod, který celkový zážitek ještě víc umocní. Rty se zatím vydá na pokožku jeho stehna, kterou hýčká drobnými polibky. Snaží se znovu a znovu dobývat jeho nitro zatím jen prsty, dokud se úplně neuvolní. Očima najde jeho tvář a musí se pousmát. Má pocit, že je snad čím dál krásnější. Možná je to stupňují touhou, kterou sám cítí, ale stejně si ty myšlenky nezakáže, teď už není důvod.
"Zapamatuj si úplně všechno Niji-koi, ať mu pak za každou drobnost můžeš vynadat." Prohodí tiše a začne se zvedat a posouvat nad jeho tělo. U toho podebírá jeho nožky, aby měl lepší přístup.
"Ani nevíš, jak moc jsi mě přinutil po tobě toužit. Jeden kvůli tobě ani nemůže spát." Pošeptá mu do rtů, než se uvelebí mezi jeho stehny a jemně, přesto však přímočaře se pohne v bocích proti němu.
"Mám pocit, že tohle jsou ty nejkrásněji chvíle, vlastně celý den." Chce, aby věděl, jak moc si to užíval, tedy až na tu nejistotu, kterou v sobě bude mít svým způsobem pořád. Niji je mladý, může mu dát košem kdykoliv a on se mu nebude divit, ale teď si chce sobecky užít každou vteřinu, která mu je dopřána. Skloní se k jeho rtům, aby ho mohl začít líbat a boky se znovu pohne, tentokrát už míří za konkrétním cílem. Musí pomalu nebo bude hotový dřív, než Niji a to nechce. Je rozhodnutý mu později znovu pomoct na vrchol, který by si mohli vychutnat společně. Vydechne znatelněji, když se uvnitř něj ocitne celý.
"Mohl bych toho chválit hodně." Ozve se jeho hluboký, zastřený hlas.
"Ale momentálně zvládnu jen tvoje úzké nitro, promiň." Koutky mu vyběhnou nahoru a konečně pomalu rozpohybuje své boky.
Nijiro
To určitě, prý jenom s ním. Tak o tomhle Nijiro maximálně pochyboval, ale teď už nemá moc možností k mluvení. Trochu se uklidní, když Yusuke souhlasí, že by se měl víc snažit a nedávat své špatné vlastnosti tolik na odiv a pak skutečně začne zapomínat, když si ho Yusuke bere do parády tam dole. Probere ho ten pokus dotknout se ho o hodně víc vzadu a Yusuke to nenechá jenom tak bez povšimnutí. Ubezpečí ho, že to jsou zcela normální pocity, kterým se musí postavit a že není sám, kdo je prožíval, ale on si stejně pořád není jistý, že chce tam dolů někoho pustit. Vždycky si myslel, že tyhle věci bude dělat normálně, tak jak je u kluků běžné, jenže když se podíváte na barona, nedovedete si moc představit, že by kdy svolil, aby to bylo jinak. Takže se mu buď podřídí nebo mají velký problém, který bude koncem jejich vztahu. Po tom všem, co se dělo dneska by to mohlo být rychlé. Nijiro už nechce vyloženě skončit, ale možná by mu vyhovovalo, kdyby zkusili nejdřív jenom některé věci a tohle přišlo… prostě někdy později. Jenže jako obvykle nedostane možnost málem nic říct, natož se k tomu nějak vyjádřit. Možná bude dobře, že to zkusí, tak jak říkal Hyde, a pak bude vědět s jistotou, že znovu už nikdy nebo možná, ale… nemohl by nahlas říct, že si tím je dvakrát jistý. Tak nějak odevzdaně si povzdechne a zatím ho nechává, aby pokračoval. Yusuke vymění svoje rty za ruku, ale Niji ještě netuší, že to má svůj důvod. To až později, když začne svá ústa používat o trochu dál. Napne se a znovu vytřeští pohled na strop nad sebou. Je to prostě příliš divný pocit, tahle místa dělají věci, kam pusa nepatří… jenže je to taky k nesnesení skvělé. Přestává být únosné být jakkoliv potichu, přestává být únosné vydržet na jednom místě. A čím víc se do Yusukeho dlaní svou pánví opírá, tím jistěji tam pak bude mít otisky jeho prstů, ale teď ho to nebolí. Teď se tomu všemu jenom snaží nějak uniknout a ono to nejde. Všechno to mučení pokračuje tak dlouho, dokud se nedostane na neovladatelný vrchol. Z toho, jak se sám choval, si nepamatuje vůbec nic. Nestihl ho ani varovat. Je mu ale nečekaně dobře a spokojeně. To uvolnění už očividně potřeboval dlouho. Povolí pod jeho rukama, klesne do peřin a rád by si nechal čas pro sebe, aby uklidnil svůj dech i divoké pulsování v klíně. To mu ale znovu není dovoleno. Neví, kdy se to stalo, ale cítí jeho prsty uvnitř svého těla. Chce se nadechnout a zaprotestovat, jenže se stane něco nečekaného. Něco, co způsobí, že se jeho tělo okamžitě znovu napne a vystřelí ho zpět na polovinu cesty k orgasmu. Už je toho vážně moc, má strach, že to ani nevydrží. Yusuke se mu snaží něco říct, ale Nijiro není schopný soustředit se. Je jasné, že se to týká toho jejich popichování, ale co si teď asi tak může pamatovat? Leda to, že ho má uvnitř sebe kruci. Yusuke se začne zvedat nahoru, bere s sebou jeho kolena a Nijirova hlava zase začne trochu panikařit. Dívá se mu přímo do očí, poslouchá jeho komplimenty a věří tomu, že jsou naprosto pravdivé, ale… ALE!! +On to udělá.+ Zazmatkuje v duchu a pak už se to opravdu děje. Z počátku je to nepříjemné, brání se mu a nechce ho pustit, ale pak povolí a nechá slast, aby přišla i k němu. Zavře oči, zatne prsty do prostěradla a povolí společně se svým hlasem. Sténá do Yusukeho rtů, protože ten klesne k němu a už ho znovu líbá. Pustí prostěradlo a chce se ho chytnout asi kdekoliv, ale prsty mu sklouznou po jeho zpoceném těle, tak rukama trochu plácne do jeho zadku a chytí se ho za ten. Ten se totiž drží celkem snadno. Konečně se pousměje i on, když Yusuke zkouší nový kompliment. "Tak prostě nemluv." Napomene ho, jinak by to ani nebyl on a poprvé políbí on jeho.
Yusuke
Ví, že musí pozorně sledovat, co se u Nijira děje. Kdyby viděl silné odmítání, nechá toho a zároveň si je jistý, že bezpečně pozná, kdy se láme ta hranice a potřebuje jen překonat jisté nepříjemné pocity ze začátku. Všechno má svůj čas a zároveň nad některými věcmi nemůže víc přemýšlet a tak se dál snaží, aby mu nepříjemné pocity vymazával z hlavy. Zvedne k němu opat oči, když si odevzdaně povzdechne. Tím mu dává jasný signál, že to není zase tak špatně a může pokračovat. Jsou věci, které mu ještě chce říct, ale na to bude čas později, až to celé dokončí. Teď mu nedává prostor mluvit a sám ví, že to má dobrý důvod. Musí se mírně pousmát a na chvíli přestat s drážděním Nijiho vchodu, když zahlédne jeho výraz. Ano, v to tak nějak doufal a je rád, že se mu to daří. Musí ho víc přidržet, aby mu nezačal po posteli utíkat. Nechal by ho, ale pak by neměl prostor ho přivádět k šílenství a tak jeho bok víc sevře a v duchu se mu omlouvá za možné pozdější památky. Naštěstí to nepůjde vidět, a když mu to ve výsledku nebude tolik proti srsti, může mu ukázat mnohem víc. Jenže na to je ještě čas, Nijiho důvěru ještě nemá a u určitých věcí se bez ní prostě neobejdou. Musí být dostatečně trpělivý. Provokuje ho dál a dál, dokud si oba dostatečně neužijí jeho vyvrcholení. Je dokonalé sledovat, jak se mění jeho výraz a užívá si svůj let do nebes. Yusuke nepotřebuje nutně svůj vlastní vrchol, aby si to dokázal řádně vychutnat. Už jen proto, jak to celé Niji ze začátku odmítal. Jedno malé vítězství pro něj a ano, je to sice jiná, ale stejně dobré jako vlastní orgasmus. Povolí svůj stisk na boky, aby se mohl přesunout nahoru a dál pokračovat. Nesmí ho nechat vychladnout a zároveň musí být dost opatrný, aby to bylo co nejpříjemnější. Teď je Niji hodně citlivý a bylo by jednoduché to pokazit. Oplácí mu pohled do očí, u toho se mírně usmívá a snaží se ho svým výrazem konejšit. Ano, možná měl počkat, ale jsou věci, které se mnohem lépe snášejí při menším šoku. Teď to podle něj bude to samé. Usměje se omámeně, když se Nijirův výraz začne měnit a je znát, že si to opravdu užívá. To je přesně ten zlom, který chtěl vidět. Později si o tom s ním promluví, ale teď si to chce trochu sobecky užít. Sám si prudce vydechne, jakmile ucítí jeho ruce na svém těle a nakonec i na pozadí. Vnímá, jak kdyby se jeho prsty propalovaly skrze kůži. Už by toho stejně asi víc neřekl a Niji na to má stejný názor. Vřele mu zasvítí v očích, když je vyzván, aby už nemluvil, a pak už si dosyta užívá Nijirovy polibky, které neinicioval on sám. Je to nádherné, asi by nebyl schopný popsat pocity, které se uvnitř něj kumulují. Své boky rozpohybuje s jistou pravidelností, i když zatím jen velmi pomalu. Postupně přidává na intenzitě, dokud je sám schopný to ovládat. Pak se něco uvnitř něj přepne a nechá se ovládat vášní, touhou a vzrušením, které v sobě musel tak dlouho krotit. Narovná se, a i když obětuje Nijirovy rty ví, že tohle celý prožitek zintenzivní. Obejme pažemi jeho nožky, trochu mu tím pozvedne zadek a pokračuje dál v už dost zběsilém tempu. Když to na něj začíná být příliš, znovu se nad něj nakloní. Jednou dlaní se zapře vedle jeho hlavy a druhou mu začne v klíně pomáhat na další vrchol. Jakmile se mu to podaří, dovolí si skončit i on sám. Cítí, jak moc se jeho tělo rosí potem a není v tom sám. Svaly má napnutí a není schopný se pohnout, dokud ty nejlepší pocity trochu neoslabí. Pak se pomalu spustí níž, opírajíc se předloktími vedle Nijirovi hlavy a podívá se mu do tváře s mírným úsměvem. "Je ti doufám jasné..." Prohodí tiše a pořád ještě trochu udýchaně.
"Že teď už nebudu myslet na nic jiného. Byl jsi dokonalý." Složí mu kompliment a ještě chvíli setrvává u něj, dlouze ho políbí a pak se přesune vedle, aby ho dlouho netížil. Nabídne mu samozřejmě svou náruč a sáhne po pokrývce, aby mu později nebyla zima, až začne vychladat. Jistě, užil by si i další kola, ale Niji by měl ten zážitek první vstřebat.
"Omlouvám se." Vypadne z něj jako první.
"Příště, až uvidím, že se ti to zrovna nelíbí, tak přestanu." Slíbí mu něco, co si pomyslel už na začátku.
"Chtěl jsem ti jen ukázat, že nejistými pocity to nemusí končit." Ano, kdyby skončil při prvním náznaku odmítání, už by nikdy nemuseli pokračovat. Ode dneška už to bude jiné, teď už Niji ví, co může čekat, proto na něj bude brát ohledy.
Nijiro
Jejich svět dosud fungoval tak, že na každou poznámku přišla taky patřičná odpověď. Tohle bylo poprvé, kdy se Yusuke jenom usmál a doopravdy mlčel. A nebyl to jen tak ledajaký úsměv. Nijiro si všiml, jak vřelý byl. Očividně mu právě plní tajná přání a nikdy si nemyslel, že to udělá nebo že tohle bude to jediné, po čem jeden baron touží. Líbí se mu odezva, kterou má jeho stisk na baronově pozadí a je to pro něj pobídka, aby se nebál používat podobné zbraně. Baron si trochu mučení jistě užije a pokud spolu mají být, ať si nemyslí, že válka skončila. Nijiro se tohle naučí a bude ji klidně provozovat právě v posteli, kde mu bude všelijak zatápět, aby mu Yusuke náhodou neusnul na vavřínech anebo nudou. Ani neví, která ta varianta by byla horší. Jejich tempo se pomalu začíná zvyšovat, ale Nijirovo tělo už si přivyklo. I on pozná ten bod zlomu, kdy si Yusuke přestane vládnout a začne mu panovat zvířecí pudová touha, ale není to tak, že by na něj zapomněl, přestal brát ohledy a ublížil mu, spíš to začne být opravdu rychlé a i když si Nijiro před tím jeden vrchol užil, nakonec se nedovede bránit ani tomu dalšímu. Jak by taky mohl, když se Yusuke v jednu chvíli narovná, vezme ho pod koleny a zvedne do úhlu, kdy má Nijiro pocit, že ho ucítí asi až v žaludku? Zároveň tím zintenzivní všechno, co se s ním děje. Je to nějaká poloha, která mu svědčí, i když mu jinak připadá docela nedůstojná, ale teď se dívá jenom jediný člověk a tomu se to očividně líbí. Nijiro se ho musel pustit a zatnout prsty znovu do prostěradla. Tisknout víčka nestačí, má pocit, že se asi zblázní, ale tohle celé už netrvá dlouho a on se znovu propne v zádech, aby se dostal na svůj druhý vrchol. Má dojem, že baron na sobě bude mít hodně památky na něj, i když ho zrovna svíral v dlani. Teprve po chvíli si uvědomí, že je plný jeho tekutiny a že je to vážně zvláštní pocit. Jenže to už se nad ním Yusuke sklání a spokojeně se usmívá a Nijiro musí trochu ostřit. Cukne hlavou k rameni, když se mu dostane dalšího komplimentu. Neudělal vůbec, ale vůbec nic, jenom tady ležel a děsil se toho, co přijde, ale Yusukemu to přišlo úžasné. To bylo dobře, o moc víc toho Nijiro zřejmě nepokazí ani příště. "Ty jsi vážně pěkně oslepl, co?" Pousměje se taky. Nikdy by nečekal, že někoho takhle poblouzní a ono se to stalo. Když ho přestane tížit váha Yusukeho těla, podívá se vedle sebe. Yu mu nabízí, aby si k němu přilehl a… +Musíš to nějak potlačit.+ Tohle dělával prostě on holkám. Povzdechne si a přisune se blíž, aby se dostal pod jeho deku, protože vychládající tělo mu připomene, že mu začne být hodně rychle zima. Po tom výkonu a celodenní dřině už toho bylo dost. Chvilku je mezi nimi ticho, když z Yusukeho z ničeho nic vypadne, že se omlouvá. Nijiro se na něj překvapeně podívá, protože teď vážně netuší za co. Udělá cosi jako takové tiché ahááá, když svoje slova Yusuke upřesní.
"Jasně… je to jako vždycky. Nejdřív paličatě to tvoje a pak teprve my druzí…" Broukne o něco smířlivěji, než jindy. Yusuke měl v tomhle bodě pravdu a Nijiro nakonec povolil, ale to neznamenalo, že to bylo správně. Buď jak buď, věci mezi nimi už se staly a Nijiro mu přece slíbil, že to zkusí.
"Co by se stalo, kdyby jednou nebylo po tvém a prostě bys mě nechal strávit věci po mém? Zabilo by tě to čekání? Nebo máš pocit, že i když jsem řekl ano, stejně bych ráno utekl? Co když to udělám i tak, protože se nikdy nenaučíš respektovat můj názor? Kdyby respektovat, pro jednou se jím řídit?" Zvedne se na předloktí, aby na něj dobře viděl. Nechce ho sekýrovat, ale tohle byl pořád stejný problém.
"To není tak, že ty jsi nikoho nechtěl. To je tak, že to nikdo nesnesl. Jenom já to snáším. Važ si mě." Řekne mu a zase si lehne. Pak se pro sebe usměje.
"Líbilo se mi to, abys věděl."
Yusuke
Je fakt, že Yusuke zase tolik nevnímá, jak se tváří, ale ví, že je to něco, co nemohl jen tak někdo vidět. Je to zvláštní, jak se mu během pár hodin otočil celý svět a to si vážně myslel, že to v jeho věku už není možné. Stačil jen jeden drzý a vlastně hodně okouzlující kluk. Neměl by se divit, že s ním tak zamával. Nijiro to brzo zjistí a Yusuke bude mít, co dělat, aby ho vůbec zkrotil. Stejně by nechtěl nic jinak. A teď když už došlo i na to nejpříjemnější, nechce ho pouštět vůbec. Ten výraz, který Niji má, když si to užívá je něco, co z hlavy nevymaže jen tak. Jsou to možná jen drobnosti, ale právě ty dokonávají celý obraz a Yu by nemohl být spokojenější. Teď už vlastně i uspokojený. Asi to tu všude bude hodně ulepené, ale když bude nejhůř, převlékne to celé sám. Poslední, co by teď chtěl, je v jeho ložnici další osoba. Nijiro by to jistě taky neocenil. Je mu úplně jasné, že někteří z domu by mu šanci velmi ocenili. Ne, nebude nad nimi teď přemýšlet, s radostí je všechny do jednoho nechá za dveřmi, i když to od něj možná není pěkné. Za tu námahu si chce ale jejich společné a soukromé chvilky užít do posledního doušku. Podívá se pomalu na Nijiho, když se ho takovým způsobem zeptá. S naprosto klidným vyrovnaným výrazem jen zavrtí hlavou."Nejspíš mám pocit, že jsem konečně otevřel oči a zjistil, co je v životě opravdu důležité." Odpoví mu asi úplně jinak, než Niji na své popichování čekal, ale taky je čas, aby byl opravdu upřímný. Nemá smysl cokoliv zastírat. Navíc nemá zase tolik času, aby Nijiho přesvědčil, že je to to nejlepší. Spokojeně si vydechne, když se k němu Niji přisune a on ho může zlehka obejmout. Je to velmi příjemné, když cítí teplo jeho těla, dokonce na chvíli zavře oči, aby si to opravdu důkladně vychutnal. Pomalu se na něj podívá, jakmile ho začne znovu peskovat. Má samozřejmě v určitém smyslu pravdu, ale nejradši by mu odvětil, že se pak už nebránil a vážně nahlas vzdychal. Rozhodne se pro tentokrát znovu mlčet a nechá ho říct úplně všechno, co má na srdci. A že toho je. Neví, jestli se má mračit nebo smát, nakonec mu však cuknou koutky nahoru v mírném pousmání. Dobře, pro tentokrát to nechá být a příště mu ukáže, že se vážně nemusí na nic ptát a přes tu postel ho přehne. Jestli do něj dostane na zadek, nebo něco lepšího, to si ještě rozmyslí. +Měl by si vážně rozmyslet, co říkáš a jak moc mě provokuješ.+ Pomyslí si, ale nahlas zatím nic neřekne. To přijde až po zkušební době, do té doby mu Niji musí začít věřit. To se zatím nestalo.
"Čekání by mě rozhodně nezabilo. Umím být trpělivý. V jistých věcech ano." Ozve se jeho hlas poprvé.
"Ale nesmíš mě provokovat příliš, děláš to od první chvíle. Myslím, že na sebeovládání můžeme klidně pracovat společně." Nenechá to zase jenom tak. Podívá se na něj tvář, když mu Niji řekne, aby si ho vážil. Usměje příjemně a pak ho krátce líbne do vlasů. Užívá si jeho vůně, která zesílila, je to velmi příjemné. Podívá se mu do očí, kdy se zvedne.
"Samozřejmě, že tě budu respektovat, bez toho by nikdy vztah nefungoval. A já chci s tebou být tímto způsobem. Myslím to vážně ve všech ohledech." Pošeptá mu
"Vážím si tě a děkuju ti." Doplní ještě, když si Niji zase lehne a musí se znovu usmát, tentokrát mnohem víc.
"I mě se to opravdu hodně líbilo. Tohle z hlavy jen tak nedostanu. Myslím, že si potřebuju vzít dlouho dovolenou. S tebou." Prohodí tichým hlasem.
"A teď už spi, neboj sem nikdo nepůjde." Odmlčí se na chvíli a taky zavře oči. Byl to dlouhý a náročný den, zároveň však krásný.
"Ráno tě vzbudím brzy, ať se můžeš rozhodnout, jak rychle o nás budou vědět." Nabídne mu jistou možnost a pak už je nejvyšší čas, aby oba mohli klidně usnout v objetí. Ne, že den skončí takto, to by ještě před pár hodinami rozhodně neřekl. Spokojenější už by však být nemohl.
Žádné komentáře:
Okomentovat