Nijiro
To byla pravda. Nijiro by mu mohl skutečně hodně uškodit. Kdyby chtěl zneužít všeho, co mu tady Yusuke říká nebo si počkat, až bude mít v ruce dostatek papírů, asi by tím tuhle rodinu nezničil, ale zařídil by, že by se na ně celé roky všichni dívali skrz prsty a dost by jim život tady znesnadnil. Možná by ještě rádi utekli zpátky do Ameriky. Ano, Sena tady není. Podle výrazů, které měl, než si ho k sobě v jeden osudný večer zavolal Toshiya, mu to bylo opravdu hodně líto. "Mohl bych tě obvinit, že sis s ním ošklivě hrál, dával mu naděje." Maličko tím míří i na to, že takhle to nejdřív vnímal sám. Jeden z důvodů, proč se mu bránil. Nemínil dopadnout jako Sena. Senovi se sice vůbec nic hrozného nestalo a ještě na tom vydělal, ale Niji nechtěl dostat pocit, že se někomu otevírá a ten si s ním tak trochu vytře… Ani trošičku ne. Něco mu říká, že teď už začíná zacházet hodně daleko. Něco v tom způsobu, jakým Yusuke zatíná sanici. Přesto se nakonec nic nestane a dojde na ty papíry. Yusuke to neví, ale tímhle tréninkem sebeovládání u Nijira sbírá cenné body. Nijiro je tím vším tak překvapený, že se dokonce nechá políbit a to tak, že se ho Yusuke velmi důvěrně dotkne na tváři. Nehne se dokonce ani ve chvíli, kdy se od něj mírně oddálí a opře si o něj čelo. Pohne jenom očima, aby se pořádně podíval do těch jeho, když mu Yusuke řekne něco, co chtěl slyšet a co na začátku nedostal. Totiž, že by v jeho životě mohl být vlastně i trochu víc, než jsou synáčci. Nešlo mu o to se s nimi poměřovat a přečůrávat, jenom nechtěl být tím, který se snadno odloží stranou, protože rodina nade vše. Pokud tady má být tak jedině jako neodlučitelná součást té samé rodiny. A to Yusuke na začátku kategoricky odmítl. Dal mu najevo, že jeho děti jsou všechno a nikdo jiný tam nemá místo a s tím Nijiro nesouhlasil. Teď se to změnilo. A to už něco znamenalo. Kdyby Yusuke lhal, nešílel by tady s těmi právníky, takže Nijiro ubezpečovat nepotřebuje. Pořád přemítá, co a jakým způsobem vlastně říct a Yusuke se mezitím posadí vedle něho a vezme ho za ruce. Nechá se i tentokrát a poslouchá jeho další slova. S tím rozdílem, že teď už se nesnaží zpochybnit všechno, co Yusuke řekne. Samozřejmě na něm poznal jeho nejistotu a i když si on sám ujasnil všechno, co chce, Nijiro tak daleko ještě nebyl. On skutečně počítá s tím, že i kdyby si spolu začali, Nijiro může za pár dní nebo týdnů říct, že to nezvládá. To se opravdu mohlo stát, nebyl si tak jistý sám sebou. Spíš kvůli lidem a okolnostem. Nakonec bude muset uznat, že měl Yusuke pravdu. Zamyslí se, jestli se chce tak moc schovávat, aby to nevěděl ani Toshiya. Upřímně nedovede odhadnout jeho reakci o tom, že by chodil s jeho otcem. Může být vážně jakákoliv. Rád by se v tomhle domě cítil svobodně, když už nikde jinde. Asi spolu nepůjdou jen tak na večeři nebo do kina. Na to má ale dost času, aby si to rozmyslel. Yusuke mu totiž už říká něco o tom, jak ho může zbytek času přesvědčovat po svém. Yusuke po něm chce samozřejmě alespoň nějaké stanovisko a Nijiro by se měl rozhodnout. Ještě odpoledne by na něj křičel, že nikdy, že se úplně zbláznil a teď… Vážně o tom přemýšlí. Teď už věří, že to bude jenom na něm a ano, vyžaduje to hodně důvěry z obou stran, ale víc z té Yusukeho. To mu vyhovuje, alespoň si nebude tak vyskakovat. Znovu se mu podívá do očí a ještě si dává na čas. Pak se natáhne po sklence a celou ji vypije najednou. Neměl by to dělat, červené víno umělo plést hlavu.
"Nemůžu uvěřit tomu, že nad tím doopravdy přemýšlím." Rozčiluje ho jeho vlastní já, zatímco mírně vstane, aby dosáhl na lahev a mohl si dolít. S tím, jak je unavený, by tohle mohlo jít hodně rychle. Pořád neví, kruci neví… nemůže říct dobře a pak utíkat. Nejspíš si okouše ret. Yusuke ho odtud nepustí, do rána by vážně mohlo být všechno jinak.
"Dobře." Slyší říkat sám sebe. Teď se tou lahví může praštit do čela a odporoučet se.
Yusuke
Chvíli Nijira pozoruje a přemýšlí, co se mu odehrává v hlavě. Kupodivu nepociťuje obavy, že by ho chtěl potopit. Prostě cítí, že mu může věřit a je přesvědčený o tom, že by to neudělal. Možná začal být ve svém věku naivní, ale vrásky mu to nepřidá. Krátce sklopí hlavu a mírně s ní kývl. "To by vlastně mohl. Kdyby ses neobjevil ty, nenechal bych se tak snadno odradit." Řekne mu naprosto upřímně a zároveň mu dá najevo, jakou má nad ním moc od první chvíle.
"Měl bych se mu omluvit, i když teď bude nejspíš rád, že to nedopadlo." Na Senovi mu záleží, od začátku mu chtěl pomáhat a ví, že má skvělý potenciál. Vidí ho každý den pracovat a i když neměl žádné zkušenosti, všechno ve výsledku funguje. Jistě, najedou se nějaké drobnosti, ale vzhledem ke všem okolnostem je snadné to nebrat tak vážně. V hlavě se jisté situaci musí usmívat. Sena má smlouvu na rok a ne, neodpustí mu ji, i když ví, že by chtěl Toshiya odjet. Nakonec to bude dobrá zkouška, jestli to oběma za to stojí. Až se to rodina dozví, bude z toho velký poprask. Oba by si měli být jistí, že to za to stojí. Sebeovládání potřebuje opravdu hodně. Jsou chvíle, kdy má sto chutí Nijira umlčet a ukázat mu, že nemá vůbec smysl protestovat. Nakonec by se mu to líbilo, o tom je přesvědčený, ale stejně vydrží. Tak moc to nechce pokazit. Polibek byl na jeho vkus až příliš krátký, ale díky tomu, že Niji neuhnul a nechal ho, si to užil mnohem víc. Jsou to první, velmi malé krůčky, ale Yusukemu dávají naději, že by to nakonec dopadnout mohlo. Uvědomuje si, že ve svém životě nic tak moc nechtěl, jako právě teď. O to víc se mu nelíbí představa odmítnutí. Když se mu Niji podívá do očí, mírně se pousměje. Je vidět, že snaží být co nejtrpělivější a netlačit ho do odpovědi. Stojí ho to veškeré ovládání, aby to dokázal. Obočí mu jde nahoru, když Niji vypije celou sklenku najednou. Vína je tu dost a stejně by mu to radši zakázal. Anebo ne? Co se stane, když ho nechá se trochu přiopít? Ten nápad se mu zamlouvá čím dál víc.
"Nemůžu uvěřit, že o tom vůbec přemýšlíš." Oplatí mu jeho slova a mírně se narovná. Musel to říct, protože už jen tím prohlášením mu udělal opravdu radost. Odloží si ruce na stehna a pak se na něj znovu podívá, když souhlasí. Málem se zeptal, jestli to myslí vážně, ale naštěstí se udržel, tím by mu nahrál, aby si z něj udělal dobrý den a řekl ne, to prostě ví.
"Nic lepšího jsem slyšet nemohl." Kdyby jen Niji tušil, jak se mu vnitřně ulevilo. Možná to je vidět trochu v nekonečné tmě Yusukeho očích, začnou příjemně hřát, jako už dlouho ne. Natáhne se po lahvi a sklenku mu znovu dolije.
"Je potřeba to trochu oslavit a vidím, že ti chutná." Prohodí s nádechem pobavení, sám sáhne po své a znovu ji pozvedne k přípitku.
"Tak ať se mi podaří tě přesvědčit, že to bylo to nejlepší, cos mohl udělat." Neodpustí si do toho zatáhnout jejich možná budoucí vztah. Pomalu ho vezme za zápěstí, než se stihne posadit a stáhne ho k sobě na klín. Napije se a pak zaboří tvář do jeho vlasů a nadechne se. Tohle přesně po celém dni potřeboval.
"Ani nevíš, jak bych byl rád, kdybych takto mohl usínat." Broukne hlubokým hlasem, který zní spíš svůdně. Užil by si to a ano, nejspíš by vydržel jen spát.
"Uděláš pro mě něco, tedy ještě něco?" Už toho po něm chtěl dneska dost, ale stejně to zkusí.
"Nech si toho koně, prosím." Odmlčí se na moment.
"Nejde o to, že jsem se vážně snažil, ale byl bych rád, kdybys měl něco ode mě a měl z toho radost. Cokoliv budeš potřebovat, stačí říct." Nabídne mu rovnou a teď spíš myslí vybavení ve stáji, které ještě neviděl. Není si jistý, že tam něco třeba nechybí. Pak znovu opatrně sáhne po jeho bradě a zkusí ji natočit svým směrem. Jsou teď skoro stejně vysocí, líbí se mu to.
"Chceš se podívat na to dojo, nebo to necháme na jindy?" Teď už ho k tomu nemusí tlačit, teď už mu to snad na hlavu nehodí.
"Můžeme to probrat u mě. Ať nás nikdo nevidí a můžeš se dál tvářit, jak tě neskutečně vytáčím a že se mnou nechceš nic mít." Je to tak trochu vtip a zároveň je to jistá možnost, jak všechno udržet v tajnosti.
Nijiro
"Ano, to bys měl a víš, co je nejhorší? Že tě to nenapadlo samotného a už dávno." Řekne mu a založí si při tom ruce na prsou. Yusuke prostě potřebuje někoho, kdo by mu řekl, že i když je baron, jeho vychování občas stojí za starou bačkoru. Musí se pobaveně uchechtnout, když po něm Yusuke zopakuje tu větu o tom neuvěření a pak uvidí něco, o čem si myslel, že nikdy v životě neuvidí. Totiž ten jeho dokonale vykolejený výraz. Zajímalo by ho, jestli tomu už přestával věřit a jenom byl paličatý nebo co tohle způsobilo, ale asi tak poprvé v životě vypadá Yusuke roztomile. To mají s Toshiyou taky podobné. Jakmile Toshiya povolí, prostě je roztomilý. Cosi v Yusukeho výrazu se změní. Je to takový celkový dojem. Jako by z obezřetného podnikatele najednou byl někdo uvolněný na dovolené nebo tak něco. Nechá si dolít sklenku, aniž by odhalil postranní úmysl, který Yusuke mohl začít mít a přikývne. "Máš tady samé dobré věci, pochybuju, že bych našel něco, co by mi nechutnalo." Všechno bylo prvotřídní kvality. Nijiro nebyl chudý, ale hodně z toho neměli doma ani oni. Ani na svátky ne. Přiťukne si s ním a zvedne jeden koutek nahoru v takovém osobitém úsměvu.
"To doufám, když už jsem souhlasil. Nerad se pletu a nerad jsem za pitomce." Řekne spíš pro sebe. Teď trochu sází sportku, ale kdo by to nezkusil zrovna s baronem? Nejspíš jenom on dělal tak dlouho problémy. Vůbec nečeká, co by mu Yusuke mohl udělat vzápětí a když mu přistane na klíně, popíchne ho to jako klacek ve vosím hnízdě.
"Co děláš?" Vyjede po něm a zamračí se, protože není žádná holka a nějaké sedánky na kolenou můžou slušet třeba Senovi nebo Daichimu, ale ne jemu! Yusuke si jeho vztekání zrovna moc nevšímá a místo toho mu brouká do vlasů a Nijiro maličko vychladne. Na podobné projevy si vážně bude muset zvykat. Yusuke ho má od začátku za toho dole a on si to takhle nikdy nepředstavoval, ale zamilovanost z Yusukeho vyloženě sálá. Nadechne se nosem, když se Yusuke tak opraví na to jeho ještě něco.
"Už jsem se lekl, že vysazení sadu je ti málo." Odfrkne si a taky se napije. Nečekal, že bude mít Yusuke na mysli zrovna toho koně. Měl svého a neměl na něj čas, když byl ve městě, ale dva by asi zvládl. Pomalu přikývne. Před očima má nový problém. Tenhle dům a jeho sny o velkoměstě. Jako kdyby ty rozdíly nebraly konce. Nechá si pomalu otočit tvář směrem k němu a podívá se mu do očí, ale je brzo vytahovat podobné téma.
"Necháme to na jindy." Řekne mu, protože sice na únavu trochu zapomněl, ale plánovat podobné věci se mu po práci, jídle a alkoholu vážně nechce.
"Myslíš, že se budu schovávat dokonce i tady? Myslíš si, že si mě vážně necháš jenom na nějaké tajné sedánky uprostřed noci, kdy budeš doufat, že si nikdo nevšimne, že lezu k tobě do pokoje nějak často? Jo, už mě zase štveš." Řekne mu. Ani omylem. Chápe, že to nejde na veřejnosti, ale tady si hodlá dělat, co chce a je mu docela jedno, co na to řeknou Toshiyovi bratři. Úplně vidí Tomohisu. Sice byl s Toshiyou jedna ruka, ale na reputaci mu hodně záleželo a zatím udělal všechno proto, aby mu ji nikdo nepošlapal. Někdy to skoro hraničilo s něčím slušným. Tomohisa se prostě nebál. A Dori? Kdo mohl vědět, co pro něj už nebude legrace? Jediný, kdo teď mohl být zticha, byl vážně Toshiya. Nijiro pomalu vstane.
"Půjdu spát." Oznámí poněkud ofoukle a dělá mu to naschvál. Přece říkal, že ho to baví. Přesto se ještě jednou natáhne pro skleničku a znovu z ní hodně vypije. Nepřipadá mu, že by mu to šlo do hlavy, dokud neudělá první krok a bokem narazí do Yusukeho židle, div baron neodjede stranou.
"Aaauuu." Sykne a zamne si stehno.
Yusuke
Yusuke potom prohlášení snad poprvé v životě pokorně sklopí hlavu. Přemýšlel jen nad ním a prostě ho nenapadlo, jak se Sena musel cítit, i když má teď Toshiyu. Niji má pravdu, měl by se mu omluvit a je vážně hrozné, že mu to musí říct zrovna on. Vždycky mu přišlo, že není špatný člověk a teď si tak připadá. Je znát, že ho to trápí a snad i trochu rozpačitě se poškrábá vzadu ve vlasech."Nakonec mě budeš ještě učit, jak se mám chovat." Povzdechne si sám nad sebou a málem by se zvedl hned, vrazil ke svému synovi do ložnice a udělal to rovnou. No, s tím by asi úspěch moc neměl. Yusuke k němu zvedne oči a hned se zase usměje. Ano, jsou tu jen ty nejlepší věci, na to všichni dost neskromně potrpěli, jenže on by je teď klidně vyměnil za jedinou ukradenou chvilku s Nijirem.
"Teď už jenom ty nejlepší a nejpodstatnější." Dívá se mu přímo do očí a je jasné, co tím myslí, totiž jeho. Víc není třeba, i když to víno Nijirovi svědčí očividně. Už jen to, jak mu zlehka červenají tváře s rostoucí hladinou alkoholu.
"Nedovolím, abys byl za pitomce." Řekne mu upřímně a je znát, že mu na tom opravdu hodně záleží. Ne, neodolal tomu, aby si ho posadil na klín a mohl se k němu aspoň na chvíli přitisknout. Ví, co rozpoutá, ale touha byla silnější. Hodně často to tak bylo. Usmívá se do jeho vlasů.
"Nemohl jsem ti odolat, je to těžké víš." Brouká mu dál.
"Byl jsi tak blízko a já tě chtěl mít na chvilku ještě blíž. Kdyby tu byla pohovka, udělám to jinak. Kromě svého klína, tě můžu tak maximálně vysadit na stůl." Neostýchá se ani na chvilku. Možná by se měl trochu víc držet zpátky, ale s tím svolením je to složitější. Snažil se o něj celý den, jen malou odměnu si snad zaslouží. Ne, že by dost nedostal s jeho souhlasem, ale…
"Ne, není to málo, udělal jsi toho víc, než dost." Samozřejmě, že si je toho vědom a dost si toho váží. Niji mu to celé mohl hodit na hlavu, ani by se mu nedivil, byla to hromada práce. Pak přikývne, dojo počká, teď už mu nebude utíkat a Yu věří, že si to nerozmyslí a společně to dokončí. Zarazí se a podívá se mu do tváře, než zavrtí hlavou.
"Nechci se s tebou schovávat ani venku ani tady. Jen se snažím přijít na to, co by ti mohlo být příjemnější, Niji-chan." Snaží se mluvit dost smířlivě, ale už ho začíná štvát taky. Dělá od začátku psí kusy a co z toho má? Taky nemá nekonečnou trpělivost.
"Tak já tě štvu, dobře." Mluví tiše, ale něco v jeho výrazu prozrazuje, že to bude mít jistou dohru. Obočí mu jde nahoru, když Niji začne zvedat a v tu chválit oho má tak akorát dost. Tohle mu dělat nebude, ne po dnešním celém dni. Protočí očima, když se praští, ale tu už vstává.
"A dost." Sykne ledově a jeho výraz je hodně…Niji by měl v ideálním případě utíkat.
"Nenechám tě, aby ses zmrzačil." Obrátí to v Nijiho prospěch.
"Být tebou nekřičím, někdo by tě mohl slyšet a vzápětí vidět." Není jasné, co v příští vteřině udělá. Bez varování popadne Nijira v pase a přehodí si ho přes rameno. Paži přehodí přes stehna, aby mu nespadl a klidně si do něj může mlátit, jak chce.
"Je čas jít spát." Dodá a víno bere automaticky s sebou.
"U mě v ložnici se o nic nepraštíš, o to se postarám." Dá mu jasně najevo, kam ho nese. Prostě ho tam zamkne a nepustí ho, dokud…To si ještě rozmyslí. Když za nimi dveře jeho pokojů zaklapnou, rozejde se rovnou směrem k ložnici, kde ho opatrně položí na postel, odloží si víno a nakloní se k němu.
"Kalhoty dolů." Zavelí s blýsknutím v očích, než se otočí a zapluje do koupelny. Za moment je zpátky i s mastí na místo, kde se praštil, aby neměl modřinu.
"Ale no tak, jestli to neuděláš ty, udělám to já." Protočí mastičkou mezi prsty, aby věděl, proč to dělá. Položí dlaň na jeho tvář a skloní se.
"A jestli myslíš, že tu nemám pouta ani nic podobného…" Pravý koutek se mu pozvedne a bez varování ho políbí.
"Já vím, že nechceš vidět nic jiného, než mě, jak klečím mezi tvýma nohama." Otočí to úplně jiným směrem, když se jejich rty rozpojí.
"A ano, jsem naprosto nesnesitelný, egoistický pitomec, který ti jenom leze na nervy." Zarazí se na pár vteřin.
"Zapomněl jsem na něco, nebo si dáš víno a počkáš, až se o tebe postarám?" Nakloní hlavu mírně na stranu.
"Protože od tvého souhlasu se to stalo mým hlavním, životním úkolem." Pousměje se vřeleji, než kdykoliv jindy.
Nijiro
Nijiro by to samozřejmě mohl okamžitě okomentovat, ale když vidí Yusukeho výraz, má pocit, že ho poprvé v životě trochu poslouchá a bere si něco z toho, co mu Nijiro říká. On sám nebyl nikdy žádný svatoušek v chování k ostatním a proto si taky tak rozuměl s Toshiyou. Prostě si moc nedělali z toho, co se má nebo ne. Až se tohle Yusuke jednou od Toshiyi dozví nebo mu to dojde samo, Nijiro se poběží někam schovat, jenže Yusuke ho zatím vůbec nezná a tak ho Nijiro může v klidu moralizovat. Asi z toho má zvrácenou radost nebo co. Maličko vytáhne obočí, když mu Yusuke řekne to o těch nejdůležitějších věcech. Jestli to vážně začne brát takhle, tak by se mohl nechat obměkčit. Uchechtne se tomu prohlášení, že za pitomce nebude. Yusuke si jako vždycky hodně věří, ale teď to vypadá, že to nemyslí jenom vůči sobě. On nejspíš vážně nechce, aby jím Nijiro byl. Dobře. Jenže pak mu skončí na klíně a i když se brání, Yusuke mu šeptá něco o tom, že ho mohl vysadit taky na stůl před sebou. Od toho jde očekávat jenom jednu představu a Nijira doopravdy polije horko. Přestává rozumět tomu, co Yu říká a neví, jestli za to může únava, alkohol nebo ty jeho řeči. Přece říkal, že by o nich nikdo nesměl vědět a teď se s ním venku najednou schovávat nechce? "Ty už taky nevíš, co povídáš…" Řekne měkce a tiše. Raději se zvedne a chce ho ještě trochu provokovat, ale pro Yusukeho už očividně bylo srandy dost. Nijirovi maličko zatrne, když uvidí tu změnu v jeho očích, ale hned na to se vyzývavě zamračí. Jen ať si zkusí chovat se k němu jako v tom doju! Všechno skončí dřív, než to začalo! Yusukeho slova znějí jako by patřila něčemu úplně jinému a Nijiro udělá krok do strany, když se Yusuke začne zvedat. Trochu od něj couvl, protože se mu to celé ani trochu nezdá a měl pravdu! Ani se nenaděje a už mu visí přes rameno, jako kdyby nic nevážil. Tohle ho neskutečně vytáčí, není žádný Sena krucinál! Praští ho zatnutou pěstí do zad, ale s Yusukem to ani nehne.
"Koukej mě postavit na zem, varuju tě!" Vzteká se, ale spíš se mu pěkně točí hlava. Tohle není nejlepší poloha na všechno to víno. Nejradši by se na něj rozkřikl, že on rozhodně spát nejde, i když před chvílí říkal něco jiného, ale i tak se pokouší bránit. Na chodbu zmateně vyběhne Hiroto, když zaslechne nějaký hluk, spatří něco, co asi vidět nikdy neměl a zase zmizí, než si ho Yusuke všimne. Není si jistý, jestli to vypadalo nadějně nebo ne, ale není sám, je s Hydem a hned mu to jde vyslepičit.
"U tebe v ložnici?" Uvědomí si Nijiro, co přesně to Yusuke říká a tím spíš se brání, ale není mu to vůbec k ničemu. Za chvíli už se válí na zádech v jeho peřinách a ustrne v pohybech, když mu Yusuke nařídí, aby si sundal kalhoty. No on se vážně zbláznil, snad si nemyslí, že to s ním bude dělat na povel? Propíchne ho nazlobeným pohledem a ani ho nenapadne. Založí si ruce na hrudi a odmítá se hnout. Yusuke na chvíli odejde a když se vrací, nese nějakou mast. Nijiro se vážně lekne, že je to nějaký lubrikant, ale spletl se a Yusuke mu to dělá schválně! Za chvíli to pochopí, hlavně si přečte nápis na obalu, ale stejně se nemá k činům a tak se nad ním Yusuke podmanivě skloní a políbí ho.
"Pouta, jistě, to se k tobě hodí. Jinak si se mnou totiž neporadíš." Prská po něm, ale když Yusuke pronese tu větu o klekání si mezi nohy, plácne sebou na záda a musí se hlasitě rozesmát.
"Tohle je šílený." Postěžuje si. Hlavu za chvíli zase zvedne, protože Yu mu nabízí víno a najednou se tváří zase vřele. Je to prostě psychopat, jinak mu už Nijiro v duchu asi neřekne. Mohl by to být jeho malý psychopat, ale to ještě dlouho neřekne nahlas.
"Je to divný, namažu se sám." Pořád mu to nechce dovolit. Musí si nějak dostat do hlavy, že jsou sami a že to není divné, když spolu chtějí být.
Žádné komentáře:
Okomentovat