Lucas Santiago

Věk: 25 (17.8.)

Rasa: nejdřív člověk, pak upír

Pohlaví: muž

Výška: 190 cm

Zaměstnání: prodavač v hudebninách

Vizitka:

Lucas je vysoký, štíhlé postavy asi sto devadesát centimetrů. Dominantou jeho opálené tváře, je většinou několikadenní strniště a výrazné zelené oči plné bezstarostnosti a pobavení nad každou hloupostí. Má vypracované tělo a většinou jej potkáte v potrhaných jeanách a bílém nátělníku. V zimě se občas i přioblékne a k nátělníku přidá mikinu a koženou bundu ,,křivák“.  Snaží se ve svém stylu působit ležérně a neupraveně. Tak většinou dopadne jeho účes. Mezi pozitivní vlastnosti, by se dal nejlépe zařadit smysl pro humor, kterého má na rozdávání. Nikdy nezkazí žádný žert, spíše je většinou jeho strůjcem. Říká na rovinu vše, co má a jazyku, čímž ostatní dost dobře vytáčí. Jen díky tomu dokáže skrýt to, co všechno se skrývá v jeho myšlenkách. Jeho hlavním zlozvykem je nutnost stále se předvádět a okouzlovat všechny kolemjdoucí, aniž by se staral o jejich názor, či náladu. Má problém s pravidly a uznávání autorit, stejně tak i s hazardem, pokud ovšem musí, dokáže se překonat, i když velmi nerad. Pud sebezáchovy u něj nemá smysl hledat. Strach. Jediné, čeho se bojí, je že jej dožene vlastní minulost a jisté problémy. Vlastně ještě jedna věc, jeho velmi slabou stránkou jsou závazky různého typu, ať se jedná o milostné nebo o dluhy z karbanu a jiné z toho má téměř panickou hrůzu.

Lucas je naprosto necílevědomá osobnost, je většinou spokojený sám se sebou. Nikdy v životě nic navíc neměl a nikdy vlastně po ničem víc netoužil; možná proto, že ani neví, co může od života čekat. Jediné, co by se dalo přirovnat ke snu, je dosáhnout absolutní svobody, aniž by jej kdokoliv pronásledovat, což bude díky jeho minulosti velký problém. Možná proto si oblíbil vše jednoduché a nenáročné. Ke spokojenosti mu stačí to, co může dostat co nejsnadněji, ať se jedná o jídlo či peníze na obživu.

Historie:

Pochází ze sirotčince na okraji jednoho malého města. Nikdy nepoznal svou rodinu, považoval za ni opatrovnice a děti, se kterými zde vyrůstal. Byl jedním z oblíbených, možná pro svou bezstarostnost a veselost. Nebylo dne, kdy by se kolem něj nic nedělo. Dokázal vždy kolem sebe vytvořit dostatečný rozruch, tak trochu i díky přirozenému talentu ve zpěvu a později při hře na foukací harmoniku. Bylo s ním hodně práce, aby jej někdo dokázal udržet ve vhodných mezích. Stačilo mu k životu málo, ovšem v den, kdy dovršil osmnáct let věku, musel svůj ,,domov“ chtě nechtě opustit. Toulal se od místa k místu s batohem na zádech, kde měl jen to nejnutnější a vydělával si výpomocí, aniž by se příliš staral o to, co je to za práci. Postupně zdokonaloval svou tvorbu a začal se živit bavením všech kolem. Časem ho začali zvát na různé akce a večírky. Nikdy se však nikde dlouho nezdržel a raději po jednom večeru zmizel jako pára nad hrncem. Bral každou delší zastávku jako určitý typ závazku a těm se zdaleka vyhýbal. Postupem času jej začali pronásledovat najatí vymahači, které na něj posílali ti, se kterými prohrál víc, než na co měl. Začal se i částečně schovávat pod různými jmény, než nakonec zapomněl na své pravé a nechal si jméno Lucas.

Trvalo to pár let a jeho život se začal měnit k lepšímu. Jak to tak bývá, stačilo potkat lásku. Dívka, která ho okouzlila, byla v očích mnoha úplně obyčejná. Pro něj to však byla jako rána s nebe. Jednou se ohlédl a už se nepodíval jinam. Kathrin. Jméno, které až do jeho smrti zůstane v hlavě. Najednou měl stálou práci a byt, kam se každý večer vracel. Měl všechno, o čem ani nevěděl, že může snít. Všechno bylo jako z pohádky a dokonce došlo i na svatbu. Byl to jen malý obřad, jen se svědky. Nikoho dalšího ani jeden z nich neměl. Byly to dvě osamělé duše, které se našli. Pro Lucase od chvíle, kdy potkal Kathrin neexistoval nikdo jiný.

Stačili jim společné dva roky, aby uvažovali o dítěti. Jen Lusace trochu trápilo černé svědomí. Navenek sic vypadal spořádaně, ale karty ho jen tak nepustily. Byl přesvědčený o tom, že to není nic špatného a tak si občas poseděl u karetního stolu déle, než by bylo vhodné a jeho úspory se začaly tenčit. První prohrával jen drobné navíc a postupně začaly jeho dluhy narůstat. Nechtěl, aby o tom Kathrin věděla a tak začal brát práci navíc. Moc dobře si uvědomoval, jak by jí tím ublížil. Nenašel si žádné bezpečné místo. Dost často mu platili za to, že dělal vyhazovače, anebo vymáhal dluhy od ostatních. Zaplétal se do svých vlastních lží a ani ho nenaplň, že ho to jednou doběhne.

Po jednom dlouhém dni se nad ránem vracel domů. Unavený, ale realitně spokojený, protože vydělal dvakrát víc, než bylo obvyklé. S poslední splátkou se znovu zpozdil, ale věděl, že ji hned zítra doplatí. Automaticky chtěl strčit klíče do zámku, ale dveře byly pootevřené. Jeho nejčernější obavy se naplnili a on našel svou milovanou ve vaně s podříznutým krkem a na ní leželo pár karet.

Ten výjev ze své hlavy nedostal a v ten okamžik se mu zhroutil celý svět. Zabili ji…kvůli němu.

Další roky mu dost splývaly. Propadal se na své temné dno a stávala se z něj zkrachovalá existence, která své myšlenky a pocity viny utápěla v alkoholu. Jediné řešení, kromě sebevraždy. Toulala se po ulicích, nechával si platit za různé služby, u kterých ani nebylo jisté, že přežije. Pak dostal nabídku, která se neodmítá. Neskutečné peníze za to, že najde jedinou osobu. Ano, vzal to, netušil totiž, proč ji onen muž hledá. A tak se ocitl tady. S hromadou flašek v batohu, vlastně pořád trochu namol a úkolem, který musí splnit.

Poslední a pak už začnu opravdu žít, Kath, slibuju.