Yusuke, Hyde
"Vypadáš skvěle." Neopustí si Yusuke.
"Arigato, vážně jsem se snažil." Zazubí se Hyde a mírně se mu ukloní hlavou.
"To já bych ti měl poděkovat za dnešní odpoledne. S Hirotem jste všechno posunuli správným směrem, ne-li zachránili." Oplatí mu úklonu.
"To byla jen maličkost." Broukne Hyde melodickým hlasem.
"Skočím ti pro něj, aby náhodou neusnul." Mrkne rozverně Hyde na Yusukeho a zamíří rovnou k pokojům Nijira. Bez váhání zaklepe na dveře.
"Nerad ruším, ale večeře pro vás je připravena v jižním salónku. Tak honem, než to budete mít studené." Popožene ho a sám Hyde odběhne. Baron už ho propustil s tím, že si zbytek obslouží sám a on má samozřejmě mnohem lepší plány. Yusuke zatím otevřel notebook, aby našel plány pro dojo, o kterých Nijirovi říkal. Za pár okamžiků je do toho dost ponořený a podpírá si dlaní bradu, když se snaží přijít na to, jak to všechno nacpat do prostoru na něj určené a zároveň, aby to nepůsobilo lacině. Je to těžké, když jste zase tolik předloh na živo neviděli a k tomu se vám do hlavy dostávají jisté vzpomínky na dnešní den. Dokonce se po chvilce přistihne, že se pitomě usmívá. Je vážně horší, než puberťák. Jen díky tomu zaslechne za sebou kroky, kdyby byl dál zamyšlený, tak si Nijirova příchodu snad ani nevšimne. Otázka je, jak dlouho už tu stojí. Zvedne se a pokyne mu k volné židli vedle sebe.
"Promiň, byl jsem zamyšlený." Prohodí a sám se ujme servírování. Není to nic těžkého do žaludku zároveň to přijde vhod po pracovním odpoledni.
"Co si dáš k pití? Mám tu dobré víno, ať to prozatím neměníme." Začali s ním na pikniku, můžou v tom klidně pokračovat. Jednu lahev rovnou vezme a rozlije do dvou sklenek, aby se taky mohl usadit.
"Práce ještě chvíli počká, nebyl bych rád, kdybys kvůli mně trpěl hlady." Sám si naloží i vlastní talíř a nepřestává se usmívat. Nakonec k němu černý pohled znovu zvedne.
"Trochu jsem měl obavy, aby nebyl příliš unavený a nezůstal v posteli. Ani bych se nedivil, odvedl jsi kus práce." Zkusí ho pochválit, i když je mu jasné, že to znovu úspěch mít nebude. Už si na to snad začíná zvykat.
"Ostatní už stihli povečeřet, znovu jsme si na sebe zbyli. Doufám, že to přežiješ." Tohle nebylo rýpnutí, jen obyčejné konstatování. Nijiro se od prvního okamžiku tváří, že mu je jeho společnost nepříjemná a přitom Yusukemu přišlo celé odpoledne dost příjemné. Rád by věděl, co v tom ještě vězí.
Nijiro
Když Nijiro dorazí do svého pokoje, shodí všechno oblečení na jednu hromadu v koupelně a ani se ho neodvažuje dávat do koše na prádlo, jak moc je špinavé. Později přijde někdo na úklid, možná dokonce Hyde a bude to muset odvézt, ale lepší možnost moc neviděl. Pod sprchou strávil snad celou věčnost a po pravdě naprosto zapomněl hlídat čas, ale nedalo se říct, že by ho nějak osvěžila. Připadal si spíš příjemně naladěný ke spaní a když z ní vyleze ven, natáhne si volnější kostkované kalhoty od pyžama a podobně volné triko s dlouhým rukávem. Je tak volné, že mu každou chvíli padá z jednoho ramene dolů. Na rozdíl od Yusukeho se vůbec neobtěžuje ani učesat, natož používat parfém. Mýdlo bude ještě nějakou dobu výrazné samo o sobě. Uvažuje, jestli se pro čaj doplíží sám nebo si drze někoho zavolá a je mu jasné, že zítra ho bude bolet každý sval v těle, ale teď to ještě nepřišlo. Kdyby Hyde nepřišel, asi by vážně nedorazil, ale spíš pro to, že by se na ciferník podíval tak za dvě hodiny, než že by to úmyslně zazdil. Možná to Yusuke tušil a poslal ho pro něj a možná to Hyda napadlo samotného nebo šlo skutečně jenom o tu večeři, to už se Nijiro nedozví, ale když ho uvidí za dveřmi, cukne sebou a na chvíli vypadá skoro zahanbeně. Nazuje bosé nohy do bačkor a plouží se za ním chodbou. Ani on nikoho nepotká. Asi každý by teď vypadal lépe a elegantněji, než on, ale pokud se má někde cítit jako doma, hodlá tak taky vypadat, ne se věčně navlékat do košile. Hydovi to slušelo, jako by se chystal někam ven a možná taky ano. Po cestě se rozdělí a Nijiro se za ním ještě ohlédne, než se sám vydá k salónku. Když do něj vstoupí, Yusuke už tam je a zaujatě hledí do svého počítače. I on má má na sobě pohodlné věci, i když působí sexy a upraveně, na rozdíl od něj samotného. Dokonce cítí ten jeho parfém až sem. Yusuke se nejdřív ani neohlédne a jak se Nijiro blíží, na jeho profilu si všimne toho divného úsměvu. Pak se ale Yusuke otočí a pozdraví ho. Na stole je opravdu teplá večeře, takže se Nijiro odejde posadit rovnou tam a sleduje Yusukeho, jak kolem něj poskakuje. Pro jednou je to příjemné, samotnému se mu nechce dělat vůbec nic. Souhlasí s tím vínem a pokukuje hlavně po červeném, ale poprosí si k němu i hodně vody. Jinak by asi odpadl opilý po prvním doušku. "Hlad si ani moc neuvědomuju." Broukne a dlaní si prohrábne vrabčí hnízdo na hlavě, které pěkně drží do všech stran. Vždycky měl pěkné a tuhé vlasy.
"Přiznám se, že jsem od ní byl asi tak půl kroku." Řekne a sáhne po hůlkách. Kdyby pro něj Hyde nepřišel, usnul by vestoje uprostřed pokoje.
"Nezbyli, nařídil jsi mi, že se tu sejdeme, vzpomínáš?" Připomene mu. Nebyla to moc domluva, byla to věta oznamovací a že to ostatní mezi tím stihli, je jenom dílo náhody. Přesto vezme sklenku a přiťukne si s ním.
"Mohl ses mě zeptat, jestli budu mít večer náladu nebo jestli nebudu moc unavený, ale zatím mi pořád chceš velet. Ještě pořád se nic nezměnilo." Řekne mu velmi upřímně. Když na něj nekouká jako na syna, možná si ho plete se svým zaměstnancem.
"Stejně si nedovedu představit, co chceš zkoušet živit po tom všem, co jsi mi řekl. Ohledně toho, že by to bylo tajné a tak dále…" Připomene mu. Pálí ho to daleko víc, než to, že se v jednom kuse dohadují. Kdyby sám sebe přinutil myslet na něj jako na někoho, koho potkal náhodně někde venku, kdo nemá nic společného s Toshiyou ani nikým dalším, musel by uznat, že je to krásný chlap. Nebezpečně vypadající a sexy. To se mu nedalo upřít. Jenže on byl prostě psychopat, stejně jako jeho synové. Všichni tři. Napije se a opře se o opěrku.
"Vážně si to celé nedovedu představit. Ne kvůli tobě, ale kvůli všem těm okolnostem." Broukne. Kruci… tohle mu neměl říkat!
Yusuke
Hyde se ohlédne, až Nijiro vykročí k salónku. Viděl, že byl unavený a možná tahle společná večeře nebyl dobrý nápad, ale bylo znát, že Yusuke chtěl řešit věci, dokud spolu můžou aspoň trochu normálně mluvit. Po tom pikniku to vypadalo dost nadějně. V duchu jim popřeje hodně štěstí a zmizí v chodbách. Yusuke v první chvíli vážně moc nevnímal, dokonce ho ani nenapadlo, jak se tváří. Doufá, že dnešním večer se věci posunou dál, ale ví, že bez upřímnosti to nepůjde. Taky bude potřeba Nijirovi něco málo prozradit a buď to bude důvod, kvůli kterému se uvidí naposledy, nebo to konečně vyřeší všechno. Ohlédne se na něj a musí si ho nutně prohlédnout od hlavy až k patě a jen tak s tím nepřestane. Nemůže nic říct nahlas, ale je neskutečně roztomilý v tom domácím oblečení. Prostě to má pro něj obrovské kouzlo, možná taky proto, že tohle by třeba jednou mohl mít. Totiž fakt, že doma není sám. Ano, jsou tu kluci, ale ně všichni tu zůstanou a pořád...Podvědomě vždycky toužil být právě s někým doma, i když si většinou hrál na spokojeného samotáře. S přibývajícími léty si ale víc pociťoval, že mu něco chybí. Nalije mu víno, samozřejmě to nejlepší, které tu má a připojí i vodu. Povzdechne si, protože Nijiro má pravdu, na výběr mu nedal."Promiň, myslím si ale, že po dnešním dni je možná nejlepší šance si promluvit narovinu a v klidu. Mám pocit, že ráno by taky mohlo být všechno jinak." Ano, o dojo jde taky.
"Navíc ti chci předat plány a návrhy, aby ses na ně podíval." Je jasné, že potom mu tolik času, kolik by jen mohl potřebovat.
"Nechci ti velet." Znovu ho ujistí, že to nebylo tak, jak tak mohlo vypadat.
"Jen jsem ti nechtěl dát prostor, abys mě odmítnul." Je očividně, že před ním nic skrývat nechce. Jakmile ho obslouží, posadí se zpátky na své místo a bez váhání si s ním přiťukne.
"Na tebe." Pronese přípitek a i on ochutná to samé víno, jako má Niji. Krátce sklopí pohled, když mu řekne, že to celé stejně nemá východisko. Ano, to si ze začátku myslel taky a ve výsledku to tak nejspíš vypadá, ale přece jen na tom dost zapracoval. O tom si ještě nepovídali, vlastně ani nedostali prostor. Zvedne k němu znovu pohled, když mu Niji prozradí, že to není kvůli němu, ale kvůli okolnostem. To je vlastně to, co chtěl slyšet. Teď si je jistý, že rozhovor mezi nimi má smysl. Pokud to není kvůli tomu, že Nijira nepřitahuje, pořád tu jistá naděje je a té se nevzdává.
"Doufal jsem v to, že tohle uslyším. Mluvil jsem o jistých podmínkách, které jsem před lety dostal. A teď bych tě požádal, abys mě vyslechl." Chvíli se odmlčí a doufá, že nepřijde negativní reakce.
"Vždycky jsem si šel tvrdě za svým a to byla i skutečnost, že chci rodinu i přes fakt, že se nechci ženit a obecně mě nikdy nelákala představa být se ženou." Začne úplně od začátku.
"K tomu se pojí ona smlouva s mou rodinou, kterou jsem kvůli tomu podepsal, aby kluci měli dědický nárok na úplně všechno." Část už mu naznačil, teď toho chce říct mnohem víc.
"Jednou z podmínek bylo to, že po mém boku nikdy nikdo nebude a už vůbec ne kluk, muž. To je v tuto chvíli nepodstatné." Pokrčí rameny a mírně se pousměje, ale nic veselého v tom není.
"Nevadilo mi to, nepotkal jsem za celé roky nikoho, kvůli komu bych svého rozhodnutí litoval. Možná jsem se tomu podvědomě vyhýbal." Bylo to vlastně dost jednoduché.
"Když jsem tě poprvé uviděl…" Podívá se mu do očí.
"Věděl jsem, že tě musím hned dostat co nejdál, protože i po svých letech tréninku bych ti nedokázal odolat, prostě ne. Jsi neskutečný, krásný a mám obavy, že se mi o tobě bude i zdát. A i když mě vytáčíš, vlastně mě to na tobě přitahuje." Tohle mu při prvním setkání nikdy nechtěl říct, ale teď už není prostor cokoliv skrývat.
"Byl jsem na sebe hrozně naštvaný, že jsem udělal, co jsem udělal a ne, nechtěl jsem, aby to zabralo, i když by to bylo jednodušší. Naštěstí si jsi mnohem paličatější, než jsem si myslel. Stejně jsem od té chvíle na tebe nedokázal přestat myslet. Taky jsem věděl, že jakmile zjistíš, v jakém vězení jsem, hodíš mi to na hlavu celé, i kdybych se ti přece jen líbil. Stejně jsem ti chtěl udělat radost." Samozřejmě kvůli tomu celé stáje i ten kůň. Sáhne na stůl vedle svého notebooku po papírech a pak vstane, aby k němu přešel. Položí papíry před něj a opře se dlaněmi, aby mu mohl být blíž. Jen těžko mu odolává, ale teď prostě musí vydržet.
"Když už bychom byli spolu, ani já nechci, aby to bylo za takových podmínek. Pracuju na tom od toho dne." Poukáže na papíry a datum, kdy byly odeslány. Jsou to podklady pro jeho nejlepší právníky, aby našli možnosti, díky kterým by se mohl vyvázat.
"Hrozně moc bych si přál, abych ti mohl slíbit, že to bude hned, ale zázraky neumím. Přesto tě prosím Niji-chan, dej tomu šanci." Broukne skoro do jeho vlasů a pak přesune prsty k jeho bradě, aby ji zkusil natočit k sobě.
"Nikdy předtím jsem neměl potřebu cokoliv měnit. S tebou je to všechno jiné. Chci to změnit, a vlastně i změnit sebe a naučit se, jak zařídit, abys byl spokojený. Taky tě možná pořád trochu vytáčet. Jestli je to málo, pochopím to." Přiblíží se ještě trochu a nakonec ho zkusí políbit. Tentokrát mu ale dá dostatek prostoru, aby mohl uhnout. Rozhodně to nemá vůbec nic společné s tím, co se dělo v tělocvičně.
Nijiro
Yusuke má pro něj ohledně svého velitelského chování vysvětlení, ale stejně to podle Nijira není oprávnění k tomu, aby tak s někým jednal. Nahlas však neřekne nic a zatím ho poslouchá. Po tom, kolikrát mu Nijiro říkal, že mu to vadí, se divil, že to paličatě udělal zas, jakkoliv mu to připadalo důležité. Byl buď ochotný riskovat vždycky všechno nebo byl prostě blázen. +Mě bys přece riskovat neměl.+ Projde mu hlavou a na ty plány na dojo pocukne obočím. Ty mu mohl totiž dát kdykoliv. "A to je to samé, nemyslíš?" Podívá se mu konečně do očí. Je to trochu jako s malým dítětem. Jeden musí absolvovat několik zenových meditací, aby ho nepřerazil. Yusuke ho obslouží a posadí se a pak si přiťuknou. Ten přípitek je jenom o Nijirovi a vlastně je to asi hezké, ale to by se nesměl sám podřeknout a Yu se toho samozřejmě hned chytí. Nijiro se nelekne a oplatí mu pohled, ale uvnitř trochu znejistí. Skutečně ho poslouchá a málem by mu skočil do řeči, když Yusuke řekne to slovíčko nepodstatné, ale ovládne se a kousne se do jazyka. To bylo zatraceně podstatné, ale nebylo to jádrem toho, co mu chtěl říct. Jistě, to chápe. +Jste si s Toshiyou tak podobní...+ Pomyslí si hořce. Je celkem snadné představit si namyšleného Yusukeho, jak nad všemi ohrnuje nos, ale není vůbec snadné uvědomit si, že je to právě on sám, kdo s tímhle jeho neotřesitelným statusem zatřásl a přiměl ho litovat během chvíle.
"Neměl jsem v plánu ti takhle uškodit." Řekne trochu potměšile, ale dokonce i on musí trochu zkrotnout a uvědomit si, že když jsou tyto pocity pravé, je Yusuke v opravdu těžké situaci.
"Měl sis vybrat Senu, šel by za tebou oddaně a hned. Dokonce by nikdo ani nepoznal, že to je kluk." Řekne mu a myslí to vážně. Sena nebyl lehký na ovládání, ale když někoho chtěl, dovedl dělat mnohé. Yusuke byl první a kdyby neuhnul, Toshiya by to měl složitější, o tom je Nijiro přesvědčený. Znovu vytáhne obočí nahoru, když se dozví, že je krásný. Neslyší to poprvé, ale zároveň ví, že spíš musí být něčí typ. Není prototypem skutečného krasavce a všichni v tomhle domě vypadali líp, než on. Všichni. I Kaoru. Ano, už si všiml, jaké povahy kolem sebe Yusuke shromažďoval. On, Sena, Hiroto, Hitomi… Hyde se dost vymykal. Jako kdyby si ho ani nenajal on. A Kaoru už tady byl. Yusuke se mu přizná, že vlastně doufal, že jeho odhánění nezabere. Doufal správně, Nijiro se nenechal. Tím spíš sem chodil, aby mu ukázal, že se ho nebojí. Už se musí uchechtnout, když dojde na to, jak Yusuke předvídal jeho reakce ohledně vězení. To se přesně stalo, ale mohl se mu divit? Ano, radost mu zkoušel dělat. Koně, stáje, to byly velkorysé dárky i na někoho jeho postavení a majetku. Sleduje ho, když vstane a jde přímo k němu, aby mu ty věci na papíře rovnou ukázal. Skutečný šok přijde, když mu Yusuke řekne, na čem od toho dne pracuje. V ten moment Nijiro vypadá dokonale zaskočený, trochu jako malý kluk na střední a všechno z jeho obličeje vyprchá a zůstane jenom nevinný kukuč. Jeden by ani nevěřil, že je to u něj možné. Kromě toho Yusuke neříká, že to nepůjde, říká jenom, že by to mohlo trvat. Nejdřív si ani neuvědomí, že na něj Yusuke sahá. Slyší jeho hlas velmi blízko, ale očima klouže po znacích na papíře a v dalším okamžiku už se dívá do jeho očí. Yusuke mu slibuje, že se pokusí změnit a on uvnitř ví, že to je všechno pravda. Snaží se kvůli němu opravdu ano. I když to plete a ledacos dělá blbě, snaží se pro něj hory přenést. Teď už mu věří. A není si jistý, co s tím má dělat. Kvůli škole, kvůli rodičům, kvůli Toshiyovi, kvůli všemu. Trochu se bojí a bojí se i toho, že nic z toho nedopadne. Proč zrovna jeho potkalo něco tak komplikovaného? Ne, není to málo, jen to nedovede říct nahlas. Překvapí sám sebe, když mu ten polibek dovolí. Je jen opatrný, lehký, ale neuhne mu. Cítí, že je napjatý, ale není to špatně jako v té tělocvičně. Yusuke dovede plést hlavu a Nijirovi to hrozí. Není na to zvyklý. Ten jeho vlezlý parfém mu ji plete.
Yusuke
"Možná trochu ano." Přizná se nakonec. Niji je paličatý a stojí si za svým. Je to obtížná situace, v tomto ohledu jsou si totiž dost podobní. Yusuke má proti němu výhodu. Našel díky Hydovi víc svého vlastního klidu, kterým se teď opanuje, aby nebyl stejně paličatý jako Niji. Tak by se totiž nikam nedobrali. +Stejně bych to neudělal jinak.+ Je takový aspoň v duchu a možná se mu to malinko odráží i v očích. Přesto to jinak nekomentuje. Znovu se mu podívá do očí a tentokrát komentář nepřijde. Vlastně to čekal a Niji ho překvapil spíš tím, že mlčí. Kdyby jen tušil, jak ho přirovnává k synovi, asi by se mu zasmál a znovu by mu řekl, že má pravdu. Přijde mu, že každý z jeho synů odráží určitou část života a přitom si v některých ohledech nejsou podobní vůbec. Kdyby to zkoušel někdy porovnávat, nejspíš by to byla hodně zajímavá studie. Yusuke dál mluví a vážně je zvědavý na jeho reakci. Už se vážně neudrží, když mu Niji řekne, že mu nechtěl škodit. Tohle prostě nemá konce. Otevírá se mu tady a ve výsledku to k ničemu není. Jen z něj má legraci a to je na jeho ego trochu moc. Pár vteřin ho zase dostává uvědomění, že možná dělá největší chybu svého života a že se mu to vymstí. Věří mu, ale jeho hlava a jistá opatrnost, která mu vydržela dlouhé roky, ho varuje. Měl by ji poslouchat a stejně to znovu neudělá. Na to o Nijira až příliš stojí. "Neškodíš mi teď ne, ale mohl bys opravdu hodně." Snaží se ho přimět, aby si uvědomil, jak moc velkou zbraň mu do ruky dává. Možná by mu nikdo nevěřil, kdyby se to rozhodl pustit dál a možná by někdo nějaké detaily vyšťoural, kdo ví. Už jen kdyby se to rozneslo, bude mít nejspíš problém. Po dalších slovech už skoro zoufale sklápí hlavu a neví, jestli se smát nebo snad začne i brečet.
"Přesto tu sedím s tebou a nejsem s ním." Zvedne znovu oči, které začínají být zase trochu studenější.
"A přesto se snažím o tebe, i když jsi mi dal několikrát dost jasně najevo, že o to nestojíš. Stejně jsem tu pořád s tebou a ne s někým jiným." Ano, mohl být se Senou, bylo by to jednodušší a nemyslí si, že by mu nakonec utekl za Toshiyou. Jenže od chvíle kdy potkal Nijira a uvědomil si, jak se na něj dívá, už by to nebylo takové. Málem plácne dlaněmi do stolu, ale nakonec se ovládne. Přijde totiž čas na největší eso v rukávu a tím jsou požadavky, které na své právníky měl. Nijira tím očividně dostane. Vidí jeho výraz, připadá mu najednou tak zranitelný, že by ho nejradši zamknul u sebe v pokoji, stoupl si přede dveře a pořídil si nějaký samopal, jen aby se mu nic nestalo. Je prostě nádherný. Vidí, jak se na něj divá a o to víc ho nutí se sklánět a překonat i poslední milimetry. Neodtrhne se, ani neprotestuje a pak konečně nechá Yusuke víčka klesnout a užije si jemná prolnutí. Musí se hodně ovládat a je to znát, ale nechce ho vyděsit. Ví, že pokud to teď zkazí, už druhou šanci mít nebude. Prsty sklouzne o trochu dál, aby položil celou dlaň na jeho tvář, ale nic víc, žádný tlak, ani omezování. Když polibek skončí, Yusuke se troch odtáhne a opře si čelo o to jeho. U toho mu kouká do očí a mírně se usmívá.
"Nikdy nepochybuj o tom, že mi na tobě záleží. Jistým způsobem víc, než na mé rodině, Niji-chan." Prohodí tichým hlasem a pak ho konečně pustí a přitáhne si židli k němu, kde se usadí a pak ho vezme za dlaně a svírá je v těch svých.
"Já vím, že to pro tebe není jednoduché. Já můžu přijít o hodně, ale to ty taky. Proto jsem chtěl, abychom to vyzkoušeli. Já jsem si tím, co chci jistý, ale pro tebe to je jiné. Myslím tvou rodinu a okolí. Vím, že se tvůj názor může změnit." Sedí u něj blízko a nepřestává se mu koukat do očí.
"Je to jen na tobě, kdo by se to mohl dozvědět. Když budeme šikovní, nemusí to zjistit ani Toshiya. Dáme si čas, kdy já vyřeším vše potřebné a ty si to pořádně promyslíš. Do té doby...Tě můžu přesvědčovat, že to jinak ani nechceš." V očích se mu blýskne a je jasné, že pro to udělá maximum.
"Jediné jasné rozhodnutí, které bych teď rád slyšel je to, jestli do toho chceš vůbec jít. Zbytek můžeme probírat spoustu hodin, dokud si přesně neřekneš, jak to bude. Žádná má rozhodnutí, jen tvoje. Natolik ti věřím a doufám, že budeš i ty mě." Nijiro má před sebou všechny dokumenty a on mu věří natolik, že to klidně nechá v jeho rukou.
Žádné komentáře:
Okomentovat