(Matrix)
Tamaki
"Už se po tobě ptali." Sdělí mu mladíček za barem. Tamakimu to hned zvedne náladu.
"To je mi vážně líto, dneska nepracuju." Široce se usměje a sáhne po drinku.
"Vyřiď jim, že zítra večer se tu možná ukážu." Užívá si toho, že někdo přijde jen s nadějí, že by tu mohl být. Rozhlédne se kolem sebe a pak mu pohled padne na někoho, kdo ho na první dobrou zaujme. Je to totiž Rukiho ex.
"Ale ty si nedáš pokoj." Zatváří se nadmíru pobaveně a nakonec houkne na barmana, aby mu tam poslal drink, který pije. Ostatně měl by mu poděkovat, kdyby nebylo jeho, neměl by za sebou dost příjemný večer, i když s nejistým výsledkem. Počká, až se Rukiho ex začne rozhlížet a jakmile se jejich pohledy střetnou, pozvedne svůj drink nahoru a napije se. Tama se pak otočí zpátky k baru a z dlouhé chvíle přemýšlí, jak často tu Rukiho bývalého vídával. Z myšlenek ho vytrhne číšník, který se zhroutí na barovku vedle něj.
"A já si říkal, že dneska bude klid." Postěžuje si a trochu unaveně se usměje na Tamakiho.
"To si nikdy nesmíš říkat. Berme to pozitivně, budou větší prémie." Snaží se ho Tama trochu podpořit. Nediví se mu, že má dost, je tu už třetí noc v kuse, zatím pořád shání posledního číšníka do jejich party, ale jejich výběrem neprojde jen tak někdo.
"Je fakt, že dnešní dýška stojí za to." Uculí se chlapec vedle Tamakiho a očima mu poděkuje, když mu objedná kávu. Koupil by mu drink, ale tohle podle něj ocení víc. Pak se k němu nakloní, krátce si prohlédne zblízka jeho tvář.
"Já bych ti možná něco přidal, jak dlouho máš pauzu?" Zeptá se ho svůdně a chlapec zrudne, než ho plácne.
"Ty jsi vážně hrozný, nech toho." Napomene ho, vzápětí se však spokojeně uculí a odcupitá k zadnímu stolku, kde se usadí.
"Ty si taky nedáš pokoj." Ozve se barman a Tama jen pokrčí rameny.
"Ještě pár vět a pustí svou holku k vodě." Baví se dál a Tamakimu to očividně vrásky nedělá.
Kou
Kou nad tím posledním večerem s Rukim musel hodně přemýšlet. Ani ne tak proto, že by něco udělal jinak nebo mu bylo líto, že se definitivně rozešli, ale spíš… na Rukiho se nedalo jenom tak zapomenout, jako na všechny ostatní. Ani ho nenapadlo přestat chodit na tohle místo, ostatně to byl hlavní bod jejich sváru. Ruki mu nevěřil, že je mu věrný, když sem pořád chodil a Kou zase nikdy neměl potřebu věrný zůstat. Měl rád svůj uvolněný život a myslel si, že Ruki taky. Rukimu bylo pro pána málem čtyřicet, i když na to nevypadal. Už si dávno mohl najít někoho, s kým by bydlel, ale on to nikdy neudělal. Podle Koua se mu líbilo, že je zlobivý chlapec, že je s ním pořád vzrůšo, že se pořád něco děje a nakonec málem přišel o nádobíčko. Ruki ho tím svým kopancem mohl nepříjemně zmrzačit a kdyby na to doopravdy došlo, asi by na něj i podal trestní oznámení, ale nakonec to přebolelo a život šel prostě dál. Kou o něm věděl všechno. Kde pracuje, jaký je, v kolik tam bude… ale ani jednou ho nenapadlo, že by za ním zašel. Nikdy za nikým nedolézal, prostě nikdy. Něco v Rukim se změnilo. Zamyšleně protáčí skleničku mezi prsty, když sedí za barem a na sobě má motorkářské kalhoty a černé upnuté tričko s dlouhým rukávem. Dlouhé havraní vlasy má prostě jen tak volně na ramenou a živýma očkama pozoruje dění okolo sebe. Dneska není na lovu, na sex asi ještě nebude mít chvilku myšlenky. A pak si koutkem svých zvláštních očí všimne toho kluka, co za ním přišel a odvedl ho za Rukim. Už ho tady hodněkrát viděl, tušil, že tady pracuje, ale kolik asi Ruki zaplatil za to, aby Koua odvedl tam dozadu a on ho mohl kopnout? Ruki u toho vypadal jako majitel klubu, když se odtud vzdaloval a dělal to svoje gesto, zatímco Kou pro slzy neviděl ani na jeho záda. Tohle si ale pamatoval. Ten kluk si ho taky všimne a dokonce ho pozdraví. Jeden by čekal, že se zvedne a bude se ho pokoušet vyhodit nebo se na něj bude dívat jinak nevraživě, ale to se zatím neděje. +Tak kolik ti dal? Nebo ti slíbil něco jiného?+ Ruki nebyl žádný svatoušek. Veřejně svou orientaci tajil, ale táhlo za ním stádo mladých kluků, co toužilo po jeho prestiži a zkušenostech. Konec konců na začátku byl jedním z nich. Ruki byl roztomilý, když měl po sexu rozcuchané vlasy. Vidí, že ten cizí kluk flirtuje s personálem, vidí, jak se ten druhý červená a snaží se neumřít rozpaky a sám pro sebe nad tím protočí očima. Studem a zábranami nikdy netrpěl. Až moc. Taky proto věčně lítal v malérech a párkrát si poseděl v chládku, ale že by to nějak pomohlo, to se moc říct nedalo. Před Kouem se objeví nový drink, který si neobjednal a musí povytáhnout obočí nahoru. Podívá se znovu na Tamakiho a upřímně to zatím nechápe. +Copak? Proč mě nevyhazuješ nebo se na mě nemračíš?+ Zeptá se ho v duchu, ale pitím nepohrdne a chvilku ho jen tak sám popíjí. Kdyby jenom tušil, že tenhle týpek má za pár hodin s Rukim rande vzadu u muzea… no.. asi by mu i poradil, jaký kafe má Ru-chan nejraději. Před barem samozřejmě parkuje jeho motorka a že tady něco málo vypil, ho vůbec netrápí. 
Nikdy se nic nestalo, tak proč by mělo zrovna dneska? Úplně slyší Rukiho mrmlání o nevyzrálosti a že by měl konečně dospět. Odsune prázdnou skleničku od sebe a vstane na nohy. Svět se s ním netočí, jenom je uvolněnější, než jindy. Další kopanec nikam už nechce, takže bude možná lepší, jít provádět výtržnosti někam na ulici. Jestli ten týpek chce jenom o něco málo víc, než si žehlit reputaci za ten kopanec co dopustil, tak se za ním pustí. A jestli ne… +Mohl jsi poslat celou lahev, určitě na to máš.+ Vyčte mu v duchu místo poděkování.
Tamaki
Tama se očividně dobře baví. Stačí mu jen pozorovat dění kolem. Jenže mu podhled nakonec znovu padne na Rukiho ex. Ten kluk vypadá, že ho rozchod vůbec nezasáhl a dál se baví. Jemu by to asi vadilo, kdyby ho někdo poslal k vodě, ale pravdou bylo, že za svůj celkem krátký život ještě s nikým pořádně nechodil. Prostě se nenašel nikdo, s kým by to za to stálo. Tama si vždycky spíš užíval pozornost a to, jak moc se snažil u Rukiho, to bylo vlastně poprvé."Líbí se ti?" Zeptá se ho barman, když si všimne, koho pozoruje a ví, komu posílal drink.
"Nevím, ještě to přehodnocuju." Prohodí Tama upřímně a pak se zasměje.
"Víš, že se mnou je to složité." Pokrčí nenuceně rameny. Znovu se podívá na kluka, kterému koupil drink a v duchu ho hodnotí. Snaží se rozvzpomenout, s kým tady v klubu trávil čas a jak často se tu objevoval. Pomalu mu před očima blikají vzpomínky a uvědomí si, že ho tu zahlédl víc, než často. To byl asi důvod, tedy podle něj. +V tom případě máš problém, jsi tu taky pořád.+ Proběhne mu hlavou. Až Ru zjistí, že je to jeho a že se tu většinu večerů baví skoro jako zaměstnanec, asi ho brzo kopne do rozkroku taky.
"Nemám zrovna nejlepší vyhlídky." Prohodí si pro sebe. Všimne si, že sedí sám a je to vlastně k podivu. Kolem se pohybuje hodně volných chlapců, kteří si pro dnešní večer hledají kšeft. +Ještě jsi nepoužitelný?+ Zeptá se neznámého. Gestem ruky si zavolá jednoho z kluků na place a nakloní se k němu. Chvíli si šeptají a Tamaki se vyptává. Brzo zjistí, jak často tu Rukiho ex doopravdy je a co se tu o něm povídá. Rozhodně žádný hodný kluk. Takoví ho většinou bavili, ale teď by se měl držet zpátky. Ještě chvíli se baví s barmanem, než periferně zahlédne, jak jistá osoba odchází. Požádá barmana o menší flašku a pomalu vyrazí za ním. Cestou ho ještě zastaví kluk, se kterým flirtoval a do ruky mu vtiskne své číslo. Dori ho měl, kdyby Tama chtěl, už ho dávno má. Zatváří se nadmíru pobaveně, když ho se zavrcením hlavou sleduje, jak odbíhá.
"Tvoje holka bude plakat." Povzdechne si. Tohle neměl v plánu, ale některé věci se prostě dějí sami od sebe. Měla to být jen dobrá provokace. Vloží číslo do kapsy a pokračuje dál z klubu ven. Už ve dveřích, které vedou na ulici, si připaluje cigaretu, a když vyjde ven, pomalu se prohlédne. Uvidí ho hned a samozřejmě si všimne i stroje. Sám jednu vlastní a je na ni patřičně pyšný. Tohle prostě dokáže ocenit. Vykročí jeho směrem, a když je dostatečně blízko, pomalu k němu stočí oči.
"Tvoje, nebo půjčená?" Zeptá se zvědavě a samozřejmě ho napadne, že není půjčená tím správným způsobem. Podobných kluků viděl mraky, hodně z nich přišlo a chtěli práci.
"Dneska z tebe moc kšeftů nebylo. Ještě to bolí co?" Nedělá si tak úplně legraci, sám by takový kopanec rozhodně schytat nechtěl. Natáhne k němu ruku s flaškou a pak pokrčí rameny.
"Možná bych měl říct promiň, ale vlastně se mi nechce. Měl jsem v tom svůj vlastní zájem. Možná ti spíš poděkuju." Baví se tím dost dobře. Dlouze si potáhne a pomalu si ho prohlédne od hlavy až k patě.
"Dost jsem si ten večer užil." Naznačí mu, že se možná něco stalo a je zvědavý, jestli se chytne a on zjistí, jak moc by mohl žárlit a být problém. Líbí se mu, s podobným klukem by si jistě dobře rozuměl, ale teď je v tom ještě Ruki. Nejspíš.
"Nakonec ti ještě seženu slevu." Uchechtne se. Tím by vlastně zajistil, že se k němu Ru už nikdy nepřiblíží.
"Kdo se ti u nás líbí?" Zeptá se ho upřímně, aby ho mohl případně poslat rovnou ke zdroji.
"Já to nebudu, za mnou jsi nikdy nešel, nevím, jestli mi to má být líto." Prohlédne si ho ještě jednou a tentokrát ho opravdu hodnotí, než se jeho tvář ztratí pod obláčkem dýmu.
Kou
Kou pomalu dojde až ke svojí motorce a když se u ní z ničeho nic otočí a opře se o ni zadkem, je Tamaki jen kousek od něj a kouří. Takže za ním nakonec šel a když klesne modrýma očima na jeho ruku, vidí v ní dokonce i tu lahev. "To je omluvenka za to, že jsi mě nechal zmrzačit?" Zeptá se ho rovnou a jednu nohu si opře dozadu o motorku. Vypadá, jako by s ním svým postojem flirtoval. Na řídítkách visí helma, která vypadá jako hlava Venoma. Nikdo ji kupodivu neukradl. Tu Tamakiho otázku nepochopí tak, jak byla zamýšlená. Nenapadlo by ho, že by se ho ptal na to, jestli ji náhodou neukradl, ale stáhne obočí, když zpochybní, že by mu skutečně patřila.
"Moje." Řekne a zní to hodně odhodlaně. Miluje na ní úplně všechno, i ty blbosti jako je fialové podsvícení. Ušklíbne se, ale zároveň zahučí souhlasné Hmm, když Tamaki zmíní, že to ještě bolí. I na té motorce se jede pitomě, ale co už… Vezme si nabízenou lahev a pomalu ji otevře, ale ne, Tamaki se omlouvat nechce. Vypadá to, spíš, že mu nese poděkování za rozchod s Rukim. Uchechtne se.
"Jasně, užij si ho, je sladký." Řekne mu a napije se. Tamaki očividně nesoudí jeho popíjení, když se chystá řídit. Ruki už by nadával. +Ani nevíš, po kom toužíš. A jestli si s tebou začne a jsi jako já, bude si myslet, že ho Kami prokleli.+ Baví se nad tím v duchu. Ruki typy jako on očividně přitahoval. Vidí, jak si ho Tamaki prohlíží. Porovnává se s ním nebo o co mu jde?
"Jasně." Řekne jenom na to, že se s Rukim dobře bavil. Ru-chan měl takové roztomilé kouzlo, dokonce vám dal pocit, že u něj v bytě jste tak nějak doma, ale taky s ním nebylo lehké pořízení a Kou na to žil život moc po svém. Odlepí se od motorky, udělá k němu pár kroků, až mu naruší osobní prostor a dvěma prsty sáhne do jeho kapsy, aby odtud vytáhl krabičku cigaret. Otevře ji, několik si jich nacpe za ucho a všude možně a poslední si vloží do úst. Pak ji přiblíží ke konci hořící cigarety, kterou má Tamaki v puse a natáhne, aby si od něj připálil. Bez ptaní a sám. Když se mu u toho podívá zblízka do očí, v těch jeho divoce zajiskří.
"Ru-chan taky hodně kouří, nevím, co mu teď přineseš… kdyby tušil, kdo všechny jeho budoucí cigarety vzal, kopl by tě taky." Prohodí. Samozřejmě moc dobře ví, že Tamaki zaleze do klubu nebo jinam a koupí si třeba celý karton, jsou to jen taková slovíčka. Zase si couvne k motorce, pokuřuje a popíjí a poslouchá jeho proslov.
"To můžeš." Řekne mu na tu slevu a musí se doopravdy zamyslet, když se ho Tamaki zeptá, kdo se mu líbí nejvíc, ale než odpovídat na tohle, mnohem víc se mu líbí ta poslední věta.
"Tobě to přece líto být nemůže, když teď chceš chodit s ním, hm? Nebo zvládneš oba? Víc? Je ti to jedno?" Popichuje ho. Jestli ano, čeká ho vážně stejný osud. Chudáček Ruki, to je ale smůla. Jeden by se už zamýšlel nad karmou.
"Proč jsi za mnou přišel? Nemělo by ti stačit, že mě má Ru-chan plné zuby? Přece jsi mu pomohl se mi pomstít, tak proč se bavíš se mnou? Řekneš mu o tom? Nebo chceš nějaké rady a tipy? Neprozrazuju, jenom ukazuju." Nebojí se ho svádět a provokovat. Tamaki s ním stejně nikam nepůjde.
"Nemám čas, vstávám do práce." Odfoukne si a položí lahev na zem vedle své boty. Ignoruje při tom fakt, že pil, je noc, moc se nevyspí a tak dále. Kou nikdy nebyl vysávač sociálních dávek, dokonce byl div, že se ještě nezapletl s Yakuzou. Vždycky pracoval a ne zrovna málo, dělal prakticky cokoliv, ale nikdy ho tam nenechali dlouho a tím spíš, čím byl výčet jeho předešlých zaměstnání delší. Takže obyčejně dělal ty nejpodřadnější dělnické práce. No co už, Japonci podle něj byli vždycky podrazáčtí hajzli. Jeden pohled do životopisu a už vás odepsali.
Tamaki
Tama chvíli mlčí, jak kdyby si rozmýšlel, co by mu mohl říct. Nakonec jen pokrčí rameny a zavrtí hlavou. "Ne, omlouvat se určitě nebudu." Odtuší klidně jako první, když si znovu pomalu potáhne.
"Vypadalo to, že pitím nepohrdneš, tak jsem něco vzal s sebou." Drink do něj vypil dost ochotně a nic jiného kromě celé lahve se ven podle něj moc nehodilo. Nebude pobíhat tam a zpátky se sklenkami. Znovu si ho prohlédne a ten postoj se mu líbí. Dokázal ocenit, když někdo vypadal takto, ale taky už viděl vážně hodně, i když kluk před ním je moc hezký kousek. Jenže Ru, je Ru, pak tu byl Boo a obecně má teď málo místa v hlavě na někoho jiného, i když…
"Hodně povedený kousek." Pochválí je nakonec oba, než se trochu pohne a motorku si obejde.
"Hodně vymazlených detailů." Dodá ještě, aby bylo jasné, že si toho všiml a že má pro podobné věci slabost. Klidně by se zeptal na půjčení, ale pochybuje, že by to bylo zadarmo. Zastaví se znovu proti němu a koutky mu vyběhnout nahoru, když dojde na to, jaký Ru je.
"Vidíš, tenhle přívlastek bych asi na první dobrou nepoužil." Vymyslel by jich hodně, všechny pozitivní a tohle by tam nakonec asi taky bylo, ale nešlo by to na první místo.
"Mám v plánu si to nejenom užít." Prozradí mu, kam jeho myšlenky směřují, nemá s tím problém. Vypadá to, že z této strany už nic nehrozí, takže úkol návštěvy je vlastně splněný. Obočí mu jde nahoru, když se k němu mladík přiblíží a klidně ho nechá, aby mu vzal krabičku a z ní i cigarety. Dokonce ani neuhne, když se k němu přiblíží tak moc a u toho mu hledí upřeně do očí, v těch Tamakiho se pobaveně blýská. Kdyby to celé bylo jinak, tohohle si asi půjčí domů. Baví ho. Dokonce se i pousměje.
"Můžu ti sehnat místo." Naznačí mu, že by si u nich vydělal. Samozřejmě, že to byla provokace, to ví, ale stejně to řekl...
"Platí dost dobře." Neřekne mu, kdo je, stejně by to bylo k ničemu. Znovu si ho prohlédne a přikývne na své vlastní myšlenky.
"Vydělal bys dost." Nemá problém ho pochválit. Zasměje se, když dojde na to, že by dostal taky.
"Ne, za tohle by mě nekopl, i když mu to řeknu. Mám mnohem víc lepších vlastností, za které by mohl." Pokrčí rameny, prostě vtipkuje na svou vlastní adresu.
"Proč by nemohlo? Je to má práce." Nakloní hlavu trochu na stranu.
"Můj osobní rekord je zatím pět. S chozením tři." Mluví o tom, jakoby se bavili o počasí. Zatím si nechává pro sebe, že s tím sice nemá problém, ale popravdě…O Rukiho by se nerad dělil, je v tom něco jiného, mnohem hlubšího. Padnou další otázky a Tama si zatím jen v klidu pokuřuje.
"Vlastně jsem byl zvědavý a ano, klidně mu o tom řeknu. Nevypadá to, že bys měl nějaké rady nebo tipy, které bych mohl použít. Moje nádobíčko je na rozdíl od toho tvého v pořádku." Připomene mu, že on je ten, co dostal. Uchechtne se krátce, než sáhne do kapsy. Pak k němu udělá krok blíž, vezme ho za zápěstí a přitáhne si ho k sobě. Malou kartičku mu vloží do kapsy kalhot.
"Od spaní tě nebudu zdržovat. Neodpustil bych si, kdybys byl do práce unavený." Teď je to on, kdo provokuje.
"Ale slíbenou slevu dostaneš. Jsi celkem fajn společnost a díky tomu, jaký jsi, mám já možnost." Nakloní hlavu na stranu a prohlédne si zblízka jeho tvář. Pak mu něco dá do kapsy podruhé, je to zbytek krabičky.
"Abys neřekl, že neumím děkovat." Mrkne na něj, než ho pustí. A uvolní jeho osobní prostor pár kroky dozadu.
"Dobrou noc." Rozloučí se s ním, když chtěl jít spát.
"Uvidíme se v klubu. Můžeme si dát drink. Víc bohužel nestíhám, to víš, někdo mě živit musí." Zasměje se, než ho pobídne, aby už jel.
"Chci ti zamávat a taky pospíchám, mám rande. Budu ho pozdravovat." Baví se očividně dost dobře, ale není to tak, že by si z něj dělala legraci. Asi by si nakonec rozuměli, ale pochybuje, že by se Rukimu líbilo, kdyby mu dotáhl zrovna tohohle kamaráda. Málem v duchu nad tou představou umře smíchy.
Kou
"Tak to hodně štěstí, ještě nikoho si k sobě nenastěhoval." Pronese, jako by měl Ruki tak tisíc milenců, ale přece jen mu bylo dost. Mohl jim oběma dělat tátu a svůj život nežil v celibátu. Vztahy mezi klukama bývaly trochu jiné, než ty mezi klasickými páry. Pak si vezme ty cigarety a očividně s tím udělá dojem, protože Tamaki mu z ničeho nic nabídne místo. Na chvíli ho napadne, jestli o něm s Rukim nemluvil, jestli mu Ru neřekl něco o tom, že práci hodně střídá. Mhouří na něj podezřívavě oči a je vidět, že je obezřetný, ale nakonec usoudí, že mu prostě jenom padl do oka.
"Nevím… zní to jako moc pravidel, která nejsem schopný dodržovat." Řekne mu a i když klub vypadá hezky a nepochybuje o té výplatě, moc dobře se zná. Kromě toho by mu třeba nutili nějakého zákazníka, co on nechce nebo by musel být moc slušný a tak…
"Tyhle hezké práce většinou nejsou dělané pro mě." Občas prostě nepřišel. Nikdo mu nikdy nebyl schopný dát dostatek svobody a tak dělal, co musel. S lopatou a tak… Na chvíli a za okamžitou mzdu na ruku za ten den. Rozesměje se, když mu Tamaki řekne, že má prima vlastnosti akorát pro Rukiho nožku. To bylo fér, líbil se mu.
"Škoda." Řekne, protože Tamaki má už oči jinde. Nechce se Ruimu mstít, nikdy to nedělal. Ale býval by to zkusil. Dokonce se mu líbí, že si Tamaki umí užít život tak, že klidně chodil s více lidmi najednou. Asi to nebylo fér, ale nikdo neříkal, že si je chce vzít, no ne? Pak ho ale překvapí ten podivný útok na jeho fyzické zdraví. Vypadalo to, že se baví dost v pohodě a nějaké stírání není potřeba, ale nakonec přece jen přišlo. Trochu ohrne ret, ale Tamaki ho z ničeho nic popadne za ruku a přitáhne k sobě. Chybí asi vteřina, aby nedopadl podobně jako on sám díky Rukimu, ale v jeho kapse skončí vizitka. Vážně si po tom rýpnutí myslel, že se mu přece jenom přišel mstít. Je to ta sleva, ale neobejde se to bez komentáře, že Tamaki má místo, protože on není pro Rukiho dost. Buď jak buď jeho to nebolí, jenom mu to celé už nepřijde tak cool jako ze začátku.
"Whatever…" Trochu mu odsekne. Cigára nevrátí, ta se vždycky hodí, ale možná si celý tenhle klub ještě rozmyslí. I když… málo kdy se nechal někým jen tak vyhnat. Bez rozloučení nasedne na motorku a nastartuje motor, který probudí snad celý blok. V některých částech města byly motorky v noci zakázané. Lidé spinkali…
"Jasně." Řekne na to pozdravování, když si nasadí helmu a pak vyrazí do noci. Zůstane po něm jenom ta lahev na chodníku. Mezitím Ruki dokončí svou práci a vyrazí k zadnímu východu z muzea. Po pravdě by šel nejraději spát, ale některé věci už nesnesou odkladu. Jeho oči jsou za velkými brýlemi unavené a vlasy na hlavě rozcuchané do medového chmýří, ale nemá sílu se nějak parádit. Navíc má plnou hlavu jeho možného budoucího sponzora. Co to celé mělo znamenat? Byl hodně divný… měl by si s ním začínat? +Na divné lidi jsi expert a pak nevíš, jak z toho.+ Varuje v duchu sám sebe. Když se dostane na ulici, Tamaki tam ještě není. Zkontroluje telefon. Nic, ale zatím má čas. Není schopný stát jenom tak, takže si zapálí a přitáhne si sako víc k tělu, čímž vynikne jeho drobná postava.
"Já tady zmrznu.." Zahučí pro sebe tiše.
Žádné komentáře:
Okomentovat