Sena x Toshiya - Máš ty perly, ještě jsi je nesundal - část 3.

(Toshiyova ložnice)

Toshiya

Asi se později bude hodně proklínat, když si uvědomí, jak reaguje na Senovy prsty ve svých vlasech. Je to hodně příjemné, když se jimi probírá a on by u toho asi vydržel hodně dlouho. Jen by si nevystačil jen s tím. Sena ani neprotestuje, když ho chce uplácet a kupuje si ho zatím jen slovy. Jemu je to jedno, klidně to bude dělat dál. Nepotřebuje, aby se přetvařoval, že mu o to nejde. Stejně by věděl, že lže, prostě je o tom přesvědčený a ne, nepřekáží mu to. Spíš je to naopak a je spokojenější s tím, když ví, že to na něj platí. Rozhodně to pro něj bylo srozumitelnější, než kdyby se zkoušel orientovat v citovém bludišti. To by spíš velmi rychle přestal řešit. Jsou to věci, které u něj nemají místo, a nehodlá s tím začínat. Zarazí se trochu, jakmile si Sen začne klást podmínky. Musí na pár vteřin obdivovat jeho odvahu, kdyby chtěl, mohl by mu vážně dost ublížit, kdyby ho tím vytočil. Jenže ten pocit se prostě nedostaví, není na něj naštvaný, jen se baví tím, jak si jde přímočaře za svým. Tomu taky dokázal rozumět. Protočí demonstrativně očima, aby dostál své povaze a dokázal mu, že se mu to příčí.

"Fajn, půjdu s tebou, ale pak si nestěžuj, když nás z obchodu vyhodí." Dostojí své vlastní povaze. Je schopný to tam se Senou zbourat a pak s klidnou tváří odejít. Jeho rodina ho vydědí, ale na tom mu taky nesejde, on už má své jisté. Nad jeho výběrem jen pokrčí rameny. Sena má dobrý vkus, toho už si stačil všimnout, ale chvály se z jeho rtů hned tak nedočká. Musí mu stačit, že nepřišla rýpavá poznámka. Co přijde vzápětí, už ho ale vytočí. Jeho výraz potemní a podívá se mu zpříma do očí. Dokonce v dlani sevře jeho bradu.

"Svlékat se budeš jedině přede mnou, před nikým jiným." Teď jsou to jeho podmínky, které jsou pro něj důležité. Pokud chce s někým spát pravidelně, nesnese, aby dotyčného měl někdo jiný. To se prostě nestane. Jeho rodina z něj neuvidí nic navíc, to se prostě nestane. Sena ho trochu rozptýlí hrátkami s jeho prsty. Pohledem sleduje, co s nimi dělá a neúnosné a neovladatelné vzrušení u něj jen narůstá. Naštěstí už se k dalším slovům nedostanou. Má pocit, že ještě chvíli a nejspíš by Sena z toho stolu neslezl do rána nebo by ho vlastnoručně uškrtil, záleží, jak moc by stupňoval své vlastní provokace. Užívá si představení před očima, a i když není zrovna jemný, Sena nevypadá, že by mu to vadilo. Ano, to se mu líbí. Nechtěl se příliš ohlížet a zároveň nikdy nebyl ten typ, co by úmyslně někomu ublížil. Pak by to totiž musel řešit nějaké doktory a podobné nesmysly a na to nemá část. Na fňukání už vůbec ne. Ani nepostřehne jeho mračení, když mu působí menší otisky na jeho bledé kůži. To zčervenání se mu rozhodně zamlouvá, o to víc, když ví, že mu po něm zůstanou památky. Když nad tím teď na vteřinu popřemýšlí, klidně by se před otce do půl pasu mohl svléknout. Kdyby tohle uviděl, bylo by mezi nimi hned jasno. V tomhle byli oba dva stejně majetničtí, to ví. Sena vypadá skvěle, když pohodí hlavou dozadu a další polibky jsou snad ještě vášnivější. Při prudším přírazu ucítí bolest na svém rtu, ale ještě víc to nakonec jeho touhu. Víc sevře Senův zadek a začne ho posílat proti sobě, aniž by déle čekal, než si přivykne. Vnímá podvědomě, jak se stůl posouvá a zbytek věcí, které byly na něm, pomalu míří k zemi. Sám je hodně potichu a nikdy to nebude jiné, ale je znát na jeho výrazu, že by zabil každého, kdo by je zrovna teď chtěl rušit. Netrvá to dlouho, to snad ani při tomto tempu není možné, než se jeho boky pohnou naposledy a naplní Senovo nitro svým vrcholem. Cítí, jak se uvnitř svého těla zachvěje, ale jeho postoj je pořád stejně pevný. Ví, že Sena skončil společně s ním. Nic jiného by jeho ego nedovolilo. Několikrát si prudčeji vdechne, než zvedne oči k těm naproti sobě. 

"Zničil jsi mi spoustu věcí." Řekne místo milionů vět, které by se teď hodily. Stejně se neobrání tomu, aby jeho koutky na vteřinu nevyběhly nahoru. 

"Budeš mít co dělat, abys mi to splatil." Dodá ještě, než ho vezme v pase a pak se společně s ním narovná. Bez dalšího slov a zamíří do své vlastní ložnice. Ramenem drcne do dveří, aby se víc otevřely a Senu nakonec do své postele pomalu položí. Cestou míjejí jeho osobní malé lázně, které si tu nechal zřídit. Kolem jedné z delších stran poskakují drobné plamínky. Zároveň je tu na vyvýšeném místě i samostatně stojící vana, o kousek dál je napůl krytý zbytek koupelny. Položí se vedle něj a přitáhne si ho k sobě. 

"Ještě jsem s tebou neskončil. Pro jídlo se nepoženu, sklenku ti klidně naliju." Ne, v jeho chování se ve výsledku nic nezměnilo, ale v jeho hlavě pár věcí ano.

Sena

To, že se Sena pustil do odvážných vod, si ani sám neuvědomuje. Někdy byla jeho povaha spontánnější a prchlivější, než on sám a nemohl si pomoct. Kdyby ale tušil, že ho za to Toshiya obdivuje, tvrdil by, že to úmyslně určitě bylo! Chce být obdivovaný a nechtěl by, aby se na něj někdy díval jinak. S ním nebude jednoduché udržet jeho pozornost a být pořád zajímavý. To je ten velký háček jejich budoucnosti, ale když se na sebe Sena díval do zrcadla, říkal si, že pokud ne on, tak kdo už jiný? V těch jeho bohatých vodách se naučí chodit a jakmile se trochu zorientuje, zařídí, že bude nejvyhledávanější manželka široko daleko. Aby se za něj nestyděl… +Protože ty si mě vezmeš.+ Pomyslí si panovačně, i když je to samozřejmě jenom přání. Sena nasadí všekomentující obličej, když mu Toshiya řekne, aby si později nestěžoval, pokud budou vyhozeni. Jemu to může být jedno, on je pořád pro všechny Nikdo, to Toshiya bude mít problémy, takže by si neměl stěžovat spíš on. Nahlas už si ho ale netroufne provokovat dokonce ani on sám. Sena zvážní, když ho Toshiya popadne za bradu až to zabolí, protože v jeho očích je najednou neprostupná tma. Jde o to svlékání. Ne, Toshiya není typ, co by se chlubil a bylo mu to jedno a on se přistihne, že se mu to vlastně líbí. Líbí se mu, že mu to vadí, že ho okukuje někdo jiný. Některé věci byly o důvěře a někdo by si mohl myslet, že mu nevěří, ale podle něj spíš nevěřil těm okolo, co by se dívali, než Senovi. Krev Toshiyovi v ústech očividně nevadí, protože na to nepřijde skoro žádná reakce kromě té, že se tempo jejich spojení stane neskutečně divokým. Bolí to a zároveň se ty vlny mísí s neskutečnou slastí. Sena se musí Toshiyi pevně chytit okolo krku, jinak by sebou musel hodit na záda a spadnout na zem společně s těmi věcmi. Stůl sebou hází, jeho hlas zní naplno snad celým domem a vrchol přijde nečekaně rychle v tak silném výbuchu, že Sena na několik dlouhých chvil přestane dýchat. Je to skoro nebezpečné, při podobných praktikách už pár lidí dokonce přišlo o svůj život, ale nakonec dech zase popadne. Uvědomí si, že se doslova láme v zádech, jak se jeho tělo tlačí proti Toshiyovu, už teď je mu jasné, že si doopravdy nesedne a zároveň je to tak uvolňující a naplňující, že po tom bude spát spokojeně jako miminko a nerozhází ho už vůbec nic. 

"Jsi docela návykový…" Řekne mu trochu ochraptěle, protože jeho hlasové výkony jsou hodny rockového zpěváka a díky tomu je mu celkem jedno, že Toshiyu ani neslyšel. Kdyby si to neužíval, tak by se neudělal, tak co? Toshiya mu okamžitě vyčte, co všechno mu zničil a Sena se trochu zaskočeně rozhlédne okolo sebe. Na zemi je úplně všechno a notebook vypadá porušeně. Displej rozhodně nevisí na obou pantech. Kruci… Našpulí rty, jako by mu to snad bylo líto, ale není a pokrčí rameny na to obvinění. 

"Nic jiného mi asi nezbývá." Pronese a je v tom cosi provokativně svůdného. Ty splátky rozhodně nebudou finanční. Cítí se omámeně, když ho Toshiya přitiskne k sobě a v té poloze, v jaké byli s ním vyrazí po pokoji. Jejich spojení to nevydrží, ale Sena se ho ještě pořád drží okolo krku. I tak ho Toshiya nese, jako by byl peříčko a je to impozantní. Moc se mu to líbí. Skoro by si vsadil na to, že ho do té postele hodí a kdyby nebylo všech těch předchozích řečí, asi by čekal i to, že by měl odejít pryč, ale Toshiya ho nakonec jemně položí a Sena konečně zjistí, jak příjemné tyhle peřiny jsou. A voní jako on. Spokojeně se usmívá a trochu vyčerpaně si povzdechne. Tuhle ložnici zná dobře, už ji viděl a pořád mu bere dech, ale ani trochu se sem do toho domu nehodí. Je to moderna a patří do nějakého velkého bytu někde v centru města. A oni dva taky. Tu nádrž by si moc chtěl zkusit. Co se ale nestane, Toshiya si lehne vedle něj a dokonce ho obejme. Sena se mimoděk trochu začervená, protože je po boji a všechno je najednou trochu jiné. Začne si nervózně namotávat pramen vlasů na prst. 

"Nemám hlad." Hlesne a usměje se, když ho opravdu něžně pohladí po tváři.

Toshiya

Toshiya v tuhle chvíli zase tolik nepřemýšlí. Nechává všechno volně plynout a jeho mysl je ovládána čistou touhou a chtíčem. Všechno podle něj zapadá do puntíku a už jen to, co vidí v Senových očích, ho v tom jen utvrzuje. Ne, vážně si nepomyslel, jak moc by mu mohl jeho plán ve výsledku vyhovovat. Pořád ho chce dostat z jeho místa, ale důvody k tomu se postupně mění. Měl se odstěhovat do města s Nijirem, jenže teď už tam zase tolik nechce jet sám. Mohl by ho vzít s sebou. Najdou větší apartmán, kde se klidně vejdou všichni. Pokud tohle bude pokračovat, tak tu Senu s jeho otcem rozhodně nenechá. Když se střetnou pohledy a dojde na zákaz svlékání před kýmkoliv jiným, Sena neodporuje. Taky má jediné štěstí, jinak by ho z těchto pokojů asi vezli na lehátku. Totchi se pro tuto chvíli malinko uklidní a dál si společně s ním užije zbytek rozvášněné vichřice a taky její závěr. Obočí mu jde nahoru, protože Senova slova, která ze sebe dostane, rozhodně zněla jako kompliment. Nic jiného by nesnesl. Krátce a ledově se uchechtne.

"To je taky jediné návykové, co ti dovolím." Pokračuje dál ve stylu své vlastní povahy. Kdyby Senu nachytal s čímkoliv jiným, takový teror nezažil vůbec nikdo. Tohle pro něj bylo nemyslitelné téma, které odmítal u kohokoliv, kdo je mu blízko. Naštěstí pro něj je těch lidí vážně málo. Ani se nediví, že Senův hlas vypovídá službu. Podle něj ho musel slyšet celý barák. Potěší ho fakt, že nejspíš i jeho otec a tím by se spousta věcí mohla vyřešit. Další velmi strohý úsměv se objeví, když mu Sena potvrdí ty splátky. Však on si to vybere do posledního yenu a podle něj nebude mít Sena ani čas přemýšlet o práci. Klidně ho velmi příjemně zničí. Ne, podle něj jeho dnešní společnost vůbec netuší, do čeho se pustila. 

"To nezbývá, to máš pravdu, už jsem se rozhodl." Dá mu velmi osobitě najevo, že s ním tak trochu počítá i pro další kola a rozhodně nemá v plánu si hledat někoho jiného. Ta akce na stole mu asi nějakou dobu zůstane v hlavě a rozhodně si ji bude chtít zopakovat. Pak je tu ještě dost míst, které rozhodně můžou vyzkoušet. Senovi to vážně sluší, když ho položí do své postele. Asi si brzo nafackuje, když si uvědomí, že přemýšlí nad tím, jak do ní prostě patří. Slušel mu luxus a on mu ho klidně dá, jestli to oba přežijí. Jenže se mu zase nechce své myšlenky prozrazovat příliš brzy. Je opatrný, i když to teď tak nevypadá. Ohlédne se na něj, když už oba dva leží v posteli. On sám má dlaň položenou na jeho zádech a zatím ji tam nechává. Ani si neuvědomí, že se po chvíli začne pohybovat a hladit sametovou pokožku podél páteře. To teplo, které Senovo tělo vydává je příjemné, nechce se o něj dobrovolně připravovat. 

"Dobře, o starost míň." Opáčí na jeho slova, jak kdyby to bylo to poslední, co ho zajímá. Není to pravda, jinak by se neptal. Sena to buď pochopí, nebo ne, ale to je jeho věc. Trochu se zarazí, jakmile ucítí jeho dotek na své tváři. Nepamatuje si, kdy to někdo zkoušel. Naposledy, když se o to někdo pokusil, tak ho velmi rázně zastavil. Jenže tento dotek byl tak nečekaný a zároveň je po sexu příjemně zklidněný, že ho nechá, aby to udělal. Zjištění, že je to vážně příjemné ho skoro vyděsí. Fakt, že by nejradši zavřel oči a nechal ho to dělat dál je ještě děsivější. 

"Nedívej se na mě tak." Napomene ho, ale tak nějak přívětivěji, než kdy jindy. Znovu se mu podívá do očí a pak ho vezme za tvář, aby ji pozvedl ke svým rtům, a krátce ho políbí. 

"Nemysli si, že se cokoliv změní." Samozřejmě tím, myslí svou vlastní povahu.

"A hodlám se stěhovat. Nebude to trvat dlouho." Prozradí mu něco, co by ho z toho obláčku mohlo sundat. Chvíli upírá do jeho tváře černočerný pohled, u kterého není poznat, co si o tom všem vlastně myslí.

"Můžeš se stěhovat se mnou. Tady to není nic pro tebe." Odmlčí se na moment a zahledí se na strop.

"Ani pro mě ne." Utrousí znechuceně.

"Všechno zařídím, jediné co bude na tobě je to, jak to oznámíš mému otci." Ušklíbne se. On to všechno klidně zaplatí. Koupí mu co bude jen chtít a nemá problém s tím, aby vydělal dost peněz pro ně oba. Sena nemusí hnout ani prstem.

Sena

Toshiya byl očividně velmi zásadový a ať byl jakýkoliv, dokonce ho Sena viděl často popíjet alkohol, očividně mu hodně vadilo, pokud někdo něčemu podobnému propadl. Mohl to samozřejmě myslet jenom tak obrazně, aby se Sena náhodou nepodíval někam jinam, ale Senovi něco říká, že kdyby například rád kouřil marihuanu, Toshiya by mu to zakázal. Ne zakazoval, prostě jednou zakázal a pak by spolu nebyli, i kdyby se milovali… Zvláštní, Sena si vždycky myslel, že lidé s jeho penězi podobným závislostem propadali rádi, prostě proto, že mohli. Nad tím jeho Už jsem se rozhodl jenom protočí očima v sloup. Jsou věci, které o něm Toshiya neví a jestli chce poslušnou panenku, budiž, ale Sena jí nikdy nebude. Brzy přijdou chvíle, kdy si začne vymáhat svoje a Toshiya z toho bude vzteky bez sebe, ale tohle přece chtěl. Jinak by se nudil. Ještě se uvidí, za jak dlouho si svoje přání zase rozmyslí. Teď, když spolu leží v posteli a přišla ta nečekaně něžná chvilka, by si Sena dovedl představit, že by takto společně byli. Dokonce i on potřeboval něhu a lásku a pokud by ji nedostal vůbec, ví, že by to nedokázal vydržet. Toshiya ho jemně hladí po páteři a to mu teď ke štěstí stačí. Když ho pohladí po tváři, Toshiya mu neucukne, jenom mu celkem měkce řekne, aby se na něj takhle nedíval, ale Sena se jenom usměje a klidně se dívá dál. Je v tom rozpoložení a měnit to nechce, tak co? Toshiya mu na oplátku vtiskne tu pusu a hned mu připomene, že se stejně nic nezmění, ale… naděje umírá poslední. Nemusí to nikdo vědět, ale když spolu budou oni dva sami… tak by mohlo. Sena by chtěl žít s pocitem, že je ten speciální, který to dokázal. Zvážní až ve chvíli, kdy mu Toshiya tak chladně řekne, že se brzy bude stěhovat. I když na něj tlačí, aby nechal svojí práce pro barona, stejně ho jako první napadne, že ho už jen tak neuvidí. Kde a jak by se potom scházeli? Jenže pak přijde to oznámení, že by se měli stěhovat společně. V tu chvíli má Sena pocit, že asi špatně slyšel, musí se zvednout na předloktí a pořádně se podívat do jeho očí. 

"Štípneš mě?" Řekne mu, protože by si nemyslel, že tohle z jeho úst uslyší. Před pár hodinami se nenáviděli, teď se spolu vyspali a najednou mu tady Toshiya nabídne tak vážný krok, jako je společné stěhování? Musí naklonit hlavu k rameni, když mu Toshiya řekne, že jediné, co musí udělat, je říct to otci. Očividně se ho bojí, jinak si to nedovede přebrat. Proč by nemohl přijít a jako chlap mu říct, že jsou teď spolu a že jde Sena s ním? Musí to udělat Sena sám? Udělá to, nemá strach, ale udělá to, až se sám rozhodne, že chce. Mohlo by být nebezpečné Toshiyu odmítnout, mohl by o něj okamžitě přijít, ale zatím se mlčením vyhne jakékoliv odpovědi a prostě bude sbírat čas. Toshiya se nestěhuje hned teď. Baron o tom očividně nic neví a navíc se jen před pár dny dokončil tento nákladný pokoj. Sena slyšel, že chtěl Toshiya odejít s Nijirem a pokud má na něj baron spadeno, nebude se mu to líbit. Ještě je čas na unáhlené odpovědi a Toshiya by neměl dostat všechno, co chce, úplně hned. Sena má přece svou cenu. Z ničeho nic zvedne dlaň a pořádně ho praští do prsou. Vůbec si nebere servítky. Pak se zatváří jako nevinná panenka.

"To s tím nemá, co dělat, ale než ses na mě vrhnul, říkal jsi, že praštit tě můžu později, tak jsem to dělal. Já jen, že jsem nezapomněl." Řekne mu a nebesky se usměje. 

"Zkusíme teď tu tvou lázeň, jo?" Nečeká na odpověď a začne se zvedat z postele a jestli za sebou zanechá užaslý pohled, bude to dobře. Tohle všechno je přece teď už Seny, no ne? 

"Já věděl, že si mě vezmeš." Prohodí laškovně, když je k němu zády a zkouší palcem u nohy teplotu vody. 

"Nejde to přihřát?" Vymýšlí si.

Toshiya

Samozřejmě si všimne, jak nad ním sena protáčí očima v sloup. Jen ať si to udělá, však brzo pozná, že některé věci se zase tolik nezmění, i kdyby spolu byli delší dobu. Jeho povaha to prostě nedovolila jinak, možná proto s nikým dlouho nevydržel. Asi potřeboval někoho podobně komplikovaného, aby dokázal odhadnout, co přijde za pár vteřin. On sám to občas nevěděl, ale přiznat si to neměl v plánu. Komu se to nelíbí, tomu ukáže dveře a odstřihne ho ze svého života, s tím nikdy problém neměl. Zatím mu dlouhodobě vydržel jen Niji, který se v tom celkem obstojně dokázal orientovat. Vůbec netuší, co si na něj Sena chystá a že to bude celé ještě zajímavé. Jenže podvědomě si ho právě proto vybral. Navíc se mu s ním v posteli opravdu hodně líbí a už dlouho nebyl tak spokojený a částečně i unavený. Brzo se vzpamatuje, o tom není pochyb, ale ten chvilkový klid zbraní je dost patrný. Znovu se na něj pomalu podívá a vidí jen jeho pohled a taky úsměv. Dobře, jeho slova očividně neměla vůbec žádný efekt a Totchi se přistihne, že je vlastně rád. Teď je to on, kdo protáčí očima, ale není to kvůli Senovi, spíš kvůli tomu, co se mu prohání hlavou. Není na to zvyklý, ale kupodivu ho to nenervuje, jako všechno ostatní. Měl rád své pořádky a zároveň potřeboval nějaký výbuch, aby se po chvíli nenudil. Sena možná našel ten správný recept, který by jim oběma mohl vyhovovat. Možná s tím stěhováním měl chvíli počkat, ale tak nějak chtěl čistý stůl. Povzdechne obočí, protože je asi vteřinu do toho, aby ho vážně pořádně štípnul, ideálně do zadku.

"Já vím, že ten sex byl jako ze snu, ale tohle se ti nezdá." Nebyl by to on, kdyby nenarazil na své sebevědomí. A ne, nechce se mu dál objasňovat ani vysvětlovat, proč to řekl. Prohlíží si Senovu tvář a čeká nějakou odpověď. Podvědomě ví, že se ničeho nedočká a začíná mu to znovu drásat nervy. Ne, doprošovat se ho nebude. Prostě to nechá být a až na to dojde, nabídne mu to znovu a taky naposledy. Můžou si teď říct úplně cokoliv, ale za pár dní to bude jiné. Jediné, co ho zajímá je to, jestli se to jeho otec dozví. Ne, podle něj mu to Sena neřekne, ale Totchi se s radostí postará o to, aby se o tom velmi rychle dozvěděl. Ostatně pořád bydlí v jednom domě a ne, nebude se držet zpátky. Je mu jedno, co si kdo pomyslí. Trhne sebou, jakmile dostane ránu a je vidět, že už nabírá, aby mu hezky na plnou pusu řekl, co si může dovolit a co ne. Nakonec své rty ale na prázdno zavře a protočí očima. Pak dojde i na lázeň a to už musí zavrtět hlavou.

"Ty jsi vážně neskutečný. První mě praštíš a teď tě mám pouštět k sobě do vody?" Sykne po něm a očividně to není všechno. Jenže o slova přijde vzápětí, jakmile se Sena zvedne a ukáže mu zase úplně všechno. Jeho pohyb je ladný a pozadí, které se zlehka pohybuje v rytmu, je velmi lákavé. Dobře, konec odpočinku, tohle chce patřičnou pomstu.

"Vezmu si tě, ty malý provokatére." Prohodí, když se i on začne zvedat. Z baru nedaleko vezme lahev s čirou tekutinou a dvě sklenky, než zamíří k němu. Zastaví se za jeho zády, paží ho obejme kolem sebe a přitiskne k sobě. Senovo pozadí tak narazí na už dost patrný klín.

"Neboj, já ti to pořádně přihřeju, abys to nakonec rozdýchal, Sena-chan." Sykne mu do ouška a v jeho ledovém hlase, už je zase patrná touha.

"Zapomeň na to, že mě budeš provokovat a nebude to mít žádné následky. Se mnou to má vždycky následky." Klidně mu začne vyhrožovat. Trochu povolí stisk své paže, aby s ním vzápětí mohl znovu trhnout proti sobě. Pak rty přitiskne na jeho šíji, kterou svými polibky začne ochutnávat.

"Se mnou není jednoduché držet krok." Šeptá mezi jednotlivými polibky.

"Vypadal jsi, že na to máš dost odvahy. Sám moc dobře víš, že jsi sexy, potom se nemůžeš divit, že si týden nesedneš." Připomene mu, co mu slíbil, i když si není úplně jistý, jestli to řekl nahlas, nebo si to jen pomyslel. Buď jak buď tohle mu klidně a rád ukáže.

Sena

Sex jako ze snu… Sena by se málem opravdu hlasitě a dlouze rozesmál, ale naštěstí se opanuje. To ano, to opravdu ano, ale žádný růžový obláček, spíš si říkáte jestli spíte nebo to ten člověk před vámi myslí opravdu vážně. Nechá si to všechno pro sebe, protože na podobné popichování bude ještě dost prostoru později. Toshiya se taky udržel a nezačal nadávat, když ho plácl, takže mu oplatí tuhle laskavost a místo toho se vydá k bazénku. Prý, že je neskutečný, to on doopravdy je, to ví, ale čemu se diví s tou údajně jenom jeho vodou? 

"Já myslel, že si mě k sobě chceš nastěhovat. Nebudu se tě ptát, jestli smím do vany." Řekne mu, jako by si Toshiya stál na vedení a u toho ještě zavrtí hlavou. Označením rovnou degraduje celou nádrž na obyčejnou vanu a už ho slyší, jak se hrabe ven z postele. Musí honem odvrátit tvář a potlačit další smích. Nakonec není tak složité donutit Toshiyu, aby dělal, co Sena chce. Prý Vezmu si tě. Je mu úplně jasné, že o sňatku Toshiya zrovna teď nehovoří. Sena si není jistý, jestli to ještě dneska chce. Pozadí ho pálí už teď a nerad by si způsobil jakékoliv problémy, které by mohly být taky doživotní jenom proto, že neznají míru. Když je něco takhle divokého, nedá se to hned opakovat, většinou to chce spíš několik dní. Toshiya nebyl žádný idiot, měl by to vědět sám, takže se Sena kousne do rtu a maličko zadoufá. Další podobný nájezd by Sena nemusel zvládnout, ale ano, provokuje ho. Vzápětí ucítí jeho tělo přímo na svém a cosi velmi pevného na hraně jeho pozadí a zad. Prudce vydechne a zavře oči. Neubrání se, aby se o něj dozadu trochu neopřel. Vzrušuje ho, co cítí a Toshiya je celý sexy i bez toho. Bude mít co dělat se sebou, natož s ním. Zasměje se jeho slovům o přihřívání bazénku.

"Vždycky…" Zopakuje po něm šeptem a znovu si povzdechne. 

"Chtěl bych všechny ty následky vidět… všechny jejich podoby." Šeptá dál a jeho úsměv je najednou snad i zamilovaný, když se krátce ohlédne přes rameno. Toshiya s ním prudce trhne a Sena si znovu povzdechne, je to spíš takové zasténání. Skloní trochu hlavu, aby se vlasy přelily dopředu a Toshiyovy rty měly víc prostoru a už zase si všechno nepokrytě užívá. 

"Já se tomu nedivím, jenom musíme být trochu opatrní." Řekne mu a pomalu se pod jeho rukama přetočí čelem k němu, aby ho mohl vzít dlaněmi za předloktí a podívat se mu pořádně do očí. Podobná stvoření se krotí jenom těžko, ale Sena se o to musí pokusit. Pohladí ho celými plochami dlaní po prsou a couvne k vaně. Tam se musí ohlédnout, aby do ní mohl opatrně sestoupit a vede ho za sebou.

"Vidím, že jsi nám vzal nějaké občerstvení. Únava, horká voda, alkohol, ty asi chceš, aby dneska spal tady…" Prohodí, když ho vezme za ruku a pomalu klesne do vody. Vede ho při tom za sebou a jakmile oba dva sedí, vpluje do jeho objetí a tak trochu se mu usadí bokem na klín. Vezme mu z rukou lahev a skleničky a postaví je na okraj. 

"Naliješ nám?" Požádá ho a podívá se na plamínky opodál. Jsou samozřejmě za skleněnou zástěnou, aby se nikdo nepopálil a ani nezhasly, aby tam nenatekla voda, ale ta stěna v té tmě není vidět a iluze je dokonalá. 

"Ještě jsme pořádně neprobrali všechnu tvou práci. Pokud to nebyla jenom záminka, abys mě sem dostal." Prohodí nenuceně a moc dobře ví, že byla, ale ta událost bude tak jako tak a Sena ještě žádnou výpověď nedal. Dlaněmi vystoupá na jeho ramena a začne je mnout. Jsou to místa, na která chcete sahat a ještě tím uděláte protějšku dobře. 

"Takže… co se stane teď?"