Sena x Toshiya - Máš ty perly, ještě jsi je nesundal - část 2.

(sídlo)

Sena

Teď je to Sena, kdo protočí očima v sloup. Prý viděl jsem. Hned mu musí připomenout, že je potkal na té chodbě. Stejně se tam nestalo nic takového, aby to pro Senu mělo dostatečnou váhu, to se baronovi s Nijirem přihodilo mnohem víc, podle té fotky! Vůbec by nečekal, že si Toshiya toho jeho poděkování všimne, ale periferním viděním si všiml, jak ho tím zaskočil a dokonce, světe div se, Toshiya maličko vyměkl a řekl mu, že nemá zač? Dneska se očividně budou vzájemně udivovat až do samého konce. Sena pořád čeká, ze kterého rohu vyskočí Tomohisa, aby mu řekl, že ho odvezou za trest do zajetí na severní pól nebo jestli nerozrazí dveře Yusuke, aby mu řekl, že ho při něčem přistihl a že tady končí. Začíná mu z nich všech prostě přeskakovat! Tak sympatie to nebyly… a co je to teď? Pomalu se na něj podívá, ale Toshiya mu svoje myšlenky už víc nevysvětlí. Na svoje popichování ohledně jejich potencionální svatby čekal mnohem jednoznačnější, okamžitou a velmi výbušnou reakci, ale ona nepřišla. Toshiya to sice slovně okomentuje, ale tak nějak… nijak. Místo toho se chytne Senovy reakce na fotku barona s Nijirem. Kdyby se Sena necítil tak rozčarovaně připomněl by mu, že by na něj právě měl řvát, kde je jeho místo, že nikdo jako on nikdy neskončí s někým jako Toshiya a že by stejně měli předmanželskou smlouvu, jenže ono se to neděje. A pak mu Toshiya otevřeně přizná svůj komplot s bratrem a to, že ho odtud chtěli dostat. Zastaví se v chození po místnosti sem a tam a upře na něj šokovaný a vzápětí dost rozzlobený pohled. Nejraději by po něm prskl, k čemu se to snižuje a vzápětí na to, že se jim to stejně nepovedlo, i když jsou oba mnohem chytřejší, než Sena, ale nic moc z toho nestihne. Jenom se mu to odrazí v očích. Asi je to dobře, protože pak už by mu musel Toshiya možná jednu vrazit, už by se

ani nedivil. 

"Jaký důvod?" Prskne po něm hned ostražitě a automaticky udělá několik kroků dozadu, když se Toshiya najednou pohne a jde přímo k němu. Musí si přiznat, že se ho najednou doopravdy bojí. Toshiya se sice zastaví kousek od něj, což mu dodá pocit falešného bezpečí, ale má dlouhé ruce. Popadne ho za pas a přitáhne k sobě jako nic. I přes ty podpatky musí Sena balancovat na špičkách, dlaně opírá o jeho prsa a teď vypadá najednou skoro zranitelně. Toshiya mu tady říká, že žárlil na vlastního otce, ale proč? Přece mu Sena nepadl do oka hned, je to jenom proto, že nemůže mít to samé? A co po tom, odhodí ho jako hračku? 

"Já můžu mít úplně všechno?" Zopakuje po něm nechápavě, protože to nezní jako odhození hned jak bude po všem, ale jeho mozek to pořád odmítá přijmout. Musí uhnout pohledem do strany a dolů, když mu Toshiya připomene, že baron s ním flirtoval a vlastně to byla jenom taková hra, protože po světě chodilo hodně hezkých kluků. Sena mu to vlastně nemohl mít za zlé, kde kdo by si tuhle pozornost rád užíval, jenom nějak propadl té popelkovské představě a maloval si něco, co tam nebylo. Ano, Toshiya skutečně vypadal jako někdo, kdo neměl nějaké plané chození v povaze. Pokud by si chtěl užít, nehrál by hry, prostě by si zasouložil a odešel. V tomhle byl jiný, než ti ostatní, takže pokud mu tu říkal podobné věci, vlastně se tomu dalo věřit, mělo to svou logiku. Představí si, jak říká Daichimu, co se stalo po tom všem, co si o Toshiyovi povídali a přemýšlí, co by řekl. Že je přelétavý, neví, co chce, že někoho nesnáší a pak s ním spí? Že s ním spí proto, že ho baron nechce? Nebo by to pochopil, protože má oči pro Tomohisu a to taky není žádné zlatíčko? Nechce, aby si o něm myslel něco špatného, i když to na dnešní věci nic nemění. Nechce vypadat špatně ani sám před sebou a co řekne Yusuke osobně? Honem nahmatá jednou dlaní perly, když mu je Toshiya připomene. Sundávat je vůbec nechce. Rychle se na něj podívá, když mu Toshiya předhodí, jak by si užíval ty vzájemné hádky. No tohle, co si o sobě myslí? Jenže to s jeho podbřiškem doopravdy cukne. S ním to nikdy nebude idylka, jenže Sena byl jako plamen z ledu. Byli dokonalými protiklady. Měl na to ho ustát, měl na to se s ním hádat, měl na to se s ním potom usmiřovat. On a nikdo jiný. Bylo příjemné se tím opíjet. Zkrocení zlého Toshiy… z ničeho nic vyprskne do dlaně. 

"Takže si mě vážně chceš vzít?" Stihne ještě říct, než ho Toshiya políbí tak, že mu přestanou stačit milimetry k stání na zemi. Nevadí, jeho tělo se nehne ani o kousek, jak pevně ho Toshiya drží. Ani neví, že mu odpovídá, Toshiya je jako buldozer a Sena za chvíli narazí zády do chladné zdi a tiše hekne do jeho rtů. Zadýchaně se na něj podívá, když mu Toshiya řekne, že ho může praštit. 

"To chci udělat už dlouho. Můžeš mi udělat trochu místo?" Řekne mu, ale místo toho ho vezme dlaněmi za šíji a přitáhne si ho znovu na rty.

Toshiya

Tváří se, že nevidí Senův udivený pohled. Tohle úplně nechtěl dělat a už vůbec nechce, aby si třeba myslel, že se něco v jeho povaze výrazně změnilo. To by nesnesl. Bude nepříjemný a protivný jako vždycky a vůbec nezáleží na tom, že by mu možná zase tolik škodit nechtěl. Pořád sám sebe přesvědčuje, že změna plánu se nekoná. Jak se domluvili s Tomohisou, tak to bude a ne jinak. Sena odsud vystřelí a bude to jeho zásluhou. Trochu ho vytáčí, jak přechází sem a tak a nejspíš mu to brzo řekne, jen to ještě není na hraně jeho trpělivosti. Měl by mu ukázat, co si tady může dovolit a co ne. Pěkně mu jeho vzdorovitost dostat z hlavy tak, jak to umí nejlíp a samozřejmě to zahrnuje jeho vlastní postel, možná i jiná místa, kde se dají podobné věci provádět. Ostatně on sám nikam nespěchá a můžou tu být třeba do rána, možná až do oběda. Sena nesplní to, co měl mít naplánované a Toshiya vyhraje. Je to jednodušší, než to na první pohled vypadá. Převalí myšlenky v hlavě a taky pár ne moc příjemných vět na jazyku, když ho Sena zeptá na ten správný důvod. Ví, co by chtělo říct a ví, co by měl říct, ale neví, co z toho bude lepší. 

"Vytáčí mě, když vidím, jak se tady snažíš všechny obskakovat. Nevidím důvod, proč bys to měl dělat." Připomene mu potenciál, který má a podle něj to rozhodně není být poskokem jejich rodiny. Je na úplně jiné úrovni.

"Nech to těm podřadným." Sykne po něm nepříjemně a dál tím dává najevo, co si o něm ve skutečnosti myslí. Asi by to nikdy nepřiznal, kdyby mu to nehrálo do karet. Jenže nelže. Nakloní hlavu na stranu a ušklíbne se s odfrknutím.

"Myslel jsem, že jsi chytřejší a některé věci ti dochází rychleji." Přece mu před chvíli říkal, na co všechno by podle něj měl. A ano, on je ten, který ho tam může dostat. Pokud si samozřejmě přestane stát na vedení. Svírá ho pevně, ale ne bolestivě ve své náruči a očima krátce těkne k perlám, které Sena nahmatá. 

"Věděl jsem, že se ti budou líbit. Musí, když jsem to navrhoval já." Nezapomene dostát své vlastní povaze. Je rád, že se ho rozhodl tak rychle políbit, protože slova o svatbě mu ježí kompletně všechny pečlivě učesané vlasy a ne, tohle komentovat vážně nechce. Kdyby jen Sena tušil, jak málo stačí k tomu, aby to vážně udělal, určitě toho využije. Takto mají zatím úplně jiné věci na práci. Je dost překvapený, když mu Sena začne odpovídat svými rty. Vážně si myslel, že se bude víc bránit a zatím to vypadá, že se jim to líbí oběma. Dneska je ta realita celá vzhůru nohama, ale ani jednomu to očividně nevadí. Když se odtrhne od jeho rtů a dál ho tiskne ke stěně, v černých očích sálá něco, co nejspíš sežehne celý dům i s přilehlými pozemky. Nikdy neměl pocit, že by po někom tak moc toužil a ten někdo ho zároveň tak strašně vytáčel. Jenže ne svou vlastní osobou, ale tím, že si některé věci prostě neuvědomuje. 

"Udělám ti místo, až spolu skončíme." Stihne jen syknout, protože vůbec nepochybuje o tom, že pak Sena dopadne minimálně na týden a rozhodně nebude mít v plánu ho praštit. Co by však nečekal, je to, že Sena zaútočí. Nebrání se ani na vteřinu, dopřeje jim oběma několik plamenných prolnutí, než ho vezme za stehna skoro pod zadkem a zvedne ho do náruče. Chvíli ho tiskne ke stěně, pořád vášnivě líbá a dlaní přitom masíruje jeho stehno a občas stiskne víc, než by bylo vhodné. Nemůže si pomoct, hrozně ho to dráždí. Nakonec ho od té stěny odlepí a udělá několik kroků do místnosti. Volnou rukou směrem většinu věcí ze svého neskutečně drahého stolu a posadí ho na desku. Konečně má volné ruce, aby ho mohl začít svlékat. Nebere si s látkou vůbec žádné servítky a je dost možné, že něco natrhl, ale to je mu srdečně jedno. Na nákupy pošle Senu později. Jeho vlastní košile se v mžiku válí na pohovce opodál. Spokojeně vydechne, když se před ním Sena ocitne nahý. Dopřeje si jen krátký pohled, než se napasuje znovu pořádně mezi jeho stehna a znovu ho začne líbat. Nestačí mu jen rty, míří i na krk, kde pořádá svůj vlastní nájezd. U toho si zvládá povolovat svůj pásek a rozepínat kalhoty. 

"Za ty drzosti si minimálně týden nesedneš, tomu věř." Sykne tiše ledovým hlasem, když se na pár vteřin odtáhne, aby se mu mohl podívat do očí. S tím, jak ho rozdráždil, už ho nezastaví vůbec nic, i kdyby si to v tuto chvíli Sena rozmyslel. Po svých slovech ho chytne rovnou v klíně, dopřeje mu pár pohybů a pak stiskne. Pak už je čas na další polibky, při kterých sám sebe připraví o kalhoty i prádlo, obojí se teď válí u jeho kotníků.

Sena

Tohle Sena doopravdy nečekal. Toshiya mu řekl, že nevidí důvod. Proč by tady měl všechny obskakovat? A co třeba to, že je to jeho práce? Přece ho sem kvůli tomu přijali a společně mu dávali opravdu zabrat, aby se tady ani chvilku nenudil. A Toshiya ho takhle nechce vidět? 

"A co bys chtěl, abych celý den dělal? Zahříval ti postel, než přijdeš z práce?" Zamyslí se nad tím a nevidí to jako tak špatný osud, i když si musí přiznat, že ho nečekaně baví organizovat tohle všechno. Byl hodně vytížený, ale taky potřebný. Nemyslel si, že to bude zvládat, ale ono se to děje a ještě u toho dobře vypadá. Nebude se potom nudit? Zvedne obočí hodně vysoko, když Toshiya pronese větu o podřadnosti některých lidí. Je sice milé, že shledává Senu tím nadřazeným, ale zároveň je to urážlivé vůči všem ostatním. Jistě, kami nenadělili každému, ale on se taky ještě nedávno nepočítal za úspěšného a taky tak podle toho na něj všichni koukali. Ani neví, jestli je možné v tomhle ohledu Toshiyu nějak převychovat, jestli ho vůbec snese… Vzápětí na to se dozví, jak pitomý vlastně je a začíná ho mít tak akorát dost, jenže Toshiya ho drží pevně. Odvede řeč k těm perlám, je rád, že se mu líbí, ale stejně zase přijde ta samolibá a sebejistá poznámka. +Proč by s tebou chtěl kdokoliv dobrovolně být? Co si s tebou počnu?+ Pomyslí si, ale když se zamyslí nad chováním barona v posledních dnech nebo nad tím, jaký umí být Tomohisa… jeden si asi zase tolik nevybere. V Toshiyovi se alespoň nemuselo složitě pátrat. Musí několikrát zamrkat, když je už opřený o stěnu a Toshiya mu slibuje, že se později vážně nechá praštit. Sena by si moc přál, aby k tomu měl příležitost, protože si je jistý, že tohle by Toshiya nečekal. Jenže to už vášeň spaluje i jeho a přitahuje si ho na rty. Musí prudce vzdychnout do jeho rtů, když ho Toshiya popadne, jako by nic nevážil a zvedne nahoru. Hned ho stehny stiskne kolem boků a chytí se ho pevněji, ale nepřestává ho líbat. Prsty mu zajíždí do vlasů a zatahá ho pokaždé, když ho Toshiya tolik stiskne na stehnech. Někam spolu zamíří, ale Sena nemá čas rozhlížet se, kam. Slyší, jak na zem padá velké množství různých věcí a za chvíli skončí zadkem na stole. Dneska to bude takhle a ne jinak a už to nejde vzít zpět. Jenom je to nakonec s někým úplně jiným, než by čekal. S tím nejpodivnějším. Toshiya z něj doslova rve oblečení, Sena ho chce napomenout pokaždé, když slyší, jak něco z těch věcí za jeho těžce vydřené peníze zapraská, ale vždycky jenom smekne víčka a uhne tváří do strany. Stejně by se mu nepodařilo jej zastavit, ale ty věci pečlivě sháněl, aby mu to slušelo a teď… 

"Budu chodit po domě nahý." Řekne mu tiše, ale pevně. Třeba si pak dá pozor! Musí se na něj znovu pořádně podívat, když se před ním ocitne nahý a sleduje v jeho tváři, jak se mu to bude líbit a co na to říká. Jestli to nebude dost, Sena odtud oddupe ještě teď, no vážně! Odpověď je jasná, protože Toshiya už se znovu tiskne k němu a líbá ho. Má ještě kalhoty, takže to na Semův odhalený klín skoro bolí, ale zároveň je to neskutečně vzrušující. Musí zaklonit hlavu dozadu, aby udělal Toshiyovi dostatek místa na svém krku a zároveň už se rukama svobodně pohybuje po jeho dokonalém těle. Je nádherné a je hodně na co sahat a Sena si tohle vždycky rád užíval. Jakmile uslyší tu provokaci, v očích mu ostře zasvítí. +To ty se budeš divit.+ Slíbí mu v duchu, ale nechává už svůj hlas pravidelně vyznít. Moc dobře slyší to cinkání pásku, začíná ho škrábat do naběhlých cestiček a nohama pořád klouže po jeho bocích, jak se ho snaží zachytit líp. Na okamžik se podívají jeden druhému do očí a pak musí Sena heknout, jak ho Toshiya popadne v klíně. Pustí ho a pevně se chytí okrajů stolu, aby to vůbec nějak useděl. Klidně si dopřeje zavřená víčka a nepokrytě si užívá. Vůbec nedá Toshiyovi znát, že by ho děsil nebo nějak vyváděl z míry. I kdyby to tak bylo, tak nesmí!

Toshiya

Toshiya se musí chvíli zastavit a nakonec ho přece jen přinutí, nad tou možností, že by ho měl doma ve své ložnici začít přemýšlet. Kupodivu mu ta představa neobrací žaludek vzhůru nohama a zvedne mu koutky nahoru. Ono nic moc jiného už zvedat stejně nejde. 

"To vlastně není vůbec špatný nápad. Ještě jsi mou postel neviděl a šatník a šperky už vůbec ne." Klidně ho bude nepokrytě lákat na peníze, které mé a na všechno, co vlastně. Už dlouho byl hodně samostatný a jen čekal na tu nejlepší příležitost, aby došlo i na stěhování. 

"Neboj, nebudeš se nudit, o to se postarám." Dodá a ne, nevidí Senovi do hlavy. Spíš je o proto, že by ho on sám s radostí něčím zaměstnával a na všechny možné způsoby. Pořád čeká, kdy přijde ten moment a Sena se začne pořádně cukat, ale to se zatím neděje. Asi se to nakonec líbí mnohem víc oběma, i když si to ani jeden z nich nedokázal představit. Ano on sám ne, ne v takovém rozsahu. Atmosféra mezi nimi je velmi výbušná a Toshiyovi to opravdu vyhovuje. I když by to nikdy nepřiznal, potřeboval někoho, kdo mu bude trochu odporovat a s klidem ho pošle do háje. Sena s tím nikdy problém mít nebude, o tom není pochyb. Sena mu dokonale vrací všechny doteky i polibky jen tím, že si povzdechne. Poslouchat ho, bylo pro něj vážně skvělé a ještě víc to celou dobu nakopává jeho touhu. Sám si velmi tiše a skoro neznatelně povzdechne, když ho Sena tahá za vlasy. Tohle mu nevadí, klidně to může dělat dál a on mu to vrátí i úroky. Sám nikdy něžný nebude a je tak spokojený. Měnit se kvůli nikomu rozhodně nebude. Vidí na Senovi, že mu chce za natržené oblečení nadávat. On sám by šílel, kdy to někdo udělal jemu samotnému. Jenže teď prostě není prostor na protesty. 

"Vezmu tě na nákup. Můžeš si vybrat, kolik kousků chceš a kdekoliv budeš chtít." Řekne mu, a i když pečlivě kontroluje svůj hlas, je znát, jak moc s ním celá situace cloumá. Zarazí se a mírně se odtáhne, aby se mu mohl podívat do očí. 

"To ani nezkoušej, jinak tě ze své ložnice nepustím nikdy a podobné myšlenky ti nadobro dostanu z hlavy." Klidně mu vyhrožuje a je znát, že by žárlil, kdyby ho někdo z domu takto viděl. Teď není v situaci, kdy by své emoce dokázal krotit. Pak už je čas, aby se věnoval jeho tělu. Pokračuje v polibcích, svými boky se pohybuje proti jeho a dlaní dráždí Senův klín, aby mu způsobil co největší slast. Pozoruje Senu, jak si užívá jeho doteky a zaklání se na stole. Dopřeje mu jich ještě pár, než ho pohladí prsty po rtech a trochu na ně zatlačí, aby ho pustil dovnitř. Trochu vlhkosti si půjčí a ví, že si Sena nenechá ujít příležitost, aby mu všechno vrátil. A tak s těmi prsty zase ven tolik nespěchá. Pak už ale přeteče hranice jeho schopnosti vydržet se jenom dívat a navlhčenými prsty zamíří mezi jeho polovičky. Není zrovna opatrný, ale přesto mu nechce ublížit a tak se sice velmi rychle dobývá dovnitř, ale pořád pečlivě kontroluje výraz ve tváři naproti sobě. Nakonec se víc skloní, aby se mohl rty dotknout Senovy kůže na hrudníku a odvádí pozornost od toho, co se děje vzadu. Užívá si to taky, o tom není pochyb, sem tam ho kousne a nechá po sobě výraznou značku, která zase tak rychle nezmizí. Je to znamení, že ho vážně chce pro sebe a teď v tuto chvíli se mu příčí vědomí, že by se dotýkal ještě někdo jiný. Jestli to udělá jeho otec, asi mu klidně i vrazí. Pak už je čas, aby se posunuli o kousek dál. Nechá své prsty vyklouznout, posune se víc mezi jeho stehna a opře se špičkou o jeho vchod. Mezitím se skloní k jeho rtům a podnikne na ně další nájezd, který odvede pozornost od toho, co se děje vzadu. Překonává první milimetry, není zrovna nejpomalejší, takže nejspíš trochu bolesti přijde. Je zvědavý, jak se bude Sena tvář, až se tyto pocity smísí se slastí. Při posledních centimetrech, ho vezme za stehna a prudce s ním trhne proti sobě, aniž by opustil jeho rty. Své ruce posune víc pod jeho zadek, aby si ho přizvedl a mohl kontrolovat úplně všechno. 

"Napadlo mě, že takto budeš vypadat skvěle." Ozve se jeho hlas, když se na pár vteřin odtáhne a vlastně mu tím prozradí, že si ho v podobné situaci minimálně jednou představil.

Sena

Kdyby na to měl Sena býval čas, jeho obočí už by nemohlo být výš. Tak on jeho postel neviděl? To tedy viděl, chodil k nim do pokoje co chvíli, Tosihya zapomněl, že je tady taky tak trochu pokojská, takže svoje podřízené chodí kontrolovat, jestli dělají práci dobře. Neviděl ji tak leda z pozice v ní. Jenže už mu svoje odpovědi vůbec nestíhá prskat do tváře a navíc dojde i na oblečení a šperky. Toshiya moc dobře ví, že na to Sena slyší a vůbec se neštítí to použít. Musí se na něj důkladně podívat, klidně by to mohl brát, jako že si ho tady kupuje, ale zároveň Senovi přišlo naprosto mimo tuhle realitu, že by o něj Toshiya tolik stál, že by ho takhle přemlouval a uplácel. +Děvky se taky uplácejí...+ Napadne ho. Třeba to vůbec neznamenalo nic ve smyslu té svatby, třeba to bylo jenom o tom krátkodobém užitku pro oba, ale… Sena nebyl schopný okamžitě se rozhodnout, jestli mu to vadí nebo ne. Kouše se do rtu a nechává se jím ovládat a vlastně je mu to dost jedno, protože mu to přijde neuvěřitelně dokonalé. Toshiya ho dál ujišťuje, že se nudit vůbec nebude a on si uvědomí, že by třeba vážně pracovat nemusel… Pořád čeká, co je ten háček, ale když se jeden podíval na Toshiyu, odpověď byla vlastně dost jasná. To rozhodně nebyl lehký život, ale tak nějak to znělo přitažlivě. Skoro laškovně mu prohrábne dlaní vlasy. Když ho za ně později tahá, vypadá to, že se to Toshiyovi líbí. Tady se nikdo nebude muset bát trochu hrubějšího doteku a na čirou romantiku tady asi nikdy prostor nebude, i když kdo ví…? Tiše se zasměje, když Toshiya okamžitě pochopí a řekne, že ho vezme na nákupy. 

"Ale půjdeš tam se mnou." Začne si klást svoje podmínky. Má přece módu rád, Sena ho utahá k smrti a kdo ví, co by se mohlo dít za závěsem… Prý kdekoliv bude chtít… to znamenalo i velmi drahé obchody…

"Dior…" Vypadne z něj jako první ani neví proč, protože mu Toshiya zrovna sahá do klína a u toho mu zakazuje, aby tady chodil nahý. Sena hledí kamsi na strop, ale je to pohled do neznáma, protože si užívá slast a zároveň ten pocit, když na něj někdo žárlí. 

"Proč ne? Alespoň by viděli, o co přišli a co máš ty…?" Nenechá Toshiyu jenom tak v klidu být, ale Toshiya mu zabrání v dalších slovech, když se prsty dotkne jeho rtů. Sena je pootevře a pustí ho dál. Pohrává si s ním jazykem, obtahuje ho a u toho se mu plamenně dívá do očí, dokud se Toshiya nerozhodne postoupit zase o kus dál. Všechno jde hodně rychle, vlastně trochu bolestivě a zároveň je znát, že kdyby Toshiyu nezajímal a šlo mu jen o sebe, postupoval by ještě o hodně drsněji. Sena se tomu nediví, sám už nechce na nic čekat a je podobně vydrážděný a tak mu toho hodně odpustí. Vybere si to později na těch nákupech. Na bradě ho pošimrají Toshiyovy vlasy, když se skloní k jeho hrudi a pomáhá mu v tom, aby zapomněl na bolest. Sena ho svírá v objetí, přejíždí nehty po jeho zádech a nechává svůj hlas vyznít pokaždé, když reaguje na jeho pozornost. V jednu chvíli přitlačí možná až moc a poškrábe ho, protože ho Toshiya kousl a on to nečekal. Bolí to, opravdu ano a on se na něj hned zamračí, když se podívá na čupřinu černých vlasů, protože z něj víc nevidí, ale stejně mu to nezakáže. Toshiya ho na stole začne posouvat do vhodnější polohy, Sena brzy ucítí jeho chloubu proti svému tělu a víc ho sevře stehny, ale Toshiya ho dál líbá a nutí tak tříštit pozornost, aby mu nic nevadilo. Bolí to, ale zároveň je to neskutečně příjemné. Sena ho musí pustit, znovu pevně sevře okraje stolu a prudce hodí vlasy dozadu jako v reklamě na šampón. Zůstane takto v záklonu, dokud do něj Toshiya nepřirazí naposled a on hlavou nehodí zas dopředu. Střetnou se v dalším polibku, ale ten poslední příraz je tak intenzivní, že mu Sena trochu prokousne ret a to to ani neplánoval. Ucítí na jazyku Toshiyovu krev a možná by se mu měl omluvit, ale copak na to má čas? Toshiya si ho nadzvedne v dlaních jako nic a dokonce se mu svěří ohledně jistých představ. Sena na něj už zase hledí dost překvapeně, ale místo odpovědi ho vezme jednou rukou za bok a znovu mu připomene, co by měl dělat. Mluvení to není.