Meisa x Tetsuya - Ani nevím, proč to chceš udělat…- část 1.

(vesnice)

Tetsuya

Testuya v první chvíli myslel, že Hideho zabije, když mu začal takovým způsobem odporovat. Nesnesl to, nedovolil to vůbec nikomu, snad jen císaři. Tam prostě mlčet musel, ale při rozhovoru s Hidem se mu to dělalo těžko. Přesto se zvládl v ten večer ovládnout a víc už to nekomentoval. Mei vypadala, že by ráda na spoustu věcí znala odpovědi a on ví, že některé věci neponese snadno. Ano, trápil své podřízené, nedával jim nic zadarmo a nebylo mu cizí je připravit o život. Jenže jeho cesta za bohatstvím a slávou nebyla jednoduchá, stálo ho to hodně sil a jakékoliv pochybení by jej mohlo stát úplně všechno. To prostě nedopustí, ne kvůli nikomu jinému, jen kvůli princezně to klidně obětuje. Uvědomil si to, když mu Hide připomněl, o co všechno přišel při jedné ze svých temných cest. Už je to dlouho a týdny po tom se dával dohromady, aby byl vůbec schopný vstát, jenže to už je dávno pryč. Ví, že přišel o část své duše, daroval toho temným silám opravdu hodně. V tu dobu byl přesvědčený o tom, že víc získal. Teď už si tak moc jistý není. Jenže v oné místnosti nebyl sám, kdo byl polapený city. Jelikož u sebe dokázal rozpoznat ten pocit, všiml si, že Hide je na tom dost podobně. Uruha byl krásný, to vyděl vždycky, ale nechápal, co vidí zrovna na té drzé osobě. Nemá smysl nad tím dál uvažovat a nehodlá se tím zabývat ani večer, když s Meisou odejdou do společného pokoje. Každý zvlášť ze sebe smyjí prach a celou předchozí cestu i ony události. A pak ji skutečně nechá spát s příslibem, že jí na všechno odpoví, jakmile se pořádně vyspí. Dnes už toho na ni bylo příliš. Později k ní přilehne a přitáhne si ji do náruče, jakoby ji tím dokázal ochránit. Chvíli ji pozoruje, než únava dožene i jeho. Sny nemá, od jisté doby se vždycky propadne do temnoty a za jeho víčky se nic neodehrává. Ani dnešní noc není výjimkou. Ráno je opravdu brzo na nohách a vydá se dolů pro snídani, kterou jí hodlá vzít nahoru. Nese sebou dřevěný podnos, na kterém je čaj a taky několik misek, z pár z nich se ještě kouří. Stačilo jen říct, aby měli to nejlepší, co tady nabízí. Cestou k nízkému stolku u rohoží na spaní se ohlédne na objemný váček s penězi. Je připravený pro Hideho jako cena za věci, které mu dá. Ani na vteřinu ho nepadne, že by mu ho nedal. Všechno má svou cenu, může být podle něj pokrytecký, jak chce, ale o jistých věcech prostě nepochybuje. Našlapuje tiše, aby Mei nevzbudil, odloží tác na stolek a sám se usadí na něco, co v nejlepších letech nejspíš připomínalo polštář. Pozoruje spící princeznu a přemýšlí, jak moc se zbláznil, že si vzal do hlavy právě ji. Asi nemá smysl nad tím víc přemýšlet. 

"Půjdu kamkoliv, jen aby se ti nic nestalo. Nenechám tě propadnout do temnoty. Já jsem odtud vyšel, mě už nic nezachrání, ale tebe zachránit můžu. Víš, jaký jsem, někdy v hloubi duše ano. Právě proto jsme se měli potkat. Čistá duše by ti byl k ničemu." Prohodí si pro sebe tiše. Je znát, že je přesvědčený o vlastní pravdě. Dlouze se nadechne nosem, než od Mei pohled odvrátí a podívá se na malou škvíru ve zdi, odkud je vidět, jak vysoko už slunce je. Měl jí spíš přinést oběd, na snídani je pozdě, ale to ještě stihnout, než se znovu potkají s Hidem. Počítá s tím, že dnes nevytáhnou paty z pokoje a je mu víc než jasné, že na některé otázky bude muset odpovědět. Je však pravdou, že si čas strávený s Mei o samotě představoval úplně jinak. Taky však není naivní a ví, že jakmile se o něm Mei dozví víc, už se to nestane. Ani přes to uvědomění svůj cíl nezmění. Mei by taky neměla, pokud chce přežít. Musí přede všemi tajit, co potkali v domě a co by mohlo být uvnitř ní, jinak budou reagovat stejně jako Hide a některým bude opravdu jedno, že zabijí princeznu. Strach z nadpřirozena je u některých mnohem větší, než z hněvu císaře. Jenže on bude rychlejší a zabije každého, kdo se o to jen pokusí. Klidně si zašpiní ruce a vydláždí jejich cestu krví. Je mu to jedno.

Meisa

Když Hide odcházel, byla Meisa doslova zahlcená informacemi a bylo těžké se s nimi vyrovnat. Připadalo jí naprosto neuvěřitelné, že jí celou dobu hrozilo nebezpečí, kterému nakonec vběhla do náruče právě tím, že z paláce utekla. Kdyby neprošli kolem toho domu, tohle by se pravděpodobně nikdy nestalo a jí čím dál víc docházelo, že tohle byl neodvratně její osud. Stejně jako potkat Tetsuyu a zamilovat se do něj, protože v sobě taky nosil temnotu. Meisa nikdy nebyla zlá, ale světlo dne ji očividně souzeno nebylo. Možná měla zemřít a ten démon, co ji posedl místo Uruhy měl vyhrát a možná tohle skutečně byla jediná cesta, jak se ho zbavit, ale to ji neděsilo tolik jako to, že na vlastní oči viděla, co démon s Uruhou dělal. Bála se, že se sama změní, že nebude sama sebou a něco jiného povede její kroky a taky se bála, že to bude bolet a že tomu nebude schopná vzdorovat. Nejraději by se někam schovala a vyplakala se, ale to by jí nepomohlo. Její jedinou nadějí bylo doufat, že démon je díky Hideho zásahu skutečně velmi slabý a neprobudí se do doby, kdy budou na jihu a kde jí Tetsuya slíbil pomoc. Nemínila se vzdát tím, že se všemu poddá a nechá tu věc vyhrát a stejně tak se nemínila zabít. Zatím se s ní nic nedělo a až to začne, medailon ji na to upozorní. Tetsuya sám to určitě pozná. Pořád měli naději, že budou rychlejší. Nejspíš to byl závod s časem. Hide navíc slíbil, že Tetsuyovi řekne všechno, co ví a taky mu přinese nějaké další praktické věci. Dobře… alespoň něco. Nejspíš byl po pomoci Uruhovi moc unavený, ale stejně by byla raději, kdyby jel s nimi. Očividně to ale neměl v plánu. Jako by před něčím utíkal. Hide byl svérázný, nebál se říct otevřeně věci, které byly ostatním nepříjemné a nehrál si na lidumila. Ona by vedle něj žít nechtěla a divila se, že to chtěl zrovna Uruha. Vždycky si myslela, že si najde někoho krásného, kdo ho bude nosit na rukou a kdo bude mít hodně peněz. Proč má slabost zrovna pro tohoto muže? +A proč ty pro pana Ogawu, kterého se všichni bojí nebo ho nenávidí?+ Protože někdy nejsou věci takové, jaké se zdají, odpoví si sama v duchu a nechá to být. Zajímalo by ji, co řeknou Tetsuyovi muži na změnu kurzu jejich cesty, ale možná neřeknou nic, protože je s sebou Tetsuya nevezme a pojedou tam jenom sami dva, kdo ví. A v neposlední řadě tady byly ty Tetsuyovy jizvy. Viděla je a slyšela to málo, co si o nich u stolu povídali. Děsilo jí to úplně stejně a kromě toho by opravdu chtěla vědět, co se tehdy stalo a co je teď Tetsuya zač. Nebránil se, když ho Hide obvinil, že je mnohem horší, než on sám a tak by jím Meisa měla asi opovrhovat, ale pořád to nedokázala vidět. Možná kdyby ty lidi týral před jejíma očima, ale stejně si její hlava tvrdošíjně myslí, že pro to měl dobrý důvod. Povzdechne si. Nejde tomu poručit, je do něj prostě zamilovaná a ani slova váženého čaroděje ji nedonutí, aby se na to podívala jinak a byla rozumná. Tetsuya se pro ni chtěl obětovat a to bylo všechno, co potřebovala vědět. Půjde s ním a udělá, co bude chtít a bude po jeho boku. Buď spolu zemřou nebo to zvládnou. Byla ráda, když se mohla uložit do postele a usnout. Bála se, že démon ovládne její sny, ale nic zvláštního se nepřihodilo. Jenom měla pocit, jako by spala u Tetsuyi a dotýkala se ho, ale když ráno otevře oči, jsou vedle ní jenom polštáře. V uších jí doznívají Tetsuyova slova, která nejspíš neměla slyšet, ale slyšela a chvíli si myslela, že jsou sen. Když se ale posadí a ohlédne, vidí ho poblíž futonu na polštáři. Jednou dlaní si prostře oči a usměje se. 

"Já vím." Řekne mu a podívá se i na snídani.

Tetsuya

Tetsyua měl tušit, že díky jistému zákonu schválnosti princezna rozhodně spát nebude a všechno uslyší. Měl toho tolik v hlavě a sám si nebyl jistý, jestli tohle bude jeho poslední cesta nebo ne, ale uvnitř sebe byl jako vždycky klidný. Ano, dokázal ho rozhodit špatně postavený stůl v jeho sídle a pak byl opravdu zlý, ale teď se to neděje. To ho jen pořád dokola utvrzuje v tom, že jeho rozhodnutí bylo správné. Ostatně vždycky věřil své vlastní intuici a ne někomu, kdo mu říkal, aby to nedělal, takže je rozhodnuto. Pomalu stočí oči na Meisu, která pomalu otvírá oči a usazuje se na postel, kde spali společně. Už teď ví, že sám spát rozhodně nebude, pokud mu to sama princezna nezatrhne. Byl to příjemné probouzet se vedle ní, rozhodně jiné, než se společností, kterou míval do dnešních dnů. Její slova mu vyženou pravý koutek nahoru a krátce si ji prohlédne. Pár pramenů není, kde by mělo být, ale stačí jen, aby se víc pohnula, a srovnají se sami. Tohle jsou detaily, které si najedou, dokáže užívat. Zvláštní. Sluší jí to, opravdu ano. 

"Devadesát procent lidské populace by s křikem utíkalo, možná by se mě pokoušelo zabít a ty mi jen řekneš, já vím." Zavrtí nad ní hlavou, ale oči malinko zahřejí. Přesně tohle je to, co se mu na ní líbí.

"Jsi nepoučitelná." Dodá ještě, aby své popíchnutí vylepšil. Teprve pak se zvedne a přesune se k ní na futony. S sebou vezme i tác, který klidně položí na postel a nabídne jí snídani. 

"Jeden by řekl, že jsi rezignovala, ale tvůj úsměv říká něco jiného." Krátce zveden dlaň a dotkne se prsty její tváře. Pak sám sáhne po misce, sám ještě nesnídal a vlastně si to chtěl užít s ní. Zarazí se a podívá se jí do očí. 

"Se soukromým lynčováním a křížovým výslechem počkáme po snídani, nebo na to potřebuju mít hlad? Věř mi, ve formách mučení se celkem vyznám, jen nevím, co preferuješ." Ušklíbne se, protože to byl částečně vtip a částečně jí dává najevo, že je na ní, kdy se začne ptát a na co všechno. Ostatně slíbil jí, že na všechno odpoví a své sliby drží. Pořád je tu spousta neobjasněných věcí, které by si měli říct, než kamkoliv vyrazí a zároveň nesmějí moc dlouho otálet. První klidně osvětlí to, co se bude dít dál. 

"Potřebujeme cestovat narychlo. S Hidem jsem se domluvil i na léčivých mastech na tvé ruce a rány na noze." Popravdě ji chce trochu uklidnit, že nebude zažívat další bolesti. 

"Tím ti pomůžu od bolesti a nebudeme muset tak často odpočívat." Sáhne po čaji, který ochutná. Pil už i horší a tak se jen ušklíbne a nic nekomentuje. 

"Pojedeme taky sami. Mí lidé jsou sice loajální, ale ani já nevím, co by se jim prohánělo hlavu, kdyby znali pravdu. Navíc musíme do jeho domu a tam se taky nikomu zrovna nebude chtít." Podívá se jí upřeně do očích. 

"Bude lepší, když se od ostatních budeme držet dál. Věř mi, je to to nejlepší, co pro mě můžeš udělat. Vlastně bych ti měl být vděčný, že se jich na chvíli zbavím." Snaží se jí zlepšit náladu, než se pustí do úplně jiných témat. 

"Po cestě je pár vesnic, kde si vždycky nabereme zásoby. Budeme muset trochu šetřit, ale nebudeme živořit, to ti slibuju." To, že řekne svým lidem, aby počkali v přístavu nedaleko a pak tam Mei pošle, protože nepočítá s tím, že by se vracel…To si radši nechá pro sebe. Ostatně až se Mei dozví všechno, nejspíš bude jen ráda. 

"Tak já už si své řekl, jakmile budeš chtít, je čas na tvé otázky." Vypadá úplně klidně, když to říká a očividně se toho nebojí. Tedy na venek. Popravdě by nesnesl, aby Mei jela s někým jiným a on neměl přehled o tom, jak to celé dopadne.

Meisa

Meisa vtáhne rty dovnitř a zatváří se trochu rozpustile, když jí Tetsu řekne zrovna tato slova, ale nemůže si pomoct. 

"Byl bys raději, kdybych se tě pokoušela zabít? Utíkat se mi nechce. Vlastně mě bolí nohy." Říká mu dál rozpustile a možná je naivní a ještě malá holka, ale Tetsuya potřebuje osvěžení. Už musí být unavený těmi vážnými tvářemi nebo ženami, co vypadají až směšně, jak se snaží být svůdné, no ne? 

"To jsem, ale nevím, jestli tě z toho nebude bolet hlava…" Řekne mu a sleduje ho, jak se k ní přesouvá. Srdce se jí při tom divoce rozeběhne, ale zatím se před ní jenom objeví tác s jídlem. Trochu zvážní, když Tetsu narazí na to, co se dělo včera u stolu a uhne pohledem. Ano, včera to málem vzdala a on to samozřejmě poznal, ale pak ji podpořil, jak jenom mohl. 

"Jak bych mohla všechno skončit, když jsi ochotný kvůli mně prodat duši?" Řekne a podívá se mu do očí. 

"Ani nevím, proč to chceš udělat…" Řekne a zase pohled odvrátí. +Jenom v to doufám...+ I ona sáhne po misce, když to udělá Tetsuya a vloží si první sousto do úst, ale pak ji málem rozesměje, když se jí tak zeptá na to veřejné lynčování. Ještě trochu a poprská všechno kolem. 

"Preferovala bych hlad, všechno se pak mnohem hůř snáší a člověk je nervózní a málo odolný, ale ty bys mi řekl, že opakované zvracení je taky prima trest, já vím." Uvažuje, ale Tetsu ji nakonec předběhne. Ano, slyšela, o čem se bavili s Hidem, ale vypadá to, že žádné válení po hostincích je nečeká. 

"To mi nevadí, chci aby ta věc byla pryč co nejdřív." Řekne a tváří se sebevědomě, ale uvnitř je vyděšená. Nepochybuje o tom, že tam démon je, prostě to nějak ví a nechce dopadnout jako Uruha. Tolik let mu nedá. Usměje se o něco nevyzpytatelněji, když jí Tetsu řekne, že pojedou sami. Dobře… z těch chlapů šel stejně mráz po zádech, pořád ji pozorovali a soudili a takhle se nebude muset hlídat ani si dávat pozor, co udělá. Možná tak budou velmi zranitelní, ale taky mnohem víc nenápadní. Živoření by ji ani nenapadlo, ale je jasné, že to bude pro ni velký skok. Žila jako princezna a nebyla zvyklá na nedostatek čehokoliv. No… tahle cesta jí přichystá mnoho zkoušek, to je jasné. Čas na její otázky… má jich asi tisíc, ale ani jedna nevyřeší její situaci. Zdaleka nejvíc by jí zajímalo, proč s ní Tetsuya zůstává a taky detaily toho, co je vlastně zač a proč má všude ty jizvy, ale… Odsune nedojedenou misku i s tácem na stranu a podívá se na něj. Kousne se jemně do spodního rtu, jak sbírá všechnu odvahu světa a pak se prostě pohne a vtěsná se do jeho těsné blízkosti s rukama okolo jeho krku. 

"Někdy mám chuť ptát se úplně na všechno, křičet a plakat a někdy mám pocit, že je to všechno stejně jedno a nemá smysl se s tím zdržovat. Včera večer jsem si myslela, že můj život skončil, ale dneska ráno jsem si uvědomila, že jakkoliv krátký bude, vím dobře, vedle koho chci být. Hořím zvědavostí a vlastně je mi jedno, kdo jsi, protože to stejně nic nemění. Mám hrozný strach, že stejně pohřbím všechno, v co jsem věřila, protože i kdybys někoho mučil před mýma očima, nedokážu se od tebe vzdálit ani na metr. Prostě to nejde." Zní to troch zoufale, ale taky svůdně. Jako by měla mnohem víc zkušeností a věděla, co dělá. Ne, tohle není žádný démon uvnitř ní, ten je vyčerpaný a spí. Tohle je ona, když vystrčí svoje rohy a drápky a Tetsu do ní vidí… A tak ho prostě políbí a ví, že je to dospělý muž, sám v ložnici se ženou, že mají jenom yukaty a že asi neexistuje síla, která by ho od ní odtrhla, když s tím sama začala, leda by Meisa utíkala a křičela. Ale ona křičet nechce. Tak ať se to konečně stane.

Tetsuya

Tetsuyovi jde obočí nahoru, když se Mei netváří vyděšeně ani naštvaně. Vlastně by čekal všechny reakce mnohem víc, než její rozpustilý výraz. Musí si přiznat, že to jí sluší úplně nejvíc. Měl pocit, že je na jiné typy, ale nebyla to pravda. Dřív v tom totiž nebylo nic víc, ale teď to cítí. +Pak, že nemáš duši.+ Vysměje se sám sobě v duchu, protože na takové věci uvnitř sebe není vůbec zvyklý, ale není to zlý pocit. Krátce se ušklíbne.

"Na bolesti hlavy jsem nikdy netrpěl." Pokrčí téměř neznatelně rameny. Chvíli se zadívá do své misky, její obsah se mu úplně nezamlouvá, ale je to jídlo a k tomu to není otrávené, taky potřebuje jíst, i když si to někteří nemyslí. Zvedne k ní oči, když padne úplně jiná otázka, než si původně myslel. Chvíli to vypadá, že nad odpovědí přemýšlí. Bylo pro něj složité říct to, co k ní cítí. Už se tomu nebrání a zároveň má problém to vyslovit nahlas. Vždycky ho měl, i když byl ještě dítě. 

"Já už podle většiny nemám duši." Prohodí jako první s ledovým výrazem, který značí, v jakých přesně partiích názor ostatních má a pak jeho oči výrazně zahřejí, ale zatím se neusměje. Obecně to dělá málo.

"Já myslím, že to moc dobře víš." Doplní a nejspíš to není to, co chtěla Mei slyšet, i když tím vlastně řekl dost. Bude mu to asi trvat o něco déle. Místo toho, aby jí vyčítal, že málem vyprskla jídlo, se krátce pousměje.

"Začínáš mě podezřele znát. Nevím, jestli bych spíš neměl utíkat já." Natáhne k ní ruku a dotkne se palcem její kůže těsně nad horním rtem. Skoro to vypadá, že tam měla kapku, ale není tam nic. Jen měl nutkání to udělat. Vypadá to, že je Mei spokojená s tím, že budou cestovat sami. I jemu to vyhovuje, protože se od ní nebude muset držet dál a možná si tu cestu na smrt užijí daleko víc. Zatím to nevypadá, že by od něj chtěla utíkat, nebo ho umučit za věci, které řekl, nebo v minulosti udělal. Znovu se na ni podívá se skoro zvědavě pozvednutým obočím, když dojde na otázky, se kterými počítal. Sám odloží misku po jejím vzoru a vůbec jí nepřerušuje, jen zaujatě poslouchá, co všechnu mu chce říct. Místy neskryje své překvapení, hlavně když řekne, že dneska ráno vidí všechno jinak. Je mu jí líto. Nemá na výběr, pokud to nechce skončit. Možná by to celé dopadlo jinak, kdyby se potkali třeba v paláci a nic jí nehrozilo. Na pár sekund ho dokonce napadne, že by se na něj ani nepodívala. Jenže jsou tady a nikdo kolem nich nebude a dlouhou dobu. +Umřeš tak či tak, je čas si to užít.+ Proběhne mu hlavou a znít o rozhodně jako dost vražedný humor. Ne, to jí říkat nebude. Neprozradí jí, co slíbil jejímu otci. 

"Nebudu nikdy nikoho mučit před tvýma očima." Sdělí jí, že mu na tom záleží, i když dost po svém.

"Půjdu s ním za roh nebo do lesa." Dostojí své povaze. Svírá její štíhlé tělo, to jeho mu říká, že už by měla ležet pod ním a začnou snídat úplně jinak, přesto se dokázal udržet až do okamžiku, kdy ho políbí. Ví, že je jako vichřice, nic ji nezastaví a to je další věc, která mu na ní imponuje. Začne ji bez váhání polibky oplácet a pomalu ji pokládat vedle sebe na rozházené místo, kde před chvíli spali společně. Zachází s ní opatrně, snaží se polibky docílit toho, aby nemyslela vůbec na nic a zároveň k není tak dobyvačný, jak je jeho dobrý zvykem. Chce, aby si to užila a nezáleží mu jen na něm samotném. Sám si přilehne vedle ní, aniž by opustil její rty. Jednou paží jí svírá kolem pasu a přitahuje si ji k sobě. Má pocit, že ho hřeje teplem svého těla a její vůně se mu dostává hluboko do hlavy. Není v tom žádný palácový olej, prostě její velmi příjemná vůně. Volnou rukou zamíří po jejím boku níž jen v jemném pohlazení a nakonec neodolá touze, zamíří kousek dozadu a pohladit jí po zadečku, který zlehka sevře. Zdrží se jen na pár sekund, než se dostane až na stehno, které pohladí, tentokrát pod látkou a pak ho sevře. Když se mírně odtáhne, zabloudí konečky prstů na vázání její yukaty. Podívá se jí do očí, ale nepočká a jemně za něj zatáhne a zlehka kraj rozhalí, aby se mohl podívat. Touží jí vidět už hezkých pár dní a teď může. Přesto to nechce uspěchat a tak očima upřenýma do jejích se trochu nakloní dopředu a dotkne se rty hebké kůže na její klíční kosti. V ten okamžik už očí zavírá a svými polibky míří středem o něco níž. U toho už ji pokládá úplně. Když krátce klesne očima k jejímu klínu, všimne si, že látka některá místa zahalila. Uvědomí si, že ji tam chce ještě chvíli nechat a líbí se mu to. 

"Nahota ti sluší úplně nejvíc, Mei-chan." Prohodí tiše a v jeho hlase je už patrná touha.