Hiroto x Zyean - Chci už být pryč. - část 3.

(Hokkaidó)

Hiroto

Musí se ještě zasmát, když mu Zye řekne, že uvidí jeho holý zadek. To byla pravda, ale tehdy byl určitě trochu jiný, než teď. Vlastně se diví, že Zye ještě netrvá na tom, aby viděl na oplátku ten jeho. Nepochybuje o tom, že Takeshi by jeho fotky z dětství vytáhl okamžitě a ještě by se chlubil jejich uměleckým provedením. Potěšeně se usměje, když mu Zye složí ten kompliment, ale pak jsou oba na nějakou chvíli zaneprázdněni, dokud Hiro nerozdýchá svůj první vrchol. Zye mu při tom říká, jak velmi mu to právě v takovou chvíli sluší a on si není jistý, jestli si chce představovat sám sebe a to, jak u toho vypadá, ale pokud je to tak, je to samozřejmě to nejlepší, co by mohl slyšet. Každý chce být sexy a vypadat smyslně. 

"Díky." Řekne jenom, než ho dostane pod sebe a pak už ho nenechá mluvit, jenom vzdychat. Brzy se mu podaří vymazat všechno Zyeanovo přemýšlení a velmi dobře si uvědomuje, jak moc si Zye nevládne. Vnímá pohyby jeho boků proti vlastním jako by už spolu byli spojeni, stejně jako jeho povzdechy z jeho rtů a jakmile přijde stisk Hirotova pozadí, musí se Hiroto nadechnout a na chvíli zvednout hlavu, aby se trochu opanoval. Chtěl ho zničit, ale nechce ho vyloženě znásilnit a Zye ho k tomu pobízí, ani o tom neví. Skloní se k jeho hrudníku a při tom ho podvědomě drží za obě zápěstí a nedovoluje mu tak příliš pohybu. Netuší, kde se to bere, doufá, že to moc nepřežene, ale najednou se mu líbí mít ho ve své moci. A pak přijdou prosby, aby se posunuli zase kousek dál. Kdyby byl někým jiným a líbily se mu jiné věci, asi by mu ještě nevyhověl a dál by ho ničil, ale on takový není a proto se pro sebe pousměje a chce mu dopřát, o co tolik prosí. Sám ví, jaké to je, když už to moc chcete a oba dva se na sebe těší. Víc se položí mezi jeho stehna a začne do něj opatrně vstupovat, aby mu neublížil. Jde to snadno, oba dva roztouženě vzdychají a on doufá, že po bolesti teď není ani památky. Jeho pohyby nejsou tak pomalé, jak by asi na počátku mohly být, ale po tomhle všem se nedovede vůbec ovládat. Brzy se jejich tempo začne zvyšovat, Hiroto na svém břiše cítí špičku Zyeanova penisu a to ho ještě víc dohání k šílenství a i když byl jen před malou chvílí, nesnaží se je zadržet, protože Zye by to stejně moc dlouho nevydržel. Něco mu pípne na mobilu, ale na ten nebude mít ještě chvíli čas. Musí dokončit, co začal a když na svém břiše ucítí horkou tekutinu, nechá se vynést na nový vrchol a naplní i Zyeanovo nitro. Má pocit, že mu shoří plíce a to je docela trénovaný, ale je mu to fuk. Musí se tak trochu odvalit stranou na záda a vydýchat se takto, ale když oči otevře a nad nimi uvidí oblaka a špičky korun stromů, má pocit, že je tam nahoře taky. 

"Páni…" Dostane ze sebe po chvíli a mimoděk hrábne po telefonu, co to bylo. Stačí mu jenom oznámení na hlavní straně a tak natočí displej na Zyeho, aby na něj viděl. Informační systém mu právě zaslal oznámení, že se uvolnily dvě letenky na dnešní brzké ráno, asi v pět hodin. Pokud je hned nekoupí, sebere jim je někdo jiný. Nečeká na odpověď, prostě to chce udělat, ale prst se mu tak chvěje, že to ani nedokáže.

"Jak mám vyplnit registraci, když ani nemůžu dýchat!" Stěžuje si a musí se u toho rozesmát, jenže už chce letět. A Zye určitě taky. Nemůžou počkat alespoň pár minut? 

"Můžeš to udělat?" Chce dát telefon svému milenci, ale když se podívá vedle sebe… Nevypadá o moc líp, než on sám. 

"Moc ti to sluší." Řekne mu a převrátí se pro změnu na břicho, aby se znovu pokusil o vyplnění těch políček. Místo toho mu z vlasů do displeje odkápne pot. 

"Ale krucinál!" Začíná se rozohňovat.

Zyean

Musí se pousmát, když mu Hiro poděkuje za kompliment. Rozhodně by jich vymyslel víc, ale teď nemá moc kapacitu na to, aby to zkoušel. Chce se věnovat jen a jen jemu nebo to nakonec asi bude obráceně. Skončit pod Hirem pro něj není vůbec nepříjemné, právě naopak. Vždycky čeká, až se do toho bodu dostanou a on si to může pořádně užít. Chvíli ho jen ze svého místa pozoruje a čeká na okamžik, kdy se to všechno překlene a nebude se jeho přítel ovládat. Ani nestihne mrknout a už má ruce uvězněné a nemůže vůbec nic. Je to mučení, ale tak krásné, že nezvládne ani protestovat, jen tiše vzdychat pod Hirovými boky a jejich pohybem. Nesnaží se osvobodit, líbí se mu to a nechce, aby to kdy skončilo. Prsty zatíná do dlaní, jakmile se dostane do bodu, kdy už je to neúnosné. Nemá daleko k vrcholu a vážně se bojí, že skončí dřív, než vůbec něco začne. Nechce, aby to tak dopadlo, protože pak by to zase trvalo dlouho jemu. Vážně si chce užít společný vrchol. Hiro naštěstí na nic nečeká a brzo ucítí tlak na své nitro. Nemá vůbec problém s tím, aby se uvolnil. Tak moc ho chce, že se žádný pocit bolesti prostě nedostaví. Začíná hodně zvolna a tím stupňují úplně všechno. Je to k nesnesení skvělé. Ani si neuvědomí, jak pitomě se usmívá a že svými rty bez hlasu formuje Hirotovo jméno. Ani si nevšimne, že někde pípl telefon. Jakmile má volné ruce, hned ho zase objeme, aby mu byl co nejblíže, a zároveň ho nechce omezovat. Drží se a brání vrcholu do okamžiku, kdy ucítí, že budou společně. Pak si konečně dovolí, aby se na ten vrchol opravdu podíval. Je úplně splavený, ale je mu nádherně. O Hirota přijde na jeho vkus až příliš brzy. Chápe to, sám má co dělat a to jen leží. 

"Myslím, že lepší slovo bych nevymyslel." Prohodí udýchaně a stočí za ním pohled. Jeho oči vřele hřejí a užívá si pohled na svou lásku, která odpočívá. Začíná mít obavy, že jim bude trvat několik hodin, než se vůbec zvednou a možná si dají ten piknik. Sám se podívá na oblohu…Nejradši by si to natočil, jako připomínku toho všeho. Zaostří trochu, když se na něj otočí displej a musí se chvíli snažit, aby si jeho mozek přebral, co vidí. Tohle bude hodně narychlo, to je mu jasné a zároveň ví, že nic jiného nechce. Musí se vzápětí rozesmát, protože Hirotovi se nedaří a je to na jeho výrazu znát.

"Mám obavy, že z toho, jak se mi třepou ruce, poletí tak maximálně nějaký tatar." Rád by to udělal za něj, ale taky zrovna není ve stavu, kdy by toho byl schopný. Jakmile dostane kompliment, prostě zčervená a krátce, vlastně trochu stydlivě sklopí oči.

"Díky." Broukne tiše a spokojeně. Tohle se vždycky hrozně hezky poslouchá. Tahle chvilka nevydrží věčně a Hiro už se začíná rozčilovat. 

"Jsi naprosto kouzlený, když tohle děláš." Nejradši by ho nechal trápit ještě chvíli, ale asi nemá to srdce.

"Ukaž, uděláme to společně." Přetočí se k němu a pomůže mu vypsat všechno potřebné. Sice jim to taky trvá a několikrát to musí opravovat, ale nakonec to zvládnout. I přes fakt, že několikrát skončili u líbání a málem to nestihli. 

"Takže ráno letíme." Vydechne, jakmile se jim koupě potvrdí. 

"Už se nemůžu dočkat." Dodá a nakloní se, aby ho políbil na tvář. 

"Dáme si něco dobrého a pak vyrazíme zpátky. Jsem rád, že moc věcí nemám, tohle bude balení dost narychlo." Uchechtne se. Naštěstí je ten typ, co všechno nahází jedno před druhé do kufru a má hotovo za pět minut. Další hodinu bude balit všechno svou elektroniku. Sice mu to trvalo, ale dost toho stihl nasbírat. Pomůže Hirotovi i sobě se obléct a pak mu naservíruje něco na zub. Jemu samotnému dost vyhládlo, a pokud si Hiro neukradne víc jídla včas, asi mu to všechno sní. Už se cpe, když k němu zvedne oči s plnou pusou.

"No co." Zahuhlá. 

"Víš, kolik energie potřebuju živit?" Narazí na svou povahu, která nevydrží ani chvilku v klidu. Nakonec se ještě se sklenkou společně natáhnou a pod hlavu si dají batoh.

"Víš Hiro-koi. Mám pocit, že se mi konečně plní všechny moje sny. A můžeš za to ty." Stočí k němu oči a proplete prsty s těmi jeho. 

"A to nejlepší na tom je, že to můžu prožívat s tebou." Pousměje se skoro nesměle a zvedne jeho dlaň, aby k jejímu hřbetu mohl přitisknout rty.

Hiroto

Musí se zasmát, když Zye ocení výběr jeho slov. Taky mohl říct třeba Kruci nebo ještě něco peprnějšího, ale nakonec si vybral toto obdivné slůvko. Zye se na displej soustředí s podobnou námahou jako on sám, ale nakonec se mu začne smát a i když to Hirota popichuje ještě víc, cukají mu koutky taky. Oba dva se snaží přeprat telefon a Zye mu do toho ještě skládá komplimenty, jak mu to sluší, když se zlobí. Je asi jediný, komu to připadá sexy, ale to bylo dobře, jinak by spolu asi nevydrželi. Zye to vždycky otočí v kompliment nebo legraci a Hirotova zlost je ten tam. Ostatní by ho rozčílili jenom víc. Objednávání letenky trvá nakonec tak dlouho, až má Hiroto obavy, že jim to někdo zase vyfoukne před nosem. Je to těžké, když před sebou máte svého nahého milence a nejraději byste se na něj znovu vrhli, ale jakmile budou na místě, už se nebudou muset omezovat. Budou spolu bydlet, mít o dost víc času, všechnu práci budou dělat společně a na romantiku si udělají prostor, kdy budou sami chtít. To je Hirotův hnací motor, díky kterému si odepře i další kolo tady a teď, hlavně aby už seděli v letadle. Nakonec leží vedle sebe a pozorují nebe nad hlavou, když Zye žasne, že nad ránem skutečně společně odletí. 

"Já jich mám hodně." Řekne mu a podívá se na jeho profil. Kdyby měl balit svoje věci, musel by na to mít snad i několik dní, ale on je rozhodnutý vzít jen to, s čím přijel do soutěže a zbytek si buď koupit nebo nechat poslat. Máma byla zvyklá, že tátovi pořád něco někam posílala, teď bude muset i jemu. Hlavně školu a všechno potřebné. Nemůže si dovolit jet domů a balit, musejí jet hned a odtud. Navíc se musí všem vyhnout, jinak by je zdržovali a loučili se s nimi, ptali se a vyzvídali… Bylo mu to líto, ale sejdou se s nimi hned, jakmile to bude možné. Pak už je čas se obléknout a najíst a on málem zůstane hladový, protože Zye vypadá, že oloupe i kůru ze stromů, ale vlastně nepotřebuje jíst. Stačí, co mu při tom Zyean řekl. Že mu plní sny… Na začátku to tak nevypadalo, jeden by si nemyslel, že spolu najdou takové štěstí, ale přišlo to tak rychle a intenzivně, že Hiroto zapomněl na všechno, co si dřív myslel. O několik hodin později zaburácí motor letadla, které dosedne na ranvej letiště na Hokkaidó. Měli by se cítit unavení, protože nespali. Museli zabalit a okamžitě vyrazit, aby se stihli odbavit, ale šlo to hladce. S otcem se viděli jenom krátce a s ostatními vůbec ne, všichni spali, ale jakmile se zabydlí, všechno doženou. 

"Jsme tady. Je čas začít žít náš sen." Řekne mu, když ho poplácá po hřbetu dlaně a vstanou, aby prošli uličkou. Táta jim samozřejmě pomohl zařídit tu velkou chatu nebo snad vilu, kterou mu tehdy nabízel a dokonce pro ně sehnal někoho, kdo je tam doveze a dá jim klíče. Byla tady zima. I když ještě nepřišlo zimní období, všude byl sníh. Zámek jde trochu ztuha, uvnitř není zatopeno ani nakoupeno, ale… 

"Jsme doma." Řekne a drcne do dveří. Řidič jim ještě pomohl nanosit věci před vchod a pak se s nimi rozloučil a odjel. Hiroto z ničeho nic popadne Zyeana do náruče a přenese ho přes práh. U toho předstírá, jak moc je těžký a že asi vybourají futra, ale na druhé straně ho bezpečně postaví na nohy a zvážní, když se mu podívá zblízka do očí. 

"Vítej doma. Nevoní to jako my. Nejdřív koupíme aroma lampu." Řekne. Pak se však nakloní a políbí ho. 

"Svlékl bych tě, ale dostal bys zápal plic." Vlezou dovnitř a Hiroto hledá nějaké centrální ovládání. Je to moderní dům, nebude topit poleny!! Bude… ale až večer, ne na běžné ohřátí!

Zyean

Nebyl si jistý, jak Hiro vezme jeho slova, když celé jeho zlobení přetočí na něco úplně jiného, mnohem příjemnějšího. Očividně to má ten správný efekt a je za to rád. Bylo pro něj příjemné, když dokázal Hirotovu náladu trochu vylepšit. Nebyl sebevědomý, ale při takových chvilkách měl neodbytný pocit, že to dokáže jen on a to je přesně to, co by si přál. Prostě chce, aby jim spolu bylo dobře. 

"To mě napadlo." Trochu si do něj rýpne ohledně věcí, které si Hiro nakonec nejspíš nechá přivézt. Tak spěchal, takže pochybuje, že by jel ještě domů a chtěl si balit. Dokonce ho napadne, že to možná Takeshi zařídí za něj. Užijí si chvilku na louce, kterou vybral, ještě chvíli probírají, co udělají jako první a vlastně se tím dost baví. Pak je čas se zvednout a než stačí mrknout, už sedí v letadle. Zye vypadá malinko bledě, když sedne do obrovského stroje. Nikdy neletěl a je to znát. Neví totiž, co od toho čekat. Podvědomě najde Hirotovu ruku, aniž by mu došlo, jak se na ně třeba budou dívat letušky a stiskne ji o něj víc, když se letadlo odlepí od země. Za chvíli už je zase v pohodě a pořádně se uklidní. Samozřejmě po cestě pusu nezavře a dokonce si začne i natáčet výhled z okna, dokud může. Ve výsledku mu ten let přijde nějak moc krátký a dokonce vypadá i trochu smutně, když musí letadlo opustit. Brzo má zase na tváři úsměv, protože se hodně těší, až uvidí místo, kde budou žít. Žádné přebývání, ale skutečný samostatný život s někým, koho miluje. Zůstane zírat, když auto zastaví před chatou…No chatou, on by tomu chata rozhodně neříkal. Sám je zvyklý na opravdu málo, i když si teď užíval díky soutěži moc hezké hotely, ale tohle…Je to vážně sen. 

"Vážně tomu můžu říkat doma?" Prozradí mu, jak se cítí, ale široký úsměv z jeho tváře nezmizí. Vykročí a chce se nedočkavě podívat, jak to vypadá uvnitř, ale Hiro je rychlejší a bere ho do náruče. Během vteřiny se upřímně rozesměje.

"Ty jsi vážně blázen." Nařkne ho, že není v pořádku, ale jeho oči jsou zamilované. Nechá se postavit na zem a protáhne ruce kolem jeho pasu. Vůbec se mu nechce ho pouštět.

"Arigato. To, že jsi tu ty, to dělá ten pravý domov." Usmívá se na něj a polibek mu oplatí. Popravdě není daleko od toho, aby šel rovnou hledat jejich ložnici. Jenže je potřeba hodně věcí udělat.

"Já bych se ten zápal plic klidně dal." Přizná se k tomu, jak moc na něj působí, ale vydá se společně s Hirotem hledat ovládání, aby si mohli zatopit. Nakonec se jim to povede, v domě začne být za nějakou dobu příjemně teplo a dokonce si uvařili čaj a instantní polévku. Na nákup se dostanou až zítra, ale jemu to nevadí. Je zvyklý na různé věci. Snad to Hiro jednou přežije. Venku už je tma, když se společně usadí na pohodlnou pohovku naproti krbu. Když se podívají kousek stranou, vidí ven na potemnělou oblohu. Zye se usadí na pohovku a přitulí k Hirotovi. V krbu už praská oheň a příjemně hřeje až sem. 

"Je to tu vážně nádherné. Hrozně se mi tu líbí." Prohodí tiše a najednou ani on nechce moc mluvit. 

"Nemyslím si, že mi v příštích padesáti letech bude něco chybět." Prozradí mu, jak vidí jejich život do budoucna. Pak mu oči padnou na výhled z okna a musí se usmát ještě víc. Venku začalo sněžit. Ta atmosféra je prostě neskutečná.

"Skoro mi přijde, že nám to celé jen potvrdily." Myslí ty vločky samozřejmě. Sáhne po telefonu opodál a vyfotí se s Hirotem. Fotku pak pošle všem, aby věděli, že dorazili v pořádku. Pak ho odloží a pomalu se přetočí Hirotovým směrem a nakonec se vyhoupne na jeho klín.

"Teď už tě nezachrání ani možný zápal plic." Uchechtne se. Byla tu jen poznámek, už je tu dostatečně teplo. Pak se skloní a začne ho líbat. Je potřeba tento dům řádně pokřtít a začít žít tak, jak oba dva chtěli. Společně a bez pomoci kohokoliv. Nepotřebují ji, mají jeden druhého a oba jsou rozhodnutí, že to společně zvládnou, ať už přijde cokoliv. Zyemu budou chybět ostatní, ale nikdo neříká, že už se nikdy neuvidí. Zye nepotřebuje větší společnost, stačí mu jen jediná osoba a tu má u sebe a snad ještě dlouho mít bude.

Hiroto

Tak on je prý blázen? On, vždycky pragmaticky smýšlející, vážný a svědomitý, je najednou blázen? Možná, ale může za to osoba před ním. Místo, aby ho to rozzlobilo, se na Zyeana usměje a přikývne. 

"Do tebe. Jenom do tebe." Potvrdí a rozhlédne se kolem nich. 

"Ano, sice to není naše, ale třeba se nám tady bude líbit natolik, že to otcův známý jednoho dne prodá." Nedivil by se kdyby ne, byla to investice, která se vyplatila, ale asi nebude problém sehnat a zařídit něco nového. Jednoho dne, až si na to sami vydělají, protože Zye by se jinak rozčiloval… Hiroto nepochybuje o tom, že budou takto úspěšní. Musí se znovu spokojeně usmát, když mu Zye řekne, že tohle je domov jenom díky tomu, že jsou tady společně. Musí nad ním zavrtět hlavou, když je tak nezodpovědný, že by si klidně nechal uhnat zápal plic, ale byl to milý kompliment. Nakonec je o pár hodin později v domě příjemné teplo, hudba tlumeně hraje, z kufru jsou vybaleny nejnutnější věci jako třeba zubní kartáčky a před sebou mají kouřící misky něčeho, co by jinak Hiroto nikdy nedal do pusy. Chvíli dokonce přemýšlel nad tím, že to s hladem vydrží do rána, ale nakonec to mělo určité kouzlo. Hiroto nikdy nemusel rozdělávat oheň v krbu, nezdá se to, ale je to docela těžké. Nakonec to má ale celkem v krvi a s trochou tréninku to za chvíli bude dělat jako nic. Nejspíš by zvládl žít i jinak, než svým nákladným životním stylem. Teď mu to ale stačí, aby tady byla romantická večerní atmosféra a od krbu jde doslova vedro. Takhle si to představoval, teď se mohou klidně svléct. Usadí se se Zyeanem společně na pohovku a Zye se k němu přitiskne. Usměje se, když mu řekne, že se mu tady doopravdy líbí. Dívá se do plamenů před sebou a pokývá hlavou.

"Sníh a zima pro mě měli vždycky velké kouzlo. Většina lidí to má naopak, všichni jezdí za mořem a na pláž… neříkám, že ne, jenom mi tohle přijde nějak… magičtější." Řekne mu. Byl to risk doufat, že to bude mít Zye stejně. Sníh prostě nemusel každý. K němu a jeho stříbrným vlasům ale jde. Zye vypadal jako polární vlk a takový patřil sem a ne někam na Okinawu. Zasměje se jeho dalším slovům o padesáti letech a nechá se vyfotit společně s ním. Co asi ostatní dělají a jsou taky tak spokojení?

"Docela by mě zajímalo, jak dopadl Daichi s tím novým klukem…" Prohodí jenom tak. Zye se pohne, ale není to proto, že by chtěl na jeho slova reagovat. Místo toho se mu ocitne na klíně a řekne mu, co se bude dít dál. Hiroto se musí znovu usmát. Položí dlaně na jeho boky a pohladí ho po nich, když se jejich rty setkají. Sněží čím dál víc a ráno budou potřebovat asi rolbu nebo spřežení psů, aby se dostali alespoň pro chleba, ale tohle všechno bylo jako z nějaké jeho osobní pohádky. Takhle to chce. Hladí Zyeana po zádech, zatím jen přes látku oblečení a ví, že postel půjdou hledat až mnohem později. Tady tenhle krb bude nejspíš jejich oblíbená destinace. O hodně později leží skutečně na zemi před tím krbem. Jsou nazí, zabalení do bílé kožešiny, přesně tak, jak si Hiroto přál a jak to Zyeanovi sliboval. Jsou sami, nemusí se před nikým schovávat a pracovat začnou až v pondělí. Čeká je spokojený víkend plný vybalování a zabydlování daleko od všech kritických pohledů lidí okolo. Na jednu stranu se diví otci a Senovi, že zůstávají ve městě a dávno neodešli na nějaké podobné místo, ale Sena prý nechce. A otec byl nakonec taky lev salónů… Hiroto si dlouze zívne. 

"Jde na mě spaní…" Přizná se. V noci nespali vůbec, strávili ji na letišti. Nevadilo by mu spát na zemi na té kůži, záda ho bolet nebudou. 

"A zítra půjdeme na snowboard." Broukne a nechá víčka klesnout.