Hiroto x Zyean - Chci už být pryč. - část 2.

(vyhlídka)

Hiroto

Ahá, tak takhle to bylo. Hiroto pokývá hlavou na znamení, že chápe. Normálně by se ho zeptal, proč se mu o tom nezmínil už když sem jeli, ale to by nesměl vypuknout ten poprask ohledně jeho otce. Oba dva měli úplně jiné myšlenky a spoustu práce, většinou odděleně a když už si povídali, řešili spíš organizační věci nebo to, co se nového přihodilo nebo co se kdo dozvěděl ve zprávách. Na podobné drobnosti už nezbýval čas. Takže Zyean tady tak trochu žil? 

"Hrál sis tady jako malý?" Kdo ví proč mu to připadá roztomilé a pobaveně se při tom usmívá pod vousy, když si představuje Zyeana jako dítě. 

"Měli bychom za tvou tetou zajet. Chtěl bych ji požádat, aby mi ukázala tvoje fotky." Řekne mu a myslí to vážně. Chtěl by toho o něm vědět mnohem víc, než kolik ví teď. Přesně tyhle detaily z jeho dřívějšího života. Chce vědět, jak kdysi vypadal. Pobaveně se zasměje, když Zye zmíní, že sem taky chodíval tajně kouřit. 

"Měl bys toho nechat." Řekne mu jako správný nekuřák, ale Zye v jeho přítomnosti nekouřil zase tak moc. Většinou spíš, když byl pod tlakem. Nebo se uměl schovávat. Neodradil ho dokonce ani sport. Povytáhne obočí nahoru, když Zye řekne, že je to on, kdo je zdržuje. Možná by to mohla být pravda, ale nedělá to úmyslně. Jsou to prostě formality, které nemohli nijak obejít. Až dodnes. 

"Ne, to není jasné a děkovat ti budu." Řekne paličatě a dokonce se u toho zamračí, kdyby mu snad chtěl Zyean odporovat. Někdy byl hodný až moc. Někdo špatný by toho mohl snadno zneužít. +Ještě, že sis našel mě.+ Pochválí se v duchu. Sleduje Zyeanův udivený výraz, když mu ukáže displej svého telefonu, ale není v něm nic odmítavého nebo naštvaného a tak pobaveně přikývne. 

"Ano, myslel jsem si, že tě přepadnu, ale byl jsi rychlejší." Řekne mu. 

"Myslel jsem si, že se ti to nebude líbit." Dodá, když se Zyean začne tak culit. Chtěl dodat ještě něco o jeho rodičích, ale nějak se zapomene v představách o Hokkaidu a očividně to má svůj účinek, protože Zye se začne přesouvat blíž k němu a chytne se na vrkající vlnu. 

"Opravdu? Myslel jsem si, že bych ti ukázal, co bychom dělali po…" Nedořekne to, protože je to Zye, kdo ho povalí na záda, místo aby to bylo obráceně. Zye se chce svlékat sám pro jeho oči? 

"Určitě začni botami a ponožkami, to nikdy není sexy." Zasměje se. +Kdo potřebuje balit, všechno bychom si tam koupili.+ Pomyslí si, ale to už by vážně bylo zbytečně snobské. Zavře oči, když ho Zyean políbí a okamžitě položí ruce na jeho paže, aby ho u sebe mohl držet blíž. Nečekal by ale, že Zye bude souhlasit s tím, že by opravdu odletěli. Dřív jak v noci by to stejně nestihli, nestačili by se ani s nikým rozloučit, ale věří, že oni by to pochopili. Kdyby jen tušil, že někde jinde o kousek dál se někdo jiný stačil dokonce zasnoubit, nepřemýšlel by o tom už vůbec. Všichni prostě dělali, co jim osud přinesl a nechtěli čekat, že jim to něco překazí. A tak to mělo být. Trochu se prohne a tiše si povzdechne, když se Zye dotkne jeho klína, ale jeho další slova ho nutí dobře poslouchat. 

"Od kdy jsi takový?" Napomene ho. Chce ho trápit, skoro mučit? A ví, že Hiroto ten telefon stejně vyloví. 

"Buď takový pořád." Řekne mu o pár vteřin později a snaží se natáhnout k batohu, kam telefon před tím uložil, ale nejde to. Nechá toho a v duchu se pomodlí, že jim žádné letadlo neuletí, dokud tohle nedokončí. 

"Víš, vždycky budeš mít přednost." Řekne mu a vřele se na něj usměje. Kohokoliv jiného by doslova odhodil z cesty a šel bookovat, ale jeho nikdy. Zjihne ještě víc, když mu Zye řekne, o čem zrovna přemýšlí a konečně si ho pořádně přitáhne na rty.

Zyean

Zye vypadá překvapeně, když vidí výraz Hirota. Nečekal by, že ho tolik dostane informace o tom, že tu dřív býval dost často. Krátce přikývne s trochu opatrným úsměvem, aby potvrdil svá slova. Pak se víceméně vyděsí, protože ukazovat své fotky z dětství je to poslední, co by si kdo přál. 

"To vůbec není dobrý nápad. Vypadal jsem hrozně." Brání se tomu ještě slovně, protože pochybuje, že jeho výraz bude stačit. Chvíli se Hirotovi dívá do očí a pak rozhodí rukama, aniž by se nechával přemlouvat. 

"Tak dobře, až budeme mít chvilku čas, napíšu jí, aby to nachystala, a zajedeme se tam podívat." S ním to má Hiro hrozně snadné, protože není nic, co by mu mohl odmítnout. Není to fér a zároveň je za to rád. Ten pocit, že mu tím třeba udělá radost a budou se tomu společně smát, je k nezaplacení. Povzdechne si a protočí očima, když Hiro zmíní kouření. Vždyť on ví a zároveň si většinou nemůže pomoc. 

"Ty jsi nejlepší odvykačka. Jediný způsob, jak mě donutit přestat je to, že budeš pořád se mnou. Pak si na ně ani nevzpomenu." Uculí se, ale myslí to vážně. Ví, že Hiro nekouří a zároveň je jím tolik zaměstnaný, že to nepotřebuje. Tak nějak tušil, že se Hiro bude bránit a bude si stát za svým. Byl vážně hrozně paličatý, jen tohle děkování je mnohem příjemnější, než cokoliv jiného. Samozřejmě, že ho těší, když mu může být oporou a stát za ním. Když vám na někom tolik záleží, nepřejete si nic jiného. Ne, nebude protestovat a nechá pusu výjimečně zavřenou. 

"Jsi roztomilý, když se mračíš." Zmíní úplně něco jiného. Je to pravda a zároveň ho chce trochu popíchnout, protože to nejspíš mělo mít úplně jiný efekt, než aby se rozplýval. 

"Nikdy nešlo o to, že bych nechtěl jet z důvodů toho, že bych nechtěl. Šlo o peníze a pak o to, co se strhlo kolem tvého táty a padlo na Shina." Nemá problém o tom mluvit. Hrozně se na Hokkaido těší. Chce, aby to Hiro věděl. 

"No moment." Zastaví ho hned, ale to už je dost blízko, aby zapomněl úplně na všechno. 

"Ukazovat si to nechám rád." To je to jediné, na co teď dokáže myslet. 

"Vidíš a já jsem si myslel, že nestihnu ani ty ponožky." Tyhle provokace jsou v jeho blízkosti sami. Trochu se zarazí, protože to skoro znělo jako výčitka, ale Hiro to vzápětí doplní a jemu se znatelně uleví. 

"Budu, pro tebe budu, jaký jen budeš chtít." Usměje se zamilovaně. Takto blbnout může klidně do rána do večera. Hiro ho hodlá dostat vyloženě na lopatky svými vyznáním. 

"Doufám, že se to nikdy nezmění. Nechci ti nikdy překážet a zároveň je krásně vědět, že jsem pro někoho na prvním místě. Děkuju, za všechno. Miluju tě." Broukne jako poslední, než ucítí Hirotovy rty a ztratí se v jejich polibku. Jako vždycky je hrozně nedočkavý a ruku z jeho klína jen tak nestáhne. Věnuje mu několik pohlazení a pak začne rozepínat jeho kalhoty a dostávat se víc pod látku, aby konečně cítil jeho kůži. Nemůže se nabažit pocit, jak sametová v těch místech je. Mírně se odtáhne, aby se mu mohl podívat do tváře, kousne se do rtu a pak začne pomalu klesat po jeho těle o dost níž

"Ještě chvíli tě budu rozptylovat. Je to pořád tvůj piknik." Dodá s pohledem do jeho očí, než jeho klín osvobodí ze všeho prádla. Rty klesne dolů a věnuje mu na jeho špičku několik polibků. Dlouho to protahovat nechce a zároveň ví, že se mu to bude líbit. Vezme ho mezi své rty a začne se pomalu pohybovat. Jestli někdo půjde kolem, bude to hodně zajímavé, ale Zye sází na to, že tady za celé roky potkal jen velmi málo lidí a v tuhle hodinu už vůbec nikoho. Dlaněmi se dotýká Hirotových stehen, dokud mu v tom nebrání látka jeho kalhot. Stáhl je jen do půlky, omezují mu pohyb a vlastně je to jen další věc z jeho malého trápení.

Hiroto

"No a co?" Řekne Hiroto pobaveně, když se Zye začne bránit, že vypadal hrozně. To jemu přece vůbec nevadí, přece chodí s jeho nynějším já a ne s tím minulým a kromě toho si je jistý, že Zye byl roztomilý v každém věku. Vůbec by ale nečekal, že Zye povolí tak snadno a se vším bude souhlasit. Hirotův obličej ozdobí spokojený úsměv. Ono to stejně nebude hned, protože teď je čeká jejich malý výlet, ale má se alespoň na co těšit, až se sem jednou zase vrátí. Usměje se, když mu Zye řekne, že to díky němu vlastně trochu přestává kouřit. Pravdou bylo, že když byli spolu, stávalo se jenom málo, že Zye kouřil. Nebyl moc typ, který by něco rozhodilo a zabíjel tak stres a vlastně to nedělal ani při relaxaci, pokud byl Hiroto u toho. Možná, že ho to jednoho dne odnaučí úplně, přece jen měl obavu o jeho zdraví. Nahlas mu to ale vysloveně vyčítat nechce, mohl by docílit přesného opaku. Hiroto předstíraně protočí očima, když mu Zye řekne, že je roztomilý, když se mračí. Očividně se oba dva navzájem vnímají v hodně podobném světle. Samozřejmě ty důvody chápe, nebylo to teď lehké pro nikoho ani pro jejich přátele. Musí se rozesmát, když si chce Zye najednou nechat všechno ukazovat, ale teď je tu Hiroto ten povalený na záda a to trochu postrádá efekt. 

"Je pravda, že pro svoje růžové brýle bych ti ponožky prominul a možná se i s ostatními hádal, že zrovna tobě doopravdy sluší, ale nejsem si jistý, co by na to řekl kdokoliv jiný. Ty to musíš přece vědět nejlíp, když pořád stojíš za kamerou. Jak se ti líbí kluci v ponožkách, hm? Uděláme spolu rozhovor?" Vrací mu trochu těch provokací. 

"Ne. Budeš pro mě pořád takový, jaký jsi doopravdy. Ne jaký budu chtít já." Opraví ho pak něžně. Prý překážet… zvedne dlaň, aby mu odhrnul vlasy z čela. To dělá docela často. Je to takové starostlivé gesto, ale nemůže si pomoct. 

"Taky tě miluju." Ubezpečí ho hned na oplátku, ale pak už se líbají a on moc dobře cítí Zyeho dlaň ve svém klíně. U polibků nezůstane dlouho, protože je potřeba rozepnout Hirotovy kalhoty. Hiro u toho Zyeana celou dobu pozoruje, aby o nic z té podívané nepřišel a když vidí, jak si Zye okusuje ret, neklidně sebou zavrtí. Je jasné, že ještě chvíli a vrhnul by se na něj sám, takže Zye udělá dobře, když převezme iniciativu hned.

"Můj piknik?" Zopakuje po něm trochu přerývaně, protože Zye se svými rty přesouvá dolů k jeho klínu a Hiro už ví, co to znamená. Musí se prudce nadechnout nosem a podívat se někam na nebe, když s tím Zye začne, ale brzy se propadne do stavu, kdy nevnímá vlastní reakce, natož kdyby šel někdo kolem. Nikdy nebyl vyloženě hlasitý, ale stejně se jeho hlas tlumeně ozývá v pravidelných intervalech a dává najevo, jak se Hirotova slast postupně zvyšuje až k neúnosné fázi. Už se znají dost na to, aby věděl, že Zye neucukne a ani mu to nebude nijak vadit, stejně jako Zye moc dobře ví, kdy to přijde. Vážně se snaží nehrabat po jeho vlasech a tolik sebou neházet, ale stejně ho to uvolnění smete, jako by to bylo zase poprvé. Zůstává na předloktích, ale hlavu má spadlou dozadu a prudce oddechuje, dokud se z toho trochu nesebere. Pak se na Zyeana konečně podívá a natáhne po něm dravě ruce. Ne, že by snad mohl hned teď, ale skolí ho pod sebe, přesune se nad něj a rovnou se vášnivě vrhne na jeho šíji a ucho. Hodlá ho trochu zničit i bez toho, aby se do něj musel hned dobývat a jeho cílem je, aby Zye netušil, kde mu hlava stojí. Boky se pohybuje proti jeho tělu, aby sám sobě připomněl příjemné pocity a zase se probudil k dalšímu kolu, ale zatím mu stačí drancovat Zyeanovu pokožku. Další v pořadí je jeho hrudník a citlivé bradavky a tam mu dá vážně zabrat!

Zyean

"Jak no a co?!" Jemu to přijde příšerné. Dost na tom, že se mu pořád těžko věří, že s ním Hiro vážně je. Už jen proto, že předtím koukal po holkách. Asi by mu to mělo zvednout sebevědomí a vlastně se to i trochu stalo, ale i tak…

"Chtěl jsem říct, že uvidíš můj holý zadek, ale to už je asi stejně jedno." Protočí sám nad sebou očima. Hiro má pravdu, měl by takové drobnosti přestat řešit. Zye si trochu oddechne, když Hiro jeho kouření zase tolik neřeší. Někomu to mohlo hrozně vadit, ale asi to vylepšuje tím, že to v jeho přítomnosti nedělá zase tak často. Stejně většinou kouřil spíš při práci, když byl dlouho do nic vzhůru, měl pocit, že mu to pomáhá neusnout. No už asi víc, proč to tolik nepotřebuje. Uculí se malinko nad svými myšlenkami. Trochu se zarazí a mírně na něj přivře oči, jakoby se snažil odhadnout, jak to myslí. Nakloní hlavu na jednu stranu a pak i na druhou, než nad ním klidně protočí očima a rozesměje se. 

"Bude mi potěšením s tebou udělat rozhovor, ale myslím, že skončíme u první otázky. Jo, i s těmi ponožkami. Jsi sexy vždycky a všude." Hiro chodil skvěle oblékaný ve věcech, které mu hrozně slušely. Zye ale ví, že i kdyby přišel v pytli od brambor, bude z něj pořád stejně hotový. Jakmile ho vidí v prádle, může se klidně zdržet. Ne, včas asi nezačne chodit nikdy. Malinko zrudne, když se mu dostane vyznání a nejradši by mu řekl, ať to znovu zopakuje, ale to už má plná ústa práce a nechce s tím přestávat ani na vteřinu. Vidí, jak se to Hirotovi líbí a slyší jeho hlas. To je prostě ta nejlepší odměna. Pokračuje dál, první jen velmi pomalu a trochu ho trápí. Ani on sám to však nedokáže protahovat dlouho a tak postupně přidává a podle toho, jak mu Hirotovo tělo napovídá, tak stupňuje intenzitu svého dráždění, aby ho přivedl na vrchol. Popravdě, sám už k němu nemá daleko a je to vlastně mučení spíš pro něj, protože si bude muset počkat. Hravě na něj mrkne z prostoru jeho klína, aby mu potvrdil otázku ohledně jeho pikniku. Ano, je pro něj a Zye udělá všechno, aby se o něj dobře postaral. Teď by to mělo být nejvíc vidět. Když ucítí povědomé zaškubání, je ještě spokojenější a ne, ani na vteřinu ho nenapadne, že by ucukl. Potřebuje si to užít až do samého konce. Chvíli mu přijde, že toho má v ústech až moc, ale zvládne to a když se trochu narovná, uculí se. 

"Nemůžu si pomoct, takto ti to vážně sluší nejvíc." Neodpustí si kompliment a hřeje ho pocit, že za to může on sám. Chtěl k němu natáhnout dlaň pohladit ho po tváři, Hiro je však rychlejší a Zye už se válí po ním. Překvapeně zamrká a tiše si povzdechne. Už jen to, jak to udělal, v něm vyburcuje vzrušení na nejvyšší možnou míru. Uhne mu hlavou do strany, a jak byl předtím potichu, tak teď to vůbec nejde. Jeho hlas se začne projevovat. První začne jen pravidelně a hlasitěji oddechovat a nakonec si neodpustí ani zasténání. Dlaněmi svírá Hirotovy boky, které sem tam víc zmáčkne, jak je slast neúnosná. Boky mu vychází vstříc, i když se nic neděje a je úplně mimo sebe. Nevnímá vůbec nic kromě Hirota a jeho rtů, které jsou snad úplně všude.

"Hiro-koi." Podaří se mu vydolovat tlumeně a zadýchaně, než dlaně přesune na jeho pevné pozadí a roztouženě stiskne. Pak o něj přijde, když jde o něco níž a tak přesune ruce vedle sebe a zatíná prsty v pěst. Chce se hrudníkem propnout proti jeho rtům, když trápí jeho bradavky, ale zase tolik to nejde. Do klína mu vlastně ani nesáhl a stejně to vypadá, že skončí právě takto. 

"Já už to nevydržím." Začne ho prosit, aby buď pokračovali a on ho konečně ucítil anebo ať mu malinko pomůže, jinak se mu do pár vteřin zblázní. Vůbec nečekal, že mu to takovýmto způsobem vrátí, ale je to naprosto skvělé. Už aby byli na Hokkaidu, kde budou bydlet sami. Jen neví, jak první měsíce vůbec vylezou z domu. Jestli tohle Hiro neukočíruje, tak Zye to určitě nezvládne. Nemá tak úplně vůli na cigarety, jak by mohl mít na něco takového. Ozve se další trochu zmučené zasténání a dokonce trochu bouchne pěstí do země.