Hiroto x Zyean - Chci už být pryč. - část 1.

(vyhlídka)

Zyean

Zye měl pocit, že je všechno kolem nich vzhůru nohama. To, co prasklo na Takeshiho a Senu…Když nad tím přemýšlel víc, vlastně ho ani nenapadlo, jaký poprask z toho může být. On s Hirotem do té chvíle řešili svou plánovanou cestu a Zye hlavně pozastavení svého studia. Jako první to musel oznámit rodičům a svedl to na jistý projekt, který prostě nesnese odkladu. Ve škole se trochu cukali, nechtěli mu to povolit, a ač se Zye ze začátku hodně bránil, tak nakonec za Takeshim zašel a požádal ho o jakési alibi. O nic jiného nešlo, jen o to že svým jménem zaštítil to, co mají s Hirotem v plánu. Jakmile to dokončí, Zye tím pádem projde zkouškami a bude všechno hotovo. Jenže s tím, co se událo na tiskovce a co se teď bude nějakou dobu řešit v novinách…Zye nepočítal s tím, že by chtěl Hiro jen tak odjet. Navíc musel počkat na oficiální vyjádření ze školy, aby náhodou třeba za týden nemusel jet zpátky, kdyby tam někomu náhodou přeskočilo. Zye do toho nerýpal a snažil se pomoct Shinovi, aby toho neměl tolik. Ne, že by za ním Andílek byl, ale Takeshiho ho poprosil, aby toho na něj nebylo moc. Na Zyeho se navalilo tolik práce, že nevěděl, kam dřív skočit. Nestěžoval si, vůbec mu to nevadilo, jen ho trochu trápil fakt, že večer pomalu odpadne dřív, než vůbec zaleze do postele. Takeshi se prioritně věnoval prohlášením pro televizi a oficiálnímu předávání soutěže. Zye si vůbec nebyl jistý, kolik si toho s Hirotem řekli a neřekli. Doufá, že se jejich vztah nějak nepokazil a rád by si o tom s Hirotem promluvil, ale zatím na to vůbec nebyl čas. Jenže pro dnešní večer si prostě naordinuje volna a snaží se něco naspat přes den, aby večer nebyl na pokraji sil. Je čas naplánovat něco taky pro ně dva, kdy si můžou o všem popovídat a všechno probrat. Tohle městečko, kam se celá soutěž přesunula, mu vnuknulo příjemný nápad. Všechno už má připravené, jen na pokoji čeká na Hirota. Asi tuší, že nebude mít úplně náladu, ale stejně ho chce přemluvit, aby s ním šel a mohli si to užít. Už skládá poslední věci do objemnějšího batohu, který poveze on sám a taky je podstatné na čem pojedou. Ještě není tak pozdě, aby to krásně stihl, i když zpátky na hotel se pravděpodobně vrátí až za tmy. To snad Hirotovi vadit nebude. Trhne sebou, ale vzápětí se usměje, když se Hiro objeví ve dveřích.

"Ahoj." Přiskočí k němu a energicky ho líbne, než se usměje a zamrká jako nevinné štěně tak, jak to umí jen on.

"Nic neříkej. Vím, že toho máš plné zuby a nejradši by ses tu zavřel, ale jsem přesvědčený, že se ti to bude líbit." Začne jako první pálit slova, aby Hiro nemohl protestovat.

"Mám pro tebe samozřejmě i dobré zprávy. Tedy aspoň trochu." Ne, že by zrovna tohle dokázalo přebít to, co se děje s Takeshim a jeho jménem, ale snad ho to alespoň malinko potěší. Aniž by čekal na nějaký odpor, už ho bere za ruku a míří s ním dolů do recepce. Sám má batoh pečlivě usazený na zádech. Jakmile projdou recepcí, kousek od ní jsou postavená dvě vypůjčená kola. Je vidět, že ani jejich půjčení nestálo zrovna málo a nejsou to typicky městská kola. Než vůbec Hiro otevře pusu, Zye se na něj ohlédne.

"Je to vážně jen kousek, i když trochu lesem. Bude to zábava a možná malinko adrenalin. Nic zabijáckého věř mi." Vyhrká ze sebe rychle a ještě se k němu nakloní.

"Miluju tě." Snaží se ho vyvést z míry, aby neprotestoval, zazubí se a už své kolo tlačí ven. Je mu jasné, že je zase jako velká voda, ale má pocit, že pak tolik nehrozí, aby byl jeho nápad shozen ze stolu. Přece jen má sám chuť se večer zavřít do pokoje a nevidět vůbec nikoho, kromě svého kluka, ale tak to taky nejde věčně a proto si říkal, že jim oběma prospěje, když na chvíli vypadnou.

Hiroto

Těžko říct, jak by Hiroto reagoval, kdyby ráno vyšel z hotelového pokoje a rovnou naboural do davu novinářů na ulici. Nejspíš by to jeho obnovený vztah s otcem vrátilo zase o velký kus zpátky, protože Hiroto nesnášel nepříjemná překvapení. Naštěstí ho jako každého jiného budil ranní telefon a společně s vypnutím budíku se vždycky podíval na všechny nové zprávy a oznámení. Mezi nimi byla i smska od otce, psaná ještě v noci. A v ní bylo úplně všechno. V první chvíli Hiroto vyskočil z postele, až shodil deku a vzbudil tak Zyeana šokem, běhal po ložnici, začínal červenat vzteky a nemohl tomu uvěřit. Jak mohl být tak neopatrný a dělat podobné věci někde venku? Proč se jenom nikdy nepoučil a jednal pokaždé jako kdyby ten puberťák byl on a ne Hiroto? Někdy mu připadalo, že si s otcem vážně prohodili role. Pak se ale uklidní, vydýchá se a ukáže Zyeanovi, co je venku čeká. Oba na to museli být připravení, protože okolo Hirota se strhne smršť, budou chtít jeho prohlášení a navíc, jakmile se přijde na to, že má i Hiroto přítele a ne přítelkyni, stane se terčem taky, ať už to někdo chtěl nebo ne. Nakonec se však rozhodne za otce postavit a bojovat společně s ním, stejně jako všichni ostatní. Po tom, co se mezi nimi všechno bylo, si nechce nechat vzít to málo, co spolu stihli vybudovat. Vypadalo to, že se Senou je to opravdu vážné a jen tak se ho už nezbaví a tak mu nezbývalo, než doufat, že jim to vyjde. Vlastně byl rád, že otec odejde z téhle soutěže a trochu se uklidní a usadí, už by to vážně měl udělat a i když Sena není zrovna klidný partner na důchod, asi by se mu taky nelíbilo, kdyby byl Takeshi pořád pryč a věčně se okolo něj motaly davy mladých kluků. Tím spíš však chce odjet na Hokkaido co nejdřív, ještě dřív, než měli původně naplánováno a jakmile je minuly nejhorší dny a největší chaos, každý den se díval, jestli nejsou volné letenky do jejich cílové destinace. Neměli toho zařízeného ještě hodně, ale jestli někdo něco zruší, Hiroto v tom letadle chce být. Vůbec by ho při tom nenapadlo, že Zye sám si myslí pravý opak a i když ve škole bylo všechno zařízené, pořád tady ještě byli jeho rodiče. Hiroto byl ale přesvědčený, že by to nakonec nějak prošlo. Prostě by muselo. Už jsou dospělí! Už se nechtěl nechat dál svazovat někým jiným. A taky už měl po krk toho, jak se se Zyeanem najednou málem ani nepotkali. Jen se smířil s tím, že sám chodí s klukem, už mu ho někdo bral a Zye pořád pracoval. Jestli ho někdo zapřáhne, tak jedině on sám! Konečně se v pozdním odpoledni vrací zpět do jejich pokoje a málem se Zyena lekne, když se objeví div ne u dveří, jako by na něj plánovaně čekal.

"Ahoj." Řekne mu a pohotově si všimne batohu opodál. Skoro jako by měl zabaleno do letadla. Fajn – hned se podívá, jestli neletí. Jenže než stačí vzít telefon do ruky, Zye mu do toho skočí a je jasné, že má úplně jiný a pečlivě připravený plán. Zyean sáhne po batohu, nenechá ho ani převléknout nebo se osprchovat a už míří zase dolů do recepce. Hiroto se trochu mračí, ale sbírá v sobě všechno sebeovládání, aby mu to nepokazil a mlčí. Několik vteřin mu trvá, než mu dojde, že se dívá na kola. Je to jen kousek… lesem… ze všeho nejdřív se Hiroto podívá na svoje plátěné botičky na chodník, ale… to asi zvládne. Zye ho honem políbí a řekne mu, že ho miluje, aby mu pusu zavřel definitivně, což se mu nakonec povede a tak Hiroto s povzdechem vezme svoje kolo a vede ho ven. Byl dost sportovně založený na to, aby mu tohle nevadilo, jen by se býval vážně převlékl. Venku si dá ještě pro jistotu mobil do jeho batohu, aby mu někde nevypadl z kapsy a pak už nasednou a on ho následuje. Zatím netuší, kam jedou, ale v cíli mu nejspíš oznámí, o co se už pár dní pokouší. Totiž dostat se do letadla.

Zyean

Zye vážně čekal, že přijdou nějaké protesty, ale nic z toho se neděje. Doufá, že stihnou dojet na místo, než se Hiro trochu probere a možná mu začne nadávat. Ví, že by radši do sprchy třeba nebo se minimálně převléknout, jenže podle Zyeho by došlo na vyptávání a on není z těch, kdo by dokázal mlčet. Hlavně, když je z toho tak nadšený, je vážně těžké mu nic neříct. Jenže taky by to ztratilo kouzlo, tím si je jistý. Vůbec si však za celou dobu nepřipouštěl, jak Hira musí hrozně štvát, že se vůbec nevidí. Jasně, jeho to vážně mrzelo a měl potřebu se svému klukovi pořád dokola omlouvat, jenže to byla jeho povaha. Pořád je pro něj asi trochu těžké si připustit, že na tom někomu záleží podobně. Zye vlastně Hira dost obdivoval, jak dokázal překousnout všechno, co se teď dělo a vzít tátu na milost. Jistě, asi by to bylo trochu pokrytecké, kdyby ne, vzhledem k tomu s kým právě teď chodí, ale stejně…Oni s tím na veřejnost rozhodně nemíří, nebyl v podstatě důvod. Stejně chtěli odjet, což teď konečně budou moct a na Hokkaidu je nikdo znát nebude. Ani v recepci se nedočká žádné odporu a tak se usmívá ještě o to víc. Ještě na něj mrkne, když sedají na kolo a pak vyrazí vyjížďkovým tempem po ulici. Velmi brzo odbočí, aby se co nejdříve dostali do lesa, kde je trochu vyježděná cestička a žádné kameny nebo kořeny. Jede se vážně hezky. 

"Schválně jsem vybral něco lehčího, aby sis to užil." Ohlédne se na něj. 

"A ne neptej se, já ti to potom vysvětlím, úplně všechno." Přece jen nemá v plánu být celou dobu potichu, ale zase nechce pokazit to, co celou dobu chystal. Dokonce to vypadá, že tady na té cestě zrovna nikdo nechodí, ale není divu, před týden dopoledne se tu asi víc lidí vážně neobjeví. 

"Je tu klid hm?" Prohodí, když se ohlédne podruhé a krátce se uchechtne, protože mu to znělo tak nějak dvojsmyslně. Když s Hirem je těžké myslet na něco jiného a hlavně teď, když zase tolik času nebylo. Cestička se začne trochu zvedat, ale jen mírně, takže to skoro neucítí a pak znovu odbočí, tentokrát víc mezi stromy a čeká je krátký sjezd, rychlejší, avšak celkem bezpečný, když to jeden příliš nepustí. Je tu krásně, na to, že jsou kousek od města. Zye pak zastaví za hranicí lesa, kde se rozprostírá malý plácek nádherně zelené trávy a před sebou mají právě ono město, jen jsou trochu výš, takže mají krásný rozhled. Zye se pomalu ohlédne na Hirota, který právě slézá s kola. 

"Říkal jsem si, že se ti bude třeba líbit na chvíli vypadnout." Pousměje se a zase vypadá trochu nervózně. Radši stáhne větší batoh z ramen a začne vytahovat deku, kterou rozprostře a k tomu začne vykládat i jídlo, pár lahví oblíbeného nealka, samozřejmě pivo a tak vzal něco z hotelového minibaru malou lahev bublinek, aby si měli čím přiťuknout. 

"Vím, že teď na to není moc čas a máme toho oba dva nad hlavu, ale říkal jsem si, že nám to prospěje." Pokrčí zlehka rameny a pohledem se ho zeptá, co si dá, aby mu to mohl nalít

"Vlastně mám tak trochu dobré zprávy." Klečí na dece a vzhlédne k němu, aby zjistil, jak se tváří. Sáhne do batohu ještě jednou a vytáhne obálku, která mu dneska přišla. Ještě by to měl zavolat rodičům, ale na jejich nenápadné výčitky je ještě trochu čas. Nechce si dneska kazit den, na to z toho má opravdovou radost. Natáhne k Hirotovi ruku s papíry a je zvědavý, jaks e na to bude tvářit. 

"Vlastně je k tomu ještě něco navíc. Pokud ten projekt dokončíme do roka v termínu a projde komisí, budu mít školu za sebou." Oznámí mu ještě jednu dobrou zprávu. Když to půjde dobře, už se nemusí vracet a nedělat si hlavu s tím, jak se budou vracet a jestli oba.

Hiroto

Následuje Zyeana na lesní cestu a celou tu dobu pozoruje jeho zadek, který má přímo před očima. Bylo těžké koukat se kamkoliv jinam po tom, co mezi nimi všechno bylo a navíc je on ten nahoře a tím pádem má v představách živé obrazy úplně jiných věcí, než ježdění na kole. Ještě chvíli a nevydrží v sedle. 

"Jo? Na to, že se soutěž stěhuje z místa na místo vypadáš, že to tady dobře znáš?" Křikne dopředu, aby ho Zye viděl. Byl teď v jednom kole a Hiroto si nevšiml, že by si každý večer odskakoval na kolo poznávat krásy místního města a okolí. I kdyby studoval mapy nebo satelitní záběry, stejně jel dost na jistotu, takže se jako jediná možnost jevil fakt, že tady prostě není poprvé. Nikde nezastavuje, nedívá se do mapy a lesem projíždí, jako by ho dobře znal. Hiroto se skutečně na nic neptá a čeká na rozuzlení toho všeho a brzy se dostanou až na onen plácek s výhledem na město. Je to kouzelné místečko. Nic opulentního, ale takové tajné zákoutí, kam asi nikdo nechodí a když to jeden vidí, je to snad i škoda. Hiroto se po cestě ani moc nezapotil, ale to bylo dobře. Už takhle byl v tomhle oblečení celý den. Sleze z kola, opře ho bokem o strom a dojde až k Zyeanovi, který už z batohu vytahuje deku a všechno to občerstvení. Plánovaný piknik v lese, kde budou sami. Musí sám sobě přiznat, že jeho by to asi nenapadlo, protože byl spíš městský typ. 

"Hm, ano vypadnout jsem chtěl." Přizná mu, i když on to myslí úplně jinak. 

"Je to výborný nápad." Ubezpečí ho, když vidí nervozitu v Zyeanových očích a tu snahu něco pro něj udělat. Zye se chtěl zastavit a nadechnout, zatímco on sám už by ho vláčel dál až do letadla, ale taky měl v plánu hodně relaxovat. Jenom u krbu v jejich chatičce se sněhem všude okolo. Je si jistý, že tohle se Zyeanovi bude taky líbit, až tam jednou konečně dojedou. Hiroto měl pocit, že se už asi nedočká, ale Zye měl asi pravdu. Všechno mělo svůj čas. Přisedne si k němu na deku, převezme si od něj skleničku s nealkem a pak i obálku. Odloží sklenku stranou, vytáhne dopis a na chvilku se začte. Ani si neuvědomuje, že se usmívá a když mu k tomu Zye řekne ještě to, že po úspěšném dokončení projektu bude mít zároveň i po škole, konečně má zase pocit, že jim něco ladí do plánu. Zatím nemá pocit, že by chtěl Zye na Hokkaidu zůstat na stálo, on sám o tom vlastně taky zas tak definitivně nepřemýšlel, ale tohle jim hodně usnadní cestu. Zvedne k němu oči a šťastně pokývá hlavou.

"Tohle je super, ani jsem nečekal, že to půjde tak hladce." Nechce nic zakřiknout, ale skutečně to jsou skvělé zprávy. Přisune se k němu blíž a krátce ho políbí na rty. 

"Děkuju. Za tohle všechno i za to, že jsi se mnou." Řekne mu ze všeho nejdřív. 

"Víš, popravdě už mám pocit, že nevydržím ani minutu. Chci už být pryč. Udělal jsem, co jsem mohl, když jsem mluvil do novin, ale uvažoval jsem, že bychom zbytek důležitých věcí mohli zařídit z Hokkaida." Řekne a sáhne po svém telefonu, aby v něm našel historii posledních vyhledávání. Je plná prohledávání letenek, jak se Zyean právě může podívat a tím všechno pochopí. 

"Myslel jsem si, že kdyby něco letělo teď, prostě tě popadnu, posadím do letadla a poletíme a věci si necháme poslat po tom. Trochu jsi mi to celé překazil." Řekne mu a okázale se rozhlédne kolem. Nenechá ho ale nic rozmýšlet a mluvit. 

"Bude tam hodně sněhu, léto končí, začne podzim… ta chata je dost luxusní, bude v ní krb a opravdový oheň, my budeme mít vlněné svetry, teplé ponožky a pít budeme svařák nebo něco podobného… u krbu bude bílá kožešina… úplně cítím tu vůni koření…." Natáhne do nosu imaginární vůni a zavře oči. Jestli tímhle Zyeana nezvyklá, tak čím?

"Pak nám začne být horko. Hodně horko, takže se budeme muset svléct…"

Zyean

Kdyby jen Zye tušil, že mu Hiro celou dobu kouká na zadek, asi by schválně šlapal ve stoje, aby si ten výhled užil. Sice se většinou tak nějak styděl a nebyl si sebou zase tolik jistý, ale pokud by zrovna tohle viděl, prostě by tomu neodolal. Ohlédne se po Hirotovi, když zmíní, že to tady nějak dobře zná. Má pravdu, jeho prostě neoblafne.

"Vlastně znám docela dobře, vysvětlím ti to." Hodlá mu všechno říct, až zastaví a nebude muset šlapat. Sice tak zadýchaný není, ale stejně bude lepší, když si všechno poví až přímo na místě. 

"Jsem rád, že se ti to líbí. Nechtěl jsem dělat nic za tvými zády a zároveň jsem tě chtěl překvapit." Pousměje se a nadechne se k dalšímu vyprávění. 

"Nejsem tu poprvé, vlastně jsem tu byl docela často. Bydlela tu moje teta, mámina sestra. Trávil jsem tu dost prázdnin na to, abych to tu dobře znal. Nějak nebyl čas o tom vůbec mluvit." Poslední dny si toho zase tolik říct nestihli a navíc tu teta už nebydlí, tak zas takový důvod k tomu nebyl. Tohle místo měl rád, nebylo to daleko od místa, kde bydlela. Hráli si tu jako malý kluk a vlastně mu to obnovuje jisté vzpomínky. 

"Tady jsem taky poprvé kouřil." Přizná se s nádechem pobavení. Tehdy to chtěl zkusit, pak se dlouho nic nedělo a nakonec s tím přece jen začal. S mírně pozvednutým obočím, jak čeká na reakci, sleduje Hirota, jak otevírá obálku. Je z toho vážně nervózní. Pousměje se a krátce sklopí hlavu, protože je za jeho slova rád. Pořád má podvědomý pocit, že si to Hiro rozmyslí. Je to úplně pitomé, to ví, jen jeho hlava to pořád nechce pobrat.

"Je to super, už nás nic nebude zdržovat. Už nás já nebudu zdržovat." Upřesní ještě. Překvapeně se na něj podívá, jak kdyby ho špatně slyšel.

"Ty mi nemáš za co děkovat, Hiro-chan. To je přece jasné, že půjdu s tebou a pomůžu ti, jak jen bude v mých silách. Máš to teď hrozně těžké, všichni jen otravují. Nemohl bych tě v tom teď nechat, i když se mi to trochu povedlo." Narazí na fakt, že se poslední dny zase tolik neviděli. Z údivu jen tak nevyjde, protože Hiro mluví, jak kdyby chtěl odjet hned teď. Nakloní se, aby si prohlédl, co mu svítí na displeji. 

"Ty chceš vážně letět už dnes?" Pozvedne obočí, ale začne se nebezpečně culit.

"Ty jsi víc hyperaktivní, než já." Zavtipkuje trochu, než si povzdechne.

"Promiň, nevěděl jsem, co plánuješ." Omluví se mu ještě a pak už ho nepřerušuje. Ten výčet je naprat kouzelný a při posledních slovech cítí, jak mu začíná být horko.

"Víš, Hiro-chan." Začne pomalu a taky se přesouvá blíž k němu. 

"Ze všeho z toho, co jsi řekl, bych se dokázal vykecat." Trochu ho trápí, ale je vidět, že to dělá schválně, protože mu cukají koutky.

"Ale když jsi řekl to poslední, to horko už mi začalo být." Se smíchem ho povalí na volné místo, aby nezalehli všechno to jídlo, a pak se rozverně pousměje.

"Možná když mi povíš, co bych měl svlékat jako první, naložím tě na kolo a pojedeme balit." Ví, že by si s ním neměl hrát, ale nemůže si pomoct. Ještě pár vteřin a nejspíš pojede zpátky s erekcí. +Výborně.+ Skloní se, aby ho mohl dlouze políbit. Po chvilce se zvládne odtáhnout a podívá se mu zblízka do očí.

"Tak dobře, pojedeme ještě dnes." Souhlasí s ním klidně a pak ho něco napadne. Dlaní zabloudí do jeho klína, který zlehka pohladí.

"Proč už neobjednáváš letenky? Měl bys včas nějaké najít, ať to stihneme přinejhorším zítra ráno." Asi by ho neměl provokovat, kdo ví, čeho tím dosáhne. Je ale hrozně šťastný a to je pak těžké to ovládnout. Už se snaží nemyslet na to, že peníze na letenku by sice dal dohromady z toho, co mu dal Takeshi a nejspíš ještě dá za pomoc Shinovi, ale na život už mu nic než bude. Už se o tom s Hirotem bavili. Ví, jak to vidí on, ale stejně se toho pocit nedokáže úplně zbavit. Z druhé strany je rozhodnutý makat za čtyři, aby alespoň trochu přispěl na jejich společný život

"Právě myslím na to, jak budeme žít spolu. Víš, hrozně se mi ta myšlenka líbí."