Ju-ken
Ju si musí povzdechnout, protože Sena to trefil. Moc se mu to nechce přiznávat, příjemné to nebylo. V rámci škádlení by to však klidně snesl. Když chce tak vydrží vážně hodně a pro tu legraci…"To je pravda, ale to jsem nečekal, teď už budu připravený úplně na všechno." Zatváří se pobaveně. Je pro něj už hodně těžké držet myšlenky pohromadě. Co si budou, už dlouho si podobné věci neužil a pořád má dost málo na to, aby něčí blízkost nepotřeboval. Dokud to nemá přímo před sebou, je to snesitelné. Jenže teď je těžké se tomu bránit. Sena je příliš krásný a sexy, aby to šlo jinak. Líbí se mu hlasová odezva, kterou mu věnuje po jeho polibcích, stejně jako piercing, který ho láká k sobě, aby si ještě víc pohrál. Potřeboval by tak měsíc v kuse a stejně by to bylo málo. Láká ho každičký kousek Senovy kůže a on má tak hrozně málo času. Oči mu těkají z jednoho místa na druhé a přistihne se, že zadržuje dech, když vidí svaly, jak zapracují. Nejsou přehnané, spíš jen dokazují, jak se o sebe Sena stará a to se mu líbí. Když se znovu dostane k jeho kůži, už vážně není k zastavení. Možná by tím vyděsil sám sebe, kdyby se mohl pozorovat, ale teď je mu to trochu jedno. Možná se nad tím pozastaví později. Při polibcích se najednou něco změní. Sena pustí na odiv všechno to, co ještě umí a Ju si pár vteřin připadá, jako někdo, kdo mu snad ani nemůže konkurovat. Jenže to nebyl on, aby se o to alespoň nepokusil. Vrací mu polibky stejně vášnivě a je znát, jak moc si to celé užívá. Ne, nepotřebuje mít nad vším po celou dobu kontrolu. Líbí se mu jeho odvaha a iniciativa. Ostatně budou jí potřebovat, protože v některých věcech prostě nováček je. Jeho ego učení v tomto směru rozhodně snese. Tiše sykne, ale vzápětí si spokojeně zamručí, když ucítí Senovy nehty ve své kůži. Tohle je pro něj taky novinka, hlavně v tom, že nevěděl, jak moc by se mu to mohlo líbit. Jeho tělo se na vteřinu napne, než zase povolí a opře se do polibků ještě víc. Rozhodně je dravější a vypíná úplně všechno, co v hlavě doteď měl. Je pro něj těžké se od Seny odtrhnout, ale dokáže to a čeká na jeho reakci. Klidně se spokojí s tím, že to udělá sám, ale cítit Senovy ruce, jak to dělají za něj… Nakopává to jeho touhu na neúnosnou míru. Vlastně ani nečekal, že se toho třeba lekne, a když z něj sundává postupně všechny kousky oblečení, potvrdí si myšlenku na to, jak moc to bude skvělé. Pochybnosti o svém vlastním těle nemá, takže ho klidně nechá, aby si ho prohlédl a pěkně osahal. Čeká na reakci, sem tam si povzdechne, když Sena narazí na příjemnější místo. Nic lepšího, než to, že si ho přitahuje zpátky, by ani nevymyslel. Už už by se chystal znovu nad jeho tělo, ale Sena mu překazí plány. Ani v nejmenším mu to nevadí a je to vidět. Znovu si povzdechne, jakmile ho má na klíně a ruce automaticky položí na jeho boky a tiskne ho k sobě. Narovná se, aby mohl znovu dosáhnout na jeho rty a rozpoutat další vášnivé peklo. Ruce mu skluznou víc dozadu a o kousek níž. Zatím si potřebuje ještě víc ochytat jeho zadek a tak to hned udělá. Občas ho za něj vezme víc a přitiskne znovu blíž ke svému tělu, než zase povolí. Napadne ho, že není daleko od místa, které by nakonec nejspíš mohli potřebovat. Na pár vteřin se popere se svými pocity, že by to dělat neměl a že je to celé zvláštní. Dlouho mu nevydrží a jen zkusmo se pokusí prsty podívat mezi jeho polovičky. Soustředí se, aby pochytal Senovu reakci. Jestli bude pozitivní, už toho nejspíš nenechá. Je to zakázané a o to víc vzrušující. Asi našel svou novou obsesi a vůbec se mu jí nechce vzdávat.
"Sena-chan." Vydechne hrubějším hlasem.
"Slibuju, že příště už půjdu na jisto." Prohodí s nádechem vzrušeného pobavení a přitiskne se rty na jeho kůži v blízkosti klíční kosti.
Sena
Jakmile Sena použije svoje nehty, nestane se nic špatného. Naopak, jenom tím Ju-kena patřičně vydráždí a jejich polibky se stanou už vyloženě hladovými. Ju-ken ho tiskne k sobě, jako by nemělo být žádné zítra a rozdíl v jejich výšce se najednou velmi hodí, protože když se Sena ocitne na jeho klíně a Ju se narovná, jsou tak nějak podobně vysoko. Nikdo se nemusí sklánět ani natahovat a všechno jde hladce jako po másle. Pokaždé, když ho Ju-ken vezme pevně za zadek a přitiskne k sobě, Senův penis narazí o jeho tělo mnohem víc a donutí ho k hlasitému zasténání. Chvilku to trvá, ale pak se Ju-ken poprvé odhodlá k dotekům mezi jeho polovičkami. Je znát, že si není jistý, že ještě neví, co si může dovolit a co by mohlo být nepříjemné, ale Sena byl tak rozpálený, že by asi snesl úplně všechno. Ju je zatím dost opatrný na to, aby to bylo nepříjemné. Musí se podívat do jeho očí a zamilovaně se usmát, když se mu skoro omlouvá, že nejde na jisto, ale jemu to vážně nevadí. "Slíbil jsem ti přece, že se to naučíme společně, nebo ne?" Broukne do jeho rtů a ještě chvíli si užívá jeho polibky s dlaněmi přitisknutými k Ju-kenovým tvářím, než se rozhodne trochu mu pomoct a ulevit tak své touze. Jednu jeho ruku si navede do klína, kde Ju-ken nepotřebuje žádné pobídky a tu druhou vede zpět dozadu mezi své polovičky. Ju-ken si zatím pohrává s jeho klíčními kostmi a Sena sám sebe prostřednictvím jeho ruky hladí mezi polovičkami tak, jak je mu to příjemné. V jeden okamžik si jeho ruku podá zase zpět ke svým rtům a pečlivě si pohraje se všemi prsty Ju-kenovy ruky. Jeden z nich nasliní mnohem víc a zase si jeho ruku vrátí zpět dozadu, aby mohl ve vhodné chvíli jeho prst zatlačit víc proti svému nitru. Pak už ho nechává, aby to dělal sám a jakmile se Ju-kenovi nedopatřením podaří najít jistý bod, Sena mu dá svými povzdechy jasně najevo, že to je to správné místo. Už pohybuje svými boky proti jeho ruce dost pravidelně a pak se nakloní k jeho uchu, aby mu do něj pošeptal, aby přidal těch prstů víc. Potřebuje pomoct s uvolněním, ale jde to snáz, než si myslel. Ju nečekaně dobře naslouchá jeho tělu, začíná se to stávat podvědomým a intuitivním a oba dva jsou na stejné vlně. Sena nastavuje krk Ju-kenovým rtům a jakmile má pocit, že už těch příprav bylo dost, nenásilně ho přiměje, aby dal svou ruku pryč. Už nemá čas mu cokoliv vysvětlovat, jenom se plamenně podívá do jeho očí a pak si volnou rukou přidrží jeho chloubu, aby na ni mohl začít opatrně dosedat. Druhou rukou se přidržuje Ju-kenových ramen a jakmile jím začíná být plný, nechá hlavu spadnout dozadu a steny volně plynout z úst, aby si nějak pomohl v tom přívalu extáze. Ju není zrovna malý a on naopak velmi malý je a ta kombinace je teď poněkud vražedná. Nakonec se mu však podaří přijmout jej celého a dá si několik dlouhých vteřin přestávku, aby se z toho malinko vzpamatoval.
"Ty víš, jak jednomu učarovat." Řekne bez ohledu na to, že Ju se teď ani moc snažit nemusí a pak se na něm konečně začne trochu pohybovat. Vůbec by se nezlobil, kdyby mu Ju trochu pomohl, ale dovede se rukama přitahovat za jeho ramena a tím ulevit svým stehnům.
"Jestli mi někdy řekneš, že to s holkou bylo lepší, tak tě tou kabelkou umlátím. Tou nejmenší, co mám." Ani neví, proč mu vyhrožuje, asi má moc velký strach, že by mu Ju na konci mohl říct, že se mu to přece jenom příčí. Teď ho ale ze svého objetí nepustí ani za nic.
Ju-ken
Ju je pro něj až nezvykle pohlcený Senovou přítomností. Nedokáže nad tím vůbec přemýšlet, ale má pocit, že kdyby ho jen na vteřinu pustil, tak se stane něco příšerného. Tiskne ho k sobě, odpovídá mu na hladové polibky těmi svými a najednou mu to celé přijde hrozně málo. Měl pocit, že se dokáže kontrolovat, přece jenom jsou věci, které nedělá poprvé, jen teď je to prostě jiné. Mnohem spontánnější. Obava z toho, že něco bude špatně, protože Sena není holka, se vytrácí někam hodně do pozadí a nemá tu v tento okamžik místo. Zvedne k němu krátce oči a pousměje se. Je znát, jak moc mimo je. "Už se vážně nemůžu dočkat. Jen mám obavy, co se se mnou bude dít, až tě uvidím." Prozradí mu, jak moc s ním jeho přítomnost cvičí. Už teď ví, že to ani trochu nepoleví a nejvíc bude trpět, když ho dneska bude odvádět domů. Ne, samotného ho jít rozhodně nenechá. Nechá se klidně navádět a vrátí svou ruku do Senova klína. Bez váhání ho sevře a začne mu oplácet příjemné pocity, které způsobuje on jemu, když mu sedí na klíně. To vzrušení je k nesnesení a doufá, že Sena je na tom stejně. Na ničem jiném v tuto chvíli nezáleží. Pozoruje jeho tvář a kopíruje jeho pohyby mezi polovičkami. Potřebuje nutně vidět, co to s ním provádí a vnímat, kde je to lepší a kde to zase nemá takový efekt. Pečlivě si to ukládá do hlavy a popravdě…Rozhodně to tam zůstává vyryté mnohem líp, než cokoliv ze školy.
"Ty mě ještě naučíš…" Vydechne a je jasné, že už moc mluvit nemůže. Přijde o slova hlavě ve chvíli, kdy jeho prsty mizí mezi Senovými rty. V ten okamžik nedýchá a zvládne si jen zasténat.
"Dává pozor." Vypustí vzduch z plic, který tam zůstal a pak se znovu nechá vést. Mělo by mu to přijít zvláštní, kam se snaží dostat, ale není ani trochu. Je naladěný na Senu a dělá přesně to, co po něm chce. Když trefí na místečko, které se Senovi líbí mnohem víc, zdrží se tam a pokračuje dál v jeho přípravě. Při jeho šeptání vydá trochu zmučený zvuk, jak moc ho to vzrušuje a pomalu do něj pronikne dalším prstem a něžně ho trápí dál. +Tohle si rozhodně budu pamatovat.+ Ano, víc se mu do té hlavy vážně nevejde. Vypadá hodně zaskočeně, když jeho ruku Sena dává dál a v prvním okamžiku mu to nedojde. To přijde vzápětí a vnímá to hodně citelně. Nejradši by mu řekl, ať trochu zpomalí, jinak to prostě nevydrží a pustí svůj vrchol. Místo slov se však jen prudce nadechne a jeho hluboký hlas se rozezní pokojem. Tohle by neukecal. Sevře Senovy boky možná o něco víc, než by musel, ale potřebuje nějak ventilovat svou touhu a jakmile je uvnitř něj celý, vychutná si reakci před sebou a pak se čelem opře o jeho klíční kost, aby to rozdýchal.
"Já? To já jsem ten, kdo mění své přesvědčení, tak kdo má kouzla?" Sykne po něm tisknouc víčka k sobě. Sena mu zase tolik prostoru na vydechnutí nedává a začne se pohybovat. Vážně si myslí, že nevydrží ani dvakrát, ale zatím se mu to daří. Konečně zvedne hlavu, podívá se mu do očí a udýchaně se zasměje.
"Až to řeknu, tak umlátím sám sebe." Ujistí ho, že to nemá v plánu. Nechce ho nějak omezovat, ale rozhodně mu chce pomoct a tak znovu víc stiskne jeho boky a začne mu výrazně pomáhat. Je lehoučký jako pírko, s ním to jde vážně samo. Postupně zrychluje, nenechává ani sebe ani Senu vydechnout. Nakonec se neovládne a objeme ho paží kolem pasu, čímž to vezme celé do rukou on sám a druhou vměstná mezi ně, aby se vrátil do Senova klína. Musí, jinak by byl první a to nechce. Rád by, aby skončili společně, a taky ví, že už se ovládal příliš dlouho. Nakonec se mu podaří, a když cítí lepkavou tekutinu ve své dlani, nechá se do výšin vystřelit i on sám.
"Sena-koi." Ozve se skoro medvědí bručení a zaboří svou tvář do jeho ramene. Hrudník se mu prudce zvedá a on není schopný se jakkoliv pohnout. Jediné co dokáže je svalit se bokem a na záda na pohovku se Senou na sobě, kterého svírá v náruči.
"Kdy máme další lekci? Zítra?" Málem by nad sebou protočil očima.
Sena
To byla pravda. Sena se toho chystal Ju-kena naučit opravdu hodně a nešlo zdaleka jenom o doučování do školy, ale bude to příjemná záminka k čemukoliv. Už se vidí, jak si ho vede do svého pokoje u strýčka a je převlečený za dívku. Všichni vědí, že jí není, ale nebudou tušit, že to ví i Ju. Co se jim asi bude honit hlavami? A co jim dvěma? Pousměje se nad svými myšlenkami, ale zároveň nepřestává v jejich společných pohybech. A pokud jde o to, co si Ju počne, až se někde potkají a nebudou se moci jeden druhého ani dotknout… tak na tom budou oba dva stejně. Vždycky mu přišlo, že holky jsou na tom o něco lépe, co se nadrženosti týkalo, i když se mohl hodně mýlit, ale oni byli oba dva kluci a budou se na sebe moci jenom dívat. To bude hrozné… "Ještě jsme se nedomluvili, jestli se budeme před ostatními nenávidět nebo spolu chodit." Není schopný se rozhodnout, co by by bylo lepší. A co by potom řekli Jordanovi a Cath? Copak tady jeden může v klidu přemýšlet? Ju-kenův hlas protne pokoj úplně stejně jako ten jeho a Sena se znovu spokojeně usměje. Je na něm znát, že má co dělat, aby tohle celé rozdýchal. Sena ani nedoufal v takový úspěch hned napoprvé, spíš si myslel, že to bude hodně rozpačité, ale není. Ju-kenova odpověď se mu líbí, rád pro něj bude kouzelníkem. Pořád zapomíná na to, že kdyby nepřišel, Ju by byl možná až do smrti na dívky. Přijde mu to mezi nimi tak přirozené, že mu nejde na mysl, že se mu nelíbí kluci obecně. Možná si jednoho dne řekne, že byl i tohle omyl, ale snad na to nikdy nedojde. Sena znal všechny ty příběhy o těch, kdo si po dvaceti letech manželství uvědomili, že se jim jejich polovičky vlastně nikdy pořádně nelíbily, ale to nebude jejich případ, prostě nebude. Jsou sebou navzájem pohlcení, to přece vidí! Musí se zasmát jeho slovům, že umlátí sám sebe, ale zní to hodně udýchaně. Ju-ken naštěstí vyslyší jeho prosbu s pomocí, na kterou jenom myslel, a začne ho zvedat za boky, aby jim to šlo jednodušeji. Jejich tempo je neúnosné, Sena má pocit, že mu hoří plíce, ale Ju ho popadne za boky a celého schová do náruče, zatímco se mu druhou rukou snaží pomoct k rychlému vrcholu. Sena se ani není schopný rozhodnout, jestli to tak chce, protože oba stejně déle nevydrží nebo jestli ho chce odstrčit se slovy Ne, aby to trvalo co nejdéle. Není teď schopný vžít se do Ju-kenovy kůže, že už má chvíli co dělat, aby vydržel. Jemu by stačilo jenom stisknout klín, ale u něj to nemá jak udělat. Kdyby zatnul nitro, spíš ho na vrchol katapultuje, než aby mu jej znemožnil. Nakonec to stejně udělá, aby si to Ju pořádně užil až do konce a trochu lišácky se při tom usměje. Vrchol je jako burácení bouře nad oceánem. Užije si ho opravdu z plna hrdla a vzápětí na to se oba dva skácí na pohovku. Sena má za sebou opěrku pohovky a před sebou Ju-kena, takže nemá kam spadnout a může v klidu odpočívat. Musí se znovu tiše zasmát.
"Jeden by čekal, že se budeš chtít doučovat tak za deset minut a ty bys čekal do zítřka?" Prohodí. Pravdou bylo, že po škole šli do toho bistra a pak sem a on nemá ani ponětí, kolik by mohlo být hodin. Nesmí přijít domů pozdě a taky nevědí, kdy se vrátí Ju-kenovi přátelé. Bylo by lepší, kdyby se oblékli a Sena vyrazil na cestu domů. Opravdu hodně se mu ale nechce a čím víc mu jeho podvědomí říká, že by se měl zvednout a jít se obléct, tím víc se mu nechce pohnout ani prstem na noze. Mohl by v té medvědí náruči klidně spát týden v kuse a bylo by mu tak dobře. Pocit, že je zamilovaný, je podivný. Nikdy nepoznal nic krásnějšího a děsivějšího zároveň.
Ju-ken
Ju nepřeslechne Senovu otázku na to, jak se budou tvářit ve škole. Jenže v hlavě má totálně vymeteno a nic kromě vzrušení, jeho těla a hlasu, který se ozývá, v ní nemá. V prvních pár minutách není schopný poskládat jednotlivá slova k sobě, aby mu odpověděl. Možná by o tom měl popřemýšlet, jenže teď to prostě nejde. Není se vůbec čemu divit, že vypálí první, co se mu podaří dát dohromady. "Chci s tebou chodit. Nemůžu se od tebe držet dál, to prostě nejde." Ozve se jeho hlas trhaně a dost zadýchaně. Všechno je podle něj najednou správně a ne, nezáleží vůbec na tom, že Sena je kluk. Kdyby nechtěl své pohlaví tajit, nejspíš udělá naprostou pitomost a zítra s ním nakráčí do školy za ruku, ať si říká, kdo chce, co chce. Ano, tak moc ho dostal a očividně není cesty zpátky.
"Jsem mizerný herec" Dodá ještě, aby bylo jasno, že by to prostě nezvládl. Jak to podají ostatním po tom, co se dělo v tom podniku, to vážně netuší a teď to určitě nevymyslí. Snaží se pomoc Senovi, aby byli aspoň trochu společně, a je rád, že to nějakým způsobem vůbec zvládá a nemyslí sobecky jen na sebe. Úmyslně by to neudělal, jenže Senova úzkost ho dostává až příliš. Jakmile se Senovo nitro stáhne kolem jeho chlouby, je v koncích. I kdyby stokrát chtěl, vrchol už nedokáže oddálit a přijde mu, že po tom může klidně umřít, protože zažil to nejlepší v životě. Ne, nikdy se mu nestalo, že by se mu tak zatmělo před očima. V uších mu pořád dokola zní Senův hlas a i to ho nutí se připitoměle usmívat, i když už nějakou dobu leží na pohovce. Vůbec mu nevadí, že je tu málo místa, je rád, že ho k sobě může tisknout. Trochu vytočí hlavu, aby mu viděl do tváře, a vzápětí protočí očima.
"Ještě chvíli mě provokuj a schovám klíče. Ty budeš mít průšvih, ne já." Vysvětlí mu, proč zmínil až zítřek. Je mu jasné, že Sena bude mít jako dívka jistou večerku a nemůže tu zůstat do rána, i když by byl nejradši, kdyby to bylo jinak. Stejně mu úsměv z tváře nemizí. Zvedne ruku, aby mu mohl odhrnout vlasy z tváře a nakonec se tam zdrží a pohrává si s jeho prameny.
"Víš, bylo by fajn, kdyby ses znovu převlékl za holku. Rád bych tě za ruku odvedl domů a tam se s tebou i rozloučil." Prozradí mu, co ho napadlo. Pokud Sena půjde za kluka, vážně hrozí, že je po cestě někdo ze školy potká. To asi nechce ani jeden. Sjede konečky prstů na jeho tvář, skončí až na bradě, za kterou jeho tvář pozvedne a vychutná si naposledy jeho rty.
"Už moc času nemáš hm?" Sám neví, v kolik přesně, ale pokud by si chtěl dát třeba ještě sprchu, rozhodně mají nejvyšší čas. Ještě chvíli si užívá jeho blízkost, než je čas se dát dohromady a vyrazit na cestu. Čím víc se blíží k Senovu domovu, tím je Ju tišší a očividně se mu vůbec nechce ho pouštět. Tak rychle do toho spadl a o to intenzivnější to celé je. Zastaví se o ulici dál, než Sena bydlí a krátce se rozhlédne, jestli je někdo kolem. Přitáhne si ho za zápěstí k sobě a uzamkne ho ve své náruči.
"Můžeš mě ve škole klidně trápit. Víš, abych ten svůj průšvih odčinil. Ty to zvládneš zahrát a ještě si to užiješ." Pravý koutek mu cukne nahoru.
"Měl bych ti poděkovat." Prohodí zničehonic.
"Užil jsem si s tebou vážně super den, i když jsem si to v první chvíli určitě nepomyslel." Dodá pobaveně a začne se pomalu sklánět.
"Je čas, abych tě vzal na pořádné rande. Budu jen doufat, že mi nedáš košem." Pak už není čas, aby víc říkal. Velmi důkladně ho políbí a u toho dokonce krátce zvedne na zem, aby si jeho tělo vychutnal naposledy. Pak je už bohužel čas, aby Senu zase postavil na zem, a už ho vážně musí pustit. Jestli ho zdrží ještě minutu, přijde pozdě.
"Dobrou noc, Sena-chan. Už se těším, až se zítra uvidíme." Popřeje mu a ví, že to bude hrozné mučení nechtít ho někam zatáhnout. Ne, vůbec si nemyslí, že to vydrží. Dojde společně s ním až do bodu, kdy vidí na jeho dům. Má v plánu zůstat na místě, dokud nezajde bezpečně dovnitř.
Sena
Někdy to prostě trvá, když slyšíte něco, čemu ani nemůžete uvěřit. Ju s ním chce chodit. Nechce od něj být daleko. Ani Sena od něj nechce být daleko a je mu jedno, jak vysvětlí tu malou aféru v bistru svým přátelům. Dokonce to není ani moc dobré proto, že jeho náhradní rodina ví, že není dívka, všimnou si toho a v neposlední řadě je tady ten nový Senův projekt. Ju bude žárlit a trpět, ale snad pochopil, proč to bylo nutné a Sena toho nemůže nechat. Potřebuje na téhle škole zůstat a vystudovat tady, aby se nemusel vracet do Japonska. Pak by spolu nemohli být už vůbec a ještě by jim dělali problémy rodiče, i kdyby snad Ju jel s ním. A co potom tam? Tady je čeká lepší život, je o tom přesvědčený. Musí to prostě oba dva nějak zvládnout, Ju si zvykne, jinak to nejde. "Dobře." Řekne mu Sena udýchaně a musí se zasmát té jeho pohrůžce ohledně klíčů. To má tedy Ju-ken pravdu, doma by pěkně dostal a těžko by to vysvětloval a strýček mu udělal tolik ústupků, že mu prostě nechce dělat žádné problémy. Ale kéž by si takové zamčení v bytě mohli dovolit! Zaskočí ho Ju-kenův požadavek, zda by se mohl znovu převléct za dívku, ale vzápětí na to pochopí, co přesně tím myslí. Musí se zvednout na předloktí a podívat se mu dlouze do očí. Usmívá se při tom. Tak on chce vyprovodit? Sena by to zvládl sám, je přece kluk, ale pokud chtějí jít společně…
"Tak dobře." Řekne a skloní se, aby ho mohl políbit na špičku nosu. Oplatí Ju-kenovi polibek a pak se pokusí najít očima hodiny, ale i když se mu to nepodaří, bude to tak nějak, jak Ju říká.
"Raději půjdu." Bude to tak lepší i proto, kdyby sem přišel někdo z kluků. Taky by měli potkat dívku a ne jeho. Nakonec přece jenom zaběhne do sprchy a oblékne věci, které měl na sobě ve škole. Jsou to ještě věci z té Show, jsou dost extravagantní, ale nedá se nic dělat. Musí si trochu spravit vlasy, udělat nový make-up a docela to trvá, ale doma nesmí nikdo nic poznat. Nakonec spolu zase vyrazí na cestu. Sena je na své dívčí oblečení zvyklý, cítí se v něm dobře a nejspíš to tak bude lepší i pro Ju-kena, protože pro oči okolo si vede za ruku dívku a vypadá tak zcela normálně. Cesta nakonec uteče až moc rychle a když si ho Ju přitáhne k sobě a znovu obejme, je Senovi najednou jedno, kdo je nebo není kolem. Nemělo by, ale není schopný to ovládat.
"Ty chceš, abych tě trápil? Když si k tomu jeden přidá tu kabelku, má skoro podezření ohledně tvých preferencí…" Zlobí ho, ale Ju má pravdu. Něco by měli sehrát. Nakonec však zvážní, protože mu Ju řekne, jak si dnešní den užil a jak by ho chtěl vzít na další rande. Přikývne a opětuje mu dlouhý polibek. Dnes se mu bude krásně usínat a zároveň bude opravdu smutný z toho, že není s ním. Tiše vypískne do jeho rtů, když ho Ju zvedne nad zem.
"Dobrou noc. Vlastně… se díky škole opravdu uvidíme každý den, že?" Řekne mu ještě. Kdyby nechodili do stejné třídy, měli by problém, kvůli jejich rozvrhům. Všechno je lepší, než nic, ale nesmí si pokazit prospěch kvůli špatnému soustředění. Vykročí směrem k domu a schválně nasadí provokativní krok, aby se sukně na jeho pozadí hodně houpala. V půli cesty se ještě otočí, zamává mu konečky prstů a pošle vzdušný polibek a pak už zaběhne za branku jejich plotu. Ani neví, že ho při tom Ju hlídá do poslední chvíle. Doma si nikdo ničeho nevšimne. Nejraději by ve svém pokoji jenom snil a on má při tom tolik práce… ale taky spřízněnou duši. Někoho, s kým by mohl být celý život. A pro to stojí za to dřít.
Žádné komentáře:
Okomentovat