Sena x Ju-ken - Ať je to cokoliv, vytře nám zrak. - část 2.

(bistro)

Ju-ken

Ju se zarazí, když jako dostane vynadáno a ještě mu Sena řekne, že ho viděla s Tiffany. No výborně, tak on byl naštvaný a nakonec se ještě bude bránit, že ji rovnou poslala do háje. To asi nebylo nejlepší vzhledem k tomu, že chtěli zjistit, co je zač. Jen už to nešlo jinak. Než se stihne bránit, Sena otočí a nápad má očividně úspěch. Tak dobře, původní téma Tiffany nechá plavat a je rád, že jeho žárlivost je zatím dost dobře skrytá. Nechce, aby to věděl, protože by se taky mohlo stát, že Sena pošle do háje pro změnu jeho. Očima hypnotizuje ten pohyb, kdy si dává vlasy za ucho. Vyloženě se v tom okamžiku zasekl, dokud se neobjevilo to prádlo. A je tam kde byl a jeto vidět, herec nebyl dobrý prostě nikdy. Sena je s tím úplně v pohodě, kluci, kteří přišli, jsou z ní na větvi a Ju-kenovi cuká víčku, nejspíš z toho bude mít tiky do konce života. Ne, tohle prostě nedá. Už to vypadá, že se omluví, že nakonec musí jít, nebo si prostě něco vymyslí, ale to už ho Sena bere za ruku a vede sebou k autobusu. Skoro to vypadá, že se někde zastaví a budou pokračovat hádkou, ale to se nestane, tedy skoro. Ju se nadechne a protočí očima. 

"Ani jsi nám nedala příležitost něco vymyslet." Byla celou dobu tajemná, nikomu nic neřekla a teď to mají na triku? Tohle vážně není fér. Ohlédne se, kde zůstal Jordan s Cath a vážně by na ně rád počkal, protože by taky mohli zabránit katastrofě, až na něj sena bude řvát a Ju řekne něco, čeho bude později litovat, třeba to, že prostě a jednoduše žárlí a že ji má rád. Vlastně víc, než to. 

"Napíšu jim. Uvidíme, jestli odrazí nebo ne. Jordan má možná trochu jiné plány." Samozřejmě má na mysli jednu konkrétní věc. On by je taky měl, kdyby měl holku a ne moc času. Každá minuta v soukromí se musí vyžít. Napíše jim smsku, kdyby se náhodou opravdu chtěli přidat. 

"Nebudeme?" Vezme si z toho něco úplně jiného, než by asi měl. Trochu ho mrzí, že to nebude on, kdo je bude všude vozit. Jeho povaha by to rozhodně uvítala, ale tohle je schopný přejít. Co je horší, jsou pohledy na zastávce. 

"Z jedné strany bych ti rád řekl, že počkám, než se převlékneš, z druhé se mi to vlastně říkat nechce." Nakonec jde s pravdou ven a opravdu moc se snaží, aby mu oči neklouzaly po celém jejím těle. 

"Vzít?" Vypadá, že nemá vůbec žádný mozek, ale těžko se mu soustředí. 

"Jo, mám jedno místo, není to daleko." Nechá to jako překvapení. Než stihne odpovědět, je tu autobus s nastupování se Senou dostane úplně jiný rozměr. Krátce mu oči sklouznou dolů a pak si vynadá a podívá se stranou. Nechce být jako ti kluci před školou, prostě ne. Usadí se vedle ní a pokrčí rameny. 

"To samé, co vždycky." Nechce se mu moc přiznávat, co udělal, ale…

"Gomen, poslal jsem si regulérně do háje." Nakonec to z něj vypadne úplně samo. 

"Vím, že plán byl jiný, ale už to nešlo jinak. Nejsem dobrej herec." To je asi všem kolem jasné. 

"A nedívej se na mě tak. Víš moc dobře, že ji nechci od samého začátku. Navíc, žárlit bych měl snad já ne? Strkají ti prádlo pod ruky, zírají na tebe, jak kdyby tě chtěli sníst a ne, nechci si ani domýšlet, co se jim prohání hlavou. Štve mě to. Přežiju to, nakonec to nějak rozdýchám, ale štvát mě to bude pořád stejně." Je to on, kdo trochu vrčí, ale pořád to v sobě dokáže celkem dobře udržet. Když autobus zastaví na třetí zastávce, vezme Senu za ruku, aniž by se nad tím pozastavil a vede ji ulicí. V půli se zastaví, stoupne si před ni a je jasné, že už to prostě nevydržel. 

"Promiň, nemůžu s tím nic dělat. Mám tě rád a je to se mnou čím dál horší." Povzdechne si sám nad sebou.

"Měl jsem vážně co dělat, aby jim nerozbil huby úplně všem." Zvedne svou velkou dlaň k její, kam ji položí a pak to samé udělá i s druhou rukou.

"Od toho večera na zastávce nemyslím na nic jiného, prostě to nejde." Prohodí tiše a pak se skloní a políbí jí. Pak se klidně můžou dál hádat, ale ne teď. Čeká minimálně facku, ale to přežije.

Sena

Sena se po cestě k autobusu prudce ohlédne. Nedal příležitost? A dokud se neobjevil tak se tady dělo co? Vůbec nic! To si neuměli poradit bez něj, naplánovat něco za sebe a zničit tu slepici? Musel přijet a všechno vymyslet a ještě se jim nebude líbit, že o tom nikomu neřekl. Jenže kdyby řekl, silně by hrozilo, že někomu něco někde uklouzne a to si nemohl dovolit. Nebude se obhajovat a raději předstírá povýšený nezájem. Senovi šly intriky vždycky dobře, myslel si, že je na ně dost chytrý a tak jim nezbude, než věřit jeho úsudku. Po očku sleduje, jak Ju-ken píše zprávu a zatím mlčí. Jistě, on sám má taky trochu jiné plány, ne že by kamarády nerad viděl… Když po něm Ju-ken zopakuje to slovíčko budeme, má už vážně chuť rozhodit rukama. Jak je velký, tak si někdy sedí na vedení. Jistě že, Sena přece sveze každého, s kým někam půjde, přece nepůjde pěšky, když nemusí. 

"Mám jet sama a nechat tě šlapat na zastávku?" Řekne mu, ale možná ví, proč se Ju-ken tak zeptal. +Nebo chceš ujistit, že to auto bude tak trochu i tvoje?+ Ne, neřekne mu to nahlas dřív, než se odhalí jistá skutečnost a on zjistí jeho reakci. Nechce se pak cítit jako odkopnutý blbeček, což stejně bude, ale nemusí to být ještě horší. Ještě by si myslel, že ho chce dopředu uplácet auty. Trochu se konečně usměje, když mu Ju-ken pochválí šaty, ale vzápětí se zase chová jako trdlo a Sena po něm vrhne už vyloženě vyčítavým pohledem. Nadechne se, aby se ho zeptal, jestli má jet tedy domů, ale Ju-ken honem řekne, že má jedno místo a tak místo toho prostě vlezou do autobusu. Konečně… Řeč se zase vrátí k Tiffany a Ju mu poví, co po něm tedy chtěla. A pak taky přizná, že ji poslal do háje. Protáhne obličej, pokývá hlavou a neví, jestli mu to má vadit nebo ne, ale nakonec se mu se zadostiučiněním blýskne v očích. 

"Dobře. To je dobře. Nasadíme na ni někoho jiného, neokoukaného. Brzy budu mít konexe úplně všude." Mluví, jako kdyby osnoval celosvětové spiknutí a poťuká prsty o sebe navzájem, než si upraví šaty, které jsou kvůli spodničkám z většiny i přes Ju-kenova kolena. Stejně by moc žárlil a nevydržel by se na ně dívat. Udiveně se na Ju-kena podívá, když z něj začne padat ten proud slov. Nakloní hlavu mírně na stranu, protože mu přiznává, jak žárlí a jak moc se mu nechce tohle celé sledovat a něco v jeho očích dostane něžnější nádech. Nestačí na to vůbec nic říct, protože už je čas vystoupit. Svou ruku mu ale nevezme a společně vyjdou na ulici. Ju-ken neomylně někam míří a on se ho neptá kam. Málem do něj narazí, když se z ničeho nic zastaví přímo vprostřed celého chodníku a Ju se k němu otočí čelem. Sena musí hodně zaklonit hlavu a otevře pusu, když se mu Ju vyzná. Jak rád by mu řekl něco podobného, ale srdce se mu divoce rozbuší, protože dostane šílený strach, že to za chvíli všechno skončí. Ju-ken ho vezme za ruce, skloní se k němu a doopravdy ho tady přede všemi důvěrně políbí. V Japonsku by to bylo něco nepřípustného, je znát, že se Sena cítí nesvůj a nervózní, ale nevysmekne se mu a dovolí si mu polibek opatrně vrátit. Když se od sebe oddálí, podívá se rovnou dolů. A mlčí. Dlouho mlčí a kouše se do rtu.

"Víš… mám ještě jedno překvapení, které může všechno změnit. Úplně všechno." Řekne mu a nahoru se nepodívá. 

"Jenom potřebuju, abys přísahal, že ať je to, co je to, nikdy to nikomu neprozradíš. Kdyby ano, možná bych taky zmizela napořád a už bychom se nikdy neviděli, ale…"

 +Je dost možné, že to stejně bude to jediné, co budeš chtít.+ Dokončí v duchu. 

"Taková přísaha by mi neměla stačit, ale věřím ti. Takže… když to uděláš, udělám to i já. Pak už nebude nic, co bych skrývala. Nikdy… a možná… bychom mohli být… spolu…" Leze to z něj vážně jako z chlupaté deky.

Ju-ken

Ju málem protočí očima, když to o autu Sena pochopí po svém. Očividně nepochopí, že to mělo úplně jiný význam. Šlo jen o potřebu postarat se o ni a k tomu patří i auto a odvozy. Není to tak, že by mu to ve výsledku přehnaně vadilo, ale ten pocit má v sobě prostě hluboko zakořeněný a nejde se ho jen tak zbavit. Sukně, kterou má vlastně i na svých nohách je ve výsledku příjemná. Jen má trochu obavy, že za chvíli bude mít velmi viditelný problém, když si představí, jak blízko je nohám Seny. Tohle je na jednoho kluka v jeho věku už vážně hodně. Když k tomu připočítá ještě to, co viděl při nasedání do autobusu, je to na zastřelení se. Má trochu obavy, co Sena řekne na Tiffany a to, že ji poslal do háje. Po očku ji pozoruje, aby se pokusil dopředu odhadnout reakci, a čeká, že ho minimálně prohodí oknem, kdyby to bylo jen trochu fyzicky možné, ale to se nestane. Stočí na ni překvapený pohled, jakmile mu řekne, že se vlastně nic nestalo a ještě to zní, jak kdyby za to byla ráda. Ne, v tuto chvíli mu ani v nejmenším nevadí, že by Tiffany předhodila někoho jiného. Jeho morální zásady se propadly někde k úplnému dnu a ani si toho nevšiml. 

"Máš z toho radost?" Neodpustí si s úsměvem se zeptat a ano, zní to trochu samolibě a jako popíchnutí. Vlastně by si to klidně poslechl ještě jednou, že má radost. Nebude do toho dál vrtat, ale stejně mu to způsobilo příjemný pocit uvnitř hrudníku a to mu stačí jen naděje, že by Sena mohla třeba jen maličko žárlit. 

"Bereš to teda ve velkém." Dodá ještě na ty plány, které očividně osnuje, ale ani to mu nevadí. Klidně jí v tom pomůže, hlavně že budou mít oba klid a budou moct normálně žít bez nějakých omezení. Teď to sice trochu vypadá, že bude Sena středem pozornosti a on sám možná taky, ale to snad nějak přežijí, i když o to nikdy nestál. Jenže prolézt školou v klidu pravděpodobně jinak nejde. Bohužel ani jeden z nich není neviditelný a už se do toho zapletli až dost. Na ulici se toho stane víc, než dost a on si v duchu několikrát vynadá, že to prostě neměl dělat. Viděl pohled Seny, který mu napovídal, že to možná trochu přehnal, minimálně proto, že jsou mezi lidmi. Žije už dost dlouho v Americe, aby věděl, že to všem kolem bude celkem jedno. Asi víc pozornosti přitahuje sukně Seny. Jenže pak mu Sena polibek oplatí a on by nemohl být spokojenější. Kdyby nechtěla, tak dostane rovnou facku, trochu už ji stačil poznat, aby věděl, že by se toho rozhodně neštítila. Možná by ho dokonce kopla mezi nohy…No to by nejspíš bylo pravděpodobnější. Jenže nic z toho se nestalo. Slova seny zní trochu nebezpečně. Mohlo by z toho vyjít úplně cokoliv, a přesto její ruce nepouští ani na chvilku. Samozřejmě začne hned přemýšlet, co by to mohlo být za překvapení. Nenapadá ho vůbec nic, co by mohlo jeho náklonnost k ní zvrátit. Přesto se slibem chvíli otálí a rozvažuje. Nikdy nebyl lehkovážný,a by něco sliboval jen tak. Jenže nemůže najít sebemenší důvod, aby to neudělal. 

"Sena-chan." Začne pomalu, pustí její ruce a vezme její tvář do svých velkých dlaní. Trochu se nakloní blíž a prohlíží si její rysy, než zakotví v nádherně modrých očí.

"Už jsem ti přece říkal, jak to mám. Pokud se rozhodnu, poslat pryč mě můžeš jen ty, sám neodejdu." Přece si povídali o tom, že pokud něco chce, tak to bere smrtelně vážně a bez výjimek. 

"Slibuju, že ať to bude cokoliv, zůstane to mezi námi a nikdo jiný se to nedozví. Poslední, co chci je to, abych tě už nikdy neviděl." Mírně se pousměje. 

"Vždycky za tebou budu stát a vždycky budu tvůj přítel. Na tom se nikdy nic nezmění." Je znát, že je přesvědčený o svých slovech. Možná by mohli být spolu? Nic jiného si nepřeje, to už ví. Je vážně zvědavý, co za překvapení to bude, ale nechce to řešit tady na ulici. 

"Ještě kousek půjdeme a tam mi to všechno povíš." Pustí její tvář a vezme ji znovu za ruku, aby ji mohl odvést na začátek další ulice, kde je malý, celkem roztomilý lokál. Všechno je hodně staromódní bistra ze sedmdesátých let. Je tam hodně červených sedaček, je to trochu přeplácané, a přesto to nevypadá divně. Dělají tu spoustu sladkých koktejlů, na které sice Ju zrovna není, ale prostě si myslel, že by se jí tu mohlo líbit. Mají tu i milkshaky a hromadu zákusků, dokonce tu dělají i nějaké drobnosti na jídlo. Mají i retro jukebox, že kterého vyhrává rock ‘n‘ roll. 

"Je to trochu jiné, ale říkal jsem si, že se ti to snad bude líbit." Je jasné, že nad tím přemýšlel a že mu na tom záleží. Počkají na obsluhu, Ju objedná to, co si Sena vybrala a pak se na ni podívá.

"Tak povídej. Jsem připravený úplně na všechno." Je si dost jistý sám sebou.

Sena

Sena vyloženě neodpoví, jestli má radost, jenom si upraví sukně na kolenou a nasadí takový neurčitý úsměv, ale je to víc, než dost jasná odpověď. Když mu Ju řekne, že to bere ve velkém, je to asi pravda, ale Sena byl vždycky ambiciózní. Jak byl malý, tak měl velké plány a sny a možná to bylo z celkového hlediska malicherné vítězství na jedné střední škole, ale pro něj důležitá událost, kterou nevymyslel hned tak každý student. Když pak spolu stojí na ulici, Ju-ken ho drží za ruce a v podstatě se mu vyznává ze svých citů a z toho, že v nich nezakolísá, v Senových očích se objeví dojetí, ale taky další vlna strachu. Mile se na něj usmívá, ale vlastně je to smutný úsměv. Všechno by to jistě platilo, kdyby byl Sena doopravdy dívka, ale tohle bude podvod, který Ju-ken neunese. Přikývne na jeho slova o tom, že to zůstane jen mezi nimi, ale to, jestli ho bude chtít Ju ještě vidět, to se teprve uvidí. Přesto mu věří, že i kdyby ho tím nad míru rozzlobil, dál to nikomu nepoví. Bude trpět někde sám, ale bude mlčet. Velký, spravedlivý obr. Ju-ken ho ujistí, že minimálně přátele zůstanou napořád a Sena se znovu nejistě usměje, ale když mu řekne, že ještě kousek půjdou, málem zaryje paty do země. To ne, chtěl to trochu jinak, ale nedovede se mu bránit a tak cupitá poslušně vedle něj a jenom se rozhlíží, co kde na ulici je. Netrvá to dlouho a dojdou k malému bistru. Sena se udiveně rozhlíží, je to taková typická Amerika a on sem momentálně moc nezapadá, ale zase tolik očí se za nimi neotočí. Tady je zvyklý každý na kde co. Nabídka už mnohem víc odpovídá jeho vzezření a jakmile Sena dosedne, všimne si i jukeboxu. Karaoke a podobné věci byly v Japonsku velice populární, ale tady si toho zatím nikdo nevšímal. Asi bylo moc málo hodin. 

"Je to moc hezké." Řekne mu honem a trochu ho zaskočí, že je obsluha tak rychlá. Popadne lístek a honem si objedná první, co uvidí ani si vlastně nepamatuje, co to je. 

"Na všechno ne." Hlesne. 

"Dobře, ale raději bych ti to ukázala. Vydržíš tady chvilku beze mě? Deset, maximálně patnáct minut?" Požádá ho a je mu jasné, že teď Ju-kena totálně vyvede z míry. 

"Slibuju, že ti nikam nechci utéct." Řekne mu a zvedne se, aby odsud zase odešel. Trvá to opravdu zhruba tak dlouho, jak slíbil, když se do bistra zase vrátí. Jenomže jediné, co na něm zůstalo stejné, jsou ty růžové vlasy. Mezi stolky prochází malý kluk v džínách, bílém tričku, nad pupíkem svázaném na uzel a s kšiltovkou na hlavě. Přes rameno má velkou látkovou tašku, ve které jsou pečlivě uložené šaty a i boty. Musel si to jít samozřejmě všechno koupit, včetně bílých tenisek, jinak by se neměl jak převléknout a taky skočil do drogerie, aby se mohl na toaletě odmalovat a nasadit si trochu normálnější obličej. Sena by nikdy nepřestal nosit make-up, ale tohle je o hodně decentnější líčení, než před chvílí. Dorazí až ke stolku a zapluje za něj. Odloží si tašku a stáhne kšiltovku z hlavy. Prohrábne si dlouhé rozpuštěné vlasy a konečně se na Ju-kena podívá. Jeho výraz vypadal dostatečně jistě, když sem šel, ale v duchu se tak vůbec necítí. 

"Ahoj. Mělo by se ti představit moje pravé já. Ale Sena se jmenuju pořád." Řekne mu svým normálním, vlastně dost hlubokým hlasem a vměstná dlaně do klína. Teď může přijít opravdu cokoliv. Na stole před ním je už objednávka, kterou před tím nevědomky zvolil. Jahodový shake a nějaký dort. Sena by si vybral třešňový, ale… stalo se. Uvědomuje si, že se až dosud vůbec nepovídal do Ju-kenovy tváře. Prostě se příliš bojí toho, co v ní uvidí. Nakonec se přece jenom narovná v ramenou a pomalu na něj pohlédne. 

"Všechno to má svůj důvod. Nemohl bych tady být, kdybych nechodil v tom převleku. Kvůli sportu. Žádný neumím." Začne a nasadí naprosto psí výraz.

Ju-ken

Ju-kena ani na chvilku nenapadlo, že by třeba Sena nechtěla z ulice odcházet. Podle něj bylo lepší, když si promluvili někde mimo, a kde budou mít trochu soukromí. Bistro sice není velké, ale zase tolik lidí tu není a většina z těch, kteří tu sedí, si jich dál příliš nevšímá. Očividně viděli mnohem odlišnější lidi, než jsou oni dva. Tohle se mi na Americe prostě líbilo, nikdo příliš neřešil, jak člověk vypadá. Možná jen školy byly v tomto ohledu méně benevolentnější, tam šlo hlavně o postavení v té malé společnosti. Buď jste nevyčnívali vůbec a jen tak proplouvali, anebo jste se snažili být na vrcholu. Ju to nechtěl, ale jinak to nešlo, aby mohli v klidu dokončit to, do čeho se pustili. Už prostě ví, že se tomu nevyhne. Sena mu potvrdí, že se jí tu líbí a on si trochu oddechne. 

"To jsem rád. Nebyl jsem si jistý." Už si celkem zvykl, že před Senou nemusí dělat ramena a taky může přiznat, že si občas není tak jistý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Celou dobu mu vrtí hlavou, o co vlastně půjde a tak si objedná něco, o čem ani neví, jak bude chutnat. Je mu to teď trochu jedno, nejspíš si přinesené objednávky nevšimne, dokud nebude vědět, o co jde. Je dost možné, že si mléčného nápoje ani nevšimne. Obočí mu jde nahoru, jakmile mu Sena řekne, že ho tu chvíli nechá. Je vidět, že ho to zaskočilo a v první chvíli ho opravdu napadne, že si to rozmyslela a on tu nakonec zůstane opravdu sedět sám. Pak však přijde slib, kterému prostě a jednoduše věří.

"Dobře, počkám na tebe klidně i hodinu." Pousměje se, aby bylo jasné, že svá slova myslí vážně a nebude se zlobit, když to bude chvíli trvat, hlavně když se opravdu Sena zase objeví. Pozoruje ji celou dobu, co opouští bistro, a když opravdu osamí, přistihne se, že konečně pořádně vydechl. Je opravdu nervózní, protože se vyznal a vlastně neví, na čem je. Tedy tuší, že by z toho mohlo něco být, ale vypadá to, že bude opravdu záležet na jeho reakci. Dost mu to vrtá hlavou, protože pořád nebyl schopný přijít na to, co by to mohl být. Tedy napadá ho pár věcí, ale nic tak velkého, co by ho přinutilo se na Senu vykašlat. Viděl strach v jejích očích, má z toho opravdové obavy, takže to rozhodně bude něco velkého. Čas vůbec neubíhá, připadá mu, že se každá minuta neskutečně vleče. Když klapnou dveře u bistra a on zvedne pohled, vidí mladíka, který je mu hrozně povědomý. Podvědomě ví, že jde k němu a co to znamená, ale jeho hlava to nechce připustit. Zírá na něj opravdu překvapeně a přistihne se, že není schopný ani pohybu ani slova. Dojde až k němu a promluví. Vzpomene si na pár momentů, kdy náznak podobného hlasu slyšel a začne mu všechno pomalu zapadat na své místo. Přijde i důvod a on pořád jen sedí a zírá. Pere se v něm hromada věcí, ani neví, jestli je schopný si s tím poradit. Jeho obočí se trochu stáhne. 

"Věděla jsi jak to…" Zarazí se.

"Věděl jsi, jak to mám a stejně jsi mě v tom nechal." Přijde první výčitka. Mluvili o tom tehdy na té párty a stejně…

"Chápu důvod, proč jsi mi lhal, vím jaké to je, jít si za něčím, co opravdu chceš. Opustit všechno, možná i změnit sám sebe." Mluví tiše, není v tom vztek, ale spíš jakési zklamání. 

"A stejně jsi mě neposlal do háje." Pere se se sebou samým, protože si uvědomuje, že se cítí zvláštně, přesto nic, co cítil k Senovi, jako holce nevymizelo. Vůbec nic. 

"Co si o tom mám myslet? Udělal jsi to schválně? Počkal jsi, až do toho spadnu a tradá…On to určitě přežije hm?" Má sto chutí praštit dlaní do stolu, ale ovládne se. Svou objednávku ale odsune stranou, potřeboval by spíš panáka. 

"Jediné, čeho se bojíš, je to, abych tě neprozradil. Nebyl to strach, že mi třeba ublížíš." Ano, to ho vlastně asi mrzí nejvíc. 

"Nemusíš se bát, Sena-chan." Jeho hlas je chladný a jeho oči zvláštně pohaslé. 

"Neprozradím vůbec nic. A víš proč?" Nakloní hlavu na stranu. 

"Protože tě mám pořád rád, i přes to všechno. Rozdíl je v tom, že já bych ti nic takového nikdy neudělal. Nehrál bych si s tebou a čekal, jak to dopadne. Ju je trouba, hm? Bude zamilovaný a pak už necouvne a mám jistotu, že nikomu nic neřekne. Proč? Protože takový je." Zavrtí sám nad sebou hlavou. 

"Máš vlastně pravdu, jsem pitomec, vždycky jsem byl." Ironicky se uchechtne. Sáhne do kapsy a vytáhne peníze, aby je nechal na stole a zaplatil tak jejich útratu. Pak se zvedne a zůstane stát vedle Seny. Pomalu sáhne po jeho bradě, aby ji pozvedl a donutil ho podívat se na něj. 

"Víš, co je na tom nejhorší. Jsem takový pitomec, že se u mě vůbec nic nezměnilo. Až tak zlé to je." Ušklíbne se, než se skloní a líbne ho na tvář. Pak se chystá k odchodu, aby to nějak vstřebal. Jenže dveře od bistra klapnou znovu a objeví se v nich Jordan i s Cath. 

"Do háje." Zanadává si a pak se podívá na Senu. 

"Zůstaň sedět a neohlížej se, vyřeším to." Jedná automaticky a vydá se k nim. Brzo je slyšet hlas Jordana, jak mu nadává. Očividně si myslí, že tu má rande s někým jiným, než je Sena a to přesně Ju chtěl, i když bude za největšího hajzla. Jenže Senovo tajemství tak uchrání. Nakonec dostane i pěstí a facku od Cath a ti dva z bistra zmizí. On tam zůstane stát jak idiot a kouká, jak odcházejí. Z koutku mu teče krev a vlastně to ani nebolí.

Sena

Když se Ju-ken začne mračit, v Senovi bodne ostré zklamání. Myslel si, že tohle by mohli překonat, ale pohlaví nebyl nijak zanedbatelný problém. Když se někomu nelíbíte a nejste pro něj sexy, tak s tím nejde nic dělat. Můžete být tak jedině přátelé a to je to, co Sena nechtěl. Jenže dál lhát nemohl, když si uvědomil, že by s ním chtěl být. Jenže Ju-ken ho i tak obviní z toho, že ho v tom nechal. Tohle není zdaleka jediný důvod, je to vlastně na dlouhé vyprávění, ale vypadá to, že z toho nic nebude. Ju-ken si asi myslí, že to celé je jenom proto, že chce Sena diplom z téhle školy a moc ho nezajímá, jestli za tím není ještě něco dalšího. Podle něj mu neměl dávat vůbec žádné šance, ale jak měl poručit sám sobě? Možná by mu to měl říkat nahlas, jenže Ju-ken ještě neskončil a on se mu najednou bojí skákat do řeči. Teď, když tady není jako křehká dívka, by Ju klidně mohl porušit status gentlemana a jednu mu vrazit a to by Sena nemusel rozdýchat nebo by mu vypadly přední zuby. A to samozřejmě nechce. Na to obvinění, že to udělal schválně, trochu protáhne obličej. Ano, tak nějak to bylo, ale jenom proto, že měl hrozný strach a myslel si, že čím bližší si budou, tím spíš to pouto už nic neporuší. 

"Kdybych to řekl hned, poslal bys mě okamžitě do háje, ale to není jediný důvod, proč jsem to musel tajit…" Zkusí začít obhajobu, ale není mu moc dopřáno. Vidí, jak Ju-ken začíná nabírat, zvedne k němu oči a když ho Ju-ken obviní, že jeho strach pramenil jen z prozrazení, Senovy oči nebezpečně ochladnou. Tenhle pohled už Ju-ken zná, ale tentokrát patří opravdu jenom jemu. Tak to nebylo a bylo to nepříjemné poslouchat. Olízne si rty a ošije se, ale ještě pořád dovede být potichu. Zaskočí ho, když mu Ju-ken řekne, že ho má pořád rád, protože to moc neodpovídá tomu, co mu tady právě říká, ale pak ho obviní znovu, že by mu to nikdy neudělal. Sena se prudce nadechne nosem. Ne?? A co on ví o tom, proč s tímhle Sena začal? Začíná vypadat dotčeně a když se Ju-ken označí za troubu, už tiskne vzdorovitě rty. Dívá se úkosem stranou, dokud se na stole neobjeví peníze. Nehne ani brvou, posunou se jenom jeho oči. On odchází?? Vážně? Neposlechne si vůbec nic? +Tak ať!+ Ozve se jeho popudlivé já, ale takhle to přece nechce! Ju-ken vstane, ale vezme ho za bradu a je to tak nadřazené gesto, že Senovi začínají šlehat blesky z očí. Jenže najednou nejsou sami. Sena vytřeští oči, popadne tašku a chce zmizet na záchod, ale Ju-ken jedná jako první a tak si jen narazí čepici na hlavu a otočí se zády. Něco se tam děje, ale bojí se otáčet a když dojde na ránu, někdo z hostů zaječí a ostatní se začnou rozčilovat a zvedat. Sena se ohlédne a dojde mu, co se stalo. Tohle nechtěl, tohle opravdu nechtěl. Všechno je nějak horší, než se nejdřív zdálo. Jakmile jsou ti dva pryč, vyskočí na nohy a běží za Ju-kenem. Dostihne ho až venku, ale některé věci nemusí bistro slyšet. 

"To je všechno, co mi řekneš? Vůbec si se mnou nepromluvíš? Vysypeš na mě všechno svoje dotčení a jenom tak odejdeš?" Z ničeho nic začne pršet a do dvou minut budou oba promočení na kůži, ale Sena se nehne z místa. Možná přijde i o ty krásné šaty. 

"Nenapadne tě v té tvé duté makovici, že by v tom mohlo být mnohem víc? Víš, jaký je život v Japonsku, jak těžké je dostat se odtamtud pryč, peníze, rodiče, všechno! Víš, proč jsem zrovna na téhle škole? Protože mi tady někdo pomáhá a protože by mě sem nikdy nepustili, musel jsem se převléknout! Měl jsem ti to říct hned na začátku a riskovat všechno? Riskovat, že by ten dobrodinec přišel o kariéru a svůj dosavadní život jen proto, že mi chtěl pomoct změnit ten můj?!" Vážně na něj křičí a je mu jedno, kdo se na ně dívá. 

"Jak bys mi to mohl nikdy neudělat, když by ses do podobné situace jen těžko dostal. Podívej se na sebe! Na ty svoje svaly! A pořádně se podívej, kdo jsem já!" Sena byl pořádný kluk jen stěží. 

"Ne, nenapadlo by mě, že ti ublížím, strach jsem měl z toho, že už se na mě nikdy nepodíváš, ne z prozrazení, ale ano… mám strach, protože bych nezničil jenom sebe!" Hodí po něm tou taškou a zadoufá, že to bolí, když jsou v ní ty boty. Pak se prostě otočí na patě ani netuší, kam zrovna jde. Málem ho přejede auto, Sena sebou trhne a vypadá, že řidiče vytáhne okýnkem ven, ale jen ho obejde a pokračuje v cestě. +To je takový idiot!+ Prší, že ani nevidí na cestu a je mu to jedno.