Sena x Ju-ken - Ať je to cokoliv, vytře nám zrak. - část 3.

(ulice)

Ju-ken

Ju někde v pozadí své vlastní hlavy ví, že by měl nechat Senu mluvit a že by možná během toho vychladl. Jenže on byl vždycky horká hlava a nedokázal nad věcmi na první dobrou příliš přemýšlet. Tak nějak podvědomě věří tomu, že mu Sena nechtěl ublížit. Tedy chce v to věřit, aby si odůvodnil své city k němu, které tam prostě jsou. Z druhé strany to opravdu bolí, protože on si nikdy nemyslel, že by byl na kluky. V tom měl v hlavě hluboce zakořeněné názory svých vlastních rodičů a vlasti. Tohle se prostě na veřejnosti nenosilo a on si nikdy nemyslel, že by se kdy s klukem zapletl. Nelíbil se mu ani jeden, kterého zatím potkal. Možná proto tak vyvádí, protože si není jistý, co sám se sebou. Ano, ví, že to Sena neměl a nemá jednoduché, ale tohle teď vnímá i u sebe. Není schopný se s tím hned poprat. Už vůbec se nedokáže přesvědčit, aby ho nechal mluvit. Asi to ze sebe potřebuje dostat ven, aby se trochu uklidnil. Odfrkne si. Samozřejmě, že by ho poslala do háje, ale Sena nevzal úplně na vědomí, co mu říkal. Nebo spíš tu část, kdy ho ujistil, že chápe, proč to musel tajit a nemá mu za zlé, že s tím nevyšel na světlo hned ze začátku. Vadilo mu spíš, že ho dál od sebe neodháněl, i když věděl, že Ju je na holky a vždycky byl. O to mu jde. Sena ho odmítal v prvních dnech a pak ho líbal na zastávce. Prostě ho táhl k sobě a Ju se nechtěl pustit. Jak by se zachoval, kdyby to věděl od začátku? Sám neví. Je možná dobře, že mu Sena neodporuje a dál mlčí. Jemu by neublížil, to by prostě udělat nemohl, ale to samé by nemohl říct o nábytku kolem. Asi by se pak nestačil divit, jaký účet by mu přišel. Pak se to dál všechno semele ani neví, jak a on už stojí venku a je rád za trochu čerstvého vzduchu. Před očima má ty Senovy, které mu jasně říkaly, jak se mu některá gesta nelíbí. On ví, začíná mu to být všechno jasné, ale stejně by to asi udělal znovu. Byly chvíle, kdy se zase tolik nehlídal. To už tu taky bylo třeba s Angelem, když ho vážně vytočil. Setře si hřbetem dlaně koutek, které pořád trochu krvácí. Není to nic hrozného, podobných už měl vážně hodně. Nečekal, že by za ním Sena přišel, ale samozřejmě je to jen proto, aby mu vpálil vlastní pravdu do obličeje. Ju se už trochu uklidnil, takže na něj jen shlíží a nic neříká. Vlastně mu přijde roztomilý a to ho v tuto chvíli vyděsí ještě víc. Asi nemá smysl si cokoliv nalhávat. Má ho víc než rád, i když je to kluk. To, co mu říkal o své povaze, byla naprostá pravda a tohle je vlastně ta nejlepší zkouška pro něj. Zvedne krátce oči k nebi, protože ten déšť je vážně jak z nějakého romantického filmu, kde se odehrává hlavní drama. Sena mu řekne, aby se na sebe podíval, a chtě nechtě se tomu musí krátce uchechtnout. Asi by teď neměl myslet na to, jak pitomě by vypadal v těch šatech. Asi se vážně hodně uklidil, když už se nedokáže zase tolik zlobit. Měli by si promluvit a v klidu, ale to teď asi nehrozí. Pak na něj přiletí taška a dostane jí pěknou ránu. Nakrčí obočí, protože dneska už toho má vážně plné zuby a pak překvapeně sleduje, jak od něj Sena utíká. A on nechce, aby šel pryč. Už teď je mu z toho zvláštně úzko. Rozhodne se během vteřiny a rozběhne se za ním. Cestou ještě praští zavřenou pěstí do kapoty auta, které ho málem přejelo a vytasí na řidiče prostředníček. Čistě pro zlepšení nálady. Jakmile ho doběhne i s jeho taškou, chytne ho za zápěstí a pošle ho zpátky proti svému tělu. Obejme ho pažemi a tiskne zády k sobě.

"Sena-chan. Já to celé v podstatě chápu." Vydechne, i když je pravda, že teď momentálně zase moc nerozumí sám sobě. Je pořád naštvaný, ale mnohem víc by ho štvalo, kdyby se teď rozešli v takové náladě. 

"Ale taky pochop ty mě. Víš, kde jsem vyrůstal a jaké to tam je. Je pro mě vážně těžký myslet na to, že mám rád kluka. Nikdy by mě to nenapadlo a zároveň to neovlivnilo vlastně vůbec nic. Přesně jak jsem říkal." Drží ho prvně, ale ublížit mu nechce. 

"Já sám jsem dřel víc jak rok, abych se do Ameriky vůbec dostal. Nikdy bych po tobě nechtěl, abys kohokoliv potopil. A ani já to neudělám." Ujistí ho znovu, že u něj je jeho tajemství v bezpečí. Popravdě by ho nejradši otočil k sobě a políbil a zároveň se tomu brání. Ne, není to pro něj vůbec jednoduché. 

"Co kdybychom šli ke mně, mám pokoj kousek odtud? Dám ti suché oblečení a promluvíme si v klidu. Nebydlím s nikým ze školy a navíc jsou kluci v práci, budeme mít klid." Nabídne mu možnou variantu a začne ho pomalu pouštět, snad mu už teď utíkat nebude. Natáhne k němu pomalu ruku s taškou. 

"Tohle mi už nedělej, dneska si trochu připadám jako boxovací pytel." Zkusí menší vtípek a dojde mu, že ho ti dva mají teď za největší hajzla pod sluncem. No nevadí, Senu neobjevili a to je hlavní.

Sena

Je to hrozný paradox, ale Senu vlastně ani jednou nenapadlo, že to, co Ju-kenovi vadí je to, že by mohl milovat kluka. Nebo jak to říct… samozřejmě, že o to celou dobu šlo a toho se Sena bál, ale nedošlo mu, že by vadilo, že se ho od sebe nesnažil odhánět, protože to svýma očima prostě dělat nechtěl. Kdyby ho odháněl, třeba by Ju-kena nikdy nenapadlo, že by mezi nimi něco mohlo být, i kdyby býval byl dívkou, no ne? V hlavě měli každý úplně jiný osobitý guláš a nebylo snadné se v něm při všech těch emocích vyznat. Pořád byli mladí kluci, v podstatě v pubertě a tohle bylo na jednoho dost náročné téma. Sena nemůže vidět, jak Ju-ken pochroumal kapotu vozu, který se kvůli němu málem vyboural a ještě ukázal řidiči to gesto. Chudák chlapík kvůli nim dvěma ještě snad ani nebude chtít řídit, kolik se mu toho dnes neprávem přihodilo. V nitru tajně doufá, že půjde Ju-ken za ním a zároveň mu rozum říká, že to se nikdy nestane. Život není romantický film, bývá to přesně naopak a dneska se toho stalo tolik, že by Ju-ken asi musel být padlý na hlavu, aby za ním přišel. Měl všechny důvody se k němu otočit zády, už jenom proto, že dostal od Jordana pěstí. Když si vzpomene, jaký údiv měl v obličeji, když po něm Sena hodil tu tašku, zvedne mu to koutky nahoru. +Tohle jsi nečekal, viď? Pořád mě máš za holku, protože jsem malý a hubený, ale něco ti povím. Mám o trochu větší sílu, i když ne takovou jako ty.+ Hádá se s ním alespoň v duchu, když to jinak nejde, ale pak ho někdo popadne za ruku. Hrozně se lekne, protože ho neviditelná síla stáhne dozadu a on zády narazí do pevné hradby něčího těla. V další vteřině už poznává Ju-kenovy potetované paže a má pocit, že omdlí jenom z toho, že ho drží a jaký je to pocit. Je velký a on se u něj ztrácí. Je to k uzoufání, jenže na kluky je tady jenom on. Kdo ví, jestli to s Ju-kenem něco dělá, nejspíš vůbec nemyslí na tohle a chce mu jenom něco říct. Ano, on ví, co jim říkají doma a že lidé raději předstírají, že jsou někým jiným, než aby tohle všechno museli podstupovat, ale on na tom byl tak zle, že to nedokázal. Žádné napůl nebo možná, měl jasno už jako kluk, ale Ju ne. Druhý kousek jeho proslovu mu dochází o hodně déle. Že by měl rád kluka, to mohla být jenom úvaha, která mu prostě nešla přes srdce, ale on dodal, že se nic nezměnilo. Sena by se teď vážně chtěl otočit a pořádně se mu podívat do očí. Možná by si odsedl z vedení. Uleví se mu, když ho Ju-ken ubezpečí, že ho nepotopí, protože to by pro strejdu bylo katastrofální. Sice se tady podobné ostudy nebraly tak vážně jako v Japonsku, ale přesto. Protáhne obličej, když ho Ju-ken začne zvát k sobě a dokonce mluví o převlékání a tentokrát se v jeho náručí doopravdy pootočí, aby se mu mohl podívat do očí. 

"Zveš počestné nedospělé dívky k sobě do pokoje?" Zeptá se ho. Někdo tam s ním bydlí, co když přece jenom přijdou? Sice by ho jako kluka nikdo poznat neměl, ale Sena si není jistý, jestli je připravený na jeho kamarády, kdyby byli třeba proti homosexualitě. Kousne se do rtu a uhne očima, zatímco přemýšlí. 

"Musím napsat domů." Řekne a poslušně vytáhne telefon. 

"Ale spát nikde nemůžu!" Řekne honem, jako by ho Ju zval rovnou do postele. Pomalu si převezme tašku. 

"Kdybych byl pořád ona, tu tašku bys mi vzal." Zatváří se trochu dotčeně, ale nechá si ji. Být klukem někdy nebylo lehké… Pomalu společně vykročí daným směrem. Promočení jsou už stejně na kost, takže se nic nezmění, když budou někam běhat. Sena jako by si až teď vzpomněl, že Ju-ken kvůli němu dostal. 

"Takže ve škole budeme dělat, že jsem zraněná a tys mě odmítl?" Prohodí tiše. Utřel by mu tu krev, ale není si jistý, zda se ho smí vůbec dotknout.

Ju-ken

Vážně byl přesvědčený o tom, že ho Sena od sebe odstrčí nebo se o to alespoň pokusí. Cítí napětí jeho těla, když ho zezadu obejme, ale nic negativního nepřijde. Má zvláštní pocit, když ho tak svírá. Od té chvilky, kdy mu to Sena prozradil je vlastně nejvíc klidný a vyrovnaný. Ano, může za to pravděpodobně to, že je mu blízko. Celou dobu na něj působil a to se prostě s jistou pravdou nezmění. Nechává tvář blízko jeho pramenů, které neskutečně voní a tím, že jsou mokré, se vůně ještě násobí. Plete mu hlavu i teď, i když to jeho mozek prostě odmítá. Jenže tohle nejsou věci, které by právě tento orgán rozhodoval a ne, teď nemyslí to co má mezi nohama. Málem by si povzdechl nad tím, jaký chaos uvnitř sebe vnímá. Měl to vždycky všechno jasně dané. Krásná rovná dálnice a nikde ani malinkatá zatáčka. Nikde žádné auto, v Americe bylo takových stovky. Sena mu v tom udělal nádhernou a šílenou křižovatku v Indii při plném provozu. Není si úplně jistý, že zvát Senu k sobě je dobrý nápad, ale spíš proto, jak moc se pohádali, než aby měl nějaké postranní úmysly. Nakonec by ho to asi napadlo, jenže se toho za posledních pár minut stalo prostě moc. Trochu povolí své paže, aby se sena mohl pootočit, a na chvíli se mu zadívá do očí. Ne, vůbec ho to nepřešlo a jeho blízkost je stejně odzbrojující, ať má na sobě sukni nebo kalhoty. Je to úplně jedno. Pořád vidí tu samou osobu, kterou má rád a se kterou mu bylo opravdu dobře. Málem vyprskne smíchy, když Sena pronese svou otázku. 

"Nejsi holka, takže klidně můžu. Tebe by mi v pokoji povolili i doma." Je s tím hotový raz dva a snaží se ignorovat podtext, který by to mohlo být. Jenže to nejde tak snadno a ta slova se mu opakují pořád dokola v hlavě. Jek ho předtím nic takového nenapadlo, teď na to nemůže přestat myslet. +No kruci.+ Tohle vůbec nedomyslel. Obočí mu je malinko nahoru, protože to přespání ho ani na vteřinu nenapadlo. Prostě má v hlavě určitý blok, který nejde jen tak pryč.

"Neboj, pak tě hezky doprovodím domů. Jsem hodný kluk. Nespím s nikým na prvním rande." Tohle v podstatě první rande je, takže má pravdu. To, co vlastně řekl, mu dojde, až za pár minut. Vykročí vedle jeho boku s rukama v kapsách a po pár krocích si povzdechne a tu tašku mu zase vezme.

"Vypadáš, že by ses za chvíli zlomil." Zamluví to rovnou. Dívá se trochu zarytě před sebe, protože se snaží si v hlavě udělat pořádek, dokud nedojdou do jeho bytu, aby věděl, co mu má odpovědět, jenže Sena je klasicky rychlejší. První mu chce rovnou říct, že ano, ale nakonec ještě chvíli mlčí.

"Podvedl jsem tě, v podstatě, nevzpomínáš si?" Získává ještě nějaký čas navíc.

"Takže zraněná bys asi měla být hm?" Znovu se podívá před sebe a trochu se pousměje. Naštěstí je dům, kde bydlí vážně kousek a už stojí u hlavních dveří. Ju nahrabe klíče a pustí do nich prvního. Pak je čeká výtah a nakonec se ocitnou na malé chodbě, kde je bytů víc. Dveře vypadají, že se za chvíli vysypou sami a dokonce krásně vržou, ale uvnitř je čisto. Trochu chaos. Nábytek každý trochu jiný, rozhodně nic sladěného. Předsíň vlastně žádná jen malý obývák kam se stěží vleze gauč a malá linka veliká sotva metr. Na konferenčním stolku se válí několik plechovek od piva, jak kluci večer poseděli a sem tam je někde něco pohozenou, naštěstí žádné spodní prádlo. 

"Donesu nějaké ručníky, toho bordelu si nevšímej, bydlíme tu čtyři kluci." Vysvětlí to a radši nebude prozrazovat, jaké boje probíhají o služby na úklid. Dva z nich se kvůli tomu dokonce i poprali. 

"Já mezitím udělám kafe, čaj?" Nabídne mu, doloží tašku na zem a přetáhne si mokré triko přes hlavu. Pak se podívá na Senu. 

"Chceš s tím mokrým oblečením taky pomoc, jako s tou taškou?" Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit, dokonce Senu sjel očima, jak kdyby ho jimi dokázal svléknout, a vzápětí si nad sebou povzdechne. 

"Jdu pro ty ručníky a oblečení." Radši se otočí a zmizí v jednom z pokojů. Tam se chvíli přehrabuje ve skříni, ale stejně je pořád myšlenkami u něj. Pospíší i a za pár minut se objeví zpátky v obýváku. Dojde až k němu a podá mu ručník a suché oblečení. 

"Přemýšlel jsem, jestli vzít i prádlo, ale asi bys z něj vyplaval." Mávne rukou kde si u jeho boků protože mu přijde, že bych se do jeho prádla omotal třikrát. Tohle rozhodně nebyla narážka na výbavu.

Sena

Sena několikrát zamrká jako panenka a v duchu si musí přiznat, že tohle bylo jedna nula pro Ju-kena. Nečekal, že bude ve svých odpovědích tak pohotový, ale byl a on na to neměl ani co říct. Tak se jen ušklíbne a protočí očima, ale hned ho napadne, že by ho vlastně mohl vzít on k nim a pod úplně stejnou zástěrkou. Jen se nikdo nikdy nesmí dozvědět, že je doopravdy gay, i když si to všichni myslí. S nikým se o tom u strejdy doma nebavil, hlídal si gesta, ale se vší tou růžovou a make-upem asi nemohl nikomu lhát. Ale stejně! Je legrační, že sám v hlavě operuje s tím, jak dostat Ju-kena do svého pokoje, když ani nikdo neřekl, že spolu budou a vůbec by ho nenapadlo, že Ju, který se na něj ještě před chvílí tolik zlobil zase přemýšlí nad tím, že by spolu mohli mít něco intimnějšího. Sena udělá další obličej, když mu Ju-ken řekne, že by na prvním rande s nikým nespal, ale po jeho boku míří k němu domů. Ještě pořád se ani neodvažuje přemýšlet nad tím, že Ju to slovo rande vůbec použil. Podle něj si u něj doma sednou, nějak si to vzájemně vysvětlí a pak bude Sena moct zbytek semestru brečet do polštáře. Bylo to asi poprvé, kdy se do někoho takhle zakoukal a ještě první. Většinou šli oni za ním a teď…? +A to jsi mi tolik lezl na nervy… vlastně pořád lezeš…+ Pomyslí si. Oba dva chvíli mlčí, než mu Ju-ken z ničeho nic sebere tašku. Sena se za ním pohne rukama a pootevře pusu. Vzápětí na něj vrhne podmračený pohled.

"Co je, myslíš si, že to nezvládnu?" Musí to prostě říct, i když si přesně tohle přeje, aby mu ji vzal. 

"Hmm…" Zahučí. Doopravdy o tom přemýšlí. 

"Mnohem jednodušší by bylo mít vztah, kdybys…" Nedořekne to. Chtěl říct, kdybys se mnou chtěl chodit. Nemuseli by se nikde s ničím tajit. Tady ve škole a před přáteli. Doma byl prostě on a tohle by se strýčkovi dostalo na oči. Ne, Ju má pravdu, asi by se od sebe měli držet dál. Sena si v duchu povzdechne. Tohle začíná být moc těžké a jeho na okamžik napadne, že to všechno prostě vzdá. Když si uvědomí, že už jsou u něj doma, zastaví se a otevře pusu. 

"Co, to už jsme tady? Vzal jsi mě na rande schválně tak blízko svému bytu, co?" Spustí na něj a dá si ruce v bok. Možná vypadal jako led, ale jeho povaha byla spíš ohnivá. Stejně na nic nepočká a drcne dlaní do dveří, aby vešel. Celý dům nepůsobí moc důvěryhodně, ale jakmile jsou uvnitř, Sena se začne zvědavě rozhlížet. Automaticky si vyzuje boty, jak je zvyklý z domova, i když se to v Americe moc nenosí a trochu popojde. Jeho strýc žije hodně nóbl, ale stejně se mu to líbí. Je to prostě Ju-kenovo. Pousměje se a ohlédne se po něm. Jeho oči zahřejí. 

"Kávu, děkuji." Poprosí si a hledá čtvery dveře. Nebo spí po dvou nebo všichni na jednom gauči? Pro sebe se zasměje do dlaně a odloží kšiltovku. Prohrábne si dlaní mokré vlasy, které rozpustil a gumičku nechal na zápěstí. Když se ohlédne podruhé, Ju-ken už je bez trička a on na něj zůstane doslova zírat. Jednak… je mezi nimi nějaká citová interakce a je nevyřešená a on se svléká a jednak z něj Sena není schopný spustit oči. Tedy do chvíle, než se ho Ju-ken zeptá, jestli chce se svlékáním taky pomoc. Cítí na sobě, jak okamžitě rudne a jako obrannou reakci použije nové vzplanutí. 

"Já to říkal už venku!" Ju-ken to samozřejmě otočí a zmizí v pokoji vedle a Sena se kousne do rtu, když se taky prudce otočí na patě. Vlastně si přeje, aby si byli blíž, jenže ty reakce nejde ovládat. Bezradně si sedne na pohovku a na chvíli schová obličej v dlaních, než se dveře zase otevřou. Zůstane sedět, než k němu Ju dojde a podá mu do klína oblečení i ručník. 

"Díky." Hlesne Sena a všechno si to prohlédne. Jsou to Ju-kenovy věci… voní jako on… a kalhoty jsou marné… bude tu chodit v jeho tričku… jenom v jeho tričku… V duchu nad sebou protočí očima a vstane. 

"Kde je koupelna?!" Snaží se působit sebevědomě, ale není. A navíc… ovládat se, když šlo o sex, mu nikdy nešlo dobře. Ju-kenovi se to určitě nebude líbit…

Ju-ken

Uvnitř něj se objeví jakýsi pocit spokojenosti, když vidí, že Senu svou rychlou odpovědí dostal. Možná je to trochu dětinské, ale prostě z toho má radost. Sám pořád neví, o čem budou u něj doma mluvit. Tedy samozřejmě, že se to bude točit, kolem jediného tématu, spíš si není jistý, co mu na to všechno nakonec řekne on sám. Ještě pořád se dohaduje ve vlastní hlavě a přemýšlí, jestli je opravdu schopný chodit s klukem, jestli by to chtěl. Ví, že mu na Senovi záleží, na tom se opravdu nic nezmění, jen…Mohlo by se stát, že by třeba přitažlivost a jistá chemie mezi nimi mohla opadnout. Neznělo by to asi hezky, kdyby to řekl nahlas, ale pokud se vám líbí holky a došlo by na nějaké intimnosti…Co když nastane trapná chvilka, protože to prostě patřičně neocení. Nemá strach kvůli vlastnímu pocitu, možná nějakému ztrapnění, ale spíš má obavy, aby neublížil Senovi. Potřebuje si to pořádně promyslet. 

"Hm, nejsem si jistý, jestli to zvládneš. Vypadáš, že tě přelomí i nákupní taška. Sám si říkal, že nejsi na škole kvůli sportu. Je to vidět. Je dobře, že je to vidět." Vlastně to byl kompliment, i když to tak původně nezamýšlel. Nechce mu dávat jakékoliv naděje, dokud si sám není jistý. Podívá se na něj, protože slovíčko vztah a zrovna teď je hodně zvláštní slyšet a radši na to nic neřekne. Sám si není jistý, jak by to komentoval. Je rád, že to není domů daleko, má pocit, že na něj na ulici prostě koukají.

"Vzal tě sem, protože to tu znám. Moc se ven nedostanu, víš." Osvětlí výběr místa. 

"Myslel jsem, že by se ti to mohlo líbit." Doplní ještě, aby bylo vidět, že mu na tom záleželo. Vlastně pořád záleží. Sena naštěstí nepořádek uvnitř nekomentuje. Ju čekal, že se to stane, a sem tam se snažil něco odsunout stranou, aby to nebylo tolik vidět. 

"Dobře." Kývne a přemýšlí, kde se zrovna nachází kafe. Určitě to někde bude, ale problém toho, že bydlí s dalšími kluky, je to, že rozhodně nedávají věci na své místo. Ani on to nedělá. Normálně mu to nevadí, ale teď vážně nechce strávit hodinu hledáním kávy. 

"Bude asi v jednom z pokojů." Kývne hlavou a odhalí jisté maskování dveří. Velké vlajky sportovních týmů, které jsou pověšené za kratší strany, totiž kryjí dveře do jednotlivých pokojů. Zarazí se, když ho sena obviní a zapíchne ukazováček do vlastní hrudi.

"Já nic neřekl. Skoro." Brání se rovnou a ještě v tom pokračuje, když se vrátí.

"Chtěl jsem ti jen pomoct. Vím, jak špatně se dává dolů mokré oblečení. Mám v tom praxi na tréninku." Upozorní ho na jasný fakt, a aby za tím nehledal nic dalšího. Jenže když vidí, jak se Sena červená, má chuť říct znovu něco podobného. A zase mu vlastně nevadí, že je to kluk. Asi už se opravdu zbláznil. 

"Koupelna je za vlajkou s těmi ponožkami. Bostonský baseballový tým." Osvětlí mu to rovnou, aby předešel dalším dotazům. 

"Jen běž, udělám to kafe a možná se tu najde i něco k jídlu." Stojí kousek od něj, a když vidí mokrý pramen růžových vlasů, jak se mu lepí k tváři, prostě spontánně pozvedne dlaň a bříšky prstů jej odsune stranou. Vypadá hodně zaujatě do chvíle, než mu dojde, co to tady provádí. 

"Ehm, jo kafe a jídlo." Probere se vzápětí a odejde do kuchyně, kde začne po všech skříňkách hledat kafe a sem tam objeví něco, z čeho by se dalo připravit i něco k jídlu. Vydechne pořádně, až uslyší klapnout dveře od koupelny. Kávu nakonec najde u sebe v pokoji v nádobě s nápisem těstoviny. Pak najde pár kousků masa v lednici a nějakou zeleninu, takže za chvíli se pustí i do jídla. Je výhoda mít takové spolubydlící. Každý z nich si většinou hlídá, co jí, i když samozřejmě někdy to tu provoní pizza nebo Mcdonald. Jakmile má hotovo, zajde k malému stolku u pohovky a odrhne všechno, co na něm je na stranu a pak to vezme do náruče a hodí do svého pokoje na stůl, aby to prostě nebylo vidět. Nejefektivnější forma úklidu. Nachystá dva talířky se svou rychlovkou, která sice nevypadá moc esteticky, ale zase chutná podle něj dobře. Už mu párkrát řekli, že sice nadělá hrozný bordel, když vaří, ale zase to má dobře ochucené. Něco za něco. Pak se napůl rozvalí na pohovku a pozoruje dveře od koupelny.

"Co s tebou budu dělat?" Zeptá se sám sebe. Nejradši by vyzkoušel, co to s ním udělá, když Senu políbí, ale…Není to fér vůči němu. Bude se v tom muset nějak poplácat sám.