Sena x Ju-ken - Ať je to cokoliv, vytře nám zrak. - část 1.

(areál školy)

Sena

Ten den se přiblížil rychleji, než by Sena čekal, ale nemohl to odkládat. Už jenom kvůli Cath a kvůli tomu, jak rychlá byla Tiffany. Všechno bylo nachystáno, on byl připravený a velké uvedení a odhalení se konalo už za pár minut. Několikrát se zhluboka nadechne a vydechne a zavře oči, ale trému se mu nepodaří potlačit. Ve velké tělocvičně jsou snad úplně všichni z jeho ročníku, všechny třídy, všechny sportovní týmy, prostě každý. Je tady většina učitelského sboru a je tady samozřejmě i jeho strýc a ředitel školy, který do mikrofonu všechno ohlásí. Od večírku se Sena s Ju-kenem viděl jednom jednou a to při doučování, ale nemohl si ho dovolit přivést domů, aby Ju nepochopil, kdo přesně je jeho strýc. Nechtěl to ani proto, že si nebyl jistý, jestli by někdo ze čtyř sourozenců omylem něco neprozradil a nejen kvůli tomuhle překvapení, ale i kvůli jeho pohlaví. Zatím prostě musel eliminovat všechny možnosti. Nesešli se dokonce ani u Ju-kena doma, protože se po těch důvěrnostech Sena zdráhal, aby k něčemu nedošlo. Tedy doma… ani se ho nezeptal, kde tady vlastně bydlí. Nejspíš na školní koleji, kde má spolubydlící a tím to taky bylo vyřešené. Nepřipadalo mu, že měl Ju-ken na vlastní nájem. A tak si našli tiché místo v malé kavárně, kde měli dost klidu na to, aby mu Sena pomohl se školou i na to, aby si hodně popovídali. Bylo to ještě lepší, než na zastávce, opravdu si rozuměli a Sena byl díky tomu pozitivně naladěný a spokojený. Hodně si psali, párkrát volali a on z toho měl pocit, jako by spolu doopravdy chodili. Kdyby jen Ju-ken tušil jistý podstatný fakt. Sena se podívá dolů na svoje boty a na svoje šaty a uhladí je dlaněmi. Má na sobě velmi specifický kostým, který by byl okamžitě pochopen a nadšeně přijat v Japonsku, kde vládne všeobecný kult kawaii, ale zdaleka si není jistý tady. Očekává, že to bude hrozné fiasko. +Nesmí být.+ Kříží pro štěstí prsty na nohou i na rukou a slyší, jak ředitel začíná promlouvat k publiku. Představuje jim nový školní zájmový kroužek, který se však skládá pouze z jedné osoby a tou je Sena. Za to však Sena bude poskytovat služby ostatním, zejména bude podporovat sportovní týmy k lepšímu výkonu, ale po japonsku ne po americku. Bude přítomný na jejich zápasech a soutěžích, bude je podporovat, bude doslova jejich maskotem. Za peníze pak bude možné trávit s ním nějaký čas nebo se s ním vyfotit a všechno půjde na účet daného kroužku nebo týmu, který si pak bude moci dovolit lepší zápisné, vybavení a tak dále. Zdá se, že si strýček získal pozornost studentů, protože je tam podivné ticho a pak se opona rozestoupí a ukáže Senu v plné polní. Perfektně nalíčeného, načesaného do dvou navlněných roztomilých culíčků plných berušek a kytiček a oblečeného do krátkých šatečků s širokou sukní a spoustou spodniček ve stylu gothic lolita. Botičky na vysoké platformě a bílé podkolenky jsou samozřejmostí. Sena udělá pukrle, zatímco mezi prsty drží cípy sukně a sleduje ty nechápavé a naprosto vykolejené výrazy všech v tělocvičně, zatímco ho ředitel představuje jako školní princeznu. Sena tím chce doslova rozjet vlastní značku, prodávat předměty, mít z toho takovou školní show, která není nikde jinde. A jestli tohle místní kluci pochopí a začne je to bavit, roztleskávačky mohou třeba přestoupit na jinou školu. Sena sází na to, že je mají všude, ale tohle nikde. A on udělá všechno proto, aby kluky vyslechl a pofoukal jim bolístky, což tamty holky neumí. Jenom ho teď nesmějí vypískat. Zatím se neděje vůbec nic. Jeho srdce buší stále silněji a on hledá pohledem známé tváře. Neřekl o tom nikomu, ani Cath. Najde ji a vedle ní je Jordan. A překvapivě pochopí. Je to on, kdo vstane jako první, začne tleskat a váhavě k sobě přivábí další. Jakmile potlesk zesílí, Jordan začne pískat na prsty, na nohou už je i Angelo a řve a Sena se raději nechce ani podívat, kde jsou holky. A taky by rád zjistil, jak se na tohle bude tvářit zrovna Ju-ken.

Ju-ken

Poslední dny byly pro Ju-kena vlastně hodně zvláštní a přitom velmi dobré. Po večírku získal nového nejlepšího přítele. S Jordanem se hodně sblížili a začali si povídat opravdu o všem. Domlouvali společně strategii a tréninky tak, aby jejich tým byl co nejlepší. Samozřejmě se u toho dost nasmáli a Ju taky věděl první a poslední o jeho novém vztahu s Cath. Naštěstí to vypadalo, že Tiffanin zájem o pomstu tímto směrem nepůjde, ale i tak Jordana Ju varoval, aby na sebe i na Cath dával pozor. Holky jako Tiff se nezalekly ničeho. Ju se pár dní po párty stal zástupcem kapitána a všichni ve škole to samozřejmě patřičně ocenili. Nečekal, že se to takto vyvine a vlastně to ani nechtěl, ale bylo to příjemné, o tom se s nikým nebude hádat. Nikde žádné narážky ani popichování kvůli tomu, odkud pochází. To by mu ke štěstí bohatě stačilo, ale mělo to i další bonusy, třeba přednější místo v řadě na oběd a co si budou, hlad měl pořád. Jenže díky tomu se ozvala i Tiffany. Ani to, že je viděli společně se Senou ji neodradilo, aby mu nepsala dál. Ju její zprávy buď ignoroval, nebo dopovídal jen na nejnutnější věci ohledně tréninků, aby se roztleskávačky mohly připravit. Už mu to hodně začínalo vadit, ale měl obavu o to, aby pak Sena neměla problémy, kdyby Tiff rázně odmítl. Dokud to vypadalo, že je zájem u něj a nemá chuť se mstít, něco vydrží. Se Senou…Jak jen to říct, vlastně by si nedokázal představit, že by se to mohlo vyvíjet lépe. Opravdu si s ní rozuměl, nenašel nic, co by mu na ní vadilo, a měl pocit, že se z nich stali opravdu skvělí přátele. To bylo přesně to, co u holky, se kterou by chtěl být, hledal. Jasně, že se mu líbí, věděl v podstatě od první chvíle, jenže díky tomu, jak si rozuměli, mu docházelo, že tohle zachází o hodně dál. Neměl problém s tím, když se na doučování sešli jinde, než tam kde oba spí. On sám měl stejně spolubydlící, a i kdyby ne, nepozval by ji tam, jen kvůli tomu, že by nechtěl, ale má obavy, že až budou někde sami, udělá podobnou pitomost jako na té zastávce. Sice ho políbila Sena, ale on si o to řekl. Tentokrát by to nejspíš udělal on a možná by tím všechno zkazil. Ne tady bude ideální neutrální půda. Jakmile přijde den, kdy se bude ve škole něco dít a hlavní aktérkou má být Sena, všichni tři jsou napnutí jako kšandy. Ani jeden netuší a snaží se dohromady přijít na to, co by to mělo být. Jenže bez úspěšně.

"Ať je to cokoliv, vytře nám zrak." Zahlásí hrdě Ju-ken, jak kdyby na tom měl nějaký podíl, a vyfasuje drcnutí ramenem od Jordana.

"Ale ale tady je někdo jako páv. Tvoje holka chystá něco velkého hm, podpora je na místě." Rýpne si do něj a Ju se zamračí, ale drcnutí mu nevrátí. Vedle něj je Cath a tu by nejspíš sundal taky. 

"Samozřejmě, že ji budu podporovat. Podívej se na nás, největší outsideři a jak nám to jde." Brání Senu a vlastně i sebe. Jordan se rozesměje, což ho žere ještě víc. 

"Co je?" Oboří se na něj a vyfasuje plácnutí po rameni. 

"Mohl jsi nám říct, že spolu chodíte, ani ses nebránil." Ju to úplně přešel a až to Jordan vypíchne, teprve mu to dojde. Hned začne vrtět hlavou. 

"Tak to není, nechodíme spolu. Je to moje kamarádka." Uvádí věci na pravou míru, i když dost pozdě. Naštěstí začne celé představení a musí všichni ztichnout. Jakmile Ju senu uvidí, spadne mu čelist. Nemůže z ní spustit oči, jak moc jí to sluší. Všichni okolo něj se rozplynou a on tam prostě sedí, jako úplný pitomec a nedělá nic. První se probere Jordan a začnou všichni ostatní. A on sám pořád nic, jen zírá. Je na tom mnohem hůř než si myslel. A pak mu začne pomalu docházet, co to znamená a co se díky tomu bude dít. Krátce se rozhlédne kolem a vidí kluky, jak začínají šílet. Tohle není Japonsko, využijí každou možnou příležitost, jak se jí dotýkat, kde by neměli. Ta sukně je proklatě krátká a to je na bandu těch puberťáku, jak rudý hard. Však on moc dobře ví, o čem se kluci baví ve sprchách, nic hezkého to není. Tedy ne všichni, ale…Uvědomí se, že na něj několik lidí zírá, co on na to, jakoby čekali, aby mohli začít tleskat taky. Žárlí, neskutečně moc a ještě bude, to ví, ale i přesto se zvedne a začne tleskat a pískat taky, aby Senu podpořil. Jakmile se strhne dva a už není jasné, kde je kdo, přestane s tím a zamíří pryč ze sálu. Ne tohle prostě nedá. Má pocit, že bude jak stopovací pes a dá do zubů každému, kdo se jí jen špatně dotkne. Opře se kousek od sálu o zeď zády a pak sjede do podřepu s pažemi přehozenými před kolena. Musí se nějak sebrat, Sena nesmí ani v nejmenším poznat, co se mu prohání hlavou.

Sena

Je to jako tisíce a tisíce nekonečných minut, kdy se neděje vůbec nic a on jako by se ocitl v nějakém podivném vakuu, ale není v něm sám. Lidé začínají pomalu vstávat, chytají se Jordanova příkladu a nejspíš se klukům začíná zamlouvat, co vidí a co by to mohlo znamenat, ale čím víc jich je na nohou, tím víc vyniká Ju-kenova nehybná postava, která je sice dost velká a výrazná, ale zůstává ohromeně sedět. Sena chvíli klouže očima po všech přítomných v hledišti, začíná to být hluk a nějak moc ovací, ale Ju pořád sedí a tak nakonec zakotví pohledem přímo na něm, přímo v jeho očích. Nevidí tam nic zhrozeného nebo znechuceného, jenom prostě naprosto vyvedeného z míry a trochu se mu uleví. Usměje se na něj a pak se podívá po dalších lidech. Tým Tiffany se po sobě dívá, dělají obličeje a protáčejí očima, protože jejich vůdkyně je naprosto v šoku, ale stejně si Sena myslí, že za ním dřív nebo později někdo z nich přijde. Začíná mu docházet, že má vyhráno, že se to doopravdy povedlo a že jeho projekt dostane šanci. Natočí se do strany, aby očima našel svého strejdu a poděkoval mu. Udělá pukrle a pak spoustu dalších směrem k hledišti. Pak už nastane čas na další školní program a on odejde dozadu, aby mohl slézt, ale samozřejmě se má připojit ke svým spolužákům. Není žádná divadelní nebo televizní celebrita, aby se mohl zavřít někam do šatny a žádné další povinnosti se ho netýkaly. Opatrně sleze postranními schůdky mezi studenty a začne rozdávat prvním zájemcům letáčky, které si sám nachystal a vytiskl. Pomalu se k němu začínají přibližovat zvědavci a ptát se ho, co tohle všechno znamená a co se bude dít. Pak se dokonce objeví kapitán basketbalového týmu a jako první si začne zamlouvat Senu na zápasy. To bylo lepší, než si Sena vůbec myslel. Kdyby to šlo takhle dál, mohl by jezdit i na zápasy mezi školami a dát o sobě vědět za hranicemi těchto pozemků. +A pak bude i na to auto.+ Pomyslí si spokojeně a čeká, kdy se sem dostanou i jeho přátelé. Chvíli to trvá, než se objeví Cath a pak si musí všichni sednout a poslechnout si školní program až do konce. Když celá akce skončí, mají v podstatě volno. Lidé začnou odcházet a k němu už zase tolik dalších nepřijde, což ho trochu rozesmutní, ale nemůže chtít všechno najednou a hned. Musí na svém PR prostě pracovat a ono to nakonec půjde. Postaví se na nohy společně s Cath, která seděla vedle něj a vyhlíží Ju-kena. Ani s těmi botami tady není o moc vyšší, než ostatní, takže na něj nevidí. +Kde jsi? Ty za mnou vůbec nepřijdeš?+ Copak ho tam někdo zadržel? Nebo se sem přes dav nemůže dostat? S protaženým obličejem se s Cath a s davem vydá ven z tělocvičny a v jeden okamžik zahlédne, jak na Ju-kenovi visí Tiffany a něco do něj hustí. Zamračí se a v tu chvíli má do panenky daleko, jak mu oči bledě modře blýskají. Jistě, pochopila, že o něj může snadno přijít a tak se ho snaží urvat pro sebe, ale Sena si je jistý, že jí Ju nechce. +Do chvíle, než mu řekneš, kdo ve skutečnosti jsi. Co by dělal s klukem, když je na holky?+ Pomyslí si. Chystá se mu to říct co nejdříve, možná už dneska, ale není si tím jistý. Co kdyby mu pak nechtěl dovolit, aby tohle dělal? Tedy kdyby s ním přece jen zůstal. A co kdyby se pak Senův plán nepovedl jen proto, že by ostatní věděli, že s někým chodí? Už by si mysleli, že nemají šanci a odešli by… Sena se kousne do rtu. Tohle potřeboval, kvůli penězům i kvůli tomu, aby zničil Tiffany a její šikanující bandu. Prostě to musel dotáhnout do konce. Už jsou venku před školou a Ju pořád nikde.

Ju-ken

Ju nebyl v první chvíli schopný se ani pohnout. Dokonce ani v okamžiku, kdy se na něj Sena podívala. Jediné, co mu zvedlo koutky nahoru, byl její úsměv, u kterého si byl stoprocentně jistý, že patři jenom jemu. Vážně se snaží sám sebe přesvědčit, že ani v nejmenším nežárlí, ale nejde to. Myslel si, že je proti podobným pocitům úplně imunní, jenže není ani trochu. Stačila k tomu jen jediná osoba a všechno je vzhůru nohama. Je rád, když se může ze sálu vypařit a být chvíli sám. Celý ten humbuk vedle ještě chvíli pokračuje a to mu dává drahocenné minuty, aby se pořádně sebral. Jenže mu samota nevydrží dlouho. Uslyší po chodbě jakési kroky a honem se zvedne ze země a tváří se, jakože něco loví v telefonu. Myslel, že to je třeba někdo z týmu nebo Jordan, ale nemohl by se víc plést. Je to Tiffany a chce s ním mluvit. Zatím to zní celkem neškodně a tak kývne a vyjde s ní před budovu a trochu stranou. Nechápe, co po něm zrovna dneska může chtít, ale pravda je, že na ni vůbec nemá náladu. Je to asi znát na tom, jak se tváří. Stejně si to neodradí a zkouší na něj své balící hlášky. Ju má ale před očima pořád někoho jiného, tak se úplně míjí účinkem. Pak se na něj však Tiffany pověsí a vypadá to, že by ho chtěla přesvědčit různými způsoby. Ju netuší, že ho vidí Sena právě v tuto chvíli a už vůbec ne, že nevidí, když ji od sebe opatrně odstrčí, aby jí neublížil. 

"Podívej Tiff." Povzdechne si a je čas, aby to celé rozsekl. 

"Bude to znít asi pitomě, ale nejsi můj typ a nikdy nebudeš. Nechci s tebou jít ven, ani kamkoliv jinam." Drží ji od sebe dostatečně daleko. 

"Promiň, měl jsem ti to asi říct dřív." Omluví se i za tohle a dokonce se jí zlehka ukloní hlavou. Ať už je jakákoliv, nikdy by nechtěl být na nikoho vyloženě zlý. Tiffany vypadá v prvním okamžiku překvapená a pak nafoukne tváře. Ju-kenovi je hned jasné, že je zle. 

"No počkej, tohle si vypiješ. Zařídím, abys z téhle školy vypadl a zařídím ti rovnou letenku domů." Prskne po něm a Ju jen čeká, kdy vytasí opravdové drápy a poškrábe mu obličej.

"Ano, to jsem tak nějak čekal." Povzdechne si znovu. Začíná toho být dneska nějak moc. Naštěstí si zatím Tiff na Senu ani nevzpomene. Asi ji pořádně namíchl. Jenže je mu jasné, že jakmile se trochu uklidní, začne spřádat úplně jiné plány. Tiff se otočí na patě, až ho málem vyfackuje dlouhým ohonem z vlasů a Ju konečně pořádně vydechne. No výborně, to by měl. Protočí očima a vykročí k davu přes tělocvičnou. Zahlédnout Senu není vůbec žádný problém. Snaží se tváři tak jako vždycky ale ten žárlivý stín má pořád v očích. 

"Musím ti vážně moc pogratulovat." Ozve se jeho hlas, když se objeví kousek od Seny. 

"Myslím, že ještě nikdo jim tak nevytřel zrak, jako právě ty." Pochválí jí a je to naprosto upřímné. Prostě by si jen přál, aby to neobsahovalo hromadu kluků a krátké sukně. 

"Gomen, trochu jsem se zdržel. Půjdeme to někam oslavit?" Navrhne jim všem, kdyby se k nim Cath a Jordan chtěli přidat. Do Ju-kena někdo trochu drcne, aby si udělal prostor, a vidí pár rozesmátých kluků, jak se derou kolem něj. Natahují k hlavní aktérce večera bílé spodky a prosí o autogram. Ju na ně chvíli zírá, jestli to myslí vážně, než se s krátkým vrčením a mumláním otočí a asi to radši nechce vidět. 

"Tohle není vážně normální." Mumlá si pro sebe. 

"Co je?" Ohradí se proto němu jeden z kluků a už si Senu přitahuje za pas k sobě a zubí se na Ju-kena.

"Papír jsme zrovna po ruce neměli a spodky má každý." Očividně z toho mají legraci a nejspíš doufají, že Sena se bude smát taky. Ju se pomalu otočí a obočí mu jde nahoru. 

"Fajn, fajn. Neříkám nic, u tohohle vážně být nemusím." Je jasné, že se už moc nedokáže ovládat a na pár vteřin ho zastaví ruka jejich kapitána, který se ho snaží uklidnit. 

"V pohodě, nebudu jí to kazit." Zvedne koutky na vteřinu nahoru. Je mu jasné, že sena tohle potřebuje, aby vyhrála nade všemi, přeje jí to, ale teď není schopný některé věci prostě přejít. Bude to muset nějakým způsobem vstřebat.

Sena

Sena sebou prudce trhne, když konečně uslyší jeho hlas. Otočí se na podpatku, podívá se mu do očí, prozářeně se usměje a hned na to se zamračí jako by hrozilo vypuknutí ledové bouře. 

"Kde jsi byl? Ne, neříkej mi to, viděla jsem Tiffany!" Prskne po něm a dá si ruce v bok. Při tom si dobře všímá, že ani Ju-ken není dobře naladěn. Sena už ví, jak moc se mu líbí, takže možná jde o žárlivost, ale tu teď možná úplně iracionálně prožívá taky. Ju-ken Tiffany nesnáší, neopřel by si o ni ani kolo, ale co kdyby ho nějak donutila? Nikdo z nich ještě nepřišel na to, co je vlastně zač. Jordan s ní chodil a stejně u ní doma nikdy nebyl. Nikdy se o to nezajímal. Byl v tu dobu pěkně vygumovaný a šlo mu jenom o postel. Teprve potom mu dojde, co přesně to Ju-ken říkal a jak ho pochválil, ruce zase svěsí a pousměje se. 

"To bych ráda, mám dneska už celé odpoledne volno." Řekne mu a upraví si lokýnku vlasů za ucho, ale v ten okamžik se mu přímo před obličejem objeví to spodní prádlo. Chvíli nemůže uvěřit vlastním očím, co to je. 

"Doufám, že jste si je nesvlékali právě teď, podepisuju jenom čisté." Řekne jim, zahihňá se a předstírá červenání, ale musí protočit očima. Kluci tady byli vážně paka, tohle by si v Japonsku nikdo nedovolil. Přesto vytáhne připravený růžový fix a podepíše se tak, aby se toho prádla nemusel dotknout. 

"Ještě mám stříbrný, ale nebyl by na tom dobře vidět." Říká a po očku sleduje, jak se Ju-ken odvrací, i jak se ho Jordan snaží uklidnit. Je mu opravdu moc líto, že to nese tak nelibě a nedovede si z toho víc udělat legraci, ale jinak to prostě nejde. Když si Sena vzal něco do hlavy, uměl být velice cílevědomý, boural při tom všechny překážky a nenechal si to vzít, i kdyby kolem toho bylo hodně povyku. Kluci nakonec zase odejdou a Sena se protlačí víc ke klukům. Popadne Ju-kena za loket svojí typicky klučičí silou, zatne mu nehty do kůže a vede ho davem honem pryč, než se tady zase objeví někdo, kdo je bude zdržovat. 

"Nikdo z vás nic lepšího nevymyslel, takže jsem to musela vzít do vlastních rukou." Řekne a málem mu ujede klučičí tónina jeho hlasu, která je jinak docela hluboko posazená. Vrhne nahoru modrým pohledem, andělsky se usměje a zase se ovládne. Pustí Ju-kena, až když jsou stranou všeho dění. Cath a Jordan zůstali někde za nimi v davu, ale on na ně nechce moc čekat. Aby je zas někdo nedoběhl. 

"Jdou nebo ne?" Řekne a rozhlíží se kolem, ale ti dva mají asi dvě vteřiny. 

"Když tak jim napiš, kde přesně jsme, můžou dorazit za námi." Řekne a už ho zase chytá za loket a vede pryč směrem k autobusu. 

"Už brzo budu mít auto a pak se nebudeme muset handrkovat na zastávku." Mumlá si pro sebe a uvědomí si, kolik lidí na ně na zastávce kouká, dokonce i tady v Americe, kde je taky k vidění asi úplně všechno. 

"Nevím, jestli bych se neměla jít domů převléct, ale zdrží nás to." Má svoje normální věci ve škole, ale jestli se tam vrátí, už odtamtud nikdy nevyjde ven. 

"Kam jsi mě chtěl vzít?" Otočí všechno proti němu, je to přece rande a zamává na něj řasami. 

"A co ti vlastně chtěla?" Už se zase začíná žárlivě mračit. Autobus naštěstí přijede hned a oni dva do něj nastoupí. Sena šel první a tak musel mít Ju-ken výborný výhled na jeho zadek pod sukněmi, ale díky těm spodničkám naštěstí nemohl vidět nic nepatřičného, co zatím ještě pořád skrývá. +Až to zjistí, stejně bude po všem, proč by ho to mělo zajímat.+ Pomyslí si, ale nechce to vzdát předem.