Kaoru x Dori - Prostě se poznáváme, tak jsme to chtěli. - část 1.

(pozemky)

Kaoru

Kaoru přestal počítat dny, kdy tenhle dům změnil majitele a začal se měnit před očima. Pořád to byl ten samý dům, ale dostal nový lesk a přibylo mu pár místností. Nutno dodat, že baron a jeho architekti to dovedli udělat tak, že by nikdo nic nepoznal a myslel by si, že všechno bylo součástí stavby celá desetiletí. Garáže byly vkusně umístěné pod úrovní země, skoro podminovaly celý dům, ale nebyly tak vidět a tudíž nehyzdily původní krásu celého domu a jeho zahrady. Nikde v okolí nepostávaly moderní vozy a motorky, protože byly všechny ukryté dole. Samozřejmě to bylo nejlepší i kvůli zlodějům. Objevila se tady nová posilovna a dojo, hodně nového nábytku, Senovi přibyli podřízení, posila do kuchyně a taky další dva mladí zahradníci. Jedním z nich byla dívka jménem Hitomi, oháněla se nůžkami tak, že se Kaoru raději ani nepřibližoval a dost si spolu rozuměli. Bylo legrační, že ani jeden z nich tady nebyl kvůli autům, o kterých mluvili nejvíc. On byl údržbář a správce celého domu, často vtipkovali, že skoro majordomus, jenom si obléct bílou košili a ona prostě zahradnice, ale to, co jí rostlo pod rukama, bralo dech. Kaoru to nechápal, Hitomi nebylo osmdesát, tak kde se to v ní bralo? Muži dělali tvrdou práci jako ořez větví, čištění rybníčků nebo zastřihávání okrasných plotů a Hitomi pěstovala květiny, keře a bonsaje a slušelo jí to. Kaoru si taky všiml, že se Toshiya od Seny podivně stáhl. Moc tomu nevěřil, nebyl slepý, aby si nevšiml, že Sena jemu, Tomohisovi i Nijirovi leží dost v žaludku. Nejdřív mu přišlo, že na něj něco kují, ale možná si na ně došlápl Yusuke. I přes to, že Yusuke najal taky řidiče a dva mechaniky, společně trávili opravdu hodně času v garáži a pletli se jim pod ruce. Kaoru se zdálo, že to začínají být ty nejlepší časy jeho života. Všichni měli neustále plné ruce práce, takže na sebe neměli moc prostoru, ale jedno nešlo přehlédnout. Téměř žádný večer nebyl Kaoru sám a někdy se jich na jeho gauči sešlo i víc. Chodili se k němu schovat, když toho na ně bylo moc, jako kdyby to byla nějaká psychologická ordinace. Kaoru moc nemluvil, ale vždycky měl puštěnou televizi, studené pivo a obyčejný gauč s obyčejnou dekou. Jako kdyby všichni ti nóbl lidé občas potřebovali nějakou úplně obyčejnou díru, kde se mohli cítit sami sebou. Už tady byl dokonce i ten Daichi. Ten malý kluk, co si ho vzal baron pod křídla. Byli tady se Senou a povídali si o věcech, kterým nerozuměl, jako by tady ani nebyl. Možná nechtěli, aby je spolu někdo tolik viděl nebo nechtěli, aby dostali nějaký další úkol, který by je rušil. Jenom jednu osobu tady ještě neviděl a bylo to vážně divné, vzhledem k tomu, co mu slibovala. Dori vypadal, že ho pohltila škola a jeho módní projekty, ale Kaoru si všiml, že jezdí hodně do města a mívá doprovod. Když ne řidiče, tak rovnou Yusukeho. Nemohl vědět nic o jejich návštěvách psychologů a nemocnic, protože hledali někoho, komu by Dori trochu věřil a nechal se sebou něco dělat. Nemohl tušit, že je s ním něco v nepořádku, že má možná problémy už i tady, zkrátka že je jeho hlava složitější, než celá sluneční soustava. Jednoho dne ho uvidí vystupovat z auta v podvečerních hodinách. Vypadá unaveně, jako kdyby mu někdo dal kapačku s půl tunou uklidňujících prostředků. Yusuke u toho není a tak odhodí rukavice a nářadí, otře si ruce do hadru a vykročí k němu. Je to poprvé, kdy jde on za někým a ne oni všichni k němu. 

"Vypadáš, že se tě tvoje rodina pokouší zničit." Prohodí. 

"Nemyslím je tady, spíš ten váš klan, bažící po úspěchu. Co se děje?" Zeptá se ho napřímo. Nic mu do toho není, Dori mu nejspíš připomene, kde je jeho místo a půjde si lehnout, ale byl to jen mladý kluk ve vlčím doupěti. Kaoru už měl něco za sebou, třeba by důvěřoval jemu. 

"Piješ pivo?" Co taky jiného u něj doma, na drahou whisky… +Už máš.+ Úplně zapomíná, jak ho Yusuke rozmazluje, kolik mu platí a co mu pořád nosí a hrozně omylem to u něj zapomíná. Přes alkohol už není, kde chodit.

Dori

Jsou věci, které se pro vás v životě prostě nezmění. Pro Doriho to bylo hlavně o škole, o práci a taky o jakési nutnosti navštívit všechny psychology v okolí. Měl toho plné zuby hned po první návštěvě. Stejně jako Toshiya nevzdoroval Yusukemu, tak to nedělal ani on. Ne, nemyslel si, že by potřeboval pomoc, ale to jeho paličatému otci jen těžko někdo vysvětlí a tak se o to ani nesnažil. V domě se poslední dny vyskytoval jen málo. Stejně jako jeho bratři měl hromadu věcí k zařizování. Nejen jeho firma potřebovala značnou podporu, aby její přesun byl v pořádku. Potřeboval samozřejmě zařídit i vhodné prostory a pak i místo, kde se budou jeho věci prodávat. Nebylo toho málo a tak u toho trávil i noci. Byla to potřebná oběť a pak se mohl zase po svém tvářit, že nic z toho vlastně nedělá a že si to jen užívá. Pro dnešní den ho čeká další schůzka, na kterou má jít sám. Tuší, co ho čeká a je to vlastně pokaždé svým způsobem stejné. Teď stojí u okna svého pokoje a pozoruje novou dívku, která se stará o zahradu. Je moc hezká, slyšel ji i mluvit, takže ví, že to rozhodně není žádná slečinka, která by měla strach říct něco, co by se ostatním možná úplně nelíbilo. Jemu se líbila, to je pravda, ale on měl v tomto domě úplně jiný cíl a ne, pro jednoho z mála uvnitř tohoto domu to nebyl Sena. +Jistě mi tu kacířskou myšlenku promine, asi mu to i řeknu.+ Proběhne mu pobaveně hlavou, než mu pípne upozornění, že je jeho auto připraveno. Nadechne se, nasadí na tvář svůj dokonalý úsměv a vyrazí ven na příjezdovou cestu, aby vyrazil vstříc dalšímu mučení, které mu má prý pomoct. +Kdybych nepotkával pitomce, to by byla pomoc.+ Pomyslí si vlastně i dost povýšeně a v očích mu nebezpečně zajiskří. Cítí se celkem dobře, ale je mu jasné, že se to brzo změní. Už jen proto, jak je to otravné. Když vyrazí, ještě chvíli pozoruje vzkvétající dům a musí se v duchu uklonit svému otci. To místo neztratilo nic ze svého kouzla, to on umí ocenit, i když by se s ním Toshiya hádal, že to není nic moc. Někdy ho vážně nechápal. Tomohisa to aspoň dokázal ocenit stejně jako on. Tedy většinu podobných věcí, ale ten měl taky plné ruce práce, hlavně s jedním stážistou. Doriho bavilo to pozorovat. Daichi na Tomohisu hleděl jako na svatý obrázek. Bylo to vidět, i když se to snažil zakrýt.

"Celá tato země se rozhodla, že nás rozloží zevnitř." Zamumlá si pro sebe. 

"Já se klidně rozložit nechám." Dodá pobaveně a konečně vystoupí před ordinací svého možného doktora. Nečekal ale, že tady to bude trochu jiné a jeho nový doktor se některých věcí nebojí. Když za dvě hodiny sedá do auta, jeho stav úspěšně kryjí sluneční brýle, ale dobře mu není. Je unavený a podrážděný a ještě si musel něco vzít. Ne, nepomáhá to, spíš to v něm stupňuje vnitřní agresi. Neuklidnilo ho to ani trochu a ví, že už tam nepůjde. Musí přemluvit otce. Prostě musí. Všichni řeší jeho psychický stav a to, že je nebezpečný, ale nikdo se ani na vteřinu nepozastavil nad tím, proč tomu tak je. +Pitomci.+ Proběhne mu hlavou a je rád, když auto konečně projede bránou. Těší se, až se zavře do pokoje a trochu se dá do kupy. Vyklopí se z auta a je to pořád stejně elegantní. Snaží se, aby nikdo nepoznal, jak mu je. Jenže je tu někdo, koho prostě neoblafne. Zvedne k němu oči a pak stáhne brýle, aby mu ukázal trochu unavený pohled. 

"Mám pocit, že se o to snaží už od doby, co jsem se narodil. Dneska mě to nějak zmohlo." Snaží se vtipkovat, ale úsměv je sice okouzlující, ale pořád trochu unavený. Chvíli mlčí, jak kdyby přemýšlel, jestli mu něco říct nebo ne, ale když mu Kaoru nabídne pivo, krátce se zasměje. Udělá dva kroky k němu a prostě ho obejme. 

"Dám si rád. Vezmeme pivo a půjdeme se projít." Dodá ještě, než se od něj odtáhne, nakloní hlavu na stranu. 

"Prosím?" Zavrní měkce a pak si povzdechne. Pobídne ho gestem dlaně, aby nějaké to pivo sehnal, a počká na něj venku. Jakmile je Kaoru zpátky, převezme si pivo, otevře ho a vezme ho za ruku. Společně s ním vykročí přes trávník napříč pozemky, kam nikdo nechodí. 

"Byl jsem u doktora." Prozradí mu po chvíli. 

"Vlastně už asi u desátého." Protočí nad tím očima. 

"Dal mi prášky, prý to pomůže. Spíš mám chuť se tam vrátit a provést mu něco, po čem ho taková pitomost už nenapadne." Umí kontrolovat svou agresi, do jisté doby opravdu ano, ale jakmile mu přepne, nejde to zastavit. Nesmí se do toho bodu dostat, ale upřímně, když je potřeba, tak se nesnaží krotit. 

"Měl jsem to jako podmínku, abych mohl nastoupit do školy." Skoro to vypadá, že si zívne. Místo toho se napije piva. 

"Hm, tohle rande se mi moc nepovedlo." Ušklíbne se a rozhlédne po okolí.

Kaoru

Dori zabere jeho přítomnost, dojde k němu a skutečně odhalí svůj unavený pohled, ale jako kdyby v tom bylo ještě o hodně víc. Když někdo nespí, je to vidět, ale on měl trochu krvavé bělmo a vypadal spíš… strhaně? Kaoru nevěděl, jak dobře to pojmenovat, ale někdy takhle vypadali kluci po velké kocovině, prostě když máte ještě trojku v žíle a už máte vstávat do práce. Jenže v tomhle byl alkohol jen těžko. Dori chvíli mlčí, asi zvažuje svou odpověď, s čímž Kaoru tak nějak počítal, ale vůbec by nepředpokládal, že ho Dori vzápětí na to obejme. V první chvíli rozpřáhne ruce a nechá je tak, ale pak ho na chvíli přitiskne k sobě a poplácá po lopatce, než se Dori zase oddálí. Souhlasí s tím pivem, ale kupodivu nechce jít k němu domů. Nikdo tam není, měli by soukromí, dokonce se tomu diví, protože ho Dori před tím balil, ale očividně teď nemá na nic podobného náladu a možná si chce prostě jenom obyčejně popovídat. 

"Oukej." Řekne jenom a otočí se na patě, aby pro to došel. Nebude se nijak převlékat, jenom si umyje ruce a za krátko už se k němu zase vrací. To Doriho prosím mu celou cestu trochu vrtá hlavou. Kaoru na něj nereagoval, ale bylo očividné, že je to naučená reakce, něco čím lidi obměkčí a dostane do kolen, utáhne je na ten svůj obličej a úsměv. Dělal to, i když to teď vůbec nebylo nutné a kdyby Kaoru nechtěl, prostě by za ním nepřišel. Jakmile je u něj, jedno pivo mu podá a otevře to svoje, ale vzápětí na to ho Dori znovu dostane, když ho vezme za ruku, jako by spolu šli na mileneckou procházku. V Kaoru to cukne, nejdřív se mu chce vysmeknout, ale pak ho nechá. Připomene si, že odněkud jel, má toho plné zuby, možná se svěří a vůbec všechno. Je mu osmnáct a Kaoru o patnáct let víc, nikdo tady není, prostě to přejde jako další Doriho výstřelky směrem k jeho osobě. +Jestli tohle uvidí Hitomi, budu to mít pěkně dlouho na talíři.+ Pomyslí si a nechá se vést mimo oči a uši ostatních. Když mu Dori řekne, že byl u doktora, honem se na něj podívá. Nejdřív ho napadne, že je nemocný a možná dokonce vážně, když pořád jezdí pryč, ale ještě nepromluví. Teprve s jeho dalšími slovy mu dojde, že to není o těle, ale o hlavě a to ho zaskočí ještě víc. 

"Prášky?" Zopakuje po něm možná trochu retardovaně, ale vzhledem k tomu, co Dori dál říká, je má v sobě právě teď a tím se mu elegantně spojí to, na co myslel hned na začátku. Ne alkohol, ale něčím ho narvali. Proč?? Zastaví se s ním uprostřed ničeho, stoupne si víceméně před něj a i teď odignoruje tu poznámku o rande. Podmínka pro nástup do školy… takových problémů může být celá řada. Od nějaké poruchy pozornosti, hyperaktivity až po mnohem vážnější věci, třeba schizofrenii. Dori ale vypadá… jako Dori. 

"Nemůžu říct, že bych pořád rozuměl tomu, co mi říkáš. Takže je tu nějaký problém, který se podle ostatních musí řešit, abys mohl do školy. Podle doktora to nejde jinak, než léky. Promiň, ale až dodneška mi nepřipadalo, že musíš něco brát a jestli jsi nic nebral, nepřišlo mi ani, že to bylo nutné." Pokrčí rameny a trochu rozhodí rukama. I on se napije piva. 

"Nerozumím tomu ani co by se za nehet vešlo, nevím, jestli to potřebuješ, aby se ti něco nepřihodilo, ale vždycky jsem si myslel, že když něco můžeš zvládnout bez prášků, máš to zkoušet bez nich." Usměje se. Kdysi slyšel, že děti po lécích nejsou samy sebou, že jsou takové vypnuté a jiné. Možná nezlobily, ale… to podle něj nebylo řešení. Jenže kdo byl on, aby rozuměl psychice, nemocem a lékům? Tohle nebyl Ibalgin a on by nechtěl, aby si někdo třeba sáhl na život jen proto, že si nevzal svůj prášek. 

"Budeš povídat dál nebo chceš vědět, jak dneska dopadl baseball?" Dává mu možnost se rozhodnout. 

"Nejsem ten, kdo by to uměl posoudit, jenom mi nepřipadá, že bys teď vypadal líp, spíš naopak."

Dori

Kaoru vůbec neprotestuje a jde pro pivo. Dori se tomu pousměje a na vteřinu vypadá o něco lépe. Neměl v plánu se tady komukoliv svěřovat. Pořád má pocit, že ho všichni jen odsoudí, ale s Kaoru je to jiné. Možná si ostatní myslí, že nemá smysl se s ním bavit, i když fakt, že k němu všichni chodí, říká něco jiného, ale podle něj je tu mnohem potřebnější, než jen na práci. Jeho otec to nejspíš zjistil taky, to proto s ním tráví mnohem víc času. Počká si, až přijde a pak ho vede s sebou, aniž by se staral, kdo je uvidí. Je mu úplně jedno. Všiml si Hitomi opodál, když se jednou ohlédl, ale jsou příliš daleko, aby viděl její výraz. Jako první jí to jednoduše rozesměje. Už jen to, jak si ho Dori vede, by vydalo na tisíc poznámek a minimálně hodinové popichování. Pak se ale přestane smát a v očkách se jí zablýskne.

"Jen si to užijte oba dva." Prohodí, ale samozřejmě to nenechá jen tak. Počká si na vhodný okamžik, kdy mu to hezky připomene. Ona sama je přesvědčená, že podobné věci se jí vyhýbají obloukem a cos i budou, ani o to nestojí. Jsou jisté důvody, proč je právě tady, daleko od všech lidí ve městě kde vyrůstala. Někdy je útěk, i když třeba dočasný, to nejlepší řešení. Dori přikývne, když padne otázka, aby ho ujistil, že se nepřeslechl a že v sobě opravdu něco má. Chvíli jen hledí před sebe a pak se na něj podívá. Nakonec přikývne podruhé. 

"Nemusím nic brát, není to tak, že bych věci v sobě nedokázal ovládat, i když si ostatní myslí něco jiného." Očividně je Kaoru jediný, s kým dokáže mluvit na přímo a otevřeně. Prochází zrovna malým lesíkem na jejich pozemku. Už tady byl, ví, že je za ním menší plocha trávníku a je pěkně schovaná před obyvateli domu. Tam chce jít a tam teď chce být. Poslouchá jeho slov a nakonec se pousměje. 

"Není to tak, že když si je nevezmu, něco si udělám. Mám se rád, vážně hodně rád a jsem spokojený s tím, jak vypadám a kým jsem." Dodá ještě, aby mezi nimi bylo jasno a Kaoru věděl, že ať řekne cokoliv, nepřiměje to Doriho, aby si ublížil. 

"Jenže to taky nikdo nechápe." Protočí nad tím očima. Když dojdou až na malý palouček, odvede Kaoru k jednomu ze stromu. 

"Sedni si." Nařídí mu vlastně dost měkce a počká, až to udělá. Pak se mu bez ptaní a jakéhokoliv ostychu usadí na klín a opře se zády o jeho hruď. Nechá víčka na chvíli klesnout a je jasné, že přesně tohle potřeboval. Měl rád lidské teplo, to bylo ostatně vidět, když nerad usínal sám, ale zatím nikdy nepotřeboval někoho konkrétního, bylo mu to jedno. 

"Celou dobu si všichni myslí, že svůj vztek neovládám. Jenže tak to není. Vím, co dělám, kontroluju se většinu času bez problémů. Nemám problém jít mezi lidi a vím, že se nic nestane." Začne povídat o sobě a je to víc, než komukoliv kdy řekl. 

"Ale nenechám se sebou vláčet ze strany na stranu, z toho už jsem vyrostl. Pokud si to někdo zaslouží, prostě se vypnu." U svých slov se nebezpečně usmívá. Pak pozvedne ruku a napije se piva. 

"Byly doby, kdy jsem to neuměl, kdy si mysleli, že se mnou budou vláčet ze strany a na stranu. To už je dávno pryč. Všichni se starají o to, abych já nikomu neublížil, ale nikdo se nestará o to, proč bych jim ublížit chtěl." Zakloní hlavu a opře si temeno o rameno Kaoru. 

"Pro moje dobro." Ušklíbne se. 

"Nesnáším tu větu." Vydechne krátce. 

"Ani jeden z těch idiotů, ke kterým mě vodí…Prostě je to nikdy nenapadlo." Podívá se trochu do strany na profil Kaoru. 

"Měl bys dělat psychologa, jde ti to skvěle." Pochválí ho.

"Chtěl jsi mě poznat hm?" Zvedne volnou ruku a dotkne se jeho tváře. 

"Nakonec o mě za pár minut víš mnohem víc, než kdokoliv jiný." Kdyby nebyl utlumený léky, už by dávno udělal něco úplně jiného, mnohem příjemnějšího, než tu jen tak sedět, i když se mu sedí velmi dobře. 

"A taky je nesnáším za to, že tu jen tak sedím a stačí mi to." Postěžuje si. 

"Jsem tu se sexy chlapem, který by mě měl v nejlepším případě opřít o nejbližší strom a já tu jen sedím, stěžuju si a vlastně mi to nevadí." Podívá se skrze koruny stromů na nebe s dlouhým povzdechem, než se rozesměje. 

"Horší už to být vážně nemůže."

Kaoru

Pokývá hlavou a uvědomí si, že ho to hodně uklidní, když mu Dori řekne, že jeho problém nespočívá v tom, že by si snad chtěl ubližovat nebo nedej bože sahat na život. Je mezi nimi patnáct let, skoro se neznají a stejně má pocit, jako kdyby si nějakým způsobem důvěřovali. Může to být jenom zdání, Kaoru někde četl, že zdatný manipulátor vám vsugeruje, co bude chtít a vy to ani nepoznáte a dokonce i tohle může být Doriho problém. Může to být skoro cokoliv a jeden by mohl začít být hodně paranoidní, ale Kaoru se rozhodně, že bude věřit tomu, co mu bude Dori povídat. Možná se bude později hodně divit, možná bude za pitomce, ale ono vyjde najevo, pokud to pravda nebude a jestli ho Dori potahá za nohu… vlastně mu to tolik nevadí. A pokud to pravda a bude to fungovat, co jiného by si kdo mohl přát? On není žádná autorita, není jeho rodič, není jeho doktor a není ani jeho učitel. Jestli si z něj jeden mladý kluk udělá dobrý den, přežije to. A pokud by to byl utajovaný sadistický vrah, Yusuke by ho tu určitě nenechal běhat jenom tak vedle Seny a Daichiho. Tomu prostě neuvěří ani za nic. 

"Nikdo nechápe, že jsi si vědom toho, že jsi hezký, bohatý a úspěšný a mohlo by ti to nedej bože stačit?" Zasměje se tomu, ale když mu Dori tak trochu nařídí, aby si sedal, zvedne se v něm vlna vzdoru. Podívá se na něj a tím pohledem mu dá najevo, že zrovna nemusí, když mu někdo říká, co má dělat, ale teď je tu pro něj a tak poslechne a natáhne se pod strom. Opře se o něj zády a nechá nohy natažené dopředu. Ani se nenaděje a má ho ve svém náručí. +Tak proto, jistě… už bych to od tebe měl čekat.+ Dori je taková flirtující a možná i sexuální mašinka. Má hodně nevybité energie, ale možná to bude i v něčem trochu jiném. Možná mu něco jenom hodně chybí. Pokud Kaoru ví, nikdy neměli mámu. A pokud Kaoru ví, bývá to obrovský problém. Ta ženská jim prostě musí chybět, ať si Yusuke zkusí namluvit cokoliv. Mají jiný přístup a hlavně tu náruč. Dori začne znovu mluvit a dojde na to, že problém je vztek. Hodně mladých kluků ho mělo v sobě. Hledali bitky, někteří skončili na ulici u pouličních gangů, ti šťastnější s tátou na boxu, ale tohle bylo očividně jiné. Pokud si to někdo zaslouží… 

"Problém je, Dori-chan, že nežijeme ve světě, kde můžeš něco takového udělat a jít jenom tak dál. Má to svoje následky. A vlastně je to dobře. Nejsme zvířata, neexistuje tu něco jako právo silnějšího. Budeš se muset naučit, jak se svými soupeři vyjebat jinak, jinak to budeš ty, kdo to odnese." Řekne mu na rovinu. Nebude mu tady říkat, že s nikým vyjebávat nesmí, protože někteří sráči si to vážně zasloužili, jenže takhle to nešlo. 

"Dřív nebo později se chytíš do vlastní pasti. Tvůj táta, postavení ani peníze nakonec nezachrání úplně všechno. Nevím, co se stalo, ale i kdybys uplatil kohokoliv, přestěhoval se kamkoliv, dřív nebo později tě to nějak dožene nebo budeš nucený žít život, jaký nechceš. Vztek nebo zlost nejsou špatné pocity, ženou člověka dál, můžou ho motivovat, ale když tě ovládnou, spálí všechno kolem. Tebe především. Co tě tak rozčiluje?" Zeptá se nakonec. Vypadá to, jako by mu v minulosti někdo hodně ublížil a nikdo o tom nevěděl. +Dokonce ani Yusuke?+ Přijde mu to skoro nemožné. Musí se zasmát, když mu Dori řekne, že psycholog by měl být on. 

"Dej pokoj. Škola… lidi… jenom se snažím používat normální rozum." Dori se ho dotkne na tváři. 

"Opravdu?" Může to říkat jen tak, ale může to být pravda. A on se přece rozhodl mu věřit. 

"Proč to tak je?" V další vteřině mu zaskočí pivo, hrozně se rozkašle a reálně hrozí, že Dorimu naplive do vlasů. To, že je sexy, to by si možná ještě nějak připustil, ale že ho má opírat o strom? A dokonce on jeho? Ne, že by to chtěl opačně, ale Dori vystupuje dost sebevědomě, jako ten, kdo chce být nahoře. Střihne mu jednu pomyslnou, ale jen mu tím rozčísne vlasy. 

"Pako, málem jsi mě utopil." Zlobí se. 

"Kromě toho… není to horší. Všechno není o posteli. A tohle nejsou stížnosti. Prostě se poznáváme, tak jsme to chtěli." Opraví ho. 

"Jestli s tebou nemám jenom spát, měl bys mi říkat všechno…" +Tohle jsi mu neměl říkat, jaké jestli??? Teď se toho chytne, už jsi povolil. A Yusuke tě zabije. A to se to tak pěkně vyvíjelo, ten tvůj nový život.+

Dori

Obočí mu jde malinko nahoru, protože si z otázky Kaoru vezme jen to nejlepší. Jak taky jinak, prostě to uměl. 

"Takže si myslíš, že jsme hezký. To je dobrý začátek." Samozřejmě to okomentuje nahlas, protože kdyby to neudělal, ty prášky by prostě působily až moc. Dál se k tomu ale nevyjádří, spíše jen usmívá a vlastně ho to pobavilo. Kaoru naštěstí neodporuje, když si na něj sedne a jemu to vyžene koutky nahoru podruhé. Už poznal jisté náznaky v chování. Kdyby to Kaoru bylo proti srsti, už by se ohradil dávno, i když se mu očividně snaží pomoc. Jsou ale věci, které nepřekousne nikdo, kdo by byl vyloženě proti jeho blízko, obzvláště takové. Proto to Dori ještě nevzdal, Kaoru mu k tomu nedal důvod. Nebylo to tak, že by v tomto ohledu šel přes mrtvoly. Nedělalo mu vrásky, když se setkal s odmítnutím, tuhle hranici bezpečně poznal. Už slyšel tolikrát, že důvod jeho nenechavosti pramení v rodinných poměrech, ale nikdy tomu nepřikládal větší váhu. Neměli mámu, no a co. Užíval si blízkost ostatních? To ano a co je na tom? Pokud ví, tohle bude spíš genetické, přece jen pár věcí o jeho otci na povrch vyplulo, i když se tomu Yusuke snažil zabránit. Trochu se zamračí, protože ví, že má Kaoru pravdu. Nemůže to dělat, ale dělá a to je většinou problém. 

"Chm." Odfrkne si a jeho tvář značí, jak moc se mu to nelíbí.

"Vyjebávám s nimi přesně tak, jak oni se mnou. Není fér, že to odnesu vždycky jenom já, protože mám známé jméno." Ne, je vidět, že se mu tahle možnost prostě nelíbí. Dělali si z něj boxovací pytel dost dlouho, tak proč by jim to nemohl vracet? Některé zábrany prostě nemá a rozhodně si je nechce ve své hlavě stavět. Pak už mlčí, protože se mu o tom nechce mluvit. Nikdy o tom s nikým nemluvil a nepustil to ven, i když se jeho táta hodně snažil. Jsou prostě věci, které jsou zakopané hluboko v jeho mysli, a není rád, když se je někdo snaží dolovat. Mračí se na Karou a je jasné, že uvažuje, jestli to říct nebo ne a taky jak moc se nechce.

"Pitomci, kteří si myslí, že můžou všechno." Trochu mu odsekne a už si na pár vteřin zakládá ruce na hrudi. 

"Myslí si, že když na to nevypadám, nebudu se bránit. Jenže já se už bránit umím. Naučil jsem se to a hodlám to dál používat." Je znát, že tady je dost paličatý a nechce se sebou nechat hnout. 

"Když do mě kopnout, kopnu si třikrát tolik." V jindy příjemném pohledu se nebezpečně zablýskne. Nevědomky Kaoru ukazuje svou druhou stránku, kterou pouští jen když je to potřeba. Jeho výraz ale povolí, když Kaoru řekne, že používá normální rozum. 

"No právě, to těm pitomcům v ordinaci chybí." Vlastně ho pochválí a zase se trochu uklidní. Nadechne se, aby mu odpověděl, proč to tak je a vzápětí se musí rozesmát. Kaoru je vlastně hrozně roztomilý, když ho jediná poznámka, tak moc dostane. Na vteřinu se v Doriho očích cosi zatáhne, když mu dlaň pročísne vlasy, ale tohle je škádlení, to pozná a zase mu v očích zajiskří. 

"Neutopíš, a kdyby tam byl jen náznak, myslím, že dýchání z úst do úst bych rozhodně zvládl na jedničku." Vezme si z toho opět to, co se mu hodí. Pak se na Kaoru podívá a prohlédne si jeho tvář. 

"Nechceš se mnou jenom spát?" Samozřejmě, že ho to zaujme. 

"Pro mě doteď bylo všechno jen o posteli. Co je na tom špatného? Nemáš rád sex?" Pak se zarazí a rozhlédne se. 

"Hm, pravda. Tady asi kuchařky neohýbáš. Pokud tu někdy nebyla nějaká mladší, nebo snad pokojská?" Teď jsou tu samí kluci…Měl by si dávat pozor na Hitomi. Pak trochu vydechne a protočí očima v sloup.

"Tak dobře, zkusím to, když to chceš. Ale varoval jsem tě." Upozorní ho a přesedne si vedle něj. Stočí k němu pohled. 

"Ale dneska jsem ti toho řekl opravdu hodně." Připomene mu fakt, že mu prozradil víc, než komukoliv jinému. 

"Co takhle malá odměna?" Sáhne dlaní po jeho tváři a trochu mu pomůže, aby se na něj podíval. 

"Tohle už jsme přece zkoušeli." Pousměje se svůdně a nedává mu příliš prostoru přemýšlet, než přitiskne rty na ty jeho. Několik prolnutí je vážně hodný a nezkouší nic navíc. Pak mu však dlaň sklouzne po hrudi Kaoru, kde se mu hodně líbí, ale nezastaví se a skončí až v jeho klíně, který jemně sevře. S tímhle se mu přestávat zrovna nechce. Kaoru je příliš sexy na to, aby tu mohl jen tak sedět a to i přes prášky. Všechno utlumit nedokážou.