Hromadné - Všichni muži jsou jako děti, dokonce i ty. - část 4.

(vesnice)

Meisa, Hide

Meisu by ani nenapadlo, o čem to Uruha přemýšlí, totiž, že se cítí přistiženě. Kde by se jí do myšlenek dostalo, že by spolu ti dva mohli spát? Navíc je hrozně unavená a vnímá spíš sama sebe a pokud někoho, tak jistého zamračeného pána vedle sebe. Usměje se, když o něm přemýšlí a ani jí nedojde, že by ji třeba někdo mohl pozorovat. Trochu se vypne až do chvíle, kdy se konečně dovleče až do hostince. Nejraději by šla spíš do lázní, i kdyby do veřejných, a najedla se až potom, co bude čistá a převlečená, ale situace si to žádala jinak a tak doufala, že ji obsluha nebude příliš příkře posuzovat. Jenže tady v té malé vesnici to vypadalo, že jsou na podobný vzhled zvyklí a možná vypadají ještě až moc dobře. To pro to drahé oblečení a výbavu. Meisa je tak unavená, že má pocit, že ani jíst nemůže, ale jakmile jí jídlo zavoní pod nosem, vrhne se na něj, jako kdyby byla spíš kopáč příkopů, než princezna. V půli prvního sousta se zarazí, protože to není nic z toho, co se servírovalo v paláci. Chutě jsou cizí, rýže je levná, ale vlastně to není špatné. Hodně zeleniny, málo masa, ale to jí nikdy nevadilo. Je asi jediná, kdo myslí jenom na jídlo a poslouchá je na půl ucha. Hide se místo toho posilní prvním panákem a další protáčí mezi prsty. Tetsuya se zase tolik nezdráhá, aby vyklopil všechno co ví a on by k němu měl být stejně upřímný, když už s sebou má princeznu. Ostatně o moc víc už toho pro ně udělat nemohl. Kdyby měl ještě svoje staré schopnosti, hned by poznal, že má Tetsuya u sebe ten střep, jenže on o ně přišel, takže se to už nedozví jen tak, pokud se k tomu nedostanou jinak. +Takže Enishi to přežil...+ Cosi v Hideho očích se zatáhne, on se pohrouží do sebe a trochu se stáhne v posedu dozadu. Dlaně schová do širokých rukávů a je zadumaný. Dlouho… hodně dlouho… Vzdal se všeho a nakonec přece jen nevyhrál. Enishi nebude škodit teď, ale jeho dítě se s ním jednoho dne utká. On už se toho asi nedožije, ale to není osud, který by mu přál. Má chuť se toho dítěte zbavit ještě dřív, než mu kami nachystají tento úděl, ale ví moc dobře, že by ho zabili na prvním kroku odtud, jen aby mu v tom zabránili. Nemělo to smysl. A jemu to dokonale otráví náladu. Nechce se mu říkat vůbec nic, jenom pít. Meisa si toho všimne, přestane jíst a pomalu k němu zvedne oči. Tetsuya má hodně otázek a on pořád mlčí. Zvedne koutek nahoru, když se ozve Uruha a jeho panovačnost, ale cítí na sobě jiné oči. Střetne se pohledem s princeznou a v ten okamžik si všimne medailonu na jejím krku. Natáhne se přes stůl, vezme jej do dlaně a okamžitě ví, na co se dívá. 

"Nesundávej ho." Řekne jí jenom a dál umanutě mlčí. Musí se znovu napít a jestli Tetsuyu vytáčí, je mu to naprosto ukradené. Nakonec se přece jen odhodlá ke slovu. 

"To něco bylo to nejsilnější, co jsem kdy ve svém životě potkal. Koncentrovaná síla čiré nenávisti a zoufalství. Někdo, kdo mi kdysi zkřížil cestu a přísahal se pomstít celému císařskému pokolení." Nechce ze svého příběhu odhalovat příliš mnoho. 

"Nejde po mě, ale po rodové linii téhle dynastie. Uruha jím byl posedlý, aby páchal zlo na všech kolem císaře a ta věc se díky němu dostala co nejblíž k Aquimu a Meise. Pokusili jsme se Uruhu zachránit. To je to, co jste potkali." Opět se na chvíli odmlčí. Meisa na něj třeští oříškové oči, pusu má pootevřenu a nemůže uvěřit tomu, co slyší. Tohle, že jim s bratrem hrozilo? Diví se, že jsou ještě živí, že se dožili tolika let, vždyť Uruha… podívá se vyděšeně i na něj. To proto vypadá tak jinak. 

"Jsem ráda, že se ti ulevilo." Řekne mu tiše, mile a upřímně. Ona sama se ale bezpečně necítí. Podívá se na Tetsuyu vedle sebe a těžce polkne. Má totiž ten střep…

"Vezmi ji a odvez ji co nejdál. Není to pryč. Aqui je na cestě na moře společně s Toshiyou, Die a Tamakim. Nevím, kam to půjde a kdy. Někdo by měl varovat císaře." Povzdechne si. +Zase já...+ Ta věc se Meisy dotkla… Vrátí pohled k ní a přivře na ni oči. Je dost možné, že už je pozdě. +Kdyby byly staré časy, preventivně by tě zabili… bylo by to nejjednodušší řešení.+ Tetsu není hloupý, určitě mu to všechno dojde. Mohla být posedlá a nemusela…

Tetsuya, Uruha

Tetsu si všiml, jak se Mei vrhla na jídlo. Kdyby ho někdo u stolu znal víc, všiml by si drobné změny v jeho výrazu, ale tady se s nikým dřív nepotkal, takže je přesvědčený o tom, že si toho nikdo nevšimne. Svou starost o ni rozhodně nedával výrazně najevo, ale byla tam. Jenže to by tu nesměl být Uruha, který má výbornou školu od Hyda, aby právě tyto drobné náznaky rozeznal. Nenápadně si prohlíží Tetsuyu a pak sklouzne očima na Mei. V hlavě si dává za úkol, že o Tetsuyovi zjistí víc, aby věděl, co je zač. Má o Mei starost, vždycky ji měl. Byl vychováván tak, aby ctil císařskou rodinu a měl je rád. Nebyl to problém, i když to nedával najevo. Aki byl skvělý císař a staral se o ně o všechny, i když by jim tolik pozornosti věnovat nemusel. Na Tetsuyovi vnímá něco, co se mu úplně nelíbí, nejspíš za to může jeho chování. Moc sebejistý, příliš arogantní. Ne, k němu sympatie rozhodně mít nebude. Sám upíjí čaj a po skrovnu se věnuje jídlu, aby si Hide a Tetsu mohli popovídat. Chvíli je ticho. Kočičí oči se podívají na Hideho a zkoumá opatrně jeho výraz. Přemýšlí, co se mu můžou prohánět hlavou. Trochu mu z toho naskakuje husí kůže, protože podle toho, co říká Tetsuya, to Enishi přežil a nikdo neví, kdy a kde se objeví. Uru nemá strach o sebe, podle něj se mu vyhne obloukem, ale co Mei a Aqui? Kdo ochrání je? Hide už to neudělá a vlastně by to po něm ani nikdo žádat neměl. Už tak toho udělal hodně. Tetsuya se trochu narovná a střelí očima po Hideho ruce, která se blíží k Mei a jejímu náhrdelníku. Samozřejmě někdo jako on ví, co je ten šperk zač a čeká otázku, kde k němu přišel. Neřekl by mu to a nakonec ani nemusí. Trochu se povolí v ramenou, ale Hide se rozhodne, že mu podstatnou část vysvětlí. Nakrčí obočí a je znát, že jeho hodnocení mu dělá starosti. Pokud je to opravdu silné, není v jeho moc Mei bránit. Pomalu se podívá na Mei a když vidí její výraz má chuť ji odvést do pokoje, obejmout ji a už nepustit. +Pěkně s tebou mává.+ Jeho pověstný klid a jistá ignorace vůči okolí je pryč. Uruha zatím klopí oči do stolu a skoro to vypadá, že se stydí. Ví, že za to nemůže, ale stejně se cítí provinile, když je celou tu dobu ohrožovat tím, co měl v sobě. 

"Omlouvám se." Prohodí tichým hlasem a popravdě by nejradši odešel. Ten pocit, že zklamal celou rodinu, je k nesnesení. Hide na konci řekne něco, nad čím Tetsu uvažoval. Tuší, kde by mohl najít osobu, která by Mei mohla pomoct, ale je to daleko a jejich plánovaná cesta by se hodně prodloužila. Taky by hodně zaplatil a nejspíš jediný Hide a on ví, jaké je cena za takovou záchranu. Pak se ale podívá přímo naproti sobě do těch zvláštních očí a přesně ví, na co myslí. Jeho tvář se zatáhne a oči výrazně ochladnou.

"Jsou věci, které nikdy nedovolím." Sykne tichým, snad i děsivým hlasem a vyslouží si tak pozornost Uruhy, kterému se to celé vůbec nelíbí. 

"A co s tím chceš zrovna ty dělat?" Rýpne si do něj a hned ví, že udělal vekou chybu. Přesto se ani nepohne, ani neuhne očima, když se na něj Tetsu podívá a má pocit, že ho vykuchá přímo tady u toho stolu. 

"Já ne, ale vím, kdo by mohl. Hide to očividně neudělá." Odtuší, aby ho trochu popíchl a zároveň zjistil, proč jim radí, aby ji odvezl, a nepokusí se jí pomoct sám. 

"Pojedeme na jih, je tam osoba, která mi něco dluží." Jih je pověstný lidmi, kteří jsou Hidemu podobní, jen si víc zahrávají s temnou stránkou a nebojí se platiti mnohem krvavější daně. Klidně mu nastrká všechny a své podřízené, jen aby se to povedlo. Když na to přijde i sám sebe. Sáhne po dlani Mei a podívá se na ni. V očích mu zaplane přesvědčený, že je schopný ji ochránit, i když přímo on sám. 

"Nemějte strach princezno, všechno bude v pořádku." Má nutkání ji ujistit a najednou mu nevadí, že jsou tu další oči, které by to vidět neměli. 

"Už jsem tam byl a ne jednou." Ujistí ji, že ji nevede do neznáma.

Meisa, Hide

Hide na sobě cítí Uruhův pohled, když dojde na fakt, že to Enishi přežil, ale nepodívá se na něj. Odehrává se toho v něm příliš mnoho a kromě toho mu přijde už snad i nemožné, aby to ten démon pořád dokola nějak přežíval. Vzpomene si na jiného dávného protivníka a na to, kolik lidí se muselo spojit, aby se ho zbavili a povzdechne si. Možná to tak měl udělat, někoho vyhledat a pak by svou sílu nezahodil nadarmo, ale Uruha by to čekání už nepřežil. Bylo to asi poprvé, co odmítl obětovat obyčejného člověka pro vyšší dobro a kami to dokonce dopustili, takže se to mělo stát. Nemělo smysl plakat nad rozlitým mlékem. Tenhle souboj neměl ukončit on, ale někdo jiný. On už Takeru nikdy nepomstí, ale o to vlastně nikdy ani neusiloval. Hide tušil, že někde žijí ještě nějací lidé jemu podobní, ale muselo to být hodně daleko, protože o nich neslyšel nikoho vyprávět. Procestoval toho hodně a všichni lidé jezdili dlouhé dálky jenom za ním. Někde v cizích zemích ale existoval někdo další a celé to kolem něj bylo mnohem temnější. Tohle by Hide nikdy neudělal. Byl schopný mnoha věcí, neměl moc čisté svědomí, ale nikdy by ani jedinou buňku svého těla nezaprodal silám temnoty nebo čehokoliv pochybného. Možná byli silní, ale tvrdě za to budou platit a co všichni okolo nich? Kdyby měli Meisu zachránit takhle, divil by se kdyby s tím souhlasil i samotný císař, její vlastní otec, ale to už nebyla Hideho starost. Vlastně chtěl být od podobných věcí co nejdál a co nejdřív. Pojede do paláce, řekne jim, co ví a pak zmizí. Tedy… až se potká s Hitomi. Ušklíbne se, když do nastalého ticha zazní Hideho omluva, ale není to proto, že by se mu chtěl vysmívat. Spíš se nemá za co omlouvat a navíc to nic nevyřeší. 

"Bývalo to s tebou lepší, když ti byli ostatní ukradení. Se mnou taky." Řekne a vyslouží si káravý pohled princezny, i když ta vypadá, že je ještě pořád hodně v šoku. Hledá záchranu u Tetsyui. Možná že ji tam najde. On by ji obětoval a hotovo. Potká se s Tetsuyovým pohledem, ten okamžitě pochopí, na co Hide myslí a prohlásí, že tohle se nikdy nestane. Hide se zlomyslně pousměje a podá si dalšího panáka. 

"Spadl jsi do toho hrozně rychle. Není moc mladá?" Rýpe, jako kdyby na tom sám nebyl dost podobně. Tolik obětí pro lásku a vznešené ideály… jeden by se z toho prostě opil. +Na zdraví, Yukihiro.+ Málem by se zasmál, když Uruha skočí Tetsuyovi do řeči a pobaveně popíjí, zatímco se Meisa snaží pochopit, čemu se ten zvláštní člověk pořád tak usmívá. Tohle byla víc, než vážná situace, alespoň pro ní. Pokud mu na nich nezáleželo, proč je tady s Uruhou a proč se ho oni prosí o rady? Její mladí přinášelo taky horkou hlavu. Nejraději by mu řekla, že si pomůže sama a odešla, ale něco jí říká, že to by neznělo moc přesvědčivě ani moc moudře. Hide se okázale podívá stranou, když Tetsuya pronese, že on jim očividně pomoct nechce. Jednak se ho nikdo nezeptal ani nezaplatil a jednak nemůže a nechce to říkat nahlas. Místo toho dělá, že ho prostě nezajímají. 

"Tak ji raději předhodíš jim? Moudré… celý život jsem se jim vyhýbal, třeba za pár dní přijdeš na to proč. Nepřišel jsem v životě zrovna o málo. Ty přijdeš o víc." +Možná mi věštby ještě jdou.+ Pomyslí si. Meisa ucítí na dlani Tetsuyův dotek a zmateně se na něj podívá. Hide říká odvez ji, ale ne na jih, Tetsuya zase říká, že to je jediná šance. Věří Tetsuyovi, ale… Hide nebyl jen tak někdo. 

"Jak vážné to je?" Zeptá se nakonec Hideho. Hide se na ni konečně zase podívá. 

"Hodně vážné. Přes dvě stě let vážné… přes nespočet obětí, vypálená města, zničené rodiny, smrt v té tvojí… stál mě všechno a pořád nějakým způsobem žije!" Najednou bouchne a uhodí dlaní do stolu, až venku někdo vykřikne leknutím. 

"Nevím, komu se zaprodal a jak, už kdysi měl kolem sebe armádu nestvůr. Možná už čerpá tvou sílu, ale neboj, pár let mu to teď potrvá. Na tvém místě bych neměl děti. Věř mi, mluvím ze zkušenosti." Zvedne se a chce z ničeho nic odejít, zatímco Meisa šokovaně lapá po dechu. Prohmatá svoje tělo, jako by tam měla najít vetřelce. Ono to posedne její děti? A co myslel tou zkušeností?

Tetsuya, Uruha

Uru by byl vážně rád, kdyby se na něj Hide alespoň podíval a tak trochu ho ujistil, že jsou všichni zatím v bezpečí. Pořád má pocit, že udělá krok ze dveří a bude zase v tom, v čem byl celá léta. Když byli s Hidem společně sami, cítil se klidný a v bezpečí, ale teď to tak není. Pořád v sobě má pocit provinění vůči Mei a celé císařské rodině. Asi se ho jen tak nezbaví. Není si jistý, co by měli právě teď udělat, ale on sám by nejradši zmizel co nejdál, aby se s nikým nemusel potkat. Jenže to nejspíš nepůjde. Pokud se Tetsuya rozhodne odvést princeznu pryč, budou to muset být oni, kdo se vydá do paláce a tím Uruhův dobrý pocit skončí. Vrátí se sice domů, ale obává se toho, jak se na něj budou všichni ostatní dívat. Jistě se to rozkřikne a navíc…Hide tam někoho má, takže všechno, co mezi nimi teď bylo, prostě skončí. Ne, nechce to a zároveň mu nebude bránit, aby od něj odešel, prostě to neudělá. Začíná vážně uvažovat o tom, že by zkusil štěstí i Kamija a Rukiho v čajovně. Ostatně školu na to měl výbornou, uživil by se podle něj bez problémů a ví, že by bez prostředků nezůstal. V paláci už ho podle něj nic dobrého nečeká, i když se velmi nerad vzdával luxusu a pohodlí. Zvykne si, prostě bude muset. Střelí podmračeným pohledem po svém zachránci a trochu se nafoukne. 

"Chceš mi snad říct, že se ti na mě něco nelíbí?" Dostojí své povaze a pak si povzdechne, protože má přece jen pravdu. 

"Bylo to jednodušší." Přizná nakonec dost neochotně. 

Tetsuyovi se při té poznámce od obou snad i pobaveně blýskne v očích a teď je znát rozdíl, mezi jím a princeznou. Jemu ostatní byli vždycky ukradení a žilo se mu díky tomu opravdu mnohem jednodušeji. Když se však Hide trefí do toho, co je mezi ním a princeznou a ještě takovou způsobem, je jasné, že přestřelil. Za prvé by mohl přijít o hlavu, nejspíš i kdyby Akimu neslíbil, co slíbil a za druhé se mi nelíbí, když to zní, že je Mei dítě. 

"Naznačuješ snad, že je princezna nevyzrálá?" Vrátí mu to. Trochu tím brání sám sebe, protože sovu náklonost nepřizná a zároveň ji brání a vlastně obviní Hideho. +Jen si zkus říct něco navíc.+ Vybízí ho v duchu. Vidí Hideho nezájem a celou věc a připadá mu, že je v tom něco jiného, než že by císařské rodině nechtěl pomoct. Jenže pak se Hide trefí do toho, co chce udělat a začíná být nebezpečně blízko hranici, kdy se ještě dokáže ovládat. A Hide nekončí a tentokrát si vezme na mušku princeznu. Je mu jasné, že ta toho má už plné zuby. Má za sebou hodně zkoušek své vlastní odolnosti a návštěva toho domu, jí zrovna nepřidala. Další pomyslný křížek přidá Hide s tím, že ji začne strašit. Ano, nejspíš má pravdu a je potřeba, aby věděli, co jim hrozní a zároveň se mu příčí, že jí děsí a k tomu ještě dětmi 

"Výborně. Vyhlášená čarodějnice a jediné, co umí je vyděsit všechny kolem." Ukazuje všem okolo svůj nejlepší výraz, který používá dnes a denně. Rozhodně na tom není nic příjemného. 

"Já vím, co je na jihu, už jsem tam byl a platil." V očích se mu zatáhne. 

"Rozhodně nehodlám sedět na zadku a předhodit jim princeznu, jak to napadlo tebe." Vypadá to, že hranice byla právě překročena. 

"Vyděsíš ji, pošleš do světa, co? Braň se sama?" Mluví zdánlivě klidně, ale jeho pěkně štípe. 

"Nechceš jí pomoct, dobře je to tvá volba, spíš mě přijde, že nemůžeš. O penězích to není hm? Víš, že jich mám dost." Obočí mu těkne nahoru.

"Nikdo jako ty už na světě není. Nebo se velmi dobře schovává, to vím. Proto nemám na vybranou. A víš co? Prostě to udělám. Prošel jsem jako jediný člověk jejich zkouškou." Sáhne po svém rukávu a odhalí jen část jizev na zápěstí. 

"Vím o pár věcech, které by se dali použít, ale musím tam znovu." Prozradí mu to, co má v plánu. 

"Pokud máš v rukávu lepší řešení sem s ním. Pokud ne nejspíš jsme skončili a my si konečně můžeme jít lehnout, ať tento večer není úplně ztráta času." Odfrkne si a sáhne po kalíšku, aby se pořádně napil. Uru se očividně taky zlobí, ale z úplně jiného důvodu.

"Jak si vůbec dovoluješ s ním tak mluvit." Skoro to vypadá, že za chvíli ho poškrábe jako kočka. 

"Hide moc dobře ví, o čem mluví. Má toho za sebou mnohem víc, než si vůbec dokážeš představit. To on bojoval s Enishim a vyhnal ho pryč. Máš pocit, že toho udělal málo?" Pohodí vzdorovitě hlavou Tetsu a pak se na něj podívá s mírně pozvednutým obočím. 

"Udělal toho dost." Odtuší ledově. 

"Ale nedokončil to. To znamená, že to riziko tu pořád někde je. Možná nenajdu způsob, jak princeznu ochránit a možná bude lepší, když se pokusím najít jeho v jeho vlastním světě a zničit ho, dokud je slabý." Potřebuje mluvit s jistou osobou, aby zjistil, zda je to vůbec možné, ale mělo by, i když zaplatí. Podle toho střepu by ho mohl najít a možná dýka, o které princezně vyprávěl, neumí zničit jen skříňku. 

"Máš pravdu, nejspíš nevím, co mě tam čeká, vždycky je to jiné, ale ty to víš, nebo aspoň tušíš. Můžeš mě připravit, Hide-san." Ne, ani on nakonec nebude podceňovat jeho schopnosti. Je zvědavý, jestli mu rozmluví jeho odchod nebo ne. Krátce se podívá na Mei a pak znovu položí dlaň na tu její. 

"Rizika tu jsou, ale to neznamená, že se to vážně stane." Ne, na uklidňování nikdy nebyl nejlepší.

Meisa, Hide

Hide má co dělat, aby se nahlas nerozesmál a částečně za to může i jeho nastupující opilost. 

"Ne, tím chci říct, že už jsi pěkně starý." Usadí Tetsuyu a jeho pokusy pouštět hrůzu nebo se snad domnívat, že vidí druhým do hlavy. Jak se dal Meisou polapit, tak už se jí nechal taky ovládat, když si myslel, že se všechno točí jenom okolo ní. Z jeho pohledů si nedělá vůbec nic, protože jemu vyhrožovaly mnohem hnusnější věci, než je nějaký Tetsuya. Naposledy Enishi… Kdyby byla Meisa ta malá holka z paláce a necítila by k Tetsuyovi úctu a náklonnost, asi by se rozesmála taky, ale teď má pocit, že něco vezme a nacpe to Hidemu do pusy, aby už dál nemluvil. I jeho má v úctě, slyšela toho o něm opravdu hodně a ví, jak s ním teď naposledy trávil čas její otec i všechny důležité osobnosti v paláci. +Kromě tebe...+ Pomyslí si hořce. I ta další Tetyusova poznámka Hideho královsky pobaví. 

"To je pravda, to mi šlo vždycky skvěle. Měl jsem kvůli tomu nebeský klid, ale to znáš, ne? Na tebe se lidi bojí podívat, ale není to jen proto, že kolem cesty ke svému domu věšíš podivné talismany a lidé se bojí kouzel. Ty je rovnou týráš, vyhazuješ na ulici, popravuješ… kam já se na tebe hrabu, Ogawa-san. Princezna by to měla všechno vědět, ne?" Proč jenom je tenhle muž tak strašný pokrytec? Co má zrovna on co Hidemu vyčítat? Slyšel o něm, že je mazaný jako liška, ale tady si vyloženě nabíhá a to jen proto, že se do ní zbláznil. +Ano, láska dělá z mužů blázny. Měl bych od něj utéct co nejdál.+ Pomyslí si na adresu Uruhy, než dopadne stejně jako Tetsuya a pak mu to s hrůzou dojde. Na adresu Uruhy… ne Hitomi… Uruhy… Zvedne k Uruhovi pohled, jako kdyby ho znovu něco posedlo, zamne si dlaní ústa a začne se hrabat na nohy. Zarazí se v pohybu, když Tetsuya řekne, že už platil a mírně rozhodí rukama, když je obviněn, že by Meisu obětoval. 

"Bylo by to nejjednodušší…" Meisa po něm vrhne naprosto rozčarovaný pohled a Hide se tváří jako při divadelním představení. Když se do něj Tetsuya strefí, že už Meise nemůže pomoct, šlápne mu tím na kuří oko. Hide udělá nepříjemný obličej a několikrát se ušklíbne, ale mlčí. Co je jim po tom, co s ním je… Obrátí k Tetsuyovi pohled, když mu ukáže jizvy na rukou a uznale vytáhne obočí nahoru, ale chválit ho nechce, i když si to zaslouží. 

"To se máš. Na vždycky poznamenaný. A o jizvách nemluvím." Řekne místo toho. 

"Co? Cože?" Skočí jim Meisa do řeči, protože ty jizvy už viděla a hrozně se na ně chtěla zeptat. Teď se o nich mluví přímo před ní, vypadá to jako něco velmi nebezpečného a jí podstata pořád uniká. Podívá se na Uruhu, jako by jí mohl pomoci on. 

"Řekni mu něco, přemluv jej, ať pomůže." Prosí ho. 

"Ty víš, jaké to je a teď se to stalo mě!" Copak ji nechají posedlou? Viděla, jak Uruha vypadal. Vrhne se přes stůl a popadne Uruhovy dlaně do svých. Hide po Uruhovy sáhne a vytrhne ho ze sevření. 

"Jeho už ne!" Zahřmí tak, že se Meisa hned stáhne. Jednak byl Uruha slaboučký a náchylný a Enishi byl tady a jednak by okamžitě zemřel. A taky… no… záleží mu na něm… ehm… Vůbec by nečekal, že by se ho Uruha tak plamenně zastal, ale když to udělá, Hide na něj poukáže a pokývá hlavou, jako by měl s sebou svého pitbulla. 

"Ty chceš jít za ním?" Hide si zase sedne a nakloní se k Tetsuyovi přes stolek. 

"Je toho hodně, co bych ti mohl vyprávět, poradit nebo dát s sebou… Taky ti můžu říct, že je teď velmi slabý a tak máš jistou šanci na vítězství." Hide velkoryse přehlédne, jak s ním Tetsuya jedná. Má to jediný důvod. Ochránit vlastní dítě, o kterém zatím nikdo neví. Ať Tetsuya raději obětuje sebe, ale když vyhraje, jeho dítě bude Enishiho navždy ušetřeno. 

"Všichni jsme unaveni, ale nech ji vyspat. Dlouho… Sejdeme se tu zítra večer. Všechno ti přinesu. Ty to zaplatíš. Zbytek najdeš v mém domě. Řeknu ti, jak se tam dostat a kde to je a Ogawa-san… nezkoušej tam krást, co ti nepatří, spí tam kami. Nepustí tě pryč…" Je tam hodně artefaktů, které by ty jeho nenechavé pracky jistě chtěly. 

"A už nikdy neříkej, že vám neumím pomoct." Nafoukne se, než znovu vstane. 

"Jdeme." Řekne Uruhovi a upraví si kimono na ramenou, jako by to k něčemu bylo. 

"Zítra večer." Řekne jim ještě a opustí hostinec jen proto, aby jinými dveřmi zase vešel a zalezl do ložnice. Pro efekt…