Aoi, Yumeto
Aoi vidí Kazukimu až do žaludku a nadechne se, aby mu na to něco řekl, ale když mu Kazuki začne říkat, že Yume je vlastně stejně šťastný jako Kazuki s ním, protočí očima a nechá to celé být. Ne, že by to Kazukimu nevěřil, ale teď mu to řekl jenom proto, aby mu zavřel pusu. A taky se mu to podařilo. Aoimu dneska snad ani žádné oči nezůstanou, jak by s nimi nejraději točil pořád. To je taky to jediné, co mu v téhle společnosti zbývá. Kazuki má pravdu, všichni by jim mohli jenom závidět. A i když se Aoi ještě tak úplně nesmířil s tím, že tohle všechno je nelegální, na ten život se zvykalo hodně rychle. Pořád měl strach, jestli Kazukiho nestahuje někam do pekla, ale bude to muset jednou pro vždy pustit z hlavy. Vymění si s ním dlouhý polibek, který těm dvěma umožní pár vteřin soukromého rozhovoru, než se všichni společně usadí ke stolu a dojde na ta překvapení. Ohledně toho roubíku pro Kazukiho se na Showa trochu přísně podívá. Tohle jsou situace, které nesnáší. Nejraději by mu řekl, ať ho ihned přestane děsit a zároveň je to jeho šéf, který si může dělat, co chce. K pláči… Kromě toho cokoliv řekne, bude použito proti němu, takže jakmile začne o roubíku, ti tři to otočí v něco úplně jiného, co patří tak leda do ložnice. Tady je prostě nejlepší zůstat potichu! Yumeto by vůbec nečekal, že to bude zrovna Kazuki, kdo se jemu a Aoimu pokusí vynadat. Trochu udiveně se na něj podívá, že je toho vůbec schopen a když uvede jako jediný důvod to, že by se jídlo zkazilo, docela se rozesměje. Snaží se to skrývat, protože Kazuki vypadá, že je zardousí bramborovým pyré, ale čím víc něco nesmíte, tím víc se vám chce. Vypadá to, že Show je na tom úplně stejně, jenom Yumeta trochu vyvádí z míry, že se taky snaží mírnit. To znamená, že nechce Kazukiho dráždit. A když to nechce on, asi jim vážně něco hrozí. Raději předstírá, že se věnuje obsahu mísy na ovoce. A pak dojde na tu jednohubku a teď je to Aoi, komu vyletí obočí nahoru a hlasitě se rozesměje. Pohled na překvapeného Showa je prostě neskutečný. Musí se rukama chytit za hranu stolu a zapřít se zády do židle, jak se směje. Asi mu z toho potečou slzy. Show je dokonale překvapený, snad ani nedutá, Yume na něj zírá jak slepice na nový kurník a Aoi nemůže uvěřit tomu, že se Kazuki odvážil. Moc dobře slyší jeho slova o tom servírování, ale není schopný přestat se smát, tím spíš, že Showovi asi všechno došlo. "Páni…" Vloží se do toho Yumeto.
"A já jsem si myslel, že na takovou obsluhu jsem odborník já a podívejme. Nechce za mě vzít moje místo v baru? Aby nemuseli shánět náhradu?" Opře lokty o desku stolu a nevinně zamrká.
"Ani omylem!" Aoi se jako na povel přestane smát a doslova zahřmí přes stůl. To si snad Yumeto dělá legraci ne? Yume se dál tváří jako neviňátko a jenom rozhodí rukama v gestu O co jde?
"Kdyby Kazuki chtěl, právě se mu povedla tvoje dokonalá vražda." Řekne Aoi Showovi a teď se zamračí Yumeto. No konečně ho Aoi dostal! Pak už se konečně všem podaří připít si na zdraví a především na Yumeta, kterému patří tento večer a celý dům. Yumeto se rozzáří jako hvězda na nebi, se všemi si přiťukne a nadechne se.
"Chtěl bych něco říct, ale vůbec nevím co. Kdysi dávno jsem měl pocit, že mi někdo ukradl dětství. Tím nechci říct, že jste mi ho vrátili a děláte ze mě děcko…" Honem to se smíchem uvede na pravou míru.
"Ale chci tím říct, že jste mi dali rodinu, kterou jsem nikdy neměl. A za to, že mám vás, mi dokonce i to všechno stálo." Řekne a Aoi zvážní. Na několik vteřin má pocit, že se asi rozbrečí, protože říct, že to, co se dělo, za to stálo… nakonec, byl to on, kdo ho našel na chodníku…
"Musím jít kouřit." Řekne a začne se zvedat, aby Kazukimu podruhé překazil začátek večeře, ale nechce, aby ho viděli fňukat.
Show, Kazuki
Kazuki čeká, jestli ho Aoi prohlédne nebo ne. Vypadá to, že moc dobře ví, jak se snaží, aby ho to celé přešlo, ale i tak mlčí a to mu vyčaruje další úsměv na tváři. Ve výsledku se to vlastně povedlo a to je dobře. Usadí se společně s ostatními a očividně mu vůbec nevadí, že jim to vynadal. Aspoň se konečně pustí do jídla a on dostane zpětnou vazbu, jak mu to jde nebo nejde. Nebyl by rád, kdyby jim to nechutnalo, opravdu hodně mu na tom záleží. Jen zlehka pokrčí rameny, jakmile zaregistruje pohled Yumeta, který na něj udiveně zírá. No dobře Aoi už zjistil, jak si umí postavit hlavu a co dokáže, když ho někdo naštve, ale tihle dva to očividně netuší. Takže vlastně zírá i Show, ale vzápětí se mírně pousměje. Je jasné, že ho hodnotí úplně jiným způsobem, než Yumeto, který se očividně dobře baví. Ne, Show opravdu nechce Kazukiho víc dráždit, potřebuje, aby si podobné reakce nechal spíš do práce, kde se mu zanedlouho budou hodit. Ostatně bude muset do latě postavit víc lidé, než jen tři. Je si opravdu jistý, že mu to půjde, stejně jako si byl jistý, že Aoimu nově přidělená práce bude svědčit. Ví o pochybách, které má, ale počítá s nimi a nepochybuje, že brzy zmizí. Ostatně na život, který jim hodlá dát si zvyknout brzo a nebude prostor si stěžovat. Vzápětí na to prohodí Kazuki něco, po čem Show málem umře a neví, jestli se má smát, nebo mu ještě víc vynadat. Vážně si myslel, že ho tím prohlášením udusí. Aoi se očividně dobře baví."Nevím, co je tu k smíchu." Nafoukne trochu tváře.
"Slušné vychování ti asi nic neříká." Trochu uhodí na Kazukiho, který už je zase nevinnost sama.
"Říká, to jen ty si domýšlíš něco, co jsem ani neřekl." Brání se samozřejmě bez mrknutí.
"To nedomýšlím, je mi jasné, že právě všichni víme, jak to u vás chodí. Já si soukromé věci rád nechávám pro sebe. Ostatně není to pro každého." Pomalu se podívá na Yumeta, protože je tu pořád ta módní přehlídka v prádle, kterou potřebuje nutně vidět. Kazuki se nadechne, aby okomentoval práci v Yumetově baru, ale Aoi je rychlejší a hned mu to zakáže. Kouzelně se na něj usměje a je jasné, že mu to ani v nejmenším nevadí.
"Vidíš, nemůžu, je mi líto." Uculí se a hned se přisune o kousek blíž k Aoimu. Vlastně by ho rád pozoroval, jak žárlí a zároveň ho zase tolik štvát nechce. Show se podívá na Aoiho a jde mu obočí mírně nahoru.
"Vidíš, máš samé dobré nápady. Nakonec Kazukiho asi využiju mnohem víc, než jsem si původně myslel." Tváří se úplně vážně, protože to chce Aoimu trochu vrátit. Skoro to vypadá, že chce z Kazukiho udělat nájemného vraha. Dlouho oba ale netrápí, protože vidí, jak Kazuki bledne.
"Jen klid, na to mám úplně jiné lidi." Uchechtne se, protože pro něj je to opravdu povedený vtip. Nechá toho, když Kazuki pronese přípitek a stočí pohled na Yumeta. Najednou je úplně jiný, mnohem něžnější, stejně jako jeho úsměv. Jediné, co ho ruší, je Kazuki, který popotahuje. Vypadá sice roztomile, ale stejně ho ruší.
"Rozhodně to za to stálo." Ozve se Kazukiho hlas. Show po něm šel, chtěl ho vydírat a stejně se tak nějak přihodilo, že ho má rád. Je to zvláštní, jak se dokáže všechno v jedné chvíli otočit. Úplně přeslechne Aoiho větu o tom, že musí na vzduch. To už svírá jeho paži a boří tvář do ramene, protože je tak moc spokojený a chce se mu radostí brečet, jak kdyby ten obchod dostal on.
"Yume má pravdu, lepší rodinu bych si nemohl přát." Pošeptá mu do látky svršku. Show sáhne po židli a přitáhne si Yumeta blíž, aby ho mohl obejmout. Ten přípitek jim asi nakonec bude trvat.
"Udělám všechno proto, abys měl tu nejlepší rodinu na světě." Pousměje se a nakloní se pro další polibek. Pak se odtáhne a pozvedne sklenku.
"Na vaše dětství pánové. Rozhodně si ho zasloužíte. Mám ještě pár nápadu, jak celý ten pocit dotáhnout do konce." V očích se mu blýskne a je jasné, že v plánování je jako doma.
"Dovolená, svátky, čekají nás rodinné večeře." Koutky mu trochu zacukají, když se podívá na Aoiho.
"Čeká tě spoustu let utrpení příteli." Dodá ještě pobaveně. Kazuki se trochu narovná.
"Pojedeme společně na dovolenou?" Zeptá se, jak kdyby Show nemluvil dost zřetelně.
"Jistě, nějaké speciální přání na prázdninovou destinaci? Naše letadlo se dostane na hodně míst a nemusíme se mačkat s ostatními." Ošije se, jak kdyby to bylo to nejhorší, co by mohl zažít.
Aoi, Yumeto
Tohle byla přesně jedna z těch věcí, které Yumeto neměl šanci pochopit. Sice si se Showem vymění pohled a jeho obličej ozdobí nejistý úsměv, ale že Show myslí zrovna na módní přehlídku, to by ho prostě nenapadlo. Ono by ho to nadšení přešlo, kdyby věděl, co má Yume v plánu. Za to Aoi najednou vypadá docela zaujatě, jako kdyby mu jeho vlastní servírovací hrátky nestačily a potřeboval slyšet nějakou inspiraci. Yume je ale tajemný jako hrad v Karpatech a nepustí vůbec nic, což je asi to, co se Showovi líbí. Yume v tom někdy vážně plaval a snažil se neudělat žádnou chybu, ale co už… Zvedne skleničku a znovu se pořádně napije. Má docela dobrou tělesnou stavbu přece něco vydrží! Dokonale při tom zapomíná na fakt, že je Japonec a že mu chybí jisté enzymy, které mají třeba Evropané a tudíž nevydrží vůbec nic, stejně jako všichni okolo. Aoimu mezitím spadne kámen ze srdce, když Kazuki takto zareaguje na jeho zákaz práce v baru, ale Show to nechce nechat jenom tak být a dál se v tom rýpe. Aoi se teď na něj mračí jako bouřková mračna uprostřed noci bez měsíce, ale nakonec mu Show potvrdí, že je to jenom vtip. Tady jeden nikdy nevěděl… Chvíli mu trvá, než se přestane nafukovat, jemu to zase jako tak skvělý vtip nepřipadá, ale začne se tvářit pobaveně, když si všimne, jak Yumeto vedle Showa čile popíjí a trochu zapomíná jíst. Yume se vždycky uměl zabavit sám a když neměl co krást, protože tu bylo všechno jeho, alespoň všechno vypil. Aoi ho neviděl pod obraz nijak často, ale něco mu říká, že dneska by to mohli mít doma veselé. "Už jsi někdy někomu držel vlasy a celou noc kýbl mezi nohama, Show-kun?" Prohodí a Yume po nich vrhne nechápavým pohledem, zatímco se cpe. Vypadá u toho přistiženě, jako kdyby kradl i obsah misek, které jsou tady vlastně pro něj.
"On je zvyklý z rautů, na které nikdy neměl pozvánku víte?" Práskne na něj něco Aoi a Yumeto se začervená.
"Nech toho, neříkej jim nic." Šeptne a mávne dlaní, ale už pokukuje po Showovi, na jehož názoru mu záleží. Nechce před ním vypadat hloupě. A pak dojde na ten proslov. Yumeto si vůbec není jistý, co řekl takového, že na něj najednou všichni zírají takhle, ale hřeje ho to na srdci. Upřímně se usměje na svou lásku a pak se podívá na Aoiho, který chtěl vstávat, ale nemůže, protože na něm visí Kazuki a schovává si obličej do jeho ramene. Očividně to tak cítí i on. Yumeto se snaží zachytit Aoiho pohled, ale ten mu uhýbá a Yumeto se na něj nezlobí. Vlastně nechce vidět slzy v jeho očích, i když je to dojetí. Je rád, že poprvé v životě řekl něco tak inteligentního a nechá všechny, aby to vstřebali. A pak se hrozně lekne, protože s ním židle najednou ujede do strany. Vytřeštěnýma očima se podívá vedle sebe. Od kdy má Show takovou sílu?
"Něco si natrhneš." Napomene ho, ale Show ho prostě obejme a on ho pevně obejme nazpět. Nakonec všichni zvednou sklenky k přípitku a Aoi se podívá na Showa, když jim řekne, že má ještě nějaké nápady.
"No jo, zase se předvádí, protože má plnou peněženku." Prohodí na oko otráveně, ale upřímně se těší i on sám. Jenže Show tím myslí malinko něco jiného a vzápětí jim to vysvětlí. Aoi tušil, že po té sklence nemá sahat, ale pořádně se zakucká jako Show prve s tou jednohubkou.
"Tak kdo se tady snaží koho zbavit." Obviní ho přidušeně, když je zase schopný se na něj podívat a teď už jeho slzy vidí úplně všichni. Jenom to s dojetím nemá co dělat.
"Ještě, že u toho nebude tvoje matka, to by bylo jako s tchyní, co?" Show si na biologickou rodinu zase tolik nepotrpěl, ale upřímně… o tomhle se nikdy nebavili, třeba přijde ona? To teprve bude… Teď zbledne i Yumeto, okamžitě se na Showa podívá a Aoi se nanovo rozesměje. Kazukiho matka totiž rozhodně nepřijde. A ta jeho taky ne.
"Já to říkal." Řekne honem Aoi, když dojde na dovolené a soukromá letadla.
"Předvádí se!"
Show, Kazuki
Show se na Yumeta pousměje a nechá to prozatím být. Tedy z této strany. Však doma mu přesně popíše, co by na něm rád viděl a věří, že si to opravdu užijí. Jeho pohled se odvrátí k Aoimu a je jasné, že jsou věci, které by rád viděl. "Někdy u sklenky ti dám dobré rady." Prohodí v duchu jejich vzájemného špičkování. Kazuki je očividně taky zvědavý a rozhodně chce vědět cokoliv, co by mu mohlo dát nějakou inspiraci. Ne, že by jí sám neměl dost, ale dobré nápady se vždycky hodí. Showa očividně baví, jak se Aoi vzteká a bude to jeho oblíbená zábava, dokud ho tím bude vyvádět z míry. Zatím mu to vychází. Kazuki už spíš pozoruje Yumeta s mírně pozvednutým obočím a čeká, kdy se sveze pod stůl. Takovým tempem to bude vážně brzo. Dokonce se chvíli tváří starostlivě, jak kdyby mu v tom chtěl zabránit. Show to zpozoruje až v okamžiku, kdy ho Aoi upozorní na to, co by je mohlo čekat v noci. Show vypadá chvíli zamyšleně, než se pousměje a pokrčí rameny.
"Ještě ne, ale není to naše první poprvé, takže v tom nevidím vůbec žádný problém. Když bude nejhůř, doktora mám po ruce." Je vidět, že není nic, co by pro Yumeta neudělal. Jestli se chce opít pod obraz, ať to klidně udělá. Prostě se o něj postará. Kazuki se nakloní trochu blíž, protože téma rautů a nepozorovaný vstup na něj ho rozhodně zajímá.
"Vážně ses tam dostal?" Vyzvídá dál a vůbec mu nedochází, že by o tom Yume před Showem třeba nechtěl mluvit.
"Vážně jsem tě měl potkat dřív. To by se hodilo." Uculí se.
"Mě vždycky vyhodili." Nemá velký problém o tom mluvit. Ostatně je to jeho minulost, byl na ulici a s tím už teď nic neudělá. Díky Aoimu už na ní není a teď dělá všechno proto, aby se měli dobře. Oba. Jeho pracovní nasazení je vlastně dost vražedné, i když kolem chodí jen s úsměvem. Show se pomalu podívá s pozvednutým obočím na Yumeta, ale nic negativního v jeho výrazu není.
"Věděl jsem, že jsi šikovný, ale povyšuješ to na další a další příčky." To, že se to možná nedělá a měl by mít výhrady, to vůbec nevnímá. Prostě se mu líbí, že si vezme, co potřebuje. V tomto ohledu jsou si podobní, i když z trochu jiného hlediska. Pak už přijde na řadu veřejné tulení a Show se uchechtne, když má o něj Yume starost.
"Neboj, mám víc síly, než se na první pohled může zdát." Ujistí ho, že všechno bude v naprostém pořádku. Show se rozesměje nad Aoiho reakcí a pokrčí rameny. Klidně bude dávat na odiv své peníze, dělá to vždycky. Aoi s tím očividně pořád není smířený a ani s tím, že s nimi hodlá trávit víc času. Obočí mu jde nahoru, když zmíní jeho matku a podívá se na Yumeta, co on na to. Natáhne k němu ruku a položí mu ji na stehno.
"Neboj Yume-chan, i kdyby u toho byla, neřekne ani slovo. Ví, že nesmí. Můj otec…Od té chvíle, kdy jsem převzal jistou část města, jsem nad ním. Teď už jsou to má rozhodnutí. Může mi dávat dobré rady, ale už nesmí zpochybnit můj výběr. Takt o u nás funguje." Ne, jeho to rozhodně z míry nevyvede.
"Takže můžu klidně naplánovat rodinou večeři. Máte čas za čtrnáct dní v sobotu?" Vytáhne telefon, aby si poznamenal termín.
"Vlastně je to dobrý nápad. Arigato, Aoi-chan." Dobírá si ho. Chce mu to trochu vrátit a zároveň je to dobrá příležitost, aby se poznali. Kazuki se trochu narovná a vytřeští na Showa oči.
"Proč bys to dělal?" Nechápe na tom vůbec nic a nepochybuje o tom, že nebude jediný.
"Nemáme s tebou zase tolik společného. Vlastně úplně nechápu, proč se k nám tak chováš." Řekne něco, co mu už chvíli vrtá hlavou. Show vypadá, že se mu moc odpovídat nechce. Pak si povzdechne, sáhne po své sklence a dlouze se napije.
"Ty jsi taky hrozně urýpaný." Obviní Kazukiho, který se už zase tváří nevině.
"Prostě jste mi vpadli do života, aniž bych o to stál." Nemyslí to tak úplně vážně, i když i tak by se to dalo říct.
"A když už jste v něm, postarám se o to, abyste se měli dobře. Nemám chuť vás z něj zase pracně dostávat." Ušklíbne se a pak si znovu povzdechne.
"No dobře, není mi to jedno." Rozhodí rukama. Kazuki se uculí a trochu zase přesune blíž k Aoimu.
"Máš nás rád. Prostě ti na nás záleží." Čeká, že ho Show zabije.
"My tebe taky." Dodá rychle.
Aoi, Yumeto
Je to asi sté Aoiho protočení očima, ale tohle nejde jinak. Show je tak zamilovaný, že Yumetovi pochválí dokonce i zvracení a ještě mu v noci bude shánět doktora, místo aby mu řekl, že by tolik pít neměl, protože to prostě není zdravé. Tohle dumání nemá ani smysl a on si na to prostě bude muset zvyknout, ale stejně mu to připadá trochu na hlavu. Vymění si s Kazukim pohled beze slov, ale pak už dojde na ty rauty a Yumeto se zatváří, jako kdyby vyhrál Nobelovu cenu. "No jasně, že dostal. Stačí se obléknout tak, abys vypadal jako nějaká celebrita, prostě jeden z nich, ale to se někdy špatně dělá." Řekne shovívavým a chápavým tónem. Taky ví, co to je spát na ulici a pak nemáte k dispozici šatnu a zrcadlo.
"Někdy jsem to dělával tak, že jsem se chodil namalovat do drogerie. Prostě jsem předstíral, že si zkouším testery a dokud mě někdo nevyhodil, pokračoval jsem. Pak jsem změnil drogerii a za chvíli z toho byl celý look zdarma, ale oblečení, to je horší." Rozvíjí dál jejich debatu, kdyby snad s Kazukim zase někdy skončili na ulici a potřebovali znát jisté fígle. Aoi se přistihne, že se smutně usmívá. Teď už mu to přijde legrační a vlastně je to milé vzpomínání, ale když jeden uváží, v jak vážné situaci byli, jak málo je dělilo od mnohem horšího osudu… přece to viděli na vlastní oči, když si pro Yumeta jeli. Vlastně Kazuki málem skončil podobně, přímo Showovou rukou. A dneska jsou tady s ním… jednomu by se z toho rozskočila hlava. Dle Aoiho očekávání přijde Showova pochvala Yumetovi i teď, ale v tomhle s ním musí souhlasit. Yumeto byl šikovný a uměl se prokousat. Málo koho by napadlo chodit na sebe stříkat deodorant do drogerie, když na vlastní nemáte. Jenže on podobné věci dělal rád, i když na ně měl. To byl prostě Yume. Yumeto se za tu pochvalu zazubí, ale pak dojde na Showovu matku a on si poslechne jeho vysvětlení. Vlastně neví, co si o tom má myslet. Sám matku neměl a tak viděl podobné vlastnictví jako velký klenot, o který by se jeden měl starat, ale zároveň si uvědomuje, že ne všechny matky jsou ty hodné a milé, u kterých je o co stát. Netušil, kde přesně stojí Showova matka, protože Show o ní mluvil spíš jako o podřízeném, než jako o někom, ke komu by hořel city, protože to prostě byla jeho milovaná máma, co ho vychovala. Yume si není jistý, jestli je to tím, v čem Show vyrostl nebo je k ní chladný i z jiných důvodů a teď se na to ani nechce ptát. Aoiho napadne podobná věc, ale zdaleka jí nevěnuje tolik myšlenek. On rodiče nenavštěvoval, od toho soudu vážně jenom minimálně a bral to jako něco, co souvisí s dospělostí. Prostě jste velcí a natolik jiní, že už si najednou nemáte co říct. Měli to tak všichni, koho znal a přišlo mu to jako něco nevyhnutelného. Vlastně netuší, jak to má jeho vlastní máma. Stýská se jí vůbec nebo se jenom stydí, za to, jak ho vychovala? No… teď už se stejně nikdy nesmí dozvědět, kým je. Už jenom kvůli bezpečnosti. Trhne sebou až ve chvíli, kdy Show začne plánovat rodinnou večeři a vpadá to, že tam svou mámu snad vážně pozve.
"Máme čas tehdy, když řekneš, to ty nám určuješ práci." Pokrčí rameny a opře se do židle, ale pousměje se. Samozřejmě přijde rád kamkoliv je Show pozve. Aoi by vůbec nečekal, že se Kazuki najednou tak ohradí. Má dojem, že na tohle se Showa už snažil ptát, ale očividně mu to vůbec nedá spát. Nediví se mu, ale myslel si, že si zvykne na pocit, že je má Show rád, mnohem rychleji, než on sám. Dokonce i Yumeto vypadá překvapeně. Mají přece společného jeho, to, co se stalo, prostě všechno!
"To je jako kdybych se ptal, proč si s Aoim, protože nemáte nic moc společného. Vlastně se neznáte." Rozhodí rukama a Aoi povytáhne obočí.
"Tak promiň, ale Show s námi spát nebude, pokud nám něco neuniká." Řekne a Yume protočí očima.
"Jasně, dostat nás ze života je hrozně těžké. Jedna kulka a je to. Dvě." Brblá Aoi, aby Kazukiho podpořil a Show se skutečně nechá přesvědčit k tomu, aby to konečně řekl nahlas. A pak se Aoi rozesměje, když Kazuki honem doplní ten dodatek, zatímco Yume do sebe spokojeně otočí další skleničku. Cítí, jak mu je veselo a jak se mu trochu mlží zrak. Je tu teplo.
Žádné komentáře:
Okomentovat