Yumeto x Show - Mám tady nejraději tebe. - část 1.

(Yumetův byt)

Yumeto

Yumetův život se opravdu hodně změnil. Pořád ještě pracoval v baru, ale musel sám sobě přiznat, že ho to nenaplňovalo zdaleka tolik, jako dřív. Už ho nebavilo flirtovat s ostatními a tvářit se příjemně, když měl doma Showa a navíc měl pocit, že to vůči němu není ani správné. Bral pořád méně a méně směn, poflakoval se po Showově apartmánu a i když se hrozně nudil, dalo by se říct, že hledal sám sebe. Byl mladý, plný energie, měl hrozně moc přátel a zároveň cítil jisté nutkání být trochu víc na úrovni a nějak Showa reprezentovat. Jenže netušil jak. Moc toho neuměl, nebyl studovaný a studovat se mu vlastně ani nechtělo a taky nebyl v ničem výjimečně dobrý. Pokoušel si zvyknout na to, kde teď bydlí a i když byl Showův byt nádherný a plný možností, byl taky sterilně čistý. Všechny plochy byly prázdné a pokud se tu něco válelo, tak to byla jeho vina. Postupně zaplňoval volná místa, ale ještě pořád si netroufl uspořádat tady něco podobného, jako bylo u něj doma. Byl to byt jeho přítele, takhle se mu líbil a on by nerad, aby se Show doma začal cítit špatně. Když měl Yume zrovna čas, chodil za Kazukim, byli společně nakupovat nebo jíst nebo ho Yume tahal po nocích po ulici, aby ho seznámil s dalšími lidmi, ale od toho únosu se pořád podvědomě ohlížel přes rameno. Bylo to zbytečné, protože měli neustále někoho v zádech a už to nebyla jenom jeho ochranka, ale taky Kazukiho. Aoi byl teď někdo, byl se Showem pořád a tak Kazukiho chránili jako oko v hlavě. Jenže tehdy tam taky byli… a nestihli to. Musí na to nějak zapomenout. Už delší dobu přemýšlí, že se vzdá svého bytečku a odstěhuje se k Showovi naplno, ale měl ten byt opravdu rád a když Show nebyl doma, trávil v něm hodně času. Možná… možná by mu mohl ukázat proč. Jak vlastně bydlí, jaký je. Možná by v tom Show mohl najít zalíbení. Nebo vůbec ne. Když porovná svůj byt a jeho světlý a čistý byt… No nic… Přesto mu návštěvu u sebe doma navrhne. Nikdy tam spolu nebyli a když už nic jiného, Show uvidí, co všechno si Yume potřebuje odstěhovat a že to je potřeba někam dát. Yumeto musí počkat několik dní, než bude mít Show zcela volný a nerušený večer, ale nakonec na to přece jenom dojde. 

"Říkám ti dobře, ty kalhoty si vůbec neber, vezmi si nějaké tepláky, aby to bylo autentické. Sice nemám kočku, takže nejde o chlupy, ale přesto." Nabádá ho, když se oblékají, ale sám si dá záležet na tom, aby mu to slušelo. Šedé džíny má na stehnech a kolenou potrhané, k nim má černou mikinu se vzorem měsíce ve všech fázích s kapucí a klokankou a samozřejmě precizní make-up, ale jinak je to velmi uvolněný styl. Když jejich auto zastaví před domem, působí tu jako páv mezi slepicemi, ale to už sousedé několikrát viděli, když sem Yumeta někdo vezl. Teď vystupuje společně se Showem na chodník a trochu nervózně se po něm ohlédne, než se k němu Show připojí, vezmou se za ruku a pokračují dovnitř. Yumeto schválně nic neříká, dokud neodemkne dveře a nepustí ho dál. Je to asi poprvé, kdy ho vlastní byt a všechny poklady v něm vůbec nezajímají. Oči má přikované k Showově tváři a sleduje jeho reakci těsně před tím, než se ovládne a začne vystupovat diplomaticky. Vážně chce zahlédnout jeho pravé myšlenky. Yumeto mu totiž odhalí malý byt, kde je všechno v podstatě v jednom velkém, ale světlém pokoji, který doslova hraje všemi barvami. Na stěně není snad jediné místečko, kde by nevysel obraz, polička nebo alespoň pokojová rostlina, na pohovkách a křeslech se tísní pestrobarevné polštáře, knihy a bezpočet dalších věcí. Yume se pokoušel většinu věcí nastrkat alespoň do šuplíku, ale nevešly se mu tam všechny. V tom nepořádku je také určitý režim, je tu hodně zeleně a i když jsou všechny věci staré, levné nebo z druhé ruky, jsou čisté a udržované. Yumeto pomalu zavře, zuje se a udělá několik kroků přes pokoj až k malé posteli pro jednu osobu, na kterou se posadí, až se matrace zhoupne. 

"Tak co?" Pobídne ho.

Show

Pro Showa byly poslední týdny ve znamení různého zařizování a upevňování své vlastní pozice. Ano, už konečně dostal své nové místo v celé hierarchii a náležitě si ho užíval. Aoiho měl neustále po boku a chválil sám sebe, protože to byl skvělý krok. Viděl na něm, že jsou tam pořád jakési pochybnosti a přesto do puntíku plnil úplně všechno. Měl s ním své vlastní plány a ví, že jakmile se dostanou do určitého bodu, stane se jeho pravou rukou. Jedna část rodiny to neviděla ráda, protože byl cizí. Druhá ho chválila, protože viděli moc dobře Aoiho potenciál, hlavně co se povahy týká. Kazuki už byl vlastně taky na jeho straně a rodina, kterou začali tvořit, dostával jasný rozměr. Tohle jsou ti, na které se může spolehnout a začít jim důvěřovat. Pokud něco takového u Showa nastalo, bránil to všemi možnými prostředky. Za jejich snahu a důvěru, jim dal ochranu přede vším a přede všemi. Ano, ze začátku to bylo hlavně kvůli Yumetovi, ale když ty dva poznal víc, je mu jasné, že to byl skvělý krok. Aoi opravdu makal a učil se a Kazuki…Vlastně bylo pro Showa hodně překvapující, jak moc v jeho věku dokázal zabrat. Brzo mu toho naloží mnohem víc. Podle něj to rozhodně zvládne a brzo převezme celou síť a bude šéfovat tady. Mimo mafii, přesto pod jeho záštitou. Dnešek má však vyhrazený pro Yumeta a tak si své plánování na chvíli doloží stranou. Na jeho návrh, že by sešli podívat k němu, s nadšením kývne. Zarazí se v okamžiku, kdy mu naordinuje tepláky. 

"Yume-chan. Mojí skříň už máš dobře prolezlou. Našel jsi tam snad tepláky?" Baví se nad tím. Oblékne se jako vždycky a místo toho, aby poslouchal Yumetovi narážky ho radši dost důkladně políbí a vystrká ze dveří domu. Byl by rád, kdyby to byl doopravdy jejich apartmán, kde budou společně a zároveň mu nechce nařizovat, aby svůj byt pustil. Chce ho vidět ještě z jednoho důvodu, aby taky věděl, co by se Yumetovi líbilo a co by mohl předělat. Zase začíná plánovat, ale jiný už asi nebude. Když vystoupí z auta, řádně si prohlédne celý dům skrze skla slunečních brýlí. Teprve uvnitř si je stáhne z nosu a schová do vnitřní kapky kabátu. Chodba rozhodně není nic moc, ale za to Yume nemůže, tak to prostě je. Uvnitř je hrozně nedočkavý a těší se, co uvidí, až se dveře otevřou. Ostatně místo, kde bydlí, o něm prozradí úplně nejvíc. Projde dveřmi a rozhlédne se. S každým dalším centimetrem, kde se posune očima, se na jeho tváři objevuje, čím dál viditelnější úsměv. Už se asi vážně zbláznil, ale prostě se mu to líbí. Prohlíží si zaujatě všechny věci a zatím nic neříká. Nasadí během vteřiny svou masku, protože ho něco napadlo. Všiml si, že Yume tráví v práci čím dál méně času a má z toho upřímnou radost. Možná Yume přijme jeho nápad a mohl by tam skončit úplně. Pomalu dokončí svou obhlídku, a když se Yume zeptá, stočí oči na něj.

"Myslím, že nic kouzelnějšího jsem neviděl, Yume-chan. Jsi to ty v celé kráse." Mluví upřímně a pomalu k němu přejde. Má to vážně kousek. Přidřepne si k němu a ruce položí na kolena. 

"Jen mě trápí jedna věc a nelíbí se mi." Jeho výraz se na vteřinu zase změní. 

"Měl jsem to vidět dřív, aby se ti u nás doma líbilo víc." Vyčte mu tohle. Jeho apartmán je úplně jiný, je tam obecně málo věcí. Pokud se Yume tady cítí dobře, jak mu bylo u nich doma? 

"Ten apartmán je teď i tvůj. Mělo by to být znát." Nakonec se zveden a usadí se na postel vedle něj. 

"Zvládli jsme být spolu, teď je nejlepší čas skloubit dohromady i místo, kde se budeme oba cítit dobře. Věřím tomu, že to půjde." Vezme ho za bradu, aby natočil jeho tvář k sobě. 

"Víš, byl bych rád, kdybys tento byt už nepotřeboval. A ano, nechci, abys ode mě utíkal třeba sem." Blýskne se mu v očích a na vteřinu propustí na světlo pobavený výraz. 

"Takže, co máš úplně nejradši?" Začne tím a pak nejspíš přestěhují úplně všechno. Asi budou potřebovat velké auto. Vyřěší první tohle a pak i jeho práci. Tedy snad.

Yumeto

Yume v Showově šatníku tepláky opravdu nenašel, ale nezapomene na ně podobně jako nezapomněl na sto senový obchod nebo to barevné prádlo. Show taky říkal, že nosí jenom černé nebo maximálně bílé do kalhot podle potřeby a jak teď ochotně nosí všechno, co mu Yumeto daruje? Dokonce nehledí ani na značky ani na materiál. To ale není to, co teď zaměstnává jeho hlavinku. Show si právě prohlíží jeho malý byt a začíná se usmívat. Nevypadá to, že by to byl pobavený úsměv, spíš vypadá skutečně upřímně, ale pak přijde ta jeho maska, přesně jak Yumeto očekával. I on zvážní, ale jeho oči jiskří a když se Show odhodlá promluvit a celý byt ohodnotit, asi by si krásnější odpověď nevymyslel. Vážně si myslel, že tohle nebude Showův šálek kávy, ale jak by nemohl být, když se rozhodl žít s někým, jako je Yumeto? Byla pravda, že Yume byl přesně takový a Show mu od prvního okamžiku dával najevo, jak velmi se mu jeho povaha líbí i se vším tím špatným a nezdravým. Podporoval ho každou minutu, smál se s ním a obliboval si stejné věci a vypadalo to, že teď to nebude jiné. Yume ho nechtěl ovlivňovat ani nijak zasahovat do toho, co má Show rád, dělo se to tak nějak přirozeně a on měl k jeho apartmánu respekt do poslední chvíle, ale pokud má být někdy naprosto sám sebou, stejně by mu ho po čase začal kazit a bylo lepší, když to Show očekával nebo dokonce sám dovolil, místo aby přišel domů a řekl si Tak dost. Show dojde až k němu, ocitne se pod ním a on položí dlaně na jeho dlaně na svých stehnech, ale málem se zavrtá do podlahy, když mu Show řekne, že mu něco vadí. Yumeto skoro zbledne, zvážní a pootevře pusu a zírá na něj jako na přízrak. Nemá z něj strach, ale zároveň pořád cítí jasný respekt, který asi nikdy nezmizí. Show je kým je a to mu nešlo odpárat. Necítil se v ohrožení, ba právě naopak, jenom byl i pro něj jistou autoritou. A líbilo se mu to. Nakloní hlavu k rameni, když mu Show prozradí o co jde a v očích mu zahoří náklonnost. 

"Nějak na to nebyl čas, máš hodně práce a pak přijdeš domů a já chci, abys odpočíval nebo jsme někam šli. Chodil jsem sem, když jsem byl sám a měl k tomu prostor." Pokrčí rameny, ale asi není potřeba nic vysvětlovat. Přikývne na jeho slova, že by ten byt měl vypadat podle toho, že tam žijí oba dva a ne jenom Show osobně. Nechá si otočit svou tvář směrem k němu a podívá se mu tak do očí. Musí mírně pootevřít rty. Nemá zase tolik problém rozloučit se s tímto bytem, ale rozhodně se neodloučí ani od jediné věci v něm. A to není to poslední… Co občasné návštěvy jeho přátel? Nestávalo se to moc často, Yumeto byl nakonec docela tajnůstkář a chodil spíš ven, ale někdy přece… Ne, to nepůjde. Každý nemůže vědět kde a jak Show žije. Povzdechne si. Na to by pak byl podobný byt dobrý, ale je nesmysl ho udržovat kvůli občasné návštěvě. Bude se ho prostě muset vzdát, tak jako se Show vzdává zase svých zajetých kolejí pro něj. 

"Dobře, vypovím tady nájem." Řekne mu a trochu bezradně se rozhlédne? 

"Co mám tady nejraději?" Zopakuje po něm a oči mu kloužou po všech pohozených věcech i po přihrádkách, v jejichž nitru jsou další poklady. 

"Jak se mám rozhodnout?" Vyskočí na nohy a otevře krabičku, kde jsou samé mušle a dary z moře. V jiné jsou zase nálezy z chodníku a v další všechno, co zcizil někde po barech. Je tady plno zrcátek, zapalovačů, knížek… Chodí od jednoho k druhému a pak se ohlédne na Showa u postele. 

"Mám tady nejraději tebe." Řekne mu a začne se k němu blížit. Ta postel je malá a nemá to co dělat s Showovou luxusní matrací. Určitě si to užijí!

Show

Show ani na vteřinu nezaváhal, když viděl Yumetův byt. Představoval si něco podobného a stejně je mnohem lepší to vidět na živo. V každé věci vidí jeho lesk v očích a úsměv, když si ji přivlastňuje. Aoi má možná pravdu a není to správné, aby si bral věci jen tak a stejně si pořád myslí, že zakazovat mu to by mělo za důsledek jeho neštěstí. Nebere si drahé věci, jsou to jen drobnosti, ale dělají mu takovou radost, že ho v tom nechce omezovat. Podle něj by to už nebyl takový Yumeto, kterého má nejradši. Jeho pozornost se přesune na Yumeta a je mu jasné, že se mu bude jen hodně těžko opouštět tento byt. Rád by mu ho nechal, ale samozřejmě to má ještě jeden důvod navíc a ten se týká bezpečí. Pořád je dost uvědomělý, aby věděl, že tady ho chránit může jen velmi těžko. Chce ho mít pořád u sebe, aby na něj mohl dohlížet a zároveň mu mohl dát všechno, co si jen přeje. Bude muset ještě hodně věcí s Yumetovým dárkem zařídit, než mu ho skutečně předá. Stejně od svého plánu neupustí a může jen doufat, že se mu to ve výsledku bude líbit. Nechce Yumeta děsit a proto ho trochu zamrzí, že to neřekl rovnou. Z druhé strany ho rád napíná, ale ne takovýmto způsobem. Ještě pořád se musí ohledně jeho povahy hodně co učit, ale těší se na každý den, kdy bude moci objevovat něco navíc. Yume pořád opakuje, jak je hrozně obyčejný a přitom není ani trochu. 

"Já vím, že mám hodně práce, ale nechci, aby někdy ovlivňovala to, co máme mezi sebou. Můžeš mi říct kdykoliv, cokoliv a já ti budu naslouchat. Nezáleží na tom, jestli to bude ve dvě odpoledne nebo ve tři ráno. Je to pro mě nejdůležitější ze všeho. Mysli na to vždycky, když se ti bude něco prohánět hlavou." Pozoruje jeho tvář a ani povzdech mu neujde. 

"Dám ti prostor k tomu, abys měl svůj život, co nejvíce zpátky. Věř mi, že na tom ve své hlavě pracuju každý den." Pousměje se a ano, ten nápad bude mít nakonec mnohem víc využití, než si v první chvíli myslel. Snad to Yumetovi dost vynahradí jeho byt. Usměje se zase na chvíli a upřímně, když mu Yume odsouhlasí, že pustí tento byt.

"Arigato." Poděkuje mu upřímně a ukloní se mu, aby dodal váhu svým slovům. Ani v nejmenším to nebere na lehkou váhu a jako jednoduché rozhodnutí. Pozoruje ho, když začne přecházet po bytě. Podle Showa to nakonec dopadne tak, že z tohoto bytu vezmou úplně všechno a vymyslí způsob, jak to do Showova apartmánu zakomponovat. Hlavou mu proběhne další myšlenka, kterou by se to všechno možná částečně vyřešilo. Je znát, že je hodně zamyšlený a chvíli to trvá, než mu dojde co mu Yume říká. Úsměv na sebe nenechá dlouho čekat. Zvedne k němu oči a pozoruje jeho chůzi, díky které se blíží. Jak měl jindy rád své pohodlí a ta postel za nimi je vážně malá, začíná mu být úplně jedno, kde jsou a kolik je tu místa. Ostatně některé věci se dají dělat několika způsoby a místo se vždycky najde. V očích se mu zablýskne, když je až u něj a během vteřiny už má ruku kolem jeho pasu a přitahuje si ho blíž na své tělo. Druhou dlaní ho pohladí po tváři a dlouze ho políbí. 

"Těší mě, že jsem si u tebe našel místo na vrcholu." Svým způsobem mu poděkuje za jeho slova a s půl otočkou ho usadí právě na tu malou postel. Zůstane nad ním stát a pak se pomalu skloní, aby se mu mohl podívat zblízka do očí. 

"Uděláme si takovou malou rozlučkovou párty, Yume-chan. Ještě nás čeká uvítací párty a ne jenom jedna." Nechce mu zkazit překvapení a tak dál ani nemluví, jen ho znovu důkladně políbí a pak se narovná, aby se mohl začít pomalu svlékat. První lehký kabát, který odhodí na opěradlo židle opodál, pak přijde na řadu i sako, které skončí na tom samém místě. Ani na vteřinu se nepřestane dívat na Yumeta. Byl by rád, kdyby se nechal svlékat, ale doufá, že si Yume užije i tohle. Když pomalu povolí všechny knoflíky košile, vypočítavě se pousměje a otočí se zády k němu. Minule si Yume prohlížel jeho tetování, přišlo mu, že si pohled na něj užívá pokaždé stejně a tak mu ho dopřeje. Nechá bílou látku pomalu klouzat ze svých ramen a nakonec skončí u jeho ostatních svršků. Ohlédne se pomalu přes rameno, aby viděl jeho výraz. 

"Gomen, jsou věci, které mě asi nikdy neomrzí. Doufám, že to budeme mít podobně." Dá na odiv své ego, které nikdy nebylo malé, ale na to už si Yume stačil snad zvyknout.

Yumeto

Yumeto musí naklonit hlavu k rameni a skutečně upřímně se usmát, když mu Show řekne, že ho může kdykoliv obtěžovat, i když bude zrovna pracovat. Většina mužů na planetě nechtěla být rušena, protože měli něco důležitého a on pro to samozřejmě měl pochopení, ale Show pro něj od začátku dělal úplně všechno, až to snad ani nebylo zdravé. Tak jako byl Yume posedlý svými věcmi, tak se zase Show staral o něj a nesneslo to odkladu a to bylo něco, co Yumetovi způsobovalo trvalou zamilovanost a létání na obláčku, i kdyby se před ním zrovna vraždilo. Ne, neví, jak by na to reagoval, kdyby na to došlo, ale má dojem, že by si to vždycky obhájil. Tedy důvod, proč to Show musel udělat a jak je v tom nakonec nevinně, protože ostatní ho donutili. Má hlavu plnou podobných úvah a při tom komíhá jednou nohou přehozenou přes koleno druhé, dokud Show nedokončí svůj proslov a pak přikývne. Je mu vidět na obličeji, jak šťastný za jeho slova je. 

"Myslel jsem si, že budu muset být mnohem spořádanější manželka. Hodně mě rozmazluješ." Řekne mu a zasměje se. Tak on na něj myslí každý den? Na to, aby se měl Yumeto dobře a aby nepocítil tu změnu? Kde se tohle bere? Čím si to Yumeto vůbec zasloužil? Než poznal Aoiho, byl jeho život jeden velký nepořádek bez valných nadějí na zlepšení. Pak se všechno trochu otočilo a jeho život se stal téměř normálním a teď? Teď se z něj stal princ a choť toho nejúžasnějšího krále podsvětí a vůbec všeho a všechno je prostě dokonale zalité zlatem. Doslova. I Show často vypadá jako ze zlata a diamantů. Přikývne a usměje se, když mu Show poděkuje. Po obchůzce svého bytu a poté, co se k Showovi začne vracet ani nečeká, jak prudce si ho Show přitáhne do objetí, ale polibku se ani za nic nebrání, natož aby se bránil tisknutí se k jeho tělu. Vůbec nechápe, kdy se to stalo, že se ocitl na posteli a Show stojí nad ním. Pořád ho překvapuje jeho mrštnost, když je Yume vlastně o dost vyšší i silnější, ale nevadí mu to. Rád si hraje na tu větší princeznu a pana křehkého, i když je to do jisté míry nesmysl. Umí to celkem obratně maskovat. Musí se zasmát do jeho rtů. 

"Místo až na vrcholu je nejlepší, ne? Jeden by z něj nejraději ani neslézal." Má na mysli jenom jediný vrchol, i když Show je má tak nějak v lásce obecně. Totiž i ty společenské, pracovní a ne jen postelové… Zahihňá se na tu jeho rozlučkovou párty, protože si ji dovede představit. Ani by ho to nenapadlo, ale zní to jako skvělá záminka. Přikývne i na tu uvítací, ale když Show zmíní, že nebude jenom jedna, trochu zvážní a v očích se mu zaleskne otázka. Myslel to tak, že nemají jenom ten jeden byt nebo jenom Yumeto zase nic nechápe? Správně bude asi ta druhá možnost, ostatně jako vždycky. Už si zvykl a vůbec mu to nevadí, takže to hodí za hlavu a ve vteřině na to zapomene. S ním příliš nehrozí, že by sám sebe připravil o překvapení. Show se narovná a začne si svlékat kabát. To by ještě nebylo tak nic tak divného, kdyby nenásledovalo to sako, ale jakmile začne s košilí, je to jako když indický flétnista krotí kobru. Yumeto se zasekne na pohybu jeho prstů a sleduje jeden knoflíček za druhým, dokud… se Show neotočí??? Co? Vzápětí pochopí proč, protože se začne odhalovat obraz na jeho zádech. 

"Proč se mi omlouváš?" Nenechá ho vychutnat si svou výhru a zase dělá pitomého, i když teď už trochu úmyslně. Není ale schopný zůstat jenom tak sedět, postaví se a přejde k němu, aby se konečky prstů mohl dotknout jeho zad. Přejíždí po obraze sem a tam, dokud se ho nenasytí a pak protáhne ruce okolo Showova pasu. Dojde s nimi k jeho pásku a začne jej opatrně rozepínat, zatímco si opírá bradu o jeho rameno. A sám je při tom pořád naprosto oblečený. Pobaveně se pro sebe zasměje a raději zaboří rty do pokožky jeho ramene.