Mana
I když už spolu nežili, bylo velmi milé poslouchat, že na něm Yusukemu stále natolik záleží, že by si klidně sedl do auta a okamžitě zařídil, aby se ta jejich slivoň vrátila. Yusukemu očividně zase tolik nescházela, ale Mana byl v tomhle jiný. Občas lpěl citově na věcech, které klasickému chlapovi ani nepřišly na mysl. Když mu pak Tamae řekne, že doufá, že se zde zdrží déle, než jeden rok a k tomu mu nabídne, že si kvůli němu udělá čas kdykoliv, ví, že to nejsou jenom plané řeči, že jí na něm skutečně záleží a cítí se tady doopravdy jako by se po dlouhé době vrátil domů. Jakmile jsou sami a Yusuke zmíní, že by mu podobné šperky nedal, protože k němu prostě nejdou a má pro něj něco jiného, musí povytáhnout obočí a podívat se na něj. Proč to tedy nepřinesl s sebou do restaurace, přece nemohl vědět, jak to dneska skončí? Nahlas se nezeptá, dovede být velmi trpělivý a ono to svou odpověď mít bude. A pak mu Yusuke řekne, že zkrotit ho umí jenom on. "A tak to taky zůstane." Zašeptá pro změnu on, protože Yusukeho už nikdy nikdo jiný krotit nebude. Jeho nový objev není dominant a tak tato role už navždycky zůstane Manovi. Je to velmi příjemný pocit. Možná by se mu nemělo líbit, jak ho Yusuke při polibku zvedá do náruče, ale rád mu v určité okamžiky podléhal a vlastně doufal, že se to stane. Jeho vnitřnosti se spokojeně zatetelí a pak se jeho nohy zase dotknou podlahy. Yusuke ho vezme za ruku a vede ho za sebou do svého tajného chrámu. Mana tu cestu zná a přesto se nedovede ubránit pocitu, jako by to bylo poprvé a jasnému vzrušení. Snaží se pohledem obsáhnout, co je tady jinak nebo co leží na jeho stole, ale jedno zůstává neměnné. Yusukeho nezaměnitelná vůně. Někdy je mu vážně líto, že se rozešli. Dostanou se až do ložnice a Mana hned pozná, co kde stálo jinde, ale jinak je tu v zásadě opravdu všechno při starém.
"Řekni, vodíš sem někoho nebo nikdy a platíš si hernu někde ve městě?" Mana domů nevodil téměř nikoho. Bylo to pro něj velmi soukromé místo a dříve měl pronajaté prostory v jednom konkrétně zaměřeném podniku. Nechtěl, aby kdokoliv věděl, kde žije. Někteří sub by mu mohli chodit kňourat na práh a toho se chtěl vyvarovat. Někdo měl tohle rád, ale on to nesnášel. Když řekl dost, tak to tak prostě platilo. Yusuke jde rovnou ke skříni a vytáhne z ní cosi, co by mohl být prostě jen kufřík na jeho věci, ale Mana už z dálky vidí své jméno a jeho obočí jede zase nahoru. Co to je?
"Korunovační klenoty, protože náramek je málo?" Zahoří mu v očích. Dělá si legraci, ale kdyby Yu neměl nápad na Vánoce…? Yusuke kufřík položí a natočí směrem k němu a pak ho otevře. Mana klouže očima po jeho obsahu a ani si neuvědomí, že má po dlouhé době otevřenou pusu. Myslel si, že nic podobného už ani neumí. Chápe vytříbenost materiálu i precizní práci s kovem. Natáhne dlaň a pomalu věci pohladí.
"Ty jsi na mě vážně nezapomněl." Zašeptá. Ne, v Yusukem měl nadosmrti oporu a mohl po něm chtít nejspíš kdykoliv cokoliv.
"Takže jsi je navrhoval sám?" Vydechne okouzleně a pokývá hlavou. Nikdo nikdy nebude mít stejné a on už teď ví, že ty druhé krásnější nikdy nebudou. Je to jeho skutečný poklad ve formě Yusukeho talentu. Je to skoro škoda nechat si to všechno pro sebe a dát ostatním tu horší verzi, ale to se stejně nikdy nedozví. Yusuke ještě neskončil a ukáže mu i druhou polovinu kufříku a Manovy rty ozdobí úsměv.
"Vidím, že by sis zasloužil odměnu a proto bych ti měl splnit tvoje představy, které mi tu předkládáš. Zároveň ale cítím touhu si hrát a maličko tě trápit a proto, můj milý, mi pomůžeš se svlékáním a následně mi oblečeš tento skvostný korzet a nedotkneš se mě jinak, než jak bude nutné. Jsem si jistý, že budeš mít dostatek času rozjímat nad tím, jak moc ses trefil a jak úžasnou trpělivostí oplýváš, aniž bys to dosud tušil." Řekne mu a tím hra začíná.
"Pšššš…" Napomene ho, když se Yu zeptá na náramek a natáhne k němu nožku, která je sice bez boty, ale má ponožku.
Yusuke
Yusuke se musí pousmát, jakmile dojde na slova, že některé věci už nikdy nebudou jinak. Zlehka přikývne, protože má Manu pravdu. Už nikdo jiný s ním nebude moci dělat stejné věci. Mana ho všechno naučil a objevil v něm jistou stránku, která pro něj byla jisté tabu. Pro něj bylo velmi osvobozující, když ji rozvinul. Bohužel se setkali s menším problémem, který je nakonec v tomto ohledu rozdělil. Přesto pro něj Mana navždycky zůstane jako někdo velmi speciální. Je ten druh vazby, kdy dotyčný může zavolat třeba o půlnoci z druhého konce světa a on si klidně objedná soukromé letadlo, aby tam byl včas. Vděčí mu za hodně, ale nikdy to nebylo jen o vděčnosti. Jistým způsobem mu patří a vždycky bude. Tušil, že se Manovi bude gesto se zvednutím líbit a taky se nespletl. Byly jisté věci, které mezi nimi překračovali běžné hranici, a o to víc byl jejich vztah speciální a nikdy nevyhořel. Po cestě se po něm ještě ohlédne. "Jsou věci, které nepřestaneš mít rád, ani já ne." Narazí na to zvednutí, a že si to opravdu užili oba dva. O to přesně mu šlo, aby jim bylo dobře, o nic jiného a tím, že ho Mana tak striktně neomezuje…Bude to výjimečný večer, o tom není pochyb. Nechá Manu, aby se pořádně rozhlédl, a pak zavrtí hlavou.
"Bohužel nevodím. Ale to máme asi stejné, myslím, že důvody nemusím říkat." Povzdechne si a je vidět, že je mu to líto. Za tu dobu, co se neviděli, nenašel protiklad, u kterého by si byl jistý, že ho k sobě může vzít. Bylo opravdu hodně v sázce.
"Kdybych tu byl sám, tak bych to nejspíš udělal, ale nechci ohrozit to, co jsme s Tamae vybudovali. Mělo by to následky i pro ni." Ujistí Manu, že jeho pohled na věc se od jejich posledního setkání nezměnil.
"Ale je to škoda." Má tuto místnost rád, přijde mu to osobnější a na věci, které provozují mnohem vhodnější. Jenže…Některé věci prostě nemůže riskovat, nechce. Musí se rozesmát, když zmíní klenoty.
"Dobře, mám pocit, že jsem právě dostal novou, velmi vítanou inspiraci. Nech se překvapit, kdy to bude." Blýskne se mu v očích, protože je rozhodnutý něco podobného vážně vytvořit.
"Nezapomněl, Mana-chan." Broukne měkce a jeho oči zahřejí.
"Víš, že nezapomenu nikdy." Ujistí ho, že se vůbec nic nezměnilo. Musel vymyslet něco speciálního, když se doslechl, že se vrací.
"Ano, je to má práce. Rád se pouštím do nových věcí a tohle bylo to, co je mi vlastně dost blízké." Opravdu ho to bavilo a rozhodl se v tom pokračovat, i když inkognito.
"Jen mě mrzí, že na značce nemůže být mé jméno." V tomhle ho Japonsko pěkně štve. Jak kdyby si nemohl dělat, co chce. Jakmile Mana začne mluvit o odměně, Yusuke vypadá vážně překvapeně.
"To jsem musel být opravdu moc hodný." Pousměje se, ale ne, tak jednoduché to nebude.
"Dobře Mana-sama, rád to udělám." Souhlasí s ním a pomalu k němu přejde. Poklekne na jedno koleno a s trochu hravým výrazem se podívá nahoru. Nakonec ale klekne úplně a usadí se na paty. Manovu nožku zvedne hodně vysoko a opře si špičku o svůj biceps, než k ní vytočí hlavu a zuby se dotkne lemu látky. Velmi pomalu ji začne svlékat. Nepodívá se na něj, jen to prostě udělá a pak ji nechá spadnout na zem. Má nutkání si užít jeho nožku a pořádně prozkoumat kotník, ale to nemůže. Jen ji pomalu začne dávat dolů a s jemným pohlazením ji pustí. To samé předvede i s druhou a dá si opravdu záležet, aby se rty dotkl bledé pokožky. Jakmile jsou dole, zvedne se z pat, i když zůstane klečet. Dotkne se lemu jeho kalhot, pak povolí knoflík a znovu krátce vzhlédne. Přiblíží se k jeho poklopci a pak sevře jezdec mezi zuby. Je tak blízko konkrétním místům zároveň ho dělá upnutá látka. Ruce má odložené na jeho bocích, za které ho zlehka tiskne k sobě. Nikam nespěchá, postupuje velmi pomalu a je znát, jak si to užívá. Jakmile jsou kalhoty rozepnuty, sevře víc jeho boky a pak prsty sklouzne k lemu kalhot, protože je potřebuje stáhnout. Byl tam dotek navíc, ale hned ho maskuje. Sám už je pěkně vzrušený a nejradši by ho popadl a povalil rovnou do postele. Něco v něm mu v tom však brání. Látka kalhot jde velmi pomalu dolů. Tím, jak je upnutá to není zrovna snadné, o to víc si může pohledem užívat Manovy odhalující se nožky.
Mana
"Hmm…" Broukne, když Yusuke svou odpověď rozvede. Vlastně je to zajímavá myšlenka, protože by byl vlastně odvážnější, než Mana. Dokonce to vyznělo, že je mu to líto, že sem nemůže někoho vzít. Někomu důvěřovat natolik, aby byli spolu někde, kde to vypadalo jako doma. Mana byl v tomhle mnohem chladnější. Podobné pocity mu nescházely a neuvědomoval si je, dokud mu je někdo neukázal a nepřivedl na mysl. Teď to bylo stejné. Nikoho nehledal a nestýskal si, že je doma sám, ale možná se objeví někdo, kdo ho přesvědčí o opaku. To Yusukemu brání jenom jeho kariéra, postavení a manželství. Tedy jenom… Musí brát ohledy na Tamae, ale on má obavy, jestli tohle ta jeho nová rozbuška pochopí. A to ještě netušila nic o Manovi nebo o tom, co příležitostně dělají, jako třeba teď. Byla to jen jedna noc, nejsou zamilovaní... Ale Yu k tomu nemá zase tolik daleko, takový z něj má pocit. Všechny myšlenky mu běží hlavou, zatímco ho pozoruje zdánlivě netečným pohledem, když přistupuje na jeho hru. Na chvíli všechno hodí za hlavu a pozvedne koutky v novém úsměvu, stejně jako úhledné obočí, když se Yusuke chytne té nové kolekce s korunovačními klenoty. Teď už Mana ví, že mu je položí k nohám, i kdyby jejich výroba měla trvat celé věky, protože Yu by se s ničím obyčejným nespokojil. Zároveň by mu ale nikdy neslíbil něco, co by nakonec nedonesl. Když dojde na tu značku, zamyslí se a na okamžik si přiloží bříško ukazováčku ke rtům, když zvedne oči nahoru. "Schovat náznaky do loga není problém, ale možná bys mohl vystupovat jako nadějný mladý návrhář, kterého podpořím já. Jeho jméno není veřejné, ale já přece před lidmi také nemluvím. Je to hra, lidi to bude bavit. Obzvlášť v tomhle oboru." Není to tak, že by si chtěl pod sebe stáhnout jeho značku a sebrat práci lidem, kteří na tom dělají místo Yusukeho oficiálních možností, ale byli by o to víc spolu, nad věcmi, co je baví a Yusuke by měl mnohem volnější ruce. Podepisoval by se, jenom ne jménem, ale trochu jako Zoro mstitel nebo tak něco. Ta maska byla taky moc hezká hračka do postele. Vyprskne do dlaně.
"Nevím, jestli chceš vědět, co mě právě napadlo." Řekne mu skoro rozverně, zatímco Yu se věnuje jeho nožkám. To bude zase jeho dárek pro něj, až se příště uvidí. Víc si začne uvědomovat své citlivé chodidlo na jeho horké kůži a především na tom neskutečně vypracovaném těle a všechny myšlenky ho začnou přecházet. V očích se mu zaleskne cosi dravčího. Yusuke plní jeho úkol, ale nikoliv pomocí rukou. Je velmi kreativní a Mana mu jiné možnosti nezakázal, jenom doteky navíc. Bod pro něj. Yusuke ho pohladí, jenom letmo, ale začíná zlobit. Kdyby byl Mana dneska hodně přísný, už by se děly věci, ale on ho chtěl odměnit. Jenže Yu toho nenechá ani s druhou nohou. Mana tiskne rty, na jeho tváři začíná být vidět nesouhlas, ale ještě nezasáhne. Yu se rozhodne připravit ho o kalhoty úplně stejným způsobem a když se rty začne přibližovat k poklopci, Mana ucítí ty tolik postrádané motýlky v břiše. Doslova vybuchnou a on by po něm nejraději natáhl ruce a užil si něco trochu divočejšího, ale takhle to nechodí a jejich sebeovládání je někdy až neuvěřitelné. Ovládá touhou položit dlaně do jeho havraních vlasů a tak víc sevře v prstech místo, na kterém sedí. Yusuke by se ho neměl držet, ale když zatahá za kalhoty, Mana se nadzvedne, aby mu je mohl svléknout. Ještě budu poslouchat já tebe... Povzdechne si v duchu a pozoruje látku kalhot, jak se sune dolů z jeho bledých nohou. Je na ně opravdu hrdý a na Yusukem je vidět, že si pohled na ně taky užívá.
"Až to dokončíš, chci dobře vidět na to, co to s tebou dělá." Poručí si.
Yusuke
Všiml si, že se Manovi nápad s klenoty líbí a tak ho uskuteční. Nevidí v tom nejmenší problém, peněz má dost a nápad má taky. Začne na tom pracovat, co nejdříve a pak jen vybere tu správnou příležitost, kdy mu to předat. Nic by neudělal raději. Pousměje se, protože vnímá, jak Mana přemýšlí. Nejspíš ho něčím zaujal a za pár vteřin už se i dozví, čím to bylo. Sám se nad tím musí zamyslet. Pro něj samotného by to bylo mnohem složitější. Chtěl se do toho samozřejmě pustit, ale zatím jen přemýšlel nad cestou, kterou by se měl dát. Nesmí a tolik riskovat, mohl by přijít opravdu o všechno. Mana má však řešení, které se jeví jako velmi jednoduché. "Možná by naše spolupráce mohla být mnohem hlubší." Přijde i další provokace. Řekl to schválně a zároveň to myslí vážně i ohledně navrhování. Dohromady by mohli vytvořit nevídané věci, je o tom přesvědčený.
"Nás by to taky mohlo bavit." Blýskne se mu v očích a je jasné, že později o tom ještě budou mluvit, ale teď se potřebuje soustředit jen a jen na něj. Tak dlouho byli od sebe daleko a jsou věci, kterému prostě chybí. Mana mu chybí, o tom není pochyb. Strávili spolu tolik času a poznávali se opravdu velmi důkladně. To nejde jen tak smazat, není to možné. Užívá si jeho blízkost i to, jak ho svléká. Každý nový kousek odhalené pokožky je pro něj naprosto dokonalý. Nedokáže od něj odtrhnout oči. Mana nejspíš tuší, kolik sebeovládání ho stojí, aby nezkusil převzít úplně jinou roli. S kýmkoliv jiným, už by to bylo jinak, ale u Many ho pořád něco brzdí. Pořád ale zkouší testovat hranice a snaží se zjistit, co mu Mana dovolí a co už bude příliš. K tomu bodu se dostane, o tom není pochyb, ale ještě pořád má nějaký prostor. Očividně si to svým způsobem užívají oba dva. Zahlédne ve tváři nad sebou patrný nesouhlas a ví, že už to začíná opravdu přehánět. Přesto si dovolí další maskované doteky navíc, tomu prostě nejde poručit. +Tak moc jsem ti chyběl?+ Zeptá se ho v duchu, protože trest pořád nepřichází. Ano, i na ten se v podstatě těší. Ví, že to jen vystupňuje jeho vzrušení i touhu. Velmi pomalu k němu zvedne pohled, když Mana promluví. Užívá si jeho barvu hlasu i podtón, který v něm slyší. Je jeden z mála, kdo si může jeho hlas dosyta užít a nehodlá promarnit ani vteřinu.
"Ano, Mana-sama." Prohodí, aby bylo jasné, že jeho slova vnímá. Začne se stejně pomalu potýkat s jeho svrškem. Schválně vstane, aby byl výš. Samozřejmě se tváří, že je to jenom proto, aby se mu ho lépe svlékalo, ze země by to šlo špatně. V očích je ale patrné, jak si užívá, že je nad ním a musí se k němu sklánět. Nakloní hlavu trochu na stranu a prohlédne si jeho odhalený hrudník se zatajeným dechem. Pamatuje si každý detail jeho těla a přesto je z něj pořád stejně unesený. Nemůže se ale zdržet dlouho, má jiný úkol. Narovná se, koutek se mu trochu pozvedne nahoru v náznaku pousmání a začne se potýkat se zapínáním svých kalhot. Chtěl vidět, co to s ním provádí, tak mu to s radostí ukáže. Statně nikdy se za své tělo nestyděl. Kalhoty jsou ke kotníkům a pak z nich i vystoupí. Vzápětí si stáhne i prádlo a odhalí mu svůj klín, samozřejmě plně připravený. Udělá krok blíž k němu a shlédne do jeho tváře. Teď by ho napadla jen jediná věc, kterou by mohli dělat, ale to nepřijde, tím si je jistý.
"Dělá to se mnou spoustu věci, některé vidět jsou jiné ne. Můžu ti je ukázat." Promne si rty o sebe. Pořád je tu chuť zkoušet ho dostat na trochu jinou vlnu a užít si to po jeho. Nepřestane s tím a zároveň nemá problém udělat přesně to, co Mana chce. Je to velmi zvláštní rozpoložení, které uvnitř sebe cítí. Líbí se mu to. Zatím mu Mana nezakázal mluvit, ale to brzo přijde, pokud bude mít podobné narážky.
Mana
Způsob, jakým Yusuke vyslovil slovo Hlubší, nenechá Manu na pochybách o tom, jak to myslel. Povytáhne obočí, ale přesně na tohle se chystají a když na to přijde, tak v obou smyslech, protože Yu právě souhlasil. Usměje se a je těžké donutit se nemyslet na to hned. Jeho umělecká duše by byla schopná rozeběhnout se k návrhářskému stolu a začít vymýšlet nové věci a designy, ale teď měli přece jenom na práci trochu něco jiného. A mnohem lepšího. "Myslíš tím fakt, že bychom neutráceli za testování a prostě to všechno zkoušeli na vlastní kůži? Přece bychom neprodávali zajíce v pytli." Vrátí mu to svou vlastní provokací. Jen ať si Yu představuje, jak to budou zkoušet a zda-li společně nebo si každý odnesou vlastní kus a pak si budou vyprávět, jak jim to s ním šlo? Yusukeho provokace stále pokračují, ale on ho ještě nenapomíná a když k němu Yu zvedne oči, aby se na něj podíval a přijal jeho rozkaz, nebo zatím spíš, přání, jejich pohledy se střetnou a on na něm jasně vidí, že se chce o něco pokoušet. Maličko tuší, o co mu jde a sám se ještě nerozhodl, jestli by mu to dovolil nebo ne, ale nechce, aby na něm tak snadno poznal, že se tomu vysloveně nebrání. Když se Yusuke postaví, Mana odvrátí tvář a netečně se dívá kamsi do strany a dolů, aby to vypadalo, že je to prostě jenom svlékání. Asi jako když máte služku a ta vás chystá do lázně. Je vám tak nějak ukradená, jenom jste líní, to udělat sami. Pravdou však je, že pěkně zblízka vidí na Yusukeho klín, který se rýsuje pod napjatou látkou kalhot. Na rtech mu pohrává nepatrný úsměv a jakoby z nudy pohupuje špičkou jedné nohy. Svěží vzduch polechtá jeho teď už nahá ramena a pak se Yusuke napřímí a maličko odstoupí, aby přímočaře začal svlékat sám sebe. Mana po očku vzhlédne a dá si záležet, aby teď vypadal jako červenající se školačka a ne jako přísná domina. Věnuje mu skoro plachý úsměv, protože ví, že je má Yu rád a že na něj působí a pak si nepokrytě užije, jak jdou kalhoty i prádlo pomalu dolů. Yusuke zase zvolna přistoupí, mohl by mu tou svou pýchou klidně vypíchnout oko a jeden by mu snad i udělal radost a dopřál mu něco jiného, ale to by před tím nesměl zlobit. Mana mimoděk zvedne dlaň a pohladí ho bříšky prstů a konečky nehtů přímo v klíně. Nehty i prsteny se postarají o trochu dráždivější zážitek. Kdyby stiskl, asi by to bolelo, ale to zatím neudělá a ruku zase stáhne, jako by se nemohl rozhodnout, jestli chce vůbec pokračovat.
"Nemusíš mi je ukazovat, můžeš mi o nich třeba vyprávět." Řekne mu, když odmítne jeho hru a potutelně se na něj nahoru podívá. Pomalu se postaví, dotkne se pokožky jeho břicha a zvolna ho obejde, zatímco nehty táhne za sebou. Nemůže se rozhodnout, co by s ním provedl a taky neví, kde má Yusuke všechny věci. Nejraději by mu pořádně zatopil, ale to by byl hodně nepříjemný. Odejde od něj a začne si prohlížet obsah skříní i způsob, jakým funguje nábytek. Pomalu se vrátí zase k němu a začne mu nasazovat postroj z řemínků, který se vine okolo krku, kolem prsou a celého trupu a podobný kroužek jako na krk patří taky kolem kořene jeho penisu. Dá se libovolně utahovat, přiměje ho nepovolit erekci nebo ho přidusí, když Yu nebude chtít. Tohle dovede mít vylepšení v podobě análního kolíku, ale… tolik Yu zase nezlobil. Dá si pozor, aby jeho doteky v klíně byly velmi úsporné.
"Tak vyprávěj o tom, co bys se mnou nejraději dělal, kdybys někdy mohl? O svých snech bychom neměli mlčet. Pak se nikdy nevyplní…" Provokuje ho, zatímco ho má takto v moci. Bradou kývne směrem k posteli, ale nenásleduje ho. Míří pro další pěkné hračky.
Yusuke
Dává si hodně záležet, aby pečlivě volil slova. Chce, aby měl patřičný efekt, zatím si však nemůže být jistý, jaký to bude. Mana se může rozhodnout, jestli už překročil únosnou míru toho, co si může dovolit. Musí se pousmát, protože Mana dá jejich spolupráci trochu odlišný podtext. Dokázal by si představit, že by jisté věci testovali spolu a zároveň ho jako první napadl Hiroto. Ne, zatím s ním v těchto věcech rozhodně počítat nechce. Nebyl naivní. Ví, že není vůbec jisté, jestli se znovu uvidí a stejně na něj pomyslel. "Hm, vlastně to není vůbec špatná myšlenka. Pokud jde o testování produktů, potřebujeme širší úhel. Takže bychom všechny věci museli vyzkoušet oba dva." Blýskne se mu v očích. Některé věci by na Manovi vážně rád vyzkoušel. Ne, nesnaží se skrývat svůj výraz ve tváři, který jasně značí, jak moc by si to užil.
"Asi by nebylo pro obchod zrovna přínosné, kdyby to bylo testováno jen na jednom exempláři." Rozvine to ještě trochu, aby vysvětlil svůj nápad. Samozřejmě, že to má hromadu postranních úmyslů, ale to musí být Manovi jasné. Podvědomě vnímá, jak ho Manův nezúčastněný pohled dráždí. Zná ho, ví, že mu t dělá schválně a taky to má patřičný efekt. Cítí v sobě nutkání ho zaujmout, aby ho začal mnohem víc vnímat. Nemůže si poručit. Jenže je tu taky jeho roky vypilované sebeovládání, takže to zatím přejde a nechá být. Jeho chvíle přijde, o to se postará. Jakmile dojde na svlékání a vidí jeho výraz společně s nevinným pohledem, musí si přiznat, že to pořád dost působí. Tuhle rovinu nemá snad nikdo, koho potkal. Rozhodně ne v takové míře, aby to bylo uvěřitelné. Jenže jemu to prostě věří. Shlédne do jeho tváře a pak na ruku, která se blíží k jeho odhalenému klína. Přistihne se, že tají dech a pak povolí, jakmile ucítí Manův dráždivý dotek. Výdech je rozhodně hlubší a znatelnější. Na chvíli zavře oči a užije si ho plnými doušky. Možná by mohl mít strach, že mu ublíží, ale ví, že se to nestane. Věří mu, stejně jako po všechny ty roky, kdy si tohle užívali společně.
"To můžu." Odsouhlasí mu to bez váhání, protože se slovy nikdy neměl problém. Pod jeho dotekem trochu zatáhne břicho a začne se otáčet jeho směrem. Pousměje se spokojeně, jakmile dojde na řemínky. Má je rád, i když je opravdu dlouho neměl na sobě. Zatím ještě mlčí a jen shlédne do svého klína, protože tam jsou doteky rozhodně citelnější. Mana ho bude trochu trápit, hrozně se na to těší.
"Dobře, už jen pro ty sny." Nadechne se krátce, aby to nebylo příliš patrné, a začne plnit Manovo přání.
"Můžu klidně začít od chvíle, kdy jsem tě dneska viděl." Mluví klidným hlasem, i když je už trochu podbarvený, pořád se ale dobře kontroluje.
"Když jsem tě viděl přicházet, vzpomněl jsem si na všechno, co jsme spolu dělali, a měl jsem chuť ti některé věci vrátit. Třeba tě klidně přede všemi ohnout přes ten stůl. Připravuješ mě o trpělivost a zároveň jsi ji ve mně objevil." Znovu menší pauza na nádech. Je to složité mluvit v souvislých větách, ale ne nemožné.
"Když jsem viděl, jak spokojený jsi, když jsme přišli sem, měl jsem sto chutí si tě přitáhnout k sobě a z náruče nepustit. Byl si tak roztomilý." Tohle se Manovi asi líbit nebude.
"Probouzíš ve mně touhu tě chránit, i když vím, že to nepotřebuješ. Proto bych přijel kamkoliv, kdybys mě požádal." Odhaluje mu své nitro a třeba ho tím dostane. Ani na vteřinu ho přitom nespouští z očí.
"A pak je tu chvíle, kdy jsem tě svlékal. Pomalu a dlouho jsem si to opravdu užíval. A víš, co jsem v tu chvíli chtěl nejvíc?" Nakloní hlavu trochu na stranu.
"Pokračovat v tom, v čem jsem začal a ukázat ti, jak by sis zasloužil, aby tě někdo hýčkal. Milovat se s tebou, to jsme ještě nedělali." Je zvědavý, jak zrovna na tohle bude reagovat.
"Vždycky jsem pro tebe měl slabost a to se nikdy nezmění. Ale to se ti líbí. Mě vlastně taky." Krátce se uchechtne. Začíná být zvědavý, co si na něj Mana vybere a jestli vůbec něco, kromě těch řemínků.
Žádné komentáře:
Okomentovat