Mana
Musí udělat něco jako Ohoh, když mu Yusuke důrazně připomene, že některé věci by museli testovat oba dva. Celý večer se pokouší mířit na to, že by si to Mana mohl vyzkoušet i z opačné strany a všechny hračky přece nebyly jenom pro dominanty. Takže by mu Mana musel věřit dostatečně na to, aby ho to nechal zkoušet na sobě. Což o to, to on mu věří, ale… To ostatní v sobě rozhodnuté nemá.
"Jedno se ti upřít opravdu nedá. A to je tvoje bystrost a pohotovost. Nenapadlo to dokonce ani mě, ale tys toho hned zneužil." V očích mu pobaveně zajiskří. Mana si musí přiznat, že oblékat Yusukeho do podobného postroje, zatímco mu vypráví dráždivé fantazie o tom, jak ho chtěl ohýbat přes stůl před hosty luxusní restaurace, je velice příjemné a dráždivé. Vždycky se mu líbilo mít v moci někoho, kdo na první pohled vypadá tak nebezpečně. Yusuke byl muž na svém místě, ale kdyby se třeba někdy stal členem mafie nebo tak něčeho, naháněl by šílenou hrůzu. Dokonce asi i jemu. Jenže Yusuke takový není. Chodil do posilovny, trénoval nějaké bojové umění, ale nebyl to středobod jeho života. Se svými dalšími slovy ho však naprosto překvapí. Udiveně k němu zvedne oči a na chvíli se zastaví ve všech činnostech. Opravdu mu ta niterní spokojenost byla tak moc vidět ve tváři?
"Ano, připadal jsem si, jako bych se vrátil domů." Hlesne. Jenže tak se měl cítit, když vešel do vlastního bytu, ne do tohoto. Tady už doma nebyl, skončilo to někde v minulosti a Yu začínal nový vztah. Oba dva věděli, že to nemá smysl a jestli toho hned nenechají, Mana bude muset všeho nechat a prachobyčejně utéct domů, aby se tam zavřel před podobnými pocity. Je to jenom důsledek toho, že jsi byl dlouho sám, niv víc. Toužíš po někom známém, kdo tě zná, kdo by tě hýčkal, nemilujete se. A přesto to není pravda… Měl by si do hlavy okamžitě nasadit někoho jiného, jinak se k tomuhle bytu nebude moci přiblížit a ze spolupráce nebude nic. Nechce znovu tak silně ovlivnit Yusukeho život, ne teď, když je v něm někdo nový. Neměl jsem to chtít poslouchat. Pomyslí si.
"Byl jsem roztomilý…" Broukne po něm, když je už zády a vybírá si další předměty, ale myšlenkami je spíš u těch slibů, že by za ním Yusuke přijel kamkoliv. Dojde i na Manovo svlékání a on musí mírně natočit hlavu jeho směrem, když mu Yu řekne, jak moc by ho chtěl dobývat. Není moc daleko od toho mu to v přívalu všech emocí dovolit. Milovat se… to nedělali? Opravdu? Ani dřív ne?
"Milují se milenci. Ti zamilovaní. My ostatní prostě souložíme." Řekne, ale nezní to nijak tvrdě. Prostě mu chce jenom připomenout, že jeho srdce získává někdo jiný a neměl by si ho k sobě strhávat on sám. Pomalu se po něm ohlédne.
"Takže bys to neměl chtít. Milovat se se mnou." Řekne mu. Jeho pohled je vážný, ale taky velmi měkký. Sklouzne pohledem po tom postroji. Sluší mu, ale najednou nemá ten efekt, co před chvílí.
"Ano." Skloní hlavu a tiše se zasměje.
"To se mi líbí. Ten pocit, že to tak bude, i když někdo přišel. Neboj, neřeknu mu to. Vždycky to bude naše tajemství." Řekne a vykročí zpět k posteli. Nejraději by mu řekl, ať si to sundá a miluje ho tak, jak si přál, jenže kam by tohle celé zašlo?
"Pojď sem." Řekne mu s lehkým příkazem. Snaží se sám sebe dostat zpátky do role. Sám se posadí na postel, ale jakmile k němu Yusuke dojde a on se podívá nahoru do jeho tváře, nespokojeně mlaskne a ten řemínek z jeho klína odepne. Prudce kývne bradou směrem k posteli, aby se na ni Yusuke položil, rozčarování je mu vidět v obličeji, ale jakmile to Yu udělá, Mana se prostě vytáhne na postel k němu a vměstná se do jeho objetí.
"Zhasni." Nařídí mu. A to bude asi všechno. Jinak se stane něco, co nemá.
Yusuke
Yusuke se pousměje, když mu Mana pochválí bystrost a pozornost. Ostatně v jeho životě to nešlo jinak, bez podobných vlastností by se neobešel, jak v životě, tak i v práci. Pokud máte co skrývat, je opravdu nutné vnímat všechny detaily a vzít si z nich co nejvíce.
"Není to tak úplně zneužití. Spíš si jen vybírám to nejlepší, co by z toho mohlo plynout." Malinko mu odporuje, protože tuší, že by se jim to oběma nakonec líbilo. Ne, je si tím naprosto jistý. Ani na vteřinu nespouští z Many oči a je vážně zvědavý, co všechno z jeho slov bude mít účinek a co naopak bude prostě příliš. Ta hranice je opravdu tenká a ví, že by to mohl ve vteřině celé pokazit. Jenže ten adrenalin se mu líbí, vždycky to tak bylo. Jeho výraz ve vteřině změkne, když mu Mana řekne, že to bylo, jakoby se vrátil domů. Nevěřil, že to uslyší a o to víc ho to zahřeje.
"Tady budeš vždycky doma. Záleží nám na tobě oběma a budeš tu vždycky vítaný." Ujistí ho, že si může podobné pocity kdykoliv užít. Jeho žena měla Manu upřímně ráda a brala ho za velmi blízkého přítele. Oba dva by mu vždycky pomohli, kdyby za nimi přišel, tím si je jistý. Yusuke si nedělá vrásky s tím, co cítí, ani vzhledem k tomu, co se událo nedávno s Hirotem. Nikdy by si nedovolil to srovnávat, nebylo by to fér ani vůči jednomu. Jsou věci, které mají v jeho životě speciální místo a nikdy je nemůže položit na misku vah. Je to prostě příliš rozdílné. Možná proto nemá zábrany, mu cokoliv z toho, co právě řekl vyslovit. Velmi mile se pousměje, když po něm Mana zopakuje slov a přikývne.
"Ano, velmi." Přitaká, tak nějak potřebu to udělal. Nerad by, aby si Mana myslel, že si z něj třeba dělá legraci. Tak to ani na vteřinu nebylo. Ví, že mezi nimi existuje jen naprostá upřímnost, ať už jde o cokoliv. Není překvapený tím, co mu řekne dál. Podobnou reakci asi i čekal. Počká si, až se na něj podívá a z jeho očí září náklonnost, kterou pro něj bude uchovávat prostě vždycky.
"To bych možná neměl chtít." Prohodí jako první a pořád si ho prohlíží, jakoby se snažil odhadnout, co si o tom doopravdy myslí.
"Ale víš, že tobě vždycky upřímně řeknu, co si myslím. Dokážu své pocity odsunout stranou, ale říct jsem to musel. Chtěl." Mluví klidně a tiše.
"Začínáme mít těch tajemství nějak moc." Neubrání se poznámce. Bylo by o hodně jednodušší, kdyby byl Yusuke jiný svou povahou. Nemusel by pak nikoho hledat a mohli by být s Manou společně. Kde kdo by mohl říct, že by si na jistou stránku své osobnosti mohl najít záskok, jenže tohle není hra na jediný večer. Takto to prostě nefungovalo. Oba dva to potřebovali celé a kompletní. To proto nemohli zůstat spolu. Přikývne a vydá se za ním k posteli. Ne, nevěří tomu, že by teď mohli pokračovat v tom, v čem začali. Prostě to podvědomě cítí. Celé to odklonil svým prohlášením na úplně jinou kolej, i když to neměl původně v plánu, ale stalo se. Yusuke není ten, který by litoval toho, co udělal. Položí se na postel a pak si Manu přitáhne k sobě. Není to poprvé, co takto leží, ale je poprvé, kdy se cítí právě takto. Snad poprvé vnímá lítost nad tím, jaký ve svém nitru je. Mohlo to být ve všem jednoduší. Natáhne ruku po malé skoro neviditelné destičce, která během vteřiny ztlumí světla v místnosti. Místo to, aby zavřel oči, se dotkne prsty Manovy tváře, pozvedne ji k sobě.
"Nechci zhasínat, chci tě vidět." Zašeptá tiše.
"Nic z toho není špatně." Chce, aby věděl, že si to ani na vteřinu nepomyslel.
"Miluju tě, vím to a zároveň vím, že jsme si v jistých ohledech až moc podobní a nemůžeme spolu být, ne dlouhodobě." Pokusí se mu vysvětlit, co je uvnitř něj.
"Nevidím nic špatného na tom, že se s tebou chci milovat. Proč bych měl? Kdybych tě znal první večer, bylo by to divné. Takto je to podle mě v naprostém pořádku." Dívá se mu upřeně do očí. Není si jistý, jestli by měl pokračovat dál, ale vlastně nechce nic jiného. Kam by došel, kdyby se bál cokoliv udělat. Bez dalšího slova se trochu skloní a konečně ho opravdu políbí. Nikam nespěchá, užívá si každé prolnutí a přitom je znát, že si ho bere jistá vášeň a vzrušení s každou další vteřinou navíc. Ostatně jeho erekce ho nepustila ani na chvilku. Je znát, že se v tom dost dobře ztrácí. Jeho ruka klesá z Manovy tváře přes hrdlo a pokračuje středem hrudníku, až skončí na jeho boku. To už se společně s ním přetáčí a pokládá ho na záda do postele. Pokud mu Mana řekne dost, přestane, ale sám od sebe to neudělá.
Mana
Yusuke na oko souhlasí, že by to milování neměl chtít, ale už jenom z tónu jeho hlasu Mana pozná, že to bere s o dost větší lehkostí, než on sám. Ne snad, že by to Yusuke bral přímo na lehkou váhu, prostě mu na tom nepřipadalo nic tak fatálního, ale Mana byl ostražitější. Kromě toho v jeho životě neexistoval žádný potencionální nový partner, možná proto měl strach, aby do toho zase nespadl s Yusukem a pak se někde neužíral sám. Usměje se na jeho slova o tom, že tady vždycky bude doma. To on ví. Jenom má strach, aby nenastaly okolnosti, pro které by sem stejně už nemohl vstoupit. Musí se tiše zasmát, když mu Yusuke řekne, že těch tajemství začínají mít nějak moc.
"Na jeden večer, kdy jsme zase spolu, je jich opravdu hodně. Jestli to tak půjde dál, zapadneme do vlastního světa plného našich tajemství a už se z něj nikdy nevyhrabeme." Snaží se mluvit s lehkým vtipem, ale do mysli se mu vtírají otázky, jestli by to skutečně bylo tak špatné? Yusuke sice ztlumí světla, ale nezhasne. Už zase mu odporuje a Mana si musí povzdechnout.
"Ty jsi vážně hrozný." Chtěl se schovat pod roušku tmy, ale není mu to dovoleno a on cítí, jak v něm narůstá odmítání. Nikdo si nikdy nedovolil mu něco zakazovat.
"Ale já jsem chtěl mít tmu a vůbec jsem se neptal na to, co chceš ty." Řekne mu a podívá se na něj, ale jeho panovačnost nikam nevede. Yusuke z toho má mít husí kůži a hned chtít poslouchat, ale on nechce a vnucuje mu vlastní vůli. Kdyby Mana nebyl v tomto rozpoložení, vyskočí z postele jako čertík z krabičky a dokáže mu, jak moc je skvělé ho poslouchat, ale teď mu reálně hrozí, že si ho ten zlobivec podmaní.
"Hned toho nech." Sykne po něm, když mu Yu začne šeptat, že nic z toho, co se děje, není špatně. Jeho slova ho snad i fyzicky zabolí. Yusuke má naprostou pravdu, tohle už zkoušeli a stejně jako by se Mana snažil přesvědčit osud, že by jeden z nich mohl povolit. Jenže byli by doopravdy šťastní? Když to Yusuke takto nahlas a odhodlaně řekne, Mana by nepřiznal, na co celou dobu myslel. Milování mezi nimi je v pořádku, protože jsou si tak blízcí a chovají k sobě tedy jistý druh lásky. Ale není to kompletní. Uhne před ním pohledem do strany, ale Yusuke se nenechá odradit a konečně ho políbí a v ten moment spadnou všechny Manovy hradby. Jsou věci, kterým nelze vzdorovat. Opětuje mu polibky zprvu trochu neochotně, ale i on tomu rychle propadá. Pořád si ale dovede uvědomit, že Yusuke sám sebe ve vášni ztrácí rychleji, než on. Celou dobu to měl pevně v rukou a trochu vedl Manu, ale teď je to opačně a Mana se pro sebe vítězoslavně pousměje. Jednu dlaň položí na Yusukeho tvář, pod kterou cítí jemné strniště. On sám se svým dávno skoncoval, když strávil hodiny na laseru, aby o vousy přišel. Nestojí o ně teď a nebude o ně stát ani v důchodu. Cítí, jak Yusukeho dlaň klouže po jeho těle dolů a pak zatlačí na jeho bok, aby se Mana položil na záda. Poslechne ho, tohle mu nevadí. Nevadí mu nechat ho vstoupit, jenom se to vždycky dělo jako odměna a ne jako běžné milování. Tedy běžné pro ostatní, protože pro ně běžné vůbec nebylo. Na druhou stranu, když to bude takhle, ani jeden nebudou v žádné roli. Budou sami sebou, jako kdyby nic z toho neexistovalo a on si uvědomí, že se na to docela těší. Nebo ne? +Nejraději bys ho po tom zadku něčím řízl. Hrozně moc to chceš udělat.+ Připomene se jeho touha a tak ho za zadek pořádně chytí dlaněmi a zatne do něj svoje drápy. Vůbec ho nešetří, jen ať to Yusuke pořádně pocítí.
Yusuke
"Vlastní svět? To zní vlastně skvěle." Je vidět, že se nad tím na chvíli zamyslí a zkusí si to představit. Bylo by jednoduché v něm žít. Rozhodně v jistém ohledu, kdy by se nemuseli schovávat před vlastní podstatou a světu by to bylo ukradené. Byl by to vlastně hodně jednoduchý život a možná by je to taky nebavilo, časem. Pozoruje u toho Manovu tvář a vnímá jemné odchylky v jeho výrazu. Ví, že nad něčím přemýšlí, ale ani na vteřinu by ho nenapadlo nad čím přesně.
"Hm, zas tak hrozné to se mnou nebude, když jsi tady." Dává mu na odiv vlastní sebevědomí. Ví, že ho tím malinko štve, ale stejně si v jistých chvílích nemůže pomoct a tohle je jedna z nich. Taky tuší, že se začne malinko vztekat. Není daleko od pravdy.
"Neptal, to máš pravdu. Ale sám moc dobře víš, že se na tebe rád dívám. Úplně nejkouzelnější jsi vlastně po ránu." Zlobí ho trošičku dál, ale nelže. Když ho viděl poprvé, byl první vzhůru. Prostě si sedl naproti postele do křesla a asi hodinu ho jen pozoroval. Nikdy na to ráno nezapomene, to prostě nejde. Samozřejmě pak dostal vynadáno, ale stejně by to udělal znovu.
"Nenechám, chtěl jsi vědět, co cítím a vnímám." Připomene mu jeho vlastní příkaz, který vlastně celou tu dobu plní do puntíku. To je přesně ta část, která dokazuje, že dlouhodobě by jejich vztah fungovat nemohl. Yusuke dokázal Manu poslouchat na slovo, v ložnici rozhodně, ale pak tu byla tato jeho stránka, která si to vždycky udělala tak trochu po svém. Brzo by ho tím začal rozčilovat a nakonec by to byl důvod k tomu, aby ho poslal pryč. Je o tom přesvědčený. Jenže to neznamená, že by dneska chtěl přestávat. Manova hradba brzo po začátku jeho polibku povolí a tím dá Yusukemu najevo, že může klidně pokračovat. Neměl by to dělat ani chtít, ale už vlastně není nic, co by ho přimělo zastavit. Ovládá ho touha a vášeň, která se jen velmi těžko krotí. Zvládl by to, má skvělé sebeovládání, problém ale je, že nechce. Proč si odpírat něco, po čem toužil už opravdu dlouho a Man s ním jenom souhlasí. Očividně si tím potřebují projít oba. Udělat to celé trochu jinak. Prudce vydechne do jeho rtů, když ucítí pevný stisk na svém zadku a musí se tomu pousmát. Nakopne to ještě víc jeho touhu. Ostatně to milování bude asi v jejich velmi osobitém stylu a přesně do chce. Pomalu se přesune mezi jeho stehna, aby mu byl, co nejblíže. Ruku, kterou svíral jeho bok, se podepře a druhou zmapuje celou stranu jeho nožky. Dostane se zase zpátky na stehno, které roztouženě stiskne a pak si ho zvedne výš podél svého boku. Svírá ho pevně a nechce se mu ho pouštět. Užívá si jeho pevnost a zároveň štíhlost, kterou by mu kde kdo mohl závidět. Svým klínem se na víc položí na ten jeho, ale neopře se do něj plnou vahou. Tu zvládne dost dobře držet na své ruce. Věnuje mu několik dráždivých pohybů, aniž by se odtrhl od jeho rtů. Jednou je musí na chvíli opustit, aby se vůbec mohl nadechnout. Na hlubším pohybu jeho hrudníku je znát, jak moc se nechává unášet momentálním prožitek. Když se malinko oddálí a podívá se Manovi do očí, v těch jeho už je patrný odraz touhy, které se poddává.
"Vždycky jsi byl hrozně sexy." Vydechne upřímně, když očima sklouzne po jeho hrudníku dolů a pak zase zamíří nahoru. Rád se dívá, pár minut by to možná vydržel, ale mnohem raději se ho bude dotýkat. Znovu zopakuje pohyb svými boky, aby viděl, jakou reakci vyvolá. Jakmile ji uvidí, znovu se spokojeně pousměje a vrátí se k jeho rtům, které dál náruživě líbá. Musí jeho nožku zase na chvíli pustit, a když se boky oddálí, vklouzne jí mezi ně a sevře Manovu chloubu mezi svými prsty. Nechává ho trochu vycukat a ani se nepohne. Nevydrží to však dlouho a dopřeje mu pár příjemných pocitů. Asi dostane trochu vynadáno, ale hrát si, ho vždycky bavilo. Ani teď to nebude jiné, i když to s běžným slastným trápením smíseným s příkazy a bolestí nemá vůbec nic společného.
Mana
Za normálních okolností by za podobné poznámky prostě konal. Jenže teď nemá po ruce vůbec nic a naopak, Yusuke ho pevně objímá, takže se Mana může zlobit možná tak jenom slovy a to dost postrádalo efekt. Mračí se na něj a tím spíš, když mu řekne, že nejkouzelnější je po ránu.
"Já se taky nemusím vůbec s ničím snažit." Láteří, protože jeden mohl strávit celé hodiny před zrcadlem a chlap mu potom řekne, že to je všechno k ničemu. Může to brát tak, že většina mužů se svých žen po ránu spíš lekla, ale to se mu teď nehodí. Musel by se usmívat a být na něj hodný. Nespokojeně mlaskne, když mu Yusuke dál odporuje ohledně toho, co co mu říká, ale pak už je plně zaměstnaný jeho polibkem a taky zaznamená reakci na pevný stisk jeho pozadí. Krátce se oddálí, aby mohl vidět výraz jeho tváře. Yusuke se usmívá, líbí se mu to a Manovi taky. Yusuke se brzy začne přesouvat přímo nad něj. Tohle milování má úplně jiná pravidla, než se očekávalo. Mělo to všechno trvat mnohem déle a jeho tělo měla být odměna po tom všem, ale Yusuke si ho chce vzít hned a on dneska nemá sílu ani vůli tomu bránit. Takhle se rozhodl, když sem šel. Vnímá náruživý pohyb Yusukeho dlaně po vlastní noze stejně jako jeho klín, který se přibližuje a provokuje jeho tělo. Yusuke zvedá jeho nohu nahoru a Mana se mu nebrání. Chce ho pořádně vnímat a nemyslí si, že by to přišlo hned. Dokonce ani on by to neudělal bez přípravy, to se prostě nedělalo. Sám se dlaněmi věnuje jeho rozložitým ramenům a svalům na rukou, které se teď napínají jako provazy, jak na nich Yusuke musí držet váhu. Líbí se mu, co si prohlíží a když mu Yu složí kompliment, zahoří mu v očích spokojeností. Mana rád na druhé působil jenom tím, že prošel okolo. Ne vždycky to fungovalo, ale pokud byl někdo na podobné vlně jako on, většinou to mělo efekt. Až jednou nebude, bude vědět, že je starý a má se vším skončit. Yusukeho doteky jsou jako horoucí peklo a on se v něm rád ztrácí. Co ho ale doopravdy rozzlobí je, když ho chytne mezi nohama a neudělá nic dalšího. V tu ránu má oči dokořán, vrhne po něm vyčítavým pohledem a plácne ho dlaní do prsou.
"Měl jsem udělat všechno, co jsem chtěl a nenechat se opít tvými sladkými slovíčky. Teď bys nemohl vůbec nic a všechno by ti to patřilo a jestli k tomu někdy dostanu další příležitost, věz, že si to vychutnám do posledního a žádné záchranné slovíčko ti nepomůže." Vyhrožuje mu a je odhodlaný to všechno splnit. Popadne Yusukeho za ruku a společně několik pohybů udělají, ale Mana ho nepustí a posune jeho dlaň mnohem dál po svém těle. Mohl by mu to všechno zakázat a říct, že nebude nic, když je takový, ale to by sám nepřežil. Začne výrazněji vzdychat, když ucítí jeho prsty tak daleko a ještě chvíli si s jeho rukou dělá, co sám chce. Klidně by se jejím prostřednictvím mohl uspokojit, ale už se vidí, jak se zase přetahují o to, kdo to dokončí. Po chvíli ho přece jenom pustí a nechá to celé na něm a asi by mu ani nevadilo, kdyby to Yu dotáhl do konce a pokračovali zase za malou chvíli. Teď si všechnu jeho pozornost rozhodně zaslouží a Yusuke si dovede chvíli počkat, tak co už. Čím je té slasti víc, tím spíš hledá dlaní jeho klín, aby se ho taky konečně mohl dotknout. Pamatuje si každý detail, ale potřebuje si přece ověřit, že se nic nezměnilo? Ano, je to jenom kvůli tomu, samozřejmě! Prsty klouže po jeho napřímené pýše a přemáhá sám sebe, aby ho rovnou nenamířil proti sobě. Ne, ještě ho chce alespoň nějak trápit, když už to jinak vůbec nevyšlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat