Hromadné - Jeden by si mohl myslet, že tě platí špatně. - část 1.

 (město)

Hyde, Takeshi

Jakmile Hyde dorazil domů po večeru stráveným s Isseyem, našel Teru napůl spát na židli u stolu poblíž kuchyně. Očividně na něj chtěl počkat, ale taky měl náročný den. Mimoděk mu to vyhnalo koutky nahoru a pomohl mu do postele. Sám se šel umýt a pak si vlezl k němu. Sám ještě chvíli koukal do stropu s rukou pod hlavou a přemýšlel o tom, koho má doma a jaký byl večer strávený s Isseyem. Bylo to zvláštní, když si ty dva postavil vedle sebe. Kdyby mu někdo řekl, vyber si, asi by se otočil na patě a odešel, protože tohle podle něj nemá řešení. S Teru se ráno potkal a prožili společně hodně příjemné ráno, kdy si dopřáli dobrou a velkou snídani a pak už začal jejich první den. Teru navštívil Takeshiho a začal s ním pracovat a Hyde dál jezdil s Isseyem po městě. Takeshi Teru nosil na rukách celý týden a postupně ho seznamoval se vším, co by mělo k jeho práci patřit a staral se o něj vyloženě královsky. Hyde by vlastně mohl žárlit, ale…On sám se bavil celé dny popichováním Isseye. Samozřejmě jen ve chvílích, kdy byli sami a nikdo je nemohl slyšet. Nikdy to však nezašlo za hranici toho, aby to bylo znovu nepříjemné, jako v ten večer. Spíš se vrátili do módu, který nastavili v kavárně při jejich prvním společném dnu. Jeden den se přeléval přes druhý, Teru i Hyde chodili domů hodně pozdě a stihli si ta maximálně popřát dobrou noc. Jejich vzájemný vztah rozhodně nepřesáhl hranici velmi dobrých známých a spolubydlících, i když se Hyde o Teru staral víc, než by možná bylo vhodné a taky v noci ho často svíral v náručí a přišlo mu, že jeho chráněnec má lepší spaní. Dneska už byl pátek a den se pomalu chýlil ke konci, tedy ten pracovní. Hyde už má skoro padla a za chvíli by měl odjet domů, tedy podle původního rozvrhu. Jenže sekretářka přijde z informací, že to tak ještě nebude a má Isseye odvézt. Podle instrukcí má hodinu na to, aby se jel domů převléknout. Nechápe vůbec co to má za smysl, ale splní jeho přání a za hodinu je zpátky. Tuší, že to bude něco trochu speciálnějšího a tak na sebe hodí své společenské kalhoty, vybere si bílou volnější košili a nahází na sebe nepřeberné množství šperků, přesto to dokáže vyvážit, aby to nebylo příliš. Vlasy má částečně zapletené a napůl po bocích vyčesané, aby víc zvýraznil svou tvář. Zadkem se opírá o kapotu auta, když na něj čeká.

"Trvá ti to dýl, jak mě." Popichuje ho tiše spíš pro sebe a u toho se královsky baví. Je vážně zvědavý, kam pojedou. V mezičase protáčí klíčky od auta mezi prsty a očividně se nudí. Sám není dochvilný, ale nesnáší čekání. 

Takeshi proti tomu měl za sebou trochu hektický týden. Většinu času věnoval Teru, aby ho se vším seznámil a zároveň po nocích řešil svou vlastní práci a projekty, které nesnesly odkladu. Byl však neskutečně rád, že za ním Teru přišel a kývl na nabídku práce. Snažil se ho dost rozmalovat, bral ho na obědy, kávy a samozřejmě něco dobrého k tomu. Dával mu dost času na to, aby se rozkoukal, a i když věděl, že už by měli začít a dávat vše dohromady, stejně na něj netlačil. Podle něj by to bylo spíš ke škodě. Na dnešní večer má však naplánované něco úplně jiného. Během týdne zavolal Isseyovi a jakmile trochu poklábosili o tom, jak se jim daří je i s Hydem pozval na večeři, o které se bavili v kavárně. Sám moc dobře věděl, že Teru má k Hydovi hodně blízko a neměl mu to za zlé. Podle něj se všechno vytříbí, když se potkají všichni společně. Takový menší plán, ale nebyl v tom zlý úmysl. Nechal Teru ve své pracovně u jednoho z nových stolů, který pořídil jen pro něj. Věnoval mu vlastně víc jak polovinu svého pracovního prostoru, kde měl vše potřebné. Byla tam plná skříň potřeb na malování i kreslení, několik druhů toho nejkvalitnějšího papíru a stůl byl polohovací. Mohl si ho nastavit, jak potřeboval a taky u něj mohl stát, pokud ho pořádně vyvýšil. Prostě to nejlepší, co by si mohl přát. Musel na chvíli odejít a nechal Teru samotného. Potřeboval se svým podřízeným probrat pár detailů, ale asi za patnáct minut už je zpátky. 

"Mám pro tebe menší překvapení, jestli tedy na mě máš ještě chvilku. Dnešní den byl dlouhý a je potřeba si ho trochu zpříjemnit. Vezmu tě na příjemnou večeři." Usměje se na něj pokřiveně. 

"Doufám, že mi nedáš košem?" Doufá, že ho neodmítne, ale nechce mu říct, kdo jde s nimi. 

"Bylo by mi potěšením s tebou strávit ještě trochu času a chvíli nechat práci plavat. Máme rezervaci asi za čtyřicet minut, odvezu tě klidně i převléknout, kdybys chtěl." Nabídne mu ještě, protože v tom oblečení byl celý den. +Klidně bych se i podíval, jak se převlékáš.+ Proběhne mu hlavou hříšná myšlenka, ale nechá si ji pro sebe…zatím.

Issey, Teru

Issey svým slovům dostál a pěkně do detailu Hydovi vykreslil, jak se mu s doporučeným taxikářem jelo, jaké měl auto, řidičské schopnosti, i co měl zrovna na sobě. Vypadalo to, že to docela zabírá, i když se Hyde všemožně tvářil, že ne. Issey u toho lízal lízátko, stejné, jako mu tuhle před týdnem Hyde dal a tvářil se pobaveně. Co ale nestihli, byl ten basket. Nestihli vůbec nic. Rozvrh tohoto týdne byl šílenější, než kdy jindy a dokonce ani v autě nestrávil tolik času, aby si mohli trochu víc popovídat. Z počátku týdne to Isseyovi nevadilo a soustředil se na práci, ale jak dny míjely a on neměl možnost vrátit se k tématu z festivalu, byl čím dál nerudnější. Nutně by potřeboval zjistit, co se děje u Hyda doma a taky trochu posunout jejich vlastní oťukávání, ale prostě k tomu nebyla šance. Měl samá velká jednání, většinou ve vlastní firmě a Hyde nebyl ani moc potřeba, takže ho musel posunout k dispozici ostatním členům firmy a tím se dokonale míjeli. Včera se mu dokonce stalo, že v autě v noci prostě usnul a nepamatoval si ani to, jak ho Hyde dostal do dveří a odkud proboha vyšmátral jeho klíče. Musel to vidět u něj doma, alespoň předsíň, ale neřekl nic a nechal Isseye, aby se v tom plácal ještě víc. Tolik otázek a žádný čas. Nakonec se dostavil konec týdne a s ním i večeře, kterou mu Take navrhl už tehdy na ulici, kde se seznámili s Teru. Měli by tam jít všichni a i když by Issey dal přednost něčemu soukromějšímu s Hydem, u jednoho stolu se jasně pozná úplně všechno a pak už nebude prostor pro pochyby nebo plané naděje. Klukům o tom neřekli, je to na ně trochu habaďůra, ale domů se dostane jinak, osprchuje se a převlékne, použije jiný parfém a hedvábnou, luxusní košili k večerněji laděnému obleku a zamíří zpět a ke garáži, kde na něj má čekat Hyde. Už z dálky vidí, jak vypadá a oči mu z toho jdou doslova na vrch hlavy. Není to nic, co by kdy někde viděl, ale zároveň mu to neskutečně sluší a je velmi sexy. Prostě celý Hyde. Bohém, éterická bytost z úplně jiného světa mimo Japonsko.

"Dobrý večer." Pozdraví ho, když dojde až k němu a skloní se, aby ho políbil na tvář. Je to mimo, ale naprosto se zapomněl.

Když se Teru to první ráno probudil vedle Hyda, připadal si hrozně nepatřičně, vlastně trochu vyděšeně, ale jakmile přišel na to, že jde jen o ležení a nic víc, žádný další dotek navíc, rychle se naučil přivinout se k němu a nechat se hřát lidským teplem, které pro něj bylo tolik cizí. Líbilo se mu, že se o něj Hyde staral, nenechal ho spát na stole nebo někde jinde a při tom si pořád držel mírný odstup. Takové soužití by si dovedl představit. Jenže jakmile se vydal k Takeshimu a pohltila ho budova jeho nového zaměstnání, už ho jen tak nechtěla vyvrhnout zpět do normálního světa. Teru tam trávil celé dny, někdy skoro noci, chápal, proč to bylo důležité i že na začátku potrvá, než se zaučí a všechno pochopí a pak nejspíš pracovní tempo poleví, ale stejně to bylo zběsilé. Takeshiho kancelář byla naštěstí prostorná, stejně tak chodby jeho budovy, ale paličatě každé ráno chodil po schodech, než by vlezl do přeplněného výtahu. Koncem týdne už ho příšerně bolely nohy a zhubl asi ještě o něco víc, i když ho Hyde pořád něčím cpal. Zajímalo by ho, jestli o nich dvou Hyde přemýšlí stejně jako on sám a ani ve snu by ho nenapadlo, že Hyde má v hlavě ještě někoho jiného. Na Takeshiho si Teru zvykl rychle, ale pořád byl vnitřně velmi ostražitý. Znal muže jako on a i když Takeshi nejevil žádné známky podobně bezohledného chování, pořád to mohl dobře skrývat. V práci si připadal jako rozmazlovaná celebrita, všichni mu ustupovali, klaněli se, měl všechno, skoro jako by to tady založil on a ne Takeshi. Nerozuměl tomu, ale neodporoval a snažil se pilně učit. Svůj nový stůl přímo miloval. Měl všechno, co by si kdy jenom mohl přát a trávil u něj hodně času. V podstatě pracoval přímo v Takeshiho kanceláři, ale nevadilo mu to. Když zrovna nemusel sedět u počítače, stávalo se mu, že dokonale vypnul a nevnímal ani Takeshiho schůzky ani telefonní rozhovory. Za to jeho návštěvy byly z Teruovy přítomnosti dost zaskočené a pořád se po něm otáčely a vypadalo to, že Takeshiho to vyloženě bavilo. Zrovna u svého kreslícího stolu stojí a sklání se nad jednou čarou, když se u něj Takeshi objeví a řekne mu, že pro něj něco má. Udiveně k němu zvedne oči a pak tužku odloží stranou. Rád by jel domů za Hydem, ale šéfovi by rozhodně ne neřekl, takže když se dozví, že jde o večeři, usměje se a přikývne. Už má služební telefon, takže Hydovi za chvíli napíše, že se ještě zdrží. Pak se podívá na svoje oblečení. Je to pořád skoro to samé. Pár kousků mu dal Hyde, ale nakupovat ještě nebyl. Copak měl kdy? I když na jeho účtu už přistály peníze na oblečení do práce právě od Takeshiho. 

"Nevím, kam jdeme, ale převléct bych se asi měl." Řekne. Ne, že by neuvítal sprchu, jenom se zapomínal i v tomhle, když kreslil. Stejně se vždycky ušpinil barvou a uhlem.

Hyde, Takeshi

Hyde jen tak postává v garážích a čeká na Isseye. Hlavou mu víří tisíc a jedna myšlenka. Měl toho poslední dny plnou hlavu. Isseybyl čím dál mrzutější a chvíli to bylo vážně zábavné a vlastně hrozně roztomilé, ale po nějaké době to Hydovi nedávalo spát. Nemohl přijít na důvod jeho chování. Vždyť ještě po festivalu ho Issey provokoval svým vyprávěním a jeho doporučeném řidiči a jeho to vlastně hrozně štvalo. Kdyby si to chtěl připustit, tak vlastně i žárlil a nafoukl se. Samozřejmě to bylo jen kvůli tomu, že chtěl slyšet, jak je pro něj nejlepší. Jenže to nepřišlo. Nakonec to ale pustil z hlavy, ale Isseyovo chování ne. Má v plánu se na to dneska vyptat, podle něj to bude skvělá příležitost. Třeba se jeho šéf trochu opije a pro Hyda bude snadnější z něj po cestě domů něco vytáhnout. Ostatně zkoušel to i v ten večer, kdy ho musel skoro odnést domů. Nic z něj nedostal, protože byl v podstatě v kómatu. Vlastně mu ho bylo hrozně líto. Nepřekročil hranice a z jeho bytu velmi rychle odešel. Dal si velmi záležet na tom, jak bude dneska vypadat. Samozřejmě má na sobě věci, které by si nejspíš nikdo jiný nevzal, přesto ví, že mu to sluší. 

"Dobrý večer." Pozdraví Isseye s tím nejlepším úsměvem, které je schopný a zlehka mu kývne hlavou. Co však přijde vzápětí, by si nevymyslel ani v tom nejdivočejším snu. Ještě dlouho po tom cítí jeho rty na své tváři a ví, že se mu trochu hůř dýchá. +Co to bylo? Proč nejsi protivný jako předtím?+ Nechápe už vůbec nic.

"Dneska máte dobrou náladu. Těšíte se na víkend?" Zapřede rozhovor, aby nebylo vidět, jak moc ho to vyvedlo z míry. Otevře mu dveře, aby mohl nastoupit, a pak je za ním zavře. Když se usazuje na své místo nenápadně se dotkne konečky prstů své tváře. Hrozně ho vykolejil. Pořád má v nose jeho parfém a dneska mu vážně hrozí, že mu to auto chcípne, ještě než vyrazí. Taky, že se to stane. Hyde si povzdechne a nakonec se rozjede směrem k dané restauraci.

"To ten parfém." Prohodí, a když mu dojde, že to řekl nahlas, málem se plácne do čela. Uculí se do zpětného zrcátka.

"Voní hrozně dobře, ale mě by tak jak vám neslušel. Navíc to není moje cenová kategorie, rozhodně nic z výprodeje." Vtipkuje na svou vlastní adresu a snaží se dostat zpátky do své kůže. Naštěstí nemá problém se i tak prolétat provozem, aby byli na místě včas.

Takeshi se nemohl na Teru vynadívat. Samozřejmě si ho do své vlastní kanceláře nastěhoval schválně, ale bylo to mnohem větší rozptýlení, než původně očekával. Trávil dost času jeho pozorováním. Nejlepší byly okamžiky, kdy se Teru zabral do práce. Takeshi by mohl egoisticky říct, že se v jeho talentu strefil. Uměl toho tolik, jen bylo potřeba mu v jistých ohledech pomoci a moderní technika se postarala o zbytek. Nechával ho tvořit, jak je zvyklý a postupně mu ukazoval další množnosti, kterých by mohl využít. Pověřil svého nejlepšího člověka, který se v oboru techniky dost dobře orientoval, aby mu ukazoval základy podobné práce. Třeba se proto nakonec nadchne a zkusí to i jinak. Nebude ho nutit, a pokud nebude chtít, nemusí nic zkoušet, ale stejně mu chce ukázat možnosti. Nahlédne mu opatrně přes rameno, když ho zaregistruje. Vždyť postupuje velmi opatrně, aby se ho třeba nelekl.

"Musím říct, že bych se ti měl omluvit. Začínám si uvědomovat, že pracuješ až příliš." Dodá ještě, aby bylo jasné, že ho nechce sedřít z kůže. Sám trávil v práci většinu času, ale taky samozřejmě věděl, kdy odpočívat. To se Teru musí taky naučit, jinak se za pár let zblázní.

"Jsem na tebe s tou večeří trochu hrr. Moc času nám nezbývá, ale možná ho trochu ušetříme, když tě vezmu na menší nákupy. Hned vedle naší firmy je menší centrum, moc hezké kousky. Ber to jako odměnu za tvou píli. O ulici dál je hotel, kde by ses mohl osprchovat. Nepochybuju o tom, že mi s pokojem na chvíli vyjdou vstříc, ostatně nějaké roky jsme spolupracovali." Nabídne mu možnost, jak stihnout všechno a ještě přijet na večeři včas.

"Kdybys jel domů, sprchu už rozhodně nestihneš." Samozřejmě ví, kde bydlí. 

"Půjdeme, času je málo." Pobídne ho, aby neuž nemarnili ani minutu. S dlaní na bedrech ho provede chodbou a automaticky se společně s ním vydá po schodech dolů. Ano, i o tom ví. Vyjdou rovnou na ulici a je jasné, že se kousek projdou.

"Víš, Teru-chan, musím říct, že jsi mě překvapil. Věděl jsem, že máš talent, ale stejně mě nepřestane udivovat, co dokážeš vytvořit." Pokřiveně se na něj pousměje. 

"Mohli bychom společně dokázat velké věci." Zatočí k proskleným dveřím a vejdou do osvětleného prostoru. Nechá Teru vybrat ten správný obchod, kam vejdou a už je o ně samozřejmě postaráno. Pošle Teru s milou prodavačkou.

"Žádný ostych, ber to jako měsíční odměnu. Pokud si nic nevybereš, koupím to celé." Varuje ho, aby náhodu neměl nutkání se zkoušet vymlouvat. Sám se usadí ho pohodlného křesla a brzo už má sklenku ve své dlani. Teru dostane bublinky, aby si to taky pořádně užil. Takeshiho karta putuje k hlavní obsluhující a očividně mu nezáleží, kolik z ní zmizí. Nakonec se ještě nakloní a pošeptá jedné slečně své přání. Ta jen přikývne a zmizí z obchodu. Brzo se vrátí a předá Takeshimu krabičku a uvnitř drobnost, o kterou ji požádal. Samozřejmě přesně ví, co je uvnitř.

Issey, Teru

Issey se tváří jakoby se vůbec nic nestalo a tohle bylo naprosto běžné uvítání a pokračuje dál ke svému autu, aby se do něj posadil, ale dneska ne dozadu jako šéf, ale na místo spolujezdce, protože přece jedou na večeři, kam jsou pozváni oba. Dneska večer Hyde tak trochu není v práci. 

"Ano, mám skvělou náladu. Velmi se na svého přítele těším a taky chci slyšet o novinkách a pokrocích, které tvůj spolubydlící udělal." Záměrně použije toto slovo a po očko se podívá na Hyda, co si sedá za volant, jak se na to zatváří nebo jestli vůbec nijak. O tom víkendu pomlčí. Takeshi mu naznačil, že brzy něco chystá a on sice neměl tušení, co to bude, ale taky ho znal dobře na to, aby věděl, že to nebude nějaká drobnost. Společný pobyt by byl jednou z těch věcí, co mu byly podobné, o něčem podobném se přece spolu bavili. 

"Prosím?" Zareaguje pohotově, když Hyde zmíní parfém a koutkem oka viděl taky ten dotek na jeho tváři, takže má důvod si myslet, že jde o jeho vlastní parfém. Pousměje se. 

"Je pravda, že parfémy voní na každém úplně jinak. Většinou si nějaký koupím, protože je hezký v obchodě nebo na někom a pak zjistím, že mi vlastně vůbec nevoní." Pronáší konverzačním tónem věci o ničem, protože tohle stejně každý ví. Postřehne však i ten úsměv do zrcátka. Hyde je zvyklý, že sedí vzadu a tohle patřilo taky jemu. Znovu se pousměje a pokývá hlavou. Takže ho dovede vyvést z míry. Jestli spolu s Teru něco mají nebo si na něj Teru myslí, skoro mu ho začíná být líto, že se na to bude muset dívat, protože Issey si nemíní dát pokoj a chce toho otestovat hodně. 

"Nic z výprodeje… jeden by si mohl myslet, že tě platí špatně." Vymáchá ho i v tomhle a zapíchne pohled do telefonu, protože by si to přece jako šéf mohl vyložit hodně špatně. Samozřejmě ví, jak to Hyde myslel. Musí se hodně kousat do rtu a otáčet obličej k okýnku, když to Hydovi chcípne, ale ovládne se a pomyslí si cosi o tom, že je roztomilý…

Teru se na Takeshiho nejistě usměje, když mu řekne, že by se mu měl omluvit. 

"Ne, to ne…" Hlesne stydlivě a hned sklopí oči, ale pak mu Takeshi navrhne nákupy a on se prudce nadechne k protestu. Převléknout se přece může i doma! Není potřeba dávat mu další peníze na oblečení, když ty první ještě ani nepoužil. Jenže pak Takeshi řekne něco, co Teru dokonale uzemní a díky tomu přestane odporovat. Totiž to s tím hotelem. Takeshi to tak zřejmě nemyslel, ale jeho hlava si pamatuje jenom jedinou věc a zachvátí ho málem panika. Nedovede si představit, že by šli do hotelového pokoje, tam se měl svlékat a Takeshi by zatím seděl v křesle… a nedovede si představit, že by se nemělo nic stát a tohle byl možná jeden z těch počínajících návrhů… jestli je to tak, nejspíš dá výpověď. Teď se to ale pokusí zahrát tak, aby do žádného hotelu nejeli, i kdyby měli nakupovat celých těch čtyřicet minut. Přece na ně čeká Issey a Hyde. Vůbec nic na to pro jistotu neřekne a jenom se nechá vyvést ven z kanceláře, ale hlava mu jede na plné obrátky. Je rád, že nemíří do výtahu a brzy jsou na ulici. Takeshi zrovna chválí jeho talent a on se uctivě ukloní. Pak už se ocitnou v obchodě, kde si nejen že může vybrat, jaký styl se k němu nejlépe hodí, ale dokonce tady má několik asistentek, které tipují vhodné oblečení, nosí mu ho a pomáhají mu s převlékáním. Takeshi se naštěstí drží dost daleko, ale to může být díky těm lidem kolem. Nabídnou mu šampaňské, ale jenom z něj ucucne. Chce si zachovat čistou hlavu. Pamatuje na Takeshiho slova, že to tady koupí celé, pokud si nic nevybere, ale taky chápe, že na tu večeři nemůže jenom tak a tak si nakonec vybere bílé společenské kalhoty, vhodné obutí a stejně bílou košili s jemnou tenkou červenou výšivkou, která jenom trochu podtrhuje celkový dojem a dodává všemu trochu slavnostnější nádech. Takto přestrojený přejde před Takeshiho, aby se na to podíval a řekl, co si myslí.

Hyde, Takeshi

Hyde je z Isseye maximálně zmatený. Vůbec nechápe, jak se ta změna udála, ale je úplně jiný, než poslední dny. Určitě se předtím něco stalo a teď se to nejspíš vyřešilo. Vážně je zvědavý, co to bylo, ale jeho momentální mozková kapacita mu nedovoluje se nějak kulantně zeptat. Určitě by na něj vypálil něco divného a to nechce. Trochu se zarazí a uvědomí si, že kouká do zpětného zrcátka a ne na něj, protože je vedle. Musí vypadat jako úplný idiot, naštěstí má takovou povahu, že to hodí během vteřiny za hlavu. +Spolubydlící a nový obyvatel postele, ve vší počestnosti.+ Směje se tomu v duchu. Zároveň na sobě nechce dát znát, jak to jeho slova vyvedla z míry. 

"Co vím já tak je z toho Teru hodně zmatený. Prý zatím nepřišlo nic, co by dělal špatně." Prozradí mu, co ví on sám. 

"Zrovna nedávno jsme si o tom dlouho do noci povídali." Po očku ho pozoruje, jak se na to bude tvářit. Z jedné strany si uvědomuje, jak moc by ho potěšilo, kdyby žárlil, a z druhé úplně neví, co by s tím udělal. Sám teď podobné starosti odsunul stranou, protože to byly náročné dny, kdy Isseye viděl spíš jen rozčarovaného. Usměje se, když se ozve slovíčko prosím. Očividně to Issey vůbec nepochopil a to je pro tuto chvílí dobře. Nerad by na sebe prozradil něco, co nejde vzít zpátky.

"To se mi taky občas stalo. Nejsem na to hrdý, ale pak je někomu daruju. Většinou udělají radost." Uculí se s jistou dávkou hrané nevinnosti. Zase je to lepší, než aby je vyhodil. Zarazí se znovu a podívá se na jeho profil. Měl by víc dávat pozor na cestu, ale stíhá i to.

"Nevíte, jak to bývá? Čím víc člověk má, tím víc potřebuje." Malinko provokuje, ale pak zavrtí hlavou.

"Platí mě víc, než dobře. Jen jsem se ještě nenaučil utrácet. Kupodivu můj šéf není ani protivný, většinou. Ale poslední dobou, to moc fajn není. Nejspíš mě brzo vyhodí, podle toho, jak se tváří. Ostatně vlezl jsem mu do baráku, to asi není nejlepší." A je to tady on prostě nemůže držet jazyk za zuby. 

"Dokonce jsem slyšel mezi účetními, že mu to ani nesluší, když se mračí. Musím objektivně uznat, že mají dámy pravdu." Musí to nějak zaobalit a zároveň mu vlastně přizná, že v dnešním rozpoložení se mu líbí víc. Neměl to říkat, ale už je prostě pozdě.

Takeshi si v první chvíli ani nevšimne změny v chování Teru. Postupně ale zjišťuje, že je víc strnulý, i když společně schází po schodech. Něco mu na dnešním plánu vadí a on musí začít přemýšlet, co to je. Ty nákupy to podle něj nebudou, na ty reagoval dost přiměřeně. V tom bude něco víc. Už jen to jak reaguje na jeho doteky, které by většina ani nepostřehla. Možná taky to, jak před ním v první chvíli utíkal. Jediné, co ho napadá je ten hotel a nabídka sprchy. Mohl by si myslet…? Ne, že by to Takeshiho nenapadlo, ale všechno samozřejmě záleželo na situaci. Dost dlouho si to celé přebírá v hlavě a dochází jen k jedinému závěru. Teru musel prožít něco, co ho dostalo až do podobného stavu. Nějaké trauma. Není psycholog, ale už toho má za sebou opravdu hodně a taky dost často trávil čas tím, že objevoval zákoutí lidských povah, aby věděl, co na ně bude působit. Tady je to malinko jiné. Sedí v pohodlném křesně a jediné, na co by si mohl stěžovat je zákaz kouření. Přesto vypadá naprosto klidně a trpělivě vyčkává, než si Teru vybere. Jakmile se před ním objeví v tom, co si vybral, musí si ho nutně velmi důkladně prohlédnout.

"Páni." Vydechne chraplavě. 

"Bereš mi dech." Pokřiveně se na něj pousměje. Pomalu vstane, ale pořád si od něj drží bezpečnou vzdálenost, aby ho nevyváděl z míry. 

"Neskutečně ti to sluší. Mám chuť ti říct, aby sis vybral ještě něco a nechat se celý večer bavit soukromou módní přehlídkou." Prozradí mu úplně všechno, co má v hlavě. Do rukou se mu dostane zpátky karta, kterou schová a pak z kapsy vytáhne podlouhlou krabičku. 

"Dovolil jsem si ti něco koupit. Nejspíš jako poděkování, že mě bereš na milost, hlavně mé obtížné požadavky a taky za to, že ti kradu tolik času." Pomalu k němu natáhne ruku a krabičku mu podá.

"Nakonec jsem vybral něco, co se ti myslím bude hodit i dnes." Ano, klidně ho bude rozmazlovat.

"Mohu?" Nabídne se, že by mu ho připnul a velmi opatrně k němu přistoupí.

"Teru-chan, můžeš si dát tu sprchu. Pokoj budeš mít jenom pro sebe, počkám dole v kavárně." Mluví tiše a u toho mu kouká do tváře. 

"Nevím, co se ti stalo, ale tuším, že za tím něco bude. Chci tě ujistit, že nemám v plánu ti jakkoliv ublížit, ani po tobě chtít cokoliv, co sám chtít nebudeš. Chci ti pomoct, od samého začátku to tak je." Snaží se ho ujistit, během toho, co mu zapíná náramek. Nedovolí si žádný dotek navíc. Pokud vše půjde plánu, budou spolu kvůli propagaci muset cestovat. Nebude to snadné, ale poslední co chce, je pocit, že by Teru něco hrozilo z jeho strany. Dotkne se ho, pokud by kdy sám chtěl. Bude mu to líto, to ano, protože jeho starost zachází mnohem dál, než kdy jindy. 

"Záleží mi na tom, abys byl v co nejlepší náladě a mohl se rozvíjet. Přiznávám však, že mám rád tvou společnost. Budu rád, když nebudeš chtít měnit kancelář." Pozvedne koutek a pak zase odstoupí. 

"Ještě kousek se projdeme, není to daleko." Má na mysli ten hotel. 

"Dám vědět, že se trochu zdržíme. Před hotelem nás vyzvedne auto." Nedává mu na výběr, ale snad mu dal dost jasně najevo, že se nemusí bát.