Aqui x Mana x Tetsuya - Nevidíme se naposledy. - část 1.

(setkání Rady)

Tetsuya

Rozhovor s Manou nebyl nic příjemného. Slíbil Aquimu, že s ním promluví a taky to udělal. Snažil se ho přesvědčit, že podobné věci nejsou nic zvláštního. Každý v Aquiho věku by chtěl trochu povyražení. Navíc tu byl Tetsu jako nejvyšší člen Rady, který se postaral, aby se nic špatného nestalo a dohlédl na něj. A taky mu vysvětlil, že neutíkali před ním, ale proto, že se Aquimu v Hydově klubu vůbec nelíbilo. Samozřejmě nezapomněl Aquiho pochválit, jak příkladně si vedl a že ho Mana dobře vychoval. Dohled ani v nejmenším nepotřeboval. Tetsyua po večeru s Aquim dlouho přemýšlel, jak ho dostat k sobě, aniž by ho Mana sprovodil ze světa. Vlastně může být rád, že ještě vůbec nežije, protože kdyby Mana chtěl, rozhodně by to…Říct, že nerozdýchal, by bylo vzhledem k jeho podstatě přehnané. Proseděl celou noc ve svém křesle se sklenkou a nemohl od těch myšlenek upustit. Aqui se mu zavrtal hluboko pod kůži a nemohl prostě s klidem vstát a říct, že je mu to úplně jedno, kdyby ho už neviděl. Nemá z toho zrovna nejlepší náladu, ale pak dojde na příležitost, které by mohl využít. Když se to povede, dostal by Aquiho na starost a Mana s tím nic neudělá, protože protivit se Radě nechce nikdo. Pak by rozhodně neměl volné ruce, jako má do teď. Rada nebyla jen v této části Japonska, ale nad Tetsuyou už byla jen jedna instituce, která to řídila celé. Mimo Japonsko byly další pobočky po celém světě, které spolupracovaly, o to těžší bylo ututlat Toru, aby ho nikdo nenašel. Tetsuya byl zatím vždycky o několik kroků napřed a doufá, že jim to ještě chvíli vydrží. Když to bude nutné, klidně Toru sbalí a odstěhuje zase jinam. Rozhodně se nebude ohlížet na to, jestli tu chce zůstat nebo ne. Druhá věc je, že Hyde by nejspíš šel s ním. Nejspíš by si vážně užil výraz Gackta, kdyby mu sebral zpod rukou a už by ho nevrátil. Koutky mu téměř neznatelně povyskočí nahoru v ledovém pousmání. Nicméně, aby s tím trochu pohnul, podal žádost o předčasné ukončení trestu. Nakonec tam s velkým sebezapřením dopsal za dobré chování a dokonce se za něj přimluvil. Byla si jediný, pro koho by to udělal. Na zítřejší večer svolal Radu, aby projednali chování vlkodlaků v posledních dnech. Rádi narušovali domluvené hranice, ale to se nebylo čemu divit. Byla to jen smečka zablešenců, se kterou podle zákonů museli vycházet. Do poznámky na pozvánku pro Manu připíše i pozvání pro Aquiho. Brzo se uvolní místo v Radě a on sám ho navrhl jako hlavního kandidáta a zároveň se svým předsedou probral, že si ho vezme pod křídlo on sám. Občas to tak bývalo, pokud byl dotyčný synem někoho důležitého a Mana do té kategorie spadá. Pokud by byl méně vážený, přebral by si ho někdo z níže postavených v Radě. Je pravdou, že kdyby Tetsu nechtěl, s radostí by to přehrál na někoho jiného, i kdyby to byl syn prezidenta, ale teď chce a skvěle se mu to hodí do krámu. Stráví s ním dostatek času a klidně by si ho mohl nastěhovat k sobě. I to se dělo a často praktikovalo. Tak získal mladý upírek maximum informací, které ke svému jmenování potřeboval. Aqui už na to má věk, aby se začal učit a Tetsu ví, že mu to neodmítne, ani Mana by neměl, aby nezačal mít problémy sám. Asi dvě hodiny před setkáním, už je Tetsu na místě, aby zkontroloval, jestli v zasedací místnosti jeho kasina je vše připraveno. Nesměl nikdo najít ani jedinou chybičku. Obsluha je pečlivě oblečena, kasino je prázdné, aby je nic nerušilo. Tak to bylo vždycky. Poslední pohled na občerstvení v místnosti, zkritizuje i sebemenší detail a pak už je čas přivítat hosty. Samozřejmě nesmí chybět uvítací drink a on sám vítá všechny u dveří do místnosti, kde je jeden velký oválný stůl a na jednom konci má useknutou hranu, tam je místo pro Nejvyššího z Rady.

"Mana-sama." Podá mu ruku Tetsu, když ho uvidí a zdvořile semu ukloní, ne však příliš, jen tak jak mu udávají společenská pravidla.

"Aqui-san." Pozdraví mladíka vedle něj a podrží na něm svůj ledový pohled o vteřinu déle. 

"Vítejte. Prosím přidal jsem místo vedle vás i pro Auqiho." Pobídne je ke stolu, kde jsou připraveny židle po Tetsuyově pravici. Když jsou všichni, konečně přijde ke svému místu a jako první pozvednou společně sklenici. 

"Vítám vás všechny do jednoho. Jak všichni víme, situace s vlkodlaky není zrovna nejlepší. Snažím se dál vyjednávat s jejich Radou, ale požadavky, které mají, nejsou akceptovatelné. Zatím s nimi pořád jednám ohledně území, a kde zůstanou jejich hranice. Chtějí větší část města, s čímž rozhodně nesouhlasím, ale mám v plánu jim nabídnout druhou stranu mimo město, v rámci udržení vztahů. Později otevřu diskuzi na toto téma." Dodá ještě, aby bylo jasné, že zatím nic uzavřeného není. 

"Dalším a mnohem příjemnějším bodem bude návrh na nástupce odchozího člena, který nás opustil před týdnem. Po poradě se zástupcem jsme uvážili hlavně jednoho kandidáta. Mana-sama, je na vás, zda souhlasíte s tím, že by byl Aqui novým členem Rady. Nepochybuji, že nikdo nebude mít problém s tím, abyste měli větší slovo na našich zasedáních. Ostatně jste jedna z nejstarších rodin a na tradicích jsme si vždycky zakládali. Prosím o vaše vyjádření." Pokyne Manovi a sám se usadí o svého pohodlného křesla. Chvíli pozoruje Manu, než očima sklouzne na Aquiho a téměř neznatelně pozvedne levý koutek. Je to taková malá past, ale nemohl si pomoct.

Aqui, Mana

Bylo zvykem čas od času k poradnímu stolu pozvat mladou krev a začít jí pořádně učit vládnout. Dopředu se diskutovalo o možných kandidátech, ale nakonec to byl nejvyšší člen Rady, kdo si sám vybral, který z nich přesně to bude. Když Manovi do rukou přišla pozvánka společně i pro jeho syna, nebylo složité dát si dvě a dvě dohromady. Tetsuya si mohl hrát na to, že se tehdy s Aquim sešel právě proto, aby si ho přezkoušel a proklepl kvůli jeho jmenování, ale tak naivní Mana nebyl. Byli by spolu na úplně jiném, počestnějším místě, za mnohem formálnějších okolností. Bohužel jejich společnost byla malá a sevřená a kdokoliv chtěl otevřeně vystupovat proti někomu jinému, musel mít opravdu velmi pádné důvody a důkazy, jinak si nemohli dovolit mezi sebou bojovat. Z toho důvodu Mana na Aquiho pořádně přitlačil a drásal z něj snad celé hodiny, kde se v tom klubu vzal, když měl být doma, jak narazil na Tetsuyu a co přesně tam dělali. Jeho syn byl vždycky poměrně plachý a pravdomluvný, ale nepovolil. Mana věděl, že mu lže, bylo mu to nad měsíc jasnější, ale co mohl dělat? Aqui si stál na tom, že odešel svévolně, aby okusil noční město, připletl se k nevhodným známým, co ho vzali do Hydova klubu, o kterém netušil, co je přesně za místo a že ho Tetsuya v podstatě zachránil. Jistě… Ogawa, známý svou slabostí pro zajíčky jako je Aqui… použít a zahodit. Ale dovolil by si to, když je to zrovna Manův syn? Kdo ví… Mana by se ani nedivil, kdyby ano. Bohužel nemohl nic víc, než dávat očima najevo, co přesně si myslí. Aqui se udiveně rozhlíží okolo sebe, když kráčejí kasinem, vypadá trochu naivně, ale Mana ví, že je velmi inteligentní a slušně vychovaný. Jakmile vejdou do poradního sálu, se všemi se pozdraví, především s Tetsuyou a pak se oba posadí. Aquiho srdce by tlouklo jako splašené, kdyby to šlo, ale stejně má pocit, že mu každý musí vidět až do žaludku. Cítí na sobě pohledy ostatních a sám se jim vyhýbá, zejména tomu Tetsuyovu. Otec ho doma zpovídal, ale nakonec mu nic neudělal a on to zvládl, přesně, jak mu Tetsu říkal. Mimoděk se pro sebe pousměje. Řeč začne o vlkodlacích a Aqui zatím jenom poslouchá. O tomto tématu se s otcem doma bavili často, ale byl z těch, kdo trpělivě vyslechl názor každého a teprve potom si dělal obrázek. K dořešení otázky zatím nedojde, protože Tetsuya otevře jinou a to jeho jmenování. Prudce se nadechne. Tušil to, protože jinak by nechápal, proč sem jdou, ale stejně nemůže uvěřit tomu, že se to doopravdy děje. Měl jen málo přátel vrstevníků, mohl to být kdokoliv z nich. Až tohle uslyší, tak se pominou. Aqui trochu tuší, že v pozadí je ještě něco jiného, ale protekce a nadržování byly v jejich světě tak běžné, že mu to snad ani nepřipadalo divné. Kromě toho měl jeho otec tak velké jméno, že nikoho ani nenapadne spojovat si to s jeho a Tetsuyovým počínajícím románkem. Snad… Mana stiskne rty do velmi tenké čárky. Je to obrovská čest, tohle přesně samozřejmě chtěl, aby v Radě byl i jeho syn. On ale moc dobře ví, co je v pozadí a stejně tak ví, že nad Aquim ztratí dohled a že se na něj Tetsuya vrhne. Jenže s tím nemůže udělat vůbec nic, pokud Aqui neodmítne. Doma mu neřekl přímo, co je Ogawa zač, nemohl hanit jeho jméno dokonce ani před Aquim, ale pokoušel se mu to nastínit svými obavami a Aqui to snad pochopil. Stočí nic neříkající tvář k Aquimu, ale oči upírá šikmo dolů a bradu drží aristokraticky nahoře. Byla to samozřejmě čest, Manova rodina zesílí, on sám zesílí. Jenom měl pocit, že ho předhazuje lvovi.

"Pokud se na to Aqui cítí? Bylo by nám velkou ctí." Ukloní se, jak se sluší. Teď je to Aquiho chvilka. Rozechvěle se po všech podívá, pak zakotví pohledem na Tetsuyovi a nakonec rovněž skloní hlavu, čímž dá najevo svůj souhlas. Mana stiskne rty ještě víc. Je rozhodnuto. To byl život. Smíření se s faktem, že jeho klenot odchází, bude velmi složité.

Tetsuya

Tetsuya si samozřejmě všiml pohledů Many a měl co dělat, aby se upřímně nerozesmál. Ne, že by nectil staré rody, kterých bylo jako šafránu, ale šlápnout zrovna jemu na kuří oko, to bylo vyloženě něco, co se nestávalo dnes a denně. Přiznává si bez mučení, že si to neskutečně užívá a ví, že Mana nemůže skoro vůbec nic. Jediný, kdo mu do toho celého může hodit tesáky je Aqui, kdyby to odmítl. Podle něj si to nedovolí, protože by tím zneuctil celou rodinu a tím Tetsuyovi nahrává do karet. Aqui byl opravdu ten nejlepší kandidát na toto místo, ale kdyby Tetsu moc nechtěl, mohl by navrhnout někoho jiného. Jenže on chce. Těší se, až ho bude mít u sebe doma a vůbec si nepřipouští fakt, že kdyby to byla záležitost, které obvykle vyhledával, domů si ho netahá. Jakmile Aqui souhlasí a bude vedle něj, nemůže ho jen tak poslat domů. To by byla zase ostuda pro něj, protože ho nedokázal nic naučit. Kdyby se nepohodli, mohlo by to mít katastrofální následky i pro něj. Přišel by o reputaci a taky pravděpodobně o své místo. Tohle byla nevyzpytatelné společnost a on své postavení miluje. Aqui si nejspíš neuvědomuje, že kvůli němu riskuje snad i svoje spodky. Zvládne to, bez pochyby ano. Pozvedne bradu trochu výš a s blýsknutím v očích kouká Aquimu do tváře, ten se na něj však nedívá. Kdyby Manovi cokoliv prozradil, Tetsu už bude nejspíš rozmetaný na prach, takže ví, že se to nestalo. +Šikovný chlapec.+ Proběhne mu hlavou. Pak pomalu, skorou líně stočí pohled na Manu, který se tváří…Na to by jednomu ani slova nestačila. Znovu potlačuje nutkání se pousmát. Už jen jeho rty, které tiskne takovým způsobem k sobě, mu způsobují blýskání v očích, kterým značí, jak moc si to užívá. Kolem se roznáší téměř neslyšné šuškání zbytku Rady, která není zaskočená, kde kdo to tušil. Spíš se dohadují, jak si povede. Ukloní se Manovi nazpátek a pak se podívá na Aquiho. Teď už mu opětuje upřený pohled. Do poslední vteřiny to není jasné, ale nakonec se objeví souhlasné přikývnutí a Tetsuya si odechne. Vnitřně samozřejmě.

"Skvěle." Okomentuje to vzápětí. Jen nepatrně pozvedne koutky, což vidí asi jen Aqui, možná Mana pokud sleduje.

"Věděl jsem, že nás nezklameš, Aqui-san." Raději by řekl něco jiného, ale nemůže.

"Můj dům je na tvůj příchod připraven. Pošlu své muže, aby ti převezli věci ke mně. Začneme velmi brzy, při večeři probereme detaily zítřejšího oběda. Máme jednání." Oznámí mu. Je to pravda, zítra ho čeká velmi důležitý oběd, ale to pozvání k večeři bylo čistě soukromé. 

"Máme sice celou věčnost, ale některé věci nesnesou odkladu." Tleskne dlaněmi o sebe a do místnosti se nahrne obsluha s podnosy plnými skleniček.

"Dovolil jsem si na oslavu připravit něco ze své sbírky. Uchovávat královskou krev z minulého století je složité, ale ne nemožné. Nechte si chutnat." Popřeje jim všem a vzápětí pozvedne sklenku v náznaku přípitku. U toho očima znovu zabloudí k Aquimu. 

"Na Aquiho, to nám bude ctí, že budeš součástí tradic. Arigato Mana-sama za to, že se s námi podělíte o svou krev." Poděkuje i jemu. Vlastně je to pro něj jisté dobírání, protože vidí, jak se mu to nelíbí. Nejde o post, ale o to, že bude Aqui u něj. Je mu jasné, že něco tuší a spoustu věcí si domýšlí.

"Můžu vám slíbit, že se o něj dobře postarám." Pozvedne nepatrně pravý koutek a pak se napije. Ostatní členové Rady už taky připíjí. Tetsuya se posléze usadí na své místo a podívá se do svých poznámek. 

"Ještě tu mám k projednání trest pro Hyda. Někteří členové se domnívají, že jeho přínos pro naši komunitu je mnohem větší, než jeho prohřešky." On zmírnění trestu nenavrhl, to měl na svědomí někdo jiný, ale samozřejmě to odsouhlasí, když bude mít možnost. 

"Ostatně hodlá k sobě nastěhovat jednu upíří rodinu, což je samo o sobě celkem záslužné a díky jeho podnikům je upíří zábava kontrolovaná. I když ty pochybné aktivity…" Krátce si povzdechne, jak kdyby ho to maximálně obtěžovalo. Ozve se nové šuškání, které jasně značí, že Rada se dělí na dvě skupiny. 

"Já bych to nedělal." Ozve se jeden člen rady, který má snad tisíc let.

"Kdo ví, co ještě vymyslí." Je jasné, že je rozhodně proti.

"Z druhé strany vážený. Jeho chování se rapidně zlepšilo, stejně jako Tora pod Gacktovým vedením seká latinu. Společné sdílení domu by mohlo být jen k prospěchu. Hyde bude spokojený, když přijde o trest a mohli bychom mu výměnou za svobodu svěřit některé drobnější úkoly. Tím se Radě podstatně uleví." Obhajuje to Tetsu, ale pořád se tváří, že mu to po chuti není. 

"S dovolením bych spustil hlasování a uvidíme. Kdo je tedy pro zbavení trestu?" Podívá se na zvedající se ruce, sám hlasuje téměř jako poslední. Poslední rozhodují hlas má Mana.

Aqui, Mana

Aqui slyší šeptání všude okolo sebe a nejraději by si všechny prohlédl, aby z jejich výrazů lépe pochopil, o čem přesně mluví, ale teď si není jistý, jestli je to dobrý nápad a jestli by udržel tvář a tak jenom hledí před sebe nebo na desku stolu a snaží se vypadat vyrovnaně a vznešeně. Prostě nedotčeně jakoukoliv událostí. Když k němu však dolehne Tetsuyův hlas, že by se měl přestěhovat prakticky okamžitě, neuhlídá se a podívá se na svého otce. Ne proto, jestli smí, ale proto, že ho má rád a sám nečekal, že to bude tak strašně moc rychlé. Věděl, že bývá, ale myslel si, že bude mít třeba den nebo dva, že si v klidu zabalí, protože toho nemá zrovna málo a že spolu naposledy stráví večer. To se ale stát nemá, protože má začít okamžitě pracovat. A kromě toho bude spát v domě muže, se kterým tak trochu něco měl. Jeho otec se na něj úkosem podívá a pak se jeho oči pousmějí. Dá mu tím najevo, aby se nebál a že je všechno v pořádku. Nemůže ho povzbudit víc takto před Radou, ale je s ním a Aqui se taky pousměje a pomalu se podívá na Tetsuyu. Pak se mu ukloní v souhlasu. Tetsuya nechá přinést přípitek ve velice slavnostním duchu a Aquiho napadne, jestli by ho měl připravený i kdyby šlo o někoho jiného nebo jestli tohle gesto patří přímo jemu. Převezme sklenici. Nikdy tolik silné krve nepil, ale dnes se stal dospělým upírem a i tohle musí před ostatními zvládnout. Jeho otec vypadá celkem netečně, ostatně jako vždy až do chvíle, kdy mu Tetsuya poděkuje. Obrátí k němu svou tvář a dlouze si ho prohlíží. Má mu toho hodně co vracet, ale je ochotný to všechno smést ze stolu. Pod jedinou podmínkou. Tetsuya se musí o Aquiho starat, jak nejlépe umí, nesmí ho zneužít a pokud se Manovi přestane posmívat pod vousy a začne ho brát opravdu vážně, pak je ochoten s ním spojit síly. Pokud si však myslí, že se mu může šklebit za zády a mezi řádky nebo Aquimu ublíží, bude mu skutečným nepřítelem. Pro Tetsuyovo vlastní dobro by si to všechno v jeho očích měl přečíst. Mana nikdy nebyl tak pošetilý, aby se bavil na účet jiných upírů, ale zdá se, že dneska se pan Ogawa trochu zapomněl. Vyhrál nad ním jeho syna, to byla pravda a důvod k oslavě, ale přes to… On není Hyde a není ani Tora a nikdo z těch podřadných tam dole. Pozvedne sklenku a napije se jako první. Periferně zahlédne Aquiho, jak sebou sotva viditelně trhne. Je to moc silné, ale drží se. Znovu přikývne na ten slib. Aqui byl jeho největší poklad rozloučení bude velmi rychlé. Vyrovnání tak snadno nepřijde, to ví. Na řadu přijde projednávání Hydova případu. Mana mlčí do samého konce, zatímco jeden jeho kolega mluví o tom, že ta rodina si vedla dobře i bez Hyda jenom pod Gacktovým dohledem a že ty zásluhy by měly být víc vidět a není sám, kdo to říká. Mana s nimi v podstatě souhlasí, ale pokusí se dát ještě jednou Tetsuyovi najevo, že i když nepřehlédl nic z jeho dnešního divadélka, mohli by být spojenci. A tak na samém konci, po delším tichu, pomalu zvedne ruku ve prospěch Hyda. 

"Nejsem si jistý, jestli je pan Takarai vhodným členem pro jakoukoliv spolupráci s Radou, ale raději ho mít poblíž a pod dohledem a snad i trochu zavázaného, než poletujícího kdo ví kde. Odpustíme mu, ale dáme mu najevo, že se zblízka díváme. Buď konečně trochu dospěje, nebo příště nepůjde jen o obojky, ale dojde k jeho zničení." To bylo možná až moc přísné, ale Mana si trochu potřebuje spravit chuť. A Hyde si dá konečně pozor. Třeba z něj nakonec ještě platný člen společnosti bude. Nakonec je po schůzi a on počká, až se sál vyklidí, aby se mohl na místě rozloučit se svým synem. Aqui tam najednou stojí s hlavou skloněnou, vypadá křehce a zranitelně a taky trochu nešťastně. Mana mu konečky prstů pozvedne bradu. 

"Nevidíme se naposledy. A budeme spolu pracovat." Řekne mu tiše, než ho obejme. Pak už ho musí poslat pryč ze dveří. +Neohlížej se, synáčku. Zvládneš všechno.+ Sleduje jeho drobná záda, dokud k tomu má možnost a ví, že dneska se stane terorem pro okolí. Na emoce nebyl moc zvyklý a teď musely ven.

Tetsuya

Tetsuya pozoruje oba dva, aby odhadl, co si o tom všem myslí. Hlavně mu záleží na Aquim. Z jedné strany by se to nejspíš stalo, i kdyby se předtím nepotkali. Nikdo jiný na místo v Radě nemá dostatečný kredit. Z druhé strany je v tom i něco jiného a těší se na dobu, kdy ho bude mít u sebe. Ne, strach o to, co se může stát, nemá ani na chvíli. Jeho sebevědomí je dost vysoko, aby si nepřipouštěl žádné chyby. To se prostě nestane. Něco se v něm zvláštně pohne, když vidí, jak se Aqui podívá na Manu. Možná je to opravdu rychlé, ale on v tuto chvíli není zrovna trpělivý. Chce ho mít sobecky u sebe co nejdříve. Ostatně neloučí se s Manou navždycky, budou se pravidelně vídat a Aqui za ním může kdykoliv jít. Jen už nebude bydlet doma. On sám v tom příliš rozdíl nevidí, rodinu neměl, nedokáže to pochopit. Ne v tom pravém slova smyslu. Pak pomalu stočí pohled do Manových očí a najedou jako by v nich dokázal číst. Hledí do nich dlouho, dochází mu, co všechno se posledních pár vteřin událo a najednou nemá zas tolik chuť se mu v duchu vysmívat. Co by on sám dělal, kdyby mu někdo takovým způsobem vzal syna, ať už v jakémkoliv kontextu? Vraždil by, pravděpodobně. Nenápadně, a aby se na něj nepřišlo, ale nenechal by na dotyčném buňku na buňce. Najednou ho jeho oblíbená zábava, dokazovat svou moc tolik nebaví. Mana mu to celé zkazil. Nic z toho se v jeho očích neobjeví, ale když mírně nakloní hlavu na stranu, pošle mu vzkaz tentokrát on. Mana to zvládne rozluštit, o tom nepochybuje. Sám musí dobře vědět, co na sebe Tetsu právě ušil a co se stane, když selže a Aquimu se cokoliv stane. Stačí, aby ho jen nesprávným způsobem rozhodil, a bude po všem. Pro Tetsuyu skončí úplně všechno. Přijde o svou reputaci, postavení, pravděpodobně o veškerý majetek a možná i o neživot, protože věděl příliš. Možná se mu v duchu smál, ale dochází mu, že to Mana by se měl smát spíš jemu. +Aqui-chan, máš víc vlivu, než jsem si vůbec myslel.+ Povzdechne si sám nad sebou a pak odvrátí od Many pohled, aby mohli pokračovat v podstatě v oslavě a taky v sezení. Hyde je případ sám o sobě a on vypadá, že bedlivě poslouchá názory členů Rady. Kdyby jen věděli, jak to ve skutečnosti bylo, už si taky ani neškrtne. Najednou těch upírů, kvůli kterým obětuje všechno, začíná být nějak moc. Ovládá se, aby si nepromnul kořen nosu. Mana se rozhodne promluvit a má jeho plnou pozornost. Samozřejmě s ním souhlasí, udělal by to nejspíš stejně, kdyby nevěděl, co ví teď. Nedá na sobě vůbec nic znát, ale Hydovo zničení mu rozhodně později přidělá vrásky. Ta potvora ani netuší, do čeho se starostí o Toru vehnala. Ne, nechce, aby to tak dopadlo a bude dělat všechno proto, aby na to nakonec nedošlo. Členové Rady souhlasně kývají hlavou a Tetsuya kývne taky.

"Tak tedy rozhodnuto. Pošlu Hydovi zprávu a během zítřejšího večera mu bude obojek sundán společně s varováním, co ho čeká, pokud selže." Nechtěl, aby bylo vidět, že je v tom víc angažovaný, přesto Manovi pohledem poděkuje a dál to nechá být. Schůze se zase tolik nevleče a brzo je čas, aby se rozešli. Sám opustí místnost a nechá Manu, aby se s Aquim rozloučil. Sám počká v předsálku v pohodlném křesle a ještě se ladí poslední drobnosti, které musí být v jeho domě nachystány. Jakmile se dveře otevřou a vyjde Aqui, pomalu vstane a koutek mu nepatrně povyskočí. 

"Neodcházíš do vězení, Aqui-chan." Prohodí a jeho hlas je vlastně i trochu přívětivý. 

"Auto ti bude kdykoliv k dispozici, nemám jen jedno. Můžeš do něj kdykoliv sednout a odjet za ním." Ujistí ho, že nemá v plánu ho jakkoliv omezovat. Asi už vážně vyměkl nebo co. 

"Půjdeme." Dodá a as rukou na jeho bedrech je provede podnikem až před něj a nechá ho nastoupit do svého auta. Usadí se za ním a vyrazí. 

"Bude toho hodně, co se musíš naučit, ale to zvládneš." Prozradí mu, že mu věří.

"A za pár let se dostaneš na mé místo." Dodá ještě něco, co nejspíš nevěděl.

"Chybí mi pět let a budu muset skončit." Jejich zákon to nedovoluje jinak a nejde to obejít. Ostatně seděl na své židli už dost dlouho, vlastně nejdéle v historii. Sáhne po Aquiho dlani, kterou zlehka sevře ve svých prstech a pak si ji přitáhne ke rtům, které k jejímu hřbetu krátce přitiskne.

Aqui

Aqui se asi musel tvářit opravdu nešťastně, protože jakmile vstoupí do dveří, Tetsuya mu řekne, že nejde do vězení ani se s otcem nevidí naposledy. Mohl by se ho tím svým pohledem dotknout, měl by přece být šťastný a nadšený a ne tohle, ale přece jen si uvědomuje, jak velmi měl otce rád a jak nepřipraveně se cítí, když odchází z domova. Proti Tetsuyovi byl pořád vlastně dítě. Vůbec nerozuměl tomu, proč se mu tolik líbí a co by na něm muž jako on mohl obdivovat, ale usměje se a přikývne, protože Tetsu má pravdu. Když se viděli naposledy, mluvil o odměně. Bylo tohle tou odměnou? Nebo se o své místo doopravdy zasadil především on sám? To se možná nikdy nedozví a teď už to ani nebylo důležité. Dojde až k němu, podívá se do jeho očí a nechá se vzít kolem beder, aby společně opustili tuto budovu, která toho tolik změnila. Upokojí ho, že bude mít k dispozici vůz pro své vlastní potřeby, stejně jako to, že bude moci za otcem kdykoliv se s ním domluví a najednou mu to všechno nepřijde tak dramatické jako ještě před chvílí. Možně podvědomě vycítil, co se mezi dvěma mocnými upíry odehrávalo u stolu a že byla chvíli atmosféra vypjatá až nepřátelská a samotného ho to polekalo, ale teď ten mrak odešel a noc už je zase plná hvězd. Venku nastoupí do Tetsuyova auta a dveře se za ním zaklapnout. Přikývne na jeho slova o tom, že se toho bude muset hodně naučit. S tím počítá a neslyší to poprvé. Otec na něj kladl mnohdy až nesmyslné požadavky a tak je na to připravený. Co ale slyší úplně poprvé a s čím nikdy nepočítal je to, co Tetsu řekne vzápětí. Prudce k němu otočí tvář a chvíli na něj třeští už tak dost velké oči, jako by nemohl uvěřit vlastním uším. Myslel si, že bude nastupovat po svém otci a že to bude za hodně, opravdu hodně dlouho, ale jeho místo má byt jinde a tak brzy? To je v upířím životě jako mávnutí řas. Kolik vlastně Tetsuyovi je? Přinutí se na něj tak nezírat a domyslí si, jak moc je tohle celé pro něj důležité, pokud si v něm vyhlédl nástupce. Nesmí ho zklamat. Ani jednoho z nich. Vydechne a podívá se na své dlaně, položené v klíně. Dotkne se jich Tetsuyova ruka, jednu z nich zvedne a políbí ji na hřbet a on s ním mimoděk proplete prsty. Neví, jestli vadí, kdyby nebyli jen učitel a žák a vlastně ani neví, jak přesně si to představuje Tetsuya, jenom vnímá, jak se mu vypitá krev hrne do tváří. Zbytek cesty uteče velmi rychle, protože v noci bývají volné silnice a už vystupují před jedním z luxusnějších domů ve městě, kde jsou nádherné byty. Projdou vrátnicí a taky výtahem a ocitnou se přímo na místě. Aquiho věci se sem mají dostat po vlastní ose. Jeho otec nejspíš dohlédne na to, že mezi nimi bude všechno a pak je pošle a úplně hned to asi nebude. Zatím si bude muset od Tetsuyi něco vypůjčit, hlavně na spaní a k hygieně. Zítra už ho s tím snad nebude muset obtěžovat. Aqui byl zvyklý na luxus a drahé věci, ale tady to vypadalo úplně jinak, než doma. Jeho otec měl všude o něco víc dekorací a taky tíhl k trochu jinému stylu. Tady bylo taky všechno tmavé, ale bylo to výrazně víc moderní, materiál studenější a tvary ostřejší. Celkový dojem rozbíjejí bílé sedačky i prvky v podlaze a především nádherné obrazy převážně z moderní doby. Aqui užasle projde chodbou do něčeho, co je obývák nebo společenská hala a žasne nad tím, jak malý působí dům zvenku, ale jak velký je byt uvnitř. Tak tady bude od nynějška bydlet? Usměje se, protože se mu to líbí a to pro něj bylo důležité, aby se tu mohl cítit pohodlně. Osobně by sem donesl prvky rudé, ale podle oblečení, které Tetsuya nosil, by tu barvu mohl mít rád. Konečně se k němu otočí čelem a zářivě se usměje. 

"Je to nádherné." Pochválí mu jeho sídlo.