Aoi x Kazuki - Kdy máš narozeniny? - část 4.

(Aoiho byt)

Kazuki

Aoi s ním souhlasí a nic víc ke štěstí Kazuki vážně nepotřebuje. Chce přetáčet jeho myšlení, aby se víc uvolnil a zároveň by na něm nic neměnil. Líbí se mu takový, jaký je, jen ho trochu štve, že je jeho sebevědomí někde úplně jinde, než by mělo být. Copak to nevidí, když se podívá do zrcadla? Asi ne. Koutky mu vyběhnou nahoru, jakmile se Aoi rozesměje. To jsou další plusové body pro něj, že ho dokázal pobavit a rozesmát. Má krásný smích, jen mu přijde, že se směje až moc málo. To by taky mohl změnit. S tím, co dokáže vyvést, to asi půjde samo. Trochu se zarazí, jakmile dojde na varovný pohled. Možná to už opravdu přehnal, ale myslel to vážně. Aspoň doma by to mohl zkusit ne? Nahodí výraz ublíženého sirotka, který ani netuší, co provedl, ale oči mu pořád stejně září, tohle neukecá. 

"Jenom trošičku." Zkouší to malinko umírnit a stejně má pocit, že to neovládne a vyvede nějakou hroznou pitomost, když se to bude nejméně hodit. Rozhodně by neměli moc brzo chodit na veřejná místa, kde si Aoi třeba bude muset sundat triko. To by prostě nevydržel. Zatím mu Aoi svými pohyby zdatně gumuje mozek a tak zvládá jen prosit. Co mu taky jiného zbývá? Není schopný se pohnout jiným způsobem, než aby mu trochu utíkal, a zároveň chce víc. Ne, tohle dlouho nevydrží. Aoiho to očividně baví a nehodlá s tím jen tak přestat. Nechce, aby přestával, ale taky potřebuje víc. Druhá stránka věci je to, že se klidně nechá mučit, jen když ho uvidí spokojeného. Vítej nová obsese, na tohle naštěstí žádný lék není. Pevně stiskne víčka k sobě a na jeho tváři se objeví absolutně slastný výraz, když ho konečně začne cítit uvnitř sebe. Krotí se, co nejvíce, aby mu boky nešel vstříc, ale ovládat to nejde. Dlaně už má na jeho bedrech a s Aoiho rytmem si ho posílá proti sobě. Stačilo mu jen pár vteřin, aby mohli pokračovat. Osahává si ho, teď má možnost a najednou neví, kam by se rád podíval první. Ta záda, svaly na nich a ten zadek...Hlavně ten zadek! Zasténá na celou ložnici a pohne se prudčeji proti němu. Neví, kdo z nich má vražednější tempo, ale je jasné, že ho nemůže dlouho vydržet. Vrchol ho dokonale pohltí a nepustí snad na celou věčnost. Není schopný vnímat nic, ani čas ani prostor, jedinou výjimkou je Aoi. Dívá se na něj s doširoka otevřenýma očima a jeho úsměv je hlavně dost připitomělý. Až mu to dojde, bude se za to nenávidět. Jakmile se trochu vzpamatuje a uvidí Aoiho výraz konejšivě se pousměje a pohladí ho od lopatek až po bedra. 

"Bylo to naprosto úžasné." Vydechne a je jasné, že pořád ještě popadá dech. 

"Ani ve snu by mě nenapadlo, že tohle umíš." Nemyslel to vůbec zle, jen to bylo krásně a vlastně i dost vášnivé. Prostě to nečekal.

"Nic se mi nestalo." Ujistí ho ještě, aby mezi nimi bylo rovnou jasno a Aoi neměl žádné pochybnosti. Ano, asi už ho vážně stačil trochu poznat. Nechce ho pouštět a tiskne ho k sobě, užívá si jeho blízkosti a taky sametovou pokožku na všech místech a ano, na ten zadek se vrátit taky s hravějším pousmáním. Už už se chtěl pozvednout a políbit ho, ale Aoi jde stranou. Chvíli Kazuki zůstává na zádech, než se natočí k němu a nenápadně se přitulí. Skoro to vypadá, že znovu dostal strach z odmítnutí. Pořád neví, jestli je Aoi ten typ, který by se třeba chtěl po sexu přitulit. On rozhodně chce a tak to i udělá. Vzhlédne k němu a povytáhne se, aby ho mohl něžně políbit. 

"Vím, že mi budeš odporovat, protože jsem ještě nic moc nezažil, ale bylo to to nejlepší." Moc by mu chtěl ukázat, jak se cítí, ale to nejde. Slovy to popsat je vážně těžké. Znovu si odloží hlavu na jeho hruď a prsty na ní maluje kolečka, pak pokračuje středem až na bříško a zase zpátky. Je znát, jak moc ho to baví. 

"Nevím, jak to přesně popsat, ale kdybych tohle věděl první večer, asi tě přepadnu už v tom autě a s Yumetem za volantem." Zasměje se tiše, než zase opatrně vzhlédne. Převalí se trochu stranou a znovu mu podá cigaretu. S němou prosbou očima si vezme taky.

"Tu první sis moc neužil, měl bych ti to vynahradit." Pousměje se a připálí mu, pak i sobě. Trochu se pootočí, už je na zádech a zátylek si opírá o jeho rameno. 

"Víš, poslední dobou se toho stalo opravdu hodně. Možná to bude znít pitomě vzhledem k tomu, co se děje s tvou prací, ale…" Kousne se několikrát do rtu, jestli to opravdu říct.

"Šťastnější už jsem dlouho nebyl. Možná vlastně nikdy. Ten pocit není podobný žádnému, který jsem doteď znal." Doma se o lásce zrovna mluvit nedalo, i když i to by asi bylo jiné. Přistihne se, že si připadá, jak kdyby tady byl doma. O to víc se bude snažit, aby o tento byt nepřišli.

Aoi

Jako kdyby Kazuki nějak vytušil jeho myšlenky, pohladí ho po zádech a ubezpečí ho, že to bylo skvělé. Nejspíš se vůbec nic nestalo a Aoi si jenom vymýšlí další neexistující problémy, ale podle něj to bylo lepší, než být k druhým hluchý a slepý. Raději se bát zbytečně, ale být ohleduplný. Usměje se a přikývne. Neví, jestli si Kazuki toho jeho zatmění vyloženě všiml, ale popovídat si o tom mohou i někdy jindy, než přímo teď. Co kdyby ne a on se toho lekl? To teď Aoi nechce. Maličko se zarazí, když mu Kazuki řekne, že ho vůbec nenapadlo, co dovede. Převrací to chvíli v hlavě, střídavě se pyšně usmívá a pak zase chvíli neví a nakonec se na něj zvláštně podívá. 

"Vypadám jako nudný patron? Na první pohled?" Vezme si z toho samozřejmě to svoje Aoiovské. On už se ale rozhodl, že takhle pro Kazukiho působit nechce a že s tím něco udělá a jestli se mu líbilo tohle, tak by mu nemusela vadit ani Aoiho budoucí proměna. Znovu přikývne, když ho Kazuki ujistí, že se mu nic nestalo a najednou vypadá o hodně spokojeněji. Aoi byl vždycky na dlouhodobé vztahy. Cítil se vedle druhého mnohem lépe, když už ho znal a věděl o všech jeho potřebách a přáních, než když se s někým poznával a tápal. Spousta lidí to měla zase naopak. Bavilo je to vzrušení z neznámého a pak se začali nudit. Snad to nebude Kazukiho případ. Nechá Kazukiho, aby se k němu přivinul, volnou rukou ho objímá a v druhé drží cigaretu, zatímco poslouchá jeho slova o tom, že tohle bylo to nejlepší, co zažil. Když mu Kazuki řekne, že ví, že mu bude Aoi odporovat, protože je mladý, vlastně se plete. 

"Už začínám ve své hlavě přijímat fakt, že se ti doopravdy líbím." Řekne mu tiše. A když se vám někdo takhle líbí, tak je jedno, jestli někdo souloží lépe než vy, protože v tom jsou city a ty nic nepřebije. Ani zkušenosti. Tiše se zasměje, když mu Kazuki prozradí svoje představy o jízdě v autě s Yumetem, zatímco ho nechává, aby si na něj kreslil. Tohle nikdy nikdo nedělal, ale je to příjemné, obzvlášť jak jeho tělo vychládá a uklidňuje se. Najednou mu ten problém s prací nepřipadá tak vážný jako na začátku. Na to jeho kouření mu nic neřekne. Už není jeho opatrovatel, ale partner, takže pokud Kazuki bude chtít kouřit, kdo je Aoi, aby mu to zakazoval? Sám to dělal a dělal to už doma jako kluk jeho věku. Poslechne si i jeho další slova, na chvíli skloní pohled a zůstává potichu a pak se pousměje a podívá se na něj. 

"Nevím, co se dělo u tebe doma, že tě to vyhnalo na ulici, ale když kluk vyrůstá takhle, není složité představit si, že i přes všechny problémy je mu nejlépe na světě zrovna ve chvíli, kdy někoho potká. Je jedno, jak jsi na tom finančně nebo co se stalo, když už na to najednou nejsi sám." Řekne. 

"Jediné, co může věci zhoršit, je špatné zdraví. Jinak nic." O tom je přesvědčený. 

"Jestli jsi doma nikdy nebyl šťastný, může tohle být hrozná droga, protože teď to konečně pochopíš." Vlastně mu tím říká, že se ho nechystá odpouštět, ale chtěl by, aby poznal lásku ve všech jejích podobách. Rodiče mu nenahradí, ale třeba si vedle něj najde dobré přátele. Aoi na to není moc stvořený, ale je si jistý, že třeba Yumeto Kazukiho přijal už teď a bude mu na něm záležet. Dokouří cigaretu a típne ji. 

"Nevím, jak se ti bude líbit, že tvůj přítel zametá na záchodech..." Povzdechne si. 

"Yumeto se bude strašně smát." Raději se zavrtá do peřiny a přetáhne si polštář přes ucho, jako by to už slyšel. Přijde si hrozně neschopně. 

"Teď jsi vedle mě jak milionář."

Kazuki

Kazuki vůbec netuší, co se Aoimu odehrává v hlavě. Je toho asi hodně, jak už ho stačil poznat a bude mu asi chvíli trvat, než se v něm začne dostatečně orientovat, přesto do toho chce jít. Vlastně se na to hodně těší. Zarazí se a skoro vyděšeně podívá na Aoiho, když si přebere jeho slova jinak, než Kazuki myslel. Asi měl čekat, že dokáže vymyslet něco takového a stejně ho to překvapilo. 

"Ne nudný vůbec ne, tak jsem to nemyslel." Zavrtí rychle hlavou, aby svá slova potvrdil. 

"Jen jsem tě měl za stoprocentního romantika. To se mi taky líbilo." Pokusí se to vysvětlit, ale má obavy, že mu to moc nejde. 

"To, že dokážeš být i takový je vlastně nádherná třešnička na dortu. Nemám nic proti, jen mě to překvapilo." Trochu nakrčí obočí a je jasné, že si není jistý, jestli mlčet nebo mluvit dál. Uloží se zase zpátky, aby mohl ještě chvíli odpočívat, a u toho si trochu okusuje ret. Vážně nechce, aby přišlo něco, co by od něj Aoiho odehnalo, ale snad to řekl tak, že se to teď nestane. Znovu se na chvíli podívá nahoru, jakmile dojde na to, že Aoi jeho náklonost přijal a možná konečně zjistí, jak moc se Kazukimu zavrtal pod kůži. 

"Líbíš...To je trochu slabé slovo." Uculí se malinko. Kdyby si nehlídal pusu, asi na něj z fleku vybalí, že ho miluje, ale udrží se. Kdo ví, co by takový vyznáním způsobil. Vážně nerad by ho vyděsil. 

"Čekal jsem, že mi na to něco řekneš." Popíchne ho trochu a zvedne ruku s cigaretou, aby bylo jasno, co tím myslel. 

"Pořád mám trochu nutkání tě provokovat." Přizná se k tomu, co se mu taky prohání hlavou. Samozřejmě to nesmí přehnat, aby nepřekročil hranici. Odvrátí do něj pohled, jakmile dojde na situaci u nich doma. Nebylo to vyloženě špatné, jen chtěl žít jinak. Neuměl se tolik přizpůsobit, a pokud jeho srdce po něčem toužilo, bylo těžké tomu odolat.

"Vlastně máš svým způsobem pravdu. Nezáleží na tom, co se děje, ale že můžu být s tebou. Najednou mám pocit, že se to všechno muselo stát, abych se ocitl tady a potkal tě. Naučil jsem se nelitovat svých rozhodnutí a myslím, že se to už ani nestane. Víš, potřebuju trochu snít, abych mohl fungovat. Teď si připadám jako ve snu a díky tomu...Bude to znít hloupě, ale mám pocit, že dokážu úplně všechno. Není to tak, že bych doma byl vyloženě nešťastný, ale s tebou...Nemyslím si, že to jde popsat. Jsi návykový od první chvíle, ani o tom nevíš." Po očku se na něj znovu podívá, aby zjistil, jak se tváří. 

"Je mi to jedno, co budeš dělat, stejně u toho budeš sexy. Už by ti mělo dojít i to, že tě nedokážu vidět jinak. Moment." Vystřelí napůl do sedu.

"Tak můj přítel." Uculí se spokojeně. Neovládne se a skloní se k jeho rtům pro polibek, než se zase narovná.

"Yumeto se možná bude smát, ale spíš tomu, až sem jednou vpadne a uvidí nás. Má klíče a určitě i jistou schopnost přijít ve správnou chvíli." Nadhodí svou vlastní myšlenku, protože by se klidně vsadit, že dojde ve chvíli, kdy budou spát a na sobě nebudou mít nic nebo ve chvíli, jako byla před pár minutami. Pak se vrátí k tématu.

"Aoi-chan." Prohodí měkce. 

"I kdybys zametal záchodky, budu na tebe neskutečně hrdý. Nejde o to, co děláš, ale že to děláš a snažíš se něco dělat. To je na tom to podstatné." Usměje se na něj upřímně. 

“Navíc já bydlel na ulici, nebudeš se spíš stydět ty za mě?" Obrátí to na opačnou stranu, aby si uvědomil, že na některých věcech prostě nezáleží. Kazukimu rozhodně ne. 

"Jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat a na tom se nic nezmění. Nedokážu si ani představit, kde bych bez tebe. Jsi moje motivace posouvat se dál a chtít něco dokázat. Konečně nemám pocit, že jsem k ničemu, víš. Přál bych si, abych pro tebe mohl být stejnou oporou." Trochu zahanbeně sklopí hlavu a konečně típne i on cigaretu. Málem mu popílek upadl do postele. Ne, nechce mu ničit věci, to ani náhodou.

Aoi

Aoi poslouchá Kazukiho vysvětlení, aniž by ho přerušil. Je na něm vidět, jak moc mu záleží na tom, aby ho správně pochopil, ale jakmile Aoi přijal fakt, že spolu teď budou, stačí mu jednoduché Kazukiho vyjádření, aby mu bezmezně věřil. Jakmile někomu věřit začal, nepochyboval o ničem, dokud se nespálil a cesta zpět k němu většinou neexistovala. Usměje se, když se dozví, že Kazukimu se líbí romantika, ale zároveň i to, když se někdy maličko zvrhne a uklidní se, protože takový přesně byl. Ostatním už klidně může připadat nudný, ale rád by mu udělal radost i tím, že by na ostatní dělal dojem a Kazuki se za něj nemusel stydět. Pousměje se, když mu Kazuki řekne, že slovo Líbit se je opravdu slabé. On už ví, už to konečně chápe. Pomalu k němu otočí tvář a zadívá se do jeho očí. Pak jimi klesne na krabičku cigaret a rozesměje se. 

"Už k tomu není důvod, jsme přece partneři. Je to na tobě. Budeš mě muset zlobit nějak jinak." Ještě před pár dny by mu to z té ruky vážně vyrazil, ale nové věci vyžadují nové postoje. Poslouchá i jeho další slova. Ani teď se nedočká vyprávění o tom, co se doma stalo, ale skoro to vypadá, že k tomu došlo až potom. Kazuki se chtěl možná protloukat na vlastní pěst a až pak si nabil? A proč je nepožádal o pomoc? Tolik otázek… 

"Možná ano." V těchto otázkách osudu sdílel podobný názor. Někdy jste prostě museli něco projít, abyste se dostali někam úplně jinam. Možná to byla karma z minulých životů. Kdo ví. Usměje se na to Kazukiho snění. On to tak docela neměl, ale když měl motivaci a životní cíl, dokázal zahnat i svůj černý pohled na svět. Teď měl svou motivaci vedle sebe. Svůj důvod, pro který žít a dál se snažit, jakkoliv to vypadá. Znovu se na něj podívá a usměje se, když mu Kazuki řekne, jak ho od první chvíle vidí. Je to opravdu krásné. 

"Nikdy se mnou takhle nikdo nemluvil." Řekne mu tiše. 

"Najednou nezníš jak kluk, co nemá ani dvacet." Je mnohem rozumnější, než kde kdo, kdo má za sebou celý život. Skoro se ho lekne, když si Kazuki z ničeho nic sedne, ale dojde mu, proč to. Znovu se usměje. 

"Chceš, abychom spolu souložili nezávazně?" Trápí teď on jeho. Vrátí mu polibek, řeč se stočí na Yumeta a ta představa by byla pravdivá, kdyby… Už tady dlouho nebyl. Je to zvláštní. 

"Budu se s ním muset pobavit, kde courá." Yumeto vždycky potřeboval trochu dohled. 

"Nikdo o tom nikdy nemusí vědět." Zvážní, když dojde na stud za ulici. 

"Ale i kdyby věděl, je mi to fuk. Jinak bych se tam u tebe nezastavil. Ohledně mě…" Přemýšlí. 

"Ani nevím, co přesně už jsem ti vyprávěl. Vystudoval jsem vysokou a nějakou dobu se pohyboval jako terénní pracovník pro různé neziskovky na ulici. Jenže jednoho dne jsem se připletl přímo k vraždě a oni si mysleli, že jsem to udělal já. Byl jsem ve vazbě, táhlo se to dlouho. Nikdy nezískali dost důkazů pro to, aby mě odsoudili, ale ani proto, aby očistili moje jméno. Nakonec mě museli nechat jít, ale ten škraloup se se mnou táhne a nikde mi nechtějí dát práci. Protože Co kdyby? Bezpečnost okolí především. To se o mě říká, že jsem vlastně vrah." Řekne mu. 

"Jsi pro mě oporou, Kazuki-chan. Před chvílí jsem myslel na to samé." Řekne mu vážně. 

"Ale možná ti teď bude vrtat hlavou, jestli tohle není promyšlená past." Odvrátí pohled. 

"Yumeto to přežil." Dodá a kmitne obočím. Nečeká, že by si to Kazuki rozmyslel, ale většinu lidí ty pochybnosti hlodaly a některé nakonec odvedly pryč. Třeba jeho rodinu.

Kazuki

Naštěstí to vypadá, že se mu podařilo to Aoimu vysvětlit. Je rád, byl by hrozně nerad, kdyby si myslel něco jiného a třeba by byl smutný. To by si neodpustil. Usměje se na něj zpátky a pak se zasekne v jeho očích, jakmile se na něj podívá. Tohle bude jeho nádherný problém ještě hodně dlouho. Jakmile se mu zadívá do té okouzlující černočerné tmy, už není schopný myslet na cokoliv jiného. Dokonce to chvíli vypadá, že vůbec nerozumí tomu, co mu říká. Pak se ale rozesměje a přikývne. 

"Dobře, vymyslím něco jiného, čím tě budu moct zlobit. Jenom trošičku." Nechce ho samozřejmě něčím moc štvát, ale malinko asi nebude na škodu. Tedy snad. Musí si trochu víc věřit, aby si byl jistější, že to zvládne. Je rád, že ho Aoi neodsuzuje za to, co se mu obvykle prohání hlavou. Někdo mohl jeho občasné myšlenky v oblacích odsoudit a říct mu, že je jak malý, ale to se neděje. Znatelně se mu uleví a dá to najevo dalším pousmáním. Vypadá zase skoro stydlivě. Možná by konečně mohl začít mluvit o tom, co bylo doma, ale zatím se mu do toho nechce. Má pocit, že by mohl kazit chvilku mezi nimi. Jeho rodina je v podstatě minulost, stejně jako pobyt na ulici. Radši žije přítomností a nemyslí na to, co se dělo předtím. Snaží si z toho vzít to nejlepší a pak se posunout dál, než vždycky to sice jde, ale stejně se pokouší. Trochu se zarazí, protože to první zní, že s ním třeba mluví špatně, ale asi to tak nebude. 

"Neboj, brzo poznáš, že mám pitomé nápady, přesně v tom duchu, kolik mi je." Snaží se to trochu zamluvit.

"Někdy mám i světlé chvilky, není jich moc." Malinko zčervená a pak se znovu zasměje. Samozřejmě, že nechce, aby spolu spali jen tak. Zvládl by to, i když by byl stejně po uši zamilovaný. Kdyby však Aoi nechtěl, bude s ním klidně spát jen tak a nikdy mu to neřekne. Už ale pochopil, že tohle je jenom škádlení. Tedy doufá. 

"Nechci, samozřejmě, že nechci." Zamračí se na něj hraně, jak kdyby to bylo něco, co ho pohoršuje. Řeč se stočí na Yumeta.

"Třeba si někoho našel a tráví hromadu času v posteli." Nedokáže přemýšlet nad ničím jiným, ne teď když jsou tady spolu a nazí. 

"Já bych taky teď z postele radši ani nevylezl." Uculí a je jasné, na co celou dobu myslí. 

"Já se za to vlastně nestydím. Jsem rád, že tobě to nevadí, ale mě taky v podstatě ne. Nejsem na to hrdý, nezvládl jsem to a zároveň...Nebyl to alkohol ani drogy, co mě tam dostalo. Prostě se mi nedařilo. Asi není důvod to skrývat." Nastíní mu to, jak nad tím přemýšlí, pak začne mluvit Aoi. nepřerušuje ho, jen se k němu tiskne a začíná na něj nevěřícně koukat. Vůbec nečekal, co se dneska dozví a najednou mu problémy doma přijdou hrozně malicherné. Počká, až domluví a pak se několikrát po sobě nadechne. 

"Jak to můžou říkat, přece jsi to neudělal." Vidí to samozřejmě hrozně jednoduše, ale pokud mu nic nedokázali...Asi to tak vidí hlavně proto, že ho zná, ale stejně. 

"Budu jí rád." Vydechne trochu posmutněle. Je za jeho slova rád, ale trápí ho to, co si musel Aoi zažívat. Tahle společnost...Ne, nemůže odsoudit všechny, ale stejně se těm myšlenkám neubrání. Krátce se zasměje, ale je to zvláštně posmutnělé, má toho plnou hlavu. 

"Přežiju to taky." Prohodí nakonec odhodlaně, podívá se mu do tváře a pousměje se. Jeho oči už zase příjemně hřejí. 

"Máš mě moc rád, takže mě zabít nemůžeš, bylo by ti smutno." Asi není nejlepší nápad o tom vtipkovat a stejně to udělal. 

"Mám nový plán." Přitiskne se k němu víc a natáhne se k jeho rtům, jen po nich zlehka přejíždí těmi svými. 

"Musím zařídit, abys neměl moc energie a nepřemýšlel o tom, že mi ublížíš." Koutky mu kmitnou nahoru a pak ho dlouze políbí. Neodtahuje se moc daleko a dlaní už klouže po Aoiho těle. 

"Ostatně mám na to celé noci. Doufám, že máš dostatek kafe, rozhodně ho budeš potřebovat." Začne ho víc provokovat v klíně, aby si společně mohli užít ještě jeden vrchol. Dokončí to na jeho klíně a ví, že si sice zítra nesedne, ale stejně mu neopadne úsměv. Spíš začne být malinko unavený. Je rád, když se může znovu svalit vedle něj a sáhne po pokrývce, aby je přikryl.

"Dobře, teď už asi budu klidně spát. Dobrou noc Aoi-koi. Doufám, že budeš mít hezké sny. Já je rozhodně mít budu." Pousměje se, líbne ho na tvář a uvelebí se s krátkým zívnutím na jeho hruď. Zítra je toho čeká hodně, potřebují nabrat síly. Kazuki si je pořád jistý, že společně zvládnou úplně všechno. Nenechá si to přesvědčení od nikoho vzít.

Aoi

Zasměje se jeho slovům o pitomých nápadech. Vlastně se na ně začíná těšit. Když tady žil Yumeto, bylo tady hodně živo. Pak odešel a Aoimu bylo smutno, ale na samotu si zase rychle zvykl a teď si zase bude zvykat na tu druhou část, kdy je byt plný. Někdo ho musí vytrhávat z jeho letargie, jinak by mu hrozilo, že skončí jako tisíc let starý upír. Zatváří se trochu jako No proto, když mu Kazuki řekne, že s ním nechce spát jenom tak a jakmile dojde na to, že by Yumeto mohl někoho mít, Aoi se musí zamyslet a pokusit se si to představit. Nepřipadá mu to nesmyslné, jakkoliv mohl Yume působit svobodomyslně, ale spíš by ho zajímalo, jak si ten někdo poradí s jeho podstatou. Souložit bude jistě skvěle, ale co všechno to ostatní? Yume nebyl jednoduchý typ osobnosti. Byl, velmi čitelný, ale zároveň naprosto unikátní. Psycholog by řekl, že to jsou oni všichni, ale s jeho možnými diagnózami se prostě muselo umět pracovat. Podívá se na Kazukiho profil, když se přece jenom rozhodne trochu mluvit. Neřekne mu žádné detaily, vlastně jenom takovou všeobecnou omáčku, ale je rád, že nespadl do drog a dalších věcí. Ať to bylo jakkoliv, je z toho venku, pokud ho na dno nestáhne sám Aoi. Stiskne jeho dlaň. Pokrčí rameny, když mu vypoví svůj příběh. 

"Neudělal. Jen jsem byl ve špatný čas na špatném místě. To, že jsem tomu člověku před tím vlastně pomáhal, to vzali jako polehčující okolnost. Dokonce jsem musel chodit na jakési terapie a sezení a tam se potvrdilo, že nejsem ani sociopat ani nic podobného, ale jakmile se moje jméno objevilo v novinách, nic už nebylo jako dřív. Četl jsem o případu muže, kterého jeho nevlastní dcera obvinila ze znásilnění. Nikdy to neudělal, ale seděl několik let ve vezení. Ona pak onemocněla a na smrtelné posteli přiznala, jak to bylo. Pustili ho, ale nikdo známý s ním už nikdy nepromluvil, protože Co kdyby? Takhle to funguje." Dovysvětlí. Vlastně by mu asi jen těžko mohl rozumět někdo „normální“. Kazuki si zažil svoje, nebyl ustrašený školák. Věděl, co se na ulici děje. A očividně mu všechno bezezbytku okamžitě uvěřil a tím si získal Aoiho další nehynoucí sympatie. Neviděl na něm ani náznak jakékoliv nejistoty, vůbec nic. A to mu stačí, aby do toho odteď dal všechno. Zasměje se jeho slovům, která zní, jako by se toho vraha vážně pokusil převychovat a udělat z něj dobrou duši. 

"Samozřejmě." Ubezpečí ho, že mu od něj nic nehrozí. 

"I když vlk taky sliboval..." Teď si z něj samozřejmě dělá legraci. Kazuki se k němu znovu přitiskne a začne ho nepokrytě svádět. Aoi povytáhne obočí, když mu řekne, že ho musí vysílit, aby neměl myšlenky na vraždu. 

"Vzrušuje tě to, jak jsem nebezpečný?" Zeptá se ho tiše, ale Aoi by nejspíš neublížil ani mouše, pokud by to nebyla sebeobrana. 

"Kafe kupuju po kilovkách." Řekne mu ještě, než ho Kazuki umlčí a on mu jeho polibky začne vracet. Tohle bude nakonec mnohem delší noc, než si na začátku myslel. Ten sex s Kazukim na klíně byl naprosto skvělý a on si dosyta užil výhled na něj. Pak už se k sobě ale přitulí a Aoi zhasne. Je to docela jiné usínání, než bylo až doposud. 

"Dobrou noc, Kazuki-koi." Řekne po chvilce do ticha. Jen malou chvíli přemítal, jestli použít stejné oslovení, ale ano, chce a moc. Pak už zavře oči a i přes to všechno, co se dneska stalo, nepřijde ani jeden špatný sen. Spí naprosto klidně a vlastně i hluboce, až dokud se ráno neprobudí sami od sebe, protože Aoi najednou nikde nemusí být nesmyslně brzy.