Aoi x Kazuki - Kdy máš narozeniny? - část 3.

(Aoiho byt)

Kazuki

Kazuki by byl rád, kdyby Aoimu dodal trochu víc sebevědomí. Něco se muselo stát, aby byl takový, ale pokud by to mohl jen trochu změnit, velice rád to udělá. Podle něj není důvod, aby si Aoi myslel, že pro něj není dost atraktivní. Kdyby jen tušil, co se v Kazukim děje, když se na něj podívá, asi by to hodně rychle přehodnotil. Jednou mu to všechno poví, možná mu to bude spíš dávkovat postupně a každý den. Aoi se asi bude hodně divit, co všechno dokáže vymyslet. Obočí mu jde malinko nahoru, když pozoruje výraz ve tváři naproti sobě. Vážně s ním jen vysvětlení ohledně tetování tolik zamávalo? Uvědomí si, že Aoi musí žárlit, jiné vysvětlení to prostě nemá. Ten pocit, který se rozlije v Kazukiho nitru je dokonalý. Opravdu mu to tolik vadí? Ne, nikdy by ho do podobné situace nehnal schválně. Tedy ne tak, že by mu na očích něco nekalého prováděl, ale očividně mu stačí i vědomí, že někdy s někým takovým byl. Ani na vteřinu se to neblížilo tomu, co zažíval právě teď, ale nebylo to vyloženě špatné období. Jen šlo jen o sex. To mu asi říkat nebude. "Jsem, vždycky jsem byl." Odsouhlasí mu to bez mrknutí. Je vidět, že chvíli přemýšlí, co mu odpovědět na tu druhou otázku. 

"Hm, asi proto, že nešlo o to, o co jde teď." Rozhodne se být úplně upřímný. Možná tím Aoiho občas trápit bude, ale nechtěl by, aby se to stalo problémem mezi nimi. To by si nikdy neodpustil. Pozoruje ho, jak se dívá na kousek odhaleného tetování a Krátce se zasměje, když mu Aoi konečně prozradí, co předtím myslel. Chvíli nic neříká, dokud si ho pěkně nevysvleče a může si ho konečně prohlédnout. V ten okamžik vážně přišel o slova. Aoi mu bere dech a taky veškerou kapacitu v hlavě na cokoliv jiného. Kdyby jen tušil...Už by to mohl vědět, jen proto, jak se na něj dívá. 

"Nějaké netušené praktiky, o kterých bych možná chtěl vědět?" Provokuje ho dál. Ne, že by na něco podobného byl, ale rozhodně neměl problém, zkoušet cokoliv nového. Co by se stalo, kdyby Aoiho hodně vyprovokoval? Šlo to vůbec? Má nutkání to opravdu vyzkoušet. 

"Zlobím?" Na tváří se mu objeví jeden z jeho odzbrojujících úsměvů. 

"Klidně v tom budu pokračovat, když se ti to bude líbit." Obrací to všechno proti němu. Kdyby byl Aoi proti, nejspíš by ani nepokračoval. Nechá se klidně svléknout úplně a u toho už zatajuje dech. Jeho vzrušení by nemohl být větší, přesto se dokáže ovládnout, aby se na něj znovu nevrhl. Odměna přijde vzápětí a není jediný. 

"Jsem rád, že ano. Povím ti o tom." Slíbí mu, že si vyprávět o různých věcech klidně budou, ale ne teď. Vydechne poprvé, když ucítí jeho dotek a po druhé přijde slyšitelné zasténání. Trochu se zavlní, jak ho skoro neudrží nožky, když se ho Aoi dotkne rty. Je to neskutečné a taky to s ním tak moc mává, že se za chvíli nejspíš svalí a řekne mu, ať si s ním dělá, co chce. Musí se přichytit jeho ramen, aby se opravdu neodporoučel na postel, a trochu víc je stiskne, protože je to víc, než příjemné. Aoi vyhrál, teď ho má úplně ve své moci a Kazukiho hlas mu to dost znatelně sděluje. 

"Aoi-chan." Podaří se mu vydolovat aspoň něco, ale to je asi to jediné, co dokáže. Tiskne víčka k sobě a hned je zase otevírá, aby mu nic z toho neuniklo. Jendou dlaní si dovolí se pustit a proklouzne do černočerných pramenů. Jsou jako samet, vypadají tak a teď se o tom ještě přesvědčil. Mohl by si s nimi hrát hodiny. Jen je zlehka probírá a snaží se kočírovat třes nohou, které prozrazují úplně nejvíc, jak dobře mu teď je. Ještě chvíli a vážně to nevydrží. Aoi se přiblíží k hranici únosnosti a Kazukiho tělo jedná za něj. Sevře trochu víc jeho prameny a pošle ho znatelněji proti svému klínu. Uvědomí si asi za vteřinu po tom, co to udělal, že se to stalo a hned po zasténání přijdou i slova. 

"Omlouvám se, tohle jsem nechtěl, teda chtěl, ale nechtěl." Zamotá se do toho a znovu vrátí ruce na jeho ramena. 

"Už to dlouho nevydržím, ještě chvíli a budeš mít plno." Další zasténání. 

"V puse." Asi to neměl říkat, ale i když se červená, stejně to z něj vypadlo.

Aoi

Vždycky byl na starší a ledacos to vysvětluje. Vlastně to pro kluka jeho věku mohlo být docela nebezpečné, obzvlášť poté, co se dostal na ulici, protože ti starší, co se po ní pohybovali, byli taky mnohem protřelejší a většinou trochu nekalé existence. +Přesně jako ty sám.+ Trochu se vysměje sám sobě. To, že mu Aoi padl do oka, je teď mnohem logičtější. Pak se ale upřímně usměje, když mu Kazuki řekne, že k tamtomu muži necítil to samé, co teď k Aoimu. Ať už je to, co je to, i kdyby to snad nebyla přímo láska, očividně je to mnohem silnější a to ho samozřejmě těší a taky díky tomu věří, že Kazuki třeba nezačne po čase hledat tamtoho, protože byl možná lepší. Má vážně divné starosti zrovna v tuto chvíli. 

"Chtěl vědět?" Zopakuje po něm. 

"Neměl jsi říct spíš měl vědět?" Tohle skoro vyznělo, že by se Kazuki mohl těšit na odpověď, kterou mu vlastně Aoi neměl v plánu dát. Na starší a ještě na drsnější sex? Tak to už se v definici jeho povahy na první pohled vážně totálně přepočítal. Zatím to bere ale spíš jako laškování. Kazuki toho nenechává a slibuje mu další zlobení, což s těmi představami docela koresponduje, ale pak už se Aoimu přece jenom podaří připravit ho o jakákoliv další slova. Tedy skoro… Zvládne ještě vyslovit jeho jméno, takže pro Aoiho je to jasná pobídka, že může ještě přidat a Kazukimu to neuškodí. Kazuki se ho pevně drží za ramena a i tak Aoi cítí, jak se co chvíli zachvěje nebo zakymácí, protože je pro něj složité držet se v této poloze. +Žádná matrace na zádech, jsi mladý, to vydržíš.+ Pošle mu myšlenku, protože mluvit zrovna vůbec nemůže, ale snaží se ho rukama jistit co nejvíc. Podívá se na něj nahoru, když ucítí jeho dlaň ve svých vlasech, zatímco ho do úst dostává téměř celého a potká se s jeho pohledem. Kazuki se dívá a očividně nechce vyměnit naprostý prožitek za ten pohled. Aoi se pousměje, i když to moc nejde a oči zase skloní, aby mohl pokračovat. Snaží se hrát si s ním jazykem, ale ze všeho nejvíc se pokouší předvést mu, co znamená hluboké hrdlo. Jen ať na to myslí celé noci. Ne, že by mu chtěl kazit pracovní morálku… Cítí, jak se Kazukimu začíná třást celé tělo a pořád to nabírá na intenzitě, ale najednou jako by se sám nemohl odtrhnout. Neví, proč ho žene tak neúnosně rychle tak daleko a nedopřeje mu trochu odpočinku, asi se nejdřív bude muset sám trochu nabažit, ale když ho Kazuki varuje, že jestli neucukne, tak se to stane, vůbec mu to nevadí. Věří si na to, že se nezakucká, když se mu to dařilo až doposud. To trhnutí jeho hlavou dopředu vůbec nečekal a chvíli má vážně namále při tom, co zrovna dělá, ale ustojí i tohle a pak už vážně ucítí jeho vrchol. Tiskne jeho klín jako ve vakuové pumpě, takže se nic nedostane nikam okolo, dokud všechno nespolkne. Teprve potom se oddálí a klesne pořádně na paty, aby se taky trochu vydýchal. Zatváří se nenuceně a trochu jako Zkus to trumfnout, než se svalí na předloktí na záda a najednou mu očividně vůbec nevadí, že se tu takhle vystavuje. 

"Jestli to příště uděláš zase, tak si mě vážně nepřej." Řekne mu a tiše se zasměje. Natáhne se po něm, aby ho za bok mohl stáhnout k sobě do postele a nechá ho, aby se k němu přitulil a na chvíli si odpočinul. Očima klesne zpět k jeho tetování, na které teď dobře vidí a pohladí ho konečky prstů. Potřebují pro Kazukiho maličkou přestávku, ale to neznamená, že Aoi půjde na druhou stranu bytu. Vlastně… před chvílí kouřil, ale vážně by si dal. Ne… teď ne… Kazuki nemusí líbat popelník.

Kazuki

"Měl a možná i chtěl." Odpoví mu bez větších prodlev. 

"Vždycky záleží na tom, co to bude. Nevypadáš na někoho, kdo by dělal něco, co by se mi nelíbilo." Dokončí svou odpověď, ale pravdou je, že od Aoiho by se mu toho líbilo opravdu hodně. Je snadné se sebou nechat mávat ze strany na stranu, když vám na někom opravdu záleží a on nebyl z těch, kteří by se báli vyzkoušet něco nového. Maximálně mu potom řekne, že to není úplně jeho šálek kávy. Některé věci prostě viděl hrozně jednoduše. Víc už mu toho hlava nedovolí. Snaží se dodržet na kolenou a neskončit na posteli. Musel by pak nenávidět sám sebe, kdyby se ohnul nějak mimo Aoiho dosah, protože tohle je skvělé. Ani ve snu by ho nenapadlo, že si dají vůbec pusu, natož že mu bude Aoi dělat něco podobného. Nejspíš se mu tu brzo vsákne do matrace, jak skvělé to je. Je těžké se jakkoliv kontrolovat. Možná ho v nějaké krajní myšlence napadne, že jestli to pokaždé dopadne stejně, když bude zlobit, asi Aoi bude mít plné ruce práce s jeho trestáním. Už jen ty představy by mu zařídili snad i dva vrcholy po sobě. Vážně začíná být zvědavý, jak bude celý den myslet vůbec na něco jiného. Brzo ho vyhodí, to je jasné. Tohle mu vůbec nemůže říkat, jinak se Aoi od něj bude držet dál, jen aby chodil do práce. Začíná vážně bláznit a můžou za to Aoiho rty i ten pohled na něj, když shlédne dolů. Myslel si, že když ho varuje, tak se oddálí a bude si dávat pozor, ale Aoi ne a pokračuje dál. Dokáže si dost dobře představit, co bude následovat a modlí se, aby to opravdu dotáhl do konce. Pokud to neudělá tak ho asi zničí představy a pokud to dokončí tak taky. Z toho snu už vážně není cesty zpět. Pustí jeho vlasy a přesune ruce na ramena, když už je vrcholu na dosah. Jeho hlas se rozezní místností, ani si není schopný uvědomit, jestli byl hlasitý nebo ne. První oči zavře a nechá své tělo, aby se pořádně propnulo, než se víc povolí a dosedne zničeně na paty. Několikrát zamrká, jak kdyby mu někdo baterkou svítil do očí, a pak uvidí Aoiho výraz, který vypadá, jako by si dali výzvu. Nasadí svůj úsměv, i když je pořád trochu omámený a jasný vzkazem, že to rozhodně zkusí a bude to zkoušet, dokud to netrumfne. Zas tak lehce se nedá. Prohlédne si Aoiho opravdu pečlivě, když se mu tak vystaví a je znát, že by se klidně vydržel dívat dlouho. Bude mu stačit pár minut a bude moci znovu.

"Jsi sexy." Oblízne si rty. Musel mu to prostě říct. 

"Můžeš tak chodit klidně pořád." Uculí se nevinně. Dokáže si představit, že bude odpočívat a u toho jej pozorovat. 

"Promiň, to prostě nešlo ovládnout." Pokrčí zlehka odhalenými rameny a klidně se sesune k jeho boku. Trochu se poposune, aby si mohl tvář položit na jeho hruď, Je rád, že to může trochu rozdýchat, ale je jasné, že mu ten odpočinek nevydrží dlouho. Těkne očima ke krabičce na nočním stolku a natáhne se pro ni. Bez váhání jednu vytáhne, vloží jí Aoimu mezi rty a připálí mu. 

"Jen klidně lež." Pošeptá mu, než ho líbne na tvář a pak rty pomalu cestuje až k jeho hrudníku. Dlaní mezitím zůstane na bříšku, které začne zlehka hladit. Jazyk si brzo najde cestičku na Aoiho bledou kůži a nakonec zůstane u bradavky, kde se hodlá chvíli zdržet. Obkrouží ji, trochu do ní drcne a pak ji trochu nasaje mezi rty, aby ji mohl vzápětí pustit. Po očku pozoruje Aoiho výraz, jestli se mu to líbí nebo ne a měl by se posunout. Jeho dlaň mezitím míří o hodně níž. Potřebuje ještě chvíli, ale to neznamená, že bude ležet v klidu. Vedle něj by to stejně déle nevydržel a navíc mu celou jeho péči chce trochu oplatit. 

"Říkal jsi, že je teď řada na mě." Neříkal, ale Kazuki si to klidně přebere po svém. První ho v klíně jen krátce pohladí, než ho sevře ve své dlani. Palcem pohladí špičku, kterou odhalí, zopakuje to ještě několikrát, než jí velmi pomalu a skoro líně pohne nahoru a dolů.

Aoi

Tak tohle je téma, nad kterým teď nemůže Aoi zrovna moc přemýšlet. Sám nikdy nic podobného nezkoušel ani ho nenapadlo, že by někdy mohl a bude se muset víc zamyslet a taky s Kazukim něco prožít, aby si dovedl uvědomit, jestli chce něco podobného zkoušet a navíc to i vést. Kazuki se asi do hodně věcí pustí po hlavě s entuziasmem mládí vlastním, ale Aoi je z nich ten, který hodně přemýšlí a nikdy by si neodpustil, kdyby cokoliv zkazil. Když mají první část za sebou a Kazuki mu řekne, že je pro něj sexy, Aoi se usměje a sklopí oči, ale poslouchá se to opravdu příjemně. Navíc tomu teď už i věří. Věří, že je to tak pro Kazukiho a to stačí a dodává mu to potřebné sebevědomí. Jinak by si tady takhle nikdy nelehl. Aoi nebyl typ, co by doma chodil nahý, prostě mu to nebylo vlastní. Dokonce i sám spal většinou v dlouhých kalhotách a rukávech. Měl je rád a asi to souviselo s jeho trochu medvědí povahou. Prostě se zavrtat do něčeho pohodlného a teplého. Nebyl dost horkokrevný na to, aby chodil nahý a bylo mu tak dobře. Ale když to Kazuki takhle říká a takhle se u toho na něj dívá, tak má pocit, že by to udělal už jenom kvůli němu. Někdy… Jako překvapení třeba až přijde z práce. Aby se mu moc neokoukal… Kazuki se k němu na chvíli přitulí, ale pak si všimne, kam se Aoi dívá. Někdy je opravdu hodně čitelný. Pootevře rty a nechá si od něj připálit. 

"Promiň, nechtěl jsem..." Mávne dlaní. Však Kazuki ví co, ale on už taky ví, že Kazuki taky někdy kouří. Nabídl by mu, aby si teď v tuhle chvíli dal společně s ním, ale Kazuki začne mít trochu jiné věci na práci. Přesto Aoi kouřit nepřestane a spíš ho napadá, že ač sám kouří jako komín snad odjakživa, byl by raději, kdyby jeho mladý přítel svoje zdraví víc šetřil. Vychutnává si jak svůj zlozvyk tak Kazukiho pozornost, ale jakmile Kazuki začne škádlit jeho bradavky, má co dělat, aby tu cigaretu vůbec udržel. Raději ten zbytek odloží do popelníku ani ho nestačí típnout nebo by ho snad upustil do postele a vyhořeli by a to v jejich finanční situaci vážně nepotřebují. 

"Vážně?" Řekne na jeho větu, ale on si doopravdy nepamatuje, jestli to říkal nebo ne. V takovéhle situaci si nemůže vzpomenout vůbec na nic a to mu Kazuki jenom sahá do klína. Ví, co s ním před chvílí sám prováděl, ale nečekal, že sám podlehne taky tak snadno. I tohohle bude Kazuki jistě rád zneužívat. Jakmile se budou hádat nebo bude něco chtít, prostě mu sáhne mezi nohy, Aoi zapomene, co slíbil nebo zakázal a bude. Ach jo… Nechává se takhle líně trápit docela dlouho, ale pak si uvědomí, že to prostě nevydrží, vezme ho rukama za boky a dostane pod sebe. Kazuki ho sice musí pustit, ale on už by tu dlaň moc rád vyměnil za něco jiného. Když bude čekat, než tohle dodělá rukou a pak ještě, než on sám bude moct znovu, tak doopravdy zešílí. 

"Už jsem starší pán, musím konat, když to jde." Omluví si to, i když to vůbec není pravda a několikrát se nad ním boky pohne jenom tak, aby ho svou špičkou podráždil v klíně. Zapírá se nad ním o dlaně, takže může dobře ovládat svoje boky a zároveň se mu dívat do tváře. Kazuki ale za sebou nemá ještě vůbec žádnou přípravu a tak si ho nemůže jenom tak vzít. Aoiho penis je vlhký touhou, ale to nestačí. Otře se o něj ještě několikrát, než si nasliní prsty a opatrně se ho dotkne v místech budoucího spojení. Začne jej opatrně hladit a všímat si toho, co by se mu mohlo líbit. Ještě mají hodně času a nakonec je Aoi ten nedočkavější.

Kazuki

Kazukiho by vážně nenapadlo, co svým prohlášením mohl v Aoiho hlavě odpálit. On sám nad věcmi příliš nepřemýšlel a jednal podle toho, jak to cítí. Ostatně bylo to asi vidět a nikdy mu nepřišlo, že to vyloženě špatně. Asi by to někdy bylo lepší, ale každý má to svoje, co mu v životě občas způsobuje problémy. U něj to bylo právě tohle a taky jistá přehnaná důvěra. Nebylo to hned, ale přesvědčit ho nebylo příliš těžké. Kdyby to bylo jinak, asi skončí úplně někde jinde. Teď je za to všechno, čím si prošel rád, nebyl by totiž tady s tím nejkrásnějším chlapem pod sluncem. Vážně si to myslí. Ostatně tušil to od první chvíle, kdy mu došlo, že Aoi není někdo, kdo by mu chtěl ublížit. Možná mu to měl říct hned, aby v tom měli jasno, a mohli si ušetřit několik mizerných dní. Lehko se to říká, když je jasné, že by se Aoi nebránil, ale předtím to bylo úplně nemyslitelné. 

"To je v pohodě, víš, že proti tomu nic nemám. Proč to neudělat, když máš chuť?" Prohodí a vzápětí mu dojde, jak by to mohlo znít. Musí se chtě nechtě zasmát. 

"Ono to asi platí v různých ohledech." Už jen to, jak jsou tady společně, to jen potvrzuje. Stačilo si to nejspíš jen připustit a v Kazukiho případě si za svým víc stát. Vážně je zvědavý, jak dlouho vydrží Aoi kouřit, když si mezitím on sám užívá jeho kůži a různá citlivá místa. Chce objevit opravdu všechny a  je znát, že se mu to daří. Podobný průzkum by si nechal líbit klidně celou noc, ale něco mu napovídá, že by se Aoi dřív spíš zbláznil, než aby vydržel jen tak nečině ležet. Ostatně je to dobře, protože ho chce vyprovokovat a docílit toho, aby se pořádně uvolnil a nedržel se zpátky. Prostě ho poznat do nejmenšího detailu. 

"Možná sis to jen myslel." Uculí se, se svou typickou nevinností, jak kdyby něco podobného dělal poprvé. To Kazuki si myslel, že by mu to měl vrátit se vším všudy. Co si budou, hrozně se mu líbí tohle dělat, vždycky to měl rád. 

"Jsem rád, že to působí i na tebe." Tohle znělo asi sebevědoměji, než mělo, ale přece vidí, jak se tváří, tohle nejde jen tak přehlédnout. Asi by mohl odpočítávat vteřiny do doby, kdy se Aoi opravdu pohne. Nemusí čekat vůbec dlouho. Zatají dech a nechá se svalit na postel. Další smích na sebe nenechá dlouho čekat. 

"Tohle se mi líbilo, budeš to dělat často?" Ani neví, co říká a jeho tváře už zase hoří, ale nad studem začíná opět přebírat otěže vzrušení. Nepřeje si nic jiného, než aby mu byl co nejblíže a konečně ho cítil. Obočí mu jde nahoru a málem ho poprská. Tohle mu nevěří ani náhodou. 

"Ty tak strašně kecáš." Obviní ho vzápětí. 

"Ale jestli ne, tak tě rád přesvědčím, že můžeš kdykoliv. Hlavně ve chvílích, kdy si budeš myslet, že to vážně nejde." V očích se mu blýskne jindy dobře skrývaná provokace. Jen ať si domyslí, kdy by to mohlo být. Rozhodně to bude v situacích, kdy se to bude nejméně hodit. Aoi se z něj vážně zblázní, o tom vůbec nepochybuje. Sevře jeho paže, když proti sobě ucítí jeho klín a trochu se prohne v bedrech, jak kdyby mu chtěl vyjít naproti. Je jasné, jak moc s ním zase cloumá jen tohle a to ho čeká i něco mnohem lepšího. Už jen dotek jeho prstů v něm probouzí neskutečné pocity.

"Ještě chvíli a můžeme vážně zase čekat." Varuje ho přerývavým hlasem. Stačila mu jen chvíle, než se jeho vzrušení vyhoupnou na maximum. Jde taky o to, že se na jejich spojení hrozně těší a ta nedočkavost je až příliš. Působí to neskutečně a Aoiho ho nádherně trápí, i když to asi nebylo úplně prvoplánové. Přesune ruce na Aoiho ramena, která silněji sevře a znovu se trochu propne proti jeho prstům. 

"Vážně mě brzo budeš mít na svědomí." Klidně se svým vlastním rozpoložením nechá ovládat. Jen velmi těžko by se tomu dokázal bránit. Je to opravdu dlouho, kdy s někým byl naposledy a taky dost mladý na to, aby reagoval jinak.

Aoi

"Asi ano..." Souhlasí Aoi, zatímco jej nepřestává dráždit na tajných místech. Přijde mu, že jeho hlas zní spíš jako hrozné funění. Vážně by si měl začít víc věřit a to ani netuší, že ho Kazuki ve svých myšlenkách pořád častuje označením Nejkrásnější muž na planetě. Rozesměje se dokonce i on, když ho Kazuki obviní z kecání a pak si poslechne jeho sliby o tom, že ho velice rychle přesvědčí o jeho potenci a možnostech. Kdo by si podobné přesvědčování nenechal líbit? Kazuki upřesní, kdy a jak by ho přesvědčoval a koutky jdou dolů. Věnuje mu velmi varovný pohled, protože si není jistý, že by odolal a problémů už má vážně dost, ale něco mu říká, že tohle hravé stvoření si to jen tak vymluvit nenechá. Tenhle vztah bude vážně na vlastní nebezpečí a nudit se rozhodně nebudou. 

"Ty tak strašně kecáš..." Vrátí mu jeho vlastní slova, když mu Kazuki vyhrožuje, že by jeho pozornost nemusel už déle snést. Před chvílí se o něj postaral, tak snadno to nepůjde ani jemu. Aoi s tím nemíní přestat, ne dokud si není naprosto jistý, že mu neublíží a taky by lhal, kdyby měl říct, že ho to nezačalo bavit. Kazuki se svíjí jako lasička, prosí ho, aby se pohnuli dál a vyhrožuje vrcholem a Aoiho asi baví ho mučit. Chudáček jeho maličký… Nakonec se však přece jenom rozhodne, že už sám nechce čekat a tak se boky vtěsná víc mezi jeho stehna a konečně do něj začne pronikat. Kazuki je dokonale připravený, Aoi to nemusí zrovna moc protahovat, ale ta těsnost se nedá s ničím srovnat. Už jenom to, že je to kluk, ještě jak je k tomu mladý a útlý. Jeho steny nejsou zrovna hlasité, ale slyšet přece jenom jsou a jsou velmi pravidelné a udýchané. Aoi má dost síly, aby se udržel na předloktích a k tomu spolehlivě řídil svoje boky. I když se mu svaly nerýsovaly jako někomu z posilovny, plavání mu zařídilo široká ramena a pevná záda. Dopřává jim tolik času, kolik je jenom schopný, párkrát musí na chvíli přestat a vážně zatnout zuby, ale nakonec si konečně dopřeje vrchol, který s jeho tělem otřese z několika důvodů. Jednak proto, že Kazuki mu není jedno a cítí k němu mnohem víc, než si vůbec myslel a jednak proto, jak je to dlouho, co nebyl jenom s vlastní rukou. Kazuki byl asi o něco dřív, ale jakmile se Aoi ocitl na vlastním vrcholu, jenom těžko se mu to poznávalo. Vlasy na čele se mu lepí k sobě, ani si neuvědomoval, jak moc divoké se to nakonec stalo. Občas se mu stávalo, že se zapomínal a prožíval doopravdy jenom srdcem a tohle byla jedna z těch chvil. Vždycky se pak cítil celkem provinile a doufal, že se nedozví, jak nevhodně nebo neurvale se choval. Stalo se to i teď. Opatrně se podívá do tváře svého milence. Kazuki má roztomile červené tváře a vypadá stejně udýchaně. Kasal se, že by mu nic drsnějšího nevadilo, tak snad… Aoi nemá strach, že by mu třeba i ublížil, spíš by nechtěl vypadat bezohledně, ale jak tomu poručit? Ještě chvílí zůstává uvnitř něj. Možná by neměl, možná by se měl svalit stranou a nechat ho odpočinout, zbavit ho své váhy, ale je mu tak příjemně… A jeho hlava je jako vždycky tolik plná pochybností nad sebou samým. Až Kazukiho pozná a bude vědět, co mu vyhovuje a co on sám smí, bude to jiné. Nakonec se přece jenom pohne a odvalí se na bok teď už do jejich postele, ale dlaň nechává na jeho hřejícím těle. Jemně si promne rty o sebe a znovu se mu podívá do tváře. +Tohle je horší, než zkoušky ve škole.+ Pomyslí si, ale nahlas to neřekne. Ještě by si Kazuki poklepal na čelo, o čem je schopný mluvit místo romantiky a tak. A při tom Aoi byl vlastně velký romantik! +Teď spíš slon v porcelánu.+