Yumeto
Kdysi ho to lákalo? A teď už to nejde… Nemůže prostě jít a bavit se, protože by to ostatní mohli vidět. Těžko říct, jestli by to mohl dělat Yumeto, aby mu třeba nekazil image. Je mu vidět ve tváři, jak mu uvadly rysy a že nad tím hodně přemýšlí. Není zvyklý lámat si s něčím hlavu, myšlení doopravdy bolí a tohle je pro něj hodně svízelná situace. Proto je rád, když se téma na chvíli odkloní ke spodnímu prádlu. Usměje se, když mu Show řekne, že není obyčejný. Žasne nad tím, jak ho takhle může vidět někdo, kdo má vlastně všechno a jistě se obklopuje úspěšnými a vzdělanými lidmi. On není ani jedno ani druhé. Má svůj obličej, ale to je jediné. Podívá se na něj a doopravdy si prohlédne jeho postavu, ale jenom tak po očku jako by se styděl. "Tobě by slušelo úplně všechno." Broukne tiše, ale myslí to vážně. A pak dojde na ten okamžik, kdy mu bezmyšlenkovitě ukáže kousek svého prádla. Vůbec nečekal, že to bude mít takový efekt a udiveně k němu zvedne oči, ale jakmile mu Show prozradí, co to s ním dělá, usadí se mu ve tváři o něco svůdnější úsměv.
"Takže nejsi jenom na červené krajky, líbí se ti taky fialový satén? Máš docela široký záběr, to se mi líbí." Pochválí ho a vyprskne do dlaně, když mu Show řekne, že z podobných důvodů bude klidně za pitomce. Show mu vzápětí řekne, že mu na něm opravdu záleží a on trochu nejistě přešlápne z nohy na nohu, ale usmívá se. Skloní pohled k podlaze a poslouchá jeho slova o tom, jak všechno cítí. Váží si toho, že s ním Show jedná tak otevřeně. Pootevře rty, když dojde na zlatou klec, ale Show sám si uvědomuje, že tohle nikam nevede. To bylo dobře, protože to by Yumeto vážně nevydržel. Znovu se usměje, když mu Show řekne, že by na něm neměnil vůbec nic. Začíná cítit podivnou tíseň uvnitř své hrudi, cukne sebou jako by si snad chtěl dupnout nebo něco bylo k nevydržení a pak si hrcne zpátky na gauč, kde tiskne kolena k sobě a na nich má položená předloktí a žmoulá svoje prsty. Moc by chtěl souhlasit a zároveň zná sám sebe. Nevydrží nekrást. Aoi měl pravdu… A jak by mu teď vysvětlil, kdo je a co dělá? Že to asi nemá v hlavě v pořádku? A jak vysvětlí Aoimu, proč už ho nenajde doma?
"Ach jo, tohle je tak hrozně těžký." Postěžuje si. Show se dotkne jeho vlasů a pak řekne něco, co přinutí Yumetův pohled doslova vystřelit vzhůru. Pár dní zpátky?
"Oni mě sledovali?" Vypadne z něj vykolejeně. To nevěděl, nevšiml si nikoho a není si jistý, jestli se mu to líbí nebo ne. Ale v tom případě už měl Show slušnou představu o tom, co dělá, kolik má přátel i že občas něco vezme. Probírá se hlavou vším včetně toho, že by se měl vzdát svého bytečku. Rozhlédne se kolem sebe. Ví, že mu tady udělá podobný bordel a nevěří tomu, že by mu to nevadilo. Znovu začne okusovat svůj spodní ret. Showova největší starost je jeho bezpečí. On má tisíc jiných jenom tohle ne. Znovu k němu prudce zvedne oči, když Show začne mluvit o tom, že už ho nikdy nemusí vidět. To nechce, to ví. Poslouchá i to jeho ironické ušklíbnutí nad sebou samým, ale teď se tomu nedovede usmát. Začne si namotávat pro změnu pramen vlasů na prst. Vůbec netuší, co má dělat.
"Záleží mi na Aoim a Kazukim." Řekne, jako by ti dva už patřili k sobě. Možná nedává smysl, proč s nimi začíná, ale hned se k tomu dostane.
"Dřív jsem to neměl moc jednoduché. Byl to Aoi, kdo mi pomohl. Bez něj bych tady nebyl." Mluví naprosto vážně. Ví, že dělám nějaký věci, nelíbí se mu to, ale nekecá mi do života. Jenom by mu vadilo, kde pracuju, protože je to kousek od pekla. Nechci mu o tobě lhát, ani zmizet a už se do jeho života nevrátit. Nepochopí to...“ To je jedna část příběhu.
"Kolik svobody by mi zbylo?" Vyptá se tiše. Teď mu přijde, že žádná.
"Nechci přijít ani o jednoho z vás." Dodá, aby Show pochopil, že i jemu záleží na něm. Asi si ty prsty a vlasy ukroutí.
Show
Nechtěl vůbec dopustit to, aby se Yume takto tvářil. Je mu z toho podivně těžko. Očividně nikdy nestál před podobným rozhodováním a může za to Show. Asi si to vážně nikdy neodpustí. Neměl ho do toho vůbec zatahovat. Bylo lepší, kdyby žil jako do teď a věnoval se jen známostem na krátkou chvíli, kdy jeden od druhého nic nečekali. On od nich nic nečekal. Jenže s Yumetem je všechno jiné. Naštěstí ho alespoň na chvíli rozptýlí a ještě obdrží kompliment."Arigato. Nejsem si jistý, že úplně všechno, ale většina snad ano." Je mu na očích vidět, že sice je sebevědomý, ale tohle měla být spíš jen pobavená poznámka. Zároveň je hodně vděčný, že mu to řekl. Dost ho to zahřálo. Úsměv je o něco vřelejší, když mu Yume předvede svůdnější pousmání. Začíná toho na něj být příliš a může jen děkovat za svou trpělivost, jinak by asi na té pohovce skončili. Je to ale velká zkouška a Yume asi ani netuší, jak moc. +Nejspíš škoda.+ Asi mu to brzo řekne, aby věděl, jak na něj působí. Má pořád pocit, že Yume trochu pochybuje, že by pro něj byl opravdu tak sexy, možná spíš důležitý. Show ho o tom klidně několikrát ujistí, v tom nevidí vůbec žádný problém.
"Hm, myslím, že to není tak úplně ono." Prohodí, když se začnou bavit o saténu a na co je a na co není.
"Začínám mít neodbytný pocit, že jsem hlavně na tebe a budu rád zkoumat, co máš na sobě a pak co mít nebudeš." Trocha provokace se mu zamlouvá a nechce se držet zpátky, když si s tím Yume začal.
"Rád se ujistím, že ti fialová opravdu sedne, hlavně půjde asi o střih, ten není vidět. Ne tak úplně. Možná bys mi to mohl popsat." Doplní ještě svou provokaci a nejradši by si ho za pas přitáhl k sobě a políbil ho. Naštěstí se ještě ovládne, protože dojde na další vážná témata. Radši by zůstal u toho saténu, ale vážně. Povzdechne si, když se Yume zhroutí na pohovku a je mu z toho podivně těžko. Nechtěl mu přidělávat vrásky, ale očividně se to děje. Pokud někdo někomu ubližovat na kom mu záleželo, hrozně by ho mučil. Jenže, jak může mučit sám sebe? No asi už to vlastně dělá.
"Yume-chan." Osloví ho měkce a pak se zarazí. Najednou vypadá i trochu na rozpacích.
"Hai. Říkal jsem, že mám o tebe strach. Když jsem viděl, co se stalo, jsem rád, že jsem to udělal. Ano, je to tvé soukromí, ale tvůj život je pro mě to nejdůležitější." Ujistí ho znovu, že udělá maximum proto, aby ho udržel bez jediného škrábnutí. Je roztomilý, když si začne namotávat vlasy na prsty a zároveň Showa mrzí, že ho staví do takové situace. Je dost sobecký na to, aby ho neposlal obratem domů a třeba mu nahlas, že mu na tom nezáleží. Chce ho u sebe, ale ta cena je možná až příliš vysoká. +Taky nemusí chtít, pořád si to může rozmyslet.+ Připomene si, ale hned si v hlavě podobné myšlenky zakáže. Yume začne mluvit a Show ví, že je zle. Stačí mu jen Kazukiho jméno. Aoiho by mu klidně dovolil, ale na Kazukiho má spadeno už od začátku. Přišel kvůli němu o peníze a to se jen tak neodpouští. Nechá na chvíli oči zabodnuté do země a zatím mlčí. Teď je to on, kdo nadmíru přemýšlí. Možná by to mohl zahrát tak, že by Yume nepoznal, kdo si brousí zuby na Kazukiho, ale…Zvedne k němu oči a ví, že mu nic neudělá. Trápil by se, kdyby se té malé potvoře něco stalo a to…Ne, nedovolí. Bude ho to stát hromadu vysvětlování a někdo to odnést bude muset, ale když bude dost šikovný, nějak to uhraje. Prostě to zkusí anebo vymyslí něco jiného.
"Dokážu pochopit, že ti na nich záleží." Promluví po chvíli, než přejde před pohovku a přidřepne si, aby mu byl blíž. Dlaně nechává položené ze strany jeho lýtek.
"Yu-chan. Vím, jaký máš koníček. Poznal jsem to už v tom obchodě." Začne tím nejjednodušším.
"A líbí se mi to, i když bych si nikdy nepomyslel, že by to tak mohlo být. Líbí se mi, o co ti ve výsledku jde. Vidíš kouzlo ve zdánlivě bezcenných věcech. Závidím ti, to já moc neumím." Usměje se na něj, ale hned zvážní.
"Kdyby to bylo po mém tak vůbec žádná. S tou druhou variantou by jí bylo víc, ale pořád to podle mě není dost." Povzdechne si.
"Ale možná bych měl třetí." Zvedne se, usadí se vedle něj a přitáhne si k sobě do objetí.
"Nebudu tě nutit se někoho vzdávat. Mohl bys zůstat u sebe doma. Dám ti kartu, která tě sem pustí kdykoliv budeš chtít. Můžeš tu zůstat, jak dlouho chceš. Budeš potřebovat domů, nebudu ti bránit. Budeš chtít jít za Aoim, klidně můžeš. Nebudu tě omezovat vůbec v ničem, jen…Vezmi si mé muže, aby byli s tebou. Slibuju, že o nich nebudeš vědět. Budou tě hlídat jen na ulici, do soukromí ti nepolezou. Můžu ti dát přívěšek na klíče. Budou dost daleko a zároveň dost blízko, aby tě ochránili, když bude potřeba a dáš jim signál, nemůžu být všude bohužel." Trochu se odtáhne, aby se na něj podíval a odhrne mu pár neposedných pramenů z tváře.
"Ale dnes tě prosím…" Odmlčí se na chvilku, než se dotkne hranou ukazováčku jeho brady a skloní se k jeho rtům.
"Zůstaň tu se mnou." Zašeptá mu do nich, než ho zlehka políbí.
Yumeto
Jsou chvíle, kdy Yumeto prostě červená i přes svůj make-up a to je právě teď. Vypadá to, že i kdyby si natáhl spodky po dědečkovi, Show z toho na něm udělá dokonalý módní kousek a bude mu to připadat sexy a to bylo vlastně hrozně hezké. Rozpaky na něm musí vidět. Prý popsat… Cuknou mu koutky, jenže mezi nimi zbývá dořešit ještě nějaká zásadní témata, než bude Yume moct všechno hodit za hlavu a pořádně se uvolní. Jak to tak vypadá, Show si jeho ochranu nenechá vymluvit, pokud mu Yumeto vysloveně neřekne, že už si ho nepřeje nikdy vidět. Vlastně by mu to mohlo být jedno, dneska se sám přesvědčil, že noční ulice není nic příjemného, dokonce ani v jinak bezpečném Tokyu a on se na ní chce pohybovat. Když Yumeto začne mluvit o svých přátelích, Show je dlouhou dobu ticho a vypadá to, že hodně přemýšlí. Asi je to opravdu velký problém, ale i když ho Show přitahuje a s Aoim nic nemá, ví, že by ho po tom všem neopustil. Asi to byla úplně pitomá volba pro život, ale nemohl zahodit to, co on nebo dokonce Aoi prožili v minulosti. Když Show promluví znovu, začne s tím, že to dovede pochopit a Yumeto k němu zvedne oči, které se nebezpečně začnou naplňovat nadějí. Show si před něj přidřepne, položí dlaně na jeho nohy a pak řekne něco, po čem Yumetovi spadne ledový kámen na dno žaludku. On ví, jaký má koníček. Všiml si toho… Zatváří se snad i provinile, ale pak se stane něco neuvěřitelného. Show mu řekne, že se mu líbí podstata toho, proč to vlastně dělá. A to se děje ve kterém vesmíru? Je to první člověk, který ho nenabádá, že je to špatné, ba dokonce patologické. Který v tom spatřuje to samé, co Yume samotný. Je to tím, že Show nehraje podle zákona? Že se na věci dívá úplně jinak? A nechtěl od sebe Yumeto moc, když se snažil žít běžným způsobem podle pravidel? Co když se v něm Aoi úplně spletl? +Bude tak zklamaný...+ Jenže jeho to k Showovi táhne a po tomhle prohlášení čím dál víc. Konečně někdo, kdo mu doopravdy rozumí, místo aby nad tím jen přivíral oči, protože ho má rád. Jakmile se zeptá na možnosti své svobody a Show mu docela rezolutně řekne, že po jeho by nebyla žádná, vrhne po něm pohled nakopnutého štěněte. +Ale no tak, ty si taky chodíš, kde tě napadne.+ Řekne mu alespoň v duchu, i když se zdá, že Showův rozvrh je docela pevně naplánovaný. Show ale ještě neskončil a nabídne mu dokonce třetí možnost. Při ní se posadí na pohovku přímo vedle něho a přitáhne si ho do svého obětí. Yumeto se o něj opře nejdřív bokem a pak si položí spánek na jeho rameno. Poslouchá ho, jak mu vypráví, že by si svůj byt nechal a sem chodil podle potřeby. On, cizí kluk, co krade. Jde mu z toho hlava kolem, obzvlášť po tom, co Show říkal, jak sem nikdo nesmí. Co když nebude dost opatrný? Show má ale podmínku a tou je jeho neustálý dozor z bezpečnostních důvodů. Vlastně… je to jako soukromá ochranka, která se postará o to, aby ho nikdo nesledoval a on tak Showa neohrozil a jemu se to vlastně líbí. Uvědomí si, že je mu celkem jedno, že budou Showovi hlásit, kam chodí a za kým, zatím mu nepřipadá, že by ho to kdy mohlo nějak omezovat a tím se znovu prokáže jeho bezbřehá naivita, ale už je prostě takový. Může si dělat, co chce a zároveň být s ním a to je teď jediné, na čem mu záleží. To, jak je Show nebezpečný a co by se dělo, kdyby třeba žárlil, to nedovede vymyslet. "Tak dobře." Řekne mu s najednou rozzářeným obličejem a nechá se od něj políbit. Je to opatrné políbení, ale velmi důvěrné.
"Tak… bys možná mohl zkontrolovat ten střih mého prádla." Zašeptá mu do rtů. Najednou jako kdyby bylo dovoleno všechno. Ono nejspíš je…
Show
Yumetovy rozpaky jsou to, co na něm Show skutečně obdivuje. On sám to snad neuměl, možná to z něj už v dětství vymýtil otec jeho výchovou. Ostatně v jeho světě něco podobného snad vůbec nemělo místo. Bude se pokoušet do nich Yumeta dostávat co nejčastěji, protože jeho červenání je prostě kouzelné. Jsou však věci, které u sebe bude muset hodně rychle vyřešit. Některé záležitosti by neměly být jen tak přehlédnuty a zároveň jsou tu i takové, které u Yumeta prostě přehlíží. Přece to záleží jen na něm, co bude akceptovat a u koho no ne? Kdyby chtěl být kladná postava ve hře, dá se třeba k policii. Ano, on sám si svůj výběr obhájí a s tím ostatním…Se taky nějak vypořádá. Kdyby to nedokázal, nemohl by být tam, kde je dnes. Musí se zlehka pousmát, když se začne Yumeto tvářit provinile. Nechtěl mu prozrazovat, že o jeho zálibě ví a ještě chvíli si to nechat pro sebe. Měl v plánu mu přichystávat nějaká ta překvapení tak, aby o tom nevěděl, ale to snad půjde, i když to ví. Zvedne ruku a pohladí ho konečky prstů po tváři. "Neměj strach, není nic, co bych na tobě chtěl měnit. Ostatně oba dva si bereme věci, které chceme. V tom není rozdíl, jen ty mé jsou více…" Odmlčí se, aby našel ta správná slova
"Přímočaré. Jen ty vidíš, to co ostatní ne. Věci, které chci já, chce i velká část mého okolí. Oproti tobě jsem vlastně nudný." Snaží se to celé obrátit na mnohem přijatelnější notu. Třeba se mu to podaří a konečně vymaže veškeré pochybnosti Yumetovi z hlavy.
"Kdybych to v tobě chtěl potlačit, už to nebudeš ty." Opravdu si to myslí a nejspíš by hodně potrápil každého, kdo to viděl jinak. Kdyby tušil, že ten někdo je třeba Aoi, i když se k němu chová hezky, nejspíš by měl pěkně zavařeno. To naštěstí neví a je možné, že se to nikdy nedozví. Vážně je zvědavý, co Yume řekne na jeho nabídku. To už ho na pohovce tiskne k sobě a vůbec se mu nechce jej pouštět. Kdyby mu řekl, že na to nepřistoupí, asi ho začne vážně přemlouvat mnohem víc, ale z druhé strany doufá, že to nebude potřeba a Yume bude chtít sám od sebe. Pozoruje profil vedle sebe a snaží se z jeho tváře odhadnout, jak se rozhodne. Yume mu říkal, že je čitelný, pro něj však pořád není a vlastně si přeje, aby se to nikdy nestalo. Líbí se mu ta atmosféra, která mezi nimi panuje a taky to, že sám je pořád trochu na jehlách, co přijde později. Příjemný adrenalin, jen trochu jiný, než jaký žil doposud. Promne si rty o sebe a pak Yume konečně po dlouhém tichu promluví. Show chvíli přemýšlí, jestli se třeba nepřeslechl, ale když si uvědomí, že s ním Yume opravdu souhlasil, upřímně se pousměje.
"Ani netušíš, jak velkou radost z toho mám." Vydechne tiše a jeho šepot zní i hodně úlevně. Když se po polibku mírně odtáhne, obočí mu jde malinko nahoru a hned jak mu plně doteče obsah Yumetových slov, blýskne se mu v očích.
"Hm, tak je nejspíš čas, abych ti ukázal ještě jednu místnost, kterou mám opravdu rád." Dodá a pak se pomalu zvedne. Jendou dlaní svírá tu Yumetovu a vede ho pomalu do své ložnice. Dneska prostě chce být pohodlný a nechce ho na poprvé někde opírat. Pohovka sice byla velká, ale taky nebyla tolik široká, aby se tam pohodlně vlezli. Zastaví se kousek od postele, otočí se čelem k němu a pak se pohodlně usadí na její kraj.
"Potřebuju důkladný průzkum." Prohodí svůdně, než prsty zaklene na lem jeho kalhot a přitáhne si ho mezi stehna, která dá víc od sebe, aby měl dostatek prostoru. Vzhlédne k jeho tváři a během vteřiny už má zapínání kalhot povolené a začne mu ho pomalu stahovat. Je znát, že si to užívá a postupuje milimetr po milimetru. Každý nově objevený kousek prádla pohladí konečky prstů, ale jen to nic víc.
"Opravdu příjemný…materiál." Pravý koutek s emu pozvedne, jakmile na chvíli znovu vzhlédne. Je tak v polovině jeho chlouby, než se znovu zastaví a svůj dotek zopakuje. Tentokrát k němu ale přidá i rty, které zlehka přitiskne na jeho podbřišek v krátkém políbení a pak do bělostné kůže vydechne.
"Najednou mám pocit, že mám na všechno málo času." Povzdechne si a hrané to rozhodně není.
Yumeto
Show ho znovu a znovu ujišťuje o tom, v jakém světle ho vidí a že není nic, co by jeho názor pokazilo, i když už zná jeho tajemství a Yumeto mu to beze zbytku věří. Rád si tím nechá plést hlavu, i když si o Showovi vůbec nemyslí, že by byl nudný nebo že věci, které dělá, jsou obyčejné, už jen proto, kým je. Zároveň se mu však líbí, co v jeho koníčku spatřuje a sám se cítí úplně jinak, než jako nemocný zlodějíček. Dodává mu pocit jakési výjimečnosti a taky toho, že i podobné koníčky mohou mít přesah. Když souhlasí s jeho návrhem a ozve se Showovo úlevné zašeptání, Yumeto se na něj podívá trochu překvapeně a taky velmi vřele. Tolik mu na tom záleží, je si tím jistý. V žaludku se mu zatetelí hejno motýlku, když dojde na ukázky místností a on moc dobře ví, že se to dneska stane všechno. Možná je to rychlé, možná to na začátku vůbec nečekal, ale teď už nechce couvat. Jejich vztah má hodně podmínek, hodně překážek a když si všechno vyříkali a souhlasili, není důvod něco odkládat a chodit spolu jenom tak. Ani si nemyslí, že by Show chtěl ve svém postavení něco podobného podstupovat. Byli oba dva dospělí, nerandili poprvé a tyhle věci k vážnému vztahu prostě patřily. Yumeto byl přesvědčený o tom, že když někoho nezaujmete v posteli, tak prostě končíte i přes jiné nesporné kvality, pokud zrovna nejste třicet let manželé se dvěma dětmi. Takže je odhodlaný udělat hodně pro to, aby si svůj nový vztah udržel. Show toho bude mít za sebou hodně, je to mafiánský šéf, mohl si ukazovat na koho chtěl a v nočních podnicích bylo hodně šikovných a zkušených lidí, ale Yumeto má něco navíc. Show o něj od počátku usiluje, ne naopak. Show vstane a za ruku si ho s sebou vede do ložnice a jakmile jsou v ní, Yumetovy oči začnou těkat po vybavení a všem okolo. Je tu hodně osobních věcí, skříně, toaletní stolek a asi šperkovnice a on cítí, jak ho začínají brnět prsty. Nadechne se a na chvíli ten dech podrží v plicích, ale Show se usadí na postel před něj a přitáhne si ho mezi stehna, takže si znovu získá jeho plnou pozornost. Chce se mu omluvit za svou roztěkanost, ale je si jistý, že on si toho všiml a má pro něj pochopení. Snad ho bude mít i na to, až se mu Yume bude uprostřed noci hrabat ve věcech. Usměje se na něj, když dojde na ten průzkum a jeho kalhoty hodně rychle povolí. Zatím tam jenom tak stojí s rukama podél těla, ale jakmile se ho Show byť jen nepatrně dotkne na látce prádla, zvedne ruce a opatrně se dotkne jeho vlasů. Jsou pečlivě upravené, cítí nějaký vosk, ale dneska mu je rozhodně pocuchá. Kalhoty jdou ještě o kousíček níž a Show se ho dotkne rty na holé pokožce nad prádlem. Yumetovi připadají velice horké a sametově příjemné. Když si Show povzdechne, že mají na všechno málo času, pohladí ho něžně po vlasech. Noc jim nejspíš uteče rychle, protože toho spolu prožili tak málo, ale on doufá, že snad nebude tak zle. Uměl se sice zapomenout i na několik dní a tuší, že Show bude hodně v práci, ale všechno teprve začínalo, jejich dobrodružství bylo na začátku a on toho udělá hodně proto, aby s ním mohl být co nejvíc. Spíš se bojí, až bude muset před Aoim všechno přiznat, ale to teď v jeho hlavě nemá místo. "Tak bys měl spěchat, abys to všechno stihl." Pošeptá mu odvážně a rozverně se uculí. Ještě pořád se nestydí, ale nejspíš to později přijde. Nechce, aby ho Show přejel a během deseti minut byl konec, spíš to myslí tak, že na prohlížení vláken levných krajek bude čas jindy. Měl by se asi stydět za svůj sociální status a za to, že věci na něm byly vážně levné, ale příjemné bylo, že se ten pocit z Showa i pří vší jeho dokonalosti vlastně nedostavoval. Ani jednou mu to nedal najevo.
Show
Kdyby jen tušil, nad čím Yume přemýšlí, řekl by mu, že mu tím vším vlastně dává za pravdu. Od začátku z něj měl pocit, že je někdo opravdu výjimečný, kterému záleží na svém okolí. Kde kdo by mohl říct, že ne, protože si bere věci jiných, ale tak to vůbec nebylo. Už jen to, že mluvil o svých přátelích. Kdyby mu to chtěl odmítnout a Yume by třeba i souhlasil, už by to nebyl on. Myslel vážně, když říkal, že se mu na něm líbí úplně každý kousíček a proto došlo i na třetí návrh. Prostě ho chce poznávat bez nějakých omezení. Nejde to tak úplně, jak by si přál, ale udělá proto maximum, aby to jeho nový objev, co nejméně pocítil. Když ho vede do ložnice, vyloženě si užívá Yumetův výraz. Čekal, že takový bude, i když už předem věděl, že ho tolik neohromí vybavením, ale spíš různými šuplíky a krabičkami na šperky. Je toho tady hodně co prošmejdit a co si odnést. Show mu s radostí věnuje úplně všechno. Samozřejmě, se bude tvářit, že si toho vůbec nevšiml, jen aby mu udělal radost. "Yume-chan." Broukne ještě po cestě s upřímným úsměvem, který v jeho společnosti používá až podezřele často.
"Budeš na to mít času, kolik jen budeš chtít." Ujistí ho, že tady má volné pole působnosti a může si tu dělat, co se mu jen zlíbí.
"Teď ale nejsem schopný počkat." Dodá, aby bylo jasno, že ho nutně potřebuje u sebe a musí si ho pěkně vybalit. Rozhodně mu teď nechce dát prostor, aby tu šmejdil, to by tu taky mohli být týden. Vzhlíží k němu, by věděl, jestli se mu to líbí nebo ne a užívá si dosyta každý nový milimetr odhalené pokožky. To, že to prádlo ještě nevidí celé, dráždí jeho představivost a už ví, co bude první nákup. Vykoupí klidně celý obchod plný barevných a kvalitních látek a bude se kochat tím, co si zrovna vybere.
"Těším se, až ti prozradím, co mě právě napadlo." Prohodí do jeho podbřišku a pro sebe se spokojeně uculí. Sám by si hrál ještě chvíli, ale Yume na to má zdá se jiný názor. Už spokojeně přivírá víčka pod jeho doteky ve vlasech, i když by jindy prskal, že mu zničí účes. Některé prsty prostě umí spoustu věcí a taky si je u něj můžou dovolit. Obočí mu jde malinko nahoru, stejně jako koutky v nevypočitatelném pousmání.
"Tak spěchat, hm." Krátce si přejede špičkou jazyka přes spodní ret, pak ho popadne v pase a skolí vedle sebe na postel. Na jeho postavě to možná tolik vidět není, ale má dost natrénováno. Je to logické, musí se umět bránit. Ve společnosti, kde žije, musí být připravený na všechno. Poposune se na posteli kousek výš k němu a dlaní zamíří rovnou do jeho klína. První ho pohladí jen přes látku a zajede opravdu daleko.
"Zkoumám střih." Odůvodní si to během vteřiny.
"Dokážu to i poslepu." Dovysvětlí ještě, ale nakonec mu to přece jen nedá, zvedne se a první ho připraví o kalhoty. Nedokáže se bránit užaslému výrazu, když ho celého vidí. Dlaní pohladí celou stranu jeho nožky až se i pohledem zasekne na jeho prádle.
"Opravdu…Tento střih je na tebe jako dělaný. Některé věci prostě nádherně vynikají." Nešetří slovy i teď, i když je znát, že se mu dech znatelně prohlubuje. S hravějším výrazem ho zatahá za lem prádla.
"Yu-chan, doufám, že mi odpustíš, když ti něco hezkého koupím. Bude toho hodně, protože mám obavy, že ti bude slušet úplně všechno a já to budu chtít vidět." Nakonec mu přece jen prozradí, na co myslel před chvílí.
"Jen některé kousky nenos do práce nebo vážně začnu žárlit. Ty nejlepší bych si rád nechal jen pro sebe." Nechce mu nic zakazovat, to ani v nemenším, jen by chtěl, aby věděl, že mu na tom opravdu záleží. Konečně se pohledem dostane až k jeho tváři a nakloní se, aby ho mohl znovu políbit. Tentokrát s tím však jen tak nepřestane.
Žádné komentáře:
Okomentovat