Mirai x Kamijo - Jeden by řekl, že se některé věci stát nemůžou. - část 1.

(restaurace)

Mirai

To ráno se jí nevstávalo vůbec snadno. Nakonec ji někdo donesl do ložnice, ale jako posledního si pamatovala svého strýčka. Dlouho jí trvalo, než si uvědomila, že tohle není její pokoj a přesto je jí nějak povědomý. Byla stále v Dračí rezidenci a včerejší oslava se pěkně zvrtla. Takhle hrozně ji hlava snad nikdy nebolela a jak dnes zvládne všechny schůzky, to tedy neví. Celá rodina měla ve zvyku scházet se také u snídaně, ale tu by dnes klidně ráda vynechala. To se bohužel nehodilo. Když se tam potká s Die, kterého rodina konečně pustila k nim, ale jen proto, že už šlo prostě jenom o formální snídani, dost se jí uleví. Bude se moci svěřit do jeho rukou a odpadnout s Aspirinem ve skleničce hned, jak se za ní zavřou dveře jejího auta. Před ním netajila vůbec nic a nebylo potřeba si držet tvář. Bylo to osvěžující mít někoho takového. Ani ve snu by ji nenapadlo, co by se tady mohlo v noci dít. Podle ní byl Die dokonalým prototyp neulovitelného lva salónů, od kterého něco jako závazky nehrozilo ani kdyby nastal konec světa. Kdyby ji takhle viděl Kamijo, asi by se hodně divil a možná by zrušil všechno, co se pro ni chystal udělat. Bylo to zvláštní, že byl jednou z prvních osob, na které to ráno myslela. Díky bohu vypadali všichni stejně upraveně, takže u stolu nikdo moc nemluvil a nevyžadoval ostrovtip ani bystré komentáře. Nakonec budou všichni rádi, až se každý zavře do své ložnice, zejména Hide vypadal, že je vyhodí každou vteřinu. Během celého následujícího týdne bylo potřeba zařídit dost věcí, ale především musela vedení své společnosti představit Kamija. Zatím neosobně, ale prodávala mu podíl a brzy tady bude zasedat s nimi. Musela si připravit mnoho věrohodných podkladů, kterým by jim zavřela ústa a přinutila věřit tomu, že jej skutečně potřebují. Nechtěla, aby si lidé mysleli, že ho tam dosazuje z osobního rozmaru ať to stojí, co to stojí, takže potřebovala skutečně neprůstřelné argumenty. Po večerech trávila mnoho času s dary, které jí věnoval. Byly to jedny z mála vzpomínek na rodiče, které měla a navíc velmi osobní. Maminčino kimono a otcovy zbraně. Oboje si vezme ve svůj vlastní svatební den. Mirai byla velmi emancipovaná, ale zároveň se nikdy nevzdala myšlenek na rodinu. Jednou chce stanout v čele města a pokračovat v klanu svého otce se svými vlastními dětmi. Zvládne tohle i mateřství. A k tomu byla oficiální a tradiční svatba důležitá. Nejspíš by to měl být někdo z vlivné rodiny, s kým by spojila své síly, ale takoví muži si rádi mysleli, že moc sami převezmou. Ne… Bude to někdo úplně jiný… Nakonec Kamijovi doopravdy zavolala, aby si s ním domluvila schůzku. Dohodli se na sobotním večeru, ale místo samozřejmě vybírá a zajišťuje on, takže ji vyzvedne před mrakodrapem její firmy a zbytek je prozatím tajemstvím. Za tu chvilku, kdy jej stačila poznat, je jí jasné, že to bude něco luxusního. Rozhodně nemusí váhat s outfitem, nebude to žádná procházka po nočním lese, ani něco, kde by potřebovala teplákovou soupravu. Půjde prostě o nějakou nóbl restauraci nebo podobné místo, takže si zvolí krajkové mini šaty s lodičkovým výstřihem, decentní doplňky a nechá si rozpuštěné vlasy, pouze lehce navlněné v glamour stylu. Podobné oblečení se hodí všude, pokud zrovna nejdete do státní opery. Snad by ji na to upozornil? Nechce čekat nedočkavě na chodníku, takže si počká, až ji správce budovy upozorní, že na ni dole čeká auto. Teprve potom naposledy zkontroluje svůj vzhled v zrcadle a sjede výtahem dolů. Je to jen pár vteřin, než vyjde Kamijovi v ústrety. Je okouzlující jako vždycky. On, samozřejmě. Podá mu svou dlaň, aby jí mohl pomoci ze schodů. 

"Dobrý večer." Usměje se na něj. Má zvláštní pocit. Tento večer zaručeně něco přinese.

Kamijo

Kamijo měl od večeru strávené s Mir spoustu práce. Musel zařídit ještě několik důležitých věcí, aby všechno probíhalo hladce. Jeho jméno nebylo v této zemi příliš známé, ale to bral jako své plus. Když bylo potřeba odtajnit své kontakty zde, aby budil větší důvěru. Nešlo to jednoduše, protože už jednou z této země odešel a těžko se vracelo, ale i přesto si našel svou vlastní cestičku. Šlo to dobře i díky velkým firmám, jejichž sponzorem se stal. Některé kontakty byly užitečnější než jiné a dávaly mu do ruky potřebné informace, které mohl později použít. Šlo jen o drobnosti, ale pokud počkal na tu správnou chvíli, hodili se i ony. Byl velmi potěšen, když mu Mir zavolala a domluvila si s ním termín jejich schůzky. Dávalo mu to další pomyslný bod, díky kterému se dál posouval ve svém plánu. Jenže už to nebylo jen o tom. Uvědomil si, že se opravdu těší na setkání s ní a začal přemýšlet nad tím, jak celý večer pojmout, aby to nebylo očekávatelné a zároveň nic přehnaného. Někdy bylo velmi složité vybalancovat takové věci, ale věřil tomu, že to zvládne. Chtělo to jen precizní přípravy a to nebylo nic, co by nezvládl. Věnuje se přípravám po večerech, neponechává nic náhodě a v den jejich schůzky ještě ladí detaily. Hlavně musí svého řidiče poslat na letiště, aby přivezl určitou osobu. Bez ní by to šlo jen velmi těžko. Sám se po poledni vydá do jedné z budov, kde v nejvyšších patrech dnešní schůzka proběhne. Restaurace dokonale změnila svou podobu a on je opravdu spokojený. Taky majiteli nechá velmi tučnou odměnu. Počká ještě chvilku, než se dostaví konkrétní osoba a projde s ní dnešní menu, které měli předem dohodnuté. Všechno je na místě a teď je čas, aby se připravil a vyzvedl svou dnešní společnost. Když nasedá do nejnovějšího modelu Toyoty Century, má na sobě bílé sako, které přesně kopíruje tvar jeho těla a pod ním bílou košili, kterou nedopnul u krku a má lehce ozdobený lem. Jen nenápadně, aby nic nerušilo šperk, který má v sobě vsazený rudý kámen. Upnuté kalhoty těsně obepínají jeho nohy a jsou schované ve vyšší botách. Pro něj to není nic přehnaného, dokáže být i okázalejší, ale pro tuto společnost to asi nebude nic obvyklého. Na tom však pro tentokrát nezáleží. Na sedadle vedle něj leží obrovský pugét rudých růží, bez kterých by si dnešní večer nedokázal představit. Netrvá to dlouho a dorazí před budovu. Sám vystoupí z auta a čeká s pohledem upřeným na vchod. Jakmile se Mir objeví na tváři mu vyvstane úsměv. Je opravdu nádherná, krásnější ženu by jen těžko hledal, a když k tomu připočítá její osobnost, kterou ho naprosto okouzlila, nemohl by si přát lepší společnost. 

"Krásný večer." Popřeje jí na oplátku a vykročí k ní. Automaticky zlehka sevře její dlaň a naznačí políbení na její hřbet. 

"Mám obavy, Mir-san, že budu dnešní večer mít velké problémy soustředit se na cokoliv jiného, než na myšlenky na to, jak moc nádherná jste." Zůstává zatím u vykání, protože je pořád kolem spousta lidí. Odvede jí k autu a ještě před tím než jí dovolí usednout, vytáhne pugét růží a předá jí ho.

"Je jich trochu škoda, ve vaší náruči jistě zvadnou závistí." Pousměje se mírně a v očích se mu zablýskne, když si ji ještě jednou prohlédne. Pomůže jí usadit se do auta, a jakmile za ní řidič zavře dveře, přejde na svou stranu a usadí se vedle ní. Mají připravenou lahev sektu, také nalije skleničku a předá ji, než obslouží sám sebe. 

"Jsem opravdu velmi rád, že jste si na mě udělala čas. Arigato za tu příležitost strávit večer v tak okouzlující společnosti." Komplimenty mu jsou na jazyk sami. 

"Dlouho jsem přemýšlel, jak dnešní večer pojmout a přiznám se, že některé věci se mnohem lépe organizují v Paříži, než tady, ale….Doufám, že se mi povedlo vytvořit menší výlet za hranice všedních dní v Tokyu." Ten večer, kdy se poprvé viděli, padla myšlenka na výlet do Paříže, ale to nebylo reálné vzhledem k jejím časovým možnostem, proto kousek z tohoto nádherného města přesunul sem. Restaurace, kterou vybral a pronajal pro dnešní večer, se změnila k nepoznání. Zkopíroval styl jedné z jeho oblíbených míst v Paříži a místo výhledu na Tokyo obstarat věrohodnou projekci výhledu na centrum jeho oblíbeného města. V dáli je na projekci vidět i Eiffelova věž. Osoba, kterou dnes nechal přivézt z letiště, byl jeden z jeho známých, který byl velmi vyhlášeným kuchařem právě ve Francii. Menu i výborné víno bude pocházet právě z této země. 

"Doufám, že jsem příliš nenarušil tvůj program." Teď v bezpečí si dovolí přejít na důvěrnější notu, zároveň dává najevo, že si uvědomuje, jak zaneprázdněná musí být.

"Die-san nikde?" Přece jen se neubrání menšímu odlehčení. Ne, dnes mu vážně chybět nebude.

Mirai

Kamijo vezme její dlaň do své a předvede ukázkové políbení, aniž by se jí dotkl. Zatímco je skloněný, Mirai si ho může dosyta prohlížet a říká si, že ji naprosto zastíní. Už jen pro ty jeho blonďaté kučery a modré oči, ale on si navíc ještě oblékne bílou a rozhodně to není klasický večerní oblek. V Japonsku se z řady moc nevybočuje, ona svým způsobem taky nijak zvlášť nevybočuje, ale on je jako rudá barva na semaforu, zatímco přechází školka. Když se Kamijo zase narovná, nasadí Mirai příjemný a zcela běžný výraz s decentním úsměvem, ale skutečně jí vzal dech. A ten jeho rudý šutr pod krkem taky. +Copak to je a kolik tě to stálo?+ Zeptá se ho alespoň v duchu, i když má sama svých šperků dost. Na tohle je kdejaký diamantový náhrdelník krátký. 

"Děkuji." Poděkuje mu za jeho krásná slova, zahrne si pramen vlasů za ucho a elegantně projde okolo jeho auta. Kamijo z něj vyndá kytici a je opravdu překrásná. Mirai už dostala hodně krásných květin, ale tohle nikdy neomrzí žádnou ženu. Vřele se na něj usměje, spíš jako na přítele, než na pracovní kontakt a pak usedne na koženou sedačku. V autě to voní nezvykle a jinak a je to vzrušující vůně. Opatrně odloží květiny tak, aby jim nepřekážely a zároveň se jim nic nestalo, připoutá se a pootočí své tělo směrem k němu. Dbá na svou bezpečnost. Přece jenom málo kdo na světě ví, jaké to je vstát ze smrtelné postele a něco takového už nikdy nebude zbytečně riskovat, jakkoliv byl její život každý den nebezpečný. Auto se dá tiše a plynule do pohybu a ona sleduje svůj dnešní doprovod, jak rozlévá šampaňské. Má francouzskou etiketu. 

"Těším se, až ochutnám." Řekne mu a převezme si sklenku, aby si s ním připila a smočila v něm své rty. 

"Opravdu výborné." Pochválí ho, aby měl radost. Kamijo vypadá, že dělá opravdu všechno proto, aby se jí zavděčil a to je potřeba ocenit. Není nic horšího, než demotivovaný muž. Přikývne na jeho poděkování ohledně dneška. Stálo ji to skutečně hodně času a zařizování, ale začíná si být jistá, že tahle investice se jí vrátí zpět a bude to ještě to nejmenší, co pro to mohla udělat. 

"Chystáte něco velkolepého?" Zeptá se ho s nádechem zvědavosti, když mluví o přesunu Paříže. Když se jí Kamijo otevřeně zeptá, jestli nějak narušil její program, pootevře rty, aby mu zdvořilostně řekla, že ne, ale pak si uvědomí dvě věci. Jednak není typický Japonec, který potřebuje chlácholit a jednak by měl znát mnohé, pokud spolu budou takto spolupracovat. 

"Vlastně ano a především ve firmě to jsou trochu veletoče, ale tak, jako se snažíš ty zařídit to nejlepší pro mě, tak se ti to snažím už nyní oplácet i já." Řekne mu a přejde na jeho tykání. Tady to opravdu nevadí. A pak se musí opravdu upřímně rozesmát, když se jí Kamijo zeptá, jestli je nebude doprovázet Die. 

"Hmm, jeden by si skoro myslel, že ti padl do oka a teď ti tady bude chybět. Mohl jsi klidně pozvat jeho." Mrkne na něj, ale i když uměl být Die nezvykle zábavný společník, byla místa, kam dokonce i ona chodila raději sama. Jako třeba na potencionální rande. 

"Řekněme, že nikdy nemůžeš vědět, jestli mě někde z dálky nehlídá a jestli všechno, co uděláš, nemá ještě jednoho svědka." Trochu ho trápí, i když Kamijo by před Die jistě zábrany neměl. Šlo spíš o to, že jistý druh mužů byl rád, pokud měl některé věci doma jenom pro sebe a ne, když je viděly stovky dalších očí. Je Kamijo exhibicionista, nebo si taky rád hýčká svoje za zavřenými dveřmi?

Kamijo

Kamijo se přistihne, že ji opravdu obdivuje. Už jen za to, jakým způsobem vystupuje a co z ní vyzařuje. Má chvilky, které jednoho nutí před ní pokleknout a poklonit se a pak zase jiné, díky kterým by byl jeden schopný vystavět hradbu před celým světem. Neujde mu její jemné gesto, kdy si zahrne vlasy za ucho. Ano, i takové detaily jsou v jejím podání úchvatné. Plánoval si opravdu hodně po příjezdu do Japonska, ale nenapadlo by ho, že jej tolik okouzlí. Začíná si uvědomovat, že v honbě za pomstou zapomněl na jisté pocity, které by mohl zažít, a teď se mu začínají připomínat. Měl za sebou několik vztahů, ale všechny byly takové…Povrchní. Jen pro odvedení pozornosti a za jistým účelem. Dochází mu, že mu něco po celou dobu chybělo a rád by to zažil. Nejspíš není nejlepší myslet na to právě ve chvíli, kdy je s Mir, ale nedokáže tímto způsobem nemyslet. Jakmile se na něj Mir usměje, má nutkání běžet pro další kytice a hned si v duchu vynadá, že se chová, jako kdyby mu bylo patnáct. Pořád to má styl, ale je to skoro děsivé zjištění.

"Budu doufat, že jsem se ti trefil do vkusu. Pokud ne, myslím, že budu mít nutkání to zkoušet pořád dokola." Upře na ni své ledově modré oči, ve kterých se pobaveně zablýskne. Je zvědavý, jestli by se jí jeho péče a snaha líbila nebo vůbec. 

"Hm, jsem rád, že ti chutná." Ujistí jí s mírnou úklonou hlavou a je znát, že jeho radost je upřímná. Nemusela to dělat, jeho ego by to bez obtíží přežilo, ale to že mu chce alespoň trochu udělat radost, je příjemné zjištění. Mohla si hrát na nedostupnou a držet se od něj dál, ale zatím se to neděje. Vypadá to, že se nad její otázkou a velkoleposti zamýšlí a pak přikývne. 

"Snažil jsem se o to. Myslím, že žena jako ty si zaslouží jen takové věci. Máš kolem sebe muže, kteří pro tebe udělají první a poslední ve svém životě. Není jednoduché to překonat a já jsem rád první." Podívá se na ni přes hranu sklenice, když konečně i on ochutná. Vybral dobře, jeho chuťovým pohárkům se to zamlouvá. Trpělivě vyčkává, jakou odpověď si vybere a příjemné ho překvapí, když se rozhodne mluvit narovinu. Opravdu si toho cenní a ještě o to víc, že na setkání přišla. 

"Přiznám se, že jsem tohle nečekal." Začne jako první, chvíli se dívá před sebe, než se znovu hlédne jejím směrem a rovnou se jí podívá do očí. 

"Jsem opravdu rád, že můžeme mluvit narovinu. Samozřejmě rozumím tomu, že toho máš opravdu hodně. Tak trochu jsem počítal, že naše setkání proběhne o pár týdnů později." Ujistí ji, že rozumí tomu, jak vytížená je a rozhodně to nebere na lehkou váhu. 

"O to víc je mým přáním, aby sis dnešní večer opravdu užila a nelitovala ani vteřiny. Možná se trochu odreagovala od starostí všedního dne, i když vím, že ne všechno dokáže člověk z hlavy vypustit." Pozvedne nepatrně koutky. 

"Doufám, že ani po dnešním večeru nebudeš mít nutkání, mi cokoliv přestat oplácet." Jeho podtón v hlase dostane trochu jiný nádech a barvu, rozhodně je svůdnější. Přece jen si nedokázal odpustit jistou narážku. Krátce se zasměje na téma Die. 

"Musím uznat, že mi padl do oka. Dokážu si představit, že budeme při sklence něčeho dobrého hodnotit chování ostatní trochu pod úroveň." Zavtipkuje. 

"Ale ne, rozhodně bych večer s ním nevyměnil za tvou společnost. Musel bych sám sebe začít nenávidět." Ujistí ji, že by nikde nebyl raději, než právě tady. 

"Máš pravdu, to nemůžu vědět." Trochu se nakloní blíž k ní a užije si vůni jejího parfému, dokonale se k ní hodí. 

"Měl bych ti asi slíbit, že se budu držet v jistých mezích, ale nejsem si jistý, jestli toho jsem schopný." Pošeptá jí, než se oddálí a podívá se z okna. Auto právě zastavilo. 

"Jsme na místě." Vystoupí jako první, svižným krokem obejde auto, než řidič stačí otevřít dveře na straně Mirai a sám jí pomůže vystoupit. Nabídne jí rámě a vykročí společně s ní k vysoké budově. Dveře jim otevře mladík, který je řádně oblečení a podobný je čeká i u výtahu, jenž je vyveze do vyšší pater. Jakmile projdou dalšími dveřmi, konečně Mir uvidí, co všechno si ro ní připravil. Po původní restauraci tu nejsou skoro památky a výhled vypadá opravdu věrohodně. 

"Není to Paříž a můžu jen doufat, že se tam třeba jednou společně podíváme, ale snad je to přijatelná alternativa." Usměje se na ni, než dojdu až ke stolu, kde jí dosune židli. 

"Prosím krásko." Osloví ji a sám se posléze usadí naproti. Kritickým okem sleduje, jak se blíží obsluha už s vybraným vínem.

Mirai

Kamijova slova jsou milá. Opravdu se snaží a počítá s tím, že nad tím Mirai ohrne nos. Mohl by ji poslat do háje, říct jí, že podobné chování nikdo snášet nebude, ale on jí místo toho řekne, že své pokusy nevzdá. Celkem to svědčilo o jeho zájmu i když měl velmi jasný důvod, o kterém se posledně bavili. Cítí na sobě jeho pohled, ale nemá ani ponětí, jak vážné myšlenky se prohánějí jeho hlavou. Zasměje se jeho slovům o tom, že je rád první, i kdyby měl předstihnout tisíce mužů. Jsou to skvělé předpoklady pro někoho, kdo chce být nejlepší, kdo chce doopravdy vládnout. Někteří muži vládli a vůbec si to nezasloužili. Rozhodně ne svým přesvědčením. Mirai na chvíli skloní hlavu, když jí Kamijo řekne, že tohle nečekal, ale když ji zase zvedne a opětuje jeho přímý pohled, v jejích očích je jasné, že se rozhodla. 

"Já jsem to taky nečekala, když jsem tě poprvé uviděla. Hodně věcí změnil náš soukromý rozhovor, ale měl bys vědět, že to není jenom kvůli věcem mých rodičů, které jsi mi přivezl. I když to udělalo opravdu velký dojem a taky to rozhodovalo. Můžu se opravdu velmi plést, může to být moje životní chyba, můj naprostý konec, ale pokud se rozhodnu někomu věřit, většinou to dělám naplno a očekávám, že se mi vrátí to samé jako v případě Die-san. I on byl můj risk. Nikdo ho tu neznal, dlouho byl v zajetí, velmi zlém zajetí. Mysleli si, že je zlomený, že nevěří nikomu, jenom sám sobě, že mě velmi rychle zradí. Totéž si nejspíš budou myslet i o tobě. Ale já jsem se rozhodla vybrat si právě vás dva." Dá mu najevo, jak moc s ním počítá a že to není jen tak nějaký obchod. Některé věci opravdu z hlavy vypustit nemohla, ne teď, když se chystala k tak velkému kroku a plánu. Zahrnoval úplně všechno, žádný odpočinek od něj neexistoval, ale ještě nenastal ten pravý čas. Ještě nevěděla, co si počít se Zyeanem nebo strýčkem Miyavim, i když by předpokládala jistou reakci. Nutně by potřebovala, aby následoval ji, ale komu dá nakonec přednost? Kamijo si znovu ukradne její pozornost, když svou poslední větu pronese takovým tónem a když se na něj podívá a uvidí ty oči, potvrdí si to. Byl by asi nemocný, kdyby tak nesmýšlel, byl koneckonců muž. To se ještě uvidí, co všechno mu oplatí, ale jedno nikdy nedostane jen tak a to je její tělo. Vřele se usměje, když ji ujistí, že Die ho nikdy zajímat nemůže v tom konkrétním smyslu, stejně jako ji uklidní, že jinak mu padl do oka. To poslední, co by potřebovala, by byly rozbroje mezi nimi a to, aby se nesnášeli. Kamijo se nebojí naklonit blíž a ona mu neuhne, ale když zmíní, že se možná neudrží, je jí ho skoro líto. Nerada by mu předvedla svůj výcvik na vlastní kůži. Snad bude jeho vůle dostatečně pevná. Než se naděje, auto zastaví, Kamijo je najednou venku a brzy otevírá dveře na její straně, aby jí sám pomohl. Je to další z jeho milých gest. Podá mu svou dlaň a opatrně vystoupí. Tohle místo znala, proč bude dnes tak speciální? Zavěsí se do jeho rámě a už jak míjejí prvního mladíka a jeho oblečení, maličko jí začíná svítat. Projedou se výtahem ve velmi diskrétní atmosféře a potkají dalšího takového, než vstoupí do nitra restaurace, která se změnila k nepoznání. Mirai by to na sobě neměla nechat znát, měla by prostě pozdravit, nechat se uvést ke stolu a decentně se rozhlížet, ale zastaví sebe a tím pádem i Kamija několik kroků od pultíku a zírá s pootevřenými rty. 

"No tedy…?" Vypadne z ní konečně, ale nemůže se vynadívat na ten výhled. Nechápe, jak to udělali, ale skutečně to vypadá jako realita. 

"To je nějaká projekce? Tohle není plakát. Jak jste to udělali?" Začne se vyptávat, pustí se Kamija, mine obsluhu a zamíří rovnou k tomu. Jsou tady sami, nikde nikdo, tak co? To ostatní prozkoumá za chvíli, je toho tady hodně. Kamijo zatím zamíří ke stolu, podrží jí židli a ona konečně poslušně dojde na stejné místo a usadí se, ale pořád se otáčí jako neposlušné dítě ve škole. Všimne si jeho přísného pohledu, ohlédne se znovu a je jí jasné, že jestli někdo udělá chybu, bude zle. Teď se projeví, čí je dcerou, protože se přistihne, že by ho v té situaci chtěla vidět. Chudáčci zaměstnanci.

Kamijo

Kamijo dost zpozorní, když se Mir rozhodne pokračovat se svou upřímností a sdělí mu, jak celé jejich setkání vnímala. Ano, původně měl v plánu si ji naklonit přivezenými věcmi jen kvůli tomu, aby dosáhl svého cíle. Vlastně v tom tkvěl celý jeho život a cesta, kterou si vybral. Jenže teď do něj vstoupila Mir a jemu s každou další vteřinou, kterou tráví v její společnosti dochází, že se něco opravdu změnilo. Nepotkal takovou osobu, jako je ona a imponuje mu ve všech ohledech. Většinu mužů by nejspíš děsila její cílevědomost, ale jho ne. Je to dost o sebevědomí, a pokud ho máte hodně, nebojíte se mít vedle sebe silnou a sebevědomou ženu, která si jde tvrdě za svým. Je krásná i tak, ale pokud začne říkat, co si myslí a co chce, je ještě krásnější. To poznal už na svém vlastním večírku, když na něj vytáhla nůž. Mírně se pousměje, kdy si na tu chvíli vzpomene. Zvedne k ní pohled, který značí, jak moc se mu líbí, co říká. Má pravdu, je to riskantní, ale zatím to vypadá, že se jí to vyplácí. Kamijo sám by se sebou nemohl žít, kdyby její vloženou důvěru zradil. Ukloní se jí a taky si do hlavy pečlivě ukládá informace o Die. Jednou by s mohlo hodit, že to ví. Ne kvůli tomu, že by plánoval nějaký podraz, ale spíš proto, aby zajistil, že to nebude jejich slabina.

"Arigato, Mir-san." Zvolí jen jednoduché poděkování.

"Mohl bych začít mluvit o tom, jak tvou důvěru nezklamu, ale i když mám slova rád, v tomto případě jsem radši, když za mě mluví činy. Budu s radostí a hrdostí stát za tebou v každé situaci." Slíbí jí něco úplně jiného. Mohl říct po jejím boku, ale chce, aby věděla, že si ji opravdu váží a že jeho ego neutrpí, pokud by ji měl opravdu následovat. Právě naopak. Neskutečně ho těší, když vidí její nadšení a překvapení z toho, co kvůli ní vytvořil. Přivezl sem část z jeho milovaného města a doufal v podobnou reakci. Stál by u té židle klidně hodiny, jen aby si víc užil její radost z toho, co vidí. 

"Přiznám se, že jsem si na to pozval pár odborníků. Kde hledat ty nejlepší lidi na podobné projekce, jako právě tady v Tokyu. Musím uznat, že jejich práce ohromila i mě a to mám velmi dobře prohlédnutý originál a umím být malinko kritický." Kdyby Mir tušila, kolik hodin specialisty trápil, možná by se na něj dívala jinak. Anebo taky ne? 

"Je to projekce částečně spojená s kamerovým systém v Paříži. Chtělo to pár povolení, ale nakonec se to povedlo. Auta, která vidíš, se skutečně prohánějí po ulicích ve Francii." Pousměje se a je znát, že na tohle je velmi hrdý. Ostatně proč by nebyl, když je podchycený opravdu každý detail. První přijde na řadu víno, v jeho společnosti není ani k podivu, že je červené. Na předkrm už nebudou muset dlouho čekat.

"Kdybys byla víc zvědavá, kdo naše jídlo připravuje, můžeme se později podívat do kuchyně. Pierre tě jistě rád přivítá. Má za sebou léta praxe a nebude příliš troufalé, pokud řeknu, že lepšího kuchaře jsem zatím nepotkal." Usměje se na ni a pak se ohlédne na obsluhu, která odkládá lahev vína. 

"Pane, ale…" Ozve se mladík a v tu chvíli Kamijův pohled je horší jak ledovec. 

"Prosím?" Zeptá se ho a nejhorší, co se může v tuto chvíli stát je to, že mu obočí vystoupá nahoru. V jeho přítomnost a v plánovaní dokonalého večera, žádné ale neexistuje. 

"Chcete mi říct, že do kuchyně nemůžeme?" Nakloní hlavu mírně na stranu. On může prostě všechno. Má tam svého kuchaře, zaplatil celou restauraci a tady ten mu chce říkat, co může a co ne.

"Omluv mne na moment." Dodá k Mir a jeho oči na chvíli zahřejí, když se na ni podívá. Velmi pomalu a elegantně vstane a jeho oči donutí obsluhu o krok couvnout. 

"Já ti řekni, co teď uděláme." Usměje se přeslazeně.

"Půjdeš za svým šéfem a poprosíš ho, aby tě propustil a během vteřiny sehnal někoho, kdo nás bude obsluhovat a nebude takový…" Odmlčí se a místo slov si jen povzdechne. Na to asi ani nemá výraz. 

"Pokud to neudělá, věř mi, že ti celé Japonsko bude malé a nikde tě nevezmou ani na pohovor." Klidně mu tu vyhrožuje. Jeho hlas je klidný, až děsivě klidný.

"A nejen ty ale i tvá žena a sestra, která bydlí s vámi. Rozumíme si?" Je znát, že by nešel na místo, o kterém nic neví.

"A teď zmiz a modli se, že si to nerozmyslím." Sykne na něj a pak se zpátky usadí.

"Jeden by řekl, že se některé věci stát nemůžou. Omlouvám se." Je slušnost, aby každou chybu vzal na sebe a vyřešil ji co nejlépe. To se mu podařilo, protože je tu během vteřiny jiná obsluha a už jim nese předkrm. Ta nejlahodnější kachní paštika. Celý dojem dokresluje umělecky naaranžovaný talíř, kterého se jeden bojí snad i dotknout.

"Dobrou chuť."