Die x Kamijo - Nikdy bych neřekl, že by ses bavil podobně jako já... - část 5.

(hotel)

Kamijo

Pořád čeká, kdy se Die trochu utrhne ze řetězu a ukáže mu své pořádné pravé já. Jenže to se zatím neděje a Kamijo se přistihne, že mu to popichování snad i chybí. Nejradši by si sáhnul na čelo a pokusil se zjistit, jestli nemá horečku. Ne, nejspíš nemá a vlastně se mu podobné záliby skvěle hodí k povaze. Asi opravdu potřeboval někoho, kdo je trochu povýšený a zároveň si nenechá nic líbit. Někoho, kdo se nebojí cokoliv říct a bude pořád nutit Kamjia, aby se o něj snažil. Neměl rád jednoduché věci, právě proto si dával snad i nesmyslné cíle a celé dny se bavil tím, jak se k jejich splnění dostat. Ono to bude asi v podobných vztazích stejné. Nepochybuje o tom, že pokud se budou vídat denně v podobném duchu, Die mu ukáže, jaký umí být a Kami to nebude mít jednoduché. Vážně se na to těší. Jenže tohle je jejich první opravdová společná chvíle a on si taky přeje, aby to bylo to nejlepší. Zasvítí mu v očích, když si uvědomí, že to Die dělá taky. Možná si to úplně neuvědomuje, ale on sám o tom nepochybuje. Usmívá se nad tím, na co právě přišel, když má zrovna chvíli a nemá příliš zaměstnané rty. Po očku pozoruje Die, jak si to pořádně užívá a doufá, že tohle a možná i mnohem víc bude stačit k tomu, aby to chtěl zas. On rozhodně chce a je jasné, že si vytyčil nový cíl. Nakonec ten přepych bude mnohem jednodušší, než přesvědčit Die, že to má smysl. O to víc to chce. 

"Nezáleží na ostatním, záleží jen na tobě." Blýskne se Kamijovi v očích a schválně si počkal na chvíli, kdy ho snad bude chvílí vnímat. V ten okamžik už se mu může přímo dívat do očí a ano, i tohle se mu líbí. Jen hezky nad ním a má ho v podstatě v moci. Nemyslí si, že by mu Die chtěl utíkat. Přesto se ho zeptal. Chtěl to slyšet. Pozoruje výraz v očích Die, když se tam blýskne něco, co mu slibuje ideální boj do dalších dní a ne, ani to ho neodradí. Je to právě naopak a Die stupňuje jeho touhu po něm samém. Jak jen to ví? Nejspíš neví, ale brnká na ty správné struny. Říkat mu to nebude, protože ví, že by toho okamžitě zneužil. Jendou to udělá, ale až bude vědět, že to nebude mít nepříjemné následky. Zatím pořád společně balancují na hranici. Třeba ji pokoří dnes, ale není netrpělivý, nikdy nebyl. Počká si na to. Nepřestává ho rozptylovat přímo v jeho nitru a snaží se, aby mu začal svým pozadím vycházet vstříc. Potřebuje jen tohle, když k tomu přijde i souhlas, bude opravdu pokračovat. Die už je připravený, cítí pod prsty, jak se dostatečně uvolnil a jemu samotnému to způsobuje lehké zatmění před očima. Pořád je kluk, který se zatím držel zpátky a už je to opravdu na hranici jeho příčetnosti. 

"Už mám všechno, co jsem potřeboval." Zavrní melodickým hlasem a opustí prsty jeho nitro. Příště se bude muset trochu víc vybavit, ale teď to nejde jinak, než aby si navlhčil prsty mezi svými rty a pohladil sám sebe v klíně. Jeho vzrušení ani v nejmenším neopadlo. Nechá boky klesnout mezi Dieho pevná stehna a skloní se pro další polibek. Je mu jasné, že by po prvních centimetrech jeho průniku přišly protesty a tak mu zacpe pusu svým jazykem a pokusí se ho rozptýlit vášnivými polibky. Dovnitř postupuje pomalu, ale nezastavuje se ani na chvíli. Potřebuje se dostat dostatečně hluboko, aby Die přesvědčil, že to skvělé bude. Jakmile k tomu bodu dojde, konečně opustí jeho rty. Dá mu chvíli, aby si na ten pocit trochu zvykl, než se pohne poprvé. Jen malinko oddálí boky, aby se mohl vzápětí znovu dostat dostatečně hluboko. Takto ho zvládne chvíli trápit, než si to Die začne pořádně užívat. Ano, jde tu hlavně o jeho potěšení, Kami to prostě s ním jinak asi neumí. No, to se pozná, až společně budou příště. Pomalu klesne na svá předloktí, aby mu byl blíž, a roztancuje své boky v pomalých krouživých pohybech. Ani se příliš neoddaluje, vlastně neustále dráždí jediný konkrétní bod v jeho těle. Bude to dělat do té doby, než Die dojde trpělivost.

Die

Další řečičky o tom, jak teď záleží jenom na Die. Byl to hezký způsob, jak ho donutit přestat mluvit a zároveň mu složit kompliment a jenom díky tomu Die skutečně poslechne. Jinak by ho trápil dál nebo se pokoušel vymínit si to svoje. Sleduje jeho ruku, když míří mezi rty, samozřejmě, vlhkost je potřeba. Nejraději by nad tou podivnou chvilkou protočil očima, ale pak už má trochu jiné starosti. První vteřiny mu vládne pocit, že tohle se tam rozhodně nevejde, ale je uvolněnější, než by si kdy myslel a nakonec to není zase takový problém. Trochu ho to vyděsí, dokonce má na chvíli strach, aby třeba nedošlo k nějaké nehodě, protože to by nepřežil, ale vypadá to, že jde všechno podle plánu. Kamijo se pokouší rozptylovat jeho myšlenky svými polibky, ale Die je stejně v počátku napjatý a stehny ho tiskne k sobě spíš proto, že zatíná tělo, než že by ho od sebe nechtěl pustit ani na milimetr. Kamijo si přesto razí cestičku do jeho těla a nepřestane ani na chvíli. Vůbec neváhá, takže s tím musí mít bohaté zkušenosti. To bylo asi dobře, jinak by byl Die svého milence schopný odstrčit, že podobné fiasko nemá zapotřebí. Být totiž s někým, kdo to dělá poprvé, by znamenalo, že ani jeden nevědí, co dělat a on se podobným věcem nedokázal smát. Raději by to vzdal a útěk maskoval za svoje opovržení. Teprve když se s jeho tělem něco stane a on sebou prudce škubne, jak to nešlo snést, konečně se povolí. Všechny emoce se mu volně probíhají po tváři, ale čím víc to Kamijo opakuje, tím spíš ho zaplavuje slast a rychle se stupňuje. Zatím jsou to jen plynulé pohyby, ale je za to rád, protože si na to potřebuje zvyknout. Jinak by hrozilo, že toho bude moc najednou. Jakmile se trochu obrní a Kamijo přidá, Dieho hlas znovu opustí jeho hrdlo a začne ložnicí vyznívat naplno. Přestává se hlídat, pevně se ho chytí pod rameny a prsty zatne do jeho lopatek a brzy už ho stehny tiskne úplně jinak, než před chvílí. Když ho Kamijo zrovna nelíbá, slastně si okusuje spodní ret, zavírá oči a boky ho následuje, jako by snad byli pár dlouhé roky. Nechává se jím vést, najednou mu to vůbec nevadí, alespoň se nemusí na nic soustředit a naprosto sobecky si užívá všechno, co mu Kamijo dnes dává. Měl by myslet taky trochu na něj, ale vůbec se mu nechce. Ne proto, že by k němu byl necitlivý, ale umí být sobecký a tohle poprvé si potřebuje užít až do dna. Příště už se určitě bude snažit! Ani si neuvědomuje, jak při tom kroutí prsty u nohou a že tohle není hodinový hotel a tudíž by je přes stěnu mohl někdo slyšet a stěžovat si, když to bude hodně přehánět, ale vůbec ho to nezajímá. Ani všechny možné postihy ze školy, které by kvůli tomu mohl mít, kdyby někdo přišel na to, kde dneska jsou a co tu dělají. Jen ať se Sugizo a Yoshiki netváří, že oni nic, má oči! Chvíli ho napadá, že by se mohl pokusit Kamija dostat pod sebe, ale… nakonec se drží původního plánu až do samého konce a orgasmus si opravdu užije plnými doušky. Je to dneska už podruhé a je to vážně skvělé. Nakonec mnohem lepší, než s holkou, prostě jiné, živelnější. Možná jen nepotkal tu pravou, ale zrovna k tomu přestává mít i jakýkoliv důvod. Ne, on není moc rodinný typ a Kamijo podle něj taky ne. Tohle jim chybět nebude a spíš si užijí jistou volnost. Vydá ze sebe poslední slastné povzdechnutí, pustí jeho tělo ze zajetí svých stehen a konečně se uvolní. Otevře oči a ve tváři mu sedí spokojený úsměv. Podívá se do těch modrých nad sebou, zatímco se mu vlasy trochu zpoceně lepí k čelu a možná by měl něco říct, ale… 

"Souložíš vážně skvěle." Skoro řekl mnohem horší slovo, ale zná ty jeho obličeje, když se mluví sprostě.

Kamijo

Dává si opravdu velký pozor na Dieho reakce. Kdyby viděl nějaké přílišné odmítání, okamžitě by toho nechal. Drobné náznaky, že je to pro něj zvláštní tak trochu ignoruje, jinak by nezačali nejspíš nikdy. To k tomu podle něj trochu patří. Jakmile ale Die zjistí, jak příjemné by to mohlo být, příště už bude mnohem klidnější. I Kami je svým způsobem nervózní. Má sice zkušenosti, ale pořád je dost lehké cokoliv pokazit. Musí si dávat pozor na každý detail, ale není to tak, že by se bál a nebyl si jistý. Ví, co má dělat a jak pomalu posouvat Dieho hranice. S prvními pohyby, už začíná mít mnohem větší problém se sebeovládáním, ale stejně se mu podaří ještě na chvíli zkoncentrovat racionální myšlenky a dál pokračuje ve velmi pomalém tempu, aby si Die zvykl co nejvíce. Brzo už je jasné, že dosáhl přesně toho, co chtěl a začínají si to užívat oba dva. Myslel si, že ho máloco překvapí, ale výraz ve tváři pod ním začíná být opravdu nádherný, jakmile dojde na slast a její působení. Dieho rysy se snad i projasní a Kami z něj nemůže vůbec spustit oči. Tohle je něco, čeho se nedokážete nabažit za jedinou společnou chvilku. Už tuší, že jich bude potřeba mnohem víc a možná…Připouští, že by na přehlcení nemuselo dojít nikdy. +Jednou ti třeba prozradím, na co jsem dneska myslel.+ Proběhne mu hlavou pobaveně, ale to je tak to poslední, co zvládne. Jeho boky se roztančí o něco intenzivněji, ale pořád to nežene do ničeho divokého. Občas si ukradne Dieho rty a konečky prstů si u toho prohrává s jeho prameny. Brzy se místností rozezní i jeho sametový hlas, který vlastně dost hezky dokresluje hlas jeho milence. To souznění je nakonec mnohem intenzivnější, než si dokázal vůbec představit. To uvědomění se mu na pár vteřin odrazí ve tváři, ale spíš způsobí, že si to začne užívat snad ještě o kousíček víc. +Die-koi.+ Vydechne jen ve své hlavě a navenek se dostane jen dlouhé zasténání, když se nebezpečně blíží k vrcholu. Snaží se ho oddálit, občas si dopřeje velmi krátkou pauzu, aby jim dal ještě pár vteřin k dobru. Jenže jakmile se tělo pod ním napne a Die dojde k orgasmu, nedokáže to už dál ovládat. Pustí všechno a nechá se vynést do nebeských výšin. Jediné, co má před očima je Dieho tvář a výraz v ní, který byl naprosto pohlcený. Je vážně rád, že ani na vteřinu nezavřel oči, o tohle by opravdu nerad přišel. Opře si čelo o hrudník, a aniž by byl spatřen, se opravdu spokojeně usmívá. Výraz mu vydrží, i když tvář zvedne. Pohladí Die po tváři a zlehka sklouzne pře jeho rty v něžném gestu. Vlastně ani nečekal, že Die něco řekne, ale jeho slova ho donutí se tiše zasmát.

"Arigato, od tebe si toho cením ze všeho nejvíc." Oplácí mu pohled do očí.

"Ale věř mi, že bez tebe by to nebylo ono." Vrátí mu kompliment. Užil by si to i s někým jiným, ale Die…Má pocit, že by se mu jen těžko někdo rovnal. Odhrne mu pár pramenů z čela, než ho ještě jednou políbí a pak se přesune vedle něj na bok a podepře si dlaní hlavu, opírajíc se o loket. Konečky prstů bloudí po jeho těle.

"Začínám trochu litovat, že nemáme tolik času. Sluší ti to v posteli." Dojde i na další pochvaly. Myslí to opravdu vážně a stačila by mu nejspíš jen chvilka, aby si to zopakoval. Jen…Vážně mu nechce ublížit.

"Jsem rád, že sis to užil. Na poprvé je to vždycky trochu rozporuplné." Tuší, jaké pocity z toho nejspíš za začátku měl.

"Ale mám s sebou pár věcí, které by nám to mohli zpříjemnit." Trochu ho provokuje tím, co by mohl mít schovaného ve své tašce, ale víc mu zatím neprozradí. Znovu si ho pomalu prohlédne.

"Vím, že jsem možná chtěl ještě něco sníst, ale popravdě…" Odmlčí se na chvilku, než se k němu nakloní, nebo spíš nad něj.

"Mám chuť spíš na společnou sprchu. Kdy ti naposledy někdo umyl a namasíroval záda, Die-chan?" Láká ho na jisté pohodlí, které by si mohli společně dopřát. Pak se odtáhne a přetočí na záda, aby sáhl po lahvi s vodou na nočním stolku, a podá mu ji. Ta starost mu vážně trochu začíná přerůstat přes hlavu, ale dost ho baví.

Die

S tím, jak jeho tělo pomalu vychládá, si uvědomuje i tekutinu ve svém těle, která si pomalu nachází cestu taky trochu ven. Je to zvláštní pocit, hodně nezvyklý, ale vlastně ne nepříjemný. Při sexu je jeden stejně celý olepený i sám od sebe, není v tom rozdíl. +Ale je, jenom si to už obhajuješ v hlavě.+ Řekne mu jeho uštěpačné svědomí. Odstrčí svou mysl stranou, protože Kamijo si zrovna opře čelo o jeho prsa a to gesto je tak důvěrně něžné, že se na něj Die pokouší alespoň podívat. Když mu Kamijo pohled oplatí a on uvidí ten upřímný úsměv, tak ho to vykolejí, že se sám usměje úplně stejně. Bože, musí vypadat jako zamilovaný idiot, ale vůbec to nešlo ovládnout. Kamijo si ho vůbec celou dobu podezřele vodí jako pejska na vodítku a Die není schopný s tím vůbec nic udělat. Po té jeho nevymáchané poznámce přijde jenom další něžné pohlazení a Kamijo jeho slova znovu převrátí v kompliment. Die asi nikdy v životě nebyl zmatenější. Oplatí mu polibek, než se Kamijo přesune vedle něj a rovnou se na něj podívá. I teď Kamijo pokračuje v něžných dotecích a vůbec by nemusel. Tohle mělo být jen o sexu, ale přestává to tak vypadat. Kmitne obočím a snad by se i začervenal, ale on samozřejmě ví, jak mu to sluší!

"Díky." Řekne jenom a nasadí trochu hrdější výraz tváře. Na jednu stranu se odsud nechce ani jemu a na tu druhou je za málo času vlastně rád. Ještě na tohle není zvyklý a jeho zadek by mu asi nepoděkoval. Potřebuje se v tom nejdřív naučit trochu chodit, než začne vymýšlet a divočit, ale nepotrvá mu to dlouho, tím si Kamijo může být jistý. Jenom by se teď nerad ztrapnil a tak je rád, že má výmluvu.

"Ano, to je, ale je to vážně jenom v hlavě." Řekne mu svůj pohled na tento zážitek. Jakmile člověk zapomene, že jsou oba kluci a kam to vlastně je, pak už skvělému zážitku nic nebrání. Buď vám to vadí nebo to chcete víc. Nic moc mezitím neexistuje. Holky mohou ledacos vydržet a předstírat, ale chlap tohle buď dá naplno nebo ani omylem. Znovu se na něj podívá, když Kamijo otevřeně mluví o příště i o tom, že na pokoji má nějaké zajímavé věcičky. Už to přijal. Nejspíš k sobě budou patřit.

"Tak skvěle." Řekne mu jednoduše a na oko nenuceně, ale souhlasí tak se vším a na konci se dokonce i pousměje. Upřímně, normálně, bez pózy. Dokonce se smiřuje s tím, že se nad něj nedostane hned, ale rozhodně si slíbí, že tohle Kamijovi jen tak neprojde. Kamijo zmíní, že původně chtěli jíst a dodá ale a Die na chvíli zatrne, že bude chtít přece jen pokračovat, ale v tom jeho nabídka netkví. Má pro něj úplně jiný návrh, velmi příjemně znějící návrh a Die se musí doopravdy zamyslet. Záda mu nemasíroval nikdo nikdy. Kromě toho do sprchy stejně musí oba dva, to je bez debaty. 

"Vážně jsem měl velkou chuť na stejk." Posteskne si, protože kdy jindy budou mít zase příležitost? Jenže kdy jindy spolu taky budou sami na hotelu? A co bude, až se vrátí do školy? Jisté věci měly přednost, ale ta volba je vážně k pláči. Zatímco přemýšlí, Kamijo se natáhne pro vodu, ale nemá ji pro sebe, má ji pro něj. Teď už po něm Die vrhá skoro podezřívavé pohledy, ale opatrně si ji vezme a poděkuje. Otevře ji a z poloviny vypije, než mu ji taky podá. 

"Ale nehledáš si doufám holčičku na opečovávání." Varuje ho, i když… co si budou… Jaké by to bylo mít někoho, kdo by se o něj staral? Kdyby Kamijo tušil, odkud vlastně pochází, hodně by toho pochopil. I ten hlad Die po podobných věcech. Jeho doopravdy nikdy žádné ruce takto nerozmazlovaly. Vůbec žádné. Nakonec se pomalu zvedne z postele. Koupelnu není těžké najít, víc dveří tady není. U nich se po Kamijovi ohlédne. 

"Tobě to taky sluší v posteli." Mrkne na něj, než dveřmi projde, aby alespoň nastavil vodu ve sprše. Hotel je starý a docela to trvá. 

"To by tady jeden umrzl i uprostřed léta." Stěžuje si odtamtud.

Kamijo

Kami si ho musí neustále prohlížet. Je kouzelný, když si nehlídá a jeho tvář je uvolněná. Vypadá vlastně pořád stejně a přitom jinak. Asi za to můžou oči, které podle něj začaly příjemně hřát. Ostatně po sexu a hlavně po orgasmu se ani není čemu divit. Už pár takových obličejů viděl, jenže mu žádný nepřipadal tak okouzlující. Tváří se, že je hrozně nad věcí, ale už chvíli to tak není. 

"Vím, že bys ode mě možná čekal spoustu věcí, ale momentálně mě napadají jen samé komplimenty." Povzdechne si spíš sám nad sebou, ale stejně mu z tváře úsměv nemizí. 

"Nemáš vůbec za co, Die-chan. Tobě říkat takové věci…To je prostě potěšení, vůbec se nemusím snažit, abych něco vymyslel. Jde to samo." Prozradí mu trochu víc ze své hlavy. Nechce se hlídat, nakonec to asi bude ta nejlepší cesta, jak si ho třeba získat. A třeba už se to stalo. Přikývne vzápětí na jeho slova.

"Někdy nemusí, ale to záleží na tom, kdo s tebou v té posteli je. Proto mě neskutečně těší, že sis to užil." Jeho hlas je něžnější a navíc nezní tak sebevědomě jako jindy. Dojde mu to za pár vteřin a už má zase na chvíli svou oblíbenou masku

"Se mnou to samozřejmě nemohl být jinak." Padne i něco, za co mu možná jednu střelí, ale vzápětí se krátce zasměje. 

"Jen, abych tě nakonec nezklamal, že nejsem v soukromí takový, jako na veřejnosti." Narazí na něco, co mají možná trochu společné, jen v jiné rovině. Die před ostatními nevypadal, že by chtěl, aby se o něj někdo staral, ale tady to vypadá trochu jinak. Možná si to vážně užívá, aniž by tušil, že mu něco podobného chybělo. Anebo to ví a snaží se to skrývat. Ale proč? Opravdu ho to začíná zajímat, ale na to není prostor, rozhodně ne v první společné chvilce. Trochu napjatě čeká, co mu řekne na jeho další nabídku, že by si společně mohli prohlédnout obsah jeho tašek a Die ho překvapí znovu. Zní to trochu, jako dělej, jak myslíš, mě to moc nezajímá, ale ten úsměv mluví za všechno. 

"Neboj, mám rád tvou nedotčenou kůži, neudělal bych jí nic, čím bych ji narušil." Není si úplně jistý, jestli ho chce vykolejit, že by tam možná něco takového být mohlo nebo vážně ujistit, že některé věci ani nezkoušel a zkoušet nechce. Přikývne na steak.

"Taky jsem na něj měl chuť, ale nemyslím si, že jsme ve městě naposledy, určitě si ho ještě dáme. Možná se mi podaří zařídit, aby sis ho užil mnohem dřív." Má v plánu někoho přemluvit, aby jim ho sehnal. Přesvědčovat umí zdá se dobře. Obočí mu jde nahoru, protože Die narazí na něco, co vlastně trochu hledá a zároveň…

"Holčičku nehledám. Nikdy jsem nehledal." Snaží se ho trochu vyvést z míry.

"Ale třeba tě přesvědčím, že by se o tebe někdo mohl opravdu starat." Pozoruje ho po celou dobu a koutky mu jdou nahoru, když se zvedne z postele a míří do koupelny.

"Kdybych věděl, že budeš vstávat a prohlížet si mě, lehnu si tak, aby to bylo ještě lepší." Popustí uzdu svému sebevědomí a oči mu sklouznou na Dieho pozadí, které za chvíli zmizí v koupelně.

"Tobě to taky slušelo. Ale viděl jsem pořád málo, hlavně ten zadek." Broukne zpátky tak, aby ho slyšel. Pár vteřin ještě leží, než se rozverněji uculí a rozhodně ne elegantně jako vždycky vyskočí z postele a jde za ním. Pousměje se, protože slyší Die nadávat, ale bez váhání se přitiskne k jeho zádům a olíbá jeho ramena z jedné strany na druhou.

"Z druhé strany máme alespoň čas." Pošeptá mu do kůže a objímá jeho pas svými pažemi. Natáhne ruku do sprchy a s potěšením zjistí, že voda už je akorát. Natlačí Die za boky do sprchy a sám sáhne o gelu, aby ho rozetřel mezi svými dlaněmi, a pak začne s masáží. Postupuje velmi jemně a systematicky, nebojí se ani přitlačit v místech, kde by se to podle něj hodilo. Dost se taky řídí reakcí Die. 

"Zkusit mi říct, že to není příjemné." Zašeptá znova, tentokrát u jeho ouška. Chvíli nechá jeho ramena na pokoji a sklouzne dlaněmi dolů. Chtěl ho nechat pořádně vydechnout, ale…Ne, nebude se do něj dobývat podruhé, ale další uvolnění by si mohli dopřát. Pohladí ho po bříšku, než jednou dlaní sklouzne ke klínu, a dopřává mu tolik doteků, než ucítí odezvu.

"Neboj, chci jen, aby ti bylo dobře. Potřetí. Říkal jsem ti, že bych ti neublížil a to by se stalo, kdybych byl uvnitř tebe." Ani se nezačervená, když o tom mluví a cíleně používá hloubku svého hlasu, aby tím podtrhl celou atmosféru.